INFORMACE. Identifikace proteinov ch pojiv v umûleck ch dílech metodou hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF

INFORMACE Identifikace proteinov ch pojiv v umûleck ch dílech metodou hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF Úvod Proteinová pojiva jsou nedílnou souãástí nûkter ch barevn ch vrstev obrazû i polychromií a také se vyskytují v historick ch maltách a tucích, kam byla pfiidávána pro zlep ení jejich fyzikálních vlastností. Organické látky pfiidávané do malt mohou b t rozdûleny do dvou skupin. První jsou látky, které byly pouïívány jako plniva nebo v stuïn materiál. Do této skupiny patfií sláma, piliny a jiné rostlinné vláknité materiály nebo zvífiecí chlupy (napfiíklad koàské ãi kozí). Druhou skupinou jsou takové látky, které promûàují vlastnosti malt jiï ve velmi malé koncentraci. Mûní napfiíklad distribuci vody v ãerstvû pfiipravené maltû ãi rychlost jejího vysychání, pfii nûmï tyto látky zaãínají vût inou krystalizovat, a tím také mûnit vlastnosti ztvrdl ch malt (tab. I). V minulosti se pouïívala fiada rûzn ch Ïivoãi n ch a rostlinn ch pfiísad vejce (celá nebo jen bílky), mléko, tvaroh, pivo, ovocné Èávy, krev, melasa, cukr, slad, klihy, Ïelatina, sádlo, oleje, máslo a dal í. 1 S nástupem nov ch v robních technologií a pfiídavkû syntetick ch polymerních pfiísad v ak proteinová pojiva pouïívaná ve stavitelství postupnû vymizela. 2 V moderních maltovinách je nahradily syntetické polymerní disperze. Odhalení pfiídavku proteinového pojiva v maltách mû- Ïe pfiispût k vysvûtlení jejich neobvykl ch vlastností, jako je vysoká pevnost nebo nesmáãivost povrchu; u fresek pak jejich vût í stálost. 3 Správná identifikace proteinov ch pojiv je dûleïitá nejen z restaurátorského hlediska, ale také z pohledu kunsthistorikû, neboè lze napfiíklad zpûtnû zjistit technologické postupy star ch mistrû. Z hlediska historie umûní je urãení typu proteinového pojiva v závûsn ch obrazech nezbytné pro posouzení pouïité techniky, kterou bylo umûlecké dílo vytvofieno, a tím i pro roz ífiení technologick ch a v tvarn ch znalostí o jeho autorovi. MÛÏeme tak snáze pochopit v voj malífisk ch technik od stfiedovûku aï do souãasnosti. Metodu lze rovnûï vyuïít pfii rozeznávání malífisk ch kol, které bûhem generací dodrïovaly témûfi nemûnné zvyky pfii tvofiení umûleck ch dûl. Proto mûïe znalost proteinového sloïení pojiv napomoci i k urãení pravosti umûleckého díla. 4 V souãasnosti jsou provádûny pokusy o identifikaci proteinov ch pojiv v barevn ch vrstvách klasickou ãi pyrol zní plynovou chromatografií nebo vysokoúãinnou kapalinovou chromatografií (tab. II). Identifikace tûmito metodami je zaloïena na urãení pomûrû obsahu urãit ch aminokyselin charakteristick ch pro danou bílkovinu. V znamnou slabinou tohoto postupu je nebezpeãí nesprávného urãení relativního mnoïství jednotliv ch aminokyselin pfii velmi nízk ch koncentracích pojiva ve vzorku, zejména v dûsledku ztráty aminokyselin bûhem hydrol zy a díky vedlej ím reakcím (Maillardova reakce, oxidace, kondenzace prostfiednictvím novû vznikl ch vazeb mezi postranními fietûzci, dehydratace a podobnû). 5 Pfii identifikaci aminokyselin vysokoúãinnou kapalinovou chromatografií s ultrafialovou nebo fluorescenãní detekcí, plynovou chromatografií s plamenov m detektorem (GC-FID) nebo hmotnostním spektrometrem (GC-MS) dochází k interferencím s ionty Ca 2+, Cu 2+ afe 3+, které pocházejí z bûïn ch anorganick ch sloïek barevné vrstvy; 6 vliv iontû se pfii anal ze pomocí plynové chromatografie s plamenov m detektorem dafií odstranit pfiídavkem disodné soli kyseliny diamintetraoctové (Na 2EDTA neboli komplexon ãi Chelaton III). RÛzné metodiky plynové chromatografie nebo vysokoúãinná kapalinová chromatografie dokáïí identifikovat pouze klih, kasein a vejce; 7 kostní, králiãí a koïní klih stejnû jako rybí jsou pro tyto metody principiálnû nerozli itelné díky podobnému zastoupení stanovovan ch aminokyselin. PouÏití infraãervené spektroskopie s Fourierovou transformací k identifikaci proteinov ch pojiv je znaãnû limitováno nejen nepfiíznivou mezí detekce, ale hlavnû její nízkou selektivitou. Ve smûsi organick ch pojiv pak není snadné ani bezpeãné rozhodnout o pfiítomnosti proteinu, ale v Ïádném pfiípadû nelze urãit jeho druh. Stojí za to poznamenat, Ïe snahy o identifikaci proteinového pojiva v obrazech jsou doposud velmi ojedinûlé a jejich spolehlivost zdaleka nedosahuje poïadovan ch hodnot. Identifikace smûsi proteinov ch pojiv je pak pro tyto standardní metody principiálnû vylouãená. Identifikace proteinov ch pojiv v historick ch omítkách a maltách byla dlouhá léta opomíjena a v souãasné dobû se neprovádí; dosud totiï nebyl znám zpûsob, kter by tento obtíïn úkol zvládl. Pro identifikaci jednotliv ch proteinû se dnes v biochemii (respektive v jejím novû se konstituujícím odvûtví proteomice, tedy vûdû o bílkovinách) ãasto pouïívá tûpení specifick m enzymem, pfiiãemï hmotnost vznikl ch peptidov ch tûpû se urãí hmotnostní spektrometrií; je to takzvaná metoda peptidového mapování (obr. 3); následnû je moïno pomocí vefiejnû dostupn ch internetov ch databází, obvykle se znaãnou prûkazností, identifikovat studovan protein. V nedávné dobû jsme se jako první pokusili pouïít tohoto proteomického postupu pro identifikaci proteinû v pojivech barevn ch vrstev; pfiedbûïné, velmi slibné v sledky anal z jiï byly publikovány. 8 Vycházeli jsme z pfiedpokladu, Ïe pepti- 1 Obr. 1. Schematick nákres vnitfiního uspofiádání hmotnostního spektrometru MALDI-TOF. (Obr. Martin Strohalm) Poznámky 1 J. HO EK, J. MUK: Omítky historick ch staveb, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1989; P. ROVNANÍKO- VÁ: Omítky. Chemické a technologické vlastnosti, STOP, Praha 2002. 2 M. CRHOVÁ: Identifikace proteinov ch komponent v historick ch maltách pomocí hmotnostní spektrometrie, bakaláfiská práce V CHT, Praha 2007. 3 B. SLÁNSK : Technika malby díl I., Malífisk a konzervaãní materiál, SNKLHU, Praha 1953. 4. KUâKOVÁ: Identifikace proteinov ch pojiv v barevné vrstvû umûleck ch dûl metodou hmotnostní spektrometrie, diplomová práce V CHT, Praha 2006. 5 M. P. COLOMBINI, F. MODUNGO: Characterisation of Proteinaceous Binders in Artistic Paintings by Chromatographic Techniques, in: J. Sep. Sci. 27, 2004, s. 147 160. 6 J. De la CRUZ-CANIZARES, M. T. DOMÉNECH-CARBÓ, J. V. GIMENO-ADELANTADO, R. MATEO-CASTRO, F. BOSCH-REIG: Suppression of Pigment Interference in the Gas Chromatographic Analysis of Proteinaceous Binding Media in Paintings with EDTA, in: J. Chromatogr. A 1025, 2004, s. 277 285. 7 M. P. COLOMBINI, F. MODUNGO, viz pozn. 5; M. CARBI- NI, R. STEVANATO, M. ROVEA, P. TRALDI, D. FAVRETTO: Curie-point Pyrolysis Gas Chromatography Mass Spectrometry in the Art field. The Characterization of Proteinaceous Binders, in: Rapid Commun. Mass Spectrom. 10, 1996, s. 1240 1242; G. CHIAVARI, N. GANDINI, P. RUSSO, D. FABBRI: Characterisation of Standard Tempera Painting Layers Containing Proteinaceous Binders by Pyrolysis Gas Chromatography Mass Spectrometry, in: Chromatographia 47, 1998, s. 420 426; I. BONADUCE, M. P. COLOMBINI: Gas Chromatography/Mass Spectrometry for the Characterisation of Organic Materials in Frescoes of the Monumental Cemetery of Pisa (Italy), in: Rapid Commun. Mass Spectrom. 17, 2003, s. 2523 2527. 8 R. HYNEK, S. KUCKOVA, J. HRADILOVA, M. KODICEK: Matrix-assisted Laser Desorption/ionization Time-of-flight Mass Spectrometry as a Tool for Fast Identification of Protein Binders in Color Layers of Paintings, in: Rapid. Commun. Mass Spectrom. 18, 2004, s. 1 5; S. KUCKOVA, I. NEMEC, R. HYNEK, J. HRADILOVA, T. GRYGAR: Analysis of Organic Colouring and Binding Components in Colour Layer of Art Work, in: Anal. Bioanal. Chem. 382, 2005, s. 275 282. INFORMACE 57

dová smûs vzniklá specifick m tûpením je pro dan protein mnohem typiãtûj í neï pomûr jednotliv ch aminokyselin (parametr uïívan v e zmínûn mi chromatografick mi metodami) a jednoznaãnû jej charakterizuje. Rozdíl mezi obûma pfiístupy mûïeme pfiirovnat ke snaze pfiifiadit neznám literární text urãitému autorovi. Jedinou moïností, jak toho dosáhnout, je nalézt slovní spojení ãi fráze, jichï pfiedpokládan autor s oblibou uïívá. I v pfiípadû, Ïe by na textu spolupracovalo více autorû, prozradí se pravdûpodobnû v ichni svou typickou frazeologií. Kdybychom text rozbili na jednotlivá slova (nebo dokonce písmena), ztíïili bychom si moïnost vysledovat nejdûleïitûj í charakteristiku autora (autorû), totiï jejich oblíbená slovní spojení. Rozbití vy í struktury na stavební kameny vede obecnû ke ztrátû informace. Analogicky, pokud srovnáváme struktury ãástí peptidového fietûzce jednotliv ch proteinû (které jsou pro nû vysoce charakteristické), máme daleko vût í nadûji na jejich správnou identifikaci neï v pfiípadû, kdy srovnáváme procentuální zastoupení jednotliv ch aminokyselin (v na í analogii slov, nebo dokonce písmen). Navíc peptidov pfiístup umoïàuje stanovit i nûkolik proteinû ve smûsi ( vedle sebe ), coï porovnávání pomûrû aminokyselin zásadnû neumoïàuje. Analogie s biochemick mi pokusy naznaãuje, Ïe tato metoda mûïe b t velmi citlivá; skuteãnû napfiíklad pro β-ka sein byl nalezen detekãní limit pouh ch 18 femtomolû, to je 18. 10-15. 9 Díky tomu postaãuje pro anal zu proteinového pojiva v pfiípadû barevn ch vrstev obvykle ménû neï 0,5 µg vzorku. Vzorky lze analyzovat jak v podobû fragmentû ãi prá kû, tak i nábrusû. Jedním z dûvodû na eho úsilí o zavedení metody identifikace proteinû u historick ch omítek, malt a barevn ch vrstev pomocí hmotnostní spektrometrie je právû zmínûn extrémnû nízk detekãní limit. Pro ostatní analytické metody jsou tyto limity vïdy o nûkolik fiádû vy í a mnoïství spotfiebovaného vzorku je nesrovnatelnû vût í nejménû desetiny miligramû (tab. II). 10 Metodu enzymového rozkladu s následnou hmotnostní detekcí je moïné povaïovat témûfi za nedestruktivní, a proto po proteinové anal ze lze v echny formy vzorkû dále analyzovat jin mi metodami, napfiíklad prá kovou rentgenovou difrakcí. 2 3 vzorek peptidové tûpy identifikace proteinového pojiva tûpení enzymem (trypsidem) anal za hmotnostní spektrometrií + porovnání s referenãní knihovnou Tabulka I. Úãinek organick ch pfiísad na vlastnosti malt. 13 Nûkteré pfiísady jsou zafiazeny do více kategorií druhového oznaãení podle jejich rozdíln ch úãinkû na vlastnosti malt, které mohou b t i protichûdné podle jejich pfiidání do ãerstvé, ãi zavadlé malty. Druhové oznaãení Úãinek Pfiírodní látka urychlovaãe urychlují tuhnutí a zvy ují vajeãn bílek, krev, cukr, sádlo, tvaroh, krob poãáteãní pevnost malt zpomalovaãe prodluïují dobu cukr, melasa, ovocné Èávy, krev, vajeãn bílek, zpracovatelnosti malty lepek plastifikátory zlep ují zpracovatelnost, mléko, vajeãn bílek, tuky, oleje, cukr, kalafuna zhutàují ãerstvou maltu provzdu Àovaãe zlep ují trvanlivost slad, pivo, moã a mrazuvzdornost omítek tûsnicí a hydrofobní zaji Èují nepropustnost tuky, oleje, vosky, asfalt, cukerné materiály pfiísady pro vodu adheziva zlep ují adhezi malty kalafuna, Ïelatina, klih, kasein k podkladu zpevàovaãe zvy ují pevnost malt melasa, sirup, ovocné Èávy, tuky, oleje ztuïovací ãinidla upravují konzistenci malty kyselé mléko, kasein, s r, Ïitné tûsto, lepek, rostlinné gumy, krev, kolagen, Ïelatina Tabulka II. Pfiehled analytick ch metod pouïívan ch pro identifikaci proteinov ch pojiv. Metoda Sledovaná látka MnoÏství vzorku Detekãní limit [g] GC-FID AK 100 µg, 14 1 10. 10-11, 15 Py-GC-MS AK 500 µg, 16 nûkolik µg, 17 HPLC-UV detekce AK 1. 10-9, 18 HPLC-fluorescenãní detektor AK 1 30. 10-11, 19 FT-IR proteiny ( NH 2) nûkolik mg 1. 10-5 (odhad) tûpení trypsinem + MS peptidy 0,5 µg, 20 20. 10-14, 21 Vysvûtlivky k tabulce II.: AK = aminokyseliny / GC-FID (gas chromatography flame ionisation detector) = plynová chromatografie s plamenov m ionizaãním detektorem / FT-IR (Infrared spectroscopy with Fourier transformation) = infraãervená spektroskopie s Fourierovou transformací / HPLC (high performance liquid chromatography) = vysoce úãinná kapalinová chromatografie / MS (mass spectrometry) = hmotnostní spektrometrie / Py-GC-MS (pyrolysis gas chromatography mass spectrometry) = pyrol zní plynová chromatografie s hmotnostní detekcí Obr. 2. Fotografie hmotnostního spektrometru Bruker-Daltonics Biflex IV MALDI-TOF (laboratofi Ústavu biochemie a mikrobiologie Vysoké koly chemicko-technologické). Obr. 3. Schematick postup peptidového mapování. Poznámky 9 Y. MA, Y. LU, H. ZENG, D. RON, W. MO, T. A. NEUBERT: Characterization of Phosphopeptides from Protein Digests Using Matrix-assisted Laser Desorption/ionization Time-of-flight Mass Spectrometry and Nanoelectrospray Quadrupole Time-of-flight Mass Spectrometry, in: Rapid Commun. Mass Spectrom. 15, 2001, s. 1693 1700. 10 R. MATEO-CASTRO, J. V. GIMENO-ADELANTADO, F. BOSCH-REIG, A. DOMÉNECH-CARBÓ, M. J. CASAS- CATALÁN, L. OSETE-CORTINA, J. De la CRUZ-CANIZARES, M. T. DOMÉNECH-CARBÓ: Identification by GC-FID and GC-MS of Amino Acids, Fatty and Bile Acids in Binding Media Used in Works of Art, in: Fresenius J. Anal. Chem. 369, 2001, s. 642 646. 11 www.expasy.ch (21. 12. 2006). 12. KUâKOVÁ, viz pozn. 4. 13 Viz pozn. 1. 14 Viz pozn. 5 a 6. 15 Viz M. CARBINI, R. STEVANATO, M. ROVEA, P. TRALDI, D. FAVRETTO, cit. v pozn. 7. 16 Viz G. CHIAVARI, N. GANDINI, P. RUSSO, D. FABBRI, cit. v pozn. 7. 17 Viz I. BONADUCE, M. P. COLOMBINI, cit. v pozn. 7. 18 Viz M. CARBINI, R. STEVANATO, M. ROVEA, P. TRALDI, D. FAVRETTO, cit. v pozn. 7. 19 TamtéÏ. 20 Viz R. HYNEK, S. KUCKOVA, J. HRADILOVA, M. KODICEK, cit. v pozn. 8. 21 Viz pozn. 9. 58 INFORMACE

4 5 Obr. 4. Hmotnostní spektrum vzorku barevné vrstvy obsahující dva typy proteinov ch pojiv ipky oznaãují vejce, koleãka králiãí klih. Obr. 5. Hmotnostní spektrum vzorku malty s koleãky oznaãujícími píky mléãn ch bílkovin. Experimentální ãást Jak jiï bylo fieãeno, pfii identifikaci proteinû metodou hmotnostní spektrometrie se pracuje s peptidy, které vznikají specifick m enzymov m rozkladem proteinov ch fietûzcû. Nejãastûji pouïívan m enzymem je trypsin tûpící proteinov fietûzec pouze na vazbách za bazick mi aminokyselinami lysinem a argininem. Vzniká tak charakteristická peptidová smûs pro kaïd protein takzvan finger print. Smûs je následnû analyzována hmotnostním spektrometrem, v na em pfiípadû Bruker-Daltonics Biflex IV MALDI-TOF (matrix-assisted laser desorption/ionisation time of flight, obr. 2 a 1) peptidové mapování. Nejdfiíve jsme vybudovali referenãní databázi obsahující peptidové tûpy, k nimï byly v internetové databázi Expasy 11 nalezeny proteiny obsaïené v pojivech; tímto zpûsobem jsme zpracovali nejpouïívanûj í bílkovinná pojiva, tedy Ïloutek, bílek, celé vejce, kasein, syrovátku, tvaroh, mléko a rûzné druhy klihû králiãí, koïní, kostní a rybí. U reáln ch vzorkû jsou získané hmotnosti peptidov ch tûpû porovnávány s referenãní databází a tak se identifikuje pfiíslu né proteinové pojivo. 12 V sledky Z rozsáhlého archivu hmotnostních spekter jsme vybrali charakteristickou ukázku identifikace smûsi proteinov ch pojiv v barevné vrstvû a stfiedovûké maltû. Ve vzorku (nábrusu) pocházejícím z obrazu ze zaãátku 20. století (obr. 4) bylo nalezeno celé vejce a králiãí klih. Tato pojiva pocházela z rûzn ch barevn ch vrstev vzorku jednalo se o klihov podklad a barevnou vrstvu. V maltû pocházející z mostní konstrukce byly identifikovány mléãné bílkoviny (obr. 5). Za zmínku stojí, Ïe pfii této metodû jsou v hmotnostním spektru vïdy obsaïeny píky, pro nûï v dan okamïik neexistuje pfiijatelná interpretace (napfiíklad píky 939,70 nebo 1023,64 na obr. 5); pro pfiifiazení spektra urãité bílkovinû (nebo smûsi bílkovin) jsou dûleïité jen ty píky, které se pfii pouïití daného kritéria pfiesnosti podafií pfiifiadit referenãnímu proteinu. Tyto zatím neidentifikované píky mohou odpovídat produktûm degradace proteinov ch pojiv a v budoucnu by tfieba mohly poskytnout informace o stárnutí, tedy pfiispût k odhadu stáfií studovan ch vzorkû. Závûr Hlavními v hodami popsané metody peptidového mapování k identifikaci proteinov ch pojiv v umûleck ch dílech je: 1) velmi nízká spotfieba vzorku, která je mnohem niï í neï u jin ch analytick ch metod; 2) spolehlivost, protoïe identifikace je zaloïena na detekci cel ch peptidov ch tûpû a jejich porovnání s referenãní databází; 3) rychlost anal zy, kdy v sledky jsou získány bûhem nûkolika hodin; 4) moïnost anal zy rûzn ch typû vzorkû (fragmentû, nábrusû, tenk ch fiezû) bez jejich pfiedchozí úpravy. Navíc v nûkter ch pfiípadech se analyzovan vzorek tûpením nepo kodí, protoïe trypsin tûpí proteiny pouze z tenké povrchové vrstviãky, a je proto moïné, aby byl vzorek dále analyzován jin mi metodami. Metodiku lze tedy povaïovat za nedestruktivní, umoïàující navíc rozli it jednotlivá proteinová pojiva a jejich smûsi, obsaïené ve velmi nízk ch koncentracích i ve vzorcích nûkolik set let star ch. V âeské republice jsme zatím jedinou skupinou, která provádí tento speciální druh anal zy, a jsme naklonûni ke spolupráci s restaurátorsk mi ateliéry i v zkumn mi laboratofiemi. Rádi bychom podûkovali Ing. Martinu Strohalmovi za poskytnutí obrázku vnitfiního uspofiádání hmotnostního spektrometru. Práce vznikla za podpory Grantové agentury âeské republiky, projektu ãíslo 203/07/P360, a Ministerstva kolství, mládeïe a tûlov chovy, projektu ãíslo 6046137305. Radovan HYNEK, Milan KODÍâEK, tûpánka KUâKOVÁ Vesnické památkové rezervace a zóny názory obãanû, samosprávy a památkáfiû Úvod Pfiíspûvek se zab vá v sledky sociologického prûzkumu mezi obyvateli a pfiedstaviteli samospráv reprezentativního souboru vesnick ch památkov ch rezervací a zón a zástupcû Národního památkového ústavu. Jsou zde uvedeny jejich postoje k památkové ochranû, k bydlení v tûchto obcích a moïnostem vyu- Ïití památkov ch souborû pro cestovní ruch. Území, jehoï charakter a prostfiedí urãuje soubor nemovit ch kulturních památek, popfiípadû archeologick ch nálezû, mûïe vláda âeské republiky nafiízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci ( 5 odst. 1 zákona ã. 20/1987 Sb.). Prohlá ením skupiny vesnick ch památkov ch rezervací se naplnila dlouhodobá snaha památkové péãe o to, aby se také nejhodnotnûj í historické sídelní celky vesnického typu doãkaly zájmu a ochrany, které jim náleïí. Kopírovala ãi doplàovala se tím snaha, jeï dosáhla v sledku jiï dfiíve u nejv znamûj ích sídel mûstského typu, prohlá- en ch postupnû za mûstské památkové rezervace a mûstské památkové zóny. Dlouhodobé pfiípravy vyhla ování vesnick ch památkov ch rezervací (VPR) a vesnick ch památkov ch zón (VPZ) mûly i v hody. Oproti do té doby tradované pfiedstavû o památkovû hodnotné vesnici, zaloïené na vnûj kové atraktivnosti nejkompletnûji zachovan ch celkû s tradiãními dfievûn mi i mlad ími zdûn mi stavbami, se pouïila i dal í kritéria. Pfiíãinou byl nárûst vûdomostí o historické zástavbû vesnic, dosahovan uplatàováním prûzkumov ch metod, pouïívan ch do té doby právû pfii stavebnû-historick ch prûzkumech v mûstském prostfiedí. Ukázalo se, Ïe v nûkter ch oblastech se i na vesnicích zachovaly stavby nebo jejich ãásti mnohem star í, neï se dosud pokládalo za moïné. U zdûn ch, ale i dfievûn ch staveb jsme si zvykli na to, Ïe mezi nimi existují objekty z pozdního stfiedovûku, tedy z období je tû pfied tfiicetiletou válkou, a Ïe si v vojem ãasto nezadají s domy v historick ch mûstech. Neustál m oddalováním prohlá ení vesnick ch rezervací se sice na jedné stranû zkvalitàovalo poznání stavebního fondu v jednotliv ch vesnicích, ale souãasnû se také jejich zástavba velmi rychle mûnila, a to z památkového hlediska spí e k hor ímu, protoïe pováleãné devastace památkového fondu právû v kategorii takzvané lidové architektury patfiily k nejrozsáhlej ím. V okamïiku skuteãného prohlá ení byly sice v návrhu po zásluze dfiíve v podstatû neznámé vesnice, ale souãasnû tam jiï nebyly ty, jejichï fond byl uï v té dobû v raznû poznamenán neïádoucími zásahy, a to i demolicemi a úpravami. Zku enosti z památkové praxe v ak ukazují, Ïe kvalita v sledku v naprosté vût inû pfiípadû závisí pfiedev ím na pfiání stavebníka, tedy na jeho schopnosti pochopit, co mu pracovník památkové péãe doporuãuje. Velice by také prospûlo, kdyby lidé v kaïdé chránûné obci mohli snadno získat pfiehled o celé soustavû tûchto sídel, aby vûdûli, kolik takov ch obcí je v daném INFORMACE 59

regionu, které to jsou, a hlavnû ãím jsou zajímavé, v ãem spoãívá jejich hodnota a co je cenné právû na jejich obci a tfieba na jejich domû. Dá se oãekávat, Ïe jakmile se roz ífií povûdomí o chránûn ch vesnicích, vstoupí do hry zatím opomíjen prvek cestovního ruchu. Vesnice budou postupnû zv raznûny na mapách, turistick ch i automapách, a zaãne se zvy ovat pfiíliv náv tûvníkû v eho druhu: náhodn ch turistû i pouãen ch, specializovan ch zájemcû z domova i ciziny. Vesnická památková rezervace je území, jehoï charakter a prostfiedí urãuje soubor nemovit ch kulturních památek, popfiípadû archeologick ch nálezû. V souãasné dobû je to 61 souborû vesnické architektury. Vesnické památkové zóny jsou území sídelního útvaru nebo jeho ãásti s men ím podílem kulturních památek, historické prostfiedí nebo ãást krajinného celku, které vykazují v znamné kulturní hodnoty. V souãasné dobû je to 217 obcí nebo jejich ãástí. Cíl a metoda Cílem v zkumného projektu bylo zjistit, do jaké míry ovlivàuje památková ochrana souboru lidové architektury ve VPR a VPZ rozvoj venkovského prostoru. Hlavním smyslem práce bylo ovûfiit v sledky památkové ochrany a postoje obãanû, orgánû samosprávy i státní správy k této problematice a její dûsledky pro rozvoj vybran ch sídel. Do prûzkumu byly zahrnuty okresy s vy - ím poãtem chránûn ch území. VPR a VPZ zahrnuté do této studie jsou uvedeny v tabulce 1. etfiení bylo rozdûleno do 7 souborû a v jeho prûbûhu bylo osloveno 792 respondentû v 9 VPR a 53 VPZ. Poãet dotázan ch Tabulka 1. Seznam studovan ch VPR a VPZ. v jednotliv ch VPR a VPZ byl od 12 do 20. Vedle toho byli formou fiízeného rozhovoru osloveni pfiedstavitelé samospráv sledovan ch obcí a pracovník Národního památkového ústavu, jenï má uvedené obce ve svém referátu. Celkem bylo osloveno 47 starostû, 6 místostarostû a ve dvou pfiípadech lo o jiného zamûstnance obce. Rozhovor byl dále uskuteãnûn s 10 pracovníky Národního památkového ústavu. Dotazníkové etfiení probíhalo v druhé polovinû roku 2006 a zaãátkem roku 2007. âlánek hodnotí v sledky etfiení pro cel soubor, v nûkter ch pfiípadech porovnává postoje obyvatel jednotliv ch okresû, nûkdy srovnává názory obyvatel VPR a VPZ. Základní socio-demografická data respondentû jsou uvedena v tabulce 2, z níï je patrn vysok podíl dûchodcû (témûfi polovina), coï naznaãuje stárnutí vesnického obyvatelstva. Pracovní pfiíleïitost nachází v místû bydli tû jen ãtvrtina a v zemûdûlství nebo lesnictví pracuje pouze 15 % obyvatel sledovan ch obcí. Jen 17 % respondentû Ïije v památkovû chránûn ch nemovitostech, 6 % to pfiesnû neví a 77 % obyvatel Ïije v památkovû nechránûn ch objektech. V sledky a diskuse První otázka mûla rekrutaãní charakter a t kala se vztahu respondenta k obci. Strukturu odpovûdí vyjadfiuje graf 1. Tfii ãtvrtiny osloven ch obyvatel VPR a VPZ bydlí ve vlastním domû, zbytek zde bydlí v nájmu nebo ve vlastním rekreaãním objektu. Ukazuje se, Ïe v tûchto obcích nepfievládá druhé bydlení, ale vût inu tvofií obyvatelé, ktefií zde Ïijí a pracují. Druhá otázka: Jak dlouho jiï v této obci trvale nebo pfiechodnû pob váte? Odpovûdi jsou shrnuty na Okres VPR VPZ âeská Lípa Janovice, Lhota, Rané, Bukovec, Kravafie, Sloup, Tubo, Velenice Îìár âeské Budûjovice I Zábofií, Malé Chrá Èany, Vitín, Dynín, Zbudov, Bo ilec, Munice Mazelov, Plástovice âeské Budûjovice II Hola ovice Bovorovice, Opatovice, BoÏejov, Bfiehov, Dobãice, (památka UNESCO) RoÏnov, Kojákovice, Lipanovice Písek Budiãovice, Kra ovice, Kvûtov, Putim, Smrkovice, Tukleky, VarvaÏov, Zahrádka, Îebrákov PlzeÀ-sever Dolany, Dy ina, Hlince, Jarov, Ky ice, Lhota, Radûjov, Studená JindfiichÛv Hradec Pístina, PonûdráÏka, Pfiíbraz, Îíteã, Lutová, Nová Ves, + Znojmo Plaãovice, atov, Vratûnín DomaÏlice + Klatovy Kanice, Klenãí pod âerchovem, Pocinovice, StráÏ, Trhanov, Hrade ice, Ostfietice, PoleÀ, Velké Hydãice Poãet 9 53 Tabulka 2. Základní socio-demografická data respondentû. Pohlaví muï 48 % Kde pracujete? v místû bydli tû 25 % Ïena 52 % dojíïdím za prací 28 % Vûk do 17 let 3 % nepracuji 47 % 18 25 10 % Pracuji jako podnikatel v zemûdûlství nebo lesnictví 9 % 26 35 20 % podnikatel v ostatních oborech 7 % 36 45 16 % zamûstnanec v zemûdûlství nebo lesnictví 6 % 46 55 22 % zamûstnanec v ostatních oborech 22 % 56 a víc 29 % zamûstnanec ve vefiejném sektoru 8 % Vzdûlání vysoko kolské 6 % dûchodce 31 % stfiední 40 % studující 8 % základní nebo vyuãen 54 % nezamûstnan 3 % matefiská dovolená nebo v domácnosti 6 % grafu 2. Je patrné, Ïe pfievaïuje dlouhodob pobyt v obci. Nad 30 let jsou to témûfi dvû pûtiny obyvatel. Zji tûné koreluje s vysok m poãtem obyvatel dûchodového vûku, prûmûrná doba pobytu byla kolem 25 let. Dal í otázka zji Èovala, zda obyvatelé obcí vûdí o tom, Ïe jejich obec nebo její ãást byla prohlá ena VPR nebo VPZ. 52 % obyvatel o této skuteãnosti ví a zajímá se o tuto problematiku. Dal ích 37 % má o této skuteãnosti povûdomí. Pouze 9 % se to dozvûdûlo poprvé a 2 % to nezajímá (graf 3). Následující otázky se t kaly v hod a nev hod prohlá- ení obce VPR nebo VPZ a pfiínosu této skuteãnosti. Odpovûdi jsou shrnuty na grafech 4 a 5. Dvû tfietiny obyvatel vûdí nebo tu í, jaké v hody a nev hody prohlá- ení obce památkov m územím pfiiná í. Mezi v hodami byly uvádûny moïnosti získání dotací a zv ení atraktivity obce pro turisty. Jako nev hody byly nejãastûji zmiàovány problémy pfii stavbách a rekonstrukcích domû. To odpovídá i struktufie odpovûdí na dal í otázku, zda se respondenti setkali s tím, Ïe obec byla prohlá ena VPR nebo VPZ, pfii jednání na úfiadech. 39 % respondentû odpovûdûlo, Ïe ano. Jen 28 % obyvatel si myslí, Ïe prohlá ení obce VPR nebo VPZ nebylo pro obec pfiínosem. Na otázku Myslíte si, Ïe se starosta a obecní zastupitelstvo zajímá o problémy spojené s památkovou ochranou va í obce? odpovûdûlo 61 % ano nebo spí- e ano, 30 % nevûdûlo, jak se k této otázce postavit, a jen 9 % si myslí, Ïe se zajímá nedostateãnû (graf 6). Na dal ím grafu 7 je uvedena struktura odpovûdí, které se t kaly emocionálního vztahu k obci. Témûfi dvû pûtiny obyvatel jsou na svou obec hrdé a 45 % je s bydlením v památkovû chránûném území spokojeno. Jen 5 % obyvatel je s bydlením nespokojeno. Bylo obtíïné odhadnout poãet turistû a náv tûvníkû v dan ch obcích. Proto jsme provedli pouze subjektivní hodnocení poãtu turistû obyvateli tûchto obcí. V sledek dotazování znázoràuje graf 8. Dvû tfietiny respondentû se domnívají, Ïe k nim turisté jezdí, z toho 28 % si myslí, Ïe velmi ãasto. Odpovûdi se v ak v znamnû li ily podle jednotliv ch regionû. Jak plyne z grafu 9, nejménû turistû jezdí do VPZ na PlzeÀsku, nejãastûji mûïeme potkat turisty v památkovû chránûn ch obcích b val ch okresû âeské Budûjovice a âeská Lípa. Paradoxní je, Ïe právû obyvatelé VPZ na PlzeÀsku jsou nejãastûji pfiesvûdãeni o tom, Ïe prohlá ení jejich obce VPZ bylo pfiínosem (64 %), zatímco na âeskolipsku je to jen 22 % a v jedné ãásti âeskobudûjovického okresu 24 %. Zv - en poãet turistû není vïdy povaïován obyvateli obce za pfiínos. Co by mûla va e obec udûlat pro to, aby k vám lidé jezdili na v lety a jako turisté?, znûla dal í otázka. KaÏd respondent mohl uvést maximálnû tfii odpovûdi. Na grafu 10 jsou odpovûdi sefiazeny podle ãetnosti. Nejãastûji si obyvatelé myslí, Ïe by se mûli zamûfiit na kvalitu komunikací, vefiejn ch prostranství a na pofiádek v obci. Druhá nejãastûj í odpovûì se t kala marketingu (infocentra, publikace a celkové propagace obce). Teprve na tfietím místû je poïadavek získat vefiejné prostfiedky na opravu domû v obci, pfiedev ím památkovû chránûn ch. Nejménû návrhû se t kalo vybudování restaurací, penzionû, sportovi È ãi pofiádání rûzn ch kulturních akcí. 60 INFORMACE

Pfii statistickém zpracování v sledkû etfiení byly také srovnávány postoje obyvatel VPR a VPZ. Dalo se oãekávat, Ïe obyvatelé vesnick ch památkov ch rezervací, kde je vy í podíl památkovû chránûn ch objektû, budou mít na nûkteré otázky ponûkud odli né názory. V tabulce 3 jsou uvedeny odpovûdi obyvatel VPR a VPZ, které se statisticky v znamnû li ily. Tak pfiedev ím obyvatelé VPR jsou lépe informováni o tom, Ïe jejich obec byla prohlá ena památkovou rezervací, jaké v hody to obci pfiiná í a ãastûji se s touto skuteãností setkali pfii jednání na úfiadech. Domnívají se, Ïe k nim mnohem ãastûji jezdí turisté, a jsou více hrdí na to, Ïe bydlí právû v takové obci. Je tû v raznûj í rozdíly se projevily u obyvatel Hola ovic, která jako VPR byla zapsána na Seznam svûtového kulturního dûdictví UNESCO (20 respondentû). Pfiestavitelé samosprávy byli dotazováni, zda má jejich obec zpracovanou územnû-plánovací dokumentaci a strategick plán rozvoje obce. Z 55 dotazníkû plyne, Ïe 33 obcí má zpracován územní plán, nûkolik obcí dokonce regulaãní plán. 12 obcí uvedlo, Ïe mají pouze urbanistickou studii, 10 obcí buì územnû-plánovací dokumentaci nemá vûbec, nebo ji pfiipravují, ãi mají jin, blíïe nespecifikovan dokument. Pfiekvapující je i vysok poãet strategick ch plánû, nebo alespoà plánû obnovy venkova (25). Prakticky v echny strategické plány byly zpracovány v rámci mikroregionû, jejichï ãleny jsou témûfi v echny obce. Takov plán pfiipravuje dal ích 14 obcí a 16 obcí ho nemá a zatím o nûm neuvaïuje. Na otázku, zda vyhlá ení obce VPR nebo VPZ bylo pfiínosem, odpovûdûlo 29 pfiedstavitelû obcí, Ïe ano nebo spí e ano, spí e ne 19 a 7 starostû nedovedlo tuto otázku posoudit. Mezi jednotliv mi regiony byly velké rozdíly a pfii podrobnûj ím zkoumání se ukazuje, Ïe postoje obãanû k této otázce znaãnû ovlivàuje starosta. Tam, kde o pfiínosu není pfiesvûdãen starosta, nejsou obvykle pfiesvûdãeni ani obyvatelé obce. Mezi hlavní v hody vyhlá ení vesnick ch památkov ch území fiadili zástupci obcí nejãastûji zachování architektonického a urbanistického vzhledu, jako druhá nejãastûj í v hoda byla uvádûna moïnost získávání dotací z krajû, ze státního rozpoãtu i z evropsk ch fondû. Dal- í v hodu vidí starostové v tom, Ïe jejich obec nav tíví vût í poãet lidí, ktefií se obdivují historick m domûm. Nejãastûji uvádûná nev hoda byla sloïitá rekonstrukce nejen památkovû chránûn ch objektû, ale i dal ích staveb na území VPR nebo VPZ. PoÏadavky památkov ch orgánû pak s sebou pfiiná ejí zv ené náklady na rekonstrukce. Obce trápí i dlouhé lhûty pfii vyjadfiování památkáfiû, coï stavebníky zdrïuje a dále prodraïuje stavby. Jedna obec je také souãástí chránûné krajinné oblasti a postoje CHKO a památkáfiû jsou ãasto protichûdné. Pfiesto se velká vût ina starostû vyjádfiila, Ïe jsou na svou obec hrdi a dobfie se jim zde bydlí. S negativním postojem jsme se nesetkali. Co se t ká jednání na úfiadech, byla kála odpovûdí velmi pestrá, od dobr ch zku eností pfies mírné rozpory s památkáfii aï po kritiku práce zamûstnancû Národního památkového ústavu. Ponûkud lep í postoj mûli starostové k jednání povûfien ch obecních úfiadû a témûfi v ichni hodnotili kladnû postoj krajsk ch úfiadû. INFORMACE 61

Tabulka 3. Rozdíly v názorech obyvatel VPR a VPZ. Typ památkové ochrany VPZ VPR Hola ovice Vím, Ïe obec byla prohlá ena VPR/Z a zajímám se o to 48 81 100 Vím, jaké v hody prohlá ení VPR/Z obci pfiiná í 33 59 95 Památková ochrana a jednání s úfiady 37 51 65 Setkání s turisty velmi ãasto 26 46 100 velmi ãasto nebo obãas 65 81 100 Jsem na obec hrd 33 64 80 Ponûkud z jiného úhlu to vidí pracovníci Národního památkového ústavu, ktefií nesouhlasí s názorem, Ïe památkáfii komplikují rekonstrukce. Reakce obyvatel dan ch obcí jsou rozmanité: od arogance pfies neuposlechnutí aï po pozitivní zku enosti. Nejlep í pfiístup k obnovû domû mají chalupáfii. Stálí obyvatelé mají vût inou z ekonomick ch dûvodû k poïadavkûm památkáfiû negativní postoj. Co se t ãe v hod památkové ochrany obcí, lze je vnímat ze dvou hledisek, a to ekonomického, kdy je zde díky památkové ochranû vy í ance získat dotace z fondû Evropské unie, a z hlediska morálního. Jedná se zejména o záchranu staveb typick ch pro venkov, kter si tím zachovává pûvodní ráz. Nev hodou je, Ïe ve keré nemovitosti, a to nejen památkovû chránûné, ale i ty, které se v památkové zónû nacházejí, musejí b t posouzeny z hlediska památkové péãe. To s sebou pfiiná í vy í náklady na opravy a údrïbu domû. Proto i postoje zaujímané obyvateli tûchto obcí k náv tûvám z památkového ústavu jsou individuální. Nûktefií projevují zájem o tuto problematiku sami, jiní jsou proti z dûvodu vysok ch finanãních nákladû. Postoje pfiedstavitelû obcí vûãi pracovníkûm Národního památkového ústavu jsou pfieváïnû pozitivní. Pfiípadné problémy jsou ochotni fie it. Prohlá ení obcí VPZ bylo z pohledu zamûstnance památkového ústavu jednoznaãn m pfiínosem. Aby obce zv ily zájem turistû a lidí, ktefií by sem chtûli pfiijet na v let, mûly by pro nû vybudovat informaãní centrum, kde by o dané obci získali podrobné informace a dobfie se v ní zorientovali. Obãané si myslí, Ïe pro pfiilákání turistû je nejdûleïitûj í pofiádek v obci a pfiedev ím úprava vefiejn ch prostranství. Postoje k dal ím otázkám, jako ãetnost turistû, v hody a nev hody památkové ochrany, jsou v souladu s názory obãanû i starostû. Souhrn a závûry V letech 2006 2007 byl fie en projekt na téma Regionální rozvoj a plo ná ochrana souborû lidové architektury. Z 10 zadan ch diplomov ch prací bylo v termínu dokonãeno 7. Z celkového poãtu 61 VPR a 164 VPZ byl proveden v zkum v 9 VPR a 53 VPZ. V tûchto památkovû chránûn ch obcích bylo osloveno 792 respondentû. Lze tedy konstatovat, Ïe proveden a dokonãen v zkum souboru obcí a respondentû je dostateãnû reprezentativní, aby charakterizoval postoje obãanû památkovû chránûn ch vesnick ch území v âeské republice. Z provedeného v zkumu plynou tyto hlavní závûry: V památkovû chránûn ch vesnicích zdaleka nepfievládají rekreaãní objekty, ale 77 % obyvatel Ïije ve vlastních domech. Mezi obyvateli VPR a VPZ pfievládají ti, ktefií zde dlouhodobû bydlí, coï se projevuje také na vysokém podílu obyvatel dûchodového vûku. Zhruba tfii pûtiny obyvatel si uvûdomují v hody a nev hody bydlení v památkovû chránûn ch vesnick ch územích a asi ãtvrtina si myslí, Ïe prohlá ení obce VPR nebo VPZ nebylo pfiínosem. Témûfi dvû pûtiny obyvatel jsou hrdé na to, Ïe bydlí právû v tûchto obcích a pouze 5 % je s bydlením nespokojeno. PrÛmûrnû dvû tfietiny obyvatel se domnívají, Ïe k nim velmi ãasto nebo obãas jezdí turisté, aby si obec prohlédli. V tomto smûru jsou v ak velké rozdíly mezi sledovan mi regiony. Podíl odpovûdí nekoresponduje s podílem tûch, ktefií povaïují prohlá ení obce za VPR nebo VPZ za pfiínos. Pfiiliv turistû tedy pro nû není prioritou. Zv ení cestovního ruchu by bylo podle obyvatel VPR a VPZ dosaïeno pfiedev ím zlep ením kvality komunikací, vefiejn ch prostranství, pofiádku a vût í propagací tûchto obcí. U nûkter ch otázek se struktura odpovûdí v raznû li- ila mezi VPZ, VPR a památkou UNESCO (Hola ovice). Obyvatelé VPR a Hola ovic jsou lépe informováni o smyslu prohlá ení památkové ochrany a jeho v hodách ãi nev hodách a pravidelnûji se setkávají s touto problematikou pfii jednání na úfiadech. Jsou na svou obec ãastûji hrdí a jsou pfiesvûdãeni, Ïe k nim turisté jezdí velmi ãasto. Vût ina VPR a VPZ má zpracovanou územnû-plánovací dokumentaci alespoà na úrovni urbanistické studie. Pokud má obec zpracován strategick plán nebo alespoà plán rozvoje venkova, pak ãasto v rámci mikroregionu. Postoje starostû k dal ím otázkám, t kajícím se v hod a nev hod památkové ochrany, vztahu k úfiadûm a podobnû, se neli í od názorû obyvatel jejich obce. Pro jednotlivé obce velmi ãasto platí, Ïe pfievaïující názory obyvatel korelují s názorem starosty. Dalo by se fiíci, Ïe pfiedstavitel obce znaãnû ovlivàuje názory obyvatel, nebo se naopak pfiizpûsobuje náladám v obci. Pracovníci Národního památkového ústavu jsou jednoznaãnû pfiesvûdãeni o pfiínosu památkové ochrany souborû lidové architektury pro rozvoj tûchto obcí. Domnívají se, Ïe oni rozvoj obcí nekomplikují a pfii jednání s obãany se setkávají s celou kálou postojû od arogance aï po pozitivní pfiístup k poïadavkûm památkové ochrany. Pfiedev ím kladnû hodnotí pfiístup chalupáfiû ve srovnání se stál mi obyvateli. Jifií VANÍâEK Literatura: BURE, P., KABRADA, J., NAJDROVÁ, H.: Památková ochrana historick ch vesnic v âeské republice, Ministerstvo kultury âr, Praha 1996, 120 s. VANÍâEK, J.: âr marketingov nebo sociologick v zkum?, in: Marketing a komunikace 1, 2005, s. 24 26. VANÍâEK, J.: Problémy kvantitativního marketingového v zkumu v cestovním ruchu, C. O. T. Business, záfií 2005. COZLOVÁ, K., PE KOVÁ, L., HANZLÍâKOVÁ, M., DOUCHO- VÁ, I., HEJNÁ, V., METLIâKOVÁ, M., EBÁKOVÁ, A.: Regionální rozvoj a plo ná ochrana souborû lidové architektury v obcích vybraného okresu, diplomová práce, Jihoãeská univerzita, âeské Budûjovice 2007. 62 INFORMACE

1 2 Nákupy do sbírek státních zámkû ve Vranovû nad Dyjí a Telãi Oddûlení hradû a zámkû ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu sleduje souãasné aukce starého umûní a vûnuje pozornost nabídkám ze sbírek soukrom ch sbûratelû. V loàském roce se pro státní zámek Vranov nad Dyjí podafiilo získat koupí z praïského soukromého majetku pozoruhodné dílo malífie Josefa Dorého (1805 1878) Pohled na zámek Vranov nad Dyjí. Dokumentárnû a umûlecky cenná veduta datovaná rokem 1853 zachycuje kromû historického zámeckého areálu také vranovskou keramickou továrnu. Roku 1816 ji koupil majitel zdej ího panství a vranovského zámku hrabû Stanislav Mniszek. Autor obrazu malífi, kreslífi a rytec Josef Doré od zaãátku 30. let 19. století v této dílnû pracoval a roku 1867 se stal jejím fieditelem. Jak uvádí Nov slovník ãeskoslovensk ch v tvarn ch umûlcû: Ryl mnoho mûdûn ch desek podle návrhû i cizích pfiedloh na potisk nádob Od nûho oltáfiní obrazy v kostelích ve vranovském okresu. V museu znojemském ãetné jeho práce. 1 Literatura autora obrazu vzpomíná jako v estranného umûlce, zvládajícího fiadu malífisk ch ÏánrÛ. Produkci vranovské manufaktury a pûsobení Dorého je jiï po léta vûnována zaslouïená odborná pozornost. V areálu zámku byla uspofiádána pfiehledná v stava historické produkce továrny a u pfiíleïitosti 200. v roãí jejího zaloïení do lo roku 1999 k vydání publikace Vranovská kamenina. 2 Druh m cenn m ziskem v tomto pfiípadû do sbírky státního zámku v Telãi se v loàském roce stal obraz malífie Antonína Altmanna (1808 1871), pracujícího pro majitele zdej ího zámku. Aukãní firma Meissner- -Neumann nabízela k prodeji umûlcûv Pohled do vnitfiní ãásti takzvaného Starého stavení zámku v Telãi pod myln m názvem Na dvofie italské vily. Jde pfiitom o dokumentárnû mimofiádnû cenn exponát, zachycující stav nejstar í ãásti nûkdej ího telãského hradního areálu vãetnû jiï neexistujících architektonick ch prvkû ãásti pravého kfiídla objektu. Dal í malífiem zobrazené partie stavby pfii vstupu do pfiízemních prostor a horního patra zûstaly do dne ních dnû témûfi nezmûnûny. V telãském depozitáfii jsou uloïeny jeho dvû popisné akvarelové kresby z roku 1865. Zachycují místo posledních chvil Ïivota manïelky Leopolda II. Podstatského z Lichten tejna Amálie, rozené Clary- -Aldringenové (1805 1865). Jde o loïnici a pfiilehl salon hrabûnky na telãském zámku. 3 Lze pfiedpokládat, Ïe získané umûlcovo dílo vzniklo ve stejném období. 4 Antonín Altmann studoval na vídeàské Akademii u profesora Josefa Mössmera. Vûnoval se s úspûchem krajinomalbû a prosazoval se, podobnû jako jeho otec, daãick rodák Anton Altmann (1777 1818), i jako rytec. Star í umûlcûv bratr krajináfi Josef Florián Altmann (1795 1867) se stal restaurátorem umûleck ch dûl. Po doporuãení nákupní komisí ústfiedního pracovi - tû Národního památkového ústavu a posouzení komisí Ministerstva kultury do lo z prostfiedkû Ministerstva kultury k v kupu obou umûleckohistoricky i dokumentárnû cenn ch dûl do sbírek uveden ch státních zámkû. S obûma obrazy se náv tûvníci seznámí bûhem prohlídky jejich historick ch interiérû. Kvûta K ÍÎOVÁ Poznámky 1 Prokop TOMAN: Nov slovník ãeskoslovensk ch v tvarn ch umûlcû I., Praha 1947, s. 171. 2 Jarmila NOVOTNÁ, Libor TURC, Miroslava JANÍâKOVÁ: Vranovská kamenina, Státní památkov ústav v Brnû, Brno 1999. 3 Obû akvarelové kresby telãsk ch interiérû Antonína Altmanna jsme v roce 1997 vystavili na rakouském zámku Schallaburgu a publikovali v katalogu Zeugen der Intimität Privaträume der kaiserlichen Familie und des böhmischen Adels Aquarelle und Interieurs des 19. Jahrhunderts, Schallaburg 1997, ã. kat. 145, 146, s. 229. 4 Obraz byl v aukci firmy Meissner-Neumann draïen jako dílo Alexandra Altmanna (1878 1932). Obr. 1. Josef Doré (1805 1878): Pohled na zámek Vranov nad Dyjí a keramickou továrnu, 1853, olej, plátno, 81 x 100 cm. (Reprofoto K. KfiíÏová) Obr. 2. Antonín Altmann (1808 1871): Dvorek takzvaného Starého stavení na zámku v Telãi, patrnû kolem roku 1865, olej, plátno, 90 x 79 cm. (Foto K. KfiíÏová) Po kození Karlova mostu povodní v roce 1784 a jeho následné opravy PovodeÀ na Vltavû koncem února roku 1784 byla jednou z nejvût ích, které kdy Prahu postihly. Napáchala spoustu kod, v neposlední fiadû i na Karlovû mostû, jemuï tehdy je tû fiíkali Kamenn nebo PraÏsk. 1 V est a pûl století dlouhé historii mostu to bylo kromû povodní v letech 1432 a 1890 jeho nejváïnûj í po kození vûbec. O velké vodû v roce 1432, napáchan ch kodách a jejich odstraàování máme pouze minimum a navíc nejednoznaãn ch zpráv. 2 Naopak v pfiípadû povodnû v roce 1890 jich máme díky mûstskému inïen ru Josefu Soukupovi, kter obnovu mostu v letech 1890 1892 fiídil, 3 celou fiadu. O po kození mostu povodní v roce 1784 a jeho opravách je spolehliv ch informacích zachováno uï ménû, navíc jsou rozpt lené v tehdej ích novinách, pozdûj í literatufie a archivu ãeského gubernia v Národním archivu v Praze. V poslední dobû guberniální archiválie studoval Pavel Zahradník v rámci stavebnû-historického prûzkumu Karlova mostu pro pfiípravu jeho nové generální opravy. 4 Zji tûné poznatky publikoval jednak v samostatném ãlánku o opravû mosteck ch soch po povodni roku Poznámky 1 Pojmenování KarlÛv most pouïil zfiejmû jako první Josef RUDL ve svém díle Die berühmte prager Karls-Brücke und ihre Statuen, 1846. 2 Jakub VÍTOVSK : Historie v stavby (1342 1502), in: Ondfiej EFCÒ a kol.: KarlÛv most, Praha 2007, s. 54 66. 3 Josef SOUKUP: Zpráva o rekonstrukci mostu Karlova, in: Zprávy Spolku architektû a inïen rû v království âeském 26, 1892, s. 74 86; T Ï: Administraãní zpráva obce královského hlavního mûsta Prahy za léta 1891 a 1892, s. 160 165; Archiv hlavního mûsta Prahy, fond MHMP, 1891 1900, sign. B 18/2, k. ã. B 1017 B 1019 a dal í. 4 Pavel ZAHRADNÍK: KarlÛv most. Stavebnû historick prûzkum. Dûjiny objektu, Národní památkov ústav, Praha 2005. INFORMACE 63

1 2 1784, 5 jednak v kapitole o opravách mostu v loni vydané monografii sedmnácti autorû o Karlovu mostu. 6 V druhém pfiípadû byl v ak limitován dan m rozsahem kapitoly, rekapitulující opravy mostu v irokém období od jeho zaloïení aï do konce 20. století, zfiejmû do ní tedy nemohl zafiadit v echny zji tûné nebo známé poznatky. To je ov em pro poznání celé historie Karlova mostu jako na í prvofiadé kulturní i technické památky rozhodnû koda. Zámûrem tohoto pfiíspûvku je proto podat souhrnn a co nejúplnûj í obraz osudû mostu v letech 1784 1788 na základû jiï znám ch, ale i ménû znám ch nebo neznám ch informací. Pfiíãinou mimofiádnû velké povodnû na Vltavû koncem února 1784 byla náhlá obleva, která nastala po neobvykle tuhé zimû 27. února za vydatného de tû. 7 Ráno se zaãal na dva lokty siln led na Vltavû vzdouvat, pukat a pohybovat. Souãasnû s ním zaãala fieka pfiiná et utrïené vory a dal í dfievo z Podskalí, ale i strïené obytné, hospodáfiské a jiné objekty a jejich zafiízení, stromy, kefie a podobnû. Tím v ím, a hlavnû ledov mi krami se postupnû ucpávaly oblouky mostu a voda stále stoupala. Druh den v 6 hodin ráno pak ohromná ledová kra narazila do estého pilífie, jehoï podemleté návodní zhlaví se i s pfieváïnou ãástí vojenské stráïnice se ãtyfimi stráïn mi zfiítilo do Vltavy. 8 Pfied polednem 29. února se podobn m zpûsobem zfiítila i ãást návodního zhlaví osmého pilífie, pfiiãemï do vody spadl lev ze dvou andûlû po bocích sochy sv. Václava. Samotná socha i druh andûl sice na pilífii zûstaly, ale z obav o dal í po kození byly 8. bfiezna sejmuty. 9 Kromû uveden ch kod do lo k ãásteãnému po kození (odtrïení) návodního zhlaví pátého pilífie a v men í mífie i vût iny dal ích. Jak rychle povodeà zaãala, tak také rychle skonãila. Dne 1. bfiezna voda opadla natolik, Ïe bylo moïné obhlédnout a posoudit po kození tfií pilífiû i dal ích ãástí mostu. Uãinila tak sedmiãlenná odborná komise, která v sledky shrnula do zprávy guberniu z téhoï dne. 10 Zpráva podrobnû popisuje kody na estém (podle dne ního ãíslování pátém) pilífii se sochou sv. Franti ka Xaverského, 11 sedmém ( estém) pilífii s nûkdej í stráïnicí a devátém (osmém) pilífii se sochou sv. Václava a konstatuje po kození dal ích sedmi pilífiû i strïení vût iny ledolamû. Oblouky mostu a mostovka sice zûstaly celé, pfiesto musel b t provoz na mostû v raznû omezen a regulován. To ov em pro Prahu a moïnost spojení mezi Star m a Nov m Mûstem na pravém a Malou Stranou a Hradãanami na levém bfiehu Vltavy, které byly navíc novû (dvorsk m dekretem z 12. února 1784) spojeny v jedno mûsto, znamenalo mimofiádnou komplikaci. Proto se je tû v bfieznu pfiikroãilo k opravám mostu. JelikoÏ rok pfiedtím byl zru en mosteck úfiad a mûsto tím pfii lo o pfiíjmy z v bûru cla a m tného, muselo opravy z tohoto i jin ch dûvodû zaji Èovat ãeské gubernium. Opravy projektoval a fiídil inïen r Franti ek Leonard Herget, tehdy profesor na stavovské inïen rské kole, a navigaãní stavební fieditel Franti ek Traxal, provádûli je renomovaní praï tí stavitelé Ignác Palliardi a Matûj Hummel. Do znaãné míry se na nich podíleli i Ïenisté praïské posádky. OdstraÀování zfiícen ch ãástí pilífiû a pfiíprava jejich znovupostavení probíhaly rychle. Proto jiï 13. ãervence 1784 mohl b t do základu nové ãásti estého pilífie poloïen základní kámen a v nûm i cínová destiãka s nûmecky psan m pamûtním nápisem. 12 Po kození Karlova mostu a poãátek jeho oprav zobrazuje mûdiryt Karla Saltzera. 13 Je to témûfi fotograficky pfiesn pohled na v chodní ãást mostu mezi Staromûstskou mosteckou vûïí a osm m pilífiem od jihu. Patrná jsou pfiedev ím jiï prakticky odstranûná po kozená návodní zhlaví estého a osmého pilífie, zãásti odtrïené a popraskané totéï zhlaví pátého pilífie a ãásteãná po kození zhlaví zb vajících pilífiû. Z opravn ch prací je na rytinû patrná dokonãovaná spoleãná ochranná jímka kolem pilífiû ã. 5 a 6 s potrubími pro násyp mezi obû její païení, ãerpadly a Archimedov mi rouby pro odãerpávání vody; dále práce na jímce kolem pilífie ã. 8 a le ení na západní stranû pilífie ã. 2 a práce na nûm. Pod tímto pohledem je kromû legendy zobrazen i pûdorys v ech pilífiû vãetnû zákresu rozsahu po kození pilífiû ã. 5, 6 a 8, a také místo poloïení v e uvedeného základního kamene 13. ãervence 1784 v základu obnovovaného zhlaví estého pilífie. Navíc je zde zakreslena situace zbytkû Obr. 1. Praha, KarlÛv most, zimní povodeà s ledovodem, konec února 1784, mûdiryt J. Berka. (J. KOZÁK a kol.: Povodnû v ãesk ch zemích, Praha 2007) Obr. 2. Praha, KarlÛv most, pamûtní deska dvorního kamenického mistra Michaela Koma na osmém oblouku mostu, 1785. (Foto V. Rybafiík) Poznámky 5 Pavel ZAHRADNÍK: Oprava soch na Karlovû mostû po povodni z roku 1784, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, s. 333 337. 6 Pavel ZAHRADNÍK: Opravy a poruchy, in: Ondfiej EFCÒ a kol.: KarlÛv most, Praha 2007, s. 283 304. 7 Podrobnû o povodni Libor ELLEDER, Jan MUNZAR: Extrémní povodeà na Vltavû a Labi v únoru 1784 jako následek mimofiádn ch hydrometeorologick ch podmínek, in: Meteorologické zprávy 57, 2004, s. 125 135. 8 Zfiítila se jen zadní (jiïní) ãást stráïnice a její prûãelí zûstalo stát (viz dobové rytiny J. Berky a F. Erbana). TotéÏ pí e a jména ãtyfi zahynul ch a jednoho zranûného stráïného uvádí Josef SVÁTEK: Ze staré Prahy, Praha 1899, od nûhoï jsou pfievzaty i nûkteré informace v tomto odstavci. 9 Socha i prav z andûlû (s replikou levého) jsou nyní v Lapidáriu Národního muzea. Torzo levého andûla bylo vyloveno z Vltavy pod osm m pilífiem aï koncem ledna 2004 a nyní je také v lapidáriu. 10 Národní archiv Praha, âeské gubernium publicum (dále jen NA, âg-publ), sign. B XXXIII/1, k. ã. 945. 11 Po kozena byla jen návodní zhlaví druhého aï devátého pilífie, proto jsou ve spisech jejich pilífie obvykle oznaãovány podle soch (nebo stráïnice), které nad nimi tehdy stály. 12 Destiãka o rozmûrech 196 x 196 x 8 mm byla nalezena pfii odkr vání základu návodního zhlaví estého pilífie 9. listopadu 1891, viz Josef SOUKUP: Zpráva, cit. v pozn. 3, s. 83; nyní je umístûna v expozici PIS Na mostû o mostû vmalostranské mostecké vûïi. Fotografie její pfiední strany s nûmeck m nápisem je na s. 291 monografie Ondfiej EFCÒ a kol.: KarlÛv most, 2007. âesk pfieklad nápisu uvádûjí Jan FISCHER a Ondfiej FISCHER: PraÏské mosty, Praha 1981, s. 25 26. 64 INFORMACE

3 Obr. 3. Praha, KarlÛv most, opravy mostu po kozeného povodní, 1784, mûdiryt K. Saltzer. (Fotoarchiv NPÚ) dvanácti pilífiû Juditina mostu v fieãi ti Vltavy, které bylo moïno kvûli sníïení hladiny v dûsledku protrïení Novoml nského a Dolnolodûckého jezu pozorovat a zamûfiit. Kamenické práce byly na základû protokolu ze 14. ãervna 1784 14 zadány dvornímu kamenickému mistrovi Michaelu Kommovi a vdovû Annû Krannerové. 15 Tyto práce byly zahájeny jiï 16. ãervna 1784, ale byly provázeny znaãn mi komplikacemi pro nedostatek kameníkû, skalníkû i povozû pro odvoz kamene. 16 Jako kámen byl pouïíván Ïehrovick pískovec, jak je uvedeno v blíïe nedatovaném návrhu smlouvy se staviteli Palliardim a Hummelem z roku 1784. 17 Dne 21. ledna 1788 se konala draïba zb vajících neotesan ch kvádrû. 18 Úãast Michaela Komma (Koma) na opravách mostu dokládá dosud prakticky neznámá 19 pamûtní deska na v chodním úpatí 8. oblouku. Je z pískovce, uprostfied má v kruhu vytesan kamenick znak (zkfiíïená paliãka, kruïítko, úhelník, pice, dláto), kolem nûho nápis Michael Kom. Steinmetz Me. a v rozích ãíslice letopoãtu 1785. Roku 1784 byla provedena vût ina opravn ch prací celkem za 85 050 zl. 189/20 kr., jak vypl vá z pfiehledu v dajû, sepsaného F. L. Hergetem a F. Traxalem 26. ledna 1785. 20 Podle nûj to bylo za pfiedbûïná opatfiení hned po povodni, za zfiízení velké jímky u pilífiû ã. 5 a 6 a malé u pilífie ã. 8, za postavení nov ch zhlaví tûchto pilífiû, za opravu ostatních po kozen ch pilífiû, za zpevnûní oblouku mezi pilífii ã. 5 a 6 a postavení nov ch ledolamû. Zfiejmû je tû v roce 1784 byl most zamûfien a vznikl tak jeho vûbec první pfiesn plán, uloïen v archivu ãeského gubernia. 21 Ten, s nadpisem Plan und Auszug No. 7, kolorovan, nedatovan (podle nadpisu zfiejmû z roku 1785), podepsan F. L. Hergetem a F. Traxalem, zobrazuje v mûfiítku asi 1 : 437 pohled na most od jihu (zrcadlov ) a severu, mezi nimi pûdorys a dole pfiíãn fiez mostem. V obou pohledech (a téï v pûdorysu) jsou zakresleny ochranné vûnce kolem základû jiï opraven ch pilífiû ã. 5, 6 a 8 a pfieváïnû na západní stranû pilífie ã. 2. V pûdorysu je pak zakreslena spoleãná devítiboká jímka kolem pilífiû ã. 2 a 3 a samostatné sedmiboké jímky okolo pilífiû ã. 4, 7 a 9, které mûly b t provedeny a základy opraveny a zesíleny v roce 1785. ZpÛsob opravy, respektive znovupostavení návodních zhlaví pilífiû ã. 5, 6 a 8 v archivu ãeského gubernia doloïen není. To nejdûleïitûj í, jejich zaloïení na dnû fieky, lze ale pochopit ze zprávy Josefa Soukupa o rekonstrukci Karlova mostu po povodni v roce 1890, 22 která podrobnû popisuje a nákresem dokumentuje základ návodního zhlaví estého pilífie z roku 1784, odkryt 9. listopadu 1890. Na plo e asi 70 m 2 a v délce asi 11 m jej tvofiila soustava ml nsk ch kamenû o prûmûru asi 1 m a v ce 25 cm, uloïen ch vedle sebe nad uzly dubového ro tu. Mezery mezi nimi byly vyplnûny lomov m a ciheln m zdivem. Na jednom místû byl objeven základní kámen s v e uvedenou pamûtní deskou z 13. ãervence 1784, takïe základ musel b t dokonãen nejpozdûji k tomuto datu. Ro t byl uloïen na 80 základních a 112 puntovních pilotách s kovov mi botkami. Ve keré piloty byly hranûné a stejnû jako ro t z ãerveného dubu. Jsem pfiesvûdãen, Ïe piloty byly zaráïeny jen do materiálu (písek, hlína, stavební rum), jímï byly zasypány v moly pod po kozen m zhlavím. Podobné pomûry popisuji a nákresem dokládám i u základu po kozeného zhlaví pátého pilífie. Zde byl také odkryt dubov ro t, ne v ak na celé plo e a vûãi ose zhlaví poloïen ikmo. Nebyl zaloïen na pilotách jako pfiedchozí, ale na v prûmûru 70 90 cm velk ch balvanech diabasu (zelenokamu ãi Ïabáku ), vzájemnû k sobû dobfie pfiiléhajících. ZpÛsob opravy osmého pilífie v roce 1784 studoval Josef Soukup aï pfii pozdûj ím zaji Èování základû a v e doloïil nákresem z 13. fiíjna 1904. 23 Zajímavé poznatky v tomto smûru pfiinesl i potápûãsk prûzkum základû osmého a devátého pilífie v letech 2003 2004 24 a zejména jejich pfiímé ohledání pfii opravách v roce 2005. 25 Pfii tûchto prûzkumech byly rovnûï zji tûny a zdokumentovány ochranné vûnce ãi jejich zbytky kolem základû obou pilífiû, jimiï byly po povodni v roce 1784 Poznámky 13 Karel Saltzer (Salzer) rytinu vytvofiil spolu se sv m mlad ím bratrem Ignácem nedlouho pfied svou smrtí 23. prosince 1784, viz Prokop TOMAN: Nov slovník ãeskoslovensk ch v tvarn ch umûlcû, II. díl, Praha 1950. 14 Viz pozn. 10. 15 O Michaelu Kommovi se nepodafiilo zjistit Ïádné dal í zprávy. Anna Krannerová (narozena asi v roce 1744) byla vdovou po kameníkovi Janu Krannerovi (1730 1775) z Malé Strany ã. 320/III. Dne 21. listopadu 1786 se znovu provdala za kameníka Aloise Josefa Kollera (za svûdky jim byli Ignác Palliardi a Franti ek Traxal), kter se na úpravách mostu v jejich závûru také podílel, viz Pavel VLâEK a kol.: Encyklopedie architektû, stavitelû, zedníkû a kameníkû v âechách, Praha 2004. 16 Václav RYBA ÍK: Kámen v dûjinách Karlova mostu, in: Kámen, 13, 2007, ã. 2, s. 11 20. 17 Viz pozn. 10. 18 Viz pozn. 16. 19 ZmiÀuje se o ní jen Josef VESEL : KarlÛv kamenn most praïsk, Praha 1928, s. 68; její fotografie od Jifiího KAâERA, in: Zprávy památkové péãe 58, 1998, s. 170. 20 Viz pozn. 10. 21 NA, Presidium ãeského gubernia, sign. B-5, k. ã. 25. Je zaráïející, Ïe se o tomto cenném dokumentu v dosavadní literatufie zmiàuje jen Jifií STREIT: Divy staré Prahy, Praha 1958, fotokopie na s. 108 109, a struãnû Pavel ZAHRADNÍK: Oprava soch na Karlovû mostû, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, s. 333 337. 22 Josef SOUKUP: Zpráva, cit. v pozn. 3, s. 34 86. 23 Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 2, s. 269. 24 Jan MASOPUST: Projekãní fie ení ochrany základû pilífiû ã. 8 a 9 Karlova mostu, in: Zakládání staveb 17, 2005, ã. 2, s. 3 7. 25 Jan ZEMÁNEK: Kamenn most aneb PrÛvodce zakládání Karlova mostu, in: Zakládání staveb 17, 2005, ã. 2, s. 8 13. (Zde je i fiada v kresû z oprav po povodni v roce 1890). INFORMACE 65

zabezpeãeny. Tyto vûnce jsou zakresleny kolem základû pilífiû ã. 5, 6 a 8 jiï na plánu mostu z poãátku roku 1785 26 a jejich konstrukce (dfievûné okované piloty, cihelná nebo kamenná obezdívka z bokû a seshora uzavfiená fo nami) detailnû na plánu ochrany pilífiû ã. 2 a 3 z téïe doby. 27 V prûbûhu roku 1785 F. L. Herget a F. Traxal pfiedloïili nûkolik návrhû, plánû a rozpoãtû na opravy zb vajících po kozen ch pilífiû ã. 2, 3, 4, 7 a 9, ale i na rûzné opravy a úpravy dal ích ãástí mostu, nûkteré vyslovenû kontroverzní (napfiíklad vytvofiení jakési galerie na jiïní stranû mostu s kovov m zábradlím namísto pûvodního kamenného). Dvorsk m dekretem ze 4. bfiezna 1786 28 v ak byla povolena jen úprava chodníkû jejich vyrovnáním s ostatní dlaïbou mostu, oprava po kozen ch a doplnûní chybûjících ãástí parapetû, odstranûní pilífie ze západní brány Staromûstské mostecké vûïe a zfiízení schodû z Kampy na most. Úprava chodníkû si podle závûreãného vyúãtování ze 14. ledna 1788 29 vyïádala náklady 750 zl. 35 kr., 30 oprava a doplnûní parapetu 5534 zl. 22 kr. Pilífi v západní bránû Staromûstské mostecké vûïe, kter zde byl postaven k jejímu podepfiení v 50. letech 17. století 31 a bránil prûjezdnosti mostu, byl strïen v fiíjnu 1786 nákladem 54 zl. 5 kr. Zfiízení schodû z Kampy na most vyvolala patná zku enost právû z povodnû v únoru 1784, kdy se obyvatelé ze zaplavované Kampy nemohli dostat na most a zachránit se jinak neï po pfiistaven ch Ïebfiících. Schody vycházely z mostu v tûsném v chodním sousedství souso í sv. Luitgardy a s jedním zalomením podél zhlaví pod tímto souso ím ústily na takzvan Platzl (námûstíãko) na Kampû. Mûly ãtyfiicet ãtyfii kamenné stupnû, jednoduché kovové zábradlí a vyïádaly si náklad 418 zl. 31 kr. 32 Podle Franti ka Martina Pelcla byly dokonãeny 10. ãervence 1786. 33 V archivu ãeského gubernia se zachoval jejich nedatovan a F. L. Hergetem a F. Traxalem podepsan plán, 34 vyústûní na KarlÛv most zobrazuje kresba Vincence Morstadta z doby pfied rokem 1835. 35 Na Langweillovû modelu Prahy (1826 1837) je rovnûï patrná mezera v zábradlí u souso í sv. Luitgardy, ale samotné schody kupodivu scházejí. 36 Kromû v e uveden ch úprav mostu, schválen ch dvorsk m dekretem ze 4. bfiezna 1786, byla na mostû provedena je tû jedna úprava. Na jeho konci u vût í z Malostransk ch mosteck ch vûïí bylo odstranûno asi 14 m severního parapetu (a také k vûïi pfiilehlá stráïnice) a zfiízen sjezd k nynûj ímu hotelu U Tfií p trosû. Jeho úãelem bylo usnadnit v jezd a vjezd na most povozûm jedoucím na sever nebo z tohoto smûru, aby nemusely jako pfiedtím v úzké uliãce obtíïnû objíïdût vût í z mosteck ch vûïí. Podle závûreãného vyúãtování ze 14. ledna 1788 37 si tato úprava vãetnû vybourání stráïnice vyïádala 358 zl. Toto závûreãné vyúãtování obsahuje sedmnáct poloïek za práce provedené v letech 1784 1787. Kromû prací uveden ch jiï ve vyúãtování z 26. ledna 1785 a úprav mostu uveden ch v e jsou to náklady na zfiízení velké jímky kolem pilífiû ã. 2 a 3, mal ch jímek kolem pilífiû ã. 4, 7 a 9 a na opravy v ech uveden ch pilífiû. Celkové náklady jsou pak vyãísleny na 155 289 zl. a 39 kr., nejsou v ak koneãné, protoïe nezahrnují náklady z roku 1788. Ty podle Jaroslava Schallera 38 ãinily 912 zl. 42 kr., ale celkové náklady za léta 1784 1788 jen 152 325 zl. 18 1 / 2 kr. a po prodeji zbylého materiálu 150 871 zl. 29 kr. Není jasné, zda do nákladû byly zahrnuty i úãty za o etfiení rûzn ch poranûní v prûbûhu prací, jeï si podle úãtû z 20. listopadu, 7. fiíjna 1785, 7. fiíjna 1786 a 16. bfiezna 1788 39 za celkem 499 pfiípadû vyïádalo 939 zl. 68 kr. a pfiípadû muselo b t rozhodnû víc. TotéÏ se t ká nikde nezji - tûn ch nákladû na stráïní budku, která mûla b t náhradou za b valou stráïnici. F. L. Herget sice v roce 1788 pfiedloïil plány dvou estihrann ch budek, zapu tûn ch do parapetu (na v e uvedeném plánu mostu zakresleny v jiïním parapetu mezi pilífii ã. 4 a 5 a ã. 9 a 10), ale nakonec byla postavena jediná a jiná pfied podstavec sochy sv. Franti ka Borgiá e na estém pilífii. Její plán se nezachoval, jen podoba severního prûãelí na rytinû Vendelína Seliska (Zeliska). 40 StráÏní budka stála na mostû je tû v roce 1846, 41 ale asi brzy potom byla odstranûna a podstavec sochy sv. Franti ka Borgiá e opût odkryt. Dokonãení oprav mostu mûlo b t zavr eno holdem císafii Josefu II., jenï se na nich v znamnou mûrou finanãnû podílel. F. L. Herget a F. Traxal v této souvislosti v dopise guberniu z 20. fiíjna 1785 42 navrhli, aby se tak stalo pamûtní deskou, která by byla umístûna na Staromûstské mostecké vûïi a pfiipomínala císafiovy zásluhy na opravû mostu. Gubernium v ak reagovalo 1. srpna 1786 protinávrhem, 43 podle kterého mûl b t na místû b valé stráïnice na mostû císafii vztyãen pomník ve tvaru pyramidy, respektive obelisku, na nûjï byly objednány návrhy u Ignáce Franti ka Platzera a dal ího nejmenovaného sochafie. Z dûvodû, které stejnû jako pfiedchozí rozvádí Pavel Preiss, 44 v ak tento návrh nebyl realizován. Pomník byl v ak na místû b valé stráïnice, na pilífiovitém v bûïku nad jiïním zhlavím estého pilífie, v roce 1787 nakonec postaven, i kdyï jen v podobû nízkého hranolu nebo krychle. Byl oznaãován jako postament, snad jako podstavec pro pozdûj í obelisk nebo jin objekt. Jeho plán se zfiejmû nedochoval, známá je jen rytina Vendelína Seliska, 45 zobrazující ãelní stranu v podobû na v ku postaveného obdélníku, pfii patû a pod horním okrajem roz ífieného. Trojrozmûrnou podobu pomníku, i kdyï ponûkud jinou (s ãásteãnû pfiesahující horní deskou), mûïeme vidût na Langweillovû modelu Prahy (1826 1837) v Muzeu hlavního mûsta Prahy. Podle Jaroslava Schallera 46 byl pomník z ãerveného mramoru a nesl latinsk nápis, kter jmenovan také s drobn mi chybami jako první cituje v originále. F. M. Pelcl ve sv ch pamûtech k roku 1787 zapsal, Ïe pomník byl mramorov a podle mínûní nûkter ch pfiíli uboh a Ïe vypadal jako noãník, takïe na nûj nûkdo zavûsil posmû né latinské ver e. 47 W. J. Weleba pí e, Ïe postament je z ãerveného mramoru, a uvefiejàuje v e uvedenou Seliskovu rytinu jeho pfiední strany, ale bez jakéhokoliv nápisu (jen s nic nefiíkajícím písmenem a uprostfied). 48 Nápis ov em cituje i s nûmeck m pfiekladem na jiném místû. V pozdûj í publikaci Josef Rudl kromû latinského nápisu a jeho nûmeckého pfiekladu uvefiejàuje zmiàovanou rytinu i s doplnûn m nápisem. 49 Koneãnû K. V. Zap pí e, Ïe pomník byl mramorov v podobû jednoduché kostky, pfiiãemï cituje jak latinsk originál, tak zfiejmû jako první i ãesk pfieklad nápisu na nûm. 50 Poznámky 26 Viz pozn. 21. 27 Viz pozn. 10, plán No. 3. Je zaráïející, Ïe tento dûleïit dokument nebyl v ãetn ch publikacích o zaloïení Karlova mostu dosud zmiàován. 28 NA, âg-publ, sign. 59/1, k. ã. 1336. 29 Viz pozn. 28. 30 Pfii této úpravû pr byly na návrh F. L. Hergeta pouïity i mramorové náhrobníky z Betlémské kaple, zbofiené jeho pfiiãinûním v roce 1786, viz F. KREJSA: Betlém od roku 1516, in: Betlémská kaple, o jejích dûjinách a zachovan ch zbytcích, Praha 1922. 31 Milada VILÍMKOVÁ: Ke stavebním opravám Staromûstské mostecké vûïe, in: Památková péãe 54, 1979, s. 16 25 (na s. 20 fotokopie plánu pilífie z archivu ãeského gubernia). 32 Viz pozn. 28. 33 Franti ek Martin PELCL: Pamûti, Praha 1956, s. 69. 34 NA, âg-publ, sign. B XXXIII/1, k. ã. 945, plán No. 4. Na jiném místû (sign. 59/1, k. ã. 1336) jsou uloïeny dva podobné plány, podepsané rovnûï F. L. Hergetem a F. Traxalem, ale z roku 1788, jejichï úãel není jasn. 35 Viz Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 2, s. 242. 36 Schody byly v roce 1844 nahrazeny dvouramenn m schodi tûm pfied jiïní stranou 11. oblouku, které podle projektu Josefa Krannera postavil mûstsk stavitel Josef Schöbl, viz K. V. ZAP: PrÛvodce Prahou, Praha 1848, s. 184. 37 Viz pozn. 28. 38 Jaroslav SCHALLER: Beschreibung der kgl. Hauptund Residentz-Stadt Prag. Bd. II. Prag 1795, s. 343. 39 NA, âg-publ, sign. 59/14, k. ã. 1336, zde téï dopis F. L. Hergeta a F. Traxala z 19. prosince 1786 ve vûci nûjakého dal ího úãtu za 345 zl. a 23 kr. 40 W. J. WELLEBA: Die berühmte Prager-Brücke und ihre Statuen, Prag 1827, s. 70. 41 Josef RUDL, cit. v pozn. 1. 42 Viz pozn. 28. 43 Pavel PREISS: K návrhu pomníku Josefa II. na Karlovû mostû, in: Zprávy památkové péãe 55, 1995, s. 329 332. 44 Viz pozn. 28. 45 W. J. WELLEBA, cit. v pozn. 40, s. 62. 46 Jaroslav SCHALLER, cit. v pozn. 38, s. 362. 47 Franti ek Martin PELCL, cit. v pozn. 33, s. 161. 48 W. J. WELLEBA, cit. v pozn. 40, s. 62. 49 Josef RUDL, cit. v pozn. 1, s. 44. 66 INFORMACE

4 Obr. 4. Praha, KarlÛv most, stráïní budka pfied sochou sv.franti ka Borgiá e na estém pilífii, 1788, mûdiryt V. Seliska. (Pfievzato z W. J. Welleba: Die berühmte Prager-Brücke, 1827) Vût ina v e uveden ch autorû se ve sv ch dílech z konce 18. a první poloviny 19. století, tedy z doby existence pomníku, shoduje v tom, Ïe byl z ãerveného mramoru. To se ale nezdá pravdûpodobné, protoïe získat tak velk blok ãerveného mramoru, aby se z nûj dalo pomník zhotovit, by bylo zejména v pfiípadû na- ich mramorû velice obtíïné a nákladné. Pomník byl pravdûpodobnû jen z pískovcového korpusu, obloïeného deskami (nebo jen ãelní deskou) z ãerveného mramoru, na ãelní desce byl vytesán zmiàovan nápis. Pro nûj se v archivu ãeského gubernia zachovala pfiedloha 51 i dopis F. L. Hergeta a F. Traxala ze 14. ledna 1788 s vyúãtováním nákladû na Monument ve v i 300 zl. 10 kr. a na Parapet ve v i 811 zl. 5 1 / 2 kr., celkem tedy 1111 zl. 15 1 / 2 kr. 52 Vedle toho jsou pfiiloïeny ãtyfii nabídkové rozpoãty dvorního kameníka Michaela Komma ze 14. prosince 1786 na rûzné ãásti pomníku (vãetnû jeho varianty v podobû pyramidy) a obdobné nedatované rozpoãty kameníka Aloise Kollera. Jmenovaní zfiejmû jednotlivé díly pomníku realizovali, mramorovou desku druh z nich. Pomník na mostû stál pfiesnû sedmdesát let. V roce pûtistého v roãí zaloïení mostu byl odstranûn a na jeho místo postavena (8. 7. 1857) nová pískovcová socha sv. Kry tofa od sochafie Emanuela Maxe. Souãasnû byla na severní stranu Staromûstské mostecké vûïe umístûna deska, údajnû sejmutá z ru eného památníku. Tato deska z ãerveného (sliveneckého?) mramoru s vytesan m zlacen m latinsk m nápisem, shodn m s pfiedlohou v archivu ãeského gubernia (viz v e) a rovnûï s vytesan m zlacen m latinsk m nápisem o pfiemístûní desky v roce 1857 na spodní fiímse, je zde doposud. Sv m tvarem (obdélník o ífice 185 cm a v ce 138 cm), znûním i uspofiádáním nápisu se v ak li í od v podstatû ãtvercové desky na Seliskovû rytinû v díle Josefa Rudla. 53 Také rozmûry horní plochy zábradlí a v bûïku zhlaví estého pilífie pod nynûj í sochou sv. Kry tofa nekorespondují s rozmûry desky. Uvedená plocha je sice 292 cm iroká, ale ve v klenku zábradlí jen 183 cm hluboká. Pokud tedy pomník mûl tvar hranolu nebo krychle, tedy se ãtvercovou základnou (jak mimo jiné dokládá LangweillÛv model Prahy), mohl by mít jednu stranu nanejv 183 cm irokou, a to navíc v roz ífiené ãásti pfii patû a také bez jakéhokoliv odsazení vûãi okrajûm zábradlí a v bûïku pilífie, a 185 cm iroká deska by na nûm rozhodnû b t nemohla. Jediné vysvûtlení tedy je, Ïe na Staromûstskou mosteckou vûï byla umístûna jiná pozdûji zhotovená deska se stejn m nápisem, ale odli ného tvaru a rozmûrû. Zfiejmû pamûtní úãel mûla i jiná, v literatufie dosud prakticky nezmiàovaná 54 deska pod fiímsou stfiechy jihozápadní strany návodního zhlaví osmého pilífie. Má zhruba ãtvercov tvar s mírnû vysazen mi rohy (horní do stran, spodní dolû), je ze silnû zvûtralého a popraskaného ãerveného, vûtráním zrûïovûlého mramoru (sliveneckého?) a nesla neãiteln, nepochybnû nûmeck nápis. 55 Musela sem b t umístûna pfied rokem 1830, neboè je zachycena na vyobrazení mostu od Vincence Morstadta z téhoï roku. 56 Je pravdûpodobné, Ïe to bylo v závûru oprav mostu, snad v roce 1787 nebo 1788. Po kození Karlova mostu katastrofální povodní koncem února 1784 a jeho následné opravy a úpravy v letech 1784 1788 byly nepfiíli radostnou, ale mimofiádnû dûleïitou a dosud souhrnnû nezpracovanou kapitolou v historii této národní kulturní a technické památky. Poznatky shromáïdûné v tomto ãlánku jsou pfiíspûvkem k poznání nejen historie Karlova mostu a jeho konstrukce, ale i mostního stavitelství a spoleãensk ch pomûrû koncem josefinské doby v závûru 18. století. Václav RYBA ÍK Poznámky 50 Císafi Karel IV. vystavûl tento most roku 1357. Stáfiím v ak porouchan a roku 1784 pfiívalem ledu fieky témûfi zbofien, byl na rozkaz císafie Josefa II. opraven a nov mi podporami upevnûn. Viz Karel Vladislav ZAP, cit. v pozn. 36, s. 182. Modernûj í pfieklad viz Karel KREJâÍ: Praha legend a skuteãností, Praha 1981, s. 161. 51 Viz pozn. 28. 52 Viz pozn. 45. 53 Viz pozn. 45. 54 ZmiÀuje se o ní jen Josef VESEL, cit. v pozn. 19, s. 68. 55 Osobní sdûlení Mgr. Ing. Jana Beránka, kter desku v roce 2005 podrobnû studoval a fotografoval. 56 Viz napfiíklad Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 2, s. 86 87. Majestátní lvi ze Zbirohu mají své star í pfiíbuzné v Muskau Na podnût mého kolegy architekta Jana Hendrycha z V zkumného ústavu krajiny a okrasného zahradnictví v PrÛhonicích, s nímï dlouhodobû spolupracuji na nûkolika tématech, mezi které na prvním místû patfií architektura na panství vévody Albrechta z Vald tejna a porkûv Kuks, jsem se v roce 2007 zaãala zab vat analogiemi pruské architektury 19. století na na em území. Úkol to byl nelehk a v sledky nepatrné, aï se mi do rukou zcela náhodou dostala literatura váïící se k zámku Zbiroh, zejména k velmi krátké, ale o to v znamnûj í etapû, kdy zde pûsobil majitel zámku baron Henry Bethel von Strousberg, velkoprûmyslník, stavitel Ïeleznic, filozof a Ïurnalista, tedy osobnost jistû zasluhující mimofiádn zájem. Stavební úpravy zámku i parku, které provedl jeho dvorní berlínsk architekt August Orth, lze oznaãit za projev novorenesanãní tvorby, jeï se od souãasn ch tendencí ãeské architektury v znamnû odli uje. Monumentalita vstupního portiku je je tû umocnûná symetricky pfiedsunut mi sokly se sochami dvou bronzov ch lvû. Sv m v razem si nezadá se soudobou nûmeckou, respektive pruskou architekturou; inspirace Schinkelem je nesporná a zcela logická. Zde si ale dovolím upozornit, Ïe hlavním cílem ãlánku je podat ãistû základní informaci o novû prokázan ch skuteãnostech a otevfiít nûkolik námûtû k dal ímu odbornému bádání, nikoliv tedy hodnocení architektury, natoï prezentace jiï dokonãeného v zkumu. Právû ony sochy lvû jsou stûïejním tématem tohoto pfiíspûvku. V polovinû fiíjna roku 2007 jsme s architektem Hendrychem vyrazili na Zbiroh, abychom zmapovali a porovnali zásahy provedené po roce 1868, prohlédli si pfiilehl park a pofiídili základní fotodokumentaci. Krátce na to prezentoval Hendrych nûkteré snímky nûmeck m kolegûm z nadace Furst-Puckler Park Bad Muskau, ktefií byli pfiekvapeni nejen architekturou, ale pfiímo nad eni právû sochami lvû, neboè jsou zcela identické se sochami, které byly osazeny v roce 1857 na dva pfiedsunuté zdûné sokly pfied vstupní bránu Nového zámku v Muskau (MuÏákovû) a zniãeny za 2. svûtové války. Zde si dovolím jen ve struãnosti napsat pár slov k historii muskauského parku, kter je zapsán na seznamu Svûtového pfiírodního a kulturního dûdictví UNESCO. Láznû Muskau s velkolep m krajináfisk m parkem zaloïil majitel panství kníïe Ludwig Heinrich von Pückler, kter mûl rozsáhlé znalosti na poli krajináfiské a zahradní tvorby, nûkolikrát dlouhodobû pob val v Anglii a Irsku. Získané vûdomosti aplikoval úspû nû na svém panství v Muskau, kde se po roce 1822 usadil, pfiikoupil dal í pozemky a do kompozice pfiirozenû zaãlenil mûsto i okolní vesnice. Muskau se stalo vzorem pro krajináfiskou tvorbu a jeho vlivy jsou ãitelné po celé Evropû. Není bez zajímavosti, Ïe v parku pracoval po roce 1852 jako zahradní inspektor Eduard Petzold, kter v druhé polovinû 19. století zaloïil velkolepé krajináfiské parky v âechách, napfiíklad ve Smifiicích, Lysé nad Labem, pro rodinu LeitenberkÛ v Jo- INFORMACE 67

1 2 Obr. 1 a 2. Zbiroh (okres Rokycany), majestátní socha lva umístûná ve vstupním portiku zámku. (Foto M. Líãeníková) sefovû dole u Mladé Boleslavi a ve Skfiivanech u Hradce Králové. Ale vraème se k muskausk m a zbiroïsk m lvûm. Sochy na Zbirohu byly osazeny aï po roce 1868, jsou tedy mlad í. Zatím nelze pfiesnû urãit, jak se lvi na Zbiroh dostali, na ãí návrh a proã jako dvojníci lvû z Muskau. Nabízí se nûkolik objasàujících hypotéz, které by mohly iniciovat dal í bádání. Henry Bethel von Strousberg, bohat a vlivn prûmyslník, kter podnikal a stavûl Ïeleznice po celé Evropû, mûl pravdûpodobnû pfiístup do rodin jin ch v znamn ch osobností té doby. Nelze vylouãit, Ïe novû zaloïen podnik kníïete Pücklera znal osobnû, stejnû tak jeho berlínsk a zbiroïsk architekt August Orth jistû sledoval dobovou tvorbu i módu. Existuje i urãitá pfiímá spojitost Pücklera se Strousbergem, respektive s jeho podnikáním. KníÏe Pückler a jeho nástupce princ Frederick podporovali vybudování Strousbergovy Ïeleznice z Berlína do Görlitz. Je známo, Ïe Strousberg na svém brdském panství plánoval vybudování komplexu, kter pfiipomíná návrhy utopistick ch ideálních renesanãních mûst. Areál mûl obsahovat mezinárodní hotel, kolu, láznû, prádelnu a podobnû. Na realizaci pfiestavby zámku a úprav okolí se podílelo více neï 1500 dûlníkû. Instalace dvojice lvû byla jak msi zlat m hfiebem, kter hned pfii vstupu do zámku dával najevo majestátnost panství a umoc- Àoval spoleãenskou prestiï jeho majitele. Baron Strousberg pocházel z velmi chudé Ïidovské rodiny ve v chodním Prusku a vlastním pfiiãinûním se vypracoval na mimofiádnû úspû nou osobnost, jíï kromû podnikatelského nadání nechybûlo ani vzdûlání a literární talent. Byl podporován i samotn m císafiem Vilémem II. Ze zbiroïského panství podvûdomû vytváfiel jak si stát ve státû. Nakonec ho v ak zniãily intriky nelítostné konkurence a jeho plán zûstal nedokonãen, pfiesto zanechal v historii nesmazatelné stopy. Zámek Zbiroh postupnû vlastnilo nûkolik majitelû, po Strousbergovi rod Colloredo-Mannsfeld, od roku 1945 do roku 2004 vlastnil zámek stát, respektive armáda. Do lo k velkému zpusto ení a zanedbání zámku i jeho okolí. V roce 2004 koupila zámek spoleãnost Gastro Îofín, která postupnû památku úspû nû opravuje, zpfiístupàuje vefiejnosti a zámek po desetiletí témûfi vymazan z kulturného povûdomí se opût stává nav tûvovan m a obdivovan m místem. Tomu by mohla pfiispût i spolupráce s v e jmenovanou nadací Furst-Puckler Park Bad Muskau, která projevila zájem o moïnost pofiídit odlitky soch lvû. Ráda bych podûkovala majiteli zámku panu Jaroslavu Páchovi za vstfiícnost v jednání o této moïnosti i za jeho vlastní iniciativu a kroky, které zaãal podnikat. Celá akce se musí velmi peãlivû pfiipravit a zváïit, aby v první fiadû nedo- lo k po kození soch, jeï jsou dlouhodobû vystaveny nepfiízniv m klimatick m podmínkám. Je nutné zváïit i my lenku navrïenou restaurátorem akad. mal. Petrem Hamplem, aby byly pofiízeny kopie lvû nejen pro Muskau, ale i pro Zbiroh. Kopie by poté byly instalovány v exteriéru a originály vystaveny uvnitfi zámku, kde by byla zaji tûna jejich del í Ïivotnost. Spolupráce s nûmeck mi kolegy mûïe nabídnout dal í moïnosti, nadace spravující park v Muskau má rozsáhlou zku enost s obnovou historick ch krajináfisk ch celkû, jejich asistence a odborná spolupráce pfii obnovû parku a krajiny na Zbirohu by tedy mohla b t velmi pfiínosná. Otvírá se zde i moïnost hlub ího vûdeckého bádání a zaãlenûní areálu do evropského kontextu. Michaela LÍâENÍKOVÁ Název a ideové poselství Chrámu pfiátel zahrad a venkova ve Veltrusích Parky a stavební podniky Jana Rudolfa Chotka obsahují ãasto velmi sloïitá poselství, jejichï v znam není vïdy lehké rozlu tit. Deník jeho manïelky Marie Sidonie pfiiná í krátkou zprávu z fiíjna 1791, objasàující motivaci pro zaloïení nového chrámu k uctûní generála Laudona v zahradû Veltruského parku a jeho vlastní poselství, které chtûl zanechat budoucím generacím. 1 Musíme si pfiiblíïit, v jaké dobû se zaloïení odehrálo. lechtici na pfielomu století pfiecházeli ve v zdobû sv ch zahrad od náboïensk ch motivû kvla- steneck m. Dávali tím najevo svou identitu obãanû osvíceného státu, úctu k povinnostem a vefiejnému dobru. Namísto svatojánsk ch sloupû ãi kalvárií se stavûly obelisky míru, památníky císafiû a rakousk ch vojevûdcû. Pfiípad chrámu k uctûní Laudonovy památky je jedním z ran ch dokladû této módy. Gideon Ernst Laudon zemfiel v roce 1790 bûhem války proti TurkÛm. Zpráva o jeho smrti se Chotkovi donesla 22. ãervence 1790 a velmi jej zarmoutila. 2 GenerálÛv pohfieb se stal manifestací rakouského patriotismu a úcty k hrdinûm. V únoru 1790 zemfiel císafi Josef II., jehoï si Jan Rudolf také nesmírnû váïil, aãkoli s ním mûl ostré spory. 3 Jan Rudolf se v té dobû plnû vûnoval zasedání zemského snûmu v âechách a ve Vídni. Hrozilo v ak nebezpeãí, Ïe se jeho ãinnost bude vykládat jako nepfiátelství vûãi nejvzne enûj ímu arcidomu. MoÏná i tato okolnost jej pfiimûla k tomu, Ïe se rozhodl zaloïit ve veltruském parku patriotick chrám. Marie Sidonie nás informuje, Ïe slavnostní poloïení základního kamene se konalo 5. fiíjna nebo krátce pfiedtím. Chrám byl vûnován Josefovi II., Laudonovi a Lacymu jako ObráncÛm âech a pfiátelûm zahradnictví (Vertheidiger Böhmens und Freunde der Gartierung). Lacy byl zvolen nejspí e proto, Ïe byl nov m panovníkem poslán do v sluïby. Vûnování mûlo vyjádfiit Chotkovu vdûãnost za jejich obranu vlasti proti zahraniãním nepfiátelûm. Pfiátelství k zahradám mûlo snad b t metaforou mírové péãe o rozkvût vlasti. Latinsk nápis vysvûtluje, Ïe skuteãnû nejde doslova o zahrady, ale o dvojí úlohu muïû v dobû války a dobû míru. Do základního kamene uloïili slavnostní medaile z korunovace Leopolda II. a jeho manïelky, která se konala v Praze v záfií 1791, a latinsk nápis k poctû Josefa II. Hrabûnka dodává: Rozumûj tomu kaïd, jak umí. Text nápisu mûïe b t skuteãnû vyloïen vícer m zpûsobem; jednak jako projev úcty k Josefovi II., jednak jako v tka nevdûãnému despotovi. Buì mají zásluhu za obranu vlasti Lacy a Laudon, nebo dokonce Chotek a Clary-Aldringen. Josefovi II. císafii / Tví, âech ochrana ve válce / v míru peãovatelé statkû a zahrad / o vlast 4 dobfie se zaslouïili / hrabû Chotek a choè Marie Sidonie / hrabû Clary / obãané âech / 5. den po Kalendách, fiíjen 1791. 5 Poté se pr bilo do tympánû a troubilo na trumpety. Pfiedmûty uloïené v základech stavby nechali zazdít. lechtická spoleãnost se po slavnosti nalodila a jela 68 INFORMACE

po Vltavû do vsi Du níky (Duschnik), kde je ãekaly vozy, které je odvezly zpût do domu, tedy do Veltrus. Z hlediska dne ního toku Vltavy je to trasa velmi zvlá tní. Dnes nenese Ïádná ze staveb ve veltruském parku toto pfiesné jméno, je zde LaudonÛv pavilon a Chrám pfiátel zahrad a venkova. Jednalo se v ak nepochybnû o Chrám pfiátel zahrad a venkova, v nûmï kdysi stály busty Josefa II., Lacyho a Laudona. Na místû, kde byl chrám postaven, pr Laudon v roce 1778 pronásledoval pruského prince Jindfiicha. MoÏná se pozdûji Chotek rozhodl uctít Laudonovu památku je tû druhou stavbou. Zpráva ukazuje, Ïe objekt nemûl jen okrasnou funkci, vyjadfioval zároveà obãanské a patriotické pfiesvûdãení hrabûte Chotka i jeho dvojak vztah k císafii Josefovi. Ivo CERMAN Poznámky 1 SOA Litomûfiice, poboãka Dûãín, rodinn archiv Clary-AldringenÛ, kart. 110, inv. ã. 261, svazek 3 (1790 1791). 2 TamtéÏ, s. 31, ex 22. 7. 1790. 3 K Chotkov m sporûm a úãasti na stavovském hnutí srov. Ivo CERMAN: Aufgeklärtes Ständetum? Die Verfassungsdiskussion in Böhmen 1790 1791, in: Roland Gehrke (ed.), Aufbrüche in die Moderne. Frühparlamentarismus zwischen altständischer Ordnung und monarchischem Konstitutionalismus 1750 1850, Köln/Weimar/Wien 2005, s. 179 205; Ivo CERMAN: Opposition, oder Kooperation? Der Staat und die Stände in Böhmen 1749 1789, in: Gerhard Ammerer et alii (ed.), Bündnispartner und Konkurrenten der Landesfürsten? Die Stände in der Habsburgermonarchie, Wien 2007, s. 374 393. 4 V originále de patria et lamaenis druhé slovo se nepodafiilo identifikovat. 5 Zápis v deníku hrabûnky Marie Sidonie Chotkové, rozené Clary-Aldingen, z 5. fiíjna 1791. SOA Litomûfiice, poboãka Dûãín, rodinn archiv Clary-AldringenÛ, kart. 110, inv. ã. 261, svazek 3 (1790 1791), fol. 103 104. SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Nejv znamnûj í pfiípady nov ch rozvojov ch projektû t kajících se památek zapsan ch na Seznamu svûtového dûdictví v Evropû aneb Jak se s novostavbami ve vztahu ke svûtov m památkám pot kají v zahraniãí Ve dnech 23. ãervna 2. ãervence 2007 se konalo 31. zasedání V boru svûtového dûdictví, tentokrát aï ve vzdáleném mûstû Christchurch na Novém Zélandu. Program obsahoval rozsáhlou agendu. Nejznámûj- ím v stupem tûchto v roãních zasedání je doplàování Seznamu svûtového dûdictví. To v ak zdaleka není jejich hlavním smyslem, i kdyï mediální reflexe zasedání takové chápaní navozuje. Stejnû jako v minul ch letech patfiily mezi ãasovû nejnároãnûj í (ale odbornû vlastnû nejzajímavûj í) bloky, které komentovaly stav lokalit zapsan ch na Seznamu svûtového dûdictví v ohroïení a také stav dal ích památek, k nimï si V bor nebo Centrum svûtového dûdictví z nûjakého podnûtu vyïádaly zaslání podrobnûj ích informací. Posuzování stavu památek patfií k naplàování smyslu Úmluvy o ochranû svûtového dûdictví a v tomto smûru plní V bor skuteãnû úkolu jakési celosvûtové ústfiední památkové rady. Svûtové památky kulturní povahy jsou nejãastûji ohroïeny urbanistick mi tlaky, záplavami, nedostateãnou organizací cestovního ruchu, v nûkter ch (hlavnû africk ch) zemích napfiíklad i problémy s kanalizací, likvidací komunálního odpadu, nevhodn mi postupy obnovy, neexistencí koncepce péãe a rozvoje management planu. Pro obor památkové péãe a âeskou republiku jsou logicky nejzajímavûj í pfiípady t kající se kulturního dûdictví Evropy (i kdyï samozfiejmû problémy dal ích regionû nebo pfiírodních památek jsou rovnûï zajímavé a pouãné). Na programu zasedání V boru svûtového dûdictví byla fiada kontrolních zpráv ke kauzám projednávan m v pfiedchozím roce (2006) a pochopitelnû i témata nová. Pfiiná íme komentáfi k tûm, která mohou b t zobecnûna i pro na e prostfiedí. Zvonice v Belgii a Francii Tato rozsáhlá, takzvaná sériová svûtová památka obsahuje 23 zvonic v severní Francii a 32 ve Flandrech a Valonsku. 1 Ve francouzském mûstû Béthune probûhla v roce 2005 architektonická soutûï na projekt kryté trïnice. Vítûzn projekt má zaujmout plochu 30 x 39 m s v kou 7 m. Stavba je navrïena z oceli, hliníku a skla. Vstup do areálu je pouhé 3 m od zvonice. V fiíjnu bylo Centrum na tento projekt upozornûno místním obãansk m sdruïením s tím, Ïe stavební povolení má b t vydáno jiï v únoru 2007. Na základû dotazu Centra svûtového dûdictví Francie uvedla, Ïe Ministerstvo kultury stejnû jako jím fiízené subjekty stavbu podporují a Ïe bude je tû moïno vést diskusi o detailech v rámci stavebního fiízení. Centrum svûtového dûdictví v ak Francii vytklo, Ïe o projektu takového rozsahu v blízkosti chránûné stavby neinformovala ve smyslu 172 operaãních smûrnic. 2 Francie proto musí dodat detailnûj í informace o povaze projektu a jeho vlivu na hodnoty ãi stabilitu zvonice stejnû jako na její pohledové uplatnûní. Mostar Mûfiítkem neadekvátní urbanistick rozvoj ohroïuje Staré mûsto a okolí historického mostu v Mostaru. 3 Expertní mise z ãervna 2006 zjistila, Ïe v nárazníkové zónû 4 je jiï rozestavûn hotel, kter není v souladu se zásadami územního plánu. Na základû poïadavku z 30. zasedání V boru (2006) byla stavba hotelu pozastavena a zahájen proces hledání fie ení. Po konzultaci s expertem ze zahraniãí byla v alternativním projektu sníïena hmota hotelu, prûãelí stavby více rozãlenûno a navrïeny i povrchy odpovídající charakteru okolní historické zástavby. Poznámky 1 Stavby reprezentují tento stavební typ v podobû románské, gotické, renesanãní i barokní jejich v stavba byla povolována dekretem a staly se symboly mûstské nezávislosti i reprezentantem vlivu a bohatství dotãen ch mûst. 2 âlánek 172 Operaãních smûrnic zní: V bor pro svûtové dûdictví vyz vá signatáfiské státy Úmluvy, aby informovaly prostfiednictvím Sekretariátu o sv ch úmyslech podniknout nebo schválit v oblasti chránûné Úmluvou podstatné rekonstrukce nebo novou v stavbu, jeï by mohla zmûnit mimofiádnou univerzální hodnotu statku. Úfiední oznámení musí b t provedeno co nejdfiíve (napfiíklad pfied sepsáním základních dokumentû pro konkrétní projekty) a pfied tím, neï budou pfiijata rozhodnutí, která bude moïno jen tûïko mûnit, aby se V bor mohl podílet na hledání vhodn ch fie ení, zaruãujících uchování mimofiádné univerzální hodnoty statku. 3 Star most i mnohé stavby v historickém jádru Mostaru byly v nedávné dobû opraveny. Most je i novodob m symbolem mezinárodní spolupráce a koexistence rûzn ch kulturních, etnick ch a náboïensk ch komunit. 4 Stále více se jeví, Ïe pojem nárazníková zóna u svûtové památky nelze ztotoïnit s principem ochranného pásma, tak jak je známe z 17 na eho památkového zákona. Rozhodnû neplatí, Ïe nárazníková zóna je pasivním územím bez vlastní hodnoty, tvofiícím jen plochu chránící vnitfiní jádrovou památku. V bor svûtového dûdictví stále více intervenuje i v kauzách nad rámec této zóny, coï je pfiedmûtem kritiky nûkter ch ãlensk ch zemí. Je ale také jisté, Ïe posuzování potfiebného rozsahu nárazníkové zóny bude do budoucna vûnována vût í pozornost a ãlenské zemû budou zjevnû nabádány, aby si toto území zvolily co nejvût í. INFORMACE SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE 69

Riga 5 Riga a rozvojové projekty na území svûtové památky a jeho nárazníkové zóny jsou na programu zasedání V boru jiï od roku 2003. PoÏadavky V boru byly proto v roce 2007 jiï velmi nekompromisní. V bor dûraznû Ïádá o respektování anal z pohledov ch dopadû plánovan ch v kov ch staveb, zdûraznil potfiebu posílit platn památkov zákon, zejména limitováním v ky nov ch staveb v jádrové a nárazníkové zónû, a pokud je to nezbytné, i za ní (!). Dále poïaduje peãlivû revidovat v echny souãasné a budoucí projekty zejména zastavit probíhající projekty v kov ch staveb a dal- ích neadekvátních zámûrû na levém bfiehu fieky Daugavy (Západní Dviny), dokud nebude provedena podrobná a nezávislá anal za potenciálních dopadû na hodnoty, autenticitu a integritu historického centra. Stejnû tak bylo Loty sko vyzváno k provedení celkové vizuální studie ve vztahu k ir ímu prostfiedí svûtové památky tak, aby byl vytvofien koncepãní rámec pro nové rozvojové projekty, které by plnû respektovaly v jimeãnou univerzální hodnotu lokality. V echny poïadavky byly zakonãeny v strahou, Ïe Riga mûïe b t zafiazena na Seznam svûtového dûdictví v ohroïení. Sankt Peterburg Velmi sledovan byl tentokrát Sankt Peterburg a s ním spojené skupiny památek. Stále totiï pfietrvává nejednoznaãnost územního vymezení této památky. V lednu aï únoru 2007 byla pfiitom k této otázce uspofiádána i odborná konference. 6 V bor svûtového dûdictví proto vyjádfiil politování, Ïe Ïádané mapy v potfiebné podrobnosti stále nebyly dodány, ale hlavnû poïádal, aby byly zastaveny dal í kroky pfiípravy stavebního povolení pro vûïovou stavbu Gazpromu a byla zformulována argumentace, jak bude mít plánovaná stavba vliv na v jimeãné univerzální hodnoty Sankt Peterburgu. Také v tomto pfiípadû bylo uvedeno, Ïe na pfií tím zasedání bude zvaïováno zafiazení mûsta na Seznam svûtového dûdictví v ohroïení. Moskva V hlavním mûstû Ruské federace je za svûtovou památku prohlá en Kreml a Rudé námûstí. Na poãátku roku 2007 byly zahájeny demolice pûtipodlaïního souboru staveb z let 1891 1894, stojícího naproti Spasské vûïi Kremlu a v blízkosti chrámu sv. Vasila BlaÏeného. Komplex je pfiestavován od roku 2006 a pfiedpokládá se vznik nového funkãního celku, obsahujícího luxusní hotel, aukãní halu, byty, obchodní centrum a podzemní garáïe v e ov em s v razn m podílem takzvaného fasádismu. Za nejvût í ohro- Ïení jsou pokládány právû podzemní práce, které by mohly zpûsobit pohyby pûdy pod Rud m námûstím a ohrozit i chrám, jehoï statika jiï nyní není optimální. V bor svûtového dûdictví proto Ïádá, aby rusk stát zastavil v echny demoliãní práce na území svûtové památky nejménû do doby vyhodnocení v ech hrozeb pro její hodnoty, autenticitu a integritu. Do Moskvy také bude vyslána expertní mise. Fertö / Neusiedler See Modelov m pfiíkladem peãlivosti, s jakou se V bor svûtového dûdictví zab vá ir ím prostfiedím svûtov ch památek, je pfiípad plánovaného hotelu za hranicí nárazníkové zóny pfieshraniãní maìarsko-rakouské památky Kulturní krajina Fertö / Neusiedler See. Na poãátku roku 2007 rakouské úfiady informovaly Centrum svûtového dûdictví, Ïe bylo vydáno stavební povolení na stavbu 73 m vysokého hotelu ve vyv ené poloze na katastru obce Parndorf (3,8 km od hranice této svûtové památky a 1,9 km od hranice její nárazníkové zóny). O stavbu hotelu pfiitom investor usiloval jiï del í dobu, a to pfiímo v nárazníkové zónû, bylo mu v ak místními úfiady doporuãeno hledat vzdálenûj í polohu. Dosud jedin mi ru iv mi stavbami ve vizuálním kontaktu se svûtovou památkou jsou obilné silo a nûkolik vûtrn ch turbín. Tyto objekty zde v ak existovaly jiï v dobû nominace a zápisu území na Seznam svûtového dûdictví a v ponûkud vût í vzdálenosti neï plánovan hotel. Ten by se nyní mûl stát první v kovou stavbou v rozvojové zónû Parndorfu. Bezprostfiednû po informování Centra, které pochopilo, Ïe z právního hlediska stavbû nic nebrání, byla v únoru 2007 do místa vypravena expertní mise. Ta zjistila, Ïe hotel v ploché krajinû okolo Neziderského jezera bude mít negativní dopad na horizont pfii pohledech v krajinû. Probûhly intenzivní diskuse mezi ãleny mise, místními úfiady, investorem a projektantem. ProtoÏe stavební povolení jiï bylo vydáno, ãlenové mise zdûrazàovali, Ïe ústupek je dobrovoln m krokem. V sledkem jednání je redukce v ky hotelu na 47,2 m a jako kompenzace bude novostavba roz ífiena o dvû krat í, niï í kfiídla. Bylo také dohodnuto, Ïe stavba nebude mít svûtelné reklamy a bude opatfiena tlumen mi barvami. Rakousko navíc pfiislíbilo pfiipravit zonaci pfiilehlého území tak, aby bylo chránûno ir- í okolí svûtové památky. Salzburg a Graz V znamné projekty v rámci historického jádra probíhají i v rakousk ch mûstech Salzburg a Graz. Po zku enostech s neïádoucími projekty ve Vídni 7 v ak Rakousko zasílá V boru pfiehled v ech vût ích stavebních akcí. V pfiípadû Salzburgu dostal V bor informaci o vût- inû aktuálnû projednávan ch zámûrû, napfiíklad o plánované náhradû Ïelezniãního mostu pfies fieku za nov a pfiestavbû hlavního nádraïí, pfii níï bude zachována existující ocelová a sklenûná halová konstrukce. V pfiípadû Grazu se od zasedání v roce 2006 podafiilo upravit sporn projekt obchodního centra v jádrovém území památky. 8 V fiíjnu 2006 probûhla expertní mise, jejímï v sledkem byl soubor doporuãení pro v znamnou úpravu pûvodního návrhu. 9 V bor bude v voj i nadále sledovat. Zajímavá je pfiitom skuteãnost, Ïe Rakousko informuje i o v znamn ch zámûrech za hranicí nárazníkové zóny, v tomto pfiípadû o plánované pûtipodlaïní administrativní budovû nebo o osmipodlaïní obytné stavbû. V tomto kontextu se zdá, Ïe V bor svûtového dûdictví UNESCO skuteãnû pfiedpokládá, Ïe lokality svûtov ch památek se budou snaïit peãovat o historickou urbanizovanou krajinu jako celek, v nûmï pfiesné hranice nárazníkové zóny nejsou zcela rozhodující. Regensburg Pfiekvapivû brzy po zápisu na Seznam svûtového dûdictví (2006) v rozsahu historického jádra se do bloku problémov ch pfiípadû dostal i bavorsk Regensburg. Centrum svûtového dûdictví obdrïelo fiadu dopisû od obyvatel mûsta i obãansk ch sdruïení o chystané nové v stavbû. Mûsto totiï zorganizovalo mezinárodní soutûï na nové kulturní a konferenãní centrum na Dunajském trïi ti (Donaumarkt), které je pfiímo souãástí jádrového území svûtové památky. Projekt byl odmítnut na základû obãanského hlasování zorganizovaného na konci roku 2006 a dal í vyuïití území je stále diskutováno. Jin m kritizovan m zámûrem ve mûstû je plánovaná pfiestavba ãásti Thurn-Taxisovského zámku na hotel, diskutuje se i vyuïití karmelitánského kostela. Nûmecko bylo vyzváno, aby respektovalo 172 Operaãních smûrnic a o dal ích projektech V bor svûtového dûdictví informovalo, aniï k tomu bude vyz váno, dále bylo poïádáno o podrobnosti k projektûm, je tû neï bude jakkoli rozhodnuto. Poznámky 5 Riga byla jedním z hlavních mûst hanzovního spolku, prosperity dosáhla zejména ve 13. 15. století obchodováním se stfiední a v chodní Evropou. V znamn m obchodním centrem se stala také v 19. století a obecnû je pokládána za jedno z mûst s nejbohat í kolekcí secesních staveb v Evropû. Kromû toho se v ní nalézá mnoïství cenn ch dfievûn ch staveb z 19. století. 6 Podrobnûji o povaze této svûtové památky a fie en ch otázkách informovala Vûra KUâOVÁ: Informace o regionální konferenci UNESCO k otázkám péãe o historická mûsta zapsaná na Seznamu svûtového dûdictví, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 3, s. 243 246. 7 Podrobnûji viz napfiíklad Katefiina BEâKOVÁ: Projekt Wien-Mitte pouãn pfiíbûh z Vídnû, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 1, s. 3 6. 8 Podrobnûji o projektech v Grazu viz ãlánek Vûra KUâOVÁ: Informace o nûkter ch modelov ch pfiípadech projednávan ch V borem svûtového dûdictví na jeho 30. zasedání, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 5, s. 371 376. 9 Pro získání pfiedstavy o povaze takov ch podmínek je zde uvádím v celém pfiekladu: redukce nejménû dvou z nejvy ích stfiech a revize podoby títû, které je uzavírají; ve keré technické doplàky musí b t integrovány do stfie ních prostorû; v prûãelích nebudou Ïádná velká okna nebo sklenûné plochy, pokud ano, budou konstrukãnû rozãlenûny. Byly vzneseny dal í zásadní poïadavky: a) pro ilustraci skuteãné budoucí v ky areálu a korektní hodnocení dopadu na obraz mûsta bude v ka stfie ních konstrukcí simulována prostfiednictvím le ení; b) budou pfiedloïeny pfiesné vzorky plánovan ch materiálû a posouzeno jejich uplatnûní ve stfie ní krajinû historického jádra, zejména v pohledech ze Schlossbergu. 70 SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE

Praha Na zasedání V boru se v agendû posuzování problematick ch projektû poprvé objevila i Praha. Podstatu sporu o pfiijatelnost nov ch v kov ch staveb na Pankrácké pláni není nutno blíïe komentovat, bylo jí v posledních letech vûnováno mnoho pozornosti v na- ich médiích v eho druhu. Podrobnûj í genezi pfiinesl nedávno i tento ãasopis. 10 Postoj V boru svûtového dûdictví k tomuto projektu v nárazníkové zónû památky byl proto netrpûlivû oãekáván. O v znamu pfiípadu svûdãí i to, Ïe byl zafiazen do bloku vyïadujícího diskusi ãlenû V boru, s moïn m vyzváním zástupcû âeské republiky, aby doplnili poïadovaná fakta a zodpovûdûli vznesené dotazy. Praha je bezpochyby jedním z nejznámûj ích mûst svûta, a proto byla diskuse ãlenû V boru a zástupcû ICOMOS vûcná. Bylo konstatováno, Ïe panoramatické hodnoty mûsta jsou skuteãnû v znamné a jakékoli ohroïení je neïádoucí. Jednoznaãné pfiímé odmítnutí projektu sice nezaznûlo, nicménû v rok V boru obsahuje poïadavek, aby âeská republika projekt znovu zváïila, právû s ohledem na mimofiádné celosvûtové hodnoty mûsta, k nimï patfií historická mûstská krajina, poloha mûsta a pohledy na historické jádro i v hledy z nûj do ir ího okolí. âeská republika byla poïádána, aby jakékoli nové projekty respektovaly hodnoty historického jádra, aby zpracovala studii pohledov ch dopadû na hodnoty lokality, dále aby ve spolupráci s vûdeck mi v bory ICOMOS zajistila zpracování srovnávací studie k trvale udrïitelnému rozvoji historick ch mûst a k 1. 2. 2008 pfiedloïila podrobnou zprávu o stavu svûtové památky. Bylo také doporuãeno pozvat za tímto úãelem sdruïenou expertní misi Centra svûtového dûdictví a ICOMOS. V bor se tentokrát zab val pouze v kov mi stavbami na Pankráci, z podkladov ch materiálû bylo v ak zjevné, Ïe Centrum svûtového dûdictví má jiï i signály o dal ích v znamnûj ích rozvojov ch akcích vãetnû pfiestavby Ïelezniãního uzlu mezi hlavním a Masarykov m nádraïím. Liverpool Liverpool je lokalita pro Velkou Británii a její rozvoj zcela charakteristická; na Seznam svûtového dûdictví byla zapsána jako pfiímofiské obchodní mûsto 11 v roce 2004. Aã je to nedávno, ãelí jiï dnes rozvojov m projektûm. Svûtovou památku tvofií est men ích území a stavební aktivity jsou plánovány jak pfiímo v nich, tak na sousedících plochách. Pro vedení mûsta je proto pomûrnû sloïité hledat vyváïenost. Mûsto nyní proïívá urbanistickou renesanci, která bezpochyby napomáhá i opravám historického stavebního fondu. Pro rozvojová území byla zpracována fiada regulaãních plánû, jsou naplàovány regeneraãní projekty rûzného rozsahu, peãlivû pfiipravované a dokumentované z hlediska autenticity vzhledu i materiálû. Na více degradovan ch plochách jsou pozornû vyhledávány poãetné historické stavby i prvky a doplàovány proluky. Na základû rozhodnutí V boru probûhla v Liverpoolu v fiíjnu 2006 expertní mise. Jejím cílem bylo zváïit dopady navrïeného Liverpoolského muzea na hodnoty svûtové památky a posoudit i tfii dal í navrhované stavby v blízkosti v znamn ch historick ch staveb a cílov stav památky v urbanistickém kontextu. Mise v zásadû konstatovala, Ïe na úrovni oficiálních subjektû vãetnû English Heritage není k navrïenému projektu muzea zásadnûj í odpor (English Heritage se ve svém stanovisku dokonce domnívá, Ïe nové muzeum bude vysoce kvalitní architekturou, která doplní existující hodnoty). Konstatovala v ak, Ïe návrh nereflektuje specifick charakter svûtové památky, zejména vertikalitu jednotliv ch staveb a rytmus zástavby tyto charakteristiky mûly naopak slouïit k harmonizaci historického prostfiedí soudob mi architektonick mi intervencemi. V návaznosti na to se vedení mûsta zavázalo k rychlé pfiípravû souboru doplàkov ch plánovacích dokumentû, jejichï cílem je zavést pfiísnûj í kontrolu pro navrhované novostavby, jeï bude zaloïena na podrobné anal ze a popisu charakteru mûstské krajiny a horizontû vãetnû hustoty, pûdorysné struktury, materiálû a dal ích charakteristik jednotliv ch ãástí lokality. V závûru se mise odvolala na popis hodnot dané svûtové památky pfiipraven Velkou Británií, kter uvádí, Ïe Liverpool se skládá ze specifick ch území, jeï jsou svûdectvím v voje moderních technologií v docích, dopravních systémech i pfiístavní organizaci, s v znamn mi individuálními komerãními a vefiejn mi stavbami, soustfiedûn mi podél nûkolika málo ulic a dokládajícími bohatství mûsta na vrcholu jeho rozvoje. Novû navrïené budovy nepfievy ují stavby existující ani nenaru ují hlavní pohledy. Av ak pokud se navrïené muzeum posuzuje z hlediska celé urbanistické struktury hustoty zástavby, pûdorysné struktury i v kontextu s historick m charakterem hlavního mola Pier Head, existuje v projektu potenciální hrozba po- kození vizuální integrity této ãásti svûtové památky. Britská strana se zavázala k pfiípravû fiady koncepãních dokumentû vãetnû vzdûlávací a informaãní kampanû o hodnotách této památky. Navrhla také, aby se Liverpool podrobnûji rozpracoval jako pfiípadová studie (case-study) pro aplikaci doporuãení k péãi o historické mûstské krajiny. V návaznosti na pfiípad Liverpoolu V bor konstatoval, Ïe je nezbytné prohloubit definice a podmínky pro uchování integrity svûtov ch památek. V souvislosti s tím poïádal, aby Centrum svûtového dûdictví a ICOMOS spolupracovaly na vysvûtlujícím metodickém textu na dané téma, které by bylo zahrnuto do pfií tí novely Operaãních smûrnic. Stejnû tak se v prûbûhu zasedání opût vynofiila otázka takzvaného VídeÀského memoranda a jeho nejednoznaãného obsahu. PfiestoÏe byla jeho aplikace navrhována Centrem svûtového dûdictví v podkladov ch textech jako souãást rozhodnutí V boru, bylo zejména ze strany zemí stfiední a v chodní Evropy konstatováno, Ïe dokument není zcela zral a vyïaduje dopracování v duchu jiï dfiíve vznesen ch pfiipomínek a obav. 12 V bor svûtového dûdictví mûl v programu mnoho dal- ích pfiípadû. Nebylo smyslem tohoto ãlánku v echny pfiedstavit a komentovat. Lze v ak sledovat obecné zpfiísnûní posuzování nov ch nominací, právû proto, Ïe V bor svûtového dûdictví vnímá narûstající problémy památek jiï na Seznamu svûtového dûdictví zapsan ch. Je jisté, Ïe nûkteré pfiípady evropsk ch mûst byly naopak na programu zasedání V boru pouze pro informaci a naplnûní principû Úmluvy a jejích Operaãních smûrnic mûly seznámit svûtovou odbornou vefiejnost s tím, co v znamného se ve svûtov ch památkách dûje. U fiady lokalit byla situace natolik stabilizována, Ïe pro pfií tí rok jiï ani není vyïadována nová zpráva (coï ov em neznamená, Ïe tím zaniká povinnost informovat ve smyslu 172 Operaãních smûrnic viz v e a pozn. 2). ada evropsk ch míst 13 se v ak dostala do trvaleji negativního svûtla. ÁzerbajdÏánské Baku je jiï od roku 2003 na Seznamu svûtového dûdictví v ohroïení. Stejnû tak byla hodnocena situace v Rize a Sankt Peterburgu, jejichï sporné rozvojové projekty byly V borem projednávány jiï opakovanû (viz v e). Závûrem Z nûkolika uveden ch pfiíkladû je zjevné, Ïe problematické pfiípady se objevují v mnoha zemích. Na programu jednání V boru svûtového dûdictví jsou ãasto historická jádra mûst, která byla pro své hodnoty uznána jako souãást svûtového dûdictví, ale jsou zároveà Ïiv mi organismy s fiadou stavebních aktivit a logick mi potfiebami v voje. Na rozdíl od solitérních památek v krajinû (napfiíklad poutní kostely, zámecké rezidence, hrady dominující krajinû, archeologická nalezi tû, skalní památky) je péãe o jejich hodnoty skuteãnû sloïit m multioborov m úkolem. V dobû rozvinut ch informaãních technologií, zvlá tû v evropsk ch zemích, je navíc vysoce pravdûpodobné, Ïe o jak chkoli kontroverzních projektech mohou b t Centrum svûtového dûdictví nebo pfiímo V bor ãi ICOMOS rychle informovány angaïovanou vefiejností. Poznámky 10 Vûra KUâOVÁ: Zpráva o obsahu a prûbûhu workshopu o dostavbû Pankrácké plánû ve vztahu k obrazu Prahy jako svûtové památky aneb A co dál?, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 3, s. 247 251. 11 Liverpool hrál v znamnou úlohu v rûstu britského impéria. Stal se klíãov m pfiístavem s velk m pohybem osob, zejména otrokû a emigrantû ze severní Evropy do Ameriky. Byl zároveà pion rsk m mûstem ve v voji moderních technologií v docích, dopravních systémech a modelov m místem fiízení velk ch pfiístavû. 12 O tomto dokumentu a plánu upfiesàovat jeho obsah bylo podrobnûji informováno v ãlánku cit. v pozn. 6. 13 Projednávána byla i mûsta jin ch kontinentû. Mûsto Coro ve Venezuele a jeho pfiístav je dokonce na Seznamu svûtového dûdictví v ohroïení od roku 2005, jemensk Zabid je na témïe Seznamu jiï od roku 2000 a nyní byla zformulována hrozba jeho vy krtnutí ze Seznamu svûtového dûdictví na pfií tím zasedání. SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE 71

Rozhodnû se vyplatí, aby ãlenské zemû Úmluvy o ochranû svûtového dûdictví v tomto smûru nepodcenily závazek, kter z Úmluvy vypl vá a sice to, Ïe nominací sv ch cenn ch lokalit na Seznam svûtového dûdictví dobrovolnû slibují peãovat o nû ve jménu celého lidstva a zároveà respektují právo svûtového spoleãenství se o osud tûchto památek aktivnû zajímat a prostfiednictvím demokraticky voleného V boru svûtového dûdictví tento v voj také ovlivàovat ãi komentovat. Stále rostoucí poãet projednávan ch pfiíkladû ukazuje, Ïe snaha urychlit proces schválení nejednoznaãnû, nebo i protichûdnû na národní úrovni hodnocené akce, aniï je Centrum ve smyslu Operaãních smûrnic o zámûru informováno, mûïe následnû celou vûc v znamnû zkomplikovat. Na základû expertních zahraniãních misí a rozhodnutí V boru svûtového dûdictví mûïe b t poïadováno pfiehodnocení platn ch územních rozhodnutí nebo stavebních povolení. I na e svûtové památky se budou muset s touto praxí ztotoïnit a o sporn ch projektech, které by mohly ohrozit mimofiádné univerzální hodnoty, pro nûï byla daná lokalita na tento prestiïní Seznam zapsána, vãas informovat. Tento poïadavek není samozfiejmû nutno mechanicky pfiená et na pfiípady, které lze na národní úrovni vyfie it v bûïném procesu rozhodování a pfii nichï k odborn m sporûm nedochází. Vûra KUâOVÁ Villes et Pays d Art et d Histoire Mûsta a regiony umûní a historie V záfií loàského roku 2007 se uskuteãnila studijní cesta do Francie, zamûfiená na poznání prezentace kulturního dûdictví v této zemi. T denního pracovního pobytu, zorganizovaného francouzskou asociací REMPART, se zúãastnila skupina specialistû z Národního památkového ústavu, ktefií od roku 2005 pracují na pilotním projektu Netradiãní formy prezentace památkov ch objektû. Jihoãeské památkáfie reprezentovala hlavní fie itelka projektu Mgr. Katefiina Cichrová, západoãeské památkáfie zastupovali dal í fie itelé projektu Mgr. Tomá Wizovsk, Mgr. Ondfiej Cink, Mgr. Tomá Sokol a Mgr. Linda Foster. Francouzské ministerstvo kultury za tièuje sdruïení 124 mûst a obcí s památkov m potenciálem. âlenství ve sdruïení je volnû otevfiené v em zájemcûm bez omezení vázan ch na urãit stupeà kvality památek. Hlavním kritériem je aktivní pfiístup k rûzn m formám prezentace kulturních památek. Francouzské ministerstvo kultury finanãnû podporuje tyto prezentaãní aktivity a zároveà pfiímo napomáhá prezentaci pomocí speciálních webov ch stránek www.vpah.culture.fr. Prezentace kulturního dûdictví má rûzné formy, napfiíklad organizované prohlídky ãi prohlídky ve formû divadelního pfiedstavení. Zvlá tû oblíbené jsou noãní prohlídky speciální aktivity pro dûti a mládeï. Tuto nabídku zaji Èují mûsta prostfiednictvím informaãních a kulturních center, nûkde ve spolupráci s místními 1 2 Obr. 1 a 2. Vzdûlávací programy pro mládeï jako souãást prezentace francouzsk ch památek. (Foto K. Cichrová) muzey. Realizátory prohlídek jsou osoby se zvlá tní specializací, takzvaní animateurs de l architecture et de patrimoine (animátofii architektury a kulturního dûdictví). Pro tuto funkci neexistuje speciální vzdûlání, ale je nutné sloïit trojstupàové zkou ky zpûsobilosti vynikající znalosti obecné i regionální kulturní historie, kreativita a dobrá komunikace v pfiíslu ném regionu. První dva roky ãinnosti animátora v dané lokalitû jsou financovány ze speciálního pfiíspûvku francouzského ministerstva kultury. Jednou ze stûïejních prezentaãních ãinností v rámci VPAH jsou didaktické programy pro mládeï. Oslovení mladé vefiejnosti je jednou z priorit francouzské kulturní politiky v oblasti péãe o kulturní dûdictví. Rozhodnutím francouzské vlády z roku 2005 byl zfiízen mezirezortní webov portál www.education.arts. culture.fr, jenï propojuje ministerstvo kolství, ministerstvo kultury a v echny nevládní subjekty, které se problematikou vzdûlávání na poli kulturního dûdictví zab vají (napfiíklad NGO REMPART, pracující s dobrovolníky jiï ãtyfiicet let). Nabídka jednotliv ch lokalit je velmi pestrá. Najdeme v ní prezentaci dan ch památek, urbanistick ch celkû vãetnû parkû a zahrad, archeologie, industriální architektury ve spojení s tradiãními v robami a speciálními fiemesly. Mezi rûznorod mi formami se nabízí napfiíklad: náv tûva památky s prûvodcem (jedno- i vícehodinová), uzpûsobená vûkové skupinû mládeïe. Úãastníci jsou aktivnû zapojeni prostfiednictvím úkolû v pracovních listech (zábavné ilustrované testy, modely a dal í); kultury, kolství, regionu i obce. Pro v mûnu zku eností z jiï zaveden ch didaktick ch programû byla letos novû zfiízena na webu VPAH speciální stránka Au fil des experiences, na níï se prezentuje doposud sedmnáct lokalit. Mezi nejzajímavûj ími projekty jmenujme napfiíklad: Angers Poslouchat hudbu bez sluchu prezentace památek pro sluchovû postiïené; Tours Dot kat se pro poznání program zamûfien na poznání struktur a kvalit tradiãních materiálû; Quimper Malí mistfii vitráïisté nûkolikadenní pracovní dílna orientovaná na seznámení se s v robou vitrají vãetnû aktivní tvorby; Poitiers Restaurování jako pedagogická nabídka vyuïití prûbûhu restaurátorsk ch prací k hlub ímu poznání podstaty památek; Blois Dotek kartáãe, dotek tûtce program pro star í dûti zamûfien na teorii a praxi sochafiské a malífiské tvorby; Menton Zkus si pûstovat svou zahradu aktivní zapojení mlad ch do poznání a péãe o mûstské historické zahrady a parky. Dal í podnûtné nápady a inspiraci najdete na v e uveden ch webov ch stránkách. Souãástí studijní cesty byla také náv tûva jedné z lokalit zapojen ch do sdruïení VPAH. Meaux je mûsto stfiední velikosti (srovnatelné napfiíklad s Pískem), situované v zemûdûlské oblasti Île de France nedaleko PafiíÏe. Památkov potenciál mûsta zahrnuje objekty velmi rûznorodé datace i kvalit od antick ch památek pfies bohatou skupinu stfiedovûk ch staveb, spojen ch s rozmachem biskupské rezidence, aï po profánní památky klasicistní a industriální. den v památce (urbanistickém celku) pfiedstavuje Meaux se pfiipojilo k VPAH jiï roku 1988. aktivní celodenní pobyt, bûhem nûhoï dûti za pomoci lektora objevují rozmanité památkové hodnoty (nûkdy i formou testû ãi her). Nûkteré lokality nabízejí kromû pracovních listû k zapûjãení i rûzné pracovní nástroje a fotopfiístroje; ateliér architektury a kulturního dûdictví (pûl- nebo celodenní program) zamûfien na aktivní tvorbu inspirovanou památkami pod vedením lektora (tradiãní fiemesla, malífiství, sochafiství, divadlo, pohybové aktivity); tfiída kulturního dûdictví ve vybran ch lokalitách s ubytovacím zázemím se nabízejí nûkolikadenní komponované pobyty, zamûfiené na aktivní ãinnosti, které jsou nûkdy zakonãeny prezentací v sledkû rodiãûm i vefiejnosti (v stava, pfiedstavení). V echny aktivity jsou vût inou financovány vícezdrojovû, tedy spojením finanãní podpory ministerstva V souãasné dobû nabízí kulturní centrum, zfiízené a financované místní samosprávou, celou kálu témat pedagogick ch projektû: mûsto v dobû galo-románské archeologické památky; urbanistick v voj mûsta aï po souãasnost; katedrála; mûsto jako biskupská rezidence a gotická architektura; Meaux ve stfiedovûku; Meaux v 19. století; architektura 19. a 20. století; souãasn urbanismus; Meaux a voda; flóra a fauna kanálu Cornillon; sbírky mûstského muzea; kulturní dûdictví; bitva na Marnû. Pedagogické projekty jsou realizovány ve speciální klubovnû i v terénu. Náv tûvu tfiídy je nutné pfiedem objednat. Programy jsou variabilnû pouïitelné pro v echny vûkové skupiny od matefiské koly aï po 72 SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE

gymnázium. Bûhem kolních prázdnin jsou dûtem k dispozici takzvané animace památek speciální prohlídky se kolen m prûvodcem. Centrum pracuje s rûzn mi pomûckami. Intenzivnû se vyuïívají velké dfievûné modely stfiedovûk ch stavebních konstrukcí (obr. 1), pracovní listy, v tvarné makety pro kreativní programy na téma vitraje, manuskripty, urbanismus (dfievûná stavebnice obr. 2), archeologie, bohat fond diapozitivû i videotéka. Pro místní koly jsou programy poskytovány zdarma, vstupné platí pouze pfiespolní. SluÏby zaji Èuje t m dvou stál ch pracovníkû (jedna osoba na zkrácen úvazek a dal ích ãtyfii aï pût sezonních na nepravidelné úvazky). Kontakt: Denis Vassigh, Service du Patrimoine-Artet Histoire, 6 rue des Vieux-Moulins, 77100 Meaux Katefiina CICHROVÁ Velké téma evropské architektury: Loggia a zahrada Albrechta z Vald tejna ve Valdicích u Jiãína Dne 25. fiíjna 2007 se v budovû Akademie vûd âeské republiky na Národní tfiídû v Praze uskuteãnilo odborné setkání a diskuse na téma Loggia a zahrada Albrechta z Vald tejna ve Valdicích u Jiãína. Základním cílem bylo seznámit se s názory a stanovisky odborníkû, ktefií se problematikou loggie a její obnovy zab vají. Pro obecnûj í vstup do problematiky byly v úvodu pfiedneseny pfiíspûvky I. Muchky: Loggia v evropské architektufie, v nûmï autor pfiedstavil rûzné pfiíklady v znamn ch evropsk ch loggií, a S. Dobalové: Vald tejnské zahrady a jejich evropsk kontext. J. Hendrych z âvut seznámil pfiítomné s historick m v vojem Vald- tejnova libosadu i s limity a moïnostmi konzervace historick ch zahrad. Apeloval na nutnost respektovat existující mezinárodní charty a úmluvy (napfiíklad Florentskou chartu). Za územnû pfiíslu né pracovníky památkové péãe se, mimo Ing. Lenku Nyklovou z královéhradeckého ústavu, která se z dûvodu nemoci omluvila, setkání zúãastnil mûstsk památkáfi J. Balsk, kter hovofiil na téma v voje obnovy areálu loggie a libosadu. ZdÛraznil my lenku, Ïe pokud má památka Ïít, musí mít plnohodnotné vyuïití, a seznámil úãastníky s úãely, pro nûï byl areál uïíván od poãátku 19. století, a promûnami aï do roku 2005, kdy mûsto vypracovalo projekt obnovy a adaptace dvora pro smí ené funkce, konkretizovalo pfiedstavy o zpûsobu dal ího vyuïití, zaãalo pofiádat pravidelné kulturní akce a rozhodlo vrátit objekt casina do Programu záchrany architektonického dûdictví. Hlavní architekt Jiãína R. Jiránek pfiedstavil architektonickou studii pro obnovu areálu. Odborného setkání se zúãasnil i zástupce jiãínského muzea J. Gottlieb (s pfiíspûvkem Minulé, souãasné a budoucí programy vyuïití loggie), kter in personam zastupoval dobrovolná sdruïení obãanû aktivnû se zajímajících o osud památkového a pfiírodního areálu, a dal í odborníci z ústfiedního pracovi tû státní památkové péãe a vûdeck ch pracovi È. Vedle referátu M. Mádla Neznámá vald tejnská salla terrena zmiàme je tû vyãerpávající pfiíspûvek J. Beránka o stavebnû-historickém prûzkumu celého areálu, kter pfiinesl mnoho nov ch poznatkû. Ukázalo se, Ïe stavebnû-historické a dal í prûzkumy, provedené v nedávné minulosti, poskytují pomûrnû jasn obraz v voje areálu; bylo by v nich nicménû tfieba je tû pokraãovat, konkrétnû napfiíklad zahradním archeologick m prûzkumem jak uvnitfi, tak v bezprostfiedním okolí areálu (kvûli ovûfiení vedení stromové aleje; viz pfiíspûvek J. Borského: Prostor okolí ãestného dvora v rámci studie obnovy valdické aleje). Právû tak je zfiejmé, Ïe péãe, která byla celému areálu od samotného vzniku vûnována, nebyla adekvátní jeho v znamu. Zásadní desintegraci znamenalo v minulosti i vybudování Ïelezniãní trati Jiãín Turnov pfies zahradu. Nyní tedy jde i o urãitou historickou v zvu, aby se o reintegraci a rehabilitaci areálu pokusila dne ní spoleãnost. Jeho specifick m rysem je i okolnost, Ïe nebyl vzhledem k pfiedãasné smrti stavebníka Albrechta z Vald tejna v úplnosti dokonãen; to se t ká jak stavební konstrukce a v zdoby, tak i úpravy zahrady s plánovan m dobov m aparátem grott, vodních ploch, ka en a tak dále. K nutn m opravám, jeï jsou dûsledkem dlouhodobého zanedbání, se pfiidruïuje metodicky obtíïné fie ení celkové rehabilitace do podoby, která by více osvûtlovala pûvodní stavebníkûv zámûr. Je v ak nesporné, Ïe právû Vald tejnûv koncept patfiil k nejpokroãilej ím urbanisticko-architektonick m umûleck m kreacím první poloviny 17. století v Evropû vûbec. Jak v závûreãné diskusi zdûraznil generální konzervátor Národního památkového ústavu Josef tulc, je takov postup právû v pfiípadû mimofiádnû v znamn ch památek velmi Ïádoucí a usnadàuje nalezení optimálního postupu jejich obnovy. Mezinárodní rozmûr ostatnû potvrdila i úãast profesora Petra Fidlera z univerzity v Innsbrucku, kter se vald tejnskou architekturou dlouhodobû zab vá. Z této struãné extrapolace problematiky ov em vypl vá nutnost urãitého sladûní budoucí koncepce vyuïití areálu; vedle pochopitelné snahy zapojit jej do kulturního Ïivota mûsta nelze zapomínat ani na to, Ïe jde o areál skuteãnû mezinárodního v znamu tomu by odpovídalo jeho zpfiístupnûní na í i evropské vefiejnosti s odpovídající expozicí. Bez urãité ambicióznosti vlastníka památky mûsta Jiãína si to ov em nelze pfiedstavit; mûly by mu v tom skuteãnû úãinnû napomáhat ústfiední organizace a instituce, kde by také bylo tfieba hledat finanãní zdroje vãetnû dotací z Evropské unie. Jednání akcelerovalo poïadavek vytvofiení expertní skupiny, která by usilovala o optimální fie ení obnovy areálu jak v souvislosti s jeho dne ním vûdeck m poznáním, tak s ohledem na integraci do Ïivota mûsta a v znamného turistického regionu âeského ráje. Úãastníci rovnûï podpofiili návrh zástupce Národního památkového ústavu na pokraãování jednání pfii fie ení konkrétních otázek, k nûmuï by mûlo dojít co nejdfiíve. Odborné setkání pfiineslo mnoïství nov ch poznatkû nejen o jiãínském komplexu loggie a zahrady ve Valdicích, ale i o dal ích nálezech v areálu Vald tejnského paláce na Malé Stranû. Závûrem nám tedy nezb vá neï doufat, Ïe tato památka bude v nejbliï ích letech adekvátnû obnovena a dûstojnû vyuïívána, aby se tak v co nejlep ím stavu zachovala pro budoucí generace. Referáty, které úãastníci odevzdali písemnû, vy ly v Bulletinu Umûleckohistorické spoleãnosti v âesk ch zemích ã. 2/2007. Lucie ERNSTOVÁ, Ivan MUCHKA Mezinárodní konference Arcidiecézní muzeum na olomouckém hradû Ke konci minulého roku, ve dnech 20. 22. listopadu 2007, probûhla v prostorách novû upraveného kapitulního dûkanství 1 mezinárodní konference Arcidiecézní muzeum na olomouckém hradû, která otevfiela podnûtnou diskusi na dané téma, pfiinesla mnoho zajímav ch odpovûdí a nastolila otázky do budoucna. V echny pfiednesené pfiíspûvky byly opravdu mimofiádnû kvalitnû koncipovány a témata mûla irok zábûr. Vûnovala se jak problematice archeologie, památkové péãe, restaurování, historie a dûjin umûní, tak otázkám muzeologie, koncepce expozice, architektonického pojetí rekonstrukce a sloïité otázce adaptace star- ích objektû pro v stavní úãely. Konference probûhla ve spolupráci Muzea umûní Olomouc, Ústavu dûjin umûní Akademie vûd âeské republiky a olomouckého pracovi tû Národního památkového ústavu. Zúãastnili se jí na i pfiední historikové umûní, památkáfii, archeologové a restaurátofii i odborníci ze zahraniãí. Pfiedmûtem setkání bylo komplexní zhodnocení historického prostoru takzvaného olomouckého hradu, na nûmï v minul ch letech probíhaly archeologické, stavebnû-historické (1998 2002) i restaurátorské prûzkumy, které umoïnily po více neï dvaceti letech nov m zpûsobem interpretovat nûkteré podstatné otázky související s v vojem této v znamné moravské lokality. Jedná se o území s pozoruhodnou kontinuitou historického osídlení, jejíï souãástí bylo sídlo pfiemyslovsk ch kníïat, katedrála a biskupská rezidence, dûkanství i dal í objekty se sloïitou stavební historií a dûjinn mi peripetiemi. 2 První den konference byl spí e obecnûj ího charakteru, zamûfien na archeologické objevy, ir í souvis- Poznámky 1 Tématu Arcidiecézní muzeum v Olomouci byla napfiíklad vûnována ãást Zpráv památkové péãe 67, 2007, ã. 3, s. 185 204, pfiíspûvky v rubrice Diskuse, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 4, s. 336 340, diskuse na webu Národního památkového ústavu a dal í. 2 Citován Mgr. Ondfiej Jakubec, Ph.D., z tiskové zprávy o konferenci V Arcidiecézním muzeu zaãala mezinárodní konference o olomouckém hradu na www. olmuart.cz ze dne 20. 11. 2007. SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE 73

1 2 3 losti kfiesèanství ve Slezsku a dûjiny olomouckého hradu a jeho stfiedovûkého osídlení. Po oficiálním zahájení arcibiskupem olomouck m Mons. Janem Graubnerem, hejtmanem Olomouckého kraje RNDr. Ivanem Kosatíkem a fieditelem Muzea umûní prof. PhDr. Pavlem Zatloukalem pfiednesl Mgr. Richard Zatloukal z Národního památkového ústavu územního odborného pracovi tû v Olomouci, pfiíspûvek o záchranném archeologickém v zkumu v areálu muzea, kter pod jeho vedením probíhal v letech 1998 2006. Pfiedstavil nálezy jak drobného charakteru (napfiíklad ãásti keramick ch nádob), tak objev studny ãi brány se vstupem do okrouhlé románské vûïe (v stup ov em nalezen nebyl) a dal í. PhDr. Vít Dohnal, CSc., z Vlastivûdné spoleãnosti muzejní v Olomouci pokraãoval referátem Olomouck hrad a jeho archeologické poznávání, jenï pfiedstavil nález velkomoravsk ch hrobû na v chodní stranû valového opevnûní. Z dal ích pfiíspûvkû zmiàme je tû napfiíklad zajímavé referáty doc. PhDr. Jana Bystfiického, CSc.: Problém lokalizace Nového hrádku ãi dvojice PhDr. Leo Mlãák, Mgr. Katefiina Dolej í: K dûjinám olomouckého hradu ve 12. 16. století. Diskuse se vedla zejména o lokalizaci zaniklého kostela sv. Máfií Magdalény a takzvaného Nového hrádku a také o otázce, zda jsou substrukce segmentové zdi západnû od katedrály odkryté archeologick m v zkumem opevnûním, nebo církevní stavbou. Zatímco v prvním pfiípadû pfieváïil s v jimkou PhDr. Víta Dohnala, CSc. názor, Ïe odkryté základy v suterénu kapitulního dûkanství nepatfií ke kostelu sv. Máfií Magdalény, v ostatních sporn ch bodech nedo lo ani k náznaku konsenzu. Na závûr dne probûhlo spoleãenské setkání v kavárnû muzea. Druh den byl vûnován ir ím románsk m souvislostem (napfiíklad PhDr. Klára Bene ovská, CSc.: Poznámky na okraj ornamentálních románsk ch hlavic v historickém areálu olomouckého hradu ãi prof. PhDr. Tomá Durdík, DrSc.: Románské okrouhlé obytné vûïe ve stfiední Evropû) a nechybûl ani pfiíspûvek o Královském zámku v Krakovû (Dr. Janusz Firlet, Dr. hab. Prof. UR Zbigniew Pianowski), kde jsou rovnûï prezentovány jednotlivé stavební etapy wawelského areálu i jejich virtuální rekonstrukce. Odpolední blok byl zamûfien na oblast církevní tematiky. Mgr. Ondfiej Jakubec, Ph.D., referoval o kapli sv. Anny a svatoanenském kultu kolem roku 1600 a pfiítomn m pfiiblíïil stavební v voj této man ristické kaple (s renesanãní pfiední fasádou). Mluvilo se také o Arcidiecézním muzeu jako v znamném poãinu v oblasti péãe o církevní umûlecké památky (Mgr. tûpán Sittek), jeho tradicích a souãasnosti. Stfiedeãní pfiedná kov den byl zakonãen veãerní prohlídkou muzea s komentáfiem O. Jakubce, L. Mlãáka, P. Zatloukala a R. Zatloukala, která byla obohacena velice zajímavou, byè místy boufilivou debatou a v mûnou poznatkû. V ichni si tak mohli areál muzea i pfiilehlého biskupského paláce dûkladnû prohlédnout a dozvûdût se i mnohé ze zákulisí obnovy, coï lze rovnûï hodnotit jako velk pfiínos pofiádané konference. Boufilivá debata volnû pfie la do posledního dne, kter byl zamûfien na samotnou adaptaci olomouckého hradu pro v stavní úãely. Dopolední blok byl zahájen projevem fieditele muzea prof. PhDr. Pavla Zatloukala, kter pfiítomné seznámil jednak s prûbûhem celkové obnovy areálu i komplikacemi, bez nichï se vût inou Ïádn takov projekt neobejde, jednak s ohlasy na muzeum, pfiiãemï bylo bohuïel zjevné, Ïe negativní kritiku jednoznaãnû odmítá a naznaãené nedostatky nepfiipou tí. Tento postoj byl trochu pfiehnan a nepfiíznivû ovlivnil celkovou atmosféru dal ího prûbûhu, protoïe se tím nastolila emocionální, tudíï jednoznaãnû subjektivní nota dal í diskuse. Tedy pak uï spí e v mûny názorû, protoïe diskuse nebyla z v - e nastínûn ch dûvodû moïná a probíhala spí e jako prezentace osobního pfiístupu. Pfiedná ky pokraãovaly obecnûj ím pfiíspûvkem prof. PhDr. Rostislava váchy, CSc., na téma: Architektura ãesk ch muzeí a galerií po roce 1989, a poté za architektonick ateliér H H architekti pfiedstavil koncepci Arcidiecézního muzea Ing. akad. arch. Jan épka. Dal í zajímav pfiíspûvek PhDr. Martina Horáãka, Ph.D.: Poznámky k Arcidiecéznímu muzeu v Olomouci aneb Madona v krabici se zam lel nad otázkou autentického prostfiedí pro exponáty a formuloval my lenku, zda muzea nepfiedstavují pro vystavená umûlecká díla spí e zoo neï domov. Ing. arch. Milo Solafi zhodnotil pfiestavbu kapitulního dûkanství z pohledu památkové péãe Autorkou v ech fotografií je Lucie Ernstová. Obr. 1. Olomouc, Arcidiecézní muzeum, románská okrouhlá vûï s kaplí sv. Barbory, zákoutí s laviãkami. (Foto 2007) Obr. 2. Olomouc, Arcidiecézní muzeum, vstupní brána do areálu muzea, pohled na chrám sv. Václava. (Foto 2007) Obr. 3. Olomouc, Arcidiecézní muzeum, románsk biskupsk palác, prezentace pozûstatkû zdiva a románského sdruïeného okna. (Foto 2007) a spustil tak dal í vlnu ostré debaty. Jedním z nejspornûj ích témat byla úprava severních fasád románského paláce. Odpolední blok byl zamûfien na restaurování (PhDr. Vratislav Nejedl, CSc.: Autenticita v dekorativní nástûnné malbû; akad. mal. Jan Îivn : K restaurování nástûnn ch maleb v kfiíïové chodbû a dal í) a v voji koncepce stálé expozice Arcidiecézního muzea (Mgr. Gabriela Elbelová, Mgr. Helena Zápalková). Konference byla bezpochyby vyãerpávající, pfiinesla velice hodnotné pfiíspûvky, které budou oti tûny v pfiipravovaném sborníku, a byla sestavena s mimofiádnou snahou o komplexní zhodnocení celého areálu. Místy bohuïel pro krátk ãasov limit jednotliv ch vstupû nezbylo místo pro diskusi, nebo byla pfiedãasnû ukonãena, jakoï i nûkteré pfiíspûvky; pfiesto mohli v ichni pfiítomní získat mnoïství nov ch poznatkû a utvofiit si ucelenûj í pfiedstavu o problematice, jakou pfiestavba historického objektu pro souãasné v stavní úãely pfiedstavuje. Arcidiecézní muzeum je areál pln protikladû, má své nezpochybnitelné pfiednosti i úskalí. Vznikla zajímavá architektura, která bude je tû potfiebovat mnoïství péãe a snad i úprav, aby zcela vyhovovala provozu, pro nûjï je urãena, a byla schopna zajistit umûleck m dílûm dûstojn domov, v nûmï by si náv tûvníci mohli plnû vychutnat jejich krásu. Nûkteré problematické otázky budou pravdûpodobnû je tû pfiedmûtem dal- ích debat, jako napfiíklad nerespektování barevnosti fasád, problematicky nainstalovaná expozice, kdy je na malém prostoru nepfiehlednû prezentováno nad- 74 SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE

mûrné mnoïství dûl, nebo otázka Erbovního sálu, uprostfied nûhoï je umístûn rozmûrn fundus, kter znemoïàuje proïitek místnosti. Nikdo v ak není schopen vyfie it v e najednou a práce, která se za adaptací skr vá, si jistû zaslouïí obdiv. V e ukáïe aï budoucnost; Arcidiecézní muzeum v Olomouci vzniklo s poctivou my lenkou obohatit kulturní Ïivot mûsta, drïme tedy palce, aby se naplnila. Lucie ERNSTOVÁ Restaurování a ochrana umûleck ch dûl Restaurování restaurovaného Motto: vût ina památek byla za dobu své existence opakovanû obnovována; s pozûstatky takov ch zásahû je restaurátor ve své praxi dennû konfrontován Dne 29. listopadu 2007 se v prostorách b valého zámeckého pivovaru v Litomy li uskuteãnila mezioborová konference Restaurování a ochrana umûleck ch dûl restaurování restaurovaného. Konferenci pofiádalo pod zá titou Pardubického kraje obãanské srduïení Arte-fakt, sdruïení pro ochranu památek. Tato akce navazovala na konferenci Restaurování a ochrana umûleck ch malífisk ch a sochafisk ch dûl, kterou sdruïení uspofiádalo v loàském roce, taktéï v Litomy li. Tématem leto ního setkání bylo restaurování restaurovaného. Pfii jeho v bûru organizátofii zohlednili skuteãnost, Ïe ve své kaïdodenní práci na památkách je restaurátor pravidelnû konfrontován se zásahy z minulosti, které mají nejrûznûj í podobu, ale restaurátor je vïdy nucen brát je v úvahu a adekvátním zpûsobem na nû reagovat. ZároveÀ lo o téma dostateãnû iroké na to, aby jednotlivé pfiíspûvky mohly pokr t v znamnou ãást spektra problematiky restaurování a ochrany památek. Konference se setkala s velk m ohlasem odborné vefiejnosti a zúãastnilo se jí pfies sto tfiicet odborníkû. Kromû ãlenû sdruïení Arte-fakt to byli restaurátofii a konzervátofii, technologové, zástupci Národního památkového ústavu, památkov ch úfiadû mûst a obcí a studenti vysok ch kol restaurátorského a konzervátorského zamûfiení z celé âeské republiky. S úvodním pfiíspûvkem vystoupil, stejnû jako v loàském roce, host konference PhDr. Vratislav Nejedl, CSc., z Národního památkového ústavu, ústfiedního pracovi tû v Praze. V dal ím programu zaznûlo nûkolik pfiíspûvkû, které vyvolaly boufilivou diskusi. Jedním z nich byl pfiíspûvek Ing. arch. Milo e Solafie s názvem K otázce restaurování v památkové péãi, v nûmï se autor zam lel nad pojmem restaurování, jeho vymezením platn m zákonem o památkové péãi a jeho aplikací v praxi. Dal ím byl referát akad. soch. Michala BlaÏka, kter na pfiíkladu mezinárodního projektu záchrany architektonického komplexu Angkor Vat v KambodÏi porovnával jednotlivé pfiístupy zúãastnûn ch restaurátorsk ch t mû k restaurování a obnovû architektury a kamenosochafisk ch dûl. Dále pfiíspûvek akad. mal. Václava paleho, jenï kriticky zhodnotil dosavadní restaurátorské zásahy na sgrafitové v zdobû severního prûãelí Velké Míãovny v Královské zahradû PraÏského hradu. V dopoledním bloku vystoupil BcA. Jakub ëoubal, kter plénum seznámil s restaurováním sochafisk ch prvkû na chrámu sv. Barbory v Kutné Hofie a rovnûï pfiispûl nûkolika poznámkami k analogii chrliãû z tohoto chrámu s chrliãi z chrámu sv. Víta v Praze. BcA. Petr Gláser se ve svém pfiíspûvku vûnoval problematice pouïití fluátû pfii konsolidaci kamenosochafisk ch prvkû v minulosti. Diskusi podnítilo i vystoupení BcA. Jana Fedorãáka, jenï auditoriu pfiiblíïil restaurování sochy sv. Benna a andílka z mariánského sloupu v Kladnû. Odpolední blok zahájil Ing. Jakub Havlín z Vysoké koly chemickotechnologické v Praze s referátem o moïnostech vyuïití enzymû pfii restaurování umûleck ch dûl. Dále vystoupila akad. mal. Veronika Gabãová, zahraniãní host konference, která vyãerpávajícím zpûsobem shrnula moïnosti vyuïití moderních nedestruktivních metod prûzkumu umûleck ch dûl v restaurátorské praxi. Naznaãila také svou pfiedstavu metodiky v uky tûchto metod na restaurátorsk ch kolách. Mgr. Veronika Îáková, v leto ním roce jedin zástupce restaurování papíru, se vûnovala restaurování stfiedovûkého rukopisu ze sbírek Îidovského muzea v Praze. Hovofiila o restaurátorském zásahu v kontextu historie restaurovaného objektu. Zuzana Wichterlová, DiS., se poté zam lela nad problematikou restaurátorsk ch zásahû a jejich zmûn v ãase. V pfiedposledním pfiíspûvku konference Mgr. art. Jan Vojtûchovsk hovofiil o restaurování dvou oltáfiních obrazû z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kutné Hofie a srovnával souãasné restaurátorské zásahy, které byly na obrazech podmínûné odli n mi restaurátorsk mi zásahy z minulosti. Konferenci uzavfiel Mgr. art. Lubo Machaãko nûkolika poznámkami ke zpûsobu retu í a rekonstrukcí v sále ã. 116 v severním kfiídle b valé prelatury zámku Kinsk ch ve Îìáru nad Sázavou. Ve svém pfiíspûvku se vûnoval srovnání rozdílného zpûsobu závûreãn ch barevn ch úprav retu í a rekonstrukcí, proveden ch v tomto sále studenty Ateliéru restaurování nástûnné malby a sgrafita Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomy li a závûreãn ch barevn ch 1 Obr. 1. Litomy l (okres Svitavy), b val zámeck pivovar, úãastníci konference, pohled do pfiedná kového sálu. (Foto L. Machaãko, 2007) úprav sálu ã. 108 restaurovaného v 90. letech minulého století. Konference Restaurování a ochrana umûleck ch dûl restaurování restaurovaného splnila oãekávání, která do ní organizátofii vkládali, totiï uspofiádat mezioborové setkání, jeï pfiispûje, slovy PhDr. Vratislava Nejedlého, ke zvy ování komunikaãních dovedností mezi zástupci jednotliv ch oborû v péãi o památky, vytvofií prostor pro navázání nov ch profesních kontaktû a utu- Ïí kontakty stávající. Nezb vá neï doufat, Ïe podobná odborná setkání se podafií uspofiádat i v budoucnu. Více o akci a jednotliv ch pfiíspûvcích naleznete na www.arte-fakt.cz. Lubo MACHAâKO Záchranné archeologické v zkumy a mechanismy, které je mají umoïnit Pod tímto názvem se v prosinci 2007 uskuteãnil v prostorách Technického muzea v Brnû pracovní semináfi. Více neï padesát odborníkû, archeologû i pracovníkû státní správy se se lo k diskusi nad problematikou, kterou v poslední dobû znovu vyvolal postup pfii v stavbû polyfunkãního objektu Centrum Trnitá v Brnû. Kauza je pomûrnû známá, proto uveìme jen základní fakta. V rozhodnutí vydaném Odborem památkové péãe brnûnského magistrátu v kvûtnu 2006 je umístûní této novostavby z hlediska památkové péãe pfiípustné pfii dodrïení podmínek (mimo jiné): Stavebník oznámí zámûr Archeologickému ústavu a umoïní na dotãeném území pfiípadn záchrann archeologick v zkum. Lokalita se totiï nachází na území ochranného pásma mûstské památkové rezervace Brno. Nicménû v ãervnu následujícího roku byly na stavbû zahájeny zemní práce, které dále pokraãovaly pfies v echna upozornûní a v zvy. Pozemek byl nakonec vybagrován cel a nedokázala tomu zabránit ani enormní snaha brnûnsk ch kolegû, ani nûkteré nesmûlé kroky odpovûdn ch orgánû státní správy (vãetnû policie âr). Cel pfiípad vyvolal SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE 75

diskusi i na webu NPÚ (kde je také podrobnû popsán): http://www.npu.cz/pp/diskuse/diskuse2007/trnita/9/. Cíl brnûnského setkání byl tedy zfiejm, lo pfiedev ím o v mûnu zku eností z podobn ch pfiípadû vãetnû zhodnocení úãinnosti dosud uplatàovan ch postupû. Setkání zahájil spoleãn referát Rudolfa Procházky (Archaia Brno, ArúB), Radmily Stránské (NPÚ Brno) a Blanky Veselé (ArúB), kter pfiednesl prv z nich. Rekapituloval v voj celého pfiípadu v Trnité vãetnû postupu odborn ch orgánû památkové péãe i orgánû státní správy. V následné diskusi upozornil Jifií Varhaník (Památková inspekce Ministerstva kultury) na skuteãnost, Ïe provádûcí organizace (Archaia Brno) nepfiedloïila v tomto pfiípadû stavebníkovi kvalifikovan návrh dohody na provedení v zkumu. Podle J. Varhaníka lo o zásadní opomenutí, protoïe teprve existence návrhu dohody umoïní Krajskému úfiadu (nedojde-li k jejímu podpisu) konat. Druh m pfiíspûvkem bylo vystoupení Davida Merty a Marka Pe ky (Archaia Brno), ktefií se vûnovali souãasné praxi projednávání a zaji Èování záchrann ch archeologick ch v zkumû v Brnû. Upozornili na skuteãnost, Ïe se obvykle k vût ím akcím dostávají pozdû (nûkdy dokonce aï ve fázi bagrování) a v takov ch pfiípadech je dohoda s investorem ãasto obtíïná. To automaticky znamená ztíïenou pozici pfii jednání o podmínkách provedení v zkumu, v mnoha pfiípadech je pak provádûcí organizace nucena ke kompromisûm, s nimiï archeologové ãasto souhlasí, protoïe umoïní v zkum alespoà ãásti zanikající lokality. Nutnû vyvstává otázka, nakolik se kompromisní postupy vyplatí smûrem do budoucna. Podle zku eností z poslední doby jsem spí e skeptick. Kolegové Merta a Pe ka hovofiili i o bezesporu hor í v chozí pozici nestátních oprávnûn ch organizací oproti oficiálním institucím typu Archeologick ústav nebo Národní památkov ústav pfii jednáních se stavebníky. Jimi uvedené pfiíklady (napfiíklad námûstí Svobody) také neodpovídaly nûkdy vïit m pfiedstavám, Ïe by snad niãení archeologick ch terénû bylo v hradní záleïitostí privátních investorû. Michal Bure (Archeo Pro o. p. s.) uvedl zku enosti s pfiípadem zniãené lokality v Praze 6-Veleslavínû. Zdej- í lokalita je zapsaná kulturní památka, nicménû pfiedpoklad, Ïe zapsáním architektonické památky poïívají ochrany i archeologické terény a nálezy pod ní, se ukázal myln. Bylo podáno trestní oznámení, pfiípad dospûl k soudu. V dobû psaní této zprávy není jeho v rok znám. Velmi zajímav byl referát Radka irokého (ZIP PlzeÀ, o. p. s.), kter upozornil na tûïkosti s ochranou archeologick ch nálezû objeven ch na území, jeï nepodléhá plo né památkové ochranû. Na mapû plzeàsk ch pfiedmûstí chybí archeologické body, nejsou tudíï oficiálnû územím s archeologick mi nálezy. Na í ském pfiedmûstí byl pfii v stavbû Centra Plaza objeven pozdnû stfiedovûk Ïidovsk hfibitov, protoïe v ak investor nemûl ve stavebním povolení podmínku provedení záchranného v zkumu, nastaly problémy s uplatnûním vefiejného zájmu. Pro budoucí v voj v archeologii je znepokojující zprávou zji tûní, Ïe jeden a tent Ï v zkum byly ochotny provést dvû instituce, kaïdá naprosto jinou metodou a za zásadnû jin ch podmínek. Bez detailní znalosti vûci je kaïdé vyjádfiení obtíïné, nicménû otázky po fungování archeologické regionální komise, odpovûdnosti komise koreferentû i (ne)ãinnosti Archeologického ústavu a Národního památkového ústavu se pfiímo vtírají. Pro vût inu pfiítomn ch byla novou informací zpráva R. irokého o osudu pitální kaple objevené a vykopané na pitálském pfiedmûstí Václavem Menclem v roce 1946. Michal Zezula (NPÚ Ostrava) se ve svém pfiíspûvku mimo jiné vrátil ke kauze v stavby supermarketu Kaufland ve Fr dku, v níï památkáfii vyuïili v ech zákonn ch instrumentû, av ak jednu z rozhodujících rolí pfii záchranû alespoà ãásti bagrované plochy sehrál zájem médií a aktivní postoj místní kulturní vefiejnosti. Dal í M. Zezulou uveden pfiípad kauza zcela vybagrované parcely v historickém jádru Pfiíboru navozuje námûty k úvahám o obtíïnûj í ochranû kulturního dûdictví v men ích mûstech, v nichï logicky dochází k tûsnûj ímu propojení stavebníkû a místních orgánû. Jin m smûrem obrátil pozornost posluchaãû Richard Zatloukal (NPÚ Olomouc). Mnohé naznaãil uï název jeho pfiíspûvku: Archeologie versus stavebník, nebo archeologie versus archeologie? Ze srovnání zpûsobu realizace záchrann ch v zkumû v 70. letech 20. století pfii velk ch stavbách PriorÛ v Jihlavû a Olomouci a souãasné praxe je (doufejme) zfiejmá cesta, kterou od té doby urazila ãeská archeologie. Nicménû otázka, co s románsk m domem vyzvednut m tehdy v Olomouci, není vyfie ena dodnes. Krátk improvizovan pfiíspûvek Petera Bednára (ArÚ SAV Nitra) shrnul praktické zku enosti z pûsobení nového zákona o ochranû památek. Ke v em pfiíspûvkûm byla vedena hojná a vûcná diskuse moderovaná ZdeÀkem Dragounem. Motivem vût iny diskutujících archeologû byla pfiedev ím snaha dobrat se jakéhosi univerzálního postupu, jejï by bylo moïné v podobn ch pfiípadech aplikovat. MoÏná, Ïe nûktefií kolegové byli trochu zklamáni opakovanou odpovûdí Jifiího Varhaníka, Ïe takovou univerzální kuchafiku nelze pfiipravit, neboè kaïd pfiípad je jin. Vedle prvotního tématu setkání, kter m je vztah archeologa a stavebníka, byla nûkolikrát, trochu mimo pofiad jednání, zmínûna otázka spolupráce (ãi spí e nespolupráce a konkurence) jednotliv ch archeologick ch institucí. Znamená to, Ïe tento problém zaãíná b t alespoà v nûkter ch regionech palãiv. Je nutné podûkovat kolegûm z brnûnské o. p. s. Archaia, ktefií semináfi ve spolupráci s ústfiedním pracovi tûm Národního památkového ústavu pfiipravili. Snad jedin m záporem byl ne Èastn pfiedvánoãní termín a neúãast zástupcû nejvût í archeologické instituce Archeologického ústavu Akademie vûd âeské republiky. Michal TRYML RECENZE BIBLIOGRAFIE Publikace Jak dob t hrad. Památky takfika bez bariér Milan JANâO, Katefiina BURE OVÁ, Ondfiej EFCÒ: Jak dob t hrad. Památky takfika bez bariér, vydal Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, Praha 2007, ISBN 978-80-87104-09-5. JiÏ podruhé se náv tûvníkûm památek s omezenou schopností pohybu a orientace dostává do rukou prûvodce informující o hradech, hradních zfiíceninách, zámcích, klá terech, kostelech, skanzenech, zahradách, Ïidovsk ch památkách a archeologick ch nalezi tích, které jsou pro nû zcela, nebo alespoà ãásteãnû pfiístupné. Uvedené památky mohou vozíãkáfii, jimï pfiedev ím je prûvodce urãen, nav tívit buì samostatnû, nebo s pomocí asistentû ãi blízk ch osob. V pfiípadû vybran ch památek ve správû Národního památkového ústavu publikace upozoràuje i na objekty, které jsou v souãasné dobû pro vozíãkáfie pfiechodnû ãi trvale nepfiístupné (zfiícenina hradu Îebrák). Pfiedkládan prûvodce se od pfiedchozího, vydaného v roce 2004, 1 znaãnû li í. Pfiedev ím vzrostl poãet vybran ch a uvádûn ch kulturních památek, jak z území hlavního mûsta Prahy, tak z dal ích krajû âeské republiky. Památky jiï nejsou fiazeny abecednû, ale rozãlenûny do skupin dle jednotliv ch krajû, sefiazen ch abecednû za prvním hlavním mûstem Prahou. Autofii prûvodce tentokrát u jednotliv ch historick ch objektû rezignovali na popis jejich historie. Ta je podrobnû popsaná v nejrûznûj ích publikacích dostupn ch pfiímo v nav tíveném objektu nebo v bûïném kniïním prodeji. DÛraz je kladen na shromáïdûní co moïná nejpfiesnûj- ích a nejspolehlivûj ích informací urãen ch cílové skupinû náv tûvníkû s omezenou schopností pohybu a orientace, pfiedev ím v ak vozíãkáfiûm. Bûhem roku 2007, kdy prûvodce vznikal, autofii publikace vût inu z uveden ch památek 2 osobnû nav tívili a zhodnotili. Primárnû byla sledována dostupnost památek ve správû Národního památkového ústavu a národních kulturních památek, za které má ústfiední pracovi tû Národního památkového ústavu odbornou zodpovûdnost. V rámci hodnocení pfiístupnosti pro vozíãkáfie byla témûfi v hradnû sledována pfiístupnost s bûïn m mechanick m vozíkem, se kter m se manipuluje zcela jinak neï s elektrick m. Vlastník elektrického vozíku by mûl mít navíc také moïnost nabití baterií. Tato sluïba není prozatím, pokud je mi známo, dostupná. Poznámky 1 K. BURE OVÁ, O. EFCÒ: Seznam vybran ch nemovit ch kulturních památek pfiístupn ch pro osoby se sníïenou schopností pohybu, Praha 2004. 2 Památky v terénu dokumentoval Milan Janão. 76 SEMINÁŘE, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE