Tato publikace vznikla v rámci projektu o.s. Slovo 21

Tato publikace vznikla v rámci projektu o.s. Slovo 21 Vzájemná komunikace = lepší integrace II za odborné podpory IOM Praha. V rámci projektu byly podniknuty studijní cesty do Vídně, Amsterodamu, Lisabonu a Madridu za účasti zástupců municipální úrovně různých českých měst a hlavního města Prahy. Dále byly pro účely publikace využity prezentace a záznamy přednášek z mezinárodní konference k integraci cizinců se zaměřením na politiku a praxi měst a obcí konané v dnech 23.-24. února 2012 v Praze. V rámci publikace jsou kromě shrnutí integrační politiky čtyř hlavních výše uvedených měst projektu zahrnuta také shrnutí politik kraje Stockholmu a měst Hamburku a Osla z mezinárodní konference. Projekt Vzájemná komunikace = lepší integrace II je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí, hlavního města Praha, Velvyslanectví Nizozemského království, Zastoupení Evropské komise, MČ Prahy 2, MČ Prahy 13 a MČ Prahy 14. o.s. Slovo 21, 2012 Publikaci sestavila Marie Říhová na základě záznamů ze studijních cest a mezinárodní konference. Recenzent: Lucie Sládková, IOM, Mezinárodní organizace pro migraci Praha. ISBN 978-80-904327-4-1 Praha 2012 4

OBSAH 5...OBSAH 6-7...ÚVODNÍ SLOVO / SHRNUTÍ 8-12...VÍDEŇ 13-16...AMSTERODAM 17-21...LISABON 22-25...MADRID 26-28...KRAJ STOCKHOLM 29-31...HAMBURK 32-34...OSLO 35-38...PRAHA 5

ÚVODNÍ SLOVO/ SHRNUTÍ Vážení přátelé, dlouho jsem přemýšlela, jestli vůbec něco napsat na úvod této publikace. Zdá se mi, že smysl a cíl vydání publikace je jasný z jejího rozsahu a že už samotný název Vzájemná komunikace = lepší integrace II dostatečně vystihuje, proč jsme celý projekt realizovali. Princip nutnosti komunikace se potvrdil několikrát mluvili o něm jak samotní cizinci, tak i zástupci zúčastněných měst. Abychom společně kvalitně žili, aby celá společnost díky tomu prosperovala a nenarážela na problémy, které mohou kulminovat až do extrému, měli bychom si společně vážit sebe navzájem, komunikovat a vytvářet co nejlepší prostředí. Můžete si říct, že toto není nic nového. Ale! I když mnohdy pojmenovávame proces úspěšného spolužití majority a cizinců jako integraci, diverzitu či jinak, často zapomínáme, že základem dobré spolupráce je komunikace. Doufáme, že jsme odvedenou prací alespoň trochu přispěli k vylepšení integrace cizinců na lokální úrovni, a proto děkujeme všem osobám, institucím a organizacím, které nás v tomto podpořili. Jelena Silajdžić výkonná ředitelka o.s.slovo 21 Různorodost zemí původu migrantů, nízká jazyková vybavenost, obtížnější integrace na trhu práce, dopady ekonomické krize, soužití s majoritou v různých nově se utvářejících lokalitách aj. přinutily vyspělá evropská města reagovat flexibilně, prakticky, ale i politicky na nové otázky. Města Vídeň, Amsterodam, Lisabon, Madrid, Stockholm, Hamburk a Oslo musela přijmout nová opatření reagující na vzrůstající počet cizinců. Všechna města mají znatelné procento populace imigrantů, ať už první či další generace. Například ve Vídni, která má dlouhou historii přistěhovalectví, pochází 20 % obyvatel přímo z cizích zemí a u 44 % je alespoň jeden z rodičů cizincem. V Portugalsku ještě na počátku devadesátých let 20. století žilo pouze kolem sta tisíc imigrantů, v současnosti je to téměř půl milionu lidí, tj. v zemi došlo během dvaceti let k nárůstu imigrantů o 400 %. V Amsterodamu tvoří přistěhovalci 51 % obyvatel nebo se jeden z rodičů narodil v zahraničí. Kvůli těmto vysokým počtům přistěhovalců musí města flexibilně reagovat na novou situaci. Většinou se však při plánování opatření již nemluví o potřebě integrovat cizince do majoritního prostředí, ale hovoří se o politice diverzity a potenciálu, který z ní plyne. Diverzita je v 21. století novou charakteristikou těchto evropských měst. Oslo si zvolilo příhodné heslo OXLO Oslo Extra Large, které charakterizuje novou situaci, v Portugalsku je mottem Více diverzity, větší lidskost. Ve Vídni byl zaznamenán velký posun v chápání otázek diverzity, kdy celá společnost a její instituce, včetně města Vídně jako poskytovatele služeb a zaměstnavatelů, jsou považovány za zodpovědné v otázkách integrace cizinců. Dále je také kladen důraz na participaci ve všech sférách společnosti. V Hamburku je participace hlavním mottem politiky města. V Madridu je hlavním mottem soužití, kdy každý obyvatel spoluvytváří prostředí Madridu, ve kterém chce žít. Soužití je založeno na dialogu, což se také odráží v různých tzv. dynamizačních projektech ve veřejných prostorech a v sousedství podporovaných městem Madridem. Také hlavní město Praha si prostřednictvím nově vzniklého Integračního centra Praha klade za cíl podporovat kulturní a sousedské vztahy prostřednictvím Komunitního centra vznikajícího v centru města. Kromě informačních a poradenských služeb pro imigranty a jazykového vzdělávání se bude centrum soustředit 6

také na vzdělávání odborníků, spolupráci s komunitami imigrantů na území hlavního města a především na spolupráci různých aktérů v rámci vznikající platformy. Díky širokému partnerství budou moci jednotliví aktéři také podpořit vznikající Koncepci integrace na území hlavního města. 1 Ačkoliv každé z měst účastnících se mezinárodní konference bylo ve své politice a praxi trochu odlišné, všechna se intenzivně věnují jazykové výuce pro nově příchozí imigranty, kterou města poskytují buď zcela zdarma, nebo za symbolický poplatek. Znalost místního jazyka je považována za klíčovou pro úspěšnou integraci do nového prostředí, a zejména na trh práce. Kraj Stockholm ročně vydává stovky milionů eur na jazykovou vybavenost nově příchozích migrantů. Stockholm zajišťuje specializované kurzy pro různé profese, zejména pak ty, po kterých je na místním trhu práce poptávka. Z hlediska vzdělávacích aktivit je zajímavým příkladem vídeňský vzdělávací pas, ve kterém jsou evidovány všechny jazykové a další socio-kulturní kurzy, kterými imigrant od svého příjezdu do Vídně prošel. Imigranti ve Vídni nejprve podepíší integrační smlouvu, ve které se zavazují, že do dvou let absolvují jazykovou zkoušku na úrovni A2. Dobrou praxí pro inspiraci může být rovněž Amsterodam se svou výukou holandštiny ve školách, kde se učí děti rodičů cizinců. Díky tomuto opatření dochází také ke kontaktu s matkami dětí, které pocházejí z uzavřených komunit. Přistěhovalci v Amsterodamu jsou také podporováni ve stážích v různých organizacích, kde mohou praktikovat holandštinu v praxi, nebo s dobrovolníky, kteří se přihlásí do ročního dobrovolnického programu výuky holandštiny v praxi. Díky kontaktu s holandskými dobrovolníky je tím podporováno také vzájemné soužití původních obyvatel s nově příchozími. Z institucionálního hlediska je pro českou praxi zajímavé Portugalsko, kde existuje centrální veřejná instituce ACIDI Komisariát pro imigraci a interkulturní dialog. ACIDI spravuje celonárodní integrovanou síť poraden pro cizince, fungující od roku 2004. Poradny jsou v Lisabonu, Portu a městě Faru. Jedná se o tzv. one-stop-shop centra, tedy centra, kde se na jednom místě nacházejí různé služby potřebné pro imigranty a kde si zároveň mohou vyřídit i své dokumenty. Aby byla podpořena co největší blízkost s imigračními komunitami, bylo postupně založeno také 86 lokálních center, která poskytují jednotný servis. Tyto lokální úřady jsou výsledkem spolupráce mezi ACIDI, obcemi a neziskovými organizacemi. Tam, kde je potřeba individuální asistence, jsou využíváni kulturní mediátoři z registrovaných asociací migrantů, kteří s ACIDI spolupracují. Za zmínku také stojí politika lidských zdrojů na jednotlivých magistrátech. Magistrát města Vídně, odbor MA17 pro integraci a diverzitu, tvoří šedesát lidí, z nichž dvě třetiny zaměstnanců mají migrační původ, pocházejí z 18 různých zemí a mluví 20 různými jazyky. Jazyková vybavenost a kulturní spřízněnost napomáhá zaměstnancům v jejich komunikaci s komunitami žijícími ve Vídni. Stejně tak město Hamburk si dalo za cíl, aby v jeho administrativě pracovalo třicet procent obyvatel cizího původu. Proto se snaží ve veřejné kampani My jsme Hamburk. Chceš se přidat? přilákat do svých řad imigranty, kteří zvýší interkulturní kompetence na magistrátu. Ačkoliv se mnoho z poskytovaných služeb těchto měst EU zdá být nepřenosné do českého prostředí vzhledem k odlišným finančním podmínkám pro otázky integrace, mnoho z prezentované nejlepší praxe nevyžadovalo výrazné navýšení finančních zdrojů. Často se jednalo jen o invenci zaměstnanců magistrátů, která přispěla ke zlepšení vzájemného soužití, nebo bylo využíváno dobrovolnických sítí. Například zástupce magistrátu Osla inspiroval účastníky právě tím, že v rámci jejich administrativy vyhledávají v zahraničí projekty nejlepší praxe, které jsou finančně velmi nenáročné a využívají širokých partnerství a místních sítí, jako jsou univerzity nebo podnikatelské prostředí, pro efektivní politiku diverzity. Praxe vybraných měst EU, která je často oceňována i na celoevropské úrovni, je jedinečnou příležitostí zejména pro politiku českých měst a také pro praxi neziskových organizací a občanského sektoru s cílem inspirovat se při utváření své vlastní koncepce, ale také projektů vedoucích k lepší integraci cizinců na obecní úrovni. Marie Říhová 1 Prezentace zástupce ICP během veřejné debaty k zapojení organizací cizinců do politiky a praxe integrace cizinců a prevence sociální exkluze a neregulérní migrace dne 25.4.2012 v DNM Praha v rámci projektu IOM a o.s. Slovo 21 ELCI. 7

VÍDEŇ

Město Vídeň má přes 1,7 milionu obyvatel. Jeden ze tří občanů města Vídeň má migrační původ. Město má v přistěhovalectví dlouhou tradici. V 19. století se sem přistěhovalo hodně Čechů, Slováků, Maďarů i Poláků, což přispělo svou měrou k ekonomickému rozvoji města. Šedesátá a sedmdesátá léta byla charakterizována příchodem pracovních migrantů (tzv. gastarbeiters), z nichž někteří oproti původním předpokladům neodjeli zpět do zemí svého původu. V devadesátých letech zažily Rakousko a Vídeň další imigrační vlnu. Dvě největší komunity Vídně se utvářejí z tureckých a balkánských imigrantů INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY Na celorakouské úrovni existuje národní plán o integraci, ale integrační strategii si spíše vytváří každé město s ohledem na místní situaci. Hlavní město Vídeň vykazuje v oblasti integrace cizinců větší zájem než stát a převážně si tuto oblast též financuje. 2 Jsou to tedy města a municipální politika, která hrají v procesu integrace nejvyšší roli. Každé město má svůj koncepční materiál, svůj dokument. Jednotlivá spolková města si v agendě integrace a diverzity vypomáhají. STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI V roce 1992 vznikl první integrační fond ve Vídni. V roce 1996 mělo město prvního radního pro integraci a v roce 2004 zřídilo odbor MA17 pro integraci a diverzitu. Vídeň považuje za důležité, aby diverzita města byla reflektována v nabízených službách, ale také ve složení zaměstnanců administrativy. MA 17 slouží jako prostředník mezi organizacemi migrantů, neziskovými organizacemi a městem Vídeň. Tým MA 17 se skládá ze 65 lidí. Dvě třetiny zaměstnanců mají cizí původ, pocházejí z 18 různých zemí a mluví 20 různými jazyky. Cílové skupiny MA 17 jakožto kontaktního místa jsou migranti, asociace migrantů a iniciativy pracující s integrační problematikou, občané a instituce všech distriktů města a další odbory města Vídně. MA 17 v současnosti hovoří o integračně orientované politice diverzity, což znamená větší posun od užšího chápání integrace. Spíše než o integraci se mluví o identifikaci s prostředím pod heslem Všichni jsme Vídeňané. Nejde o to, aby se každý cítil jako Rakušan, ale aby se identifikoval s městem, ve kterém žije. Vídeň vždy byla kulturně bohaté město. Zároveň jsou obyvatelé města prostřednictvím různých nástrojů práce s veřejností upozorňováni na fakt, že Vídeň se změnila, že je potřeba se s touto novou skutečností vyrovnat a načerpat z ní to nejlepší. 3 Město má v aktuálním legislativním období za cíl vypracování charty soužití, která by jasně definovala pravidla vzájemného soužití. Charta má odrážet společenský konsenzus v této problematice a také doplnit případné současné legislativní mezery. 4 Vídeň nemá integrační centra specializovaná na cizince. Soužití má probíhat v běžném denním životě, na ulici, ve školách, na veřejných akcích. Jedná se o princip, kdy je celá společnost a její instituce, včetně magistrátu jakožto poskytovatele služeb a zaměstnavatele, spoluzodpovědná na procesu budování nové Vídně. V oblasti integrace cizinců má odbor pro integraci a diverzitu následující úkoly: navrhovat opatření k usnadnění integrace nově příchozích migrantů a rezidentů z cizích zemí (projekt Start Wien ); propagace jazykové způsobilosti a kurzů pro nové migranty; podpora asociacím a iniciativám, které realizují integrační projekty; expertní podpora, návrhy řešení a školení pro odbory města Vídně tak, aby jimi poskytované služby odpovídaly diverzitě uživatelů těchto služeb; iniciace modelových a pilotních projektů a asistence s jejich implementací; informativní setkávání; síťování mezi lokálními institucemi, asociacemi migrantů, dalšími NNO atd.; informování o asociacích migrantů, sítích, médiích a mediace v interkulturních konfliktech; získávání nejlepších mezinárodních zkušenosti a rozvoj pilotních projektů pro město Vídeň. 2 Záznam prezentace Ursuly Struppe, ředitelky odboru MA 17, během studijní cesty do Vídně. 3 Záznam prezentace Gorana Novakoviče během mezinárodní konference v Praze. 4 Záznam prezentace Kurta Sturzenbechera, radního města Vídně, během studijní cesty do Vídně. 9

Pracovníci odboru MA 17 pracují v pěti regionálních kancelářích v jednotlivých částech Vídně. V těchto lokálních pracovištích spoluvytvářejí sítě mezi asociacemi migrantů a městských částí, realizují integrační projekty a poskytují služby jako kontaktní místa pro žádosti, nápady, návrhy, ale i problémy každodenního života všech místních občanů. Jedná se o vícejazyčné týmy tří až pěti lidí, kteří pracují pro všechny obyvatele dané městské části. Cílovými skupinami jsou tedy nejenom migranti, asociace migrantů a iniciativy, působící v oblasti integrace, ale všichni obyvatelé městských částí a jejich instituce. Město Vídeň je v procesu integrace zkušené a uvědomuje si, že čím více se bude imigrantům věnovat, tím méně bude docházet k problémům a případným etnickým konfliktům. Integrace ve městě je povýšená na chartu soužití a diverzitu. POSKYTOVANÉ SLUŽBY JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE Projekt Start Wien Projekt Start Wien je určen zejména pro nové imigranty ze třetích zemí a jejich rodinné příslušníky. Projekt je založen na průzkumu potřeb u nově příchozích, kteří prošli dotazníkovým šetřením během převzetí pobytového oprávnění. Projekt funguje od 1. října 2008 a na základě potřeby byl od roku 2011 také rozšířen pro občany EU. Spolupracuje na něm více partnerů, zejména městský odbor pro imigraci, občanství a registraci (MA 35), dále pak pět regionálních úřadů MA 17, vídeňský fond zaměstnanosti a veřejné služby zaměstnanosti, rakouská obchodní komora a vídeňská komora práce. V rámci Start Wien jsou také financovány projekty, opatření a iniciativy například na podporu sousedských vztahů. Pro rok 2012 je to osm milionů eur pro neziskový sektor. Dále pak je v rámci projektu utvářen systém jazykového vzdělávání pro nové přistěhovalce. Projekt tvoří tři hlavní pilíře: 1. Start coaching pro nové přistěhovalce Město Vídeň se velmi orientuje na integraci nově příchozích cizinců, tedy do dvou let od jejich příchodu. Z tohoto důvodu se největší podpora věnuje výuce jazyka a poradenství v oblasti nalezení práce. Pomoci se cizincům dostane na stejných místech jako všem Rakušanům (a to případně i v jejich řeči). Jediným zvláštním místem pro cizince je v tomto směru přijímací středisko. Každý nový imigrant dostane při převzetí pobytového oprávnění zároveň také konzultaci ve svém jazyce k integračním otázkám, obdrží i kontakty, plán města atd. Vše probíhá ve stejné budově, kde je také imigrační oddělení MA 35. Pak obdrží cizinec tzv. vídeňský vzdělávací pas a poukazy na jazykové kurzy. Vídeňský vzdělávací pas je jakousi historií integrace každého člověka, kam se zapisují absolvované jazykové kurzy, ale také informační moduly (viz dále). Do tohoto pasu může nahlédnout každá instituce a posoudit vůli přistěhovalce začlenit se do nového prostředí. Nově příchozí se zavazuje integrační dohodou (která se vztahuje pouze na občany mimo státy EU) splnit integrační kurz, který především sestává z kurzu německého jazyka v délce 300 hodin. Polovina jeho ceny je proplacena státem, pokud je kurz absolvován do dvou let. Od města dostává příchozí dalších 300 eur (pro občany třetích zemí) či 150 eur (pro občany EU). To znamená, že imigrant musí nakonec zaplatit jen cca 1,5 eura za hodinu německého jazyka. Absolvování tohoto kurzu a dodržení integrační dohody je důležité pro získání trvalého pobytu. V současné době se proto ale nově požaduje dosažení znalosti němčiny na úrovni B1. Za cílové skupiny vzdělávacích kurzů byli označeni také mladí lidé ve věku 15 25 let. Povinná školní docházka končí v Rakousku v 15 letech a příchozí cizinci nemají možnost nijak navázat ve svém vzdělávání, protože jim chybí znalost jazyka. Jsou pro ně tedy organizovány vzdělávací kurzy, kde se mohou také profesně profilovat. Druhou významnou zranitelnou cílovou skupinou jsou ženy v domácnosti, které ani po letech pobytu také neovládají jazyk. Jako důležité bylo označeno i vzdělávání na policejních školách, kam jsou často přijímáni cizinci, aby působili v řadách městské policie. 5 5 Záznam prezentace Kurta Sturzenbechera, radního města Vídně, během studijní cesty do Vídně. 10

2. Informační moduly Obdobně jako u jazykových kurzů se do vídeňského vzdělávacího pasu zapisují také absolvované informační moduly. Přistěhovalec dostává do pasu razítko o absolvování těchto socio-kulturních kurzů, což dokládá jeho zájem o město a zemi, kde žije. Na kurzy nechodí jen nově příchozí migranti, ale všichni, které život ve městě zajímá (často i ti, kteří už kurzy absolvovali). Socio-kulturní kurzy jsou moduly v rozsahu dvou hodin, které se týkají soužití ve městě, pobytových otázek, vzdělávání, ubytování, zdravotní péče, zaměstnání, profesního růstu a uznávání kvalifikací. 3. Druhý stupeň programu Start coaching Tato část programu je určena pro nově příchozí, kteří mají otázky k integraci, týkající se doby jejich pobytu v průběhu dalších dvou let po příjezdu. Jedná se tedy o nadstavbu pro ty, kteří už nějaký čas ve Vídni žijí. Během 13 měsíců fungování projektu Start Wien dostalo vídeňský vzdělávací pas téměř deset tisíc lidí a získalo základní informace po příjezdu do Vídně. Téměř dvacet tisíc lidí navštěvovalo informační moduly ve svém vlastním jazyce a téměř tři a půl tisíce migrantů navštěvovalo druhý stupeň programu Start coaching. 6 PŘÍSTUP NA TRH PRÁCE Kromě výuky němčiny byla za prioritu označena rovnoprávnost v přístupu cizinců ke zdravotnickým službám, vzdělávání či na pracovní trh. Město Vídeň nabízí informační schůzky v jazyce migrantů pro všechny nově příchozí cizince. Na schůzce jsou noví obyvatelé informováni o situaci na vídeňském trhu práce, právních podmínkách týkajících se zaměstnání a možnostech podpory při hledání zaměstnání nebo při zaměstnání. Informace jsou podávány v různých jazycích. Vznikl zde také fond na podporu zaměstnanců a sociálně slabších spoluobčanů, který je financován výhradně městem Vídeň. Jeho cílem je zachytit osoby, které se nedostaly na pracovní úřad a má svou náplní doplňovat agendu pracovních úřadů. Stejně tak panuje kooperace mezi městským odborem MA 17 a ministerstvem práce a sociálních věcí. PROJEKTY PODPORUJÍCÍ VZÁJEMNÉ SOUŽITÍ A DOBRÉ SOUSEDSTVÍ Cílem města Vídně je změnit dlouhodobý mediální obraz imigrantů. Předně jde o to, reflektovat a zlepšit obraz migrantů v médiích nebo propojit již existující média migrantů s médii rakouskými a vídeňskými. Jeden z největších projektů je spojen s novinami,,die Presse. Každý týden jsou zde otištěny články neotřele nahlížející na téma migrace, obvykle od autorů, kteří sami mají migrační původ. Tento projekt spravuje tým zcela nezávislý na novinách. Redaktoři mají přístup do komunit, často z nich sami pocházejí. Tento projekt obdržel cenu Ministerstva umění a kultury. Význam projektu lze spatřovat v tom, že inspiroval i další tisk, aby věnoval této tematice určitý prostor v pravidelných výtiscích. Významnou roli v aktivaci snah jednotlivců hraje projekt,,sei dabei (Buď při tom), který se zaměřuje nejen na migranty, ale i na běžné Rakušany. Jde o to, přijít s dobrým nápadem, jak napomoci setkávání lidí v rámci sousedství tak, aby aktivity měly i dlouhodobý efekt. Tato aktivita funguje od června roku 2009 a zatím bylo povoleno a provedeno 109 projektů. Mezi hlavní náměty patří zřízení společné zahrádky, z dalších lze konkrétně jmenovat mezikulturní Vánoce potkávají ramadán. Souběžně s těmito snahami vznikla nedávno kontaktní burza, která nabízí osobám se společnými zájmy snazší kontakt, například ve věci doučování jazyka apod. Jiný typem je projekt,,dobrovolníci proti konfliktům, který má za cíl pomocí školených mediátorů urovnávat konflikty mezi sousedy. Bývají využíváni i zástupci asociací migrantů spolupracujících s MA17. V praxi situace vypadá tak, že o konfliktu jsou informováni všichni mediátoři a čeká se, že se dva z nich problému ujmou. Každý z nich navštíví jednu ze stran a při dobré vůli asistují na společném sezení. Touto cestou bývá vyřešena asi třetina sporů, přičemž je kladen důraz na udržitelnost řešení a zpětnou vazbu. Projekty jsou financovány jak z Evropského integračního fondu (EIF), tak i městem Vídní. Řada prací je též odvedena dobrovolníky. Je patrné zlepšení situace, kdy obraz migrantů již není striktně jednostranný, s čímž souvisí i větší prostor, jakého se jim dostává. 6 Záznam prezentace Gorana Novakoviče během mezinárodní konference v Praze. 11

Magistrát však také zaznamenává některé negativní reakce rodilých obyvatel, kterým se snahy začlenit migranty nelíbí. Podle radního města Vídně je tedy třeba více pracovat a přetvořit obraz města založeného nově na diverzitě. 7 Jako příklad spolupráce města s místními obyvateli lze uvést přímé dotazování obyvatel na veřejnosti na jejich názory a postoje ohledně integrace přistěhovalců. Díky sběru dat a jejich analýze se daří městu úspěšně monitorovat stav integrace přistěhovalců ve městě. V rámci monitoringu diverzity se zaměřuje pozornost také na to, kdo z přistěhovalecké komunity pracuje pro město Vídeň, tj. jak by bylo možné využít jejich jazykových a kulturních znalostí a dovedností ve správě města. SPOLUPRÁCE S KOMUNITAMI CIZINCŮ Platformy asociací, jako Fórum pro integraci, dávají dohromady asociace migrantů a instituce působící na úrovni městských částí Vídně. Iniciativa pomáhá zasíťování všech zainteresovaných stran a udržování kontaktů s radnicí městské části a jejími institucemi. Pomocí těchto platforem plánuje MA 17 posílit participaci migrantů na každodenním životě. Například oddělení západ vídeňského magistrátu, které se stará o šest západních městských částí Vídně, jež tak mají společný přístup k problematice migrantů, se zabývá posílením komunit a spolků, jejich síťováním a navazováním spolupráce s veřejnými institucemi. Podle projektové koordinátorky, zodpovědné v oddělení západ za několik integračních projektů, je cílem, aby se integrované komunity mohly samy aktivně podílet na správě svých okresů. 8 V rámci snahy o upevnění komunikace existují čtyři základní cílové skupiny projektů: spolky a komunity cizinců; politici na místní úrovni; místní obyvatelé; ostatní (např. policie). PŘÍSTUP K BYDLENÍ Ve Vídni existuje velké množství obecních bytů, které jsou využívány i cizinci. V obecních bytech bydlí zhruba jedna čtvrtina obyvatel města. Kvůli stále novým vystavěným komplexům bydlení jsou největším problémem v současnosti sociální střety. Míra sociálních střetů má přímou souvislost s nezaměstnaností. Problémem může být i fluktuace obyvatel, kdy lidé pozbývají vzájemných kontaktů, což potenciálně vytváří krizové prostředí. Projekt Wilkommen Nachbar (Vítejte v sousedství), má napomoci seznamování nově příchozích se starousedlíky. V oblasti bydlení se angažuje organizace Wohnpartner, která ve Vídni působí od ledna 2010, kdy převzala a zastřešuje do té doby rozdělené oblasti s tematikou bydlení. Hlavním cílem aktivit je především poradní pomoc v otázkách bydlení. Organizace Wohnpartner má 125 spolupracovníků mluvících 19 různými jazyky, většinou vzdělaných v sociální oblasti. Zhruba třetina těchto zaměstnanců má migrační původ. V projektu dále figuruje ještě 25 mediátorů. 9 FINANCOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE S NEZISKOVÝM SEKTOREM Městský odbor pro integraci a diverzitu měl v roce 2011 rozpočet 14 miliónů eur, z čehož se osm milionů eur rozděluje pro NNO. V roce 2012 došlo k snížení celkového rozpočtu o 30 %. Projekty pro neziskový sektor jsou rozlišovány na malé a velké. Každý rok je vyhlášeno jedno hlavní téma, které je společné menším projektům do 5 100 eur. V roce 2011 to byla Participace, tedy snaha o podporu zapojení migrantů do veřejného života. Projekty neziskových partnerů si musí nalézt spolufinancování, obvykle ve výši 5 10 % celkových nákladů projektu. MA 17 má pravomoc rozhodovat o projektech do 6 000 eur. Pokud je žádost o příspěvek vyšší, postupuje ji se svým doporučením městské radě, kde ji dostává ke schválení nejprve příslušná komise a následně o ni rozhoduje rada. Nejčastější cílovou skupinou projektů jsou ženy (podpora jejich integrace na pracovní trh) a mladiství. Mezi frekventovaná témata dále patří zlepšování jazykové vybavenosti obecně, zdravotní projekty, obecné poradenství a další vzdělávání v rámci uplatnění na trhu práce. 10 Neziskové organizace působící ve Vídni mají široký záběr aktivit. Často se zabývají výukou němčiny, některé jsou partnery MA 17 v projektu Start Wien. Některé NNO se zabývají obrazem cizinců v médiích, provádějí analýzy médií, spolupracují s médii nebo uskutečňují cílené kampaně. Jiné se zapojují do integračních snah prostřednictvím umění. 7 Záznam prezentace Kurta Sturzenbechera, radního města Vídně, během studijní cesty do Vídně. 8 Záznam prezentace Mariny Stojkov během studijní cesty do Vídně. 9 Záznam prezentace Josefa Csera, organizace Wonhpartner během studijní cesty do Vídně. 10 Záznam prezentace Ursuly Struppe, ředitelky odboru MA 17 během studijní cesty do Vídně. 12

AMSTERODAM

Amsterodam je největším městem Holandska. Žije v něm přibližně 2,3 milionu obyvatel. Různorodé etnické složení populace Amsterodamu naznačuje, že historie imigrace do tohoto místa sahá daleko do minulosti. Počet obyvatel narozených mimo území tehdejšího Nizozemí se v 17. a 18. století pohyboval okolo 30 % celkové populace. Na začátku 20. století klesla imigrace na své minimum a k jejímu rozkvětu docházelo opět od šedesátých let 20. století. V té době začali do Amsterodamu přicházet obyvatelé bývalých holandských kolonií a v rámci pracovně migračních programů také migranti z Turecka, Maroka a středomořských zemí. Původně dočasná pracovní imigrace vyústila v trvalé usídlení cizinců v Holandsku a posléze docházelo ke slučování rodin těchto imigrantů. Další imigrační skupinu představovali studenti z bývalých kolonií a jiné skupiny, jako uprchlíci či ekonomičtí migranti z Ghany, Egypta nebo Číny. V současné době žije v Amsterodamu 51 % Holanďanů, 14 % obyvatel západní Evropy (Německo, Velká Británie) a 34 % obyvatel ze zemí mimo západní Evropu. Poslední skupinu tvoří z jedné poloviny první generace migrantů a 42 % již zastupují příslušníci druhé generace. Nejpočetnější etnickou skupinou jsou imigranti ze Surinamu (přibližně 70 000) a obyvatelé Maroka, jejichž imigrace stále pokračuje. Pohled na věkovou strukturu přistěhovalců ukazuje, že větší procento této části populace Amsterodamu tvoří mladší lidé. Procento dětí a mladých lidí do 18 let je větší než u holandské populace. 11 INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY Politika Holandska vůči imigrantům nebyla vždy stejná, s narůstajícím počtem přistěhovalců se měnila, aby reagovala na nové problémy a výzvy. Stejně tak se měnilo i vnímání imigrace ze strany veřejnosti. Důvodem této změny, stejně jako změny strategie, bylo uvědomění, že dočasná pracovní imigrace z druhé poloviny 20. století se změnila v imigraci trvalou. Na celostátní úrovni je hlavním integračním dokumentem tzv. občanský integrační zákon ( Civic Integration Act ) přijatý v roce 2007. Ten stanovuje požadavky, jejichž splnění je klíčové pro plné začlenění do místní společnosti, pro nalezení práce a celkově pro možnost zůstat v zemi. Hlavním bodem tohoto zákona je definování povinnosti ovládání holandského jazyka na úrovni A2 podle evropských standardů. Zákon tedy zavedl jazykový test, jehož absolvování je povinné pro všechny přistěhovalce ze zemí mimo EU a dobrovolně je přístupný i pro občany EU. Netýká se samozřejmě osob, které přicházejí do Holandska pouze na kratší dobu, například na studijní či výzkumný pobyt. Tento legislativní dokument se však dotýká i těch, kteří přišli do Holandska před rokem 2007. To znamená, že i starší imigranti musí dokázat znalost holandského jazyka, ať už absolvováním testu nebo předložením potvrzení o předešlém studiu holandštiny na holandské škole apod. Integrační politika v Holandsku nespadá do pravomocí jednoho ministerstva, všechna ministerstva musí na této politice spolupracovat. V rámci ministerstva vnitřních věcí existuje oddělení pro integraci a soužití, které se specializuje na integraci cizinců. Integrační politika je ale do velké míry v rukou obecních samospráv, tedy na rozdíl od politiky imigrační, o jejíž podobě se rozhoduje na celostátní úrovni. 12 STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI Amsterodam začal podporovat imigranty na konci šedesátých let 20. století. V roce 1999, kdy dosáhl počet příslušníků první a druhé generace imigrantů téměř poloviny celkového počtu obyvatel města, se magistrát města Amsterodamu odklonil od politiky minorit, která už neodpovídala realitě, a naopak se jevila jako kontraproduktivní. V reakci na tuto situaci byly vytvořeny nové strategie, založené na principu větší odpovědnosti občanů a všeobecněji orientované na pomoc těm, kteří se nacházejí v těžké sociálně ekonomické situaci. Nové strategie byly formulovány v dokumentu Síla rozmanitosti města, kde je rozmanitost vnímána jako přidaná hodnota napomáhající rozvoji. Klade důraz na vlastní iniciativu lidí, která vyplývá přímo z jejich potřeb, a za cíl si klade, aby se všichni obyvatelé Amsterodamu cítili jako doma a měli rovný přístup k účasti na životě města. Základní hodnoty integrační politiky byly představené v dokumentech Perspektivy a příležitosti: integrační politika Amsterodamu v souvislosti s programem My oby- 11 Záznam prezentace Leonie van den Berg z Odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu. 12 Záznam prezentace Harro Hoogerwerfa, vedoucího odboru vzdělávání a integrace, během studijní cesty do Amsterodamu. 14

vatelé Amsterodamu z května 2006. Město zdůraznilo potřebu posilování pozitivních vztahů a kontaktů mezi jednotlivci a skupinami tak, aby se omezily negativní představy o imigrantech. Tyto dokumenty reagovaly na vyhrocování protiimigrantské atmosféry, zvyšování napětí a obav z extremismu či terorismu. Holandsko je mírumilovnou zemí, ale reakce ať už imigrantů, nebo občanů holandského původu naznačují zvyšování napětí ve srovnání se situací před deseti lety. 13 Celkově se politika vůči imigrantům v Amsterodamu posouvá k politice dobrého sousedství a podpoře přátelské atmosféry mezi různými skupinami v městě. Do procesu integrace jsou ve velké míře zapojeny i různé dobrovolnické organizace. Tímto způsobem se město snaží o soudržnost ve společnosti, aby zabezpečilo sociální kohezi a prevenci radikalizace obyvatelstva holandského nebo jiného původu. Tyto cíle vyjadřuje i motto Amsterodam místo přátelství a pohostinnosti. Podporovaný je i aktivní přístup imigrantů k integraci, která je v Amsterodamu označovaná jako synonymum participace. Město je rozdělené na 15 distriktů s vlastními volenými obecními zastupitelstvy. V rámci integrace je důležitým článkem Odbor vzdělávaní a integrace (tzv. Educatie en Inburgering, E&I), který působí v rámci centrální administrativy. Má více poslání, například zabezpečuje implementaci integračního zákona. Pracovní integrace tvoří velkou část jeho činnosti. Další důležitou úlohou je poskytování příjmu lidem, kteří z různých důvodů nejsou schopní si ho zabezpečit vlastními silami. Další významnou úlohou je politika snižování chudoby. Tento odbor je početný, pracují v něm přibližně dva tisíce zaměstnanců. Odbor vzdělávání a integrace působí prostřednictvím pěti kanceláří, které jsou umístěné v různých čtvrtích Amsterodamu. V rámci odboru fungují i speciální sekce pro mládež a pro tzv. zranitelné skupiny. Je důležité poznamenat, že v žádné z činností tohoto odboru nejsou imigranti vnímáni jako specifická skupina; všichni, bez rozdílu původu, jsou považováni za občany města Amsterodamu. 14 POSKYTOVANÉ SLUŽBY Pro Amsterodam, stejně jako pro každé jiné holandské město, je závazný integrační zákon, který je platný v celé zemi. To, jakým způsobem se s požadavky zahrnutými v tomto legislativním dokumentu vyrovná, je v rukou příslušných odborů. Amsterodam ani žádné jiné město v Holandsku nedisponuje jedním regulačním dokumentem pro integraci. Důvodem je, jak už bylo řečeno, že integrační problematika zasahuje do více oblastí, a tak musí být obsažena v politikách všech organizací a úřadů. Město má vytvořenou strategii integrace, která definuje hlavní charakteristiky a cíle, není však obsažená v jednom dokumentu. V Amsterodamu neexistuje jedno centrální integrační centrum, v některých částech města žije přibližně 80 % přistěhovalců a právě v těchto částech jsou různé sociální úřady, které poskytují pomoc v otázkách integrace. Dále je v Amsterodamu deset jazykových úřadů, jež poskytují poradenství v otázkách výuky holandského jazyka. JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE Hlavním nástrojem občanské integrace v Amsterodamu jsou jazykové kurzy poskytované přistěhovalcům s cílem připravit se na standardizovaný povinný test. Tyto kurzy nejsou povinné, nýbrž dobrovolné. Při prvním kontaktu imigranta a pracovníka z odboru vzdělávání a občanské integrace jsou zkontrolovány doklady, víza a při rozhovoru s klientem je zjištěno, jakou pomoc potřebuje. Amsterodam si klade za cíl ušít každému pomoc na míru a naplnit tak potřeby každého přistěhovalce, aby byl správně nasměrován na cestu občanské integrace. Účastník jazykových kurzů neplatí žádný poplatek, vše je financováno z městského rozpočtu pro jazykovou integraci. V této oblasti spolupracuje město s devíti jazykovými školami v různých částech Amsterodamu. To, že na znalost holandštiny je kladen velký důraz, dokazuje i fakt, že pomoc města při jeho výuce sahá za klasické jazykové kurzy. Existují další projekty podporující jazykové vzdělávání přistěhovalců. Patří mezi ně EIF projekty, projekty studia jazyka na pracovišti, kdy smluvní partneři poskytnou svým zaměstnancům lepší časové možnosti na studium jazyka. Dále je k dispozici projekt pro rodiče školou povinných dětí a jiné. 15 PŘÍSTUP NA TRH PRÁCE Pracovní integrace imigrantů je jednou z největších úloh odboru pro vzdělávání a in- 13,14 Záznam prezentace Harro Hoogerwerfa, vedoucího odboru vzdělávání a integrace, během studijní cesty do Amsterodamu. 15 Záznam prezentace Leonie van den Berg z odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu. 15

tegraci. Kvůli neustálému snižování rozpočtu se v této oblasti začal odbor orientovat na osoby, které mají předpoklad plně se zapojit do pracovního procesu v období dvou až tří let. Kromě jiného to implikuje, že od svých klientů očekávají aktivní přístup. Nástrojem pracovní integrace je tzv. žebříček účasti, který je sestaven z pěti základních stupňů. Na prvním, nejnižším stupínku jsou občané, kteří mají přiděleného manažera a dostávají příjem a sociální péči. Druhý stupínek se nazývá sociální účast a zahrnuje lidi, kteří vykonávají dobrovolnickou práci, popřípadě práci na částečný úvazek, s cílem vytvoření kontaktu se společností. Třetí stupeň je pro lidi, kteří ještě nejsou schopni začít pracovní poměr na plný úvazek, ale musí si osvojit nezbytnosti pracovního života, jako je dochvilnost, pracovní disciplína, práce v týmu a podobně. Čtvrtým stupínkem je pomoc při hledání práce a přípravě na pohovor. Do pátého stupně patří lidé, kteří jsou už připraveni pracovat, ale z nějakého důvodu práci ještě nemají. Těm je poskytována po určitou dobu malá finanční podpora ve výšce minimální mzdy. 16 FINANCOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE S NEZISKOVÝM SEKTOREM Většina financí na integrační aktivity pochází ze státní pokladny, méně než 10 % je příjem obcí z daní a podobně. Dvě třetiny dostávají obce na projekty bez podmínek a jedna třetina je vázána podmínkou, určitým cílem. Prostředky na občanskou integraci pocházejí od ministerstva vnitra a peníze na reintegrační programy na trh práce od ministerstva sociálních věcí. Roční rozpočet Odboru vzdělávání a integrace se v současné době pohybuje okolo 30 35 milionů eur. Dobrovolnictví má v Holandsku tradici a významné místo v společnosti i v současnosti a je využíváno také v integrační strategii. Město Amsterodam spolupracuje s pěti organizacemi, které poskytují zkušené dobrovolníky. Ti jsou školeni a informováni dobrovolnickou organizací. Cílem je opět zdokonalení jazykových znalostí u přistěhovalců. Imigranti a dobrovolníci vytvoří dvojice, ve kterých dobrovolník působí jako jazykový trenér. Spojování lidí je právě úlohou organizace, která takto koná na základě společných zájmů dobrovolníka a imigranta. Dvojice mají volnost při výběru místa a charakteru setkání, jediným pravidlem je komunikace výhradně v holandštině. Z této činnosti mají prospěch obě strany. Imigrant se postupně učí jazyk, poznává skrze domácího občana život v zemi a dobrovolník se zase seznamuje s jinou kulturou a získává dobrý pocit z pomoci. Praxe ukázala, že mnohé z těchto dvojic vybudovaly dlouhotrvající hluboká přátelství, která přetrvávají i po skončení projektu. Nevládní organizace v jednotlivých čtvrtích Amsterodamu také organizují sousedskou pomoc. Stejně tak existují v rámci městských častí i komunitní centra, kde se například jedenkrát týdně setkávají obyvatelé při různých aktivitách. Tyto činnosti však nejsou zaměřeny výhradně na imigranty, ale na všechny obyvatele podle filozofie, že všichni jsou občany Amsterodamu bez ohledu na původ. Jednou z pěti působících nevládních organizací je ABC sousedský kontakt Amsterodamu, který funguje na principu ženy ženám. Cílovou skupinou jsou ženy, které z rozličných důvodů nevycházejí z domova, například proto, že je volný pohyb na veřejnosti bez manžela pro některé z nich zakázán. V takových případech jsou kontaktovány ženami-dobrovolnicemi přímo u sebe doma, čímž se pokoušejí odstranit největší bariéru sociálního kontaktu. 17 16 Záznam prezentace Leonie van den Berg z odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu. 17 Záznam prezentace Annemarie Bevers z odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu. 16

LISABON

Portugalsko má za sebou dlouhou historii jako země původu migrantů (což stále platí), ale na konci 20. století se stala také přijímající zemí. Ještě na počátku devadesátých let žilo v Portugalsku přibližně pouze sto tisíc imigrantů, v současnosti je to téměř půl miliónu lidí, to znamená, že v zemi došlo během dvaceti let k nárůstu o 400 %. V současnosti už je tento trend stabilizován, i když země neustále zažívá mírný růst počtu imigrantů. Populace imigrantů tvoří asi 4,5 % z celkového počtu obyvatel. Imigranti zároveň představují asi osmiprocentní podíl z celkového počtu pracujícího obyvatelstva. V Portugalsku žije více než 170 národností, často jsou zastoupeni lidé z bývalých portugalských kolonií. Nejvíce jich pochází v současnosti z Brazílie, Ukrajiny, Kapverdských ostrovů, Rumunska a Angoly. Různorodost národností je příznačná pro diverzitu Portugalska v současnosti. 18 Město Lisabon má podle posledního sčítání obyvatelstva 2,8 milionu obyvatel a je největším městem Portugalska. Samotný Lisabon můžeme ještě rozdělit na tzv. vnitřní a vnější. Vnitřní Lisabon, tedy centrum města, čítá přibližně 500 600 tisíc obyvatel. V takto vymezeném jádru města žije přibližně 20 % migrantů přicházejících do Lisabonu. Z celostátního hlediska je Lisabon místem největší koncentrace migrantů. Podle různých odhadů přibližně 55 % všech migrantů přicházejících na území Portugalska žije v Lisabonu. V Portugalsku byl díky imigrantům zaznamenán zrychlený proces rozvoje země, který se dá vyjádřit i pětiprocentním podílem na HDP, zejména v sektorech stavebnictví, služeb (např. hotely a restaurace) aj. Zároveň se imigraci přiznává vyrovnání demografické křivky. 19 S ekonomickou krizí utrpěli ztrátu zaměstnání nejen portugalští obyvatelé, ale zejména nově příchozí imigranti. Cizinci však v době ekonomické krize byli viděni jako oběti rovnocenné s portugalským obyvatelstvem, nedocházelo tudíž k žádným obviňováním imigrantů za to, že berou domácím obyvatelům práci. Integrační politika nebyla tedy ekonomickou krizí ovlivněna. Problémem zejména v Lisabonu jsou v současnosti imigranti bez domova. Většinou jsou to lidé, kteří přišli o zaměstnání, zaměstnavatelé jim nezaplatili a oni se ocitli na ulici. V souvislosti s jejich bezdomovectvím se na ně nabalují další sociální problémy, které město musí následně řešit. Kvůli akumulaci přistěhovalců v určitých částech se Lisabon zaměřuje nejen na imigrační skupiny, ale také na původní portugalské obyvatele tak, aby došlo k lepšímu přijetí menšin u samotných obyvatel města. 20 INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY Integrace imigrantů je jednou z politických priorit vlády. Portugalská vláda schválila rezoluci rady ministrů č. 74/2010, díky které byl schválen Druhý plán pro integraci imigrantů na roky 2010 2013. Plán navazuje na strategický dokument pro integraci imigrantů na roky 2007 2009. Kromě služeb pro imigranty se portugalská administrativa zabývá i systematickou a koncepční podporou jejich integrace. Bylo vyjmenováno devadesát různých opatření, začleněných do sedmnácti strategických oblastí intervence, která mají za cíl zlepšit integrační politiku v Portugalsku napříč deseti různými ministerstvy. Kromě jasných sektorálně vymezených opatření se plán zabývá i průřezovými tématy, jako je rasismus a diskriminace, rovnost pohlaví, podpora diverzity a interkulturality. Plán je programovým prohlášením státu a občanské společnosti s dlouhodobým plánem realizace. 21 Plány jsou sestavovány na základě společných příspěvků jednotlivých ministerstev, stejně jako příspěvků a návrhů ze strany občanské společnosti, asociací imigrantů, komise pro rovnost a boj s rasovou diskriminací a výzkumníků. Vláda také předkládá tento integrační plán veřejnosti k vyjádření, a proto jej publikuje na svých webových stránkách. STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI V roce 1996 vznikla v Portugalsku první veřejná instituce zabývající se uceleným způsobem integrací imigrantů. V tomto roce vznikl státní kabinet s hlavním cílem podpory integrace a mezikulturního dialogu. Tento kabinet se v roce 2007 stal veřejnou institucí ACIDI Komisariát pro imigraci a interkulturní dialog. 18 ACIDI. More diversity, better humanity. http://www.acidi.gov.pt/institucional_book.pdf 19 Zdroj: interview s Manuelou Júdice, ředitelkou lisabonské kanceláře Křižovatky světa (Lisabon s office Crossroads of the Worlds). 20 Záznam prezentace Catariny Reis Oliveira z ACIDI během studijní cesty do Lisabonu. 21 Vláda Portugalska. II Plan for immigrant integration 2010 2013. 18

Od svého vzniku se ACIDI zabývalo participací a spoluprací se zástupci asociací migrantů, sociálními partnery a státní správou, a to jak v definici a vyhodnocení integrační politiky, tak i v prevenci vyloučení a diskriminace. ACIDI funguje na celonárodní úrovni, ale i v 86 místech na obecní úrovni. 22 Je to tedy skvělý příklad spolupráce na lokální úrovni, ačkoliv impulz vyšel z centrální veřejné instituce. ACIDI také spravuje celonárodní integrovanou síť poraden pro cizince fungujících od roku 2004. Poradny jsou v Lisabonu, Portu a Faru. Jedná se o tzv. one-stop-shop centra, tedy centra, kde jsou v jednom místě umístěny nejen informace, ale i různé služby potřebné pro imigranty. Na první pohled může integrační politika v Portugalsku prostřednictvím ACIDI vypadat centralizovaně, ale ve skutečnosti je decentralizovaná i na té nejlokálnější úrovni. Navíc je cíl ACIDI tak ambiciózní, že bez partnerství s obcemi na místní úrovni by se vůbec neobešel. 23 Kromě ekonomických benefitů migrace zdůrazňuje obohacení země kulturní a náboženskou diverzitou, kterou imigranti vnesli do země. Portugalská společnost se kvůli obrovskému nárůstu počtu přistěhovalců musela zabývat rozvojem konzistentní politiky pro integraci imigrantů, která vyústila také v přijatý slogan pro veřejnost Více diverzity, větší lidskost (More Diversity Better Humanity). 24 Agentura ACIDI se řídí sedmi klíčovými principy: 1. ROVNOST Uznání a přiznání stejných práv a příležitostí 2. DIALOG Podpora efektivní komunikace 3. OBČANSTVÍ Podpora aktivní účasti na výkonu práv a povinností 4. ZÁJEM Schopnost přijmout diverzitu 5. INTERKULTURALITA Obohacení prostřednictvím rozdílů 6. SOUSEDSTVÍ Zkrácení vzdáleností pro lepší poznání a účinnější reakce 7. INICIATIVA Pozornost a schopnost předvídat 25 ACIDI monitoruje situaci imigrantů každý měsíc. Má elektronické platformy, do kterých každý z lokálních partnerů vkládá pravidelně informace o všech příjemcích pomoci, kteří navštíví lokální centra. Od roku 2003 monitoruje ACIDI imigrační situaci i prostřednictvím zadávaných studií, jako je například přínos imigrantů portugalské ekonomice apod. POSKYTOVANÉ SLUŽBY JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE,,Portugalština pro všechny Každý imigrant může zdarma navštěvovat kurzy portugalštiny po celé zemi. Kurzy jsou poskytovány ve spolupráci se školami a vzdělávacími středisky. Jedna část kurzu je založena na jazykové vybavenosti, druhá je spíše sociokulturní orientací. Poté, co imigrant dokončí kompletní dobrovolný program,,portugalštiny pro všechny, získává automaticky portugalské občanství. Program je však časově poměrně náročný, takže si zájemci musí vyhradit značné množství času, aby jej celý absolvovali. Na jazykové úrovni A2 pak získává imigrant certifikát vedoucí k získání trvalého nebo dlouhodobého pobytu. 26 Lokální centra na podporu integrace imigrantů CLA Proto, aby byla podpořena co největší blízkost s imigranty a imigračními komunitami, podporuje Portugalsko co nejvíce lokální úroveň působení v oblasti integrace. Od roku 2003 byla zakládána lokální centra, tzv. CLA II, což jsou decentralizované úřady, které poskytují jednotný servis. Tyto lokální úřady mají za úkol především komunikovat s dostupnými obecními úřady a podporovat přijetí a integraci imigrantů na místní úrovni. Existuje celkem 86 center CLA II, z nichž 50 je založeno přímo obcemi a městskými radami. Třicet center je založeno na základě partnerství 22,23,26 Záznam prezentace Pauly Moura, koordinátorky národní sítě lokálních center pro podporu integrace cizinců ACIDI, během mezinárodní konference v Praze. 24,25 ACIDI. More diversity, better humanity. http://www.acidi.gov.pt/institucional_book.pdf 19

s občanským sektorem a šest pak na základě spolupráce jak s městskými radami, tak i občanským sektorem. 27 Tato centra pomáhají přistěhovalcům v různých otázkách týkajících se občanství, právního postavení v Portugalsku, sjednocení rodiny, ubytování, zdravotnictví, vzdělávání, včetně školní docházky dětí aj. Druhým významným úkolem center je rozvoj interkulturních programů v oblasti vzdělávání, pracovního trhu, přijetí nových přistěhovalců, podpora prointegračního veřejného mínění, podpora účasti cizinců na veřejném životě apod. Za tyto projekty dostávají centra CLA II veřejnou podporu formou projektů od ACIDI, které však finančně podporuje pouze centra, jež jsou založena organizacemi občanské společnosti. ACIDI nefinancuje lokální centra založená obcemi a magistráty, které mají svůj vlastní rozpočet na údržbu a podporu center včetně jejich aktivit. Na počátku byla všechna centra založena pouze ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti, postupně se přidaly i místní obce. Bez jejich spolupráce by podle zástupkyně ACIDI nebyla možná efektivní práce v oblasti integrace cizinců v zemi. Rozpočet ACIDI by nemohl zdaleka pokrýt všechny potřeby cizinců i na lokální úrovni. 28 Lokální centra úzce spolupracují s interdisciplinárním týmem mediátorů, kteří cestují v rámci jednotlivých regionů. Díky síti těchto mediátorů a síti 86 center má ACIDI detailní informace o přistěhovalcích, může monitorovat jejich integraci a může preventivně působit u zranitelných skupin imigrantů. Národní centra na podporu integrace imigrantů CNAI Centra CNAI jsou integrovanou sítí národních poraden fungujících v Portugalsku od roku 2004. Jsou zde umístěny služby pro imigranty, kteří tu mohou získat i různé informace (jedná se o tzv. one-stop-shop centra). Centra (Lisabon, Porto, Faro) mají uzavřené partnerství s ministerstvem vnitra a pohraniční a cizineckou službou, ministerstvem práce, ministerstvem sociálního zabezpečení, ministerstvem vzdělávání, ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem spravedlnosti pro účely centrálního registru obyvatel. Tyto rezorty poskytují prostřednictvím svých delegovaných zástupců nejenom informace, ale i přímé služby a vyřizování dokumentů. Od března 2004 do prosince 2011 obsloužila tato tři národní centra dva a půl milionu klientů. Projekt tzv. one-stop-shop center je inovativní projekt, který vyžaduje značnou koordinaci mezi jednotlivými resorty. Tato centra mají společně sdílený počítačový systém pro poskytované služby, což umožňuje lepší zpracování dat a digitalizaci dokumentů. V rámci center CNAI je poskytováno právní poradenství a podpora sloučení rodiny, podpora zdravotní péče, podpora zaměstnanosti, podpora bydlení, technická podpora pro asociace migrantů, služba na podporu kvalifikace aj. 29 Cílem služby podpory zaměstnanosti je odstranění bariér a usnadnění rovného přístupu k příležitostem na trhu práce prostřednictvím dvou komponentů: jedna je zaměřena na zvýšení zaměstnatelnosti a druhá na podporu zaměstnavatelů. V rámci první služby podporuje centrum imigranty ve vyhledávání zaměstnání, zprostředkování zaměstnání, podporuje zvýšení profesních dovedností a kvalifikace, v prezentačních technikách a technikách hledání zaměstnání, v sepsání životopisu a dalších dokumentů, které může požadovat zaměstnavatel. V rámci podpory zaměstnanosti je založena síť 25 pracovních center na základě spolupráce ACIDI a Institutu zaměstnanosti. Centra jsou řízena samostatnými neziskovými organizacemi a jsou rozmístěna v různých částech země. Také tato pracovní centra se řídí sedmi klíčovými principy ACIDI zajišťujícími blízkost s imigračními komunitami. V rámci druhé iniciativy jsou monitorovány podnikatelské iniciativy, ale jsou také podporovány podnikatelské plány imigrantů, včetně monitoringu případných úvěrových možností apod. Program PEI podporuje rozvoj podnikání imigrantů prostřednictvím školení v rozsahu téměř 10 týdnů a zahrnuje jak společné sekce, tak i individuální konzultace. Imigranti se také mohou zúčastnit soutěže pro nejlepší podnikatelský plán, který je vyhodnocován na národní úrovni. Tento typ projektu je důležitý zejména v době ekonomické krize. V rámci projektu jsou podpořeni ti přistěhovalci, kteří mohou začít se samostatným podnikáním. Mediátoři mohou pomoci přistěhovalcům v jednání se zaměstnavateli nebo se samostatným podnikáním, protože znají jak cizince, tak i situaci na lokální úrovni. Jedním z nejinovativnějších aspektů pro image a dynamiku těchto národních center bylo od jejich počátku zapojení socio-kulturních mediátorů z různých zemí původu, kteří tudíž 27,29 ACIDI. More diversity, better humanity. http://www.acidi.gov.pt/institucional_book.pdf 28 Záznam prezentace Pauly Moura, koordinátorky národní sítě lokálních center pro podporu integrace cizinců ACIDI, během mezinárodní konference v Praze. 20