MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV EVROPSKÉ ETNOLOGIE Etnologie Milan Zahradník Hanácká svatba. Od přechodového obřadu k scénickému folklorismu Bakalářská diplomová práce Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Miroslav Válka, Ph.D. Brno 2011 1
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci Hanácká svatba. Od přechodového obřadu ke scénickému folklorismu vypracoval samostatně a pouţil jsem literaturu a prameny, které cituji a uvádím v této bakalářské práci.... Za odborné vedení, pomoc a podporu při psaní diplomové práce bych chtěl vyjádřit své poděkování především vedoucímu diplomové práce PhDr. Miroslavu Válkovi, Ph.D. a Mgr. Evě Vojtkové. 2
Obsah Úvod... 4 1. Územní vymezení a charakteristika zkoumané oblasti... 6 2. Svatba jako přechodový obřad... 10 2.1. Majetkové poměry, námluvy ohlášky... 11 2.2. Svatební kroj.. 13 2.2.1. Ženský svatební kroj. 13 2.2.2. Mužský svatební kroj 14 2.3. Zvaní na svatbu. 15 2.4. Funkční vymezení hlavních dnů svatby... 15 2.4.1. Stolování, svatební hostina a házení do žita. 17 2.4.2. Zalikování... 18 2.4.3. Čepení nevěsty 19 2.4.4. Stínání kohouta a některé pověrečné prvky při svatebním rituálu... 20 2.5. Svatební řeči a promluvy... 21 2.6. Písně a tance při svatebním veselí. 22 3. Hanácká svatba jako projev folklorismu... 27 3.1. Hanácká svatba na Národopisné výstavě českoslovanské.. 31 3.2. Hanácká svatba na repertoáru souboru Hanácká beseda z Kojetína... 32 3.3. Hanácká svatba ve Skašticích 2009.. 35 Závěr 42 Prameny a literatura.. 43 Obrazová příloha... 46 3
Úvod Hanácká svatba je jedním z nejvýznamnějších projevů hanáckého folklóru, a proto byla středem zájmu badatelů uţ v době formování národopisu jako vědy. Její kulturně společenský potencionál vyvrcholil v období před a v průběhu Národopisné výstavy českoslovanské a přeţívá v mnoha ohledech dodnes, ovšem za přispění hanáckých národopisných souborů a hanáckých patriotů. Téma je mi blízké také proto, ţe jsem se osobně účastnil hanácké svatby ve Skašticích u Kroměříţe 2009, kde nebyla svatba pouze předváděna uměle jevištně, vytrţená z kontextu, ale byla uskutečněna na popud snoubenců a rodičů ţenicha, kteří chtěli svatbu v tradičním duchu. Tento jev mě zaujal z toho důvodu, ţe svatební rituál, který byl řadu let předváděn uţ pouze scénicky při různých slavnostech, nabyl znovu svoji původní funkci. Mou snahou a cílem této práce je zmapovat vývoj hanácké svatby jako fenoménu, od prvních záznamů, kdy začala budit zájem u širší veřejnosti a začala se prezentovat i mimo oblast Hané, přes Národopisnou výstavu českoslovanskou aţ do dneška. Dále bych se chtěl věnovat struktuře svatebního obřadu na Hané jako takovému, porovnat jeho prvky, funkce a odlišnosti v minulosti a dnes, především srovnání hanácké svatby realizované při různých příleţitostech. Součástí bakalářské práce je také výzkum provedený ve Skašticích. Zároveň mým cílem bude poukázat na širší souvislosti, které se váţí k tématu, jako jsou písňové texty, svatební kroj, významné osobnosti a jiné další faktory spojené s tématem. Ve své práci vycházím z dostupných i méně dostupných pramenů, které se váţí k tomuto tématu. Nejstarší prameny, které se dochovaly můţeme datovat na začátek 19. století. O Hanácích a jejich zvycích psal J. Cluth, Ignáz de Luca, Josef Heřman Agapit Gallaš a jiní, o čemţ se můţeme přesvědčit v antalogii Richarda Jeřábka Počátky národopisu na Moravě, vydané v roce 1997. Popis původního obřadu jsem čerpal z Bartošovy Moravské svatby, která sice nezahrnuje pouze Hanou, ale ta je zde bohatě zastoupena včetně některých písňových textů. Vedle Bartoše vznikl také malý spisek od Josefa Zdráhala Hanácká,,svajba z okolí Kroměříţského, ve kterém můţeme spatřovat docela zdařilou snahu napodobit formu i rámec Bartošovy Moravské svatby. Významným zdrojem, kde se lze 4
setkat s tématem hanácké svatby, je i beletrie, např. knihy od autorů Otakara Bystřiny, Jana Herbena a především Jana Vyhlídala, který ve svém díle Z hanáckých dědin a měst II. věnoval svatbám samostatnou kapitolu a mimo jiné zaznamenal výpovědi respondentů, jeţ se svateb účastnili. Důleţitým zdrojem pro práci byly také články v periodikách, ve kterých redaktoři zachytili popisy lidových svateb při návštěvě panovníků a jiných slavnostních příleţitostech. Zajímavé ikonografické doklady obsahuje monografie Lidové umění na Hané od Jana Rudolfa Bečáka, nebo fotografie zveřejněné koncem 19. století v časopisu Český lid. Ke konci čtyřicátých let 20. století vyšlo v reedici dílo Františka Smrţického-Novotného Národopisné obrázky z Čech a Moravy, kde je zveřejněn celý scénář k hanácké svatbě i s písněmi a proslovy. Autor doporučuje prokládat jednotlivé úseky i soudobou dechovou hudbou (pochody od Františka Kmocha). Tento scénář obsahuje hlavní sloţky celého tradičního obřadu, ovšem za účelem divadelního představení. Za zmínku ještě stojí rukopis J. Vaverky o hanácké svatbě ve Kvasicích, který je uloţený v depozitáři Muzea Kroměříţska. V poválečných letech nebylo tradiční hanácké svatbě věnováno tolik pozornosti jako dříve. V edici Lidová kultura a současnost, vyšel svazek Svatební obřad, ale k situaci na Hané neobsahuje ţádnou studii. Všeobecněji se touto tématikou zabývá dílo Přechodové rituály od francouzského autora Arnolda Van Gennepa nebo Tradičná svatba u Slovanov od Jána Komorovského. 5
1. Územní vymezení a charakteristika zkoumané oblasti Haná se odedávna lišila svým nářečím, krojem, duchovní a hmotnou kulturou od jiných moravských regionů. Název Haná pochází od stejnojmenné řeky, která tímto územím protéká. O její úrodnosti a bohatství se,,básnilo uţ v 16. století, coţ dokládá v díle Historeae regni Bohemiae (Dějiny království českého) Jan Dubravius:,,Nesluší se opominouti ani Hanou; ačkoliv protéká jen slabým proudem, přece zavlaţuje pole, nad která není na Moravě na obilí úrodnější, takţe rolníci, pěstující obilí, pro hojnou plodnost nazývají je podle svého zvyku vemenem Moravy. 1 Tento fakt potvrzuje i poznámka v díle Šebastiána Münstera Kosmografie, kde se uvádí, ţe Prostějov se nachází v místech, ve kterých je všeho hojnost. 2 Stereotyp bohatého, lenivého, někdy i nepříliš bystrého Hanáka převládá dodnes v mnoha anekdotách a humorkách.,,leţijó tři Hanáci ve stodole. Najednó jeden z nich povídá:,,kamarádi hoří. Druhé na to:,,šak co, počkáme a oni nás vynesó. Třetí povídá:,,ţe se vám chce pořád tema hubama mlátit. 3 Návštěvníci Hané však popisovali v minulosti její obyvatele jinak. Označovali je spíše jako rozverné, pohostinné a temperamentní:,,to vše přispívá k tomu, ţe snad nikdo není více přejícný neţ Hanák. Kdyţ u něj bydlí voják, ať mušketýr, kavalerista či dragoun, nalezne tu vţdy pestrý stůl, dobré moučné jídlo a konvici piva a kdyby chtěl za pohostinství platit, povaţovalo by se to za nevhodné. Hanák zachází tak daleko, ţe v radostném opojení vykročí s plnou sklenicí aţ na ulici, oslovuje chodce a chodkyně a chce, aby mu pomáhali pít 4 Jedním z prvních dokladů o Hané je mapa Moravy J. A. Komenského z počátku 17. stol, kde je region zachycen mezi Litenčicemi a Prostějovem. Pozdějším dokladem, ve kterém se vyskytuje zkomolený název Ahane (na Hané) je Topografie Čech, Moravy a Slezska od Mathaeuse Meriana z roku 1650. Před tím byli Hanáci zahrnováni pod všeobecný název Moravané. 5 První dochovaná mapa samostatného regionu Hané pochází z počátku 19. století. Ta striktně vymezuje oblast pravé Hané,,,země zaslíbené, pouze v povodí 1 Roubic, Antonín: Nejstarší zprávy o Hané In: Studie Muzea Kroměříţska 92-93. Kroměříţ 1993, s. 13. 2 Bečák, Rudolf Jan: Lidové umění na Hané. Olomouc: Albert v Boskovicích, 1997, s. 17. 3 Archiv autora práce. 4 Jeřábek, Richard: Počátky národopisu na Moravě, Antologie prací z let 1786-1884. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 38 39. 5 Bečák, Rudolf Jan: Lidové umění na Hané, s. 17. 6
řeky téhoţ názvu, čili na Vyškovsku, Kojetínsku a Tovačovsku. Obyvatele zbylé,,,nepravé Hané autor označil podle druhu jejich zaměstnání jako Slaměnkáře, Kopáče, Metlaře, Zábečváky, Tragačníky, dále pak Lopatáře, Kolomazníky a Hrnčíře. Autorství mapy je zatím neprokázané, ale v některých pramenech se jako autor uvádí kojetínský kantor Tomáš Kuzník, či Antonín Přibyl. 6 Charakteristickým rysem pro obyvatele Hané bylo zejména nářečí. Dnes se rozdíly mezi jednotlivými podřečími stírají a jsou nahrazovány všeobecnou mluvou, zvláště u mladé generace. Franišek Bartoš rozdělil hanácké nářečí do dvanácti podřečí, která zasahují i do vzdálenějších lokalit. Tato podřečí označil podle měst, kolem kterých se vyskytovala: 1. Holešov, Kroměříţ, Přerov, Záhoří 2. Přerov, Kojetín 3. Olomouc, Šternberk, Prostějov, Vyškov 4. Drabant 5. Letovice 6. Litovel, Konice, jevíčko 7. Zábřeh 8. Slavkov, Bučovice, Ţdánice 9. Blansko, Brno, Ţidlochovice, Klobouky, Rousínov 10. Tišnov 11. Ivančice, Krumlov, Znojmo, Meziříčí, Třibíč, Moravské Budějovice 12. Kunštát. 7 Ukázka podřečí z okolí Kroměříţe: U Zlobic je černé les, Neviděl sem mojí milé ešče dnes. Kdo ste viděl povězte, Moje zarmócený srdce potěšte 8 6 Bečák, Rudolf Jan: Lidové umění na Hané, s. 18 19. 7 Bartoš, František: Dialektologie moravská díl II. Brno: Matice Moravská, 1895. 8 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska. Kroměříţ: J. Slovák, 1895, s. 107. 7
Výrazným dokladem lidové kultury na Hané byl kroj. Hanácký kroj však nebyl jednotný i kdyţ měl společné znaky oděvu západního typu. Odlišnosti si všímali badatelé uţ v prvopočátcích zájmu o lidovou kulturu mezi nimi i Jan Nepomuk Alois Hanke z Hankensteina. K prvním badatelům, kteří rozdělili kroj na území Hané, patřil kojetínský rodák Béda Dudík. Ve svém dělení kladl důraz i na nářečí jednotlivých lokalit. Hanáky rozdělil velmi zhruba podle barvy kalhot na Hanáky,,ţluté a,,červené. Odborněji rozdělil Hanou podle kroje Josef Klvaňa v r. 1895 na šest typů: 1. přerovsko-olomoucko-litovelský 2. prostějovský 3. ţelecko-určický 4. vyškovský 5. kojetinsko-kroměříţský 6. bochořsko-kvasický 9 Dalším charakteristickým rysem v oblasti hmotné kultury je hanácký dům, jehoţ spolehlivý popis se nám dochoval z konce 19. století, ale odborné zpracování tohoto jevu se datuje aţ od druhé poloviny 20. století. Stavebním materiálem byla hlína, kámen a dřevo, střešní krytinu tvořil převáţně došek. Stavby byly okapově orientovány do ulice a jejich dominantou na západní a jiţní Hané byl ţudr. Selské usedlosti na Hané tvořily někdy tzv. okrouhlice.,,osady vystavěné v podobě podkovy, jen na jedné straně se vchodem 10 Také Dům na Hané nebyl jednotný. Na těchto základech domové typologie vymezil region Hané Josef Kšír. Všeobecně můţeme hanáckou lidovou architekturu zařadit podle Václava Frolce a Václava Mencla do kategorie podunajského hliněného (a kamenného) domu, přičemţ se Menclovi jeví podsíň (ţudr) jako čtvrtý elementární článek moravsko-panonského domu. 11 Zatím jako poslední se problematikou etnografické rajonizace a diferenciace Hané zabýval Richard Jeřábek v Etnografickém Atlasu Čech, Moravy a Slezska IV. Vyhodnotil dosavadní pokusy o vymezení její Hranice a stanovil oblast Hané 9 Ludvíková, Miroslava: Lidový kroj na Hané. Přerov: Muzeum J.A. Komenského, 2002, s. 10. 10 Opletal, Josef. Z minulosti obce Bezměrova. Kroměříţ: Tisk Jindřich Slovák, 1903. s. 8. 11 Válka, Miroslav : Lidový dům na Hané a jeho kulturně historické souvislosti In: Lidová kultura na Hané,Proměny hanácké vesnice. Sborník příspěvků z IX. Odborné konference v Kroměříţi. Kroměříţ: Muzeum Kroměříţska, 2003. s.23 35. 8
na území mezi městy Zábřeh, Loštice, Jevíčko, Plumlov, Vyškov, Střílky, Holešov a Lipník nad Bečvou. 12 Svobodný Hanáka a svobodná Hanačka v letním, Sebastian Mansfeld, 1786. Převzato z: Ludvíková, Miroslava: Lidový kroj na Hané. Přerov: Muzeum J.A. Komenského, 2002. s. 68 69. 12 Jeřábek Richard: Morava a Slezsko-etnický a etnografický obraz In: Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska IV. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2004, s. 3 68 + mapa etnické a etnografické rajonizace Moravy a Slezska. 9
2. Svatba jako přechodový obřad Svatební obřad je přelomový okamţik v ţivotě člověka, který patří mezi tzv. obřady přechodu, kdy dva mladí lidé přecházejí ze svobodného stavu mezi ţenaté a vdané, přičemţ se často odpojí od rodiny, ve které doposud ţili. Naproti tomu se zase formují nové vztahy mezi dvěma odlišnými rodinami ţenicha a nevěsty. Jedním z hlavních významů svatby, ke kterému mají dva mladí lidé směřovat, je i zajištění potomstva. 13 Tento význam svatby byl důleţitý zvláště v minulosti. Jeho vliv slábl od druhé poloviny 20. století. Do té doby bylo souţití dvou lidí bez sňatku a především otěhotnění svobodné ţeny pro tehdejší společnost téměř nepřijatelné. Sňatek se také uzavíral mnohdy z ekonomických a právních důvodů. Významnou sloţkou, která ovlivnila svatební rituály od jejich počátku aţ do dnešní doby, bylo křesťanství. S nástupem socialismu v ČSR po r. 1948 se uzavírání sňatků v kostelech stalo neţádoucí a právoplatné bylo jen uzavření sňatku na úřadech. Někteří věřící snoubenci to řešili tak, ţe si odbyli svatbu na úřadě a poté se sezdali v kostele. Z funkčního hlediska se svatební obřad skládal z mnoha prvků (funkcí), které se v průběhu času proměnily nebo úplně zmizely, např. funkce magické a náboţenské. Jiné funkce naproti tomu získaly při svatebním obřadu více místa, 14 například čepení nevěsty zaniklo postupem času úplně a,,házení do ţita se transponovalo na čtení přání a předávání svatebních darů. Nedílnou součástí svatby byla erotická symbolika, která svatbu zhusta provázela a byla především spojena s prosperitní a magickou funkcí. Některé průpovídky pouţívané při svatebních zvycích se z dnešního pohledu můţou jevit aţ obscénně a vulgárně. Dokladem toho jsou i písně a říkání zachycené především na Moravském Slovensku. 15 Ve svatebním veselí můţeme pozorovat také divadelní prvky, jak na to poukázal Bohuslav Beneš. 16 13 Frolec, Václav: Svatební obřad a ţivotní způsob. In: Svatební obřad. Brno: Blok, 1983, s. 39 44. 14 Sirovátka, Oldřich: Otázky výzkumu svatebních obyčejů. In: Svatební obřad, s. 22 26. 15 Popelka, Pavel: Erotika ve svatebním veselí. In: Svatební obřad, s. 66 76. 16 Beneš, Bohuslav: Divadelní prvky svatebního obřadu. In: Svatební obřad, s. 45 50. 10
Tradiční svatba na Hané v minulosti plnila všechny výše jmenované funkce, měla pevný rámec a byla protkána mnoha prvky jak náboţenskými, tak světskými. Spojení dvou lidí svatebním obřadem patří i v dnešní době k významným mezníkům v průběhu ţivota, i kdyţ se mnohé rituály a funkce tohoto jevu zanikly. 2.1. Majetkové poměry, námluvy a ohlášky V minulosti hrála velkou roli majetková situace rodiny. Movití hanáčtí sedláci neradi viděli, kdyţ se schází jejich syn, či dcera s partnerem z jiných sociálních vrstev, o čemţ vypovídá i řada lidových písní: Pršelo, bylo tma, blato veliky, nemohl syneček od svy Andulky. Nešel aţ byl deň bílý, aţ ţeţulky kukaly, teprv šel syneček od svy Andulky. Zaklepal na okno u panímámy, ale panimáma neotviraly. Za dveřama hubuje, ţe to tak dál nepude. Dyţ nemáš peníze, tvoja nebude. 17 Proto rodičovské slovo a svolení hrálo ve výběru partnera nemalou roli. Pokud byly sociální rozdíly příliš veliké a oba mladí si trvali na svém rozhodnutí, neslo to mnohdy neblahé následky, jako bylo například vydědění, nebo odchod páru do jiné lokality. Majetkové okolnosti, za kterých měl být sňatek uskutečněn, se řešily ve,,smluvách. Takto se dohodly dvě strany v r. 1789 v Dobromělicích:,,Poctivý ţenich Pavel Knap zadává své nejmilejší nevěstě Magdaleně svou dobrou poctivost, kterou sobě aţ doposavad zachoval pro svoje dobré milování 17 Poláček, Jan: Lidové písně z Hané II. Kroměříţ: OKS, 1975, s. 207. 11
svojí nejmilejší nastávající manţelce, roli v Pruském poli leţící na 2 měřice bez jedné míry, pak svobodnou kopaninu u Pustoměřské tvrze leţící, pak 50 rýnských. Naproti tomu poctivá nevěsta Magdalena Mikulíkova zadává svému nejmilejšímu ţenichovi poctivosť, kterou sobě po rodičích svých zachovala, pro jeho ubezpečení a zaopatření ¼ grunt, by s ním vladovati právo měl, buď odprodati nebo komukoli darovati mohl. Avšak nicméně, kdyţ grunt přijme, 110 rýnských bude povinnen otci aneb dítkám zaplatiti 18 Bartoš zmiňuje, ţe okolo roku 1820 dostávala nevěsta, která se vdávala na podsedek asi 150 zl., pokud se přivdala na grunt, tato částka činila jiţ 450 zl. 19 Naproti tomu Vyhlídal uvádí sumu o něco vyšší:,,okolo roku 1820 dostávaly nevěsty věna na grunt 1 200 zl. šajnů, a na podsedek 400 zl. Po roce 1830 summa ta rostla. 20 Rozmach zemědělské výroby na Hané způsoboval ekonomický vzestup proto,,po roce 1840 přinášela nevěsta na grunt 2 500 zl. dvě krávy, koně, vůz, truhlu se šaty, peřiny a náčiní. 21 Nevěstu si mládenci hledali ve své rodné vesnici nebo v osadách okolních. Nevěsta se většinou stěhovala za ţenichem. V 18. stoleti si Hanák vybíral nevěstu z odlehlejších lokalit jen zřídka, bylo to podmíněno i tím, ţe za doby feudální nebylo mnoho příleţitostí pro selský lid hledat si nevěstu mimo svou lokalitu. O etnocentrizmu tohoto jevu vypovídají Friebeckovy dopisy o Hanácích z r. 1778:,,Národní hrdost hanácká nepřipouští sňatků se sousedy Nehanáky, s cizinci. Milují svou Hanou tak, ţe se s ní nikdy nechtí rozloučiti, jen z přinucení. 22 K tomuto výroku dodává ještě Schimek, ţe někteří Hanáci vůbec netuší, ţe existují jiné kraje mimo Hanou. Pokud se dva lidé rozhodli pro svatbu, nebránilo nic tomu, aby se ţenich vydal k rodičům nevěsty na námluvy. Námluvy se konaly večer ve čtvrtek před první ohláškou u nevěstiných rodičů. Do domu byli také pozvaní rodiče ţenichovi, nejbliţší příbuzní a přátelé. Po námluvách začala být připravována svatba. Důleţitou součástí tradiční svatby na Hané byl obřadní oděv ţenicha, nevěsty a dalších protagonistů svatebního obřadu. 18 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II. Olomouc: Prombergr, 1902, s. 117. 19 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 5. 20 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II, s. 117. 21 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II, s. 117. 22 Zíbrt, Čeněk: Filipa Friebecka dopisy o Hanácích r. 1778 Max. Šimkovi a jich zneuţití v díle: Briefwechsel 1780. Český lid XVIII, 1909, str. 38. 12
2.2. Svatební kroj Svatební oděv byl pořizován v případě ţenicha a nevěsty pro tuto příleţitost většinou nově. Zvláště na Hané vynikal kroj svou bohatostí a okázalostí. Ostatní účastníci svatby se oblékali do kroje svátečního, který byl pro tuto příleţitost různě přizdoben.velkou pozornost věnovaly ţeny a dívky úpravě hlavy. Kroj plnil také funkci magickou. Aby byl manţelský pár ochráněn od zlých sil, byli stejně jako ţenich a nevěsta oblékáni i první druţička s první druţbou. 23 2.2.1. Ženský svatební kroj Výrazný prvek svatebního kroje u nevěsty, který byl patrný na první pohled, představoval,,pantlék. Na Kojetínsku a Prostějovsku šlo o ozdoba válcovitého tvaru s bohatými flitry, zrcátky a korálky. Nahoře ji uzavírala kytka umělých růţí, dozdobená červenými pentlemi, které sestaveny do věnce visely vzadu podélně dolů. V jiných oblastech Hané, kupříkladu na Kroměříţsku, v druhé polovině 19. století zaznamenal Jan Vyhlídal popis úpravy nevěstiny hlavy podle vyprávění Jana Pospíšila takto:,,nevěsta spletla si vlasy do dvou leléků a ovinula je kolem hlavy tak, aby v prostředku na temeni hlavy bylo místo pro červenou růţi uvitou z červených pantlí, k této přidaly se další růţe, aţ celá hlava kolem do kola jimi poseta byla. Čelo ovinulo se pantlou červenou-fáborem, jehoţ konce dosáhly v zadu aţ pásu, i dál šly. Jak tancovala, lítal jí fábor aţ radosť. 24 Tyto červené stuhy měly v lidovém prostředí zajistit prosperitu, plodnost a zároveň měly i funkci erotickou. Nevěsta si také brala bohatě vyšívanou plachetku (úvodnici), kterou měla přehozenou přes lokty. Po svatbě a narození dítěte ji nosila k úvodu do kostela. Součástí kroje byl i bohatě naškrobený,,krézl, krajkový límec, který se uvazoval kolem krku a bohatě vyšívaný brokátový ţivůtek. Předěl mezi ţivůtkem a sukněmi byl vyplněn,,opličkem, které plní funkci šněrovačky. Stahovala se v předu červenou stuhou a vzadu jej zdobila buď bílá, nebo ţlutá výšivka. 23 Ludvíková, Miroslava: Lidový kroj na Hané, s. 65. 24 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II, s. 120. 13
Na Hané měly nevěsty několik spodních sukní, přes ně bílý fěrtoch a konečně zepředu bílou, na dolním okraji a po bocích bohatě vyšívanou zástěru (fěrtóšek). 25 2.2.2. Mužský svatební kroj Své specifické znaky měl samozřejmě i kroj ţenicha. Klobouk měl ozdobený voničkou, kterou mu darovala nevěsta. Dozdobený byl pentlemi, v některých částech Hané i pérem. Na bílou košili, kterou zpravidla vyšívala nevěsta (ţlutá výšivka byla na ramenou, černá u krku a na zápěstí, někdy i na prsou) se oblékala vesta. Vesta se zapínala jen na horní knoflík, ostatní knoflíky plnily spíše funkci estetickou. V různých oblastech Hané měla vesta odlišnou barvu, na Kojetínsku se setkáváme s černou, či zelenou, jinde mohla být i modrá, nebo hnědá. Místo vesty se můţeme setkat také s kabátkem, kterému se říkalo marinka. Ještě na začátku 19. století měl kabátek bílou barvu, později se změnila na zelenou. Střih byl nehledě na oblast stejný a někteří pamětníci kabátek označovali jako vestu s rukávy. 26 Nezbytnou součást kroje, spíše estetickou, tvořil vybíjený pás, jenţ mohl být zdoben kovovými pásky, pavím brkem, či hedvábnou výšivkou. Kalhoty,,gatě bývaly šité z kůţe ať uţ z ovčí, beraní, nebo z jelení u bohatších vrstev. Jejich barva byla původně ţlutá, později se změnila na červenou. Ţlutá zůstala pouze v některých hanáckých lokalitách jako například na Vyškovsku. Boty se nosily vysoké černé, na horním okraji ozdobené prošíváním, nebo barevným střapcem. Jako ozdobný prvek se pouţívaly tahouny, které byly také barveny a nechávaly se vystrčené přes horní okraj bot. Průvlak mezi kalhotami a botami vyplňovaly,,podlíčky nebo nákoleníky, coţ byl kus bílého plátna. Specifickým znakem ţenicha byla i bílá zástěra uvázaná kolem pasu, jeţ měla zajistit plodnost a ochranu. Tuto zástěru mohli mít na sobě i někteří významní aktéři svatby, jako např. starší druţba. Další obřadní součástí byl lipský šátek, který se uvazoval od pravého ramene k levé kyčli. Novější reprezentativní součástí, kterou ţenich nosíval, představuje dlouhý modrý plášť z období biedermeieru. Plášť měl vyztuţený pelerínový límec skládaný z narolovaných vrstev (óřadů), jeţ se kryly přes sebe. V zimě si oblékal 25 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 18 19. 26 Ludvíková, Miroslava: Lidový kroj na Hané, s. 19. 14
ţenich dlouhý koţich:,, V zimě bral na sebe ţenich koţuch zeleně vyšívaný, stréci černý, modrý, ţlutý, dubový, koţuchy tyto sahaly aţ po zem. 27 2.3. Zvaní na svatbu Vlastní svatební obřad začal zvaním na svatbu. Pokud se svatba konala na vesnici, zvali se téměř všichni obyvatelé. Zvalo se většinou třikrát, někdy i vícekrát, byla to vůči svatebním hostům slušnost. Na Hané se zvalo týden před samotnou svatbou, kdy zároveň ţenich a nevěsta dostávali od pozvaných dary. V neděli před svatbou se zvali příbuzní a sousedé z obce. Zvaní organizovali mladší a starší druţba. Po zvaní druţbou, následovalo zvaní od samotného ţenicha a nevěsty, pokud byla ovšem ze stejné vesnice jako ţenich. V případě, ţe byla nevěsta z jiné vesnice, chodila spolu s druţičkami zvát ve své rodné obci. V úterý ráno obcházel ještě otec ţenicha s otcem nevěsty všechny pozvané a upozorňovali je, aby se dostavili včas. 28 2.4. Funkční vymezení hlavních dnů svatby Z důvodů silné religiozity vesnické společnosti se svatby konaly v období masopustu a také po Velikonocích. Svatby v masopustu byly podmíněny i tím, ţe se aktivně nepracovalo v zemědělství. Hlavním dnem, jenţ byl určený pro svatbu, bylo úterý, ovšem kompletní svatební veselí mohlo trvat dva dny, někdy i celý týden, podle movitosti rodiny a sociálního postavení manţelského páru. V pondělí navečer většinou přivedl ţenich před nevěstin dům kapelu a nechával jí hrát. Úterý bylo stěţejním dnem, kdy probíhala značná část obřadů jak církevních, tak i světských: 27 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II, s. 115. 28 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 15 18. 15
1) Snídaně ţenicha a nevěsty, mládenců, druţiček a příbuzenstva u nevěsty a zároveň i u ţenicha v domě. 2) Průvod k domu nevěsty. Jízda se spřeţeními mimo vesnici (pokud byla nevěsta přespolní). 3) Příjezd k nevěstině domu, řeči druţby a řečníka nevěstina. 4) Vydání nevěsty a udělování rodičovského poţehnání, děkování nevěsty rodičům za vychování. 5) Odchod svatebního páru a průvodu do kostela. 6) Církevní svatební obřad, zalikování. 7) Příchod do domu ţenichova, přijímání nevěsty do nového prostředí, oběd. 8) Po obědě zůstávali svatebčané buď v domě ţenicha, nebo odcházeli do hospody. 9) Okolo čtvrté, či šesté (v létě) hodiny návrat do domu nevěsty, kde je přichystána večeře, vítání hostů starším druţbou. 10) Házení do ţita, darování svatebního stromu. 11) Čepení a prodávání nevěsty. 12) Svatební veselí Středa se nesla v duchu předchozího dne, hlavním bodem bylo převáţení nevěstiny výbavy do ţenichova domu: 1) Snídaně druţiček s druţbou u nevěstiných rodičů, odchod do hospody. 2) Oběd u nevěsty, loučení s rodiči. 3) Nakládání nevěstiny výbavy na vůz, odjezd k ţenichovi. 4) Hostina v domě ţenichově, někdy stejného významu a rozsáhlosti, jako v úterý (házení do ţita, přinášení stromu). 5) Prodávání peřin ţenichovi. 6) Večeře a stínání kohouta. Ve čtvrtek bývali hosté zváni za stoly, odkud se vydali znovu do hospody. V pátek se chodilo takzvaně,,prat plachty, v tu dobu se příbuzenstvo sešlo v domě rodičů ţenicha i nevěsty, kde dopíjeli a dojídali, co ještě zbylo. 16
Teprve v neděli utichalo všechno svatební veselí, při propíjení zbylých peněz, které hospodyně utrţily za prodej peřin. 29 2.4.1. Stolování, svatební hostina a házení do žita Tradiční svatba byla pro novomanţele a jejich nejbliţší příbuzenstvo náročná časově i ekonomicky, proto si příbuzní a sousedé vypomáhali, jak mohli. Sousedé posílali půl aţ tři čtvrtě měřice pšenice, příbuzní dokonce i celou měřici. Hospodyně pak vše ostatní, co bylo potřeba (slepice, vejce, máslo, tvaroh). Chod takovéto hostiny se například na Kojetínsku skládal z těchto pokrmů: 1. Lukšová polévka. 2. Hovězí maso s křenovou máčkou, posypanou perníkem. 3. Polévka drščková. 4. Máčka trnčená s drobama. 5. Zelí s pečínkou. 6. Vdolky. 30 Pečínku většinou hosté nejedli a odnášeli si ji domů spolu s ostatní výsluţkou. Na začátku nebo v průběhu svatební hostiny se na Hané házelo do ţita, někde do pšenice. Zvyk probíhal tak, ţe některá z druţiček, většinou nejstarší, přinesla na stůl talíř z pšenicí, která byla přikrytá zeleným vínkem ten postavila před nevěstu, vyzvala přítomné muzikanty ke hře a s ostatními druţičkami zpívala píseň:,,hréte ji, hudci, vesele, ať se jí srdce zasměje. Potom sundala druţička věnec z talíře a za zpěvu a doprovodu muziky se obracela na rodiče:,,hréte jí, hudci, hréte jí a vy,maměnko, haţte jí. Zpěv střídala muzika a dotyčný, jenţ byl zmiňován v dané sloce házel nevěstě do talíře peníze. Takto byli vyzváni všichni účastníci hostiny, kteří před nevěstu postupně přistupovali a říkali při házení do ţita buď nějaké přání, mravní ponaučení, nebo ţert. Jako poslední přicházel s přáním k nevěstě ţenich:,,toto ti, nevěsto, háţu na zámek, ale ne k truhle, ale k hubě, aby ses se mnó nevadila, aţ přindu z hospody pozdě 31 Poté přinášel druţba svatební koláč (strom), který patří k základním atributům svatby a je společný pro Slovany. 32 Ten se skládal z kusu buchty, která byla často tak objemná, ţe se kvůli ní musela mnohdy bourat i pec, nebo se stavěla nová, venkovní. Jako základ mohl tvořit také dřevěný korpus. Do buchty byly zastrčeny 29 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 3 74. 30 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 38. 31 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska. Kroměříţ: J. Slovák, 1895, s. 102. 32 Komorovský, Ján: Tradičná svatba u Slovanov. Bratislava: Univerzita Komenského, 1976. 17
špejle, na nichţ byli uchyceni ptáčci z těsta, kterých bylo kolem 300 aţ 500 a jiné ozdoby například růţe, pantličky a sušené ovoce. 33 Ţe se svatební hostina mohla zvrhnout i v šarvátku s tragickým zakončením, dokládá úryvek z Kroměříţských novin z roku 1887:,,Z Hradiska sděluje se nám tento politování hodný případ: Dvacátého tohoto měsíce konána při svatbě domkaře M. z Bezměrova taneční svatební zábava v hostinci zdejším. Po jedenáctě hodině přikázal přítomný p. starosta, aby se chasa, jak doslýcháme jen bezměrovská, ku svatebčanům nepřináleţející, odstranila, jeţto čas jiţ jednak příliš pokročil a jednak svatebčané se cítili nepříjemně dotknutými, protoţe svatební veselí toto nemělo se zvrátiti ve veřejnou muziku. Na příkaz tento chasa se sice odstranila na náves, ale počala odtud bombardovati s hulákáním hostinec kamením, tak ţe před touto kamennou sprší hosté se museli uchrániti do kuchyně a předsíně. Kamení lítalo rozbitými okny aţ do loţnice hostinského. Pováţlivě a nebezpečně byl zároveň kamenem poraněn host p. Josef Navrátil. Rámy okenní jsou většinou rozbity a rozlámány a i krví postříkány. Četnictvo vyšetřuje případ celý. Dvanáct chasníků většinou sluţebných z Bezměrova jest jiţ udáno. 34 2.4.2. Zalikování Zalikování se provádělo při cestě z kostela (v některých případech i při cestě do kostela), kdyţ se novomanţelský pár se všemi svatebčany vracel do domu ţenicha, v němţ byla přichystaná svatební hostina. V literatuře se také uvádí, ţe pokud byl ţenich z jiné osady a jel si pro nevěstu ve svatební den do její rodné vesnice, okolní mládenci mu cestu zatahovali:,, Jakmile mladí hoši z vesnice, z níţ ţenich vyvolil svou nastávající, vidí přicházet průvod ponejvíce jej jiţ dříve slyší zatarasí přístup do vesnice řetězem z květin a stuh a nevpustí příchozí dříve, aţ byl ţenich vykoupil průchod peněţitým darem. Rozumí se samo sebou, ţe peněţní dar se řídí majetkovými moţnostmi a štědrostí ţenicha, ale hoši by se rděli vzít měně a sám ţenich by se styděl dát méně, neţ co je nezbytné ke koupi vědra piva. 35 Tím ţenich svou nevěstu vykoupil a chlapci dají svatebnímu páru 33 Pospíšil, František: Almanach Hanáckého roku: Přerov, Rolnická tiskárna v Brně, 1923, s. 33 34. 34 Kroměříţské noviny, 23.9. 1887. (archiv autora práce) 35 Jeřábek, Richard: Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 1786 1884. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 219. 18
odpoledne v hostinci připít. Provaz býval ověšený různými stuhami a šátky (někdy se pouţívaly muţské hanácké pásy, které byly spojeny dohromady), přes které jej nebylo vidět, na stranu se postavili chasníci jako stráţ brány a jeden z nich občerstvoval svatebčany, kteří se vykoupili, vínem nebo kořalkou. Pokud byla nevěsta z vesnice přespolní a ţenich si pro ni jel, zalikovala mu cestu z jeho rodné vsi domácí děvčata, aby se jim vyplatil za to, ţe jimi opovrhl. Jinde zase prováděly zálik tetky, které měly v rukou nataţenou pentli a jedna z nich, kterou si ostatní zvolily za zástupkyni promlouvala k ţenichovi:,,zdrţujeme vás, pane ţenichu, proto, abyste nám pověděl, proč ste se opováţil do této zahrady přijít a nám tóto růţu utrhnóť, keró smi tak dlóhé čas opatrovali a od zlýho chránili. Milé pane ţenichu dyţ tu růţu chceš míti, musíš nám ju dobře zaplatiti, musíš nám za ňu 10 dukátů dáti. 36 Podobnou řeč zmínila ještě respondetka Marie Kuzníková 37 z Bezměrova, která se vdávala v 50. letech 20. století. Při příjezdu do domu nevěstiných rodičů, tuto řeč pronášely kuchařky, které si ze zástěr udělaly šňůru a promlouvaly k ţenichovi. Respondentka si uţ jejich řeč podrobně nevybavovala, ale vzpomněla si, ţe v řeči se mluvilo o ţenichovi, který utrhl růţi ze zahrádky. 2.4.3. Čepení nevěsty Přechod z dívky na ţenu vyvrcholil čepením, kdy vdané ţeny vítaly nevěstu do nového stavu. V minulosti probíhalo čepení aţ na druhý svatební den, kdy nevěsta přijela s peřinami do ţenichova domu. Jinde se konalo po stolech. V místnosti za stolem, kde nevěsta seděla, se sundaly obrázky ze stěn a nevěstu obklopily vdané ţeny. Nevěsta se poté rozloučila s druţičkami. Ţeny nevěstu rozpentlily tím, ţe jí odeberaly symbol panenství pantlík, to vše se dělo za zpěvu obřadních písní. Při čepení měla nevěsta hodně plakat, aby měly krávy hodně mléka a slepice dobře nesly. Poté přišel ţenich ze síně a přinesl nevěstě šátek, který měl ukrytý v klobouku. Starší druţka odevzdala ţenichovi pantlík a ostatní ozdoby a ţeny nasadily nevěstě čepec (na Hané,,gargula ) a zavázaly jej lipským šátkem. 36 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska, s. 94. 37 Marie Kuzníková narozena 9. 1. 1938 v Bezměrově. 19
Všechny ţeny, nebo jedna vybraná z nich, poté předváděla nevěstu před ţenicha a snaţily se mu ji prodat. Při tom ji vychvalovaly jak má krásné černé oči, kulatou bradičku, noţky jako srnka atd. Ţenichovi stanovily částku většinou sto dukátů, nebo bečku piva. V některých oblastech přicházel přestrojený ţid, který měl v měchu skořepiny a vychloubal se kolik má peněz. 38 Toho ţeny odbyly, a nechávaly přicházet další kupce z řad svatebčanů. Kdyţ se konečně domluvily a někdo z přítomných zaplatil nebo se na nevěstu sloţilo svatebčanů víc, dostali za to ţenu, která byla přikryta šátkem a úmyslně pokulhávala. Kupující ji vrací s tím, ţe to není ta, kterou si vyvolil a nastávají ţertovné hádky mezi svatebčany. Nakonec vše vyřešili ţenich se starším druţbou, kteří koupili nevěstu. Ţenich ji nato vyzval k tanci a současně se k nim přidala i starší druţička se starším druţbou, poté ostatní mládenci a druţičky. A nakonec všichni svatební hosté. 39 2.4.4. Stínání kohouta a některé pověrečné prvky při svatebním rituálu Rituál, kdy byl kohout stínán, patřil k rozšířeným zvykům, které se konaly při svatebním veselí po celé Moravě. Stínal se po večeři v úterý, kdy ho starší druţba odsoudil za jeho hříchy, které údajně spáchal. Současně pak byly poroučeny určité jeho části místním občanům, nebo představitelům obce v rýmovaném ţertu, např.:,,rechtářovi odkazojo svojo lebko, abe nenosel na óřad kaţdó pletko! 40 V tomto obřadu můţeme sledovat symboliku síly a také plodnosti, která měla přejít ze zvířete na svatebčany. Po tomto proslovu jej popravil kat kosířem a kuchařky jej uvařily. 41 V průběhu svatebních dnů se také vyskytovala řada pověr, které měly přinést novomanţelům prosperitu a štěstí. Kdyţ druţičky oblékaly nevěstu do svatebních šatů, stála v díţi, ve které se nechávalo kynout těsto na chleba, coţ mělo zaručit plodnost. 42 38 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 60. 39 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 56 63. 40 Novotný-Smrţický, František: Národopisné obrázky z Čech a Moravy. Olomouc: B. Valihrach, 1948, s. 80. 41 Bartoš, František: Moravská svatba, s. 75 76. 42 Ludvíková, Miroslava: Lidový kroj na Hané, s. 65. 20
Při cestě do kostela měla nevěsta co nejvíce plakat, aby jí dojily hojně krávy a pokud se jí podařilo v kostele šlápnout ţenichovi pravou nohou na palec, mělo jí to zaručit i vládu nad ţenichem. 43 Kdo chtěl odhalit na svatbě čaroděje, nebo člověka nepřejícného, měl učinit následující opatření:,,kdo by chtěl čarodéníka poznati, byť bylo při svatbě, aneb při nějaké hostině, tehdy ať vezme ten kořen, a dá jej pod obrus, by ţádný neviděl, bude-li přítomen jaký čarodéník nebo čarodějnice, tehdy hned všecken zbledne a nebude moc pro strach a tesknost u stolu obsedět, bude muset pryč odjíti. 44 Jednalo se o černobýl, lidově nazývaný kořen sv. Jana Křtitele. Jako v minulosti, tak i v současnosti mají pověry při svatbách své místo, bohuţel jsou nahrazovány novodobými formami, které k nám pronikly ze západu. Například pověra, která má zaručit nevěstě štěstí, pokud bude mít při svatbě čtyři věci, něco starého, nového, půjčeného a modrého. 2.5. Svatební řeči a proslovy Významnou sloţkou tradiční svatby byly proslovy a svatební řeči, které pronášeli k tomu určení řečníci. Tito řečníci se těšili všeobecné váţnosti, nebývali rodinnými příslušníky nevěsty ani ţenicha, ale ţenicha a nevěstu jako by zastupovali. Role řečníka začínala uţ v době námluv, kdy se ţenich vydal k rodičům nevěsty. Zde ţenicha vychvaloval a svou řeč prokládal různými náboţenskými obraty. Řeči se vykládaly ve spisovné formě, v některých regionech s nářečními prvky. Spisovná forma těchto textů se zachovala díky písmákovi Janu Vavákovi a jeho dílu Smlouvy aneb, Chvalitebné řeči svadební pro druţbu neb drţitele svadby. Toto dílo bylo rozšířeno po celém území Čech a Moravy uţ od r. 1765 a bylo vydáváno ještě v první čtvrtině 20. stol. Vedle řečníka měli i své dané proslovy ţenich, nevěsta, druţba a rodičové, kteří se ujímali slova při svatebních aktech od zvaní na svatbu aţ po odchod nevěsty do ţenichova domu. 43 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska, s. 7. 44 Vyhlídal, Jan: Pod hanáckou oblohou, svazek 2, Dochtorské povídky. Přerov: Společenská knihtiskárna, 1932, s. 80. 21
Ukázka svatební řeči při námluvách dle J. Vaváka:,,Vzácný váţený pane hospodáři a paní hospodyně, spolu nejmilejší páni rodičové! Z příčiny té jsme do tohoto příbytku vašeho vstoupení učinili, ţe zde přítomný ctný a šlechetný mládenec, jménem vlastní syn slovútného muţe souseda poctivého obce z daru Boţího, a vůli svých milých rodičů umínil sobě svůj svobodný panenský stav proměnit, a do stavu sv. manţelství vstoupiti 45 Ukázka upravené řeči v hanáckém nářečí z okolí Kroměříţe:,,Tento mládenec viděl kolo sebe růsť mnoho krásnéch pannen. Protoţe chtěl jednu pojmóť za ţenu a nemohl se rozhodnót, keró, prosil Boha Otce o radu, Boha Syna o pomoc a Boha Ducha sv. za osvícení rozumu, aby mu vnuknuti ráčil, kerá z tech pannen by byla jeho sózená manţelka. A osvícené potem darem Duchem svatém, ţádal nás, abychmy s ním na tuto správu šli a ju v zápis uvedli. 46 2.6. Písně a tance při svatebním veselí Nedílnou součást svatebního veselí a svatebních obřadů tvořily písně a tance, proto jsem se jim rozhodl věnovat samostatnou kapitolu. Čerpal jsem ze zpěvníků Jana Poláčka, jenţ sebral na Hané nezvyklé mnoţství písní, které uţ pozvolna odcházely s pamětníky, čímţ vykonal neocenitelnou sluţbu k zachování lidové tradice v regionu. Kromě toho vyšel v roce 2010 třetí díl jeho lidových písní z Hané, které byly doposud uloţeny v archivu výše jmenovaného autora. Další výraznou sbírkou je kniha Oldřicha Sirovátky a Miroslava Jirouška Písně z Hané a malý sborník s názvem Písně taneční a svajbové z okolí Kroměříţe od bezměrovského rodáka Josefa Zdráhala. Ten zachytil písně ve specifickém hanáckém dialektu, který se pouţíval v osadách okolo Kroměříţe, kdy má 1. os. mn. č. tvar,,my místo,,me (volámy voláme) 47.,,Za stoly sedámy, nevěsty nemámy, starší druţbo běţ nám pro ňu ať si zazpívámy. 48 45 Vavák, František, Jan: Smlouvy, aneb, Chvalitebné řeči svadební pro druţbu neb drţitele svadby. Jindřichův Hradec: Aloisius Landfras syn, 1884, s 17 18. 46 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska, s. 92. 47 Bartoš, František: Dialektologie moravská díl II. Brno: Matice Moravská, 1895, s. 38. 48 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska, s. 101. 22
Významnou publikací je také Bartošova Moravská svatba, kde jsou uvedeny svatební písně z celé Moravy, mezi nimi i hanácké. Písně zpívané na svatbách můţeme rozdělit na svatební písně světské, které tvořily větší část, a písně náboţné. Jan Poláček je také rozdělil na písně obřadní a neobřadní. Světské písně provázely svatební veselí od začátku aţ do konce: patří mezi ně písně, kdy se nevěsta loučí se svobodou, písně při stolech, písně ţertovné, písně při čepení, jízdě do kostela, příchodu do domu, házení do ţita, prvním nalévání vína u stolu, stínání kohouta aj. částech svatby. Jejich náplň byla buď tklivá, zvláště v případě nevěsty, která se loučí se svobodou, či naopak rozverná a radostná. Do repertoáru svatebčanů patřily také ţertovné pijácké písně a písně taneční:,,gdo by se tak oţenil jako já, ten by se tak ošidil jako já, vzal by si za ţenu jako já, sósedovu Kaču jako já. Do hospody jit nesmí jako já, kořalečku piť nesmí jako já, jenom doma sedět jako já a na Kaču hleděť jako já. Jaká by to haňba byla, kdyby ţena muţa bila, jaká by to hanba byla, kdyby se jí bál. 49 Náboţné, obřadní písně se silnou biblickou tématikou se zpívaly mimo jiné i při příchodu do domu: 49 Ţertovná píseň při stolech, kterou uvádí i Poláček v publikaci Lidové písně z Hané II, s. 33. Uvedená verze pochází z Kojetína od respondenta Františka Kraváčka, který ji zpíval i na svatbě ve Skašticích. 23
,,Pochválen boď Jeţiš Kristus, joţ k vám do, Dáte le mně vašo cero opravdo? Matičko rozmilá, co ste mně slébila, pro to do. 50 Jiná obřadní píseň, která se zpívala při stolech:,,pokoj, zdraví,poţehnání, staň se v tomto domu. Těm přátelům, v ctném shledání sedícím pospolu. Posvětiţ Jeţíš Kristus sám pokrmů i nápojů vám hojnosti na stolu 51 Některé písně byly zpívány bez hudebního doprovodu, ale k tanci a zpěvu většiny písní bylo potřeba muziky, bez které se ţádná svatba neobešla. Původní hudba na Hané i v jiných částech Moravy a Čech se stávala z cimbálku (menší obdoba dnešního cimbálu), který doprovázel v různých obměnách klarinet, housle, dudy nebo basa, coţ potvrzuje i vyprávění pamětníka a muzikanta Ondřeje Vybírala (nar. v červnu r. 1837):,,Za stara se hrávalo na cimbál, sám si to ještě páčím, roku čtyrpadesáteho ještě jsem slyšel takovó muziku, u nás na cimbál bili Tesárek a Vlasák z Annova. 52 Později, v druhé polovině 19. století, tyto hudecké,,muziky nahradila tzv. turecká muzika, která se skládala uţ z poloprofesionálních hudebníků (znali noty), kteří se vrátili většinou z vojenské sluţby a donesli s sebou domů i dechový hudební nástroj. Souběţně s nimi vznikaly i muziky,,štréchové, jeţ byly tvořeny z nástrojů dechových a zároveň i smyčcových (prim. housle, dvoje sekund. housle, viola, basa, flétna, dva cé klarinety, později dvě trumpety, dvě horny a trombón). 53 Hraní při svatbách bylo pro muzikanty velmi náročné, protoţe hráli takřka týden v kuse s velmi malými přestávkami. Pro představu uvádím úryvek z Českého lidu ve kterém popisuje Valentin Šindler, populární představitel,,stréčka Křópala, následující dění na svatbách: 50 Poláček, Jan: Lidové písně z Hané II. Kroměříţ: OKS,1975. s. 18. 51 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska, s. 104. 52 Vhlídal, Jan: Malůvky z Hané, s. 54. 53 Vhlídal, Jan: Malůvky z Hané, s. 54 55. 24
,,A bele to ţelezni fókači! Deť si představte, co se nafókale na takové hanácké, selské svajbě, kerá na Hané trvávala od sobote do pátka. V soboto bele štandrle pro nevěsto a v nedělo mozeka ve dvóch hospodách pro chaso, abe si to tancováni divke a pacholci odbele a nezavazele svatebčanům v následojicich dnech svatebních. V pondělé bele v kostele zdavke a z kostela se jelo zpřímo na zól a do oběda se tancovalo. Pře obědě, lebo tak říkajíc»za stolama«, hrále mozekanti něco na poslócháni a to se nahrále také dost, deţ pomeslime, ţe takové oběd trval na Hané aţ do 6ti hodin. Večír zas všecko šlo na zól, kde se hrálo do tance a jeden kósek za drohém. Ţenich joţ dávno bel doma s nevěsto, ale hosti to drţele aţ hodně do rána. V óteré, ešče nevespani, tahle joţ droţbi po dědině s mozekó a svolávale svatebčane na dálši svajbováni. A zas to šlo durch. Ve středo, abe také domkaři z teho něco měle, věnoval ţenich nekolek beček piva, vařel se guláš a lebo se přenesle zásobě hozenyho a začalo zase řáděni a nebelo temo konca ani ve štvrtek, kde se ešče vodile maškare po dědině a večir na novo tancováni a kroceni na zóle a končelo to v pátek ráno. A debe nebel pátek pust, keré staři Hanáci přisno dodrţovale, nebelo be svajbováni konec ani snad v nedělo. A mozekanti pile jak dohe a fókale furt a furt. Vedrţel be ta dneska negdo. 54 Muzikanti hráli v té době písně z vojenského repertoáru, pochody a marše, ale při svatebním veselí nesměly chybět ani tradiční tance, kterých bylo na Hané ještě v polovině 19. století nespočet, dříve se říkalo, co písnička, to tanec, ale bohuţel se do dnešní doby dochovaly popisy jen některých tanců. Tance se zachovaly především díky usilovné sběratelské práci Františky Xavery Ernestiny Běhálkové, na kterou později navázala Ludmila Mátlová-Uhrová. Podle záznamů z konce 19. stol se na svatbě tančily např. tance kalup (kvapík), tajče (valčíky), zahradnická, mazurka, tetka, pastýřská, šátečková, legátková, kot, kanafaska, holáň, nesměla chybět ani kalamajka, šotyška, trnka, ţabská a samozřejmě nechyběla ani cófavá. 55 Tanec kot se tančíval kolem půlnoci a podle pamětníka Františka Krybuse z Kojetína se tančil na jeho svatbě ještě v r. 1898:,,Muzika spustila a všechno se dalo do pohybu. Staří a mladí se pochytali za ruce, nevěsta uprostřed, někteří chytli panimámy za sukně a začali polkovým krokem pobíhat. Uprostřed světnice se napřed propletali pod rukama, potom skákali s ţidle na 54 Křópal, Matěj (Šindler, Valentin): Hanácká banda z Těšetic od Holomóca. Český lid 18, 1928, s. 22 26. 55 Zdráhal, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska, s. 92. 25
stůl, se stolu na ţidli a kdyţ uţ oběhli kde co, vyskočili na okno a s okna na ţidli, která stála na ulici 56 56 Mátlová-Uhrová, Ludmila: Hanácké tance z Tovačovska. Praha: SNKL, 1954, s. 153. 26
3. Hanácká svatba jako projev folklorismu Od poloviny 19. století Hanou charakterizovala ekonomická stabilita, emancipace selského stavu a nové hospodářské postupy zajistily tomuto území nebývalou prosperitu, mimo jiné byla hanácká města Olomouc a Kroměříţ sídlem arcibiskupů, mnoha škol, a tím pádem především i inteligence. Jiţ v roce 1837 badatel J. Cluth popsal detailně průběh hanácké svatby v díle Mravy a obyčeje obyvatel rakouské monarchie. 57 V roce 1848 se konal v Kroměříţi Říšský sněm, který sem byl přenesen z rozbouřené Vídně a měl za úkol odstranit poddanství zrušením roboty, coţ se stalo skutkem. Kromě jiného se hanácký selský lid dostával do popředí zájmu některých osobností českého a moravského kulturního a politického ţivota. Mezi jinými Hanáci zaujali i Josefa Mánese, který se vydával do okolí kroměříţského a kojetínského, kde zachytil lidové typy v hanáckém kroji. 58 Celkově se rolnický venkov a jeho kultura setkala se zájmem vyšších sociálních vrstev, jako byli poslanci a zástupci různých úřadů, kteří vytušili, ţe lid a jeho kultura jim mohou slouţit jako reprezentativní element, při různých slavnostních příleţitostech. Hanácká svatba a selská svatba vůbec jako jeden z nejhonosnějších rituálů, vzbuzovala zájem badatelů uţ v počátcích moravského národopisu. Stejně tak vzbuzovaly pozornost bohaté kroje, které se prezentovaly v r. 1836 na slavnostech v Brně při korunovaci císaře Ferdinanda V. Při této příleţitosti se v Praze prováděla selská svatba z okolí Prácheňského. 59 Také při korunovačních slavnostech v Brně nezůstali Moravané za Prahou a připravili pro císaře a jeho manţelku bohatý program, kde mohli přítomní obdivovat svatební páry z různých moravských krajů, které ve svých litografiích zachytil Wilhelm Horn. Z Hané se nám dochovaly litografie svobodných párů z mořického panství a tovačovského panství. Z tovačovského panství pochází i litografie manţelského páru. 60 57 Cluth, J: Mravy a obyčeje rakouské monarchie In: Jeřábek, Richard (red.): Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 178 1884. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 218 222. 58 Válka, Miroslav: Výstavní akce k 150. výročí konání Říšského sněmu v Kroměříţi. Národopisná revue 4, 1994, s. 257. 59 Zíbrt, Čeněk: Svatební a obţínkový průvod z prácheňského kraje r. 1836. Český lid 3, 1893, s. 311 316. 60 Ludvíková, Miroslava: Lidový kroj na Hané, s. 72. 27
V roce 1853 se při příleţitosti svatby Alţběty, princezny bavorské, s císařem Františkem Josefem předváděla hanácká svatba v Brně. Její popis nám zachoval Jan Vyhlídal podle vyprávění Šakandra Strouhala z Hluchova:,,Deţ se cisař pán náš oţenil a cisařovna Lisabjeta dostala do Rakóska, toţ si veprosela na něm, abe všecke svajbe, co bodó teho roko, odbévale se v Brně. Také abe všecko tak belo, jak bévá na svatbách, abe sebó svatebnici vzale e te hajdaláke pro legraci. Hajdalák, to béval takové štrychované muţ, co všecke bavil. Celá akce byla na popud císařovny organizovaná hejtmany a purkmistry.,,hétmani dostale rozkaz te svajbe odeslat do Brna. Hétman prostijovské, bez mála se menovali Baţant, svolal podmistre a ptal se jich, kde be se venálezl takové muţ, co be to legraci v Brně provedl, abe se to císařo páno a císařovně líbilo. Tak lótocké podmistr, Jora Vodička, odal hétmanovi, ţe v jeho dědině je takové, ţe ten to nélepší dokáţe. 61 Výraznou roli při této svatbě hrál jiţ zmíněný hajdalák z Lutotína u Prostějova, který se stal symbolem rozvernosti a veselí. Oblečený nebyl v tradičním kroji, ale dostal vystrojení v podobě lipových (lepových?) brýlí, křiklavě pestrého oděvu a obalu od homole cukru, který slouţil jako pokrývka hlavy. Při průjezdu hanácké svatby, které volal císař,,nazdar, se s ním dal hajdalák do řeči:,,ten hajdalák pořenda naproti cisařa pána tak hleděl na něho přes te lepovy bryle, pak k němo octivě přeskočel, a podával mo roko řka: Pozdrav tě Pánbu náš dobré monarcho. Deţ sme maširovale, tak nám lepši hrále jak dnes. A te máš krásnó panímámo, to dalo práce neţ sis takovó vebral. Prosim tě, puč mně pár poku, deť sem ješče dnes nic v hobě neměl. Ledi trnole, ţe se tak opováţil, ale cisař pán z hobe své cigárko vedělal a hajdalákovi daroval, a ještě hrsť cigáru předal. 62 Při hostině a muzice v salóně si ještě hajdalák vyprosil tanec s císařovnou. Za odměnu dostali účastníci svatby příbory, kterými jedli na hostině. O tom, ţe svatba byla provedena znamenitě svědčí i dopis, který byl údajně zaslán na prostějovské hejtmanství, v němţ císař píše, ţe se mu hanácká svatba moc líbila a nebylo nad ni. 63 O tomto dopisu můţeme uvaţovat jen teoreticky, protoţe se jej zatím nepodařilo objevit. Ovšem o náklonnosti císaře k Hanákům svědčí jiné okolnosti. V roce 1866 byla vypravena do Vídně deputace k císaři, vedená Antonínem Koutským 61 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II, s. 141. 62 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II, s. 141. 63 Vyhlídal, Jan: Z hanáckých dědin a měst II, s. 141 142. 28
z Hradiska, který za kroměříţské Hanáky děkoval za vydání tzv.,,říjnového diplomu. 64 Po vzdání díků císař odpověděl českou řečí:,,těší mne, těší mne velice, moji milí Hanáci! A jste všichni Hanáci? A od Kroměříţe? Přijímám to od vás s vděčností, je to také od vás pěkné. Těší mne to velice, ţe vás zde vidím a buďte ubezpečeni o mé náklonnosti k vám. Děkuju vám ještě jednou. 65 Od poloviny 19. století se hanácká svatba předváděla u příleţitosti mnoha významných výročí, především pak při významných návštěvách státníků, nebo císařů. V dobovém tisku se můţeme setkat s opěvováním hanáckých bandérií 66 v čele s hanáckou svatbou, jak tomu bylo i v roce 1885, deset let před Národopisnou výstavou českoslovanskou, kdy do Kroměříţe zavítal císař s císařovnou, kteří se zde setkali s ruským carem Alexandrem III.,,Jak velikánský to byl průvod, posoudí laskavý čtenář z té okolnosti, ţe bylo přes 1 600 jezdcův, nejprve pokud jsme viděli ubírali se Hanáci v zelených kazajkách a červených koţenkách s prapory a hudbami, za nimi rozličné spolky pěší: hasičův, veteránův a Sokolův téţ s hudbami, při čemţ podotýkáme, ţe národní naše spolky kráčely za zvukův pochodu z Prodané nevěst. Nyní následovala nejzajímavější čásť průvodu, k niţ se obracely oči všech, totiţ svatba hanácká na třech šestispřeţných vozích. V prvním voze byly druţičky a druţbové, na druhém vezl se obrovský svatební koláč, jejţ čtyry starosvatky opatrovaly, na třetím byli nevěsta a ţenich s ostatní druţinou svatební, průvod vypravilo město Hulín. 67 Jiné noviny uvádějí bliţší informace o sloţení hanáckého průvodu. Zde se dovídáme, ţe do svatebního průvodu se zapojili kromě Hulíňanů i obyvatelé jiných osad:,,nevěsta i ţenich jakoţ i druţička a druţba byli vesměs z Hulína. Jména snoubenců František Janoch a Marcelina Dudkova, druţba František Zlámal a první druţička Kučerova Františka. Ostatní druţičky byly jmenovitě z obcí Bojanovic, Zlobic, Kotojed, Těšnovic, Trávníku, Brodku a Vrbek. Bylo jich na 150. Velmi pěkným byl vůz starosvatek (8), které sedíce na voze kolem stola, 64 Říjnovým diplomem vydaným 20. října 1860, se císař zříkal navţdy absolutismu. V tomto manifestu slíbil císař větší míru demokracie a hospodářské svobody. Zdroj: internetové stránky Wikipedie, http://cs.wikipedia.org/wiki/%c5%98%c3%adjnov%c3%bd_diplom 65 Dubovský, Aleš: Z historie Kroměříţe místní část Hradisko. Kroměříţ: Pospa, 1996, s. 58. 66 Bandéria selské jezdecké oddíly později i označení pro jezdce na koních v průvodech (Sokolové, Orlové). 67 Císařské slavnosti v Kroměříţi. Opavský týdeník, 1885, z 2.9., s. 1. 29
měly mezi sebou ohromný dort na dva metry v průměru, s vrchu byl baránek velikonoční. Vůdkyně jich nazývá se Anna Podešvová, všechny jsou z Hradiska. 68 V této době, ke konci 19. století, paradoxně z vesnic kroje pomalu mizely a nahrazovaly je modernější oděvní součásti, které byly kupovány v městských konfekcích. Tradiční oděv vydrţel jen u některých lokálních patriotů (František Skopalík) nebo byl donášen při pracovní činnosti, či kombinován s městskou módou. Zanikání kroje následoval i ústup tradičních zvyků, obřadů a rituálů, které byly také buď úplně odsunuty z povědomí obyvatel, nebo přetrvaly jen ve vzpomínkách pamětníků. Většinou byly udrţovány uměle, uţ jen při národopisných slavnostech mimo svou lokalitu. Celkový čas, který svatba v reálném prostředí trvala, byl zúţen, omezen jen na nejzajímavější okamţiky a účastníci svatbu předváděli podle předem připravených scénářů. V Praze se roku 1892 konala akce s názvem Hanácký večer, z níţ se nám dochovala recenze od hanáckého účastníka Františka Ošťádala, který si stýská, ţe svatební zvyky, které viděl v Praze, u nich na vesnici pomalu upadají:,,meslim na tó,,svajbo teho Procházka, co zestavoje te kniţke. To je aji o nás tak, jak je svajba, robe nenandeš v celé dědině v domě. Bel bech jich ale rád měl tade. Ten jim to pověděle! Jak belo jindá a jak včel na svatbě o nás. Na místo peřen odváţijó včel nevěstě fortepiano, na místo stříbrňáků nevěstě do koláča háţó naše robe rénščáke Němcom do chrtáňa. Takovéch kazatelů na ně víc! 69 V té době se uţ pomalu veřejnost připravovala na Národopisnou výstavu českoslovanskou. Zanícení vlastenci a uchovávatelé lidových tradic působili na širší vrstvy obyvatelstva a přenášeli na ně svou euforii a zájem o lidovou kulturu. Vznikaly krajinské výstavky, které byly organizovány nově zaloţenými muzejními spolky, na Hané to byl především Vlastenecký spolek musejní v Olomouci, který měl v popředí takové osobnosti, jako byl prof. Jan Havelka nebo Ignát Wurm. Vůbec první národopisná výstavka na Moravě byla v hanáckém městě Kojetíně a trvala od 3. do 5. července 1892. Byly zde předváděny i obyčeje, včetně hanácké svatby. Tato výstavka byla hodnocena velmi pozitivně a dala ještě téhoţ roku 68 Našinec, 1885, z 1.6. 69 Ošťádal, František: Hanácké večer. Národní politika 63, 1892, č. 10 z 3.3., s. 1 2. 30
podnět k uskutečnění dalších výstavek především v hanáckých a jiných moravských městech či obcích. 70 3.1. Hanácká svatba na Národopisné výstavě českoslovanské Vyvrcholením krajinských výstavek byla,,velkolepá Národopisná výstava českoslovanská v Praze, která se uskutečnila v r. 1895. Haná zde byla reprezentovaná hanáckým gruntem, který byl vystavěn podle vzoru původního statku z Choliny u Litovle. V hanácké jizbě mohli návštěvníci zhlédnout krojované figuríny, mimo jiné i nevěstu z Bezměrova. Hlavním organizátorem a reţisérem hanácké svatby v Praze se stal Josef Zdráhal z Bezměrova, rolník, který byl v dobovém tisku označen jako rozverný šohaj z Hané:,,Ve vsetínskej hospodě študýroval kroměříţský šohaj Pepek Zdráhal jiţ zkoušku na ladnů,,hanácků svajbu pro amfiteátr. 71 Ţenicha tehdy představoval Tomáš Hemola z Bílan a nevěstu Františka Dřímalová z Bezměrova. Po Národopisné výstavě se tito dva aktéři opravdu vzali a jejich svatba trvala podle hanáckých zvyků celý týden. 72 Svatba na Národopisné výstavě sklidila velký úspěch, o čemţ vypovídají i recenze v Národních listech:,,závěrkem produkcí v aréně byla znovu svatba hanácká z Kroměříţska, jejíţ bohatý průvod přivítalo obecenstvo hlučným potleskem. Svatba zahájena z kostela a pak se zasedlo k hodům, jeţ přešly záhy v rej taneční, rozvinující se malebnými řadami a figurami po celé aréně. Tančeny holuběnka, švarcavěnka, věneček, rakušanka a pak prováděno k velikému veselí obecenstva také honění kohouta, čímţ bodrost svatebních obyčejů hanáckých skončila. 73 Podle vyprávění pamětnice, stařenky Ivánkové z Bezměrova, která byla mezi svatebčany, se jednalo o nezapomenutelný záţitek:,,vypravovala, jak je předseda výstavy, hrabě Laţanský vítal. Praţané se vynadívat nemohli na pěkné kroje a tance. Do smrti nezapomene jak to bylo krásné! A kdyţ vypravovala, člověk cítil, ţe vlastně nejvíc jí těšilo, ţe celý kraj, rozlehlá bohatá Haná byla uctívána, ţe pozornosti se těšilo to, co je v lidech toho kraje původního, zachovalého, pěkného. 70 Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha: J Otto, 1897, s. 31. 71 Národní politika, 1895, z 1.5., ranní vydání. 72 Dubovský, Aleš: Z historie Kroměříţe místní část Hradisko. Kroměříţ: Pospa, 1996, s. 10. 73 Národní listy, 1895, č.35, s. 1. 31
V době, kdy kroje se odkládaly jako nepotřebná stará veteš, kdy věcem továrním strojovým dávána byla přednost, před ručním vyšíváním, působila výstava Národopisná na Ivánkovou mocně. 74 Jiţ výše jmenovaný Josef Zdráhal s Rudolfem Reissigem, který zaznamenával hudbu do not, vydali při této příleţitosti spisek Hanácká svajba z Kroměříţska. Národopisná výstava zapříčinila rozvoj folklorismu a popularitu mezi lidmi, kteří si uvědomili, ţe je potřeba mizející lidovou kulturu ať uţ hmotnou, či nehmotnou zachovat dalším generacím. Pod odborným vedením začaly vznikat soubory a spolky, které mnohé pracují ještě dnes. V publikaci redaktorek Martiny Pavlicové a Lucie Uhlíkové Od folkloru k folklorismu se můţeme o činnosti Moravských a Slezkých souborů dozvědět více. 3.2. Hanácká svatba na repertoáru souboru Hanácká beseda z Kojetína Abychom nastínili další vývoj hanácké svatby po Národopisné výstavě českoslovanské, vybrali jsme si činnost národopisného souboru Hanácká beseda Kojetín. Jelikoţ byla svatba předváděna v průběhu 20. stol. mnoha soubory při různých výročích a příleţitostech, povaţujeme si za vhodné zvolit jeden určitý soubor, který má na repertoáru hanáckou svatbu dodnes. Ohlas Národopisné výstavy českoslovanské zapůsobil i v Kojetíně, jenţ měl prvenství v organizaci krajinské výstavky, kterou mohla veřejnost vidět uţ v r. 1892. Po první vlně euforie následoval krátký útlum a Hanácká beseda se jako taková začala formovat aţ kolem r. 1900, ale krátce na to vypukla první světová válka, po jejíţ dobu byla beseda neaktivní. Za první světové války zmizelo mnoho krojů, proto Anna Hýţďalová pomáhala zájemcům obnovovat a zhotovovat kroj. Aktivita kojetínských Hanáků spočívala v prvotní fázi tedy v zajištění krojových součástek, kterých byl nedostatek. První velkou příleţitostí k veřejnému vystoupení pro Kojetínské byl Hanácký rok v Přerově. Zde předvedli s velkým úspěchem pásmo s názvem Královničky a 74 Gebauerová, Antonie: Stařenka Ivánková. Vlastivědný sborník pro mládeţ ţupy olomoucké 2, 1923 24, příloha k č. 6, s. 5 6. 32
tovačovské tance, které sesbírala jiţ zmíněná A. Hýţďalová v letech 1909 1910 v Iváni, kde působila jako učitelka. Hanáckou svatbu v Přerově předváděli Hanáci z Místní jednoty republikánského dorostu z Ohnic, Štěpánova a Ústína. S Královničkami vystupovala Místní jednota republikánského dorostu z Kojetína ještě v roce 1925 v Brně na Národopisných svátcích Moravy, později v Praze. Od druhé poloviny dvacátých let 20. stol. Konkurence národopisných skupin a krouţků, a tudíţ se hledaly vhodné materiály a scénáře, které by zaujaly publikum, proto se kojetínská národopisná skupina rozhodla zařadit do repertoáru znovu hanáckou svatbu. Poprvé byla předvedena členy Hanácké besedy v roce 1929 v Křenovicích u Kojetína, pod reţijním vedením A. Hýţďalové. Od té doby se stala hanácká svatba, vedle hanáckého práva, zavádkové aj., nedílnou součástí při vystoupeních. V roce 1944 se předváděla v Kojetíně na Hrázi a také v roce 1948 při 100. výročí zrušení roboty za hudebního doprovodu Gustava Voţdy, kapelníka a skladatele dechové hudby. V padesátých letech minulého století se staly některé prvky hanáckého folkloru neţádoucí, byly potlačovány selské jízdy a také náboţenské prvky, které nekorespondovaly s tehdejší politickou ideologií. Původní tance se začaly upravovat do pásem, byly vydávány příručky pro vedoucí folklórních souborů a tanečníci se museli zúčastňovat školení, aby poznáváli nové formy lidové tvořivosti. Hanácká beseda se účastnila první spartakiády v r. 1955 a posléze druhé v r. 1960. Pro členy souboru byla také povinnost účastnit se pravidelně prvomájových průvodů. Od roku 1957 Hanácká beseda vyselektovala z hanácké svatby čepení nevěsty a zálik, které předváděla jako samostatné pásmo. V 60. letech se společenská situace v Kojetíně silně projevila na odchodu zhruba poloviny členů ze souboru. Situace v souboru byla velmi napjatá, členové si stěţovali na nezájem o folklór ze strany obyvatel a také vystoupení mimo Kojetín nebyla uţ tak četná. Konec let šedesátých a začátek sedmdesátých 20. stol. byl ale ve znamení přílivu nových členů a činnost souboru dostala opět vzestupnou linii. Také činnost dětského souboru začal mít ustálenou podoby. Vedle prvomájových průvodů a různých politických výročí se kojetínský soubor účastnil i soutěţí a přehlídek v regionu i mimo něj za doprovodu ţivé dechové, 33
cimbálové, nebo reprodukované hudby. Mezi jinými se beseda zapojila do programu Hanáckých slavností v Kroměříţi v r. 1971 na Pionýrské louce. Významným mezníkem, který se váţe k hanácké svatbě, je aţ rok 1986, kdy byla Hanácká beseda spolu s jinými hanáckými národopisnými soubory pozvána do Stráţnice, aby se podílela na pořadu Aj ta naša Haná v pásmu Hanácká svajba. Generální zkouška probíhala v Troubkách nad Bečvou. Hanáci z Kojetína ve Stráţnici předvedli samostatně házení do ţita. Celé představení hanácké svatby a její choreografii připravili Jan Kadlec a Zdena Jelínková. V devadesátých letech se konečně podařilo členům Hanácké besedy zasáhnout do programu kojetínských hodů a utvořili si vlastní vystoupení s průvodem a předáváním hanáckého práva na místním sportovním stadionu. Tímto počinem vrátili hodovou tradici do doby (později i do prostoru), kdy opravdu tyto oslavy lidé provozovali více jak před sto lety a které byly v poválečné době buď nahrazeny budovatelským kýčem, nebo se důstojné oslavy nekonaly vůbec. Nutno ještě poznamenat, ţe Kojetínští Hanáci hodové slavnosti pořádají do dnes a tvoří nedílnou součást programu kojetínských hodů. Na program Hanácké besedy je vymezena hodová neděle a náměstí v Kojetíně, kde se koná průvod s jízdou králů, předávání hodového práva starostou města a později vystoupení různých folklorních souborů. V roce 2009 byla Hanácká beseda poţádána Janou Zlámalovou ze Skaštic, aby se zúčastnila příprav na hanáckou svatbu jejího syna. Tímto počinem se uzavřel pomyslný kruh. V počátcích souboru jeho vedení čerpalo z lidových zvyků, které v té době uţ pomalu zanikaly a nyní je vracelo zpět do prostředí, kde dříve ţily. 75 75 Drbal, Karel: Z historie Hanácké besedy při MěKS Kojetín. Dostupné z: http://www.kojetin.cz/meks/meks_soubory_hb_z-historie.php, cit. 25. 9. 2011. 34
3.3. Hanácká svatba ve Skašticích v roce 2009 Hanácká svatba se konala ve Skašticích 4. července 2009 za výrazné podpory souboru Hanák z Kojetína. Svatba začala v dopoledních hodinách, kdy ţenich, rodák ze Skaštic, Radek Zlámal si jel pro nevěstu. Vzhledem k tomu, ţe nevěsta bydlela ve městě (Kroměříţi) se,,klepání na vrata odbývalo v ţenichově rodném domě. V minulosti si ţenich přijíţděl pro svoji vyvolenou do domu jejich rodičů, coţ bylo díky tomu, ţe se braly páry z jedné vesnice, nebo z vesnice vedlejší, samozřejmé. Ţenich na koni vyjíţděl ze začátku vesnice za doprovodu druţby a vyjednávače (František Kraváček) s písní: Nes mě koníčku nes, přes ten zelené les. Zanes mě k mé milé, Andulce rozmilé já tam musím byt dnes. Nes mě koníčku dál, přes ten zelené háj. Zanes mě k mé milé, Andulce rozmilé, já tam povečeřám. Průvod, v němţ figurovali pouze muţi, přišel před dům, kde byla nevěsta s rodiči. Zde chasa zpívala: Panimámo zlatá, otvíréte vrata. Vedeme vám ţenicha ze samyho zlata. Vrata otvíréte, nevěstu nám déte. 35
On vás bude milovat, jako vaše dítě. Po skončení zpěvu písně přišel na řadu dohazovač, který klepal na vrata a vychvaloval ţenicha. Poté vyšla z domu falešná nevěsta, starší,,tetina (Hana Dvouletá z Kojetína), která kulhajíc přicházela k ţenichovi a slovně na něj útočila, ţe jí zkazil mládí, sliboval hory doly atd. Druţičky ji odvedly a následovalo předávání pravé nevěsty. Svatební průvod se vydal následovně ke kapli, která stojí asi 200m od domu v centru obce. Nevěsta se vezla samotná bryčkou, ve které musela klečet, aby si nepomačkala svatební kroj, zatímco ţenich jel v sedle na koni. Za nevěstou a ţenichem pochodovala místní dechová kapela v bílých hasičských stejnokrojích, za nimi krojovaní členové rodiny a průvod uzavíral folklórní soubor Hanák z Kojetína. Po příjezdu před kapli se odebral ţenich s nevěstou a nejbliţší rodinou dovnitř, kde se konal samotný obřad. Část krojovaných a dechová hudba zůstaly před kaplí, jelikoţ prostor nebyl tak veliký, aby se do něj vměstnali všichni účastníci svatby. Po církevním obřadu následovalo,,zalikování. Dvě druţičky drţely u země nataţený turecký šátek a svatebčané přes něj museli přecházet, při čemţ házeli do,,klebetníku 76 peníze pro novomanţelský pár. Při překračování šátku se nabízela také slivovice a koláčky. Poté člen Hanáku z Kojetína František Kraváček přednesl vtipnou rýmovanou řeč na novomanţele o jejich seznámení. Následovala píseň V Kojetíně je mosteček, prohébá se: V Kojetíně je mosteček prohébá se, nad nim líce vlaštovička obírá se a já budu poslóchati, co mě bude vlaštovička štěbetati. Štěbetala vlaštovička o mé milé, abych já dom nechodíval aţ v deň bílé, aţ v deň bílé bude svítať, 76 Klebetník slaměná taška válcovitého tvaru, která slouţila jako předchůdce sotůrku. Nosila se v něm láhev, nebo různé doplňky, které ţena, či muţ potřeboval. 36
kdyby mě měl můj tatíček kyjem vítať. Přivítal mě můj tatíček provazama, abych večer nechodíval za pannama, za pannama nechodíval a svoje vrany koníčky doma hlídal. Záhy byla prověřena nevěstina zručnost při zametání rozbitého talíře, ţenich dokazoval to samé štípáním polena. Následovně se předával hanácký koláč s proslovem a poučením do manţelství. Koláč předávali starší,,hanácká tetina a mladý druţba, oba se v proslovu střídali. Proslov zněl: Naša milá nevěsto a váţené pane ţenicho! Ze slova boţího vás vítáme, radosťó plesáme, ţe vás tade joţ spolem máme. Ideme k vám z láske veliké a chcem vám povinšovat pěkně opřimně. Koláč svatební vám toťka neseme a všecičko vám o něm za chviličko povíme. A ţe ste Radečkova nevěsta jak roţe květ, řekneme to rače hneď. Kolek je v koláčko klásko, tolekrát ať vám ţenich vezná kaţdičké deň lásko. Kolek je v kláskách zrneček, tolek ať vám dá z láske na dobró noc hobiček. Kolek je v koláčo holobiček, tolek si spolem kaţdé večír zaspíváte pěsniček. Kolek je v koláčo kvitek, tolek ať vechováte dítek. A ţe je v makověnce zrnek toze moc, tolek let ať trvá vaša vzájemná věrnosť. 37
A co vám povinšovat pane ţenicho? Poslóchal ste nás pěkně poticho. A co zme venšovale vašé nevěstě, toţ to take pro vás platí ostatně. Abeste na svó ţeno decinke hodné bel a kaţdy jeji přání na paměti měl. Abeste poctivě pracoval, ţeno svó opřimně miloval. Kaţdé gořalke se vestřihéte, hanáckó kyselko rači pite. Tak sobě zdraví a peníze zachováte a radosti na svéch dítkách dočkáte. A přendó-le k vám přeci negdy nezhode, svatební koláč ať vám napoví, co kaţdá věcička v něm tají. A vaše srdce na dnešní krásné čas po letech spomínať bodó zas. A toţ teda ať se děcka rádi máte, lásko, ócto a věrnosť si vzájemně aţ do smrti zachováte, kopo hodnéch dětí vechováte a na svy rodiče, keři vám ţevot dale, nikdá nezapomínáte. Mnohy léta společnyho poţehnanyho ţevota ať vám Pán Bůh dá. To vám všeci ze srdca vinšujeme Po skončení proslovu přenesl ţenich nevěstu přes napjatý turecký šátek a za zvuku kapely se průvod ubíral zpět před ţenichův dům. Před domem pokračovala svatba čepením nevěsty a prodáváním peřin. Nevěsta se loučila se svobodou písní: My pentličky červeny kulovaty bíly, kemu já vás zanechám v této smutné chvíli. Zanechám je zanechám kamarádkám právě, be ste na mě vzpomněle v tym svobodnym stavě. 38
Druţba se po nevěstě obrátí se na ţenicha písní: Přines nám, synečku, piva dţbán, začepíme tobě tulipán. Za stolem, na lavce nebude pohlíţet na chlapce. Přines nám, synečku, skleničku. začepíme tobě ţeničku. Za stolem, na lavce nebude pohlíţet na chlapce. Na řadě bylo kázání starších ţen o všeobecných zásadách manţelství, věrnosti, lásce a plodnosti, potom se nevěsta čepila za zpěvu písně: Nad seničkem je hájiček a v něm se točí, má modrý oči můj syneček. Včera bylas tatíčkova a dneska uţ si a dneska uţ si Radečkova. Včera bylas maminčina, a dneska uţ si a dneska uţ si jeho ţena. Po začepení vdané ţeny ještě poţehnaly nevěstě:,,poţehné ti Pán Bůh děvečko, aby krok tvůj byl šťastné, a obrátily se na ţenicha: Uţ, uţ, uţ, Radek uţ je muţ, a Jana je jeho ţena, uţ je taky začepená. 39
(Původní jména uváděná v písních jsou Janíček a Andulka, zde transponováno na jména novomanţelů.) Na to všichni krojovaní tančili a zpívali,,cófavó : Rostó, rostó, rostó Konopě za cestó a só pěkně zelený. Mezi něma roste modrooky děvče, aţ vyroste bode mý. Po dotančení se chasa zmocnila peřin, které leţely nachystané na improvizovaném stole před domem, kde čepení probíhalo. Ţeny se chvíli dohadovaly s chasou o peřiny a nakonec se usnesly, ţe je vymění za,,bečku piva, ale velikó. A vše končilo zpěvem všech zúčastněných: Deţ ste nás pozvale, toţ nás tade mjéte. Me od vás nepodem, aţ nás veţenete. A co je to za veselí, kdyţ só kamna eště celý. A co je to za veselí, kdyţ ty kamna stójijó. Po čepení nevěsty následovala svatební hostina, která se odbývala na dvoře ţenichova rodného domu. Po celé odpoledne zde hrála dechová kapela, kterou později vystřídala cimbálová muzika Dubina. Na svatbě se vyskytly i moderní prvky stolování jako byl zde konkrétně catering, ale pokrmy byly klasické (polévka s knedlíčky, svíčková). Respondentka Marie Kuzníková (73 let) z Bezměrova uvedla, ţe na její svatbě v padesátých letech 20. stol se podávala také,,šišečková polívka a svíčková. 40
Jídlo se však připravovalo týden před svatbou a na přípravy se zvala kuchařka, která rozdávala pokyny a pomáhala s pečením i vařením. V pozdějších hodinách cimbálovou muziku vystřídala reprodukovaná hudba. Ţenich a nevěsta zůstali v krojích pouze do večeře, poté se převlékli do svátečních šatů. Svatba nedodrţovala časový harmonogram původního obřadu, protoţe všechny svatební rituály se odehrávaly v jeden den a některé i mimo prostor, do kterého byly zasazeny v tradičním reţimu svatby. Čepení, které mělo být prováděno aţ na druhý den nebo po stolech uvnitř stavení, se místo toho konalo před domem uţ po příchodu nevěsty a ţenicha z kostela. Také svatební koláč (strom) se původně předával aţ po stolech. Zde byl darován uţ při záliku u skaštické kaple. Toto časové omezení je z dnešního hlediska pochopitelné. Mnoho účastníků svatby má své pracovní povinnosti, a tudíţ nelze pořádat tak okázalou a časově náročnou svatbu jako v minulosti, avšak jednotlivé obřady na sebe navazovaly a byly prováděny přirozeně. Významnou sloţkou byli krojovaní. Ti se skládali nejen z členů souboru Hanácké besedy a blízké rodiny, ale i ze známých a vzdálenějších příbuzných. Dokonce zde byli i ve svém tradičním kroji příbuzní z Moravského Slovácka. Celkově působila hanácká svatba ve Skašticích silným dojmem, jak na účastníky, tak i na přihlíţející obyvatele vesnice. 41
Závěr Cílem práce Hanácká svatba. Od přechodového k scénickému folklorismu bylo nastínit tradiční svatební obřad na Hané a jeho transformaci v průběhu 19. aţ 21. století. Při zpracovávání práce a studia pramenů týkající se hanácké svatby byly objeveny zajímavé odkazy v beletrii, odborné literatuře a článcích v regionálních periodikách. Některé prameny jsou takřka nedostupné např. spis Hanácká,,svajba z Kroměříţska, jenţ vlastní pouze Národní knihovna v Praze. Jiný zajímavý rukopis s tematikou hanácké svatby z Kvasic je uloţený v knihovně Muzeu Kroměříţska a určitě by si zaslouţil detailní průzkum a zpracování. Upozornil mě na něj vedoucí práce PhDr. Miroslav Válka Ph.D., ale bohuţel se mi ho nepodařilo pro mnoţství jiných pramenů do mé práce vkomponovat a nechtěl jsem dílo, které si zaslouţí bedlivější přístup, zpracovat pouze povrchně. Ve své práci poukazuji na širší souvislosti, které vedly ke změnám svatebního obřadu na Hané od tradičního obřadu aţ po jeho scénické provedení, které se datuje od doby Národopisné výstavy českoslovanské 1895. Jevištní prezentaci hanácké svatby můţeme na začátku 21. století sledovat v provedení a v různé umělecké kvalitě u většiny hanáckých souborů Hanácké besedy z Kojetína, Klasu z Kralic, Mánesu z Prostějova aj. V současné době lze prvky tradiční svatby pozorovat na svatbách členů souborů nebo u hanáckých patriotů, jak tomu bylo ve Skašticích. Svědčí to o tom, ţe i v dnešní době mají lidové hanácké tradice místo v ţivotě obyvatel na venkově či v městském provedení. Doufám, ţe tato práce poslouţí jak širší veřejnosti, tak i zájemcům o tuto tematiku, kteří mohou získané poznatky pouţít v praxi folklórních souborů. Pro zájemce o hanáckou svatbu je k dispozici soupis literatury a zajímavé pasáţe z pramenů, které jsou pro běţného čtenáře méně dostupné a musel by je sloţitě vyhledávat. 42
Prameny a literatura: BARTOŠ, František: Moravská svatba. Praha: F. Šimáček, 1892. BARTOŠ, František: Dialektologie moravská, díl II. Brno: Matice Moravská, 1895. BEČÁK, Jan Rudolf: Lidové umění na Hané. Olomouc: Nakladatelství Albert Boskovice, 1997. BĚLÍKOVÁ, Vladislava (red.): Lidová kultura na Hané Proměny hanácké vesnice. Sborník příspěvků z IX. Odborné konference v Kroměříţi. Kroměříţ: Muzeum Kroměříţska, 2003. BROUČEK, Stanislav-JEŘÁBEK, Richard (red.): Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 1 3 díl. Praha: Mladá Fronta, 2007. DUBOVSKÝ, Aleš: Z historie Kroměříţe, místní část Hradisko. Kroměříţ: Pospa, 1996. FROLEC, Václav (red.): Svatební obřad. Brno: Blok, 1983. GENNEP, Arnold: Přechodové rituály. Praha: Lidové noviny, 1997. HERBEN, Jan.: Moravské obrázky. Praha: Šolc a Šimáček, 1925. HÝBL, František: Hanácká etnografka Františka Xavera Ernestina Běhálková. In Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník z konference o lidové kultuře na Hané. Přerov: Muzeum Komenského, 1998. JEŘÁBEK, Richard (red.): Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 1786 1884. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997. 43
JEŘÁBEK, Richard: Morava a Slezsko-etnický a etnografický obraz. In: Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska IV. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2004. JIROUŠEK, Miroslav SIROVÁTKA, Oldřich: Písně z Hané. Praha: SNKLHU, 1954. KOMOROVSKÝ, Ján: Tradičná svatba u Slovanov. Bratislava: Univerzita Komenského, 1976. LUDVÍKOVÁ, Miroslava: Lidový kroj na Hané. Přerov: Muzeum J.A. Komenského, 2002. MÁTLOVÁ-UHROVÁ, Ludmila: Hanácké tance z Tovačovska 1. Praha: SNKL, 1854. NOVOTNÝ-SMRŢICKÝ, František: Národopisné obrázky z Čech a Moravy. Olomouc: B. Valihrach, 1948. OPLETAL, Josef: Z minulosti obce Bezměrova. Kroměříţ: Tisk Jindřich Slovák, 1903. PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (red.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997. POLÁČEK, Jan: Lidové písně z Hané, I. Prostějovsko. Brno: BLOK, 1966. POLÁČEK, Jan: Lidové písně z Hané II. Kroměříţ: OKS,1975. POLÁČEK, Jan: Lidové písně z Hané III. Brno: ALBERT, 2010. POSPÍŠIL, František: Almanach Hanáckého roku. Přerov: Rolnická tiskárna v Brně, 1923. 44
VAVÁK, František Jan: Smlouvy, aneb, Chvalitebné řeči svadební pro druţbu neb drţitele svadby. Jindřichův Hradec: Aloisius Landfras syn 1884. VILÍMEK, Josef Rudolf: Vilímkův Průvodce Národopisnou výstavou českoslovanskou. Praha: Josef R. Vilímek, 1895. VYHLÍDAL, Jan: Z hanáckých dědin a měst. Díl II. Olomouc: Promberger, 1902. VYHLÍDAL, Jan: Pod hanáckou oblohou, svazek 2, Dochtorské povídky. Přerov: Společenská knihtiskárna, 1932. ZDRÁHAL, Josef: Hanácká,,svajba z Kroměříţska. Kroměříţ: J. Slovák, 1895. ZÍBRT, Čeněk: Veselé chvíle v ţivotě lidu českého. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 1950. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha: J. Otto, [1897 ]. Archivní zdroje: Osobní archiv Karla Drbala z Kojetína. Osobní sbírka autora práce (fotodokumentace, DVD záznamy, výstřiţky z tisku) 45
Obrazové a fotografické přílohy: Mapa Hané z počátku 19. století. Převzato z: Kabelík Jan: Národopisná mapa Hané z počátku století 19. Český lid. Praha, 1907. s 256. Svobodný pár z tovačovského panství na litografii od Wilhelma Horna 1837. Převzato z: Ludvíková Miroslava: Lidový kroj na Hané. Přerov: Muzeum J.A. Komenského, 2002. s. 72. 46
Hanácká svatba-olej od Petra Pištělky. Převzato z: Bečák, Rudolf Jan: Lidové umění na Hané. Olomouc: Albert v Boskovicích, 1997, barevná příloha TXXVI. Hanácká svatba-akvarel od A. Kašpara. Převzato z: Bečák, Rudolf Jan: Lidové umění na Hané. Olomouc: Albert v Boskovicích, 1997, barevná příloha T XXV. 47
Vůz s nevěstou, s druţbou, se dvěma svědky a několika hosty, s nápisem : Od Vltavy přicházíme, krále a královnu velebíme." Převzato z: Zíbrt, Čeněk: Svatební a obţínkový průvod z prácheňského kraje r. 1836. Český lid. Praha, 1894. s 312. Sloţení Svozelovi hanácké muziky z Těšetic od Olomouce 1869. Převzato z: Křópal, Matěj ( Šindler, Valentin): Hanácká banda z Těšetic od Holomóca. Český lid. Praha, 1909. s. 24. 48
Selská jízda z Hradiska, Postoupek, Miňůvek a Bezměrova, která se účastnila svatebního průvodu před císařem r. 1885 v Kroměříţi. Převzato z: Archiv autora práce. Hanácká nevěsta z Bezměrova na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze 1895. In Zíbrt, Čeněk: Národopisná výstava českoslovanská. Český lid 1896, s. 108. 49
Zálik na hanácké svatbě v Bochoři. Převzato z: Zapletal, Florian:,,Zálik na hanácké svatbě. Český lid. Praha, 1904, s. 37. Hanácká nevěsta konec 19. století. Převzato z: Archivu autora práce. 50
Svatebčané hanáčtí z Křenovic u Kojetína Foto J. Klvani. Převzato z: Klvaňa, Josef: O,,pentlení nevěst a druţiček na Moravě. Český lid 1895, s. 417.,,Hanácká svajba v Křenovicích, řídila A. Hýţďalová 18. srpna 1929. Ţenich: Ferda Minařík, nevěsta: Marie Plachá, mládenec: Alois Navrátil, druţička: Tonča Minaříková, Anna Ţáčková - Moravské Lotěnice, Antonín Krybus, Anna Hýţďalová. Archiv Hanácké besedy Kojetín. 51
Ţenich Radek Zlámal ze Skaštic 2009. Převzato z: Archiv HB Kojetín. Čepení hanácké nevěsty, Skaštice 2009. Převzato z: Archiv HB Kojetín. 52
Svatební tanec Kolo a čepení nevěsty před ţenichovým domem. Skaštice 2009. Archiv souboru HB Kojetín. Nevěsta a ţenich ze Skaštic před místní kaplí. Archiv souboru Hanácká beseda Kojetín, 2009. 53
Členové Hanácké besedy z Kojetína, Skaštice 2009. Archiv HB Kojetín. Hrob Josefa Zdráhala, sedláka a národopisce, na hřbitově v Hradisku 2011. Osobní archiv autora práce. 54