Rozpal písma a vyrovnání řádků mínusek

Rozpal písma a vyrovnání řádků mínusek Rozpal písma je vzájemné vyrovnání mezer mezi písmeny tak, aby vzdálenosti mezi jednotlivými písmeny byly opticky stejné; aby bylo slovo, řádek a celý text opticky vyrovnané; aby text tvořil co nejkompaktnější šedou plochu. Rozpal písma je znakem profesionality. Text takto neošetřený vypadá diletantsky. Rozpal písma musí předcházet další práci s textem; při pokročilé práci se většinou už nedá rozpal provést, anebo ho lze provést jen s velkými obtížemi. Proto je rozpal verzálek prvním odborným zásahem, první fází v práci s textem. Samozřejmě, že nemáme na mysli práci s hladkou sazbou, ale s titulky, záhlávím kapitol ap. Vzdálenost mezi písmeny» Vnitřní a vnější plocha písmene» Mezerová plocha mezi písmeny» Mezislovní mezera» Postup při rozpalu verzálek a nácvik rozpalu» Literatura: Pípal, Richard: Písmo a jeho konstrukce. Praha, SNTL 1960. Kompozice několikařádkového celku» Vyrovnání řádků mínusek»

Vzdálenost mezi písmeny Vzdálenost mezi písmeny je závislá na jejich tvaru. Z toho vyplývá všeobecné pravidlo pro sestavování písmen u všech druhů písem: Čím uzavřenější jsou písmena, tím menší část jejich vnitřní plochy se stává součástí plochy mezi písmeny; proto se tato písmena staví ve větších vzájemných vzdálenostech. Čím otevřenější jsou písmena, tím větší část vnitřní plochy písmene se zahrnuje do plochy mezi písmeny; proto se tato písmena kreslí v menších vzájemných vzdálenostech. Například svislé dříky u písmen MR, IK, HE, NL budou od sebe vzdálenější a mezera mezi písmeny bude větší než u písmen okrouhlých nebo otevřených, např. EZ, FS, PR, KO, OC, TV, LA, VZ, RA, ST apod. (Richard Pípal: Písmo a jeho konstrukce) MR x OC y Vzdálenost mezi písmeny» Vnitřní a vnější plocha písmene Písmena mají vnitřní plochy uzavřené (D, O, H, N, U) nebo otevřené (C, F, E, G, S, Z), vnější plochy velké (K, P, R) nebo malé (I, H, J, N, M). Při metrickém rozmístění jsou mezery mezi písmeny nestejně široké. Jako příklad poslouží pravidelné rozmístění napsaných typů psacího stroje; strojopis je plný shluků a děr. DC Vnitřní plocha písmene» Vnější plocha písmene»

Mezerová plocha mezi písmeny Při rozpalování písma je rozhodující tvar a velikost mezerové plochy. Při její volbě musíme pamatovat na nejchoulostivější seskupení písmen. Před započetím rozpalování celého textu je nutno tyto dvojice vytypovat a vyzkoušet; stanoví nám nejmenší možnou vzdálenost, tedy základní mezerovou plochu. Tato hustota obtížné skupiny stanoví hustotu rozpalu celého textu. H K Choulostivé skupiny písem jsou LAJ, VT, VY, RA, RJ, KA, VZ, VJ ap. Samozřejmě, že mezery mohou být i širší než je mezera nejchoulostivější dvojice písmen, to záleží na našem záměru. Při rozpalování musíme také pamatovat na sousedství dvou kulatých písmen; ty mají odstředivou tendenci, zde musíme mezeru zmenšit: OG, OC, CO, DC, PO ap. Rovněž poslední písmeno ve slově či na řádku má tendenci ustřelit. Mějme na paměti, že siluetu písmene může výrazně změnit připojení akcentu k písmenu. OC Mezerová plocha mezi písmeny»

Kritéria rozpalu písma Nejjednodušší pro rozpal je grotesk, zvlášť grotesk konstruovaný do kruhu (např. Avant Garde Gotic). Složitěji se rozpalují antikvy, protože mají serify; ty naprosto individuálně ovlivňují tvorbu mezerové plochy. Obtížněji se rozpaluje kurzíva. Daleko nejsložitější je rozpalování smíšeného textu, kde se setkávají různé vyznačovací varianty písma, ale také se zde mohou setkat různé řezy písma. V těchto případech výsledek závisí na citu, zkušenostech a trpělivosti. Každý druh písma vyžaduje různě veliké mezery. Písma široká snesou spíše těsnější sousedství, písma úzká potřebují větší mezery. VLTAVA VLTAVA Mezislovní mezera Mezislovní mezera se řídí celkovým rozpalem; čím je komprese písmen větší, tím je mezislovní mezera menší; čím je rozpal větší, tím musí být i ona větší. Při normální hustotě se rovná přibližně šířce malého o. Při větším rozpalu to ale neplatí. Mezera mezi slovy musí být přesná, nesmí být ani malá (hrozí splývání slov), ani velká (hrozí rozpad řádků); to samé platí i o mezeře mezi větami. Mezislovní mezera»

Postup při rozpalu verzálek a nácvik rozpalu Uvádím zde postup rozpalu verzálek, ale ke správnému pochopení je potřeba postup rozpalu procvičit. Je nutné ke znalostem připojit i dovednost. Umět správně rozpálit slovo nebo krátký text je záležitost cviku, neustálého opakování a vybrušování trvající v předmětu Písmo I minimálně jeden semestr. Dále vás chci upozornit, že ten, kdo se s rozpalem písma seznámí nebo se ho naučí, už se nikdy na žádný text nepodívá normálně, už se nikdy nepodívá na žádný nápis jinak než kriticky. Proto ten, kdo nechce být profesionálně deformován, ať to ani nečte. 1/ Zvolíme velikost verzálek cca 50 mm. 2/ Nakreslíme horní a dolní účaří; nakreslíme linku v geometrickém středu vzdálenosti mezi účařími. 3/ Řadíme vedle sebe písmena se svyslými tahy tak, aby vzdálenosti mezi nimi byly stejné, tím i plochy budou mít stejný obsah. (H, N, M, I; dále písmena s jednou str. kolmou: E, R, P, D, F, K, L, B). 4/ Dále přiřazujeme písmena s šikmými tahy (A, V, Z). Při vytváření stejných ploch (stejných obsahů) sousedních a následujících mezer si pomáháme měřením vzdálenosti mezi dvěma písmeny na ose (v ½ mezi dvěma účařími).

5/ Přiřazujeme písmena oblá (O, C, Q, G, S). 6/ Přiřazujeme písmena ostatní. Při řazení písmen z posledních dvou případů postupujeme jinak. Měření se nedá provést. Přiřazujeme písmena tak, že kontrolujeme vždy tři písmena a dvě mezery. Podle první mezery (plochy) vytváříme mezeru (plochu) druhou. Pak se posunujeme doprava o jedno písmeno na další tři písmena a dvě mezery. 7/ Zvolíme si nějaké slovo (VLASTNÍ JMÉNO a PŘÍJMĚNÍ, popř. jiné slovo obsahující všechny situace: písmena se svyslými a šikmými tahy, oblá i jiná.) Postupujeme stejným způsobem: tři písmena a dvě mezery. Práci provádíme s přivřenýma očima; tak nám zmizí všechny podrobnosti a vyniknou jen písmena, který jsou pozorována a odhadována (tři písmena a dvě mezery). Naší optickou práci můžeme kontrolovat měřením, tam kde to lze. Rozpal grotesku» Rozpal antikvy» Důležité upozornění: Už vytvořené situace (vzdálenost dvou písmen) zopakujeme; je tu ale nebezpěčí: když se dopustíme chyby, tak tu chybu rozmnožíme! Další důležitá upozornění: Sledujeme vždy nejen tři písmena a dvě mezery, ale celý text! Po určité době práce zanecháme a necháme odpočinout oči! Při únavě se začneme dopouštět chyb.

Práce vede k dobrému výsledku jedině tehdy, kombinujeme-li všechny metody: Kontrolujeme tři písmena a dvě mezery, opakujeme situace, měříme vzdálenosti na ose a sledujeme zároveň celý text. 8/ Ligratura. Jistou možností vyrovnání se s choulostivými skupinami písmen je vytvoření ligatur (slitků). Ligatura vzniká spojením dvou (i tří) písmen v jednou; výsledkem je jeden znak, který nese schéma obou písmen, ale ve výsledku je podrobuje i deformacím a zkratkám. Nepravými ligaturami jsou pak přesahy jedněch liter do druhých např. L do A. Zvláštní ligaturou je enkláva, kdy jedno písmeno je ukryto ve druhém; těchto situací je ale málo. ff fi ffi LA 9/ Úprava písmen L a T. Jen dvě písmena se dají šířkově zkrátit, a to tak, že se v prvním případě zmenší příčka napravo, v druhém případě po obou stranách, symetricky. Musí to být ale provedeno citlivě, nesmí být narušen charakter písmene. Jde to provést snadno u grotesků, u antikv je to problematičtější. Po dobrém nácviku, ale hlavně po dlouhé praxi, můžeme rozpalovat od oka, tj. bez měření, ale opravdu po dlouhé praxi.

Kompozice několikařádkového celku Při kompozici několikařádkového celku musíme dát pozor na řeky, na mezislovní mezery, které se seřadily pod sebou. Abychom se jim vyvarovali, musíme někdy změnit uspořádání slov na řádcích nebo dokonce přestavět celou kompozici. Rovněž velkou chybou je řazení slova na druhém řádku za předložku pod druhé slovo prvního řádku. Např.: ZA VŠECHNY PRACHY Důležité upozornění: Věty v písmových celcích musí být rozparcelovány podle logických a jazykových pravidel. Slova, která k sobě patří, nesmějí být přeřazena na další řádek, nesmějí být od sebe odtržena. Slova, která k sobě nepatří, nesmějí být spojována se slovy neptařičnými na úkor těch, která k sobě patří. Správnému členění větných celků říkáme frázování. Mějte při práci neustále na paměti, že čitelnost a logika uspořádání jsou naprostými prioritami. Řeky» Řazení 2. řádku» Frázování» (O figurách čili o způsobech úpravy textu v určitém formátu jsme mluvili při jiné příležitosti).

Vyrovnání řádků mínusek Mínusky vzhledem k charakteru kresby, ale i vzhledem k častému používání v malých velikostních stupních, úpravu mezer většinou nepotřebují. Pokud ano (hlavně v titulcích, v záhlaví kapitol), tak se revize rozpalu provede podobně jako u verzálek. Mínusky kvůli specifické kresbě mají problémy, které se u verzálek nevyskytují. Jsou to problémy s horními a dolními přetahy, popř. s tím, že nejsou. Při vytváření několikařádkového písmového celku může dojít ke čtyřem situacím sousedství mínusek v řádcích: Vyrovnání řádek mínusek» 1/ horní řádek nemá dolní přetahy a spodní řádek nemá horní přetahy, 2/ horní řádek nemá dolní přetahy a spodní řádek má horní přetahy, 3/ horní řádek má dolní přetahy a spodní řádek nemá horní přetahy, 4/ horní řádek má dolní přetahy a spodní řádek má horní přetahy. 1/ a b c A a p c o 2/ r s o n l k d k 3/ 4/ j y p y j y p y n v r s

Místo mínusek ve druhém a čtvrtém případě mohou být na řádcích i verzálky; stejný problém udělají i akcenty mínusek. Díky přetahům u mínusek, a verzálkám a akcentům, dochází k optickému klamu, řádky vypadají nevyrovnané, nepravidelné. Proto je nutno s řádky hýbat, upravit jejich hendikepy. Takové zásahy provádíme především u kratších a středních řádků, u dlouhých řádků úpravy neprovádíme, protože tam je situace nepřehledná; na delším řádku se vystřídá mnoho situací a ani nejsme schopni celý řádek zrakem obsáhnout. Typickým představitelem několika několika řádkové kompozice je časopisecký titulek; dále pak záhlaví kapitol v knize, texty na plakátech, billboardech, na propagačních tiskovinách atd. Při práci na titulku vycházíme především z tvarů písmen, respektujeme jejich individualitu a využíváme jejich originalitu. Necháme vyniknout jejich krásné tvary a kombinace. Rovněž využíváme různých písmových spojení. Hledáme souvislosti a vztahy mezi slovy a písmeny, a to jak po stránce logické, obsahové, tak i po stránce typografické, estetické. Nikdy nepostupujeme mechanicky, ale s porozuměním pro jednotlivé detaily; neztrácíme ze zřetele celek.