TRH PRÁCE A NEZAMĚSTNANOST

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra národního hospodářství TRH PRÁCE A NEZAMĚSTNANOST Diplomová práce Zuzana Rylichová Vedoucí diplomové práce: Ing. Jan Pokorný Praha, září 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 20.9.2013. Zuzana Rylichová

PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu Ing. Janu Pokornému, vedoucímu mé diplomové práce, za odborné vedení, cenné rady a ochotu při zpracování této diplomové práce. Dále děkuji své rodině a přátelům za podporu a pomoc, kterou mi poskytovali v průběhu celého mého studia.

OBSAH Úvod... 6 1 Trh práce... 8 1.1 Nabídka a poptávka na trhu práce... 8 1.1.1 Nabídka práce... 8 1.1.2 Poptávka po práci... 9 1.2 Rovnováha na trhu práce... 10 2 Nezaměstnanost... 12 2.1 Pojem nezaměstnanosti a ukazatelé míry nezaměstnanosti... 12 2.2 Druhy nezaměstnanosti... 15 2.2.1 Druhy nezaměstnanosti... 15 2.3 Důsledky nezaměstnanosti... 19 3 Minimální mzda... 20 4 Politiky Evropské unie v oblasti zaměstnanosti... 24 4.1 Evropská sociální politika a její vývoj... 24 4.2 Evropská regionální politika... 27 4.3 Financování politik EU v oblasti zaměstnanosti... 28 4.3.1 Evropský sociální fond... 29 5 Trh práce a nezaměstnanost v Rakousku... 31 5.1 Instituce působící na rakouském trhu práce... 32 5.1.1 Ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele... 32 5.1.2 Arbeitsmarktservice... 33 5.1.3 Sozialpartnerschaft... 35 5.1.4 Spolkový sociální úřad... 38 5.2 Politika zaměstnanosti v Rakousku... 38 5.2.1 Pasivní politika zaměstnanosti... 39

5.2.1.1 Podpora v nezaměstnanosti... 40 5.2.1.2 Insolvenzentgeld... 43 5.2.2 Aktivní politika zaměstnanosti... 44 5.2.2.1 AMS jako zprostředkovatel zaměstnání... 45 5.2.2.2 Vybrané nástroje rakouské aktivní politiky zaměstnanosti... 48 5.2.2.2.1 Kurzarbeit... 49 5.2.2.2.2 Kombilohn... 52 5.2.2.2.3 Finanční pomoc při zajištění péče o dítě... 53 5.2.3 Duální systém vzdělávání... 54 Závěr... 56 Seznam použitých zkratek... 64 Seznam literatury... 65 Seznam příloh... 68 Resumé... 69

ÚVOD V posledních letech, kdy světová ekonomika bojuje se závažnou ekonomickou krizí a míra nezaměstnanosti vzhledem ke snižující se poptávce po práci celosvětově stoupá, se otázky týkající se trhu práce a nezaměstnanosti stávají stále více aktuálními. Absolutní zaměstnanost je jevem, kterého vzhledem k povaze prostředí na trhu práce není možno docílit. Zajištění co nejnižší míry nezaměstnanosti je vedle zajištění růstu HDP, cenové stability a vyrovnané platební bilance, jeden ze základních cílů hospodářské politiky státu. V porovnání s ostatními cíli je však zajištění nízké míry nezaměstnanosti v praxi nejhůře realizovatelné a často se setkáváme s tím, že velmi dobře prosperující ekonomika se potýká s vyšší mírou nezaměstnanosti. Prioritou každého dobře hospodařícího státu je usilovat o co nejnižší míru nezaměstnanosti, čehož se snaží dosáhnout zejména pomocí instrumentů, které působí na nabídku a poptávku na trhu práce. Konečná podoba a intenzita těchto opatření se však v jednotlivých státech značně liší, což pramení zejména z odlišné kultury a politického systému dané země. Cílem této práce je tedy kromě objasnění základních aspektů fungování trhu práce a pojmů spojených s nezaměstnaností, zejména seznámení s odlišnostmi rakouského trhu práce a systému politiky zaměstnanosti a případné nalezení doporučení, která by mohla mít přínos pro zefektivnění českého systému. První tři kapitoly této diplomové práce jsou věnovány teoretickým otázkám fungování trhu práce a základním pojmům, které definují nezaměstnanost. Jedna z kapitol je pak věnována z mého pohledu velmi zajímavému a stále živému tématu regulované minimální mzdy. Vzhledem k tomu, že tato problematika zaměstnanosti je jednou z priorit Evropské unie, je další z kapitol věnována problematice evropské strategie zaměstnanosti, evropské sociální a regionální politice a zejména pak evropským strukturálním fondům, které jsou velmi důležitým finančním nástrojem, jehož pomocí je financována významná část opatření na trhu práce v jednotlivých členských státech. 6

Poslední, stěžejní kapitola, diplomové práce je zaměřena na vybrané aspekty trhu práce a nezaměstnanosti v Rakousku. Rakousko je státem, kde míra nezaměstnanosti v posledních desetiletích dosahuje jedné z nejnižších úrovní, a to nejen v rámci Evropy, ale v celosvětovém měřítku. Míra nezaměstnanosti zde nebyla významně poznamenána ani ekonomickou krizí v 70. letech 20. století, ani tou současnou, neboť míra nezaměstnanosti v posledním čtvrtletí roku 2012 v Rakousku činila průměrně 4,5%, což je méně než polovina průměrné míry nezaměstnanosti Evropské unie (10,8%). 7

1 TRH PRÁCE 1.1 NABÍDKA A POPTÁVKA NA TRHU PRÁCE Práce je jedním ze základních výrobních faktorů každé ekonomiky. Prací rozumíme každou činnost, díky níž dochází k produkci statků a služeb, přičemž hlavním motivací, která jednotlivce k práci vede, je získání mzdy, tedy odměny za vykonanou práci. Trh práce můžeme charakterizovat jako místo, kde dochází ke střetu nabídky práce a poptávky po ní. Tržní nabídka práce je nabídka práce všech lidí v dané ekonomice. Je součtem individuálních nabídek práce, a proto vyplývá z rozhodování lidí vyrovnávajících mezní užitek reálné mzdy s mezním užitkem volného času. Tržní poptávka po práci je poptávka všech firem v dané ekonomice po práci. Je součtem individuálních poptávek po práci, a proto vyplývá z rozhodování firem vyrovnávajících mzdu s mezním produktem práce. 1 1.1.1 NABÍDKA PRÁCE Nabídku práce můžeme vyjádřit jako určitý počet hodin volného času, který je jednotlivec ochoten směnit za určitou cenu, tedy mzdu, resp. za statky, které si posléze za mzdu může opatřit. Nabídka práce se odvíjí od rozhodování člověka mezi volným časem a prací, resp. mzdou. Každý jednotlivec se při tomto rozhodování snaží vyrovnat mezní užitek mzdy s mezním užitkem volného času, a bude množství práce nabízené na trhu zvyšovat až potud, pokud bude její mezní užitek ze získaných spotřebních statků vyšší, než mezní užitek z volného času 2. 1 HOLMAN, Robert. Ekonomie. 1. vyd., Praha: C.H. Beck, 1999, str. 249 2 URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, str. 298 8

Nabídka práce je tedy odvozena od poptávky po volném čase a je ovlivněna tzv. substitučním a důchodovým efektem, které působí proti sobě. Substituční efekt znamená, že spolu s rostoucí mzdou, bude jednotlivec nabízet stále více práce, což povede k vyšší mzdě a menšímu množství volného času. Naproti tomu důchodový efekt působí opačně a vede ke zvýšení poptávky po volném čase. Působení obou efektů je zřejmé i z níže uvedeného obr. 1, který znázorňuje křivku nabídky práce. Nabídka práce ovlivňovaná substitučním efektem roste, avšak pouze do chvíle, kdy je mzda tak vysoká, že dojde k většímu působení důchodového efektu a menší poptávce po práci. Výsledek působení obou efektů je vždy závislý na konkrétním případu nabídky práce, avšak substituční efekt zpravidla převládá u nižších mezd, zatímco důchodový u vyšších mezd. 3 Obr. 1 Křivka nabídky práce: mzda/hod. (košíky jahod) 8 5 4 5 6 7 volný čas (hod.) Zdroj: HOLMAN, Robert. Ekonomie. 1. vyd.; Praha: C.H. Beck, 1999, str. 247 1.1.2 POPTÁVKA PO PRÁCI Poptávka po práci je poptávkou jednotlivých firem po tomto výrobním faktoru a je závislá na množství práce a cenou za práci, tedy poskytnutou mzdou. Množství poptávané práce se odvíjí o toho, jaký vliv má práce na příjmy a náklady jednotlivých firem. Důležitým aspektem, který má vliv na rozhodování firem při 3 HOLMAN, Robert. Ekonomie. 1. vyd., Praha: C.H. Beck, 1999, str. 249 a násl. 9

poptávce je produktivita práce, jež je ovládána principem klesajícího mezního produktu: s růstem počtu pracovníků, které firma najme, bude mezní produkt práce, tj. přírůstek produkce plynoucí z nájmu dodatečné jednotky práce postupně klesat 4. Firma bude poptávat další pracovníky až do chvíle, kdy příjmy získané díky této práci převýší náklady na mzdu, tzn., že tento pracovník bude firmě přinášet zisk. Samotný termín mezní produkt práce nám pak určuje, jaký přínos bude mít každá další jednotka práce na výstupu firmy. Křivka poptávky po práci má vzhledem k výše uvedenému klesající sklon. 1.2 ROVNOVÁHA NA TRHU PRÁCE Rovnováhou na trhu práce rozumíme situaci, kdy na trhu práce dochází ke střetu nabídky práce a poptávky po ní, tzn., že množství nabízené práce se rovná poptávce po práci, přičemž k rovnováze na trhu dochází při rovnovážné mzdě. Obr. 2: Rovnováha na trhu práce W (Kč./hod.) W 2 nezaměstnanost E W E W 1 nedostatek L E L (hod.) Zdroj: HOLMAN, Robert. Ekonomie. 1. vyd.; Praha: C.H. Beck, 1999, str. 250 4 URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3. vyd., Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, str. 297 10

Ze shora uvedeného grafu vyplývá, že při mzdě W 1 dochází k převisu poptávky po práci nad nabídkou a na trhu by došlo k situaci, kdy by byl práce nedostatek. Naproti tomu, při mzdě W 2 dochází k převisu nabídky práce nad poptávkou a vzniká tak přebytek práce, čili nezaměstnanost. 11

2 NEZAMĚSTNANOST 2.1 POJEM NEZAMĚSTNANOSTI A UKAZATELÉ MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI Nezaměstnanost je důsledkem nerovnováhy na trhu práce a vzniká za situace převisu nabídky práce nad poptávkou po ní (viz Obrázek č. 2 v kapitole 1.1). Nezaměstnanost se vyjadřuje pomocí tzv. míry nezaměstnanosti, která patří k nejdůležitějším makroekonomickým ukazatelům. Míra nezaměstnanosti vyjadřuje podíl nezaměstnaných k celkovému počtu práce schopných obyvatel: N n = * 100 L n N L míra nezaměstnanosti počet zaměstnaných celkový počet práceschopných, kteří pracují nebo se ucházejí o místo, tzn. ekonomicky aktivní obyvatelstvo Zdroj: BUCHTOVÁ, Božena. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002, str. 65 Stanovení míry nezaměstnanosti dle shora uvedeného vzorce není vždy jednotné, neboť jednotlivé údaje, zejména pak údaje o ekonomicky aktivním obyvatelstvu, lze získat na základě odlišných kritérií. V České republice je míra nezaměstnanosti sledována dvěma odlišnými metodami výpočtu míry nezaměstnanosti, a sice pomocí ukazatele Obecné míry nezaměstnanosti a ukazatele Podílu nezaměstnaných osob. Obecná míra nezaměstnanosti je mezinárodně srovnatelným ukazatelem, který každé čtvrtletí stanoví ČSÚ na základě tzv. Výběrového šetření pracovních sil 5. Obecná míra 5 Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS) se provádí kontinuálně v náhodně vybraném vzorku domácností a je zaměřené na zjišťování ekonomického postavení obyvatelstva na území celé republiky. Rozsah šetření a ukazatele zaměstnanosti a nezaměstnanosti plně odpovídají definicím Mezinárodní organizace práce a metodickým doporučením Eurostatu. Zdroj: Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS Metodika - http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps - 21.2.2013 12

nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle. 6 Celková pracovní síla je určena součtem všech zaměstnaných a nezaměstnaných osob. Za zaměstnané se považují všechny osoby patnáctileté a starší, které v průběhu referenčního týdne pracovaly alespoň 1 hodinu za mzdu, plat nebo jinou odměnu. 7 Pojem nezaměstnaného je ČSU definován na základě kritérií Mezinárodní organizace práce: Za nezaměstnané se považují všechny osoby patnáctileté a starší, které v průběhu referenčního týdne souběžně splňovaly 3 podmínky ILO: - nebyly zaměstnané, - byly připraveny k nástupu do zaměstnání, tj. během referenčního období byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo sebezaměstnaní, - v průběhu posledních 4 týdnů hledaly aktivně práci. Mezi nezaměstnané patří i osoby, které nehledají práci, protože ji již našly a jsou schopny nastoupit nejpozději do 14 dnů. 8 Podíl nezaměstnaných osob je novým ukazatelem zveřejňovaným MPSV, který od 1.1.2013 definitivně nahradil předchozí míru registrované nezaměstnanosti. Tento ukazatel slouží především pro národní účely a je vyhotovován jednou měsíčně. Předchozí ukazatel ( míra registrované nezaměstnanosti ) vyjadřoval podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu. Nový ukazatel podíl nezaměstnaných osob se omezuje pouze na skupinu osob ve věku 15-64 let a vyjadřuje tedy podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce ve věku 15-64 let k počtu obyvatel ve věku 15-64 let. Tento ukazatel tedy zohledňuje i počet ekonomicky neaktivních osob 9, mezi 6 Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS Metodika - http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps - 21.2.2013 7 Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS Metodika - http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps - 21.2.2013 8 Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS Metodika - http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps - 21.2.2013 9 Prezentace k tiskové konferenci Změna výpočtu ukazatele registrované nezaměstnanosti: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/prezentace_z_tk_zmena_vypoctu_ukazatele_registrovane_nezamestnanost i/$file/csu_mpsv_prezentace.pdf - 21.2.2013 13

Nezaměstnanost (v %) které se řadí např. studenti, ženy v domácnosti či osoby vydělávající jiným způsobem než prací. Vzhledem k tomu, že jmenovatel výpočtu podílu nezaměstnaných osob je zvýšen o osoby, které na trhu práce uplatnění nehledají, vycházejí konečné hodnoty logicky nižší, než tomu tak bylo v případě předchozího výpočtu míry registrované nezaměstnanosti. Do jisté míry tak tento údaj může být považován za zkreslený. Pokud by míra nezaměstnanosti dosahovala 6%, znamená to, že na 100 lidí připadá celkem 6 nezaměstnaných, pokud by však v regionu či státě, kde byl tento ukazatel vypočítán, připadalo na 100 lidí 30 ekonomicky neaktivních obyvatel, pak by tento ukazatel neměl příliš velkou vypovídací hodnotu o skutečném stavu na trhu práce. Je otázkou, zdali je zahrnutí těchto osob do výpočtu nejvhodnějším řešením a není pouze nástrojem k tomu, jak dosáhnout umělého snížení míry nezaměstnanosti. Z tohoto důvodu se předchozí ukazatel jeví jako vhodnější, neboť dle mého názoru dokáže poskytnout lépe vypovídající informace o skutečném stavu na trhu práce. MPSV provedlo zpětný výpočet dle nového ukazatele od roku 2005. Jak vyplývá z tohoto výpočtu, hodnoty obou ukazatelů se skutečně liší v řádu 2-3% což nepovažuji za zanedbatelný rozdíl. Obr. 3: Původní míra registrované nezaměstnanosti ve srovnání s novým ukazatelem podílem nezaměstnaných 15-64 let, Česká republika Původní ukazatel Nový ukazatel 2006 2007 2005 2006 Zdroj: Společná tisková zpráva Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí České 2008 republiky 2009 - Změna výpočtu ukazatele registrované nezaměstnanosti: 2010 http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/prezentace_z_tk_zmena_vypoctu_ukazatele_registrovane_nezamestnanost 2011 i/$file/csu_mpsv_prezentace.pdf 2012-21.2.2013 2007 2008 2009 2010 2011 2012 14

Stejně tak jako v České republice je i v Rakousku míra nezaměstnanosti určována dvěma odlišnými ukazateli. První z nich, který slouží pro mezinárodní účely, je určován na základě jednotné metodiky EUROSTATU a je určován stejně tak jako Obecná míra nezaměstnanosti v České republice pomocí výběrového šetření pracovních sil a je vhodný pro mezinárodní srovnání. Druhý ukazatel soužící pro národní účely je určován pomocí podílu nezaměstnaných osob registrovaných na úřadech práce vůči všem práceschopným, tzn. zaměstnaným osobám a nezaměstnaným, kteří jsou evidováni úřadem práce. Národní ukazatel tedy oproti současnému českému ukazateli nezahrnuje ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Míra nezaměstnanosti v roce 2012 dosahovala v Rakousku dle národního ukazatele 7%, v České republice 8,6%, avšak dle ukazatele, který zahrnuje i ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, naproti tomu v mezinárodním srovnání dle jednotného výpočtu dosahovala míra nezaměstnanosti v Rakousku pouhých 4,3% a v České republice 7%. Z uvedeného je zřejmé, že zavedení jednotného ukazatele míry nezaměstnanosti je pro mezinárodní srovnání zcela nezbytné, neboť míra nezaměstnanosti stanovená na základě národních ukazatelů s odlišnou vypovídající hodnotou je velmi těžko porovnatelná. 2.2 DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI Nezaměstnanost můžeme dělit dle dvou kritérií: dle příčin na strukturální, frikční, cyklickou a sezónní, a dále na dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnanost. Je však důležité podotknout, že v podmínkách tržního hospodářství se bude právě díky flexibilitě nabídky a poptávky na trhu práce vždy vyskytovat určitá míra nezaměstnanosti, tzv. přirozená míra nezaměstnanosti. 2.2.1 DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI Nezaměstnanost můžeme dělit dle několika kritérií. Dle příčiny jejího vzniku dělíme nezaměstnanost na frikční, cyklickou, strukturální a sezónní. 15

124,6 68,7 122,7 96,5 92,1 135,1 85,1 100,4 133,8 174,2 54,5 93,1 172 358,5 312,2 255,7 218,4 60,6 96 140,3 151,2 47,9 115,3 202,1 Strukturální nezaměstnanost souvisí se změnami v ekonomice. Některá odvětví ekonomiky postupem času upadají a jiné se naproti tomu rozvíjejí. Poptávka po určitých profesích tak klesá a naopak poptávka po jiných profesích roste. Strukturální nezaměstnanosti je samozřejmým následkem vývoje a změn v ekonomice, stejně tak jako rozvoje nových technologií, jehož důsledkem je postupné nahrazování lidské práce technikou. Strukturální nezaměstnanost obvykle vyžaduje řešení v podobě rekvalifikace nezaměstnaných pracovníků. Odstranění strukturální nezaměstnanosti tak není možné během krátkého časového období a stejně tak, vzhledem ke stálým změnám v ekonomice, není možné její úplné odstranění. Níže uvedený graf zachycuje vývoj zaměstnanosti v odvětvích české ekonomiky, v nichž došlo za posledních 20 let k největším změnám. Například v zemědělství či těžebním průmyslu klesl počet zaměstnaných v roce 2010 oproti roku 1993 více než dvakrát, což vedlo ke vzniku strukturální nezaměstnanosti v těchto odvětvích ekonomiky. Obr. 4: Vývoj zaměstnanosti ve vybraných odvětvích české ekonomiky 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1993 1995 1998 2002 2006 2010 zemědělství, lesnictví a rybářství peněžnictví a pojišťovnicví těžba a dobývání vědecké a technické činnosti Zdroj: Český statistický úřad; Odvětví činnosti zaměstnaných 1993-2010 - http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/d100262223/$file/310311083.pdf- 18.4.2012 Frikční nezaměstnanost je, stejně tak jako nezaměstnanost strukturální, přirozeným jevem na každém trhu práce. Vzniká v době hledání nového pracovního místa, spadají sem tedy i absolventi, kteří na trhu práce hledají své první zaměstnání. Frikční 16

nezaměstnanost je zpravidla krátkodobá, avšak příliš vstřícný systém podpor v nezaměstnanosti může demotivovat nezaměstnané od hledání nového zaměstnání. Cyklická nezaměstnanost je nežádoucím jevem, který souvisí se střídáním hospodářských cyklů v ekonomice. Cyklická nezaměstnanost vzniká v době hospodářské recese, neboť v tuto dobu ekonomika slábne a poptávka po práci tak logicky klesá. Sezónní nezaměstnanost se vyskytuje na trhu práce pravidelně a souvisí s přírodním cyklem v odvětvích, která jsou produktivní pouze v některých ročních obdobích, typicky se sezónní nezaměstnanost týká zemědělství či stavebnictví. Kromě shora uvedených druhů nezaměstnanosti však existují i další druhy nezaměstnanosti např. dle doby, dle skupiny nezaměstnaných apod. Na trhu práce existují skupiny osob, které jsou na trhu více ohroženy, a vůči ostatním skupinám je mezi nimi vyšší míra nezaměstnanosti. Mezi ohrožené věkové skupiny patří mladí lidé do 25 let a osoby starší 50 let. Obě skupiny osob patří často k velmi těžce zařaditelným na trh práce. U první skupiny je to nejčastějším důvodem nedostatečná praxe v jejich oboru či nevhodná kvalifikace. Oba důvody však lze z mého pohledu řešit pomocí vhodných opatření, mladí lidé jsou většinou velmi flexibilní a není u nich problém absolvovat úspěšnou rekvalifikaci či svůj problém vyřešit získáváním postupné praxe na podobných pozicích. Daleko závažnějším problémem je nezaměstnanost starších osob. Osoby starší 50 let, které přijdou o zaměstnání, se velice často nepodaří zařadit zpět na trh práce až do doby jejich odchodu do řádného důchodu. Pokud je příčinou starších osob strukturální nezaměstnanost, bylo by nutné je zařadit do vhodného rekvalifikačního kurzu. Zcela pochopitelně však pro osoby pokročilejšího věku není nic jednoduchého kvalifikovat se pro zcela jinou činnost. Navíc nutným předpokladem pro výkon většiny povolání je buď nějaká odborná znalost či znalost informačních technologií, což je pro tuto skupinu obyvatel také problém. V opačném případě, kdy se nezaměstnaným stane člověk starší 50 let, avšak s naprosto vhodnou kvalifikací, uplatnitelnou na trhu práce, musí často čelit diskriminaci z důvodu věku, 17

která je však ze zákona naprosto nepřípustná. Bohužel zaměstnavatelé dají v tomto případě častěji přednost třeba i člověku s méně zkušenostmi, ale za to v produktivním věku. I když lze proti takové diskriminaci bojovat právní cestou, v drtivé většině případů ji tito lidé z pochopitelných důvodů neřeší, neboť i případný úspěch v soudním řízení by jim jejich problém, tedy nezaměstnanost, nevyřešil. V obdobném postavení jako osoby předdůchodového věku jsou na trhu práce i ženy, které se také často setkávají s diskriminací na základě pohlaví. U mladších žen je velmi pravděpodobné, že v nejbližších letech zaměstnání opustí z důvodu založení rodiny a čerpání mateřské resp. i rodičovské dovolené. V ostatních případech je stále problémem jistý mýtus o společenském zařazení žen, dle kterého jsou zodpovědné za výchovu dětí a péči o chod domácnosti. Někteří zaměstnavatelé tak z tohoto důvodu považují ženy za méně flexibilní, a pokud mají možnost výběru, dají přednost kandidátovi mužského pohlaví. Z hlediska délky trvání nezaměstnanosti rozlišujeme nezaměstnanost krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá zaměstnanost netrvá déle než 6 měsíců a nejčastěji vzniká z důvodu frikční nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost je daleko závažnějším problémem. U lidí, kteří nejsou schopni nalézt znovu zaměstnání v průběhu prvních 6 měsíců nezaměstnanosti, bývá jejich návrat na trh práce velmi komplikovaný a je naprosto nezbytné, aby tito lidé při řešení nezaměstnanosti aktivně spolupracovali např. zapojením se do některého z rekvalifikačních kurzů, nebo zvážili možnost přestěhování se do regionu s nižší nezaměstnaností. Regionální nezaměstnanost je také závažným, těžko řešitelným problémem, obzvláště pokud vzniká ve spojení se strukturální nezaměstnaností. Jako příklad můžeme uvést dlouhodobou situaci v Moravskoslezském kraji, kam se v minulosti soustředilo velké množství pracovníků hutního a báňského průmyslu. V současné době, kdy je toto odvětví průmyslu spíše na ústupu, je zde velké množství úzce kvalifikovaných pracovníků, kteří těžko hledají své uplatnění na trhu práce. Navíc v tomto regionu, který byl v minulosti zaměřen takřka pouze na těžký průmysl, chybí pracovní příležitosti v jiných odvětvích. Regionální nezaměstnanost je často řešena podporami pro podniky, 18

které by nabídly pracovní místa v daném regionu (např. automobilka Hyundai v Nošovicích), avšak ani tyto podpory nemohou komplexně řešit situaci v celém regionu a velkým rizikem je, že poté, co těmto podnikům skončí období poskytování podpor, přesunou své závody jinam. Dalším možným řešením regionální nezaměstnanosti by byla větší vůle obyvatel těchto regionů za prací dojíždět, nebo se dokonce přestěhovat, což je v zahraničí naprosto běžné. Většina obyvatel regionů s nízkou nezaměstnaností však stále očekává, že stát bude nějakým způsobem řešit tuto situaci v kraji, což však z povahy věci není komplexně možné. 2.3 DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI Nezaměstnanost je spojena s velmi závažnými důsledky nejen pro samotného nezaměstnaného a jeho nebližší okolí v podobě sociálních a psychologických problémů, a to zejména v případě dlouhodobé nezaměstnanosti. Vzhledem k omezenému trvání vyplácení podpory v nezaměstnanosti, se dlouhodobě nezaměstnaní lidé a jejich rodiny ocitají v existenčních problémech. Děti nezaměstnaných jsou často do budoucna sami ohroženou skupinou, neboť z nedostatku finančních prostředků je pro ně komplikované dosáhnout vyššího vzdělání a lepší kvalifikace. V regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti se často vyskytují problémy spojené s nárůstem kriminality. V neposlední řadě ale představuje nezaměstnanost značnou zátěž pro celou ekonomiku, neboť každý nezaměstnaný znamená vznik přímých i nepřímých nákladů pro veřejné rozpočty. Mezi přímé náklady můžeme zařadit výdaje veřejných rozpočtů - vyplácenou podporu v nezaměstnanosti v rámci pasivní politiky zaměstnanosti, vyplácené sociální a zdravotní pojištění; a ušlé příjmy veřejných rozpočtů: ušlé daně z příjmu a příjmy ze sociálního a zdravotního pojištění; dále by bylo možné do této kategorie zařadit i náklady na administraci a další činnosti související s nezaměstnaností. Naproti tomu nepřímé náklady vznikají díky snížení kupní síly nezaměstnaných, kteří si již v důvodu omezených prostředků nemohou dovolit spotřebu statků a služeb 19

v takovém rozsahu jako dříve, což vede k poklesu poptávky a HDP a negativně tím ovlivňuje celou ekonomiku. Celkové odtahované náklady veřejných rozpočtů na jednoho nezaměstnaného (průměrného nezaměstnaného, tzn. pobírajícího průměrnou mzdu s délkou doby bez zaměstnání 5 měsíců) v roce 2009 činily celkem 109 615,- Kč, z toho 36 155,- Kč bylo vyplaceno na podpoře v nezaměstnanosti, 31 405,- Kč činily nepřímé náklady (bez nákladů na administraci a nákladů na řešení sociálních dopadů nezaměstnanosti, jako je kriminalita apod.) a 42 055,- Kč činily ztráty na daních a příjmech ze sociálního a zdravotního pojištění. 10 3 MINIMÁLNÍ MZDA Problematika zákonem stanovené minimální mzdy je jedním z nejkontroverznějších témat týkajících se regulace na trhu práce. Česká republika, resp. Československo patřilo v roce 1919 mezi první země v Evropě, které regulovaly minimální mzdu pro některé profese. Zákonná úprava minimální mzdy byla v České republice zavedena od roku 1991. V současné době je minimální mzda zákonem stanovena ve 20 z 27 zemí Evropské unie a v dalších zemích Evropské unie je výše minimální mzdy ponechána na kolektivním vyjednávání odborových organizací a její výše je stanovena buď v jednotně nebo na různých úrovních dle profesí či odvětví. Přehled členských států Evropské unie se zákonem regulovanou minimální mzdou a popř. její výši můžete nalézt v příloze č. 1. Téma minimální mzdy je stále velmi aktuální, o čemž svědčí i skutečnost, že jedna z největších evropských ekonomik Německo, kde byla výše minimální mzdy tradičně ponechána na kolektivním vyjednávání, zvažuje zavedení jednotné minimální mzdy ve výši 8,50 Euro/hod. 10 ČADIL Jan, PAVELKA Tomáš, KAŇKOVÁ Eva, VORLÍČEK Jan. Odhad nákladů nezaměstnanosti z pohledu veřejných rozpočtů. Politická ekonomie. roč. 2011 č. 5. str. 618-637. Dostupný také z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?idcl=811 21.2.2013 20

Nejčastějším argumentem proti zavedení zákonné minimální mzdy je narušení rovnováhy na trhu práce. Pokud minimální mzda převýší tržní rovnovážnou mzdu, dochází k tomu, že firmy propustí všechny pracovníky, jejichž mezní produkt je nižší než zákonem stanovená minimální mzda. Důsledkem toho bude vznik nedobrovolné nezaměstnanosti. Dle odpůrců minimální mzdy tímto stát bere pracovníkům s nízkým mezním produktem legitimní právo prodat svou práci na trhu za odměnu odpovídající jejich schopnostem a ti se za daných podmínek stávají v podstatě nezaměstnatelnými. V zemích, kde je výše minimální mzdy ponechána na kolektivním vyjednávání je pak argumentováno tím, že její zákonná úprava ztrácí smysl, neboť v drtivé většině odvětví je takto stanovená minimální mzda vyšší, než by tomu tak bylo v případě zákonné regulace. Naopak zastánci státem regulované minimální mzdy jsou přesvědčeni, že minimální mzda chrání skupinu obyvatel s nejnižšími příjmy před nedůstojnými mzdami a zvyšuje jejich sociální komfort. Velmi důležitý je však vztah výše minimální mzdy a sociálních podpor. Čím bude minimální mzda vyšší než dávky sociální podpory, budou nezaměstnaní a osoby, jejichž mzda by v případě absence regulace nedosahovala výše dávek sociální podpory, více motivováni opustit sociální systém, co povede k poklesu nezaměstnanosti. 11 Dle dat ČSÚ pobírá v současné době mzdu odpovídající výši zákonem stanovené minimální mzdy, tedy 8.500,- Kč, cca 3% zaměstnaných. Za této situace má dle mého názoru výše zákonem stanovené minimální mzdy pouze minimální efekt na vznik nezaměstnanosti. Ostatně jak vyplývá i z níže uvedených tabulek pouhá výše zákonem stanovené minimální mzdy nemůže mít značný vliv na míru nezaměstnanosti v dané ekonomice. Např. v letech 2003 2007, kdy došlo k pozvolnému nárůstu zákonem stanovené minimální mzdy, došlo ke snížení nezaměstnanosti téměř o 3%. Stejně z mezinárodního srovnání nevyplývá, že by se země s vyšší zákonem stanovenou minimální mzdou potýkaly s vyšší mírou nezaměstnanosti. 11 BROŽOVÁ, Dagmar. Kapitoly z ekonomie trhů práce. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, str. 79-87 21

Obr. 5: Růst výše minimální mzdy ve vztahu k obecné míře nezaměstnanosti 1996 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2 500,00 Kč 2 650,00 Kč 3 600,00 Kč 4 500,00 Kč 5 000,00 Kč 5 700,00 Kč 6 200,00 Kč 3,89% 6,45% 8,74% 8,83% 8,13% 7,28% 7,78% 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 6 700,00 Kč 7 185,00 Kč 7 955,00 Kč 8 000,00 Kč 8 000,00 Kč 8 000,00 Kč 8 000,00 Kč 8,30% 7,93% 7,14% 5,32% 4,39% 6,66% 7,30% Zdroj dat: MPSV a ČSÚ Obr. 6: Porovnání výše minimální mzdy a míry nezaměstnanosti v členských státech Evropské unie Lucembursko Nizozemí Francie Řecko 1 466,00 EUR 1 352,00 EUR 1 220,00 EUR 917,00 EUR 4,80% 4,40% 9,70% 17,70% Španělsko Polsko Česká republika Bulharsko 774,00 EUR 555,00 EUR 439,00 EUR 243,00 EUR 21,70% 9,70% 6,70% 11,20% Zdroj dat: EUROSTAT Dle mého názoru má namísto samotné výše minimální mzdy daleko větší vliv její vztah k výši dávek sociální podpory. Za současné situace se nedá očekávat, že by případná deregulace trhu za absence změny sociálního systému měla pozitivní efekt na nezaměstnanost. Výše dávek sociální podpory by byla pravděpodobně vyšší než případná tržní rovnovážná mzda, což by jistě pro nezaměstnané nebylo motivujícím faktorem. Jako jednoznačnou výhodu výše nastavené minimální mzdy považuji zajištění příjmů do státního rozpočtu v podobě odvodů na sociální a zdravotní pojištění a daně z příjmu, 22

o které je v současné době státní rozpočet zkrácen. Je totiž naprosto běžnou praxí, že dle pracovní smlouvy a mzdového výměru pobírá zaměstnanec zákonem stanovenou minimální mzdu, avšak zaměstnavatelem je mu tato částka bez evidování dorovnána v hotovosti. Vzhledem k tomu, že není možné tuto praxi zcela vyloučit, zajistila by vyšší minimální mzda alespoň nutnost vyšších odvodů od zaměstnanců a zaměstnavatelů. I když tento postup je pro obě strany ekonomicky výhodnější, je zde riziko, že, pokud se tito zaměstnanci sami finančně nezajistí na dobu starobního důchodu, budou ve stáří odkázáni na velmi nízký starobní důchod, což pro ně může mít závažné sociální následky. 23

4 POLITIKY EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI ZAMĚSTNANOSTI Nezaměstnanost, tedy mluvíme-li o nedobrovolné nezaměstnanosti, je, jak už bylo uvedeno dříve, jevem, kterému se v tržním prostření nelze zcela vyvarovat. Vzhledem k velmi nepříznivým důsledkům, které nezaměstnanost provází, je však účelné a nezbytné, aby se stát snažil nezaměstnanosti předcházet a v případě jejího vzniku přijal opatření, která povedou k jejímu poklesu. Těmito opatřeními rozumíme zejména nástroje aktivní a částečně i pasivní politiky zaměstnanosti, které jsou prováděny na celostátní i regionální úrovni. Vzhledem tomu, že oblast sociální politiky a zaměstnanosti patří k prioritním zájmům Evropské unie, jsou zejména cíle politiky zaměstnanosti, ale i její financování ve značné míře řízeny právě ze strany Evropské unie. Z tohoto důvodu bude následující kapitola zaměřena právě na činnost Evropské unie v oblasti politiky zaměstnanosti a jejího financování. 4.1 EVROPSKÁ SOCIÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ VÝVOJ Problematika zaměstnanosti, a tedy i sociální politiky, jejímž cílem je právě zajištění co nejvyšší míry zaměstnanosti, je velmi důležitým aspektem fungování společného trhu. Právní úprava sociální politiky je v současné době zakotvena ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Základní ideje jsou stanoveny v čl. 151 SFEU: Unie a členské státy [ ] mají za cíl podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřenou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučením. 12 První zmínky o společné sociální politice proto můžeme nalézt již ve Smlouvě o ESUO z roku 1951. Zde obsažená právní úprava se samozřejmě týká pouze sociální politiky v oblasti působnosti smlouvy, tedy pracovníků uhelného a ocelářského průmyslu. Již na základě této smlouvy došlo ke zřízení vůbec prvního fondu Fondu ESUO, jehož prostřednictvím docházelo k financování odborného vzdělávání či rekvalifikace pracovníků. 12 Čl. 151 SFEU 24

Samotné základy evropské sociální politiky byly však položeny až ve Smlouvě o EHS z roku 1957, kde byly v hlavě III vytyčeny základní cíle a nástroje sociální politiky, která se již neomezovala pouze na určitá odvětví ekonomiky. Na základě Smlouvy o EHS došlo také ke zřízení Evropského sociálního fondu, který je dodnes hlavním finančním nástrojem sloužícím k prosazování cílů evropské sociální politiky. V roce 1961 vznikl pod záštitou Rady Evropy první významný dokument v oblasti sociální politiky na evropském kontinentě - Evropská sociální charta, která stanovila mj. i právo na práci a spravedlivou odměnu jako jedny za základních práv. Boj proti nezaměstnanosti jako jeden ze základních cílů moderní sociální politiky nebyl v dobách jejího vzniku nikterak zdůrazňován. Nezaměstnanost byla v evropských státech až do konce 60. let jevem naprosto výjimečným a průměrná míra v členských státech činila 3,5%. Potřeba koordinovaného, společného postupu při prosazování cílů sociální politiky tak nebyla na místě. Od počátku 70. let 20. století však ekonomika nejen v Evropě začala procházet velkými změnami. Díky ekonomické recesi způsobené ropnou krizí na počátku 70. let se začaly i jednotlivé evropské země potýkat s problémem v podobě rostoucí míry nezaměstnanosti. Další velkou ranou pro ekonomiky založené na tradičních odvětvích znamenal poměrně rychlý rozvoj informačních technologií v druhé polovině 80. let, který měl za následek úpadek tradičních odvětví a opět zapříčil rostoucí míru nezaměstnanosti. V této ne příliš příznivě době došlo k přijetí prvního dokumentu v oblasti sociální politiky čistě na úrovni ES Charty základních práv pracujících z roku 1989. Charta v podstatě přijala výčet práv stanovených v Evropské sociální chartě. Bohužel díky nepřijetí Charty ze strany Velké Británie nedošlo k naplnění stanovených cílů a Charta se stala zejména politickým dokumentem, který se však stal důležitým podkladem pro další vývoj evropské sociální politiky. Příchod nového desetiletí se pak nesl ve znamení strachu z globalizace a rychle rostoucích ekonomik zejména Číny či Indie, což samozřejmě ve státech evropského společenství nastolilo otázku konkurenceschopnosti. 25

Tento dlouhodobý stav měl za následek stále více diskuzí na téma společného postupu členských států v boji proti nezaměstnanosti a zvyšování konkurenceschopnosti. Vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy panují velké rozdíly v tradičním pojetí, tak v samotném výkonu sociální politiky, docházelo mezi členskými státy k rozporům. Jediným možným řešením zvolit cestu tzv. sdílené pravomoci 13 metodou tzv. otevřené koordinace 14. Amsterodamskou smlouvou z roku 1997 byla zaměstnanost prohlášena za společný zájem a dosažení vysoké míry zaměstnanosti jako jeden ze základních cílů Evropské unie. V návaznosti na změny učiněné Amsterodamskou smlouvou byla v témže roce na summitu v Lucemburku zformulována Evropská strategie zaměstnanosti, doktrína, stanovící základní cíle, kterých má být dosaženo na trhu práce, a která se stala se hlavním nástrojem pro zvyšování zaměstnanosti v členských státech. Současně s ESZ byly stanoveny i základní směry zaměstnanosti, a sice: zaměstnatelnost, podpora podnikání, adaptabilita a rovné příležitosti. Lisabonská strategie, která vznikla v roce 2000, upravovala nejen otázky sociální politiky, ale i ekonomického růstu, environmentální, tedy dalších politik Evropské unie. Lisabonská strategie je podstatě prohlášení cílů, které si stanovila Evropská unie ve všech shora uvedených oblastech. Základním a velmi ambiciózním cílem, stanoveným v Lisabonské strategii, bylo stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností. V oblasti sociální politiky mělo být dosaženo především zvýšení zaměstnanosti na 70% s důrazem na zvýšení zaměstnanosti žen. Na konci roku 2004 vypracovala skupina 13 v těchto oblastech je k přijímání závazných aktů oprávněna EU i členské státy. Členské státy ale mohou vykonávat své pravomoci pouze do té míry, do jaké EU nemá, nebo se rozhodla nevykonávat své pravomoci Zdroj:http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/ ai0020_cs.htm - 13.3.2013 14 zde EU disponuje pravomocí k zajištění postupů této koordinace. Musí také stanovit základní směry a hlavní linie pro členské státy Zdroj:http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/ai0020_cs.htm - 13.3.2013 26

odborníků pověřená Evropskou komisí hodnotící zprávu o výsledcích Lisabonské strategie. Tzv. Wim Kokova zpráva označila prvních pět let fungování za období promarněných šancí a cíle stanovené v původním dokumentu označila za nesplnitelné. Na základě této kritiky bylo třeba přistoupit k novému startu Lisabonské strategie s prioritou vytváření více nových a lepších pracovních míst, což mělo být klíčem k úspěchu ve všech třech oblastech sociální, ekonomické a ekologické. Vzhledem k tomu, že kritika obsažená ve zprávě se týkala i národních parlamentů, které údajně nedostatečně napomáhají k dosažení stanovených cílů, byly nově do celého procesu více vtaženy členské státy Evropské unie, které v tříletém cyklu vypracovávají Národní program reforem, který stanoví dílčí cíle a vyhodnocuje jejich plnění. I když původně kladených cílů Lisabonské strategie nebylo dosaženo, nemůže být žádných pochyb o tom, že přistoupení ke koordinaci společného postupu členských států bylo správným krokem a samotná strategie měla značný význam pro zvýšení míry zaměstnanosti v Evropské unie v letech 2000 2010. S blížícím se rokem 2010 proto stále více vystupovala do popředí myšlenka vytyčení nových cílů pro další období. Dokument s názvem Evropa 2020, který představuje výchozí dokument Evropské strategie zaměstnanosti pro období 2011 2020, v podstatě navazuje na předchozí Lisabonskou strategii. Evropské státy jsou si velmi dobře vědomi toho, že další hospodářský rozvoj je do značné míry závislý na tom, jakým způsobem vyjde Evropa ze současné ekonomické krize. I přes to stanovuje dokument základní cíle, kterých by mělo být v roce 2020 dosaženo, a to samozřejmě i v oblasti zaměstnanosti, kdy: Míra zaměstnanosti u osob ve věku 20 až 64 let by se měla zvýšit ze současných 69 % na nejméně 75 %, mimo jiné prostřednictvím aktivnějšího zapojení žen, starších pracovníků a větší integrace migrujících pracovních sil. 15 4.2 EVROPSKÁ REGIONÁLNÍ POLITIKA 16 Evropská regionální politika je další významnou politikou Evropské unie v oblasti zaměstnanosti. Právní úpravu evropské regionální politiky můžeme nalézt v XVIII 15 Sdělení Komise Evropa 2020 Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, s.11 16 Též nazývaná politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti či kohezní politika 27

SFEU. Základní princip stanoví článek 174 SFEU: Unie za účelem podpory harmonického vývoje rozvíjí a prosazuje svou činnost vedoucí k posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Unie se především zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a na snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů. Oproti sociální politice, která danou oblast upravuje na globální úrovni, je regionální politika projevem solidarity více rozvinutých regionů Evropské unie s těmi chudšími. Cílem regionální politiky je stírání hospodářských a sociálních rozdílů mezi jednotlivými regiony podporou hospodářského růstu, tvorby pracovních míst a konkurenceschopnost, a to prostřednictvím investic prováděných z jednotlivých fondů Evropské unie. Cíle, strategie a zejména rozpočet regionální politiky jsou určovány vždy pro každé 7leté období. Současné programové období 2007 2013 se zaměřuje především na růst a pracovní místa. Programové období bylo silně poznamenáno posledním rozšířením Evropské unie z roku 2007, které ještě více zvýšilo rozdíly mezi jednotlivými regiony nejbohatší Vnitřní Londýn s 290 % příjmu na osobu EU-27, zatímco nejchudší region je Severovýchod v Rumunsku s 23 % průměru Evropské unie 17. 4.3 FINANCOVÁNÍ POLITIK EU V OBLASTI ZAMĚSTNANOSTI Financování politik Evropské unie je obecně zajišťováno pomocí Strukturálních fondů EU. Nejvýznamnějším finančním nástrojem v oblasti politiky zaměstnanosti je Evropský sociální fond. Okrajově sem lze také zařadit Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci. 17 http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/regionalni-a-strukturalni-politika-5158.html#!&chapter=5 21.3.2013 28

4.3.1 EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND Evropský sociální fond byl založen již v roce 1957 a je tak nejstarším z fondů EU. V současné době je hlavním cílem Evropského sociálního fondu financování politik Evropské unie tak, aby bylo co nejefektivněji dosaženo cílů strategie Evropa 2020, zejména pak zvýšení zaměstnanosti a vytváření nových pracovních míst. Evropský sociální fond v jednotlivých členských státech podporuje zejména projekty, které se zaměřují na: aktivní politiku zaměstnanosti rozvoj lidského kapitálu pomocí vzdělávání a rekvalifikací pomoc při přístupu znevýhodněných osob na trh práce zejména žen a mladistvých boj proti diskriminaci na trhu práce inovace v podnicích podporu podnikání Pro programové obrobí 2007 2013 bylo na financování projektů vyčleněno přibližně 75 mld. Euro. Obecně mohou prostředky z fondů čerpat pouze na základě tzv. operačních programů, které jsou schvalovány Evropskou komisí vždy pro jednotlivá sedmiletá období. Finanční prostředky jsou jednotlivým členským státům přidělovány na základě toho, kterého cíle má být v daném členském státě, respektive v jeho jednotlivých regionech dosaženo. Pro programové období 2007 2013 jsou základními cíli: Konvergence 18 se soustředí na podporu hospodářského růstu a zejména růstu nových pracovních míst v méně rozvinutých regionech tak, aby se tyto mohly těm vyrovnat více vyspělým. Z tohoto důvodu finančních prostředků vyčleněných pro podporu tohoto cíle financovány projekty v regionech, které nedosáhly 75% HDP na obyvatele Evropské unie. 18 Konvergence též sbližování. 29

Konkurenceschopnost a zaměstnanost slouží k financování všech ostatních regionů, kde již není kladen takový důraz na rozvoj a vznik nových pracovních míst, ale spíše na udržení konkurenceschopnosti a současného stavu zaměstnanosti. Pro regiony, které jsou v procesu přechodu z prvního do druhého cíle, platí určitý zvláštní režim tak, aby byl tento proces plynulejší a nehrozilo, že v případě okamžité změny financování došlo k opětovnému propadu. Např. v České republice patří do první skupiny všechny regiony mimo region Hlavní město Praha. Naopak všechny regiony na území Rakouska vyjma východního Burgenlandu, který se nachází v procesu přechodu, patří všechny regiony do druhé skupiny. 19 Toto má zcela zásadní význam i pro výši přidělených finančních prostředků z ESF pro jednotlivé členské státy. Pro období 2007 2013 bylo pro Českou republiku vyčleněno přibližně 3,7 mld. Euro, zatímco pro Rakousko to bylo pouhých 524 mil. Euro. 19 Blíže grafické zpracování v Příloze č. 2 diplomové práce. 30

5 TRH PRÁCE A NEZAMĚSTNANOST V RAKOUSKU Rakousko patří k zemím, jejichž míra nezaměstnanosti je dlouhodobě jedna z nejnižších v evropském, ale i celosvětovém měřítku. V uplynulých padesáti letech zde nebyla míra nezaměstnanosti téměř vůbec ovlivněna na základě ekonomických, politických či globalizačních změn, které pro jiné často i vyspělejší ekonomiky znamenaly vážný problém spočívající zejména rapidně rostoucí míře nezaměstnanosti. Jednoduchá odpovědi na otázku: Proč tomu tak je? v podstatě neexistuje. Z mého pohledu je zcela zásadní, že Rakousko v posledních desetiletích neprocházelo příliš velkými politickými a společenskými změnami. Díky tomuto dlouhodobému stabilnímu prostředí, tak zde mohl být vybudován a v praxi vyzkoušen efektivní systém opatření. V porovnání s jinými evropskými zeměmi se v případě Rakouska nedá hovořit o tom, že by nezaměstnanost představovala závažný problém. V Rakousku však jako závažný problém vnímána je a je neustále předmětem nejen nových diskuzí, ale i nových opatření v boji proti ní. A důsledkem toho je, že případná nová opatření pro zvýšení zaměstnanosti přichází vždy včas a cíleně. Důkazem toho může být například zavedení opatření, které se nazývá kurzarbeit a o kterém blíže hovořím v dalších kapitolách. V Rakousku byl tento nástroj zaveden v 2009 jako reakce na nastupující celosvětovou finanční a hospodářskou krizi, avšak přímo v Rakousku dosahovala míra nezaměstnanosti v té době pouhých cca 4% a krize se v té době rakouského trhu práce fakticky nedotýkala. Naopak v České republice byla modifikace tohoto nástroje zavedena až v druhém pololetí roku 2012 právě jako reakce na to, že se český trh práce již 3 roky potýkal krizí doprovázenou rostoucí mírou nezaměstnanosti. V neposlední řadě je zcela namístě zmínit, že Rakousko se od mnoha dalších států značně odlišuje podobou svého politického systému. Rakousko se řadí mezi neokorporativní státy a právě tento systém umožňuje efektivní fungování mnoha opatření, jež by v téže podobě nebyla v jiném prostředí realizovatelná. 31

Míra nezaměstnanosti 4,5% 3,9% 3,6% 3,6% 4,2% 4,3% 5,3% 4,4% 4,4% 3,8% 4,9% 5,2% 4,8% 4,8% 4,4% 4,2% 4,3% 6,5% 7,3% 7,1% 6,7% 8,7% 8,1% 7,8% 8,8% 8,3% 7,9% 7,3% 6,7% 7,0% Obr. 7: Vývoj míry nezaměstnanosti v České republice a Rakousku 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% Czech Republic Austria Rok Zdroj dat: EUROSTAT Charakter rakouského trhu práce se odráží od sektorového rozdělení rakouského hospodářství. Nejvíce zaměstnanců 73,3% bylo v roce 2012 zaměstnáno v terciárním sektoru, 26,1% v sekundárním sektoru a pouhých 0,6% v zemědělství, lesnictví a rybářství, čili v primárním sektoru. Z tohoto rozdělení je zřejmé, že svým rozložením se rakouský trh práce nijak zásadně neliší od ostatních západoevropských trhů a největší počet zaměstnaných spadá do terciárního sektoru, tedy obchodu a služeb. 5.1 INSTITUCE PŮSOBÍCÍ NA RAKOUSKÉM TRHU PRÁCE 5.1.1 MINISTERSTVO PRÁCE, SOCIÁLNÍCH VĚCÍ A OCHRANY SPOTŘEBITELE Vzhledem k tomu, že otázky týkající se trhu práce a nezaměstnanosti patří k otázkám celonárodního charakteru, je Ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele Rakouska je nevyšším ústředním orgánem pro záležitosti z této oblasti. Od roku 1994, kdy vstoupil platnost zákon upravující činnost rakouských úřadů práce, tzv. Arbeitsmarktservicegesetz (AMSG), byly pravomoci ministerstva v této oblasti silně omezeny a delegovány práce na nově vzniklé úřady práce, tzv. Arbeitsmarktservice (AMS). 32

Ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele v současné době plní v oblasti trhu práce a nezaměstnanosti roli dozorujícího orgánu. Mezi jeho hlavní úkoly patří především stanovení všeobecných cílů v oblasti politiky zaměstnanosti, dohled a hodnocení činnosti AMS a společně s Ministerstvem financí Rakouska schvalování zásadních finančních záležitostí. Rozhodnutí o použití instrumentů a prostředků k dosažení stanovených cílů je ponecháno výlučně na AMS. 5.1.2 ARBEITSMARKTSERVICE Jak je již uvedeno v předchozí kapitole spolu s účinností nového zákona upravujícího vznik a činnost AMS z roku 1994, došlo v Rakousku ke změně v organizaci úřadů práce. Spolu s touto změnou byl zásadním způsobem změněn i způsob výkonu politiky zaměstnanosti v Rakousku. Správa záležitostí spojených s trhem práce byla vyčleněna z kompetencí spolkové vlády a byla přenesena na nově vzniklé Arbeitsmarktservice. V oblasti zprostředkování zaměstnání byl AMS od roku 1994 do roku 2002 dokonce monopolem, neboť soukromým osobám nebylo vůbec umožněno podnikat v oblasti zprostředkování zaměstnání. Spolu se změnou legislativy v roce 2002 došlo ke vzniku soukromých agentur zprostředkování práce a AMS se musel vyrovnat s konkurencí, která mu s této oblasti vznikla. Mezi hlavní důvody, které v Rakousku vedly k této zásadní změně organizační struktury úřadů práce patří: Umožnění rychlejšího a flexibilnějších zásahů do děni na trhu práce pomocí decentralizace pravomocí s důrazem na jejich posílení na úrovni regionů. Zřízení instituce, která bude spravovat pouze agendu související s trhem práce a nebude zatěžována souvisejícími záležitostmi jako např. výplata rodičovských příspěvků apod. Silnější zapojení zástupců sociálních partnerů do rozhodování o záležitostech souvisejících s politikou zaměstnanosti. 33

Zlepšení výkonu aktivní politiky zaměstnanosti s důrazem na lepší začlenění znevýhodněných osob, jako jsou ženy, starší lidé, dlouhodobě nezaměstnaní, zdravotně postižení apod. Právní postavení AMS považuji za jednu z největších zvláštností rakouského systému, neboť AMS nejsou označovány ani nemají čistě právní postavení úřadů, ale jsou zcela samostatnými jednotkami, které nesou označení tzv. veřejnoprávních podnikatelů v oblasti poskytování služeb 20. Mezi základní úkoly AMS patří: Výkon aktivní politiky zaměstnanosti (informace, poradenství, zprostředkování zaměstnání a podpora nezaměstnaných a zaměstnavatelů). Zprostředkování učňovských pracovních míst. Výpočet a zajištění výplaty podpory v nezaměstnanosti. Agenda spojená se zaměstnáváním osob ze zahraničí, např. vydávání pracovních povolení. První dva zmíněné úkoly AMS mají zcela soukromoprávní charakter a v oblasti poskytování těchto služeb neexistuje žádný vynutitelný právní nárok klientů, ani v těchto věcech není postupováno dle zákonem upraveného řízení a není zde možnost soudního přezkumu ve správním soudnictví. Naproti tomu v případě druhých dvou zmíněných úkolů se jedná o přenesení vrchnostenské správy na AMS a tato agenda podléhá všeobecným předpisům, které upravují správní řízení. Za stanovených podmínek je zde právní nárok na odpovídající služby a také možnost odvolat se v těchto věcech k vyšší instanci v rámci organizační struktury AMS či soudní přezkum ve správním soudnictví. Organizační struktura AMS je založena na teorii, že efektivní politika zaměstnanosti může být vykonávána pouze za předpokladu spolupráce a konsensu tzv. sociálních 20 öffentlich-rechtlichen Dienstleistungsunternehmens 34