Možnosti dalšího rozšíření Evropské měnové unie

Bankovní institut vysoká škola Praha Možnosti dalšího rozšíření Evropské měnové unie Bakalářská práce Eliška Korejčíková 2016

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Možnosti dalšího rozšíření Evropské měnové unie Bakalářská práce Autor: Eliška Korejčíková Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Stanislav Heczko, Ph.D. Praha 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu, Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Odoleně Vodě, dne 29. června 2016 Eliška Korejčíková

Poděkování Ráda bych poděkovala ing. Stanislavu Heczkovi Ph.D za jeho cenné rady a odborné vedení, které mně provázely během psaní této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala svojí rodině za její podporu a pochopení, které mi poskytla po celou dobu psaní bakalářské práce.

Anotace Cílem této bakalářské práce je popsat vývoj Evropské měnové unie a možnosti jejího dalšího rozšíření. V první kapitole je uveden vznik a následné formování Evropské měnové unie. Druhá kapitola se zaměřuje na Konvergenční kritéria. Hodnocení plnění podmínek Českou republikou je popsáno ve třetí kapitole. Čtvrtá, poslední kapitola, zkoumá plnění podmínek ostatními státy a stručně popisuje státy PIGS. Součástí práce je i závěrečné vyhodnocení. Tato bakalářská práce obsahuje nejen popis vývoje Evropské měnové unie, ale i současný stav zemí, které se o členství ucházejí. Klíčová slova: Evropská měnová unie, euro, kritéria. Annotation This research was written to investigate development of European monetary union and further possibilities to spead up. In the first chapter there is stated history of establishment and subsesquently formation of European monetary union. Second chapter is focused on Convergent criterion. Evaluation of terms and its fullfilment by Czech republic is described in the third chapter. The latest, fourth chapter contains fullfilment of conditions by PIGS countries. Integral part of this research is also final assesment. This research contains not only description of development of European monetary union, but also actual status of candidate countries. Key words: European monetary union, euro, criteria.

Obsah Úvod... 8 1 Vznik a formování EMU... 10 1.1 Vývoj měnové integrace... 10 1.2 Wernerův plán... 11 1.3 Měnový had (Had v tunelu)... 12 1.4 Evropský měnový systém... 12 1.5 Delorsova zpráva... 14 1.6 Etapy vytváření hospodářské a měnové unie... 15 2 Konvergenční kritéria a Pakt stability a růstu... 17 2.1 Konvergenční kritéria... 17 2.2 Kritérium cenové stability... 18 2.3 Kritérium kurzové stability... 20 2.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb... 21 2.5 Kritérium udržitelnosti veřejných financí... 22 2.6. Kritérium institucionálně právní... 24 2.7 Pakt stability a růstu... 25 3 ČR a její přijetí eura... 28 3.1 Plnění maastrichtských kritérií kritérium cenové stability... 28 3.2 Plnění maastrichtských kritérií kritérium kurzové stability... 31 3.3 Plnění maastrichtských kritérií kritérium dlouhodobých úrokových sazeb... 32 3.4 Plnění maastrichtských kritérií kritérium udržitelnosti veřejných financí... 33 3.5 Plnění maastrichtských kritérií kritérium institucionálně právní... 35 3.6 Zavedení eura v ČR... 36 4 Perspektivy rozšíření EMU... 38 4.1 Vybrané země a jejich plnění konvergenčních kritérií... 40 4.2 Státy PIGS a dluhová krize eurozóny... 48 Vyhodnocení... 52 Závěr... 54 Seznam použité literatury... 56 Literární zdroje... 56 Elektronické zdroje... 56 6

Seznam tabulek... 59 Seznam grafů... 60 Seznam obrázků... 61 7

Úvod Má bakalářská práce bude pojednávat o možnostech dalšího rozšíření Evropské měnové unie. Toto téma jsem zvolila z toho důvodu, že je aktuální i pro Českou republiku, která zatím nestanovila přesné datum vstupu do měnové unie a přijetí eura. Domnívám se, že zavedení eura a následné rozšíření eurozóny a jeho následný dopad na ekonomiky členských zemí je zajímavým a nosným tématem. Motivací vybrat si konkrétně toto zadání práce pro mne bylo i to, že je aktuální a v současnosti často diskutované jak odborníky, tak i laiky. Vstup do eurozóny je aktuálním bodem diskuzí i díky probíhajícím ekonomickým krizím zemí eurozóny. Státy PIGS, zejména Řecko a jeho současná ekonomika mohou být strašákem nejenom pro Českou republiku, ale i pro ostatní státy, které se na vstup do společné měnové unie prozatím připravují. Hlavním cílem této práce je popsat danou problematiku Evropské měnové unie nejenom od jejího počátku, kdy se začala formovat první uskupení se společným cílem zavést jednotnou měnu, ale i se pokusit popsat možnosti, jak by mohla být dále rozšířena. S rozšířením Evropské měnové unie se váže i další z cílů, a tím je pokusit se zhodnotit perspektivy přistoupení mnou vybraných zemí k Evropské měnové unii. Nejprve bych se tedy ráda zaměřila na postupné formování Evropské měnové unie. Způsob, jakým se Evropská měnová unie formovala a vytvářela, za jakých okolností a které události k tomu vedly, dle mého názoru mohou mě i ostatním čtenářům mojí bakalářské práce pomoci pochopit problematiku eura. Dále bych pak ráda přiblížila i etapy formování Evropské měnové unie. Poté bych se ráda zaměřila na konvergenční kritéria. Pokusila bych se popsat, k čemu slouží, jak se rozdělují a na jakou část ekonomiky, popřípadě legislativy zemí se jednotlivá kritéria konvergence zaměřují. Součástí této kapitoly by podle mě měl být i Pakt stability a růstu. Uvedu jeho stručnou charakteristiku. Následně bych se pokusila zhodnotit připravenost České republiky k přijetí jednotné měny. Zaměřím se na to, jakým způsobem Česká republika plnila konvergenční kritéria v minulosti a jak je plní dnes. Prozkoumám, podle jakého plánu Česká republika postupuje a jak si vede v současné době. 8

Následně se pokusím zhodnotit připravenost dalších zemí k Evropské měnové unii. Zaměřím se na konkrétní státy a pokusím se popsat, jestli je jejich ekonomika dostatečně připravená k přijetí eura. Poté se přesunu ke státům, které sice jsou členy Evropské měnové unie, ale mají problém s ekonomikou. S těmito státy je úzce spjata i dluhová krize eurozóny. Práci bych ráda v souladu s mými vytyčenými cíli formovala následujícím způsobem. První kapitola bude o vzniku Evropské měnové unie. Projdu si potřebné prameny k tomuto tématu a následně udělám syntézu klíčových a podstatných informací. Druhá kapitola bude pojednávat o konvergenčních kritériích. Zde se pokusím rovněž utřídit zdroje a vybrat z nich potřebné informace, použiji metodu syntézy. Ve třetí kapitole použiji metodu komparace. Pokusím se udělat statistickou analýzu a provést srovnání plnění konvergenčních kritérií Českou republikou jak v minulosti, tak v současné době. Poslední čtvrtá kapitola bude o perspektivách rozšíření Evropské měnové unie. V této části bakalářské práce provedu komparaci podmínek k přijetí eura vybraných zemí. Nakonec pomocí metody indukce vyvodím příčiny dluhové krize v problematických zemích Evropské měnové unie. V mojí bakalářské práci tedy postupně použiji metodu komparace, syntézy, dedukce, indukce a statistické analýzy. Co se týče použitých pramenů, budu čerpat informace současně jak z knih, tak z elektronických zdrojů. Nápomocné mi budou vydané dosavadní Konvergenční zprávy Evropské centrální banky a Evropské komise. Z knih to budou především vydané publikace o historii a formování Evropské měnové unie. Od vypracování této práce očekávám podrobnější pochopení problematiky eura nejenom v České republice, ale i v dalších státech Evropské unie a Evropské měnové unie. 9

1 Vznik a formování EMU 1.1 Vývoj měnové integrace Počátky měnové integrace se datují již v období druhé světové války, od roku 1944, kdy byla svolána Mezinárodní měnová konference v americkém městě Bretton Wood. Zde byly dohodnuty principy nového světového měnového řádu, které byly založeny na pevných, avšak přizpůsobitelných kurzech. Hlavní rezervní měnou se stal americký USD, přímo vázaný na zlato. Dohoda vstoupila v platnost o rok později, tedy roku 1945. Do tohoto měnového uspořádání se zapojilo i několik evropských států 1. Po druhé světové válce převládal v Evropě platební styk formou dvoustranného clearingu. Dvoustranný clearing byl založen na vzájemné vyrovnanosti plateb, neboť v poválečném období neměly jednotlivé země zásoby směnitelných měn a zlata k vyrovnávání případných clearingových špiček. (Marková, 2006). Tento způsob však nebyl příliš efektivní, a proto byla v roce 1947 uzavřena dohoda o mnohostranném clearingu 2. V roce 1948 byla vytvořena Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organization for European Economic Cooperation OEEC), za účelem nalézt vhodný způsob rozdělení amerického Programu pro hospodářskou obnovu Evropy, známému spíše jako Marshallův plán. (Euroskop.cz, 2016a). Tato dohoda ovšem opět nebyla příliš úspěšná. Z tohoto důvodu země OEEC v roce 1950 uzavřely dohodu o založení Evropské platební unie (European Payment Union- EPU), která měla napomáhat odstraňování devizových omezení a zavedení volné směnitelnosti národních měn členských zemí. Zúčtovací jednotkou byl zvolen Epunit. V roce 1958 ukončila EPU svojí činnost. OEEC se později přejmenovalo na OECD (Organization for Economic Cooperation and Development). 1 Belgie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Lucembursko. 2 Členové prováděli dvoustranný clearing a jednou měsíčně oznamovaly salda v Bance pro mezinárodní platby, které se zúčtovaly dle vzájemných dohod. 10

V roce 1958 byla podepsána Evropská měnová dohoda (European Monetary Agreement- EMA), která navázala na činnost EPU. Jejím cílem bylo rozšiřování směnitelnosti národních měn. Zúčtovací operace pro Evropskou měnovou dohodu prováděla Banka pro mezinárodní platby podle dohodnutých měnových kurzů. (Marková, 2006) Další snahy o integraci vyvrcholily 25. března 1957, kdy byly odsouhlaseny Římské dohody, kterými bylo založeno Evropské hospodářské společenství (EHS). 3 Jeden z dlouhodobých cílů tohoto integračního uskupení vyzýval k dosažení kurzové stability mezi členskými zeměmi. První praktické kroky byly nicméně zaměřeny na vytvoření celní unie a na provádění společné zemědělské politiky. (Zavedenieura.cz, 2014a) dostačující. Následné krize ovšem ukázaly, že vzájemné konzultace nejsou pro koordinaci politiky 1.2 Wernerův plán I přes zmíněné krize by se dala padesátá a šedesátá léta minulého století označit jako úspěšná a prosperující. Potlačení nezaměstnanosti, inflace a další hospodářský růst byly pro tzv. Šestku 4 (členské země EHS), podnětem k dalším krokům měnové integrace. Dalším motivem bylo i značné napětí uvnitř brettonwoodského systému 5. Plán Pierre Wernera 6, který obsahoval koncepci fungování Hospodářské měnové unie, byl předložen 8. 10. 1970, v podobě dokumentu označovaného jako Wernerova zpráva, příp.plán (A Report to the Council and the Commission on the Realisation by Stages of Economic and Monetary Union in the Community). (Marková, 2006). Plán představil koncepci fungování unie, která měla probíhat ve třech etapách. Plán se setkal s většinovou podporou (odmítnutí přišlo pouze ze strany Francie). 3 V platnost vešly až 1. 1. 1958. 4 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Západní Německo. 5 V letech 1968-1969 byly zaznamenány turbulence na trhu, které zaznamenaly devalvaci německé marky a francouzského franku. 6 Tehdejší lucemburský předseda vlády. 11

V roce 1971 vypukla mezinárodní měnová krize a roku 1973 se zhroutil brettonwoodský měnový systém. Tyto okolnosti měly za následek opuštění od původního Wernerova plánu. 1.3 Měnový had (Had v tunelu) Pro nápravu bylo v roce 1972 vytvořeno uskupení známé jako Had v tunelu. Tento mechanismus měl za úkol udržovat fluktuace kurzu měn (představovaly pohyb hada) v daném úzkém rozpětí vůči dolaru (představoval tunel). Dohoda o zúžení kurzového rozpětí mezi měnami členských zemí ES vstoupila v platnost 24. dubna 1972 a tento měnový systém vešel do podvědomí jako had v tunelu. Šíře tunelu byla 4,5 % od základní parity a šíře hada z měn členských zemí, který se v něm pohyboval, byla 2,25 %. (Marková, 2006). Měnový had se ale ukázal, díky problémům jakým byly výkyvy jednotlivých měn a znehodnocování amerického dolaru, jako nedostačující. Pouze Spolková republika Německo, Dánsko a země Beneluxu zůstaly po celou dobu v seskupení měnového hada. Začátkem roku 1979 byl měnový had nahrazen Evropským měnovým systémem. (Euroskop.cz, 2016b) 1.4 Evropský měnový systém I přes neúspěch Měnového hada, byla snaha o vytvoření zóny měnové stability nadále stěžejním cílem členských zemí Evropského společenství. V 70. letech se začaly objevovat první návrhy nového měnového uspořádání. V roce 1977 se předsedou Komise stal Roy Jenkins. Jeho snaha o nastartování dalšího prohlubování EHS vyvrcholila přednáškou v říjnu 1977, v níž představil očekávané ekonomické přínosy hospodářské a měnové unie a vyslovil přesvědčení, že tento projekt "přenese Evropu přes politický práh". (Euroskop.cz, 2016c) Díky iniciativě německého kancléře Helmuta Schmidta a francouzského prezidenta Valéryho Giscarda d Estainga, byl v červenci roku 1978 přednesen návrh na založení Evropského měnového systému (European Monetary System EMS). 12

Návrh byl přijat v omezenější formě a spuštěn 13. března roku 1979. EMS byl měnový blok, v němž byl každý členský stát zastoupen svou vlastní měnou. Výjimku tvořila pouze britská libra, která se připojila až roku 1990. Cílem EMS bylo omezení nestability směnných kurzů. Evropský měnový systém se opíral o následující prvky: Byla zavedena Evropská měnová jednotka (European Currency Unit ECU), jejíž hodnota byla odvozována jako koš měn členských zemí. ECU měla nahradit předchozí zúčtovací jednotku 7. Byl vytvořen intervenční kurzový mechanismus (Exchange Rate Mechanism ERM), jehož prostřednictvím měly být kontrolovány fluktuace měn všech zemí. Odchylka od středové sazby se měla udržovat v rozmezí +/- 2,25 % 8. Byly přijaty tzv. indikátory divergence (Divergence Indicators ), které měly upozorňovat na nadměrné vychylování kurzů od svých centrálních parit. Smyslem těchto indikátorů bylo vyslat včasný signál o nutnosti přijmout účinná opatření, která by zamezila další divergenci a tím i minimalizovala potřebu devizových intervencí. (BussinesInfo.cz, 2008) Tabulka č. 1: Složení ECU v době vzniku (13. března 1979) Měna Podíl národní měny v 1 ECU (%) Počet jednotek národní měny v 1 ECU Belgický frank 9,5 0,828 Britská libra 13,6 1,15 Dánská koruna 3 0,286 Francouzský frank 19,8 3,8 Irská libra 1,1 109 Italská lira 9,5 0,217 Německá marka 33 0,00759 Nizozemský guldén 10,5 0,0885 Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/euro-evropsky-menovy-system-3257.html. 7 Eurco (Marková, 2006). 8 S výjimkou italské liry, která se mohla odchylovat až o +/- 6 %. Později byla výjimka udělena i pro Španělsko a Velkou Británii. 13

Evropský měnový systém se ukázal jako úspěšný. Bylo dosaženo měnové stability, a tento úspěch byl dalším krokem k měnové integritě. Roku 1986 byl podepsán tzv. Jednotný evropský akt (Single European Act). Tento dokument, na základě kterého došlo k první větší revizi a doplnění Římských dohod z roku 1957, smluvně zakotvil přechod členských zemí ES na jednotný vnitřní trh. (Marková, 2006). Významným cílem Jednotného evropského aktu bylo vytvoření jednotného trhu. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, bylo členskými zeměmi odsouhlaseno rozhodování kvalifikovanou většinou. Toto rozhodování nahradilo doposud používané jednomyslné rozhodování. 1.5 Delorsova zpráva Dalším krokem k měnové spolupráci bylo zasedání Evropské rady v Hannoveru v roce 1988, kde byl ustanoven Výbor pro studium hospodářské a měnové unie ( tzv. Delorsův výbor. (Černohlávková, 2005) Výboru předsedal tehdejší předseda Evropské komise, Jacques Delors a skládal se z guvernérů centrálních bank členských států. V roce 1989 vydal Delorsův výbor zprávu, v níž částečně potvrdil a částečně korigoval předchozí Wernerovy závěry (Černohlávková, 2005), ve které byly stanoveny cíle měnové unie ve třech etapách. Cíle měnové unie: 1. liberalizace pohybu kapitálu 2. založení Evropského měnového institutu 9, stanovení směnných kurzů a hospodářské politiky 3. přijetí společné měny eura 9 Předchůdce Evropské centrální banky. 14

1.6 Etapy vytváření hospodářské a měnové unie Delorsova zpráva, navržená Jacquesem Delorsem, stanovila jasné cíle, na jejichž základě, v červnu 1989 v Madridu, proběhlo rozhodnutí Evropské rady začít s první etapou Hospodářské a měnové unie. Téhož roku byla svolána i mezivládní konference ve Štrasburku. V prosinci 1991 byla v Maastrichtu svolána konference Evropské rady, kde se probírala revize Římských smluv. Smlouva o Evropské unii neboli Maastrichtská smlouva nabyla platnost 1. listopadu 1993 po ratifikaci parlamenty členských států (Černohlávková, 2005) Maastrichtská smlouva navrhovala časový plán pro uskutečnění jednotlivých etap a obsahovala tzv. konvergenční kritéria, která musely členské státy splnit, aby dosáhly zavedení jednotné měny - eura 10. První etapa měnové integrace byla stanovena od 1. července 1990 do 31. prosince 1993. Hlavním cílem bylo dokončení jednotného vnitřního trhu a odstranění překážek z hlediska finanční integrace 11. Začátek druhé etapy měnové integrace se datuje od 1. ledna 1994, kdy byl založen Evropský měnový institut (EMI) ve Frankfurtu nad Mohanem. Evropský měnový institut byl považován za předchůdce Evropské centrální banky (ECB) a měl za úkol řídit měnovou politiku mezi centrálními bankami členských států, koordinovat Evropský měnový systém a vývoj ECU a dohlížet nad správou devizových rezerv centrálních bank členů EU. Na zasedání v Madridu roku 1995 byl schválen název společné měny euro. Evropská rada zde také představila plán přechodu na jednotnou měnu, jehož začátek byl stanoven na 1. ledna 1999. Roku 1997 byl v Amsterdamu schválen a přijat Evropskou radou Pakt stability a růstu (Stability and Growth Pact), jehož úkolem a cílem bylo zajištění dodržování rozpočtu členských zemí. V letech 1994 a 1995 požádaly o členství v EU téměř všechny státy střední a východní Evropy: Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Lotyšsko, Estonsko, Litva, Bulharsko a v roce 1996 i Česká Republika a Slovinsko. Od 1. ledna 1995 vstoupily do Evropské unie další 10 Více o konvergenčních kritériích v následující kapitole. 11 Šlo především o odstranění omezení pohybu volného kapitálu. 15

tři země, Rakousko, Finsko a Švédsko, dvanáctka se tako rozšířila na patnáctku. (Černohlávková, 2005) Konvergenční kritéria 12, nezbytná pro přijetí společně měny, ovšem roku 1998 splňovaly pouze Belgie, Francie, Finsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Irsko, Itálie Portugalsko, Rakousko a také Španělsko. Tyto země tedy vytvořily první skupinu zemí, které přijaly euro jako společnou měnu. Roku 1998 byl Evropský měnový institut nahrazen Evropským systémem centrálních bank (ESCB) a Evropskou centrální bankou (ECB) a následně ukončil svou činnost 13. Začátek třetí etapy se datuje od 1. ledna 1999. Pro tuto etapu bylo stěžejní zavádění společné měny, které se mělo uskutečnit ve třech etapách. Do konce roku 2001, bylo euro využíváno v bezhotovostním styku. V prvních měsících v roce 2002 se uskutečnila směna stávajících bankovek a mincí za euro a od února téhož roku bylo za oficiální měnu považováno euro. Výjimku má pouze Dánsko a Spojené království, které nechce a neplánuje přijetí eura jako společnou měnu 14. 12 Více o konvergenčních kritérií v následující kapitole. 13 Jedná se o tzv. Eurosystém (země jejichž měnou je euro). 14 Více v následující kapitole. 16

2 Konvergenční kritéria a Pakt stability a růstu 2.1 Konvergenční kritéria Obsah Delorsovy zprávy i témata mezivládní konference názorně ukázaly, že nalezení názorové shody ohledně způsobu dosažení měnové unie byl neméně náročný úkol než sblížení představ o následném fungování měnové unie. Ve střetu ekonomistické a monetaristické doktríny se nakonec prosadila koncepce, která otevřeně sdělovala, že měnovou unii mohou zakládat pouze země, jež se prokáží vysokým stupněm udržitelné konvergence a makroekonomické stability. (Dědek, 2008) Vstup členských států do EU byl řízen podmínkami, které byly stanoveny ve Smlouvě o Evropské unii, neboli v Maastrichtské smlouvě. Tato kritéria jsou uvedena v čl. č. 140/1 Smlouvy o fungování EU a v Protokolu č. 13 o kritériích konvergence a Protokolu č. 12 o postupu při nadměrném schodku. (Cnb.cz, 2016a) Pro následnou schopnost a možnost integrace členské země byla stanovena tzv. konvergenční kritéria, známá též jako maastrichtská kritéria. Posuzování konvergenčních kritérií měla na starost Evropská komise a Evropská centrální banka (ECB), která každé dva roky vydávala Konvergenční zprávu (Convergence Report), jež popisovala stav plnění kritérií členských států 15. Maastrichtská smlouva obsahovala čtyři ekonomická konvergenční kritéria: 1. kritérium cenové stability 2. kritérium kurzové stability 3. kritérium dlouhodobých úrokových sazeb 4. kritérium udržitelnosti veřejných financí Mezi kritéria se řadí i kritérium institucionálně právní, které pojednává zejména o podmínce nezávislosti centrálních bank členských států 16. 15 Mohla být vydána i na přání země, jež se ucházela o vstup do měnové unie. 16 Podmínky jsou popsány ve Smlouvě o fungování EU. 17

Tyto kritéria musí být naplněna kumulativně. Pokud daná země nesplní jednu nebo více podmínek, nemůže být přijata. Splnění všech podmínek nemusí ovšem značit automatický vstup státu, pokud ho stát odmítá. Tuto výjimku si vyhradila například Velká Británie a Dánsko, pro které tedy není povinností dodržovat konvergenční kritéria. Při podpisu Smlouvy o EU 7. února 1992 v Maastrichtu si Velká Británie vyhradila na základě Dodatkového protokolu o určitých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, že se na ni nevztahuje platnost ustanovení těch částí Smlouvy o ES, která se týkají přechodu k měnové unii a zavedení společné měny včetně citovaného článku 109j(121). (Tomášek, 1999) Plnění podmínek jednotlivých států se posuzuje podle určitých pravidel. Důležité je sledovat aktuální ekonomický stav států a jejich současné plnění kritérií tak, aby nebyla současně ohrožena a oslabena jednotná měna eurozóny. Mezi další důležité faktory patří sledování vládního schodku a dluhu členských zemí, dosažená míra inflace a konvergence dlouhodobých úrokových sazeb. 2.2 Kritérium cenové stability Kritérium cenové stability požadovalo, aby míra inflace členského státu před tím, než dojde k jejímu šetření, to znamená během jednoho roku, nepřekračovala průměrnou míru inflace o více než 1,5 procentního bodu maximálně tří členských států, které prokazovaly nejlepší plnění cenové stability. K měření inflace jednotlivých členských států byla používána metoda měření spotřebitelské inflace, která měla za úkol zabezpečit jejich jednotnost. (Dědek, 2008) K tomuto účelu Eurostat vyvinul již v roce 1995 tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (Harmonised Index of Consumer Prices, HICP). 17 (Dědek, 2008) Stav tohoto indexu se stanovoval aritmetickým průměrem jeho hodnot v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Inflace pak byla stanovena jako přírůstek mezi předchozí a současnou hodnotou harmonizovaného indexu spotřebitelských cen. 17 Eurostat je institucí Evropské unie, jež má za úkol průběžně vyhodnocovat statistické údaje, které se týkají členských zemí EU. 18

Členské státy by měly být schopny udržovat trvalou cenovou stabilitu. Míra inflace členských států se řadí mezi důležité prvky umožňující zemím vstup do Evropské unie. Právně je toto kritérium zakotveno v článku Dodatkového protokolu ke smlouvě o ES o konvergenčních kritériích, uvedených v článku 109j(121) Smlouvy o zřízení Evropského společenství. (Tomášek, 1999) Tabulka č. 2: Míry inflace účastníků měnové unie v letech 1997-1998 Stát Míra inflace v % Belgie 1,4 Finsko 1,3 Francie 1,2 Irsko 1,2 Itálie 1,8 Lucembursko 1,4 Německo 1,4 Nizozemsko 1,8 Portugalsko 1,8 Rakousko 1,1 Španělsko 1,8 Zdroj: Vlastní zpracování, data z publikace Právní základy evropské měnové unie, Tomášek. V tabulce č. 2 vidíme stav míry inflace účastníků třetí fáze Hospodářské měnové unie měřené v letech 1997 až 1998. Nejlepší výsledky vykazovaly Rakousko, Francie a Irsko následovány Finskem. Inflace byla vypočítána jako součet průměru míry inflace tří států s nejlepšími výsledky (Francie, Irsko a Rakousko), hodnota byla stanovena na 1,2 %, a k té se přičetla stanovená hodnota 1,5 %. Smlouva o Evropském společenství tedy stanovila míru inflace v roce 1998 na 2,7 %. (Tomášek, 1999) 19

2.3 Kritérium kurzové stability Plnění kurzového kritéria má vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh. (Zavedenieura.cz, 2013a) Toto kritérium by mělo zajistit větší stabilitu kurzu v Evropské unii. Důležitým prvkem týkající se kurzové stability je mechanismus ERM II, který nahradil dřívější ERM. Původní systém ERM začal v letech 1992-1995 vykazovat jisté nedostatky a nahrazen byl tedy již prve zmíněným systémem ERM II. Z počátku nebyl systém ERM II přijímán příliš pozitivně, hlavně ze strany Velké Británie a Švédska, jistě i pod vlivem vlastních nepříjemných zkušeností s kurzovou krizí. (Dědek, 2008) Pro země, které chtěly vstoupit do Evropské měnové unie, byla požadována minimálně dvouletá účast v ERM II, aby se mohly stát členy a splnily kritérium kurzové stability. Účast byla dobrovolná, ale byla nezbytným předpokladem pro přijetí vstupu do měnové unie. Během této doby měla země zakázáno jakkoli znehodnocovat a devalvovat paritu centrální měny. (Zavedenieura.cz, 2013a) Podmínkou ERM II bylo dodržování kurzu měny země vůči jednotné měně, euru, a to ve výši fluktuačního pásma +/- 15% okolo centrální parity. Pokud některá členská země vykazovala dobré výsledky konvergence, bylo možné si dohodnout s Evropskou centrální bankou užší než standardní oscilační rozpětí s intervenční podporou na okrajích pásma. (Dědek, 2008) Na níže uvedené tabulce č. 3 můžeme vidět současný směnný kurz měn národních zemí vůči euru, měření kurzu členských zemí probíhalo měsíčně v letech 2014-2015. Pro srovnání s ostatními evropskými zeměmi jsem uvedla i kurz japonského jenu. V současnosti je ze států uvedených v tabulce členem mechanismu ERM II pouze Dánsko pro které bylo stanoveno užší fluktuační pásmo +/- 2,25 %. 20

Tabulka č. 3: Směnný kurz eura k národním měnám Měna/ Období X.2014 XI.2014 XII.2014 I.2015 II.2015 III.2015 IV.2015 Bulharsko (lev) 1,9558 1,9558 1,9558 1,9558 1,9558 1,9558 1,9558 Česká republika (koruna) 27,588 27,667 27,64 27,895 27,608 27,379 27,439 Dánsko (koruna) 7,4448 7,4415 7,4402 7,4406 7,4501 7,4953 7,4655 Maďarsko (forint) 307,85 306,89 310,83 316,5 306,88 303,45 299,43 Polsko (zlotý) 4,2066 4,2121 4,2155 4,2783 4,176 4,1259 4,018 Rumunsko (nové leu) 4,4153 4,4287 4,4583 4,4874 4,4334 4,4339 4,4155 Švédsko (koruna) 9,1797 9,2384 9,4043 9,4167 9,491 9,2449 9,3254 Spojené království (libra) 0,78861 0,79054 0,7883 0,7668 0,74051 0,72358 0,72116 Chorvatsko (kuna) 7,6573 7,67 7,6682 7,6883 7,7114 7,6467 7,5896 Japonsko (jen) 136,85 145,03 147,06 137.47 134,69 130,41 128,94 Zdroj: Vlastní zpracování, data z http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=teimf200. 2.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb stanovuje zemím měnové unie, nebo zemím, které se ucházejí o vstup do měnové unie, podmínky vedoucí k stabilitě na kapitálových trzích. Dlouhodobé úrokové sazby jsou zkoumány z výnosů do doby splatnosti dlouhodobých státních dluhopisů, nebo srovnatelných cenných papírů s přihlédnutím k rozdílným definicím v jednotlivých členských zemích. (Marková, 2006) Pro země, které se uchází o vstup do měnové unie, je nezbytným předpokladem, aby během jednoho roku, nežli nastane šetření, jejich průměrná dlouhodobá úroková sazba nepřesahovala o více než dva procentní body průměrnou úrokovou sazbu tří zemí, které vykazovaly nejlepší cenovou stabilitu. K propočtu dlouhodobé úrokové sazby se využívá obdobného principu jako u výpočtu cenové stability, aritmetického průměru. Aritmetický průměr zohledňuje dvanáct po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Země, které se ucházejí o vstup do měnové unie, jsou posuzovány stejným způsobem jako u kritéria cenové stability, podle výše HICP. 21

Účelem úrokového kritéria je posoudit trvalost konvergence. Jeho logika má oporu v učení o efektivních kapitálových trzích, v jejich očekávané schopnosti promítnout své pochybnosti o udržitelnosti konvergence do rizikových přirážek, zakomponovaných do výnosů dlouhodobých cenných papírů. Včasná konvergence úrokových sazeb má též předejít nárazové změně v cenách dlouhodobých dluhopisů po vstupu uchazečské země do eurozóny v důsledku trvalého odstranění kurzového rizika. (Zavedenieura.cz, 2013a) Tabulka č. 4: Výnosy z dlouhodobých státních dluhopisů vybraných členských zemí EU Země / Období 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Belgie 4,18 4,15 3,43 3,81 4,33 4,42 3,90 3,46 4,23 3,00 2,41 1,71 Bulharsko 6,45 5,36 3,87 4,18 4,54 5,38 7,22 6,01 5,36 4,50 3,47 3,35 ČR 4,12 4,82 3,54 3,80 4,30 4,63 4,84 3,88 3,71 2,78 2,11 1,58 Dánsko 4,31 4,30 3,40 3,81 4,29 4,28 3,59 2,93 2,73 1,40 1,75 1,32 Německo 4,07 4,04 3,35 3,76 4,22 3,98 3,22 2,74 2,61 1,50 1,57 1,16 Irsko 4,13 4,08 3,33 3,76 4,31 4,53 5,23 5,74 9,60 6,17 3,79 2,37 Řecko 4,27 4,26 3,59 4,07 4,50 4,80 5,17 9,09 15,75 22,50 10,05 6,93 Zdroj: Vlastní zpracování, data z http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00097. 2.5 Kritérium udržitelnosti veřejných financí Členské státy mají povinnost vykazovat určitou udržitelnost svých veřejných financí tak, aby neohrožovaly finanční a cenovou stabilitu měnové unie. Kritérium veřejných financí stanovuje dvě kritéria, výši rozpočtového deficitu a výši veřejného dluhu. Kritérium je popsáno ve Smlouvě o ES a v jejím Dodatkovém protokolu o proceduře nadměrného schodku. (Tomášek, 1999) Maastrichtská smlouva popisovala i povinnost členských států zamezit vzniku nadměrných schodků. Tento termín měl z povahy věci označovat takovou výši rozpočtového deficitu, o níž by se dalo usuzovat, že je projevem hrubých chyb hospodářské politiky, a proto představuje hrozbu ostatním členům měnové unie. (Dědek, 2008) 22

Pokud země hospodařila s nadměrnými schodky, bylo to považováno za nedodržení podmínek měnové unie. Nadměrné schodky jednotlivých členských zemí jsou popisovány ve zprávě Evropské komise. Evropská komise napíše zprávu, která je pak předána Radě EU. Rada EU pak může na základě zprávy provést potřebná opatření a sankce. Kritérium veřejného deficitu znamená, že poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů, kdy buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě, anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě. (Cnb.cz, 2016b) Druhým kritériem, které je nedílnou součástí kritéria udržitelnosti veřejných financí, je již dříve zmiňované kritérium veřejného dluhu. Kritérium veřejného dluhu znamená, že poměr veřejného dluhu v tržních cenách k hrubému domácímu produktu nepřekročí 60 %, kromě případů, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími státního sektoru. (Cnb.cz, 2016b) Toto kritérium se ukázalo pro mnoho států jako problémové. Hodnotu 60 %, která byla stanovena v Maastrichtské smlouvě, mnoho státu nedokázalo dodržet. Vstup do eurozóny byl však umožněn i státům, které sice nedosahovaly hodnoty 60 %, ale prokázaly výrazné snížení státního dluhu oproti předcházejícímu období. Mezi státy, které překročily veřejný dluh nejvýrazněji, patřily Belgie, Itálie, Španělsko a Řecko. Na druhé straně je dalším zajímavým příkladem Švédsko, které sice vykazovalo v roce 1998 jednu z nejnižších dosažených hranic, 62,6 %, ale přesto odmítalo vstup do měnové unie z politických důvodů. (Tomášek, 1999) Na níže uvedených tabulkách č. 5 a č. 6 můžeme pozorovat plnění kritéria vybraných zemí k poměru HDP v letech 1996 a 1997. Státy, které výrazně přesáhly stanovenou hodnotu, jsou zvýrazněny modrou barvou. Jedná se především o Belgii a Itálii. 23

Tabulka č. 5: Plnění kritéria vybraných zemí poměru státního dluhu k HDP v roce 1996 a 1997 Stát Poměr st. dluhu k HDP v % v 1997 Poměr st. dluhu k HDP v % v 1996 Belgie 122,2 126,9 Itálie 121,6 124 Španělsko 68,8 70,1 Irsko 66,3 72,7 Rakousko 66,1 69,5 Portugalsko 62 65 Zdroj: Vlastní zpracování, data z publikace Právní základy evropské měnové unie, Tomášek. Tabulka č. 6: Plnění kritéria poměru státního dluhu k HDP vybraných účastníků měnové unie v roce 1998 Stát Poměr státního dluhu k HDP v % Německo 45,2 Lucembursko 47,6 Nizozemsko 49,2 Finsko 55,8 Francie 58 Zdroj: Vlastní zpracování, data z publikace Právní základy evropské měnové unie, Tomášek. 2.6. Kritérium institucionálně právní Mimo výše popsaná ekonomická kritéria je nezbytné zmínit i kritérium institucionálně právní, které zkoumá a zhodnocuje konvergenci a kompatibilitu legislativy zemí s legislativou Evropské unie. Konvergence v legislativní oblasti obsahuje podmínku nezávislosti centrálních bank včetně zákazu financování veřejných institucí ze zdrojů centrálních bank a zákaz zvýhodněného přístupu ke zdrojům úvěrových institucí (čl. 123, 124, 130 a 131 Smlouvy o fungování EU). (Cnb.cz, 2016b) Pro každou zemi, která usilovala o vstup do měnové unie, bylo povinností uvést ve své legislativě nezávislé postavení centrální banky státu. Nezávislá Evropská centrální banka (ECB) tak společně s nezávislými bankami členských států vytvářela Evropský systém 24

centrálních bank (ESCB), jehož hlavním cílem bylo udržení cenové stability. Pro splnění tohoto kritéria je nezbytné, aby i centrální banky s cílem udržením cenové stability souhlasily. Jedinou výjimku tvořila Velká Británie, která odmítla slučitelnost právního řádu se statutem Evropského systému centrálních bank. (Dědek, 2008) K hodnocení tohoto kritéria patří důkladné zkoumání právních norem, zda pamatují na ustanovení, která garantují nezávislost centrální banky, ale zda také neobsahují jiná ustanovení, která tuto nezávislost nějakým způsobem omezují. (Dědek, 2008) 2.7 Pakt stability a růstu V červnu roku 1997 byl v Amsterdamu na zasedání Evropské rady přijat Pakt stability a růstu (Stability and Growth Pact SGP). Návrh na vytvoření Paktu stability a růstu byl iniciován na popud Německa, na základě iniciativy tehdejšího německého ministra financí Thea Waigela, které mělo obavy z nedostatečné kontroly nad dodržováním rozpočtové politiky měnové unie. Evropská komise předkládala návrhy, jejichž řešení měla na starosti Rada ministrů členských zemí unie, tzv. ECOFIN. Roku 2003 měly být uvaleny sankce Radou ministrů členských zemí Francii a Německu, ovšem k uvalení sankcí nedošlo kvůli nevoli ze strany obou států, návrh na sankce byl odložen. Sankce měly být uvaleny kvůli příliš vysokému schodku daných zemí. ECOFIN byl kvůli neuvalení sankcí předvolán před Evropský soudní dvůr, kde bylo potvrzeno, že skutečně ECOFIN se dopustil chyby, sankce zemím neměly být odloženy. Francie a Německo zůstaly od sankcí ovšem ušetřeny. V roce 2005 došlo k přeformulování a schválení nové podoby Paktu. (BusinessInfo.cz, 2008) V roce 2011 a 2013 došlo k dalším úpravám Paktu, ve kterých byly znovu upraveny podmínky. 18 Pakt stability a růstu měl zabezpečit dodržování rozpočtové politiky zeměmi nejen před vstupem do měnové unie, ale i následně během jejich působení v členství. Jeho podmínky jsou upraveny ve dvou tzv. větví, v nápravné a v preventivní. 18 Šlo o takzvaný Six-pack v roce 2011 a Two-pack v roce 2013. 25

Jedním z hlavních cílů preventivní větve Paktu lze předně zmínit politickou výzvu Evropské rady, aby členské země ve střednědobém horizontu usilovaly o dosažení téměř vyrovnané či přebytkové rozpočtové pozice (close to balance or in surplus). (Dědek, 2008) Šlo tedy o dodržování rozpočtové politiky tak, aby nedocházelo k nadměrnému schodku. Pro členské státy je povinností každoročně předkládat stabilizační programy, ve kterých popisují plány týkající se jejich rozpočtu. Státy, které teprve usilují o vstup do měnové unie, předkládají konvergenční programy. Dalším předpokladem pro dodržování podmínek Paktu bylo udržení poměru schodku veřejných financí států k hrubému domácímu produktu na úrovni 3 %. Pokud členské země nebyly schopny dodržet výše referenčních hodnot (3% pro vládní deficit a 60% pro vládní dluh) a nebyly schopny se těmto hodnotám ani přiblížit, bylo nezbytné udělení sankcí, které byly součástí právě nápravné větve. Při vážném porušení pravidel lze současně se zahájením EDP po členské zemi eurozóny požadovat vytvoření neúročeného depozita ve výši 0,2 % HDP. Nápravná opatření mohou být stupňována, pokud dotčená země nepřijímá účinná opatření k odstranění nadměrného schodku. Neúročené depozitum lze přeměnit na pokutu a tu dále navyšovat o variabilní složku, každoročně ukládanou do doby přijetí účinných opatření. (Zavedenieura.cz, 2013b) Pakt stability a růstu se setkával a do dnešní doby setkává s velkou kritikou. Byl hodnocen jako příliš tvrdý až rigidní. S těmito vlastnostmi Paktu ovšem souhlasilo Německo, které bylo velkým příznivcem a zastáncem vytvoření Paktu. Jelikož Německo sehrálo významnou roli při vytváření měnové unie, byl jeho názor na vytvoření a přijetí Paktu považován za důležitý i kritiky Paktu, kteří s ním nesouhlasili. (Dědek, 2008) Ironií osudu to bylo později samo Německo, které v roce 2005 stálo v čele ofenzívy za reformu SGP poté, co samo mělo pocítit sankce za nadměrný deficit. (Dědek, 2008) Problémy s dodržováním podmínek Paktu ale nemělo jen Německo a Francie, nýbrž i další země jako je například Irsko, Portugalsko, Itálie, Nizozemsko a Řecko. 26

V tabulce č. 7 uvedené níže je popsáno plnění konvergenčních kritérií v roce 1997. Největší problémy představovalo dodržování hranice 60% veřejného dluhu v HDP. Největším problémem bylo dodržení tohoto kritéria pro Belgii, Dánsko, Irsko, Itálii, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko a Řecko. Je patrné, že už v roce 1997 měly problémy zejména státy, pro které se nyní užívá akronym PIGS (PIIGS) 19. Země, které překročily dané hodnoty, jsou v tabulce níže zvýrazněny modrou barvou. Nejhůře jak můžeme vidět, ovšem dopadlo Řecko, které překročilo referenční hodnoty plnění maastrichtských kritérií ve všech oblastech. Tabulka č. 7: Plnění maastrichtských kritérií v roce 1997 Stát Inflace Úrokové Veřejný dluh Deficit veřejného rozpočtu Členství sazby v % HDP v % HDP Belgie 1,4 5,7 122,2 2,1 ano Dánsko 1,9 6,2 65,1-0,7 ano Finsko 1,3 5,9 55,8 1,1 ano, od roku 1998 Francie 1,2 5,5 58 3,00 ano Irsko 1,2 6,2 66,3-0,9 ano Itálie 1,8 6,7 121,6 2,7 ano, od roku 1998 Lucembursko 1,4 5,6 6,7-1,7 ano Německo 1,4 5,6 61,3 2,7 ano Nizozemsko 1,8 5,5 72,1 1,4 ano Portugalsko 1,8 6,2 62 2,5 ano Rakousko 1,1 5,6 66,1 2,5 ano Španělsko 1,8 6,3 68,8 2,6 ano Velká Británie 1,8 7,00 53,4 1,9 ne Švédsko 1,9 6,5 76,6 0,8 ne Řecko 5,2 9,8 108,7 4 ne Zdroj: Vlastní zpracování, data z publikace Mezinárodní měnová spolupráce, Marková. 19 Více o státech PIGS ve čtvrté kapitole. 27

3 ČR a její přijetí eura Dohoda o přidružení ČR k ES byla podepsána 4. 10. 1993 s platností od 1. 2. 1995. 23. 1. 1996. Česká republika požádala o přistoupení k Evropské unii (žádost podal tehdejší premiér ČR Václav Klaus). (Heczko, 2007) Česká republika je od 1. května 2004 členem Evropské unie. Aby se mohla Česká republika stát členem Eurozóny, je nezbytné, plnit maastrichtská konvergenční kritéria. Na Českou republiku je uvalena dočasná výjimka týkající se přijetí eura jako jednotné národní měny. Z tohoto důvodu byl v roce 2007 zaveden a přijat Vládou ČR tzv. Národní plán zavedení eura, jehož předmětem bylo nastínit budoucí situaci celého procesu týkající se zavedení eura v České republice. 20 V dubnu roku 2015 byl vydán dokument, který pravidelně jednou ročně vydává Ministerstvo financí ČR, tzv. Konvergenční program České republiky 21. Dokument specifikuje základní souhrnné fiskální údaje a nejvýznamnější připravovaná opatření s rozpočtovým dopadem formou střednědobé fiskální strategie vlády. (Mfcr.cz, 2015) Současný stav plnění konvergenčních kritérií ČR je každoročně popisován i v konvergenčních zprávách Evropské centrální banky a Evropské komisi. 3.1 Plnění maastrichtských kritérií kritérium cenové stability stability. Česká republika nemá díky své nízké inflaci potíže s dodržením kritéria cenové Nízké inflaci v České republice napomohl i cíl České národní banky, jehož smyslem je udržení inflační hodnoty v rozmezí 2 %. Ojedinělé překračování tohoto cíle je vysvětlitelné jednorázovými neměnovými vlivy, např. úpravami nepřímých daní či celosvětovým růstem cen energií a potravin. Tyto vlivy časem odeznívají, aniž by nepříznivě ovlivnily inflační očekávání. (Zavedenieura.cz, 2013c) 20 Vice o Národním plánu zavedení eura v kapitole 3.6. 21 Dokument byl vydán 29. dubna 2015. 28

Česká národní banka stanovuje tento cíl jako střednědobý a jeho plnění by mělo zajistit plnění kritéria cenové stability. Tabulka č. 8: Vývoj plnění inflačního kritéria 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Referenční hodnota 3,1 2,6 2,7 2,2 2,5 2,9 2,8 4,1 Česká republika 4,5 1,4-0,1 2,6 1,6 2,1 3 6,3 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Referenční hodnota 1,5 2,4 3,1 3,1 1,8 1,9 p 2,5 p 2,9 p Česká republika 0,6 1,2 2,1 3,5 1,4 1,0 p 2,3 p 2,1 p Zdroje: Vlastní zpracování, data z http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceskarepublika/plneni-vstupnich-podminek/kriterium-cenove-stability. ( Údaje s písmenem p jsou prognózované hodnoty, převzaté z dokumentu Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2014. ). (Zavedenieura.cz, 2013c) Výše uvedená tabulka popisuje postupné plnění kritéria cenové stability Českou republikou. Hodnoty, které ČR přesáhla vůči daným referenčním hodnotám, jsou tmavě zvýrazněné. Z tabulky je patrné, že se jedná o naměřené hodnoty v letech 2001, 2004, 2007, 2008 a 2012. Nejvýrazněji míra inflace v České republice přesáhla referenční hodnotu v roce 2008, kdy byla zjištěna míra inflace 6,3% oproti 4,1%. Průběh plnění tohoto kritéria je patrný i na grafech č. 1 a č. 2. Grafy jsem čerpala z Konvergenčních zpráv Evropské Komise, z let 2012 a 2014. Je na nich možné pozorovat stav ročně měřené inflace v ČR a její plnění vůči referenčním hodnotám v období 2006 až 2014. Je patrné, že míra inflace v ČR dosáhla nejnižších hodnot v roce 2010 a naopak nejvyšších v roce 2009 a 2013. 29

Graf č. 1: Česká republika Kritérium inflace od roku 2006 do roku 2012, (v %, dvanáctiměsíční klouzavý průměr) Zdroj: Konvergenční zpráva 2012 (EK), str. 9, odkaz na konvergenční zprávu http://www.zavedenieura.cz/cs/dokumenty/dokumenty-ek-a-ecb/konvergencni-zpravy. Graf č. 2: Česká republika Kritérium inflace od roku 2008, (v %, dvanáctiměsíční klouzavý průměr) Zdroj: Konvergenční zpráva 2014 (EK), strana 8, odkaz na konvergenční zprávu: http://www.zavedenieura.cz/cs/dokumenty/dokumenty-ek-a-ecb/konvergencni-zpravy. Podle poslední konvergenční zprávy z roku 2014 Česká republika splňuje podmínky pro splnění kritéria cenové stability. Pro následné roky by měl být charakteristický nízký stav inflace, který by neměl narušit následné plnění kritéria. V roce 2015 by mělo být dosaženo nejnižší inflační hodnoty. Na svědomí to bude mít výrazné snížení cen ropy a vylepšení stavu nezaměstnanosti na trhu práce. 30

3.2 Plnění maastrichtských kritérií kritérium kurzové stability Podmínkou splnění tohoto kritéria je účast měny dané země v mechanismu ERM II 22. Země, která se uchází o vstup do Evropské unie, je povinna účastnit se minimálně po dobu dvou let mechanismu ERM II před vstupem do měnové unie. Měna uchazečské země by po stanovenou dobu dvou let neměla vykazovat přílišnou volatilitu svého kurzu. Česká koruna se zatím do kurzového mechanismu ERM II nezapojila, a tudíž i prozatím nesplnila kritérium kurzové stability. Česká národní banka se i nadále může zapojovat a intervenovat na devizovém trhu. (KONVERGENČNÍ ZPRÁVA 2014, 2014) Kritéria bude splněno poté, co se česká koruna zúčastní mechanismu ERM II a následně bude stanovena centrální parita koruny k euru, vůči níž by se sledovaly fluktuace měnového kurzu. (Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, 2014) Vývoj kurzu české koruny k euru do roku 2008 víceméně vykazoval příznivý vývoj a stabilitu. 23 Výrazně byl ale ovlivněn především rozhodnutím České národní banky v listopadu v roce 2013. Česká národní banka provedla opatření, při němž měl být měnový kurz dalším prvkem měnové politiky. Česká národní banka provedla toto opatření s cílem dosažení nulové hodnoty úrokových sazeb. Během této intervence České národní banky došlo k znehodnocení hodnoty české koruny. 24 Snížení kurzu koruny bude pokračovat v trvání do té doby, dokud ČNB nezíská jistotu, že významně kleslo riziko podstřelování inflačního cíle ve výši 2 %. (Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, 2014) Pro přehlednější znázornění jsem vypracovala tabulku, ze které je dobře patrné, jak se vyvíjel kurz české měny v letech 1999 až 2014, ve vztahu vůči euru. 22 Více o fungování kurzového mechanismu ERM II v podkapitole 2.3. 23 Byl udržován v rozmezí 24 až 26 CZK/EUR. 24 Kurz české koruny byl snížen až na 27 CZK/EUR. 31

Tabulka č. 9: Vývoj kurzu CZK/EUR, průměr denních nominálních kurzů za rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 CZK/EUR průměr 36,882 35,61 34,083 30,812 31,844 31,904 29,784 28,343 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 CZK/EUR průměr 27,762 24,942 26,445 25,29 24,586 25,143 25,974 27,533 Zdroj: Vlastní zpracování, data z http://www.finance.cz/makrodata-eu/menoveukazatele/statistiky/kurzy-czk/. V tabulce č. 9 vidíme postupný vývoj kurzu české koruny vůči euru. Nejnižší průměr denních nominálních hodnot kurzu CZK/EUR byl naměřen v roce 2011 a nejvyšší v roce 1999. Aby Česká republika splnila kritérium kurzové stability, je nezbytně nutná účast v mechanismu ERM II. Zůstává ale otázkou, kdy se Česká republika rozhodne euro přijmout. Vstup do měnové unie není časově vymezen, a proto záleží na České republice, kdy se připojí k ostatním členům eurozóny a nahradí českou korunu eurem. Jako předběžný plán, který by měl nastínit průběh přijetí eura, byl zaveden Národní plán pro zavedení eura, který by měl obsahovat časový harmonogram přijetí jednotné měny a kdy a jakým způsobem by bylo reálné tohoto cíle dosáhnout. 25 3.3 Plnění maastrichtských kritérií kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb nepředstavuje pro Českou republiku problém. Česká republika plní toto kritérium a očekává se, že bude schopna plnit toto kritérium i v následujících obdobích. (Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, 2014) Pro plnění kritéria je důležité udržení důvěry finančních trhů. Česká republika udržení důvěry vykazuje a s ním i bezpečnou míru zadluženosti, nízkou míru inflace a stabilní kurz, příznivou obchodní bilanci. (Zavedenieura.cz, 2013d) 25 Více v podkapitole 3.6. 32

Naposledy bylo kritérium konvergence posuzováno v roce 2012. V roce 2012 byla naměřena v České republice dokonce nižší hodnota, než která byla dána referenční hodnotou. Průměrná dlouhodobá úroková sazba v České republice v ročním období do dubna 2014 činila 2,2 %, což je výrazně méně než referenční hodnota ve výši 6,2 %. Vzhledem k dlouhotrvající klesající tendenci se dlouhodobé úrokové sazby v České republice snížily z více než 5 % v polovině roku 2009 na méně než 2 % na konci roku 2012. (KONVERGENČNÍ ZPRÁVA 2014, 2014) V roce 2014 byla stanovena referenční hodnota na 6,2, a jak bylo uvedeno v předchozí citaci, Česká republika dokázala udržet dlouhodobou úrokovou sazbu na úrovni 2,2, což je ještě menší rozdíl mezi referenční hodnotou a sazbou než v roce 2012. Se zkoumáním plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb jsou úzce spjaty i další faktory, ovlivňující plnění tohoto kritéria. V konvergenční zprávě z roku 2014 byly přezkoumány i faktory jako platební bilance, trh práce, výrobní trh a jiné. (KONVERGENČNÍ ZPRÁVA 2014, 2014) Bilance zahraničního obchodu České republiky se postupně zlepšila ze schodku přesahujícího 3 % HDP v roce 2010 na přebytek ve výši 0,5 % HDP v roce 2013, a to zejména díky zvýšení obchodního přebytku. (KONVERGENČNÍ ZPRÁVA 2014, 2014) 3.4 Plnění maastrichtských kritérií kritérium udržitelnosti veřejných financí S plněním kritéria veřejných financí jsou spjata dvě kritéria, kritérium veřejného dluhu a kritéria veřejného deficitu. Česká republiky aktuálně kritérium veřejných financí plní. Kritérium veřejného deficitu je členskou zemí eurozóny splněno tehdy, když poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nepřekročil referenční hodnotu 3 %. (Zavedenieura.cz, 2013e) 33

Česká republika neplnila tuto podmínku, a tak s ní proběhlo řízení Rady EU o snížení nadměrného schodku. 26 Řízení o eliminaci nadměrného schodku probíhalo od 2. prosince 2009 až do roku 2014, kdy bylo doporučeno Radou EU snížit schodek pod 3 %. Nadměrný schodek veřejného deficitu byl v roce 2013 snížen, a podle odhadů je reálné, že bude i během roku 2015 doporučená hodnota schodku udržitelná. Kritérium veřejného deficitu by tedy mělo být i nadále splněno. Naopak plnění kritéria veřejného dluhu nepředstavovalo pro Českou republiku velké potíže. Česká republika byla zatím vždy schopna udržet podíl veřejného dluhu na HDP pod referenční hodnotou 60 %. Značný růst hodnoty nastal po roce 2009, avšak stále se udržel pod referenční hodnotou 60 %, naopak měla Česká republika ještě rezervu. V Konvergenční zprávě sepsanou Evropskou komisí v roce 2014, je uvedeno že hrubý veřejný dluh zůstane podle očekávání v roce 2015 zhruba na stabilní úrovni 45,8 % HDP. (KONVERGENČNÍ ZPRÁVA 2014, 2014) Graf č. 3: Saldo veřejných financí a veřejného dluhu v ČR v letech 2004-2011 Zdroj: Konvergenční zpráva 2010 (EK), strana 10, odkaz na konvergenční zprávu: http://www.zavedenieura.cz/cs/dokumenty/dokumenty-ek-a-ecb/konvergencni-zpravy. 26 Rozhodnutí Rady EU proběhlo 2. prosince v roce 2009. (KONVERGENČNÍ ZPRÁVA 2014, 2014) 34

Graf č. 4: Saldo veřejných financí a veřejného dluhu v ČR v letech 2008 2015 Zdroj: Konvergenční zpráva 2014 (EK), strana 9, odkaz na konvergenční zprávu: http://www.zavedenieura.cz/cs/dokumenty/dokumenty-ek-a-ecb/konvergencni-zpravy. Na výše uvedených grafech můžeme pozorovat vývoj veřejných financí v České republice v letech 2004 až 2015. Jak je na grafech patrné, veřejné finance vykazovaly růst zejména v roce 2009, avšak stále se dokázaly udržet pod referenční hodnotou 60%. 3.5 Plnění maastrichtských kritérií kritérium institucionálně právní Česká republika zatím nevykazuje známky plnění institucionálně právního kritéria. Důvodem je nedostatečná slučitelnost legislativy České republiky s právními předpisy Evropské unie. Tento výsledek byl popsán i v minulých konvergenčních zprávách. V konvergenční zprávě z roku 2014 je plnění kritéria definováno následovně: Právní předpisy v České republice zejména zákon České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance (zákon o ČNB) nejsou zcela slučitelné s povinností souladu podle článku 131 SFEU. Neslučitelnost se týká nezávislosti centrální banky a začlenění centrální banky do ESCB v době přijetí eura s ohledem na cíle ČNB a úkoly ESCB stanovené v čl. 127 odst. 2 SFEU a v článku 3 statutu ESCB/ECB. (KONVERGENČNÍ ZPRÁVA 2014, 2014) 35