Krytí pracovních úrazů

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Krytí pracovních úrazů prostřednictvím pojištění Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Eva Vávrová, Ph.D. Tomáš Brychta Brno 2010

Rád bych poděkoval vedoucí práce ing. Evě Vávrové, Ph.D., za ochotu, vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi v průběhu zpracování bakalářské práce vždy ochotně poskytla.

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Krytí pracovních úrazů prostřednictvím pojištění pod vedením paní ing. Evy Vávrové, Ph.D., jsem vypracoval samostatně s použitím literatury uvedené v seznamu. V Brně dne 24. května 2010....................................................

Abstract Brychta, T. Cover of Industrial Injuries through the Insurance. Bachelor thesis. Brno, 2010. This Bachelor thesis aims at analysing and evaluating current situation as well as plans in the field of industrial injuries and occupational diseases, from the point of view of the insurance market in the Czech Republic. The thesis states specific differences between current phenomena, discusses their advantages as well as it presents relevant EU legislation. The thesis also includes several model examples supplemented with charts, diagrams and tables providing deeper insight into the issue. The thesis further presents and comments on the roles and attitudes of respective parties involved in the issue. Namely employers and employees could benefit from the findings of this thesis and create their own point of view. Last, but not least, the thesis offers recommendations applicable in the current state of affairs. Key words industrial injury, occupational disease, analysis, insurance, model example Abstrakt Brychta, T. Krytí pracovních úrazů prostřednictvím pojištění. Bakalářská práce. Brno, 2010. Cílem této bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit stávající a plánovaný stav týkající se problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání z pohledu pojišťovnictví na území České republiky. Práce uvádí jednotlivé odlišnosti mezi oběma stavy, popisuje jejich přednosti a popisuje i stanovisko Evropské unie. Práce dále nabízí několik modelových příkladů doplněných různými grafy, schématy a tabulkami, které napomáhají lepšímu pochopení celé problematiky. Práce rozebírá a komentuje postoje jednotlivých zainteresovaných stran. Především zaměstnavatelé a zaměstnanci by mohli na základě všech získaných poznatků dojít k určitému závěru a vytvořit si svůj vlastní názor na celou problematiku. V neposlední řadě nabízí práce doporučení, jak řešit stávající situaci. Klíčová slova pracovní úraz, nemoc z povolání, analýza, pojišťovnictví, modelový příklad

Obsah 1 Úvod 6 2 Cíl a metodika 7 2.1 Cíl..................................... 7 2.2 Metodika................................. 7 3 Teoretická část 8 3.1 Historie.................................. 8 3.2 Současná právní úprava......................... 9 4 Vlastní práce 26 4.1 Aktuální úprava v České republice.................... 26 4.2 Modelový příklad............................. 29 4.3 Evropská unie............................... 31 4.4 Nová úprava................................ 37 5 Diskuze výsledků navrhovaných změn 39 6 Závěr 46 7 Literatura 47 Přílohy 49 A Seznam nemocí z povolání 50 A.1 Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami........... 50 A.2 Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory........... 51 A.3 Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice.................................. 52 B Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem 54 C Seznam středisek nemocí z povolání, která uznávají nemoci z povolání 58

1 ÚVOD 6 1 Úvod Úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se v dnešní době neustále zvyšuje, je snaha o snižování namáhavosti práce. Tyto snahy jsou ale na druhou stranu negativně ovlivňovány zejména měnící se demografickou strukturou společnosti, existencí nových technologií a ustupujícím významem hospodářských odvětví, která bývala dříve dominantní tj. těžba a průmysl. S příchodem nových technologií souvisí i vznik nových pracovních míst. V návaznosti na globalizaci dochází k tomu, že hrozby, které byly dříve pro nás vzdálené, se za nějaký čas rozšíří po celém světě. Díky rozvoji bezpečnosti a ochraně při práci můžeme jednak ušetřit výdaje na financování jednotlivých úrazů a nemocí, jednak zachránit více lidských životů, a ty jsou nenahraditelné. I přes velkou vůli společnosti, zejména zaměstnavatelů, minimalizovat pracovní úrazy a nemoci z povolání se jich nelze úplně vyvarovat. Odpovědnost za náhradu této škody nesou dle legislativy České republiky právě zaměstnavatelé. Škoda je často dlouhodobého až trvalého charakteru, což by způsobovalo značné finanční zatížení zaměstnavatelů (především malých a středních) a mohlo by ohrozit jejich ekonomickou situaci. Pro eliminaci výše uvedeného problému platí v České republice od 1. ledna 1993 zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Bělina (2004) charakterizuje funkce odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání: preventivně výchovná, sankční a reparační. Jednotlivé funkce se vzájemně prolínají. Změny v této problematice se mohou citelně dotknout každého občana v této společnosti, ať už se nachází v pozici zaměstnance, zaměstnavatele, nebo i osoby samostatně výdělečně činné. Už řadu let je snaha o přijetí nového zákona o odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání. Dosud platná právní úprava byla přijata v roce 1992 pouze jako dočasné řešení, přesto funguje dodnes. Tento zákon totiž vyvolává ostré diskuze, neboť se jedná o velmi vysoké částky a každá ze zájmových skupin (pojišťovny, odbory, hospodářská komora, Evropská unie, politické strany, ale i zaměstnavatelé a zaměstnanci) se snaží dosáhnout svého. Nový zákon měl platit už od roku 2008, poté následovalo nové datum rok 2010 a teď s blížícími se volbami se termín posunul až na rok 2013. Od tohoto data má také nastat velká změna, při které by se měla zrušit objektivní odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, a nový systém bude nastaven na principu sociálního pojištění, kdy odpovědnost za provádění pojištění přejde na stát.

2 CÍL A METODIKA 7 2 Cíl a metodika 2.1 Cíl Cílem této bakalářské práce je podrobně analyzovat a zhodnotit aktuální situaci týkající se problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání na území České republiky zejména z pohledu pojišťovnictví. Práce popisuje a porovnává stávající právní úpravu, nově navrhovanou úpravu i další nabízené alternativy. Uvádí postoje jednotlivých zájmových skupin. Tato práce pomůže mnohým zaměstnavatelům, zaměstnancům a nejenom jim získat či si prohloubit povědomí o problematice pracovních úrazů a nemocí z povolání. Ukáže jim směr, kterým se bude ubírat v nadcházejících letech, a v neposlední řadě naleznou doporučení, jak řešit stávající situaci. 2.2 Metodika Práce je rozdělena na dvě hlavní části teoretickou a vlastní. Teoretická část popisuje a rozebírá jednotlivé legislativní předpisy týkající se současné právní úpravy o pracovních úrazech a nemocech z povolání. Zejména se zaměřuje na zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, podmínky a sazby zákonného pojištění, odpovědnost zaměstnavatele, odškodňování a ztížení společenského uplatnění, aplikované postupy při uznávání pracovních úrazů a nemocí z povolání, bezpečnost a ochranu na pracovišti. Vlastní část nejdříve popisuje stávající a navrhovaný systém řešení pracovních úrazů a nemocí z povolání. Poté popisuje, analyzuje a srovnává jednotlivé změny, které přináší navrhovaný systém oproti stávajícímu. Ve vlastní části jsou dále rozebírány jednotlivé postoje zájmových skupin, pohled Evropské unie na celou problematiku a porovnáván systém ostatních zemí Evropské unie. Ve vlastní části práce je pro lepší pochopení a názornost používáno grafů, tabulek a schémat doplněných o modelové příklady, ze kterých lze konkrétně vyčíst jednotlivé vztahy. Podnětem pro moji práci byla důležitost řešit stávající situaci a objevující se množství spekulací, které neustále tato problematika vyvolává. Celkově se práce zaměřuje na zhodnocení stávající situace problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání v České republice, popis navrhované úpravy a jejich podrobné vzájemné porovnání. Úkolem je, aby zaměstnavatelé, zaměstnanci a nejen oni na základě všech získaných poznatků mohli dojít k určitému závěru a vytvořit si svůj vlastní názor na celou problematiku. Zdrojem informací pro tuto práci byly zejména jednotlivé zákony České republiky, odborná literatura, články odborných publikací a internetové zdroje.

3 TEORETICKÁ ČÁST 8 3 Teoretická část 3.1 Historie Počátky péče o ochranu zdraví a bezpečnosti při práci u nás můžeme nalézt už na konci 19. století v období Rakouska-Uherska. Právě v této době se objevují různé odborné práce pojednávající o vlivu pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců i praktické návrhy na jejich prevenci. V roce 1888 bylo zavedeno úrazové a všeobecné nemocenské pojištění, které se ovšem netýkalo zemědělského dělnictva. Jednotlivé příspěvky dělníků byly povinné průměrný roční příspěvek činil na počátku 20. století 16,5 rakousko-uherských korun. Příspěvek byl vyplácen po dobu dvaceti týdnů nemoci a pokrýval 60 % obvyklé denní mzdy počítající se od prvního dne nemoci. Roku 1889 byl schválen speciální zákon o hornickém pojištění došlo k tomu v reakci na velkou stávku horníků kladenského a slánského revíru, které se účastnilo více jak šest a půl tisíce horníků. Po vzniku Československé republiky přinášela živnostenská inspekce (dnes státní úřad inspekce práce) informace o chorobách z povolání a závažných hygienických závadách v některých odvětvích průmyslu. Profesor Procházka (1929) uvádí: Má-li být provedena dokonalá ochrana dělníků proti živnostenským chorobám, je především třeba, aby byly známy všechny škodliviny zdraví ve všech průmyslových podnicích a ve všech oborech práce. Vždyť živnostenská hygiena a k ní se přimykající nauka o nemocech z povolání je společnou prací lékařů teoretiků i praktiků. Československá republika schválila v roce 1932 připojení k Úmluvě mezinárodní organizace práce, která se zabývala odškodňováním nemocí z povolání. Ve stejném roce byl vydán zákon číslo 99/1932 Sb., o odškodnění nemocí z povolání. Roku 1947 byla založena Klinika nemocí z povolání poskytující ambulantní i lůžkovou péči. V roce 1948 byl zrušen zákon z roku 1888 o úrazovém pojištění a byl nahrazen systémem národního pojištění, ten poté absorboval celou problematiku úrazového pojištění. Zákoník práce přijatý v roce 1964 potvrdil princip objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, to znamená, že zavinění zaměstnavatele se automaticky předpokládá a zaměstnanec nemusí nic dokazovat. Zaměstnavatel poskytoval odškodnění přímo zaměstnanci jako právní nárok na náhradu škody. Do roku 1989 byli všichni zaměstnavatelé socialistickými organizacemi (státní,družstevní), kterým stát garantoval výplatu odškodnění, a v případě zániku zaměstnavatele bez právního nástupce přebíral výplatu odškodnění. Hlavním rozdílem oproti dnešní právní úpravě je skutečnost, že do konce roku 1992 odškodňovali pracovní úrazy a nemoci z povolání zaměstnavatelé sami. Úpravu původního zákoníku si do značné míry vyžádal rozvoj malých a středních podniků zaměstnavatelů, kdy konstrukce odpovědnosti byla pro zaměstnavatele dosti tvrdá. Zaměstnavatelům tímto zabraňuje vzniku rizik spojených s ekonomickou náročností odškodňování vážných pracovních úrazů nebo nemocí z povolání a zaměstnancům

3.2 Současná právní úprava 9 umožňuje získat odškodnění i v případě zániku zaměstnavatele. 3.2 Současná právní úprava Po roce 1989 došlo k velkému rozvoji soukromého podnikání. Tato situace si vyžádala zavedení zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vyhláškou číslo 125/1993 Sb., kde jsou stanoveny podmínky sazby s účinností od 22. 4. 1993. Od této doby jsou zaměstnavatelé povinni se pojistit u jedné z komerčních pojišťoven, která je jim uložena zákonem. Té budou platit pojistné. Škody vzniklé pracovním úrazem či nemocí z povolání budou na oplátku hrazeny pojišťovnou. Už od přijetí tohoto zákona bylo ale jasné, že se jedná pouze o dočasné řešení, které bude nahrazeno novým systémem úrazového pojištění. Přesto platí daná úprava dodnes. Zákon o úrazovém pojištění Všeobecná ustanovení Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, je zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen úrazové pojištění ). Zákon uvádí tři orgány úrazového pojištění: 1. Ministerstvo práce a sociálních věcí; 2. Česká správa sociálního zabezpečení; 3. okresní správy sociálního zabezpečení. Tento zákon mimo jiné stanoví, kdo je a kdo není účastníkem úrazového pojištění, dále zaměstnance, kteří jsou vyňati z této povinnosti, popisuje vznik a zánik úrazového pojištění. Zaměstnanec účastník pracovněprávních vztahů, jehož úkolem je vykonávat závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu přísluší plat nebo mzda. Přesný výpis kategorií zaměstnanců viz příloha. Zaměstnavatel právnická osoba, fyzická osoba nebo organizační složka státu, která je dle zákona považována za zaměstnavatele, zaměstnává alespoň jednu osobu v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti (ta nezakládá účast na nemocenském pojištění), či alespoň jednu osobu konající práce na základě dohody o provedení práce. Oprávněný je osoba (pozůstalý), která vynaložila náklady spojené s léčením nebo pohřbem podle 25, 26. Identifikační údaje údaje zaměstnance a pozůstalého, kterými se rozumí: jméno, příjmení, státní občanství, rodné číslo a bydliště.

3.2 Současná právní úprava 10 Příslušný lékař zdravotní zařízení poskytující prostřednictvím svého lékaře zdravotní péči při pracovním úrazu a je oprávněné k uznání nemocí z povolání 25, 26. Pracovní úraz poškození zdraví nebo smrt, které nastaly zaměstnanci nezávisle na jeho vůli náhlým, násilným a krátkodobým působením vnějších vlivů nebo vlastní tělesné síly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Zákon č. 266/2006 Sb. 10 mimo jiné přesně vymezuje, kdy se jedná o pracovní úkol, cestu a kdy ne. Nemoc z povolání je nemocí vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikla za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vzniklá nepříznivým působením chemických látek a nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to do doby nejvýše tří let od jejího zapsání do seznamu nemocí. Bolest tělesné nebo duševní strádání, které je způsobeno poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Ztížení společenského uplatnění nepříznivý vliv poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho následků, které jsou trvalého rázu. Poškození zdraví následky na zdraví zaměstnance, které vznikly v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zákon také vymezuje tzv. dlouhodobé poškození zdraví. Jedná se o takové poškození zdraví, které má trvat déle než jeden rok. Poškození zdraví se vyjadřuje mírou poškození zdraví, která se udává v procentech a je složena z jednotlivých pracovních úrazů nebo nemocí z povolání. Výpočtový základ rozumí se jím denní vyměřovací základ zaměstnance, který je stanovený pro účely nemocenského pojištění před vznikem poškození zdraví a je snížený o 13 %. Výpočtovým základem pro úrazovou rentu pozůstalého se rozumí třicetinásobek denního vyměřovacího základu zaměstnance. Tato část zákona dále pojednává o prevenci pracovních úrazů. Tedy o opatřeních, která jsou na základě výsledků analýz zjišťována a jejichž cílem je omezování a odstraňování příčin vzniku poškození zdraví. Ministerstvo a Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ ) vyhlašují různé programy a soutěže pro prevenci pracovních úrazů. Dávky Z úrazového pojištění se vyplácejí následující dávky: 1. úrazové vyrovnání; 2. úrazová renta; 3. úrazový příplatek; 4. bolestné; 5. příspěvek kompenzující ztížené společenské uplatnění; 6. náhrada nákladů spojených s léčením;

3.2 Současná právní úprava 11 7. náhrada nákladů spojených s pohřbem; 8. jednorázový příspěvek pozůstalému; 9. úrazová renta pozůstalého. Ad 1: Úrazové vyrovnání zaměstnanec má při poškození zdraví nárok na jednorázové úrazové vyrovnání, pokud míra poškození je v rozsahu 10 33 %. Výše úrazového vyrovnání se určí procentem míry poškození zdraví ze čtyřiadvacetinásobku měsíčního výpočtového základu. Pokud se zvýší míra poškození zdraví, zaměstnanec má nárok na doplatek odpovídající rozdílu mezi stávajícím a dřívějším úrazovým vyrovnáním. Ad 2: Úrazová renta při poškození zdraví má zaměstnanec nárok na úrazovou rentu, pokud je míra poškození jeho zdraví alespoň 33 %. Úrazová renta přísluší zaměstnanci do dne předcházejícího dni, od kterého je přiznán starobní důchod. Nejpozději však do dovršení 65. roku věku. Jestliže je míra poškození nejméně 33 %, avšak méně než 66 %, měsíční výše úrazové renty se určí procentem míry poškození zdraví stanovené podle právního předpisu, zvýšeným o 34 % z měsíčního výpočtového základu. Je-li míra poškození vyšší než 66 %, měsíční výše se určí ve výši měsíčního výpočtového základu. Vznikne-li zaměstnanci nárok na invalidní důchod, sníží se výše úrazové renty o výši tohoto důchodu. Zvýšení kvůli bezmocnosti aj. se neprovádí. V případě změny poškození zdraví se vypočítá nová úrazová renta z měsíčního výpočtového základu ke dni změny. Ad 3: Úrazový příplatek jestliže je zaměstnanec následkem poškození zdraví uznán dočasně práce neschopným, má nárok na úrazový příplatek k náhradě mzdy, platu nebo nemocenskému. Úrazový příplatek náleží zaměstnanci od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti do jejího ukončení. Má-li zaměstnanec více zaměstnání, náleží mu úrazový příplatek z každého takového zaměstnání, pokud byl uznán ve spojitosti s poškozením zdraví. Výše úrazového příplatku se stanoví jako rozdíl mezi součtem denních výpočtových základů za kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti a náhradou mzdy nebo platu v tomto období. Ad 4: Bolestné zaměstnanec má nárok na bolestné za bolest způsobenou poškozením zdraví. Dále má pak nárok na další bolestné, které je spojeno s léčbou nebo odstraňováním následků poškození zdraví ještě nezohledněném v poskytnutém bolestném. Bolestné se přiznává na základě lékařského posudku o bodovém ohodnocení bolesti. Suma bolestného se vypočítá jako součin bodů (uvedena níže). Stejný postup je aplikován i při výpočtu příspěvku za ztížení společenského uplatnění. Ad 5: Hodnota bodu 1 bod je symbolizován 120 Kč. Vláda může zvýšit hodnotu bodu pro stanovení bolestného a příspěvku za ztížení společenského uplatnění. Ad 6: Náhrada nákladů účelné náklady, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, spojené s léčením zaměstnance, hradí příslušná okresní správa sociálního zabezpečení tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Za účelné náklady lze považovat zejména: úhradu za léčivé přípravky, zdravotnické prostředky, hrazenou lázeňskou

3.2 Současná právní úprava 12 péči, úhradu úkonů a nákladů nehrazené péče, pokud byla nezbytná pro odstranění následků poškození zdraví, a zvýšené náklady na dietní stravování. Ad 7: Náhrada nákladů spojených s pohřbem hradí příslušná správa sociálního zabezpečení tomu, kdo vynaložil tyto náklady. Náklady spojené s pohřbem jsou náklady účtované pohřebním ústavem, nezahrnují však náklady na nájem hrobového místa, smuteční ošacení atd. Tyto náklady se hradí až do výše desetinásobku pohřebného. Ad 8: Jednorázový příspěvek pozůstalému náleží pozůstalému manželovi nebo nezaopatřenému dítěti, a to každému z nich ve výši 240 000 Kč. Rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, náleží taktéž 240 000 Kč. Ad 9: Úrazová renta pozůstalého pokud zesnulý zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu pozůstalému, tak pozůstalému náleží 40 % z měsíčního výpočtového základu zaměstnance. Je-li počet pozůstalých vyšší než 1, vydělí se měsíční výše úrazové renty jednoho pozůstalého příslušným počtem pozůstalých. Úrazová renta pozůstalého se sníží o částku, kterou tvoří jeho vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod. Nárok na úrazovou rentu vzniká pozůstalému dnem úmrtí zaměstnance, nejdéle však do kalendářního měsíce, kdy by zaměstnanec dovršil 65 let věku. Nárok na rentu taktéž zaniká v případě uzavření nového sňatku. Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených zákonem. Uplynutím času nárok na dávku nezaniká. Dávku uplatňuje zaměstnanec nebo oprávněný na předtištěném formuláři u okresní správy sociálního zabezpečení. Nárok na dávku lze také podat prostřednictvím elektronického formuláře. Výplata dávek po splnění stanovených podmínek požádá písemně zaměstnanec nebo oprávněný o přiznání a výplatu dávky příslušný orgán úrazového pojištění. Úrazová renta a úrazová renta pozůstalého se vyplácejí měsíčně, ostatní dávky jednorázově. Úrazový příplatek k nemocenskému lze poskytnout zálohově. Dávky musejí být vyplaceny nejpozději do jednoho měsíce následujícího po dni, v němž byl nárok na výplatu dávky stanoveným způsobem osvědčen. Jednorázové dávky se vyplácejí do jednoho měsíce ode dne vydání pravomocného rozhodnutí o přiznání dávky, opakující se dávky se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách, stanovených příslušným orgánem úrazového pojištění. Výši dávek zaokrouhlujeme na celé koruny nahoru. Příjemcem dávky je oprávněný nebo zaměstnanec, jejich zákonný zástupce nebo příjemce (použijí se právní předpisy o zvláštním příjemci pro výplatu dávky). Jednotlivé dávky se převádějí na jejich účet u peněžního ústavu v České republice nebo se vyplácejí v hotovosti pomocí držitele poštovní licence. Dávky se vyplácejí i do ciziny na základě žádosti příjemce, ale pouze formou bezhotovostního převodu na účet. Nárok na výplatu renty zaniká po uplynutí tří let. Nárok na dávku zaniká také dnem smrti zaměstnance nebo oprávněného, pokud zákon nestanoví jinak. Pokud příslušný orgán zjistí, že nárok na dávku nebo na její výplatu zanikl, dávka se odejme nebo se její výplata zastaví. Pokud příslušný orgán zjistí, že byla dávka vyplacena v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byla-li neprávem odepřena

3.2 Současná právní úprava 13 či přiznána od pozdějšího data, než od jakého náleží, dávka se přizná nebo zvýší. Nejvýše se ale lze zpětně vrátit o tři roky ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku nebo její zvýšení. Jestliže příslušný orgán uzná, že byla nebo je dávka vyplácena ve vyšší částce, než měla být nebo byla přiznána neprávem, dávka se sníží nebo zastaví. Pokud zaměstnanec nesplnil svoje povinnosti stanovené 83, odst. 2 a 3 a byl na ně náležitě upozorněn, tak se výplata úrazové renty zastaví. Nárok na dávku nelze postoupit ani dát do zástavy. Dohodu o srážkách z dávky lze uzavřít pro pohledávky na výživném a na příspěvku na výživu nebo na úhradu přeplatku na dávce, a to až do částky, kterou lze srazit výkonem rozhodnutí. Tato dohoda se ovšem nevztahuje na bolestné, na příspěvek za ztížení společenského uplatnění a na náhrady nákladů spojených s léčením a s pohřbem. Pokud zemře zaměstnanec nebo oprávněný po vzniku nároku na dávku, přechází tento nárok na výplatu dávky postupně na manžela/manželku, děti, rodiče a na osoby žijící v době smrti ve stejné domácnosti. Podmínka týkající se žití ve stejné domácnosti neplatí pro děti ty mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém. Tyto nároky nejsou předmětem dědictví, předmětem dědictví se stávají, pokud neexistují osoby, které jsou uvedeny v předešlém odstavci. Pokud nastane situace, kdy příjemce dávky přijal dávku a přitom musel očekávat, že je vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinen uhradit orgánu úrazového pojištění tento přeplatek. Nárok na úhradu přeplatku zaniká uplynutím tří let, kdy orgán tuto nesrovnalost zaregistroval. Povinnost uhradit přeplatek na dávce nevzniká, pokud výše přeplatku je menší než 100 Kč. Rehabilitaci lze poskytnout, pokud míra poškození zaměstnance činí alespoň 33 % a jeho společenské uplatnění vyžaduje obnovení nebo získání dovedností ke zmírnění ztráty, obnovení dosavadních nebo získaných nových znalostí a dovedností. Rehabilitaci v úrazovém pojištění lze zaměstnanci poskytnout pouze v případě, že mu již nenáleží jiná rehabilitace podle zvláštních právních předpisů. Rehabilitace se provádí ve specializovaných zařízeních, které jsou zařazené do seznamu stanoveného prováděcím předpisem. Okresní správa sociálního zabezpečení určí zaměstnanci, ve kterém rehabilitačním zařízení bude rehabilitace prováděna. Poskytnutá rehabilitace je hrazena z úrazového pojištění. Pojistné Pro stanovení výše a placení pojistného se stanoví procentní sazba, tu vypočítáme z jednotlivých vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v rozhodném období. Za vyměřovací základ se u zaměstnance, který se účastní nemocenského pojištění, považuje základ pro pojistné na sociální zabezpečení a u zaměstnance v pracovním poměru, na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce se považuje zúčtovaná mzda nebo odměna. Pojistné platí zaměstnavatel a je příjmem státního rozpočtu. Jednotlivé sazby jsou stanoveny v příloze této práce. Sazbu pojistného použije zaměstnavatel podle převažující činnosti z Odvětvové klasifikace ekonomických čin-

3.2 Současná právní úprava 14 ností, kterou vydává Český statistický úřad. Pokud se jedná o agenturního zaměstnance, tak je pro stanovení sazby rozhodující druh práce. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Pojistné se odvádí každý měsíc a je splatné ve stejný den, kdy je u zaměstnavatele splatné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek v zaměstnanosti odvádí se společně. Zaměstnavatel předloží příslušné okresní správě sociálního zabezpečení přehled o výši vyměřovacích základů zaměstnanců a výši pojistného, které je povinen platit. ČSSZ stanoví průměrnou úrazovou zátěž pro jednotlivé skupiny činností stanovené v Odvětvové klasifikaci ekonomických činností vydané Českým statistickým úřadem. Průměrnou úrazovou zátěž lze stanovit jako poměr součtu dávek vyplacených v předchozím kalendářním roce v souvislosti s poškozením zdraví zaměstnanců a objemu pojistného všech zaměstnavatelů zařazených do této skupiny v předchozím roce. Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení stanoví vždy k 30. červnu následujícího kalendářního roku úrazovou zátěž pro každého zaměstnavatele. Pokud v předchozím kalendářním roce byla úrazová zátěž vyšší než trojnásobek průměrné úrazové zátěže, tak se pojistné zvýší, a to nejvýše o 30 % pojistného zaměstnavatele za předchozí kalendářní rok. Pokud v předchozím kalendářním roce byla úrazová zátěž nižší než polovina průměrné úrazové zátěže, pojistné se sníží o 5 % nebo 10 %, a to v závislosti na průměrné úrazové zátěži skupiny. Na základě podnětu inspekce práce nebo orgánů ochrany veřejného zdraví může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit přirážku k pojistnému zaměstnavateli, u kterého tyto orgány opakovaně zjistily závažné porušení povinností uložených zaměstnavateli. Výše přirážky k pojistnému činí 1 10 % pojistného splatného od prvního kalendářního dne měsíce, kdy nabylo rozhodnutí právní moci, a to do konce kalendářního měsíce, v němž byly dané nedostatky odstraněny. Organizace a provádění úrazového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí: a) řídí a kontroluje výkony státní správy v úrazovém pojištění; b) řídí a kontroluje ČSSZ; c) zřizuje posudkové komise; d) projednává správní delikty uvedené v 59 odst. 4; e) vybírá a vymáhá pokuty za správní delikty, o kterých rozhodlo; f) zřizuje Radu úrazového pojištění podle tohoto zákona, stanoví její statut a jmenuje její členy. Ministerstvo vytváří posudkové komise, které posuzují míru poškození zdraví zaměstnance a vedou za těmito účely přezkumné řízení týkající se úrazové renty a vyrovnání. Dále je oprávněno dát podnět k lékařské prohlídce zaměstnance. ČSSZ má za úkol kontrolovat činnost jednotlivých okresních správ a rozhoduje o přiznání, odnětí, zastavení výplaty, výši dávek, vrácení přeplatku, regresních

3.2 Současná právní úprava 15 náhradách atd. Vede registr zaměstnanců a zaměstnavatelů. Poskytuje odbornou pomoc ve věcech úrazového pojištění. Shromažďuje v registru zaměstnanců identifikační a jiné údaje, potřebné pro plnění úkolů v úrazovém pojištění. Zveřejňuje statistické údaje o výkonu úrazového pojištění. Na okresní správu sociálního zabezpečení jsou přeneseny povinnosti, a to zejména výplata dávek, výběr pojistného, vedení evidence, řešení žádostí a projednávání přestupků. Orgány úrazového pojištění jsou oprávněny ověřit si u zaměstnavatele údaje týkající se pojistného a údaje nezbytné pro poskytování dávek. Při kontrolní činnosti jsou orgány oprávněny vstupovat do objektů na pracoviště, vyžadovat příslušnou dokumentaci s výjimkou pracovišť ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. ČSSZ má dále za úkol vypracovat do jednoho měsíce po schválení státního rozpočtu na kalendářní rok přehled vývoje úrazového pojištění, který zahrnuje podrobné údaje o výši pojistného, o výdajích na dávky, na prevenci v úrazovém pojištění a o výši provozních nákladů v rozsahu ukazatelů statistiky pracovních úrazů a nemocí z povolání včetně jejich zdrojů a příčin. Posuzování poškození zdraví Při posuzování poškození zdraví se vychází ze zprávy zaměstnavatele o vzniku pracovního úrazu nebo zjištění nemoci zaměstnance, z výsledků funkčních vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření lékaře orgánu úrazového pojištění nebo lékaře posudkové komise ministerstva. Kontrolní lékařská prohlídka se uskuteční do 30 dnů po zahájení řízení o úrazovém vyrovnání nebo o úrazové rentě. Tato prohlídka se také provádí v případě zjištění nových skutečností nebo na základě žádosti zaměstnavatele či zaměstnance. Podnět k lékařské prohlídce se podává příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Na žádost orgánu úrazového pojištění jsou příslušní lékaři povinni za úhradu provést vyšetření zdravotního stavu zaměstnance a zpracovat potřebné lékařské podklady. Dále je příslušný lékař povinen vypracovat na žádost zaměstnavatele lékařský posudek za účelem stanovení bolestného a příspěvku za ztížení společenského uplatnění, zaslat kopii lékařského posudku do tří dnů po jeho nabytí platnosti okresní správě sociálního zabezpečení. Výše úhrady lékařům se řídí seznamem s bodovými hodnotami. Správní delikty Zaměstnavateli může být udělena pokuta od 20 000 do 100 000 Kč, pokud neoznámí vznik či zánik pojištění zaměstnance, změnu údajů zaměstnance, vznik úrazu nebo zjištění nemoci z povolání, nevede potřebné údaje nebo když neposkytne vyžadované podklady. Provozovatel se dopustí správního deliktu, když neuposlechne žádosti příslušného orgánu, nezpracuje lékařské podklady nebo neumožní lékaři příslušného orgánu nahlížet do zdravotnické dokumentace.

3.2 Současná právní úprava 16 Pojišťovna, která vede evidenci o pojištění zaměstnavatele, se dopustí správního deliktu, nepředá-li České správě sociálního zabezpečení kopii své evidence (pokuta 100 000 Kč), nebo když nesdělí Ministerstvu financí ekonomické výsledky provozu zákonného pojištění a nepřevede přebytky do státního rozpočtu (pokuta 10 mil. Kč). Řízení pojištění ve věcech dávkových Řízení pojištění je rozhodování o dávkách. Toto řízení je zahájeno na základě žádosti zaměstnance nebo oprávněného, která se podává na předepsaném formuláři. Pokud oprávněný nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu sám požádat o dávku, může na základě potvrzení od lékaře podat žádost jeho manžel (manželka). V tomto řízení se nevydává žádné rozhodnutí, ale přímo písemné oznámení. Proti tomuto oznámení se lze odvolat do 15 dnů od jeho doručení. V tzv. zkráceném řízení rozhoduje orgán pojištění o nároku na výplatu dávky v nesporných případech, o změně výše vyplacené dávky a o zániku nároku na výplatu dávky. Řízení pojištění ve věcech jiných než dávkových Předmětem řízení je rozhodování o vzniku, trvání nebo zániku úrazového pojištění, dále o přestupcích, správních deliktech a regresních náhradách. Účastníky tohoto řízení jsou: a) zaměstnanec a oprávněný; b) zaměstnavatel; c) příslušný lékař; d) ten, vůči němuž je uplatňována náhrada. Řízení se zahajuje opět podáním příslušné žádosti. Řízení pojištění ve věcech pojistného Předmětem řízení ve věcech pojistného je rozhodování o: a) pojistném ve sporných případech; b) určení pravděpodobné výše pojistného; c) penále; d) placení dlužného pojistného a penále ve splátkách; e) přirážce k pojistnému. Účastníkem řízení ve věcech pojistného je zaměstnavatel. Řízení se zahajuje z moci úřední. Řízení o povolení splátek dlužného pojistného a penále ve splátkách je zahajováno na žádost zaměstnavatele. Náhradu nákladů na řízení lze uplatnit na žádost zaměstnance, kdy orgán úrazového pojištění nahradí ušlý výdělek a náklady spojené s dostavením se k lékaři, pokud jde o řízení o úrazovém vyrovnání nebo o úrazovou rentu.

3.2 Současná právní úprava 17 Náhrada nákladů také náleží rodinným příslušníkům a zákonným zástupcům, jestliže jejich účast situace vyžaduje. Za náklady se považují výdaje za cestu, ubytování, stravování a další nutné výdaje. Lze je nárokovat do dvou měsíců ode dne vyšetření nebo jednání u orgánu úrazového pojištění. Řízení pojištění, dle zákona o úrazovém pojištění, dále rozebírá případy, kdy lze řízení přerušit a zastavit, formy rozhodnutí, možnosti doručení rozhodnutí, námitky proti oznámení aj. Podmínky a sazby zákonného pojištění Vyhláška ministerstva financí č. 125/1993 Sb., která stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Jak už jsem uvedl, každý zaměstnavatel, pro kterého pracuje alespoň jeden zaměstnanec, musí být pojištěn u jedné z pojišťoven, a to podle doby, kdy bylo sjednáno toto pojištění. Pojištění vzniká prvním dnem pracovněprávního vztahu a trvá po celou dobu jeho existence. u České pojišťovny, a. s., jsou pojištěni zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. 12. 1992. Takto jsou pojištěni i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního nástupce těchto zaměstnavatelů. u Kooperativy, a. s., jsou pojištěni ostatní zaměstnavatelé. Zákonné pojištění nezbavuje zaměstnavatele odpovědnosti za náhradu škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Mají ale právo žádat po pojišťovně náhradu škody v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu. Pojišťovna uhradí náklady soudní i mimosoudní pouze v případě, že se k tomu písemně zavázala. Pojišťovna je povinna vyřídit pojistnou událost nejpozději do 15 dnů po skončení šetření. V šetření se zabývá zjištěním rozsahu škody. Kooperace se zaměstnavatelem Zaměstnavatel má za úkol dohlížet na bezpečnost práce zejména z důvodu, aby nenastala škodná událost. Je povinen dodržovat právní předpisy, odvracet a minimalizovat nebezpečí a nesmí trpět porušování těchto předpisů ze strany třetích osob. Pokud už škodná událost nastala, musí uplatnit opatření, která povedou k minimalizaci škody. Zaměstnavatel je dále povinen bez zbytečného odkladu informovat organizační jednotku pojišťovny, v jejímž obvodu má sídlo (trvalé bydliště), a to při zvýšené nebezpečnosti, při vzniku škodné události a při zahájení trestního stíhání proti zaměstnanci nebo třetí osobě. Respektovat a řídit se pokyny pojišťovny nezavazovat se k náhradě promlčené pohledávky.

3.2 Současná právní úprava 18 Pokud zaměstnavatel poruší některou ze svých povinností, má pojišťovna vůči němu právo na přiměřenou náhradu. Tato náhrada však nesmí přesáhnout více jak polovinu částky, kterou z důvodu pojistného plnění pojišťovna vyplatila. Pokud zaměstnavatel nebo zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, pod vlivem alkoholu nebo pod vlivem jiné návykové látky, došlo-li z jejich strany k hrubému porušení předpisů nebo ke škodě, která souvisela s výkonem činnosti provozovatele, pojišťovna má právo žádat náhradu až do výše poskytnutého plnění. Stejné právo má pojišťovna proti zaměstnavateli, pokud byl v prodlení se splácením pojistného a pojišťovna vyplatila pojistné plnění za období, kdy pojistné nebylo zaplaceno. Pojistné Zaměstnavatel má bez zbytečného odkladu povinnost oznámit organizační jednotce pojišťovny, že zaměstnává zaměstnance a uvést své identifikační číslo zaměstnavatele nebo jiné označení, které je nahrazuje. Pojistné se vypočítává stejně jako výpočet pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Základem pro výpočet pojistného je souhrn všech vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu sazby se použije příslušná kategorie. Kategorie jsou členěny podle základních činností zaměstnavatel spadá do té kategorie, ve které převažuje jeho předmět podnikání. Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem jsou přiloženy v příloze této práce. Tab. 1: Splatnost pojistného (Vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb.) Pojistné za: Splatnost do: I. čtvrtletí 31. ledna II. čtvrtletí III. čtvrtletí IV. čtvrtletí 30. dubna 31. července 31. října Nespotřebované pojistné se nevrací. Zaplacení pojistného za celou dobu trvání je povinen zaměstnavatel prokázat v opačném případě se má za to, že pojistné uhrazeno nebylo. Pokud zaměstnavatel nezaplatil pojistné včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc. Odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Z této vyhlášky lze stanovit výši, do které se poskytuje

3.2 Současná právní úprava 19 náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví. Odškodnění bolesti se stanoví podle sazeb bodového ohodnocení (viz přílohy). Za bolest se považuje jakékoliv tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla (dále jen poškozený). Bodové ohodnocení je vymezeno v lékařském posudku. Odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje opět podle bodového ohodnocení, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a společnosti jedná se zejména o další možnosti vzdělávání, zvyšovaní kvalifikace, uplatnění v rodinném, politickém, kulturním a sportovním životě. V úvahu se berou i další specifika, jako např. věk postiženého. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být v rovnováze s následky a jejich předpokládaným vývojem. Je taktéž bodově ohodnoceno lékařským posudkem. Stanovení bodového ohodnocení Při stanovování bodového ohodnocení se hodnotí aktuální fáze bolesti a přihlíží se k rozsahu, způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti a náročnosti použité léčby. Bodové ohodnocení bolesti se stanovuje až v době stabilizace bolesti. Při ohodnocování ztížení společenského uplatnění se hodnotí závažnost škody na zdraví, její předpokládaný vývoj a průběh léčení. Pokud uplatňuje poškozený již dříve uplatňovaný nárok kvůli zhoršení tohoto uplatnění, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno, odečte se z aktuálního bodového ohodnocení výše bodového ohodnocení dříve přiznána. Jestliže škoda na zdraví vyžádala náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví, a to nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. Za náročný způsob léčení lze považovat např. infekce rány prodlužující dobu léčení. Jestliže si škoda na zdraví vyžádala mimořádně náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví, a to nejvýše o dvojnásobek celkové částky bodového ohodnocení. Za mimořádně náročný způsob léčení lze považovat např. léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci, kanylaci velkých cév nebo dialýzu. Jestliže si škoda na zdraví vedla ke zvlášť závažným následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. Za tyto následky lze považovat významné omezení v životě při přihlédnutí k věku poškozeného. Pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více složek poškození, bodové hodnocení se sčítá. Pouze v případě poškození téhož orgánu nesmí bodové ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu. Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění Tato výše se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Hodnota jednoho bodu činí 120 Kč. Ve zvlášť výjimečných případech může soud výši odškodného přiměřeně zvýšit.

3.2 Současná právní úprava 20 Lékařský posudek Vytváří se za účelem stanovení výše odškodnění v jednotlivých případech. Vystavuje jej posuzující lékař, který je zároveň ošetřujícím lékařem poškozeného, nebo zdravotnické zařízení, jehož posuzující lékař daný posudek zpracoval. Posudek u bolesti se vydává, až když je stav poškozeného ustálený. U ztíženého společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce poté, kdy došlo ke škodě na zdraví. Nový lékařský posudek lze vydat za předpokladu, že se výrazně zhoršily následky poškozeného. Posudek zpracovává posuzující lékař na základě úplných informací, které mu byly poskytnuty ošetřujícími lékaři. Posudek musí vždy obsahovat postupy, kterými lékaři dospěli k závěru hodnocení, příslušné přílohy, podle kterých bylo bodové ohodnocení provedeno a odůvodnění případného zvýšení bodového ohodnocení nad limity. Lékařský posudek musí také obsahovat podpis posuzujícího lékaře s jeho jmenovkou a razítko zdravotnického zařízení s datem vyhotovení. Postup při uznávání nemocí z povolání Je stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí podle 16 odst. 3 zákona české národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění 134/1997 Sb. Vyhláška stanovuje zdravotnická zařízení (uvedená v příloze této bakalářské práce), ve kterých se posuzuje uznávání nemocí z povolání (dále jen onemocnění). Výjimku tvoří osoby, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo obrany nebo státní podnik založený Ministerstvem obrany. Lékařské pracoviště posuzuje onemocnění, u kterého vzniklo podezření, že se jedná o nemoc z povolání, z podnětu ošetřujícího lékaře nebo fyzické osoby. Vyšetření provádí lékařská střediska se sídlem v příslušném územním obvodu. Územním obvodem je místo nebo místa podnikání zaměstnavatele osoby trpící onemocněním, kde vykonává práci v pracovněprávním nebo obdobném vztahu. Příslušné pracovně lékařské pracoviště provádí posouzení osob na základě zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění, výsledků lékařských vyšetření a dále na základě ověření podmínek vzniku onemocnění. Podmínky vzniku onemocnění ověřuje: a) krajská hygienická stanice; b) Státní úřad pro jadernou bezpečnost; c) krajská hygienická stanice, v jejímž správním území je příslušné pracovně lékařské pracoviště, a to na základě písemných údajů o podmínkách vzniku onemocnění sdělených písemně tímto pracovištěm. Jakmile posoudí onemocnění příslušné pracovně lékařské pracoviště, postoupí případ k ověření závěru posouzení onemocnění a k vydání lékařského posudku středisku nemocí z povolání, v jehož územním obvodu má sídlo.

3.2 Současná právní úprava 21 Příslušné středisko nemocí z povolání vychází z postoupené zdravotnické a spisové dokumentace. V případě, že středisko obdrží neúplné nebo nepřesné posouzení, doplní potřebné doklady samo nebo vrátí případ k došetření příslušnému pracovišti. Po ověření závěrů posouzení onemocnění vydá příslušné středisko posudek, kterým uznává nebo neuznává nemoc z povolání, a jeho stejnopis zašle osobě trpící onemocněním. Posuzování nemocí z povolání vojáků a občanských zaměstnanců ověřuje vojenské pracovně lékařské pracoviště na základě zhodnocení provedeného orgánem ochrany veřejného zdraví Ministerstva obrany. Po tomto posouzení postoupí případ k ověření závěru onemocnění a k vydání posudku vojenskému středisku. Posudek a jeho stejnopis pošle osobě trpící a dalším osobám, se kterými tato povinnost souvisí. V případě vzniku nemoci z povolání u osoby, která je občanem jiného státu Evropské unie s povolením k přechodnému pobytu nebo s povolením k trvalému pobytu na území České republiky, jejíž onemocnění, u kterého je podezření na nemoc z povolání, vzniklo při výkonu práce v jiném členském státu Evropské unie, provádí lékařské vyšetření příslušné středisko, v jehož územním obvodu je místo pobytu této osoby. Toto vyšetření se provádí na základě žádosti kompetentní instituce. Posudek obsahuje náležitosti podle právního předpisu a datum zjištění nemoci včetně stupně závažnosti poruchy, pokud ho zvláštní právní předpis vymezuje. Posudek zašle příslušné středisko praktickému lékaři, který poskytuje osobě trpící primární zdravotní péči nebo příslušnému lékaři závodní preventivní péče, jde-li o zaměstnance. Evidenci osob, které byly uznány nemocnými, vede příslušné pracovně lékařské pracoviště, u vojáků a občanských zaměstnanců vojenské středisko. Posudek, kterým se uznává nemoc z povolání, zašle příslušné středisko nemocí z povolání do Národního registru nemocí z povolání, jehož zpracovatelem je Státní zdravotní ústav v Praze. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Vybraná problematika zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se výkonu práce týkají (dále jen rizika). Všechny osoby, které se na pracovišti zdržují, mají povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Dohledem nad zaměstnanci jsou pověřeni vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele na všech stupních a v rozsahu jejich funkcí. Tento dohled je rovnocennou a neoddělitelnou součástí jejich práce. Dojde-li k situaci, kdy jsou na jednom pracovišti plněny úkoly dvou a více zaměstnanců, jsou zaměstnavatelé povinni spolu písemně komunikovat a informovat se o rizicích při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý ze zaměstnanců má povinnost zajistit,

3.2 Současná právní úprava 22 aby jeho činnost a práce jeho zaměstnanců byly prováděny tak, aby byli současně chráněni i zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, a spolupracovat při zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. Zaměstnavatel je povinen předcházet rizikům vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření uložená právními a ostatními předpisy a opatření, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Zaměstnavatel je dále povinen jednotlivá rizika vyhledávat, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. Mezi základní zásady, kterými by se měl zaměstnavatel řídit, patří zejména: omezování vzniku rizik; odstraňování rizik u zdroje; přizpůsobovaní pracovních podmínek potřebám zaměstnanců; nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologiemi; snížení počtu zaměstnanců vystavujících se škodlivým faktorům; upřednostňování kolektivní ochrany před ochranou individuální; provádění opatření k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení; udílení vhodných pokynů k zajištění všeobecné bezpečnosti a ochrany. Pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně nebo jiné nebezpečí, zaměstnavatel spolupracuje při poskytování první pomoci se zařízením poskytujícím závodní zdravotní péči. Dále je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich činnost a dbát o zlepšení pracovních podmínek. Pokud zajišťuje tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, je povinen mu poskytnout potřebnou součinnost, prostředky a informace. Odborně způsobilá osoba musí být starší 18 let a musela získat odborné vzdělání a absolvovat příslušnou praxi. Vláda stanoví nařízením bližší předpoklady k získání odborné způsobilosti. Zaměstnavatel je povinen: nepřipustit zaměstnance vykonávat takové práce, které neodpovídají jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti; zajistit, aby práci vyžadující zvláštní náležitosti vykonávali pouze ti, kteří jsou k tomu oprávněni, podrobili se očkování nebo mají doklad o odolnosti proti nákaze; zajistit školení zaměstnancům o právních a ostatních předpisech, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce; neodměňovat práci takovým způsobem, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu. Ochranné pomůcky V případě situace, kdy nelze rizika odstranit nebo omezit technickými prostředky, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pomůcky jsou pomůcky, které chrání zaměstnance před

3.2 Současná právní úprava 23 riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním předpisem. Zaměstnavatel je povinen poskytovat svým zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami a na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami. Dále je povinen udržovat tyto pomůcky v použitelném stavu a kontrolovat jejich používání. Veškeré tyto pomůcky poskytuje bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocených rizik. Vláda stanoví podmínky při používání výše uvedených pomůcek. Povinnost zaměstnavatele při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání Zaměstnavatel má povinnost vyšetřit okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, a za účasti příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dále nesmí bez závažných důvodů měnit stav na místě úrazu. Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede evidenci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší jak tři dny, anebo k úmrtí zaměstnance. Tento záznam předá zaměstnavatel postiženému zaměstnanci, v případě jeho smrti jeho rodinným příslušníkům. Zaměstnavatel vede i evidenci úrazů, jimiž nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující tři dny. Zaměstnavatel musí ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem, odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v pracovním poměru a u kterého zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním. Pracovní úraz není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě domů a zpět. Zaměstnavatel se zcela zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním zaměstnance, který porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti. Dále se zprostí odpovědnosti v případě, kdy si zaměstnanec přivodil škodu svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek. Z části se může zprostit zaměstnavatel odpovědnost v případě: poruší-li postižený svým zaviněním právní nebo jiné předpisy, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a toto porušení bylo jednou z příčiny škod; jednou z příčin škody byla opilost nebo zneužití návykových látek; postižený si způsobil škodu tím, že se choval v rozporu s obvyklým způsobem chování a musel si být vědom následků svého jednání.