Demence a informovanost veřejnosti o této chorobě Marie Valníčková Bakalářská práce 2015
ABSTRAKT Bakalářská práce pojednává o problematice demence. Teoretická část je zaměřena na stáří a jeho aktuální problémy. Zabýváme se demencí, jejím výskytem, příčinami a příznaky. Popisujeme jednotlivá stádia a typy demence, možnosti prevence a léčby. V teoretické části se zaměřujeme na péči o seniora s demencí. Představujeme zásady správné komunikace a aktivizace. Praktická část seznamuje s výsledky dotazníkového šetření, jehož cílem bylo zjistit informovanost veřejnosti o této chorobě. Klíčová slova: demence, péče, komunikace, aktivizace, sociální služby ABSTRACT Bachelor thesis deals with the issue of dementia. The theoretical part is focused on the age and its current problems. We concern with dementia, its prevalence, causes and symptoms. We describe different stages and types of dementia, prevention and treatment options. The theoretical part focuses on care for the elderly with dementia. We introduce the principles of correct communication and activation. The practical part presents the results of the survey, that was conducted in order to discover public awareness of this disease.bachelor thesis deals with the issue of dementia. The theoretical part is focused on the age and its current problems. We concern with dementia, its prevalence, causes and symptoms. We describe different stages and types of dementia, prevention and treatment options. The theoretical part focuses on care for the elderly with dementia. We introduce the principles of correct communication and activation. The practical part presents the results of the survey, that was conducted in order to discover public awareness of this disease. Keywords: dementia, communication, activation, socialservices
Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Radaně Kroutilové Novákové Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, za její cenné rady a připomínky. Chtěla bych také poděkovat své rodině a přátelům za jejich podporu a pomoc. Motto: Paměť je deník, který všichni nosíme s sebou. Oscar Wilde Prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totožné.
OBSAH ÚVOD... 11 I TEORETICKÁ ČÁST... 13 1 CHARAKTERISTIKA STÁŘÍ... 14 1.1 VYMEZENÍ STÁŘÍ... 14 1.2 KVALITA ŽIVOTA VE STÁŘÍ... 16 1.2.1 Vliv prostředí... 16 1.2.2 Životní styl... 16 1.2.3 Zdraví... 17 1.2.4 Ekonomické podmínky... 17 1.2.5 Celková životní úroveň... 17 1.3 AKTUÁLNÍ PROBLÉMY VE STÁŘÍ... 18 1.3.1 Fyzické změny... 18 1.3.2 Psychické a duševní změny... 19 1.3.3 Změny spirituální... 20 2 DEMENCE... 22 2.1 PŘÍČINY DEMENCE... 23 2.2 PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ DEMENCE... 23 2.2.1 Kognitivní funkce... 24 2.2.2 Funkční schopnosti... 25 2.2.3 Problémy s chováním... 25 2.3 VÝSKYT DEMENCE... 27 2.4 STÁDIA DEMENCE A JEJICH PRŮBĚH... 28 2.5 DIAGNOSTIKA DEMENCE DIAGNOSTICKÉ METODY... 30 2.5.1 Anamnéza... 30 2.5.2 Standardizované testy u paměťových (kognitivních) poruch... 31 2.5.3 Zobrazovací metody... 32 2.6 PREVENCE... 32 2.7 TERAPIE A LÉČBA DEMENCE... 33 2.7.1 Farmakoterapie kognitivních funkcí... 34 2.7.2 Nekognitivní farmakoterapie... 34 2.7.3 Nefarmakologické terapie... 35 2.7.4 Terapie... 36 3 JEDNOTLIVÉ TYPY DEMENCE... 41 3.1 ATROFICKO-DEGENERATIVNÍ DEMENCE... 42 3.1.1 Alzheimerova nemoc... 42 3.1.2 Demence s Lewyho tělísky... 43 3.1.3 Frontotemporální demence... 43 3.1.4 Huntingtonova chorea... 45 3.1.5 Parkinsonova nemoc... 45 3.1.6 Další atroficko-degenerativní demence... 45 3.2 SYMPTOMATICKÉ (SEKUNDÁRNÍ) DEMENCE... 46 3.2.1 Vaskulární demence... 46 3.2.2 Ostatní symptomatické demence... 47
3.2.3 Pseudodemence... 49 4 PÉČE O SENIORA S DEMENCÍ... 50 4.1 ZÁSADY PRÁCE SE SENIOREM S DEMENCÍ... 50 4.1.1 Prostředí... 51 4.1.2 Důstojnost... 51 4.1.3 Komunikace... 52 4.1.4 Problémové chování a jeho prevence... 52 4.2 KOMUNIKACE SE SENIOREM S DEMENCÍ... 54 4.2.1 Verbální komunikace... 55 4.2.2 Nonverbální komunikace... 56 4.3 AKTIVIZACE SENIORŮ S DEMENCÍ... 56 4.3.1 Podstata smysluplné činnosti... 57 4.3.2 Seznam možných aktivit pro seniory s demencí... 58 4.3.3 Smyslová aktivizace... 59 4.3.4 Zajištění prostředí k aktivizaci... 60 4.4 PÉČE O SENIORA S DEMENCÍ V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ... 61 4.5 SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY S DEMENCÍ... 62 4.5.1 Terénní služby... 62 4.5.2 Ambulantní... 63 4.5.3 Pobytové služby... 64 4.5.4 Příspěvek na péči o osobu blízkou... 65 4.6 ČESKÁ ALZHEIMEROVSKÁ SPOLEČNOST (ČALS)... 66 II PRAKTICKÁ ČÁST... 68 5 VYMEZENÍ VÝZKUMENÉHO ŠETŘENÍ... 69 5.1 VÝZKUMNÝ PROBLÉM... 69 5.2 VÝZKUMNÉ CÍLE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY... 69 5.2.1 Výzkumné otázky... 70 5.3 STANOVENÍ HYPOTÉZ... 70 5.4 VÝZKUMNÝ SOUBOR A ZPŮSOB JEHO VÝBĚRU... 71 5.5 TECHNIKA SBĚRU DAT... 73 5.6 ZPŮSOB ANALÝZY DAT A PREZENTACE OTÁZEK V DOTAZNÍKU... 73 5.6.1 Způsob vyhodnocení dat... 74 5.6.2 Přehled otázek v dotazníku a jejich vyhodnocení... 75 6 VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE... 76 6.1 ZNALOSTI VEŘEJNOSTI O CHOROBĚ DEMENCE... 76 6.1.1 Hypotéza... 76 6.2 INFORMOVANOST RESPONDENTŮ O DEMENCI... 79 6.2.1 Hypotéza... 79 6.2.2 Hypotéza... 81 6.3 HODNOCENÍ DOSTUPNOSTI INFORMACÍ O CHOROBĚ DEMENCE... 83 6.3.1 Hypotéza... 83
6.4 PÉČE PRO OSOBY BLÍZKÉ POSTIŽENÉ CHOROBOU DEMENCE... 85 6.5 VHODNÉ ZAŘÍZENÍ PRO OSOBY S DEMENCÍ.... 87 6.6 ZNALOST PŘÍZNAKŮ ONEMOCNĚNÍ DEMENCE... 88 6.7 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ VÝZKUMU... 90 ZÁVĚR... 92 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 93 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK... 96 SEZNAM GRAFŮ... 97 SEZNAM TABULEK... 98 SEZNAM PŘÍLOH... 99
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 11 ÚVOD Toto téma bakalářské práce jsem si zvolila, protože podle mého uvážení je demence málo uvedená v podvědomí veřejnosti. Stále více ve svém okolí se setkávám s touto chorobou. Také mě ovlivnilo to, že se dotkla i mé rodiny. V ten moment jsem si uvědomila, jak těžké je soužití s člověkem postiženým demencí a snažila jsem se najít východiska a umět se vcítit do nemocného. Taky se snažím reagovat na společenskou situaci, protože lidí se syndromem demence stále přibývá. Demence je provázena velkou neinformovaností veřejnosti, mnoha předsudky a možná i strachem, který souvisí se strachem člověka ze stáří. Stáří je nevyhnutelnou perspektivou každého z nás. Hlavním cílem bakalářské práce je seznámit veřejnost s chorobou demence a přispět k odstranění jejího tabu. V naší moderní společnosti se lidé dožívají stále vyššího věku a právě vysoký věk s sebou přináší zvýšené riziko rozvoje demencí. Demence patří mezi nejčastěji se vyskytující poruchy ve stáří a představují významný sociální problém. S tím, jak narůstá počet jedinců postižených touto chorobou, vznikají organizace, sdružení, nadace, které se věnují touto problematikou. Narůstá i počet rodin, které se o takto nemocného kratší či delší dobu starají. Rodinní pečující i pečující v sociálních či zdravotních službách jsou vystaveni dlouhodobému stresu, který má často negativní vliv na jejich duševní zdraví. Téma demence proto patří k jednomu z nejvíce diskutovaných v naší společnosti. Bylo by dobré myšlenku rozšířit natolik, aby se veřejnost dozvěděla, jaký to má společenský dopad. A zkusit pro sebe něco udělat. Začít pečovat o fyzické a duševní zdraví člověka. Protože struktura společnosti se výrazně mění, stárnoucích a starých lidí na celém světě přibývá. A tito lidé potřebují čím dál tím víc pomoc. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, část teoretickou a část praktickou. V teoretické části práce jsme vytyčili čtyři hlavní kapitoly. V první kapitole Charakteristika stáří jsme se zaměřili především na pojmy související s tímto životním obdobím. Dále popisujeme změny ve stáří, které se na stáří podílí a jsou jeho součástí. Druhá kapitola se zabývá demencí. Co vlastně tento pojem znamená a vyjadřuje, jaké jsou příčiny, příznaky, výskyt, jaké jsou stádia nemoci a jak se nemoc diagnostikuje. Pozornost také věnujeme prevenci a léčbě onemocnění. V třetí kapitole se snažíme představit jednotlivé druhy demence. Poslední čtvrtá kapitola se nazývá Péče o seniora s demencí. V této kapitole se zabýváme zásadami práce se seniorem s demencí, péči v domácím prostředí, jeho aktivizací a mož-
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 12 nosti využití sociálních služeb a specializovaných center. Zmiňujeme se také o důležitosti relaxace a uvolnění pro pečující. Je nutné udržovat sociální vztahy jak u nemocného, tak u pečujícího. V praktické části se pokusíme zjistit, jak je veřejnost informována o problematice demence. Jestli znají chorobu demence, její příznaky a vhodné zařízení pro osoby s demencí nebo zda pečují o nemocného v přirozeném prostředí domova. Také se zaměříme na výzkum informovanosti z hlediska pohlaví a věku. Pokusíme se zjistit, jak veřejnost přistupuje k hodnocení dostupných informací o chorobě demence. Zformulovali jsme cíl celého výzkumu, výzkumné otázky a stanovili hypotézy. Dále jsme charakterizovali metody použité při výzkumu. Poté následuje vlastní výzkum, vyhodnocení výzkumu, doporučení pro praxi a závěr. Výzkum se realizoval pomocí kvantitativního výzkumu dotazníkovou metodou. Celá bakalářská práce je doplněna o přílohy a seznam použité literatury.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 13 I. TEORETICKÁ ČÁST
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 14 1 CHARAKTERISTIKA STÁŘÍ Stále častěji se setkáváme se starými lidmi, prodlužuje se život u většiny populace a to pokládáme určitě za velký úspěch. Stárnutí přináší také nepochybné problémy jak u jednotlivce, tak pro společnost. Stáří je doprovázeno chronickými a degenerativními nemocemi, zhoršováním psychické i fyzické výkonnosti a u části populace i ztrátou soběstačnosti a potřebou trvalé péče a pomoci. Jedním ze závažných a ve stáří velmi častých onemocnění jsou progredující poruchy paměti a dalších intelektových schopností demence, které omezují autonomii a soběstačnost člověka a v pozdějších fázích ho zbavují i jeho lidství. Demence se stává dnes vůbec nejobávanější nemocí. (Topinková, 1999, s. 7) Proces stárnutí doprovází jedince od jeho narození po celý život a končí smrtí. Je to přirozený proces, který se projevuje involučními změnami (úbytek energie, ochabování svalstva) a období fyziologických ztrát. Jde o specifický nevratný a neopakovatelný biologický proces, univerzální pro celou přírodu. Věda, která se zabývá stářím a stárnutím se nazývá gerontologie (z řečtiny gerón starý člověk, logos nauka, slovo). Nauka o chorobách ve stáří se nazývá Geriatrie a Gerontopsychologie je nauka o duševních projevech starého člověka. Stáří je další vývojová etapa lidského života, ve které je hlavní důraz kladen na uchování pohybových dovedností a psychosociální rozvoj osobnosti. Stáří není konec života, teprve smrt přináší konec života. Prodloužení lidského života a vzájemné soužití všech věkových skupin ve společnosti dává prostor k vytvoření nového modelu osobního růstu, kde nebudou vytvářeny hranice mezi mládím, dospělostí a stářím, kde bude lidský život chápán jako jeden nepřetržitý celek od narození až do smrti. (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 11) 1.1 Vymezení stáří "Stáří je označení pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Jde o projev a důsledek involučních změn funkčních i morfologických, probíhajících druhově specifickou rychlostí s výraznou interindividuální variabilitou a vedoucích k typickému obrazu označovanému jako stařecký fenotyp. Ten je modifikován vlivy prostředí, zdravotním stavem, životním stylem, vlivy sociálně ekonomickými a psychickými včetně aspirace, sebehodnocení, adaptace a přijetí určité role. (Kalvach et al., 2004, s. 47) Odborná literatura dle Kalvach et al. (2004, s. 47) týkající se stáří, vymezuje toto členění stáří:
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 15 65-74 let: mladí senioři - problematika penzionování, volného času, aktivit, seberealizace 75-84 let: staří senioři - problematika adaptace, tolerance zátěže, specifického stonání, osamělosti 85 a více let: velmi staří senioři problematika soběstačnosti a zabezpečenosti. Dále můžeme hovořit o sociálním stáří, to postihuje proměnu sociálních rolí a potřeb, životního stylu i ekonomického zajištění. Pojem upozorňuje na společné zájmy i na rizika seniorů, k nimž patří např. maladaptace na penzionování, ztráta životního programu a společenské prestiže, osamělost, pokles životní úrovně, hrozba ztráty soběstačnosti, věková segregace a diskriminace (ageismus). Za počátek sociálního stáří je obvykle považován vznik nároku na starobní důchod či skutečné penzionování. (Kalvach et al., 2004, s. 47) Světová zdravotnická organizace (WHO) rozčlenila stáří do tří etap: rané stáří (60-75 let), vlastní stáří (75-90 let), dlouhověkost (90 a více let). Dle Jirák et al. (2009, s. 152-153) existují dva základní okruhy teorií stárnutí: Stárnutí jako genetická zákonitost a stárnutí jako projev opotřebování a náhodných chyb. Stárnutí probíhá u každého jedince rozdílným tempem, jednotlivé tělesné orgány a systémy postihuje asynchronně. Převažuje involuce. (Jirák et al., 2009, s. 153). Ve všech hospodářsky vyvinutých zemích se dlouhodobě u nově stárnoucích generací prodlužuje naděje dožití lidé se častěji dožívají stáří a žijí v něm delší dobu. Současně se zlepšuje zdravotní a funkční stav těchto nových seniorů. I proto lze úspěšné stárnutí, zdravé, aktivní stáří považovat za fyziologickou normu a neúspěšné stárnutí se závislým stářím za jev chorobný. (Čevela et al., 2014, s. 18) Dále rozlišujeme stáří na kalendářní věk (chronologický, matriční), který je určen datem narození. Funkční věk se určuje tím, na jaký věk se člověk cítí. Demografický věk se stanovuje průměrným věkem populace. A poslední je střední délka života. Jedná se o věk, kterého se člověk pravděpodobně dožije.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 16 1.2 Kvalita života ve stáří Od starověku medicína věděla, že určitý životní způsob inklinuje ke zdraví a dlouhému životu, zatímco jiný k chorobám a k (před)časné smrti. K průkopníkům zdravého životního způsobu patřili jak Galén či Hippokrates, tak lékaři starověké Indie, ve středověku pak stejně Paracelsus jako dvorní lékaři. (Čevela et al., 2014, s. 37) Kvalita života je abstraktní a komplexní pojem, který představuje odpovědi člověka na fyzické, mentální, sociální, emocionální a duševní faktory a vlivy, které jsou součástí každodenního života. Kvalitu života je potřeba chápat jako soubor ekonomicko-sociálních podmínek a využívání znalostí, zkušeností a vzdělání předchozího života, schopností tvořit, osobního uspokojení a osobní vážnosti i uspokojivého zdravotního stavu. (Křivohlavý, 2001, s. 35) Na efektivnosti kvality stáří záleží na genetických předpokladech. K dalším příčinám ovlivňující kvalitu stáří patří vliv prostředí, životní styl, zdravotní péče, ekonomické podmínky a celková životní úroveň. 1.2.1 Vliv prostředí Životním prostředí týkající se znečistění ovzduší, vody, půdy, potravin, chemizace zemědělství, nadměrný hluk a další. Tyto formy prostředí jsou vnějšího typu. Vnitřního typu prostředí formulujeme jako nezdravé vztahy, zbytečný stres, negativní přístup k okolnímu světu, neslušné jednání ostatních lidí a další. To vše vede ke zvýšení pravděpodobnosti nejrůznějších onemocnění. Nedílnou součástí je prostředí, v němž se jedinec vyskytuje a to je prostředí rodinné nebo různá zdravotní či sociální zařízení. 1.2.2 Životní styl To jak člověk žije, hodně ovlivňuje jeho kvalitu života. Existují různé styly, jako jsou kuřáctví, nadměrná konzumace alkoholu a tabákových výrobků, zneužívání léků, drog, energeticky nadměrná a nevhodně složená strava vedoucí k obezitě a pohodlnosti, nízká pohybová aktivita, vysoká úroveň psychických tenzí a stresů, nízká spotřeba zeleniny, nevhodné sexuální chování apod.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 17 1.2.3 Zdraví Zdraví ve stáří hraje velmi důležitou roli, prevence chorob a životosprávy, zachování kondice a pohybové aktivity. Zachování aktivního režimu dne, aktivit duševních (kognitivní trénink) a sociálních (kontakty, komunikace). 1.2.4 Ekonomické podmínky Adekvátní dostatek financí je podpora pro osoby ohrožené chudobou a sociálním vyloučením. Přispívá také k seberealizaci a dosažení takových služeb jako je bydlení, vzdělávání, zdravotní péče apod. Lidé se cítí mnohem lépe, pokud nejsou ohroženi nepříznivým vývojem finanční situace. Může to mít negativní dopad i na jejich zdraví. 1.2.5 Celková životní úroveň V rychle se měnícím světě je nezbytné pořád se něco nového učit. V současnosti je růst informací takový, že nezbývá, než se průběžně učit celý život. Doplňují se nejenom poznatky o světě, přírodě a lidské společnosti. V dnešní době charakterizované rozvojem komunikační techniky, nejistotou, globalizací, stárnutím populace, rychlými změnami ve struktuře i výkonnosti ekonomiky a rostoucími sociálními rozdíly, se mění i hodnoty, preference a pohled na svět i cíle a záměry jednotlivců i skupin, role a možnosti rodin i společnosti, v níž žijeme. (Čevela et al., 2014, s. 94) Životní výzva neboli motivace ovlivňuje kvalitu života. Tím, oč je třeba především vědomě usilovat, jsou vůle ke smyslu a osobnostní identita, sebepojetí, sebeuvědomování sebe sama, které se utváří v interakcích s jinými lidmi a v sociálních rolích. Zodpovědnost za sebe sama by měla být hnací silou v zachovávání cílesměrného života, osobní úrovně, kontroly nad děním. (Čevela et al., 2014, s. 39) Výchova a vzdělání je celoživotní proces a má stále větší nároky na jedince. Pokud bylo starých lidí v populaci málo a společnost ekonomicky prosperovala, bylo stáří obecně akceptováno a ctěno. V našem století došlo k inflaci stáří. Dnešní doba pěstuje kult mládí. Lidstvo stojí před velkým problémem nejen ekonomicky, ale i všestranně zajistit důstojný život stárnoucím a starým lidem. Předpokladem úspěchu je přiznat staré generaci společensky uznávanou hodnotu, dám jim roli. A právě kvůli stále vyššímu podílu seniorů a stoupajícímu věku, kterého se lidé dožívají, existuje předpoklad, že postižených osob bude stále přibývat.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 18 1.3 Aktuální problémy ve stáří Mezi nejčastěji diskutované problémy ve stáří patří bezpochyby diskriminace ve stáří. Pojem ageismus je odvozen od slova age - věk, stáří. Znamená to společenský předsudek vůči věku, stáří. Termín zahrnuje předsudky a negativní představy o starých lidech nebo projevy diskriminace vůči staršímu člověku či skupině starších lidí. Každé tělo se věkem opotřebovává. Vzhled těla každého člověka se mění, začíná mít vrásky, ochabuje svalová hmota, zhoršuje se sluch, zrak atd. Jakož to se mění vzhled člověka ve stáří, mění se i celkové myšlení a zhoršuje se paměť. Tyto změny ovlivňují sociální stav starších lidí a ve výsledku směřují k jejich ústupu ze společnosti. Nedostatek potřebné podpory a socializace je spojován se zvýšeným rizikem úmrtnosti. (Jirák et al., 2013, s. 23) Obava se ztráty nezávislosti patří mezi hrozby stáří. Změny jsou vnímány většinou z nás jako ztráty, protože nás nutí vzdát se řady situací, přijmout nové role a poradit si s omezenějšími schopnostmi. Ztráta nezávislosti může být důsledkem změn zdravotního stavu objektivně stanovených lékařem nebo v souvislosti s ekonomickými či psychosociálními okolnostmi. (Jirák et al., 2013, s. 24) Níže popisujeme nejčastější změny v procesu stárnutí. Změny v procesu života jsou pozvolné, zcela individuální a různé. Tyto změny jsou ovlivněny nejen involučními změnami, ale také dispozicí, genetickými faktory, původním funkčním stavem, způsobem života, životním prostředím a vnějšími riziky ohrožujícími život a zdraví člověka. 1.3.1 Fyzické změny Tělo stárne a mění se před zraky všech. Není lehké to přijmout, když společnost uznává přehnaný kult mládí. Některé změny se dají kompenzovat (brýle, naslouchadla, chodítka, atd.). Změny smyslových orgánu se snižují již v rané dospělosti. Fyzické změny jsme shrnuli v následující tabulce.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 19 Tabulka I. změny smyslů pohybový systém svalová soustava dýchací soustava zažívací soustava vylučující soustava krevní soustava endokrinní soustava vnější změny poruchy spánku Fyzické změny zhoršení zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu omezen pohyb z důsledku řídnutí kostí - osteoporóza, poškození kloubů, revmatické potíže, imobilita atrofie svalstva - ubývání svalové hmoty, pokles schopnosti rychle reagovat, pružnosti a síly klesá vitální kapacita plic a dechový objem se zmenšuje defekty chrupu, snižování hmotnosti, klesá výkonnost vnitřních orgánů, snížena činnost všech žláz s vnitřní sekrecí, klesá výkonnost orgánů horší funkce ledvin, prostatické potíže, pomočování, zácpa a ztráta pocitu žízně chudokrevnost, poruchy imunity a srážlivosti krve změny v produkci pohlavních hormonů vrásčitá kůže, úbytek pigmentu a pigmentové skvrny, snadný vznik podlitin, vlasy řídnou, šedivý a postupně vypadávají nespavost a spánková inverze převracení Zdroj: Kalvach et al., 2004, Křivohlavý, 2001 1.3.2 Psychické a duševní změny Myšlení a paměť Porušeno logické myšlení, snížená vštípivost a adaptace nových poznatků. Krátkodobá paměť selhává, snižuje se slovní zásoba, je porušena výbavnost a paměť se musí trénovat. Naopak dlouhodobá paměť, v níž uložené informace mohou vydržet i po celý život. Často vystupuje na povrch jedna vlastnost člověka. Také se často objevují poruchy nálad, sklon k úzkostem a depresím. Dezorientace je také velmi typická pro období stáří, jde o dezorientaci prostorovou, časovou a osobnostní. Sociální změny Vstupem do důchodu člověk ztrácí profesní kontakty. Jinak reagují ženy a jinak muži. Vyrovnat se s touto chvílí není vždy snadné, protože je plná nejistot. Člověk mění svou identitu a prázdnota, která je třeba vyplnit, může jedince děsit. V důchodovém věku lze čas využít i k realizaci plánů, ke kterým až do té doby nebylo možné přikročit. Je důležité, aby se
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 20 člověk stále udržoval aktivní a vyplnil svůj volný čas koníčky. Staří lidé občas potřebují, aby je někdo informoval o možnostech využití volného času. Člověk se dnem odchodu do důchodu nejenže stává totálně starým, ale především přestává žít. Musí si uvědomit, že od teď musí žít jinak než dosud. Starý člověk ztrácí osobní kontakty s vrstevníky, spolupracovníky, důležitá je náplň volného času a koníčků. Zvýšená závislost na druhých lidech. Další potíží může být sociální osamělost, která může být způsobena ztrátou životního partnera, špatnou pohyblivostí člověka. (Jirák et al., 2013, s. 24) Dalším problém nastává při odchodu dětí z domova. Tento druh sociální změny více poznamenává ženy. Manželé se v této situaci ocitají sami jeden s druhým. Musí nalézt nový způsob manželského života bez dětí. Tato změna může partnery sblížit a upevnit jejich vztah nebo naopak, vyprovokovat či popřípadě zhoršit již existující nebo skryté konflikty. V jejich vzájemném vztahu se může usadit prázdnota. Úmrtí partnera či blízkého je jednou z nejtěžších zkoušek, pociťuje opravdové roztržení jedna část jeho bytosti umírá. Kromě partnera odcházejí postupně také staří přátelé. Starší lidé mají potom tendenci udržovat stále méně kontaktů. Změna bydlení a institucionální péče pro staré lidi znamená opuštění svého domova a rozloučení se svou minulostí a se vším, co tvořilo jejich dosavadní život. Změna je pro starého člověka velmi psychicky náročná. Mezi sociální změny patří taky chudoba. 1.3.3 Změny spirituální Bilancování života, potřeba vyrovnání, odpuštění, napravení křivd, otázky po smyslu života a blížící se smrt. Všechny výše uvedené změny otřásají a traumatizují starého člověka. Ztráty bývají doprovázeny hlubokým šokem a dalšími průvodními různě dlouhými krizovými obdobími. Nejsou to lehké chvíle v životě, někteří lidé potřebují naši přítomnost a pomoc. Snižování soběstačnosti podmiňuje závislost, starý člověk se bojí závislosti. Hrůza z toho, že někomu bude na obtíž, někteří nezvládnou a volí sebevraždu. Člověk celý život usiluje o samostatnost, nezávislost a ve stáří o ni přichází. Měli bychom si uvědomit, že generace dříve narozených lidí, nám může mnoho dát, mnohému nás naučit. Je třeba úplně něco jiného, když si povyprávíme o událostech minulého století, než abychom přečetli historickou publikaci. Pamětníci nám při vyprávění barvitě vylíčí své osudy a každodenní život v tehdejší době.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 21 Uvědomíme si, v čem spočívají skutečné hodnoty, co je pro život opravdu důležité, a přestaneme se zabývat malichernostmi. Tím nejpodstatnějším však zůstává, že lidem, kteří si to zaslouží, rozzáříme jejich den, naplníme je nadějí a vírou a dodáme jim dávku optimismu. (Čevela et al., 2014, s. 35-59) V další kapitole se zabýváme problematikou demence.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 22 2 DEMENCE Pojem slova demence pochází z latiny a je složen ze dvou slov de a mens. Znamená bez mysli, bez ducha. Termín demence zavedl Filip Pinel (1745-1826) pro různé choroby, které vedou k deterioraci intelektu. Demenci lze definovat jako duševní onemocnění, u kterého jsou v různé míře postihovány různé složky psychiky, dominantní jsou poruchy paměti a intelektu. Postupuje různě rychle a je nezvratná. O demenci můžeme hovořit už od 2 let věku. Vzniká po různě dlouhé době normálního vývoje a má sklon k postupnému zhoršování. Demence je syndrom způsobený chorobou mozku, obvykle chronické nebo progresivní povahy, kde dochází k porušení mnoha vyšších nervových kortikálních funkcí, k nimž patří paměť, myšlení, orientace, chápání, počítání, schopnost učení, jazyk a úsudek. Vědomí není zastřeno. Obvykle je přidruženo porušení chápání a příležitostně mu předchází i zhoršení emoční kontroly, sociálního chování nebo motivace. (Kučerová, 2006, s. 9) Demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku, obvykle chronického nebo progresivního charakteru. Dochází k narušení vyšších korových funkcí, včetně paměti, myšlení, orientace, schopnosti řeči, učení a úsudku, přitom vědomí není zastřené. (Pidrman, 2007, s. 9) Demenci je třeba odlišit od oligofrenie. Oligofrenie je porucha intelektu projevující se jeho nevratným snížením. Je vrozená, nebo způsobená organickým poškozením mozkové tkáně nebo příslušných buněk před a během početí, nebo během vývoje plodu. Jedná se tedy o mentální postižení. Demence má dvě formy: Sporadická senilní demence alzheimerovského typu, jedná se o 80 % všech případů, které se objevují po 65 roku života. Familiární presenilní demence alzheimerovského typu. Tato forma je dědičná a projevuje se do 65 roku života. Má bouřlivé příznaky, horší diagnózu a rychlejší průběh. Stáří patří k rizikovým faktorům, ale demence není součástí normálního stárnutí. Proto není správné hovořit běžně o stařecké (senilní) demenci. Pojem senilní demence je možné použít v odborném jazyce pouze k odlišení od demencí presenilních, které vznikají v preseniu, tedy v mladším věku (před 65 rokem). (Matoušek et al., 2013, s. 397) V těchto případech se jedná o demenci získanou onemocněním například AIDS, mozkových nádorů nebo může jít o začí-
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 23 nající Alzheimerovu nemoc. I normální proces stárnutí mohou doprovázet lehké poruchy paměti, jako jsou zapomínání jmen, místa kam jsme položili nějaký předmět. Tyto poruchy paměti doprovázejí deliria nebo deprese. A ty nelze ztotožňovat s demencí. 2.1 Příčiny demence Ve vývoji demence hraje roli dědičnost. Přímí příbuzní mají vyšší riziko, že se u nich vyvine demence, pokud se objevila u někoho v rodině. Další riziko onemocnění demence je u příbuzných lidí s Downovým syndromem. Svou roli samozřejmě hraje i stárnutí. Důvodem většího výskytu demence u žen je třeba hledat především ve skutečnosti, že se ženy dožívají vyššího věku. Jako další příčina podporující vznik demence je duševní deprese. Příčinou vzniku demence může být také u lidí, kteří během života utrpěli vážné poranění lebky nebo u lidí, jenž mají vysoký krevní tlak a cukrovku. Způsobují ji taky poruchy látkové výměny, chronické otravy, infekční choroby a řada jiných nemocí. (Pidrman, 2007, s. 9-16) 2.2 Příznaky onemocnění demence Demence vzniká nenápadně, individuálně a její příznaky se pomalu zhoršují. Přibývají s věkem a s průběhem stadií, tedy od lehké přes střední po těžké stádium. Počáteční příznaky, které by mohly vzbuzovat syndrom demence, se musí objevit ve všech třech oblastech, které syndrom demence postihuje. Jedná se o oblasti kognitivní funkce, funkčních schopností a chování. Musí být pozorovány pečlivě a delší dobu. Důležitá je včasná diagnóza, kterou stanovuje lékař. Pro člověka postiženého demencí je hodně těžké si počáteční stádium demence přiznat. Nutná je spolupráce rodiny a odborných lékařů. Nemoc začíná postupně. Zmocní se své oběti tiše, jako když se dravec v noci plíží za kořistí, a postupem času se zhoršuje. (Buijssen, 2006, s. 14) Poruchy chování ve stáří se vždy rozvíjejí spolu s poruchami kognitivních funkcí. Poruchy chování jsou však nápadné, bývají proto příznakem, který vzbudí pozornost. Mohou být prvním důvodem, který povede k vyšetření odborníkem, a tak může dojít k odhalení již přítomné demence. Poruchy chování jsou obzvlášť stresující pro příbuzné, respektive pro pečovatele o dementního nemocného. (Pidrman, 2007, s. 79)
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 24 2.2.1 Kognitivní funkce Paměť Zpočátku je postižena zejména paměť krátkodobá. Osoba postižená demencí nedokáže získané informace přenášet z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Nedokáže si zapamatovat, co se odehrávalo za posledních 30 minut, ale pamatuje si události a osoby z dávné minulosti. Potřebuje opakování instrukcí, ujišťování a reorientaci. Učit se novým věcem je pro něj mimořádně těžké. Člověk se ztrácí sám sobě před očima a je často zmatený. Panují u něj otázky typu jako: Co tu dělám? Kde jsem a proč? Velmi hezké vysvětlení je v knize Demence od Hubba Buijssena, který srovnává dlouhodobou paměť s osobním deníkem. Dlouhodobá paměť se začíná rozpadat, a to zvláštním způsobem. Postupně ubývá zapamatované od časově nejbližších údajů a končí u těch nejvzdálenějších. První deníky, které se ztrácejí, jsou ty, jež byly zapsány rok před začátkem demence, pak následuje předcházející rok a tak dále. Poslední přicházejí na řadu vzpomínky z dětství. Ve velmi pokročilém stádiu demence už pacient nemá nic víc než deníky prvních pěti let života. V konečné fázi zmizí i ty a brzy nato pacient umírá. (Buijssen, 2006, s. 30) Paměť je schopnost přijímat, uchovávat a znovu vybavovat informace. Na rozdíl od počítačové paměti je lidská paměť propojena s dalšími psychickými funkcemi. Paměť je funkce, která nám umožňuje uvědomění si sama sebe, obsahuje všechny naše prožitky, vědomosti, dovednosti. (Jirák et al., 2009, s. 13) Člověk má obecně dva druhy paměti, krátkodobou a dlouhodobou. V krátkodobé paměti člověka setrvávají získané informace přibližně asi 20 30 minut, pak putují do paměti dlouhodobé. Zde můžeme skladovat nekonečné množství informací, které získáváme během celého našeho života. K uložení získaných informací do dlouhodobé paměti je často ovlivněno různými faktory. Tudíž neprobíhá automaticky. Jedná se o pozornost, opakování, vizualizace, asociace, uspořádání struktury, chápání významu a humor. (Buijssen, 2006, s. 19) Problémy s řečí a pamětí U člověka s demencí se projevuje zapomnětlivost. Často se opakuje v hovoru a ptá se na to samé. Rád vypráví o minulosti, o svém mládí, přitom zapomíná věci, které se staly nedávno nebo dokonce před chvílí. Objevuje se porucha řeči, schopnost pojmenovat předměty. Slovní zásoba je chudší a stále se snižuje. Nedokáže si vzpomenout na název, tak je po-