Slovník nářečí českého jazyka babátko cabicar bečna barachta břankačka celoden cogat angotka bubasit barušit baňas blechoň caluch věda 48 kolem nás pro všední den
Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Dialektologické oddělení ÚJČ je jediným akademickým pracovištěm v České republice, které se systematicky zabývá zkoumáním nespisovných útvarů českého národního jazyka; vedle problematiky tradičních teritoriálních dialektů a formování interdialektů zkoumá zvláštnosti běžné mluvy, a to i v oblastech s různou mírou migrace obyvatelstva, tj. ve městech a v pohraničních oblastech. KONTAKTY Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Veveří 97, 602 00 Brno http://www.ujc.cas.cz/o-ustavu/oddeleni/dialektologicke-oddeleni e-mail: dialekt@iach.cz Slovník nářečí českého jazyka (A C) (http://sncj.ujc.cas.cz)
Co je to Slovník nářečí českého jazyka? Slovník nářečí českého jazyka (SNČJ) je první lexikografické dílo, které zpracovává slovní zásobu všech nářečí českého jazyka, a to od poloviny 19. do konce 20. století. Obsahuje tedy nářeční výrazy z období zhruba 150 let. Co jsou to nářečí? Je všeobecně známo, že poněkud jinak se mluví v Čechách a jinak na Moravě a ve Slezsku. V Čechách lidé vostávají na vesnici, na Moravě bévajó/bývajú a ve Slezsku meškaju na dědině, v Čechách nám poličku vyrobí truhlář, na Moravě stolař, v Čechách nám leccos může překážet, kdežto na Moravě zavazet, v Čechách o štíhlém člověku řekneme, že je hubený, na Moravě pak, že je chudý, v Čechách uslyšíte chci, na Moravě chcu, v Čechách létají mouchy, na Moravě muchy, v Čechách můžete projít blátem, kdežto na Moravě blatem, v Čechách se vyslovuje na schledanou, na Moravě zpravidla na zhledanou. Různě se mluví i v jednotlivých částech Česka jinak zní čeština v okolí Plzně nebo na Českobudějovicku, jinak zase v Podkrkonoší nebo na Litomyšlsku; podle mluvy můžeme identifikovat rodáka z Prostějovska, Valašska, Ostravska. Územním variantám běžné mluvy se říká nářečí (dialekty). Vzhledem k tomu, že jde právě o rozdíly územní, mluvíme o těchto nářečích jako o nářečích teritoriálních. Tradiční teritoriální dialekt je tedy územně vymezený útvar národního jazyka, který má své rysy tvaroslovné (např. 6. pád množného čísla: klukách klukoch klucích), hláskoslovné, mezi něž patří i rysy výslovnostní (např. lesík lesejk lesék, auto áuto outo óto hóto, pivo pívo (viz mapu), buchty bochte; Mapa rozšíření nářečních podob pivo pívo (Český jazykový atlas 5, s. 204)
guláš kuláš, potvora potfora) aj. Nářečí jsou omezena na mluvenou neveřejnou spontánní komunikaci dialogickou. Podle míry vzájemných shod se seskupují do větších skupin, směrem k okrajům území nářečních rysů přibývá. Jak a kdy nářečí vznikla? Nářečí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se dělí podle výsledků vývoje pračeských samohlásek ý (dnes spisovného ý, např. pýcha, starý) a ú (dnes spisovného ou, např. mouka, dobrou). Vydělují se tak jednak nářeční skupiny, v nichž došlo ke změně ý v ej a ú v ou, popř. k následné změně ej v é a ou v ó, jednak nářeční skupiny, v nichž zůstávají původní samohlásky ý a ú uchovány, popř. podléhají krácení a mění se v y a u (viz mapy soused a dobrý). Rozlišujeme tedy čtyři základní nářeční skupiny (viz mapu): 1. česká nářečí v užším smyslu (mouka, starej) 2. nářečí středomoravská (móka, staré) 3. nářečí východomoravská (múka, starý) 4. nářečí slezská (muka, stary) Uvedené hláskové změny probíhaly ve 14. 16. století. Základní nářeční skupiny Proč potřebujeme celonárodní nářeční slovník? Slovník nářečí českého jazyka patří k nejpotřebnějším akcím na poli záchrany našeho kulturního dědictví. Z živé mluvy se vytrácejí mnohá slova i celé skupiny slov, a to v důsledku změn společensko-hospodářských poměrů a s tím souvisejících změn ve způsobu života, zejména na venkově. Přispěly k tomu především kolektivizace zemědělství v padesátých letech 20. století, vylidňování vesnic v důsledku stěhování obyvatel za prací, nárůst vzdělanosti nebo vliv sdělovacích prostředků.
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 2 3 Takřka výhradně nářečí používala v každodenním životě ještě generace narozená kolem roku 1900; její mluvu se naštěstí podařilo zachytit výzkumem pro Český jazykový atlas v letech 1964 1972. Z dnešních výzkumů je však zřejmé, že mládež již mnohá nářeční slova nezná nebo je zná jen z doslechu, např. šumná hezká ; Výsledky vývoje pračeského ú a ý jsou zobrazeny na mapách z Českého jazykového atlasu 5, a to na mapě soused (s. 99) a na mapě dobrý (s. 80): ou a ej v českých nářečích v užším smyslu, ó a é v nářečích středomoravských, ú a ý/í ve východomoravských (v severní polovině je původní ý ve výslovnosti zachováno, v jižní polovině došlo později k jeho splynutí s í) a u a y ve slezských nářečích
Z výzkumu pro Český jazykový atlas v šedesátých letech 20. století (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) švidravý, pidravý šilhavý ; čučka čočka ; bohdál, bocán čáp ; turkyň kukuřice ; hafera borůvka (viz mapu na s. 4 areál na východě našeho území). Některé nářeční výrazy se naopak uchovávají v mluvě mladé generace i dnes, např. ve Slezsku slovo synek pro označení chlapce a kobzol pro brambor, na Moravě pojmenování piják pro klíště, gatě pro kalhoty a označení kadlátka nebo trnka pro švestku (viz mapu na s. 5). Celočeský nářeční slovník doposud v českém prostředí chyběl, a byl proto očekáván jak laickou, tak odbornou (a to i mezinárodní) veřejností. K jeho zpracovávání se však mohlo přistoupit teprve po završení prací na Českém jazykovém atlase; jeho šest svazků vyšlo v letech 1992 2011 (podrobněji viz brožura Nářečí dříve a nyní. Český jazykový atlas, http://www.vedakolemnas.cz). Slovník nářečí českého jazyka vzniká od roku 2011 v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., v Brně. První část slovníku (hesla začínající písmeny A C) byla zpřístupněna v elektronické podobě začátkem roku 2016, viz http://sncj.ujc.cas.cz. Mapa rozšíření nářečních výrazů pro borůvku (Český jazykový atlas 2, s. 232)
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 4 5 Mapa rozšíření nářečních výrazů pro švestku (Český jazykový atlas 2, s. 52) Jaký byl zájem o nářeční slovní zásobu v minulosti? Zájem o nářeční lexikum sahá hluboko do naší historie. Již ze středověku jsou doložena ojedinělá pozorování rozdílů v jazyce souvisejících s rozdílným krajovým původem mluvčích. Např. Jan Hus, rodák z jihočeského Husince, v předmluvě k Postille z roku 1413 upozorňuje, že některé výrazy nebo tvary, které při psaní užívá, jsou regionálně omezeny: Titulní list z Husovy Postilly (z vydání připraveného Václavem Flajšhansem roku 1900); ukázka z předmluvy
Soustavný vědecký zájem o slovní zásobu (lexikum) českých nářečí se však uplatňuje až v rozsáhlém Dialektickém slovníku moravském (1906). Jeho autorem byl František Bartoš (1837 1906), pedagog, jazykovědec, etnograf, významná osobnost moravského kulturního a vědeckého života, jehož 110. výročí úmrtí si připomínáme právě v tomto roce. Bartošovo celoživotní dialektologické dílo se vztahuje k Moravě a Slezsku, proto je označován za zakladatele moravské dialektologie. Bartošův slovník se stal vzorem pro další práce, inspiroval se jím např. Jan František Hruška (1865 1937). Jeho Dialektický slovník chodský (1907) je prvním nářečním slovníkem z oblasti Čech. Archiv lidového jazyka Titulní list Dialektického slovníku moravského Františka Bartoše (1906); ukázka hesel Materiál z Dialektického slovníku moravského i z Dialektického slovníku chodského je včleněn do Archivu lidového jazyka (ALJ), založeného dialektologickým oddělením Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze v roce 1952. Cílem bylo uchovat kdysi bohatou nářeční slovní zásobu a koncentrovat písemné nářeční doklady v jednom co nejúplnějším souboru. Archiv tvoří základnu pro Slovník nářečí českého jazyka (SNČJ). V ALJ jsou soustředěny excerpce z nářečních prací tištěných i rukopisných (nářeční monografie, slovníky, soukromé sběry, časopisecké příspěvky filologické či etnografické, drobné rukopisné záznamy) z různých oblastí Čech, Moravy a Slezska od osmdesátých let 19. století po současnost. Nejstarší doklady jsou z knihy Aloise Vojtěcha Šembery Základové dialektologie československé (1864).
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 6 7 Materiál byl doplňován autentickými příklady z nářečních promluv, které zaznamenali externí spolupracovníci dopisovatelé (filologové, studenti a venkovští učitelé) v oblastech, odkud bylo materiálu málo nebo chyběl úplně. V některých případech byl nářeční výraz přiblížen ilustrativním nákresem s popisky a někdy i poznámkami vysvětlujícími význam slova (viz obrázek). Kartotéční lístek z Archivu lidového jazyka V roce 2010, tj. před započetím prací na SNČJ, byl materiál digitalizován a nový je do ALJ ukládán již jen v elektronické podobě. Jedná se např. o doklady získané z dvoufázové korespondenční lexikální ankety uskutečněné v padesátých letech 20. století. Do obcí, kde byla škola, byly rozeslány dva sešity Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka; za pomoci rodilých mluvčích je vyplňovali zpravidla učitelé (viz obrázek na s. 8). Vyplněné dotazníky jsou archivovány v dialektologickém oddělení ÚJČ v Brně; byly využívány při práci na Českém jazykovém atlase, v současné době probíhá jejich kompletní důkladná odborná revize. Součástí ALJ je také materiál shromážděný na základě dotazníků pro Český jazykový atlas, a to jak publikovaný v jeho pěti svazcích (tj. bezmála 27 tisíc slov a slovních forem), tak i materiál nepublikovaný. Archiv je dále doplňován o nové doklady z regionálních zdrojů, z rukopisných, tištěných i elektronických nářečních slovníků a monografií, z diplomových a disertačních prací dialektologického zaměření a též z doplňkových a ověřovacích nářečních výzkumů, na které každoročně vyjíždějí pracovníci dialektologického oddělení. V menší míře jsou do ALJ včleňovány
i doklady z beletrie, a to z děl spisovatelů, kteří byli úzce spjati s určitým regionem a ve svých dílech pak používali místní nářečí. Zatímco v roce 1964 obsahoval ALJ jen necelých 400 000 kartotéčních lístků (300 000 lístků bylo získáno excerpcí z monografií, slovníků atd., necelých 50 000 pak z časopisu Český lid a z regionální literatury a 50 000 z materiálu od dopisovatelů), do dnešní doby se rozrostl zhruba na 1,5 milionu záznamů. Vyplněný list Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 8 9 Nářeční výzkum na Chodsku, 1994, a na Doudlebsku, 1999 (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) Zápis nářečních dokladů V ALJ se setkáváme s různými způsoby zápisu mluvené řeči, které se více či méně liší od psané formy češtiny, na kterou jsme všichni zvyklí. Materiál totiž pochází z různých zdrojů od odborných dialektologických prací až po beletrii. Zapisovatelé se vždy snažili o co nejpřesnější vystižení charakteru místního nářečí, jen zřídka však byli školení dialektologové. Proto autoři SNČJ při tvorbě hesel psanou podobu nářečních dokladů upravují. Vycházejí přitom ze zásad dialektologického přepisu užitého v knize České nářeční texty (1976, s. 8 9); ten navazuje na starší Pravidla pro vědecký přepis dialektických zápisů (1943, rozšířená verze 1951). Podle těchto zásad se např. slova dítě, hodina, nízko, kůň, město, chalupa přepisují podle místní výslovnosti takto: ďíťe, hoďina, ňísko, kúň, mjesto/mňesto, chalupa/chałupa atd. Jak se aplikují zásady dialektologického přepisu, dokumentuje slovníkové heslo březulka, ve kterém byl využit doklad z knihy lékaře, básníka, spisovatele a politika Ondřeje Přikryla (1862 1936), rodáka z Výšovic u Prostějova. Bévalo. Obrázke z Hané (1927): Na Veleké pátek belo jož v polo popraveny, krtičence na lókách rozhrabany a rozházeny a tož dědina hleděla si sebe. Tetke dolečovale a podrovnávale staveňa, stréci oklózele dvore, pacholci řezale na svátke sečko, divke omětale póčene, omévale okna a drhle trečafe, děvčata zháněle březolko na velekonočni vajička a děcka se rozbihovale pro vrbovy prótke na mrskutovy žele. Ke kostelo trósele se ledi lóbat Pámbučka a za školó pohrkávale hrkačke a poklupávale klupače. Heslo ze SNČJ :
Pozorný čtenář si jistě povšiml drobných úprav Přikrylova textu vzniklých uplatněním zásad dialektologického přepisu, např. děvčata ďefčata, užití speciálních znaků pro širokou výslovnost hlásek e, o. Databáze souvislých nářečních textů Důležitým pramenem pro tvorbu SNČJ je Databáze souvislých nářečních textů. Jedná se o obsáhlý elektronický soubor nářečních textů a souvislých vyprávění, která zaznamenali jak školení dialektologové, tak lidoví vypravěči a neškolení zájemci o nářečí. V souboru jsou vyhledávány především větné kontexty dokládající užití nářečního výrazu v daném významu. Do Databáze jsou mj. zařazeny nářeční ukázky z knihy Jaroslava Voráče Česká nářečí jihozápadní II (1976). Např. v hesle biják byl využit doklad z vyprávění ženy narozené roku 1888 v obci Žebnice na severním Plzeňsku: Cep to bil držák, biják, vošiťí. To vošiťí se ďelalo z vepřoví kúži, to si nařezáli ze sviňí. Diš se zabíjelo v zimje, tak se s tim počítalo na zásobi. Mláťit se mušel učit: drš pitel, to bilo s třema (= říkadlo při mlácení třemi cepy); štirma: husa peče, sádlo teče, to mušelo klapat jako muzikanťí; pjeťi: pátej do pekla; šesťi: vokolo stodoli, to ešťe ale ňákej přízvug bil jinej k tomu. Pane, to bila kolikrád vejplata (= výprask), diš se ti noti nedrželi. Diš to bil učedňík, to kolikrád dostal vejplatu. Heslo ze SNČJ :
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 10 11 Mapa rozšíření nářečních výrazů pro biják cepu (Český jazykový atlas 3, s. 198) Cep nákres z obrázkové přílohy k Dotazníku pro výzkum českých nářečí: 1 držák 2 biják 3 kožené ošití cepu 4 svorník Muž s cepem, šedesátá léta 20. století (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) Archiv zvukových záznamů nářečních promluv Dalším zdrojem pro SNČJ je Archiv zvukových záznamů nářečních promluv; obsahuje nahrávky získané během nářečních výzkumů. Starší záznamy uchovávané na magnetofonových páskách byly ve spolupráci s Českým rozhlasem převedeny do digitální podoby a v současnosti jsou popisovány a zálohovány. Část
Dialektologové při výzkumu nářečních pojmenování částí cepu, šedesátá léta 20. století (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) jich byla využita v šestém svazku Českého jazykového atlasu. Dodatky (2011); jeho součástí jsou dvě CD se 70 ukázkami nářečních promluv ze všech nářečních oblastí našeho území. Archiv je průběžně doplňován o nové nahrávky běžně mluveného jazyka. Jaká slova jsou zařazena do SNČJ? Slova, která nejsou obsažena ve spisovném jazyce, např. babušistý,(o krávě) mající světlou skvrnu na čele, baraška,bílá sukně potištěná puntíky, batina,modřina, bator,břicho, baťula,hlupák, bolestňák koláč pro šestinedělku, bošišnidle,v těstě obalený a osmažený plátek chleba, břandat,bryndat, břečťák,nakyslé mléko, bulínek,malý polštář pod hlavu, caga,koza, cagar,placka z tmavé mouky, campota,stopa, šlápota, cudratý,huňatý, chundelatý, falírovat překážet. Slova, která jsou obsažena ve spisovném jazyce, ale v SNČJ mohou být doložena i v jiném významu: např. bagoun nepálená cihla, vepřovice, bambulka pampeliška, blikavý,šilhavý, bažina ovce, blafat okrádat, bradlo,stoh sena, borůvka borovice, brakovat,nedostávat se, chybět, bručoun,silný mráz, cimbál,rampouch, střechýl, cucák mléčný zub, cvaknout dát pohlavek, křídlo,poklička, plesnivý,šedivý. Jaké tematické okruhy slov najdeme v SNČJ? Základem je slovní zásoba odrážející každodenní život člověka, např. bábo dítě, blížňata dvojčata, dědíček dědeček, křesníček kmotr, babibába porodní bába, calovat líbat, cúdl cop. Lidé dříve žili více ve spojení s přírodou; to se odrazilo i v bohatosti výrazů pro nejrůznější přírodní jevy. Příkladem mohou být slovesa označující různou intenzitu padání kapek z mračen. Dnes si vesměs vystačíme se slovesy mrholí/mží, prší nebo lije, ale dříve se řeklo, když slabě pršelo, že crbolí, crkotí, cmírá, mlží, mrní, romejší, rosí, sije, sychrá, o dešti střední síly, že cabí, cáchá, cachotí, cébí, cimbá, čapoce, o silném pak, že cedí, cúdí, crčí, chlístá, chrstá atd.
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 12 13 Sedmikráska: andělíček, barborka, babička, (jarní) bída, čečetka, šešétko, (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) Ocún: baraňák, bogdalec, koník, naháček, nahál, nahálek, (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) Čmelák: bromber, brumbár, brundibár, bunk, bzučák, čmel, čmoldán, medulák, vos, Pampeliška: pampelicha, pumpel, pumprliška, plíška, mlíčník, dloubanka, rejpanka, (foto Jitka Čundrlová) Kontryhel: bílá rosička, babí koření, bochánky, husí čapka, (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR)
Velkou skupinu slov tvoří lidová pojmenování rostlin a živočichů, např. babídouška mateřídouška, bachan chrpa, balbokáč blatouch, bradavice sasanka, borec borovice, buďula hřib borový ; bábrlinka slunéčko sedmitečné, babule husa, house, bajska blecha, bírka veš, bariš ovce, baroš beran, breberka veverka, bromberák čmelák, břinkalka mřenka. Příklady hesel ze SNČJ: Do slovníku jsou zařazena pojmenování různých druhů pokrmů: bramboráku říkají takřka v celých Čechách cmunda, ale na Plzeňsku se užívá i bác, na Českobudějovicku báca, v Podkrkonoší bacák, na Domažlicku bacán atd. Někde si o Vánocích pochutnávají na vánočce, jinde na štědrovnici, caltě, vandrovnici nebo pletenici. Pro žemlovku existují mj. výrazy bába, babinec, bída, utrženej břeh, zemlbába. Zelná polévka je ve Slezsku bigus či bizuch, v Čechách couralka, couračka nebo žertovně kokta s breptou; česneková polévka je ve Slezsku brodzupa, v jižních Čechách cinkalka, cinkavka, cvrnk atd. Pestrá jsou pojmenování pro nechutné, nepodařené jídlo, např. bibra, blafanec, blba, břížďala, břunda. Příklady hesel ze SNČJ:
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 14 15 Rozličné výrazy najdeme pro pojmenování osob s výraznými rysy v chování: upovídaný člověk je v nářečích bablafón, bajdala, basibřuch, blafuňka, brbonta, brekta, brňala, cancoň, cektan, drdola, zakřiknutý balaťka, cvikýř, ustrašený a bojácný bolibřuch, bázler, bačka, bzdina, nešikovný babroš, bibrala, bucák, čapčuch, čuchta, nepořádný babraňa, bisaga, campera, ubručený a mrzutý brča, brňoch, brnták, buřoch atd. Příklady hesel ze SNČJ: Ke vzniku mnoha pojmenování a přirovnání vedl nápadně odlišný vzhled některých jedinců. Tlustý člověk je např. břimbuch, bublenec, bubřina, cvaloň, říká se o něm, že je bachratý jak bečka, může mít břicho jako měch, cejchu, bubernu, buben, kotel. Naopak když je někdo velmi hubený, říká se o něm, že by se mohl schovat za bidlo nebo svlíkat za bičem, že je boubelatý jako hrábě, chudý jako bičisko, hubenej jak branka, je jako s prdu bič, že má prdel jako břitvu, je churej, jak když louská cvrčky nebo má břicho jako obrácený lavor. Příklady hesel ze SNČJ:
Nářeční pestrost se nevyhýbá ani intimním oblastem lidského života: záletná, nevěrná žena bývá označována výrazy balda, cajda, caperda, cuchna, čábera, záletný, nevěrný muž je cimbalík, babář, baboch, může se o něm říct, že babuje nebo chodí voprašovat betlém. Různorodá pojmenování jsou doložena pro mužský pohlavní úd, např. barometr, bimbas, bimboň, bosek, cimbuří, pro ženské přirození blaženka, butorka, cácorka, cambulina, culina, čipčí aj. Součástí SNČJ je nářeční terminologie zemědělská a řemeslnická. K zemědělství se vztahuje množství výrazů dokládajících mj. dřívější způsoby hospodaření, např. bandur snop, bubák seskupení snopů, panák, cundifous krátké obilí, bicoun nářadí na kypření půdy a ničení plevele, bzikat se (o krávě) projevovat pud k páření, brázdovat pluhem vyorávat brázdy, bít mlátit obilí, bachlovat kosit obilí kosou s obloukem zvanou bachlice (viz obrázek). Kosa s obloukem (nákres a foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AVČR)
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 16 17 V okruhu řemeslnické terminologie ve slovníku najdeme četná pojmenování nástrojů, součástí výrobních zařízení a jednoduchých strojů, výrobků, pracovních postupů (dnes už mnohdy zapomenutých), osob atd. Z okruhu mlynářství je doložen např. výraz cylindr ocelový válec na drcení zrní, z obuvnictví biřtlšnajdr nůž na vykrajování zadních výztuží bot, cvikačky kleště k napínání kůže na kopyto, branzolovina kůže z hovězích nohou a břicha na výrobu stélek do bot, z krejčovství bajlek podložení, vyztužení části oděvu, cviklovat vsazovat do oděvu klínovitou vsadku, z tkalcovství bidlen vertikálně pohyblivý rám u tkalcovského stavu, brustpoun čelní příčka u tkalcovského stavu, prsník, z kovářství capart staré železo k překování, pauše druh kleští, ze sklářství bič dlouhá železná tyč sloužící k nabírání skloviny, burguncl dřevěná forma k tvarování vyfukované baňky, cvokr nezpracovatelný zbytek skleněné tyče při výrobě korálků, z vorařství bidelník pomocník veslaře na voru atd. Příklady hesel ze SNČJ: Ve Slovníku nářečí českého jazyka je zatím představena jen část bohaté slovní zásoby našich předků, z níž jsme zde mohli ukázat jen zlomek. V dialektologickém oddělení ÚJČ práce na SNČJ pokračují a nová hesla budou postupně zpřístupňována na internetu (http://sncj.ujc.cas.cz).
SNČJ umožňuje vyhledávání jednak v heslových slovech (Hesla), jednak v nářečních variantách heslových slov (Varianty) Čáp: např. bocán, bocoň, bočan, též bohdál, bogdál, tj. dárce boha čili hojnosti ; jeho hnízdo na střeše za komínem a mláďata byly magickou zárukou štěstí celého domu (foto Jitka Čundrlová)
Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka 18 19 Znáte naše nářečí? Víte, co znamená? 1. botaň a) švec b) čáp c) velká bota 2. bábalet a) chodit na ples b) slet čarodějnic c) (o ženě) stárnout 3. bajaja a) pohádkový princ b) ohníček na poli c) vyprávění 4. blikpolka a) mazurka b) slabá žárovka c) pohledné děvče 5. balbokáč a) okaté dítě b) nočník c) blatouch 6. baček a) tlustý člověk b) sud c) malý bača 7. cabrňák a) kapr b) zdatný člověk c) pivo špatné kvality 8. cektat a) třást se zimou b) žvanit c) bryndat 9. cifrena a) parádnice b) počítadlo c) tanec 10. cukruška a) zamilovaný člověk b) hrdlička c) bonbon 11. cupčárňa a) druh tance b) taneční sál c) králíkárna 12. culindovat a) usmívat se b) zanedbávat práci c) uklízet 13. crháček a) pěnkava b) trhač ovoce c) hrníček 14. bírhund a) syreček b) psisko c) špatné pivo 15. caluch a) polibek b) ranec, uzel c) spěch 16. bubasit a) strašit b) bubnovat c) mračit se Řešení: 1b, 2c, 3b, 4a, 5c, 6a, 7c, 8b, 9a, 10b, 11c, 12b, 13a, 14a, 15b, 16c.
Jaké je jedno z nářečních pojmenování čmeláka? Řešení najdete v tajence. 1 2 B 3 4 5 Z 6 7 8 9 A 1 Sídlo dialektologického oddělení ÚJČ 2 Autor Dialektického slovníku moravského 3 Abecedně řazená hesla 4 Vyobrazení v zeměpisném nebo jazykovém atlasu 5 Soubor dat 6 Opak města 7 Odborné pojmenování 8 Zvukový záznam 9 Nářečí Tajenka: bromberák. Tak jako mizí cesta v dáli, mizí i naše nářečí (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR)
Projekty dialektologického oddělení Slovník nářečí českého jazyka Slovník přináší ucelený pohled na lexikum našich dialektů, které v souvislosti se změnami způsobu života nenávratně mizí. Vytvoření celonárodního nářečního slovníku proto patří k nejpotřebnějším akcím na poli záchrany našeho kulturního dědictví. Projekt byl zahájen v roce 2011 a počátkem roku 2016 byla na internetových stránkách ÚJČ zpřístupněna první část slovníkových hesel (A C); http://sncj.ujc.cas.cz. Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku Slovník zpracovává rozsáhlý materiál pomístních jmen (tj. názvů neosídlených objektů, především polí, luk, lesů, hor, vod a cest) z historické Moravy a české části Slezska shromážděný v letech 1965 1986. Sběr materiálu se uskutečnil ve všech obcích Moravy a Slezska s převahou obyvatelstva české (na Českotěšínsku i polské) národnosti. Projekt byl zahájen v roce 2005, hesla jsou postupně zpřístupňována na internetové adrese http://spjms.ujc.cas.cz. Český jazykový atlas 1 5 (1992 2005), Dodatky (2011) Dosud nejvýznamnějším dílem kolektivu dialektologů je šestidílný Český jazykový atlas, který na takřka 1600 mapách podává všestranný pohled na nářečí českého jazyka, především na jejich územní rozrůznění, a postihuje hlavní tendence jejich vývoje. Je založen na výsledcích výzkumu provedeného na území českého národního jazyka v šedesátých až sedmdesátých letech 20. století v 420 obcích. Práce v Čechách probíhaly pod vedením Jaroslava Voráče, na Moravě a ve Slezsku výzkum koordinoval Jan Balhar, který se v tomto roce dožívá 85 let. Na vzniku díla se podílel od přípravy Dotazníku přes terénní výzkum až po vedení autorského kolektivu všech šesti svazků. Elektronická podoba Atlasu je přístupná na internetové adrese http://cja.ujc. cas.cz; podrobněji o díle viz též brožuru Nářečí dříve a nyní. Český jazykový atlas, Praha: Academia, 2015 (http://www.vedakolemnas.cz). Mezinárodní spolupráce Dialektologové se významnou měrou zapojují do nadnárodních atlasových projektů (Evropský jazykový atlas Atlas linguarum Europae; Slovanský jazykový atlas Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas), které zobrazují nářeční diferenciaci zkoumaných území, přispívají k novým pohledům na společné i rozdílné rysy sledovaných jazyků a přinášejí cenná svědectví a nové poznatky o historii i současnosti materiální a duchovní kultury. Jedná se o mimořádná díla, mající význam nejen pro jazykovědu, ale i pro řadu dalších disciplín. Informace o těchto projektech jsou uvedeny na internetových stránkách dialektologického oddělení. Na obálce: Mapa českých nářečí, autorky L. Čižmárová, S. Kloferová, M. Šipková (http://www.ujc.cas.cz/sd/publikace/knizni/dialektologicke-odd-publikace/mapa-ceskych-nareci.html)
Asi nikoho nepřekvapí, že v českých nářečích brumbál není ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích a baroš není slavný fotbalista. Ale víte, že bába v našich nářečích není jen stará žena, že borec nemá nic společného s přeborníkem a že cimbuří není ozubené zakončení hradeb? Víte, co dělá ten, kdo chodí voprašovat betlém? A jak vypadá člověk, který by se mohl schovat za bidlo a břicho má jako obrácený lavór, nebo ten, kdo je boubelatý jako hrábě? To a mnoho dalšího se dozvíte ve Slovníku nářečí českého jazyka, jehož první část (hesla začínající písmeny A C) je zpřístupněna na internetové adrese http://sncj.ujc.cas.cz. V edici Věda kolem nás připravujeme: Lenka Jungmannová, Libor Vodička: České drama v letech 1989 2010 Magdalena Bendová: Několik vět, které nelze zakázat Slavomír Entler: Spoutání slunce Dosud vyšlo: Markéta Pravdová: Jak se mluví mezi živly Kateřina Piorecká: Ústav pro českou literaturu Martina Ireinová, Hana Konečná: Nářečí dříve a nyní Edice Věda kolem nás Pro všední den Slovník nářečí českého jazyka Martina Ireinová, Hana Konečná Vydalo Středisko společných činností AV ČR, v. v. i. Grafická úprava dle osnovy Jakuba Krče a sazba Serifa. Odpovědná redaktorka Petra Královcová. Vydání 1., 2016. Ediční číslo 12019. Tisk Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5. ISSN 2464-6245 Evidováno MK ČR pod e. č. E 22344 Další svazky získáte na: www.vedakolemnas.cz www.academiaknihy.cz www.eknihy.academia.cz