Řád: PĚVCI (Passeriformes)

Řád: PĚVCI (Passeriformes)

Charakteristika řádu druhy menší až střední velikosti řád se dělí na 2 podřády: křikaví a zpěvní až 2/3 známých druhů ptáků většinou dobří letci adaptace na suchozemské prostředí jsou považováni za stromové ptáky díky nohám uzpůsobeným k sezení i na velmi tenkých větvích nidikolní mláďata

Typicky utvářená noha, která má tři prsty postavené dopředu, jeden dozadu.

Charakteristika řádu díky schopnosti vytvářet složité hlasové projevy jsou pěvci považováni za nejvyvinutější řád ptáků výskyt na celém světě, na pouštích i v tropických deštných lesích většina druhů řádu jsou zpěvní ptáci v krku mají složité svalstvo kontrolující hlasivky zpěvný orgán se nazývá syrinx (kontrola nad hlasem) některé druhy mohou vyluzovat i nelibozvučný zpěv zpěvem označují teritorium, vábí jím samec samičku k páření

Čeleď: SKŘIVANOVITÍ (Alaudidae)

Skřivan polní (Alauda arvensis) čeleď: SKŘIVANOVITÍ (Alaudidae) hnízdí v kulturních stepích, polích a loukách, vzácně i na horských svazích pobíhá po zemi, v nebezpečí se přitiskne na zem

O něco větší než vrabec domácí, zemitě hnědý s černými podélnými čárkami. Vnější ocasní pera jsou bílá, temenní pera jsou částečně zdvižená, takže tvoří nevýraznou chocholku.

Skřivan polní (Alauda arvensis) hnízdí v dubnu až červenci 2x ročně hnízdo je důlek v půdě volně vystlaný stébly a kořínky samice snáší 3-5 žlutozelených, hustě černě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 12-14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu asi 3 týdnů mláďata opouštějí hnízdo dříve než jsou schopná letu potrava: semena, zelené části rostlin a hmyz částečně tažný pták, naši jedinci zimují v jižnější Evropě a k nám někdy přilétají populace ze severu

Čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae)

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae) ohrožený druh rozšířena v Evropě, velké části Asie, S Americe a S Africe tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá v dubnu a odlétá na přelomu září a října (shromažďování na drátech el. napětí)

Dlouhý vidličnatý ocas, rezavě hnědé hrdlo a tmavě modrolesklá svrchní strana těla, spodní strana těla je bílá. Samec se od samice liší delšími ocasními pery.

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) hnízdí v obydlených kulturních krajinách, zvláště v objektech s chovy hospodářských zvířat hnízdí v květnu až srpnu 2-3krát ročně hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek a vystlané stébly a peřím

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) hnízda původně ve skalách, dnes i v lidských obydlích (i v místnostech, kde se zdržují lidé) samice snáší 4-5 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí po dobu 14-17 dní a mláďata krmí oba rodiče po dobu 20-22 dnů potrava: létající hmyz

Jiřička obecná (Delichon urbica) čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae) naše jiřičky zimují v tropické Africe, kam odlétají v září a vracejí se ve druhé polovině dubna

Menší než vlaštovka, s krátkým a méně vykrojeným ocasem a bílou spodní stranou těla, nad ocasem bílá skvrna.

Na rozdíl od vlaštovky hnízdí jiřička většinou na vnějších stěnách budov (pozůstatek původního způsobu hnízdění ve skalách). Hnízdo z bláta bývá více uzavřené, polokulovité, často je více hnízd u sebe.

Jiřička obecná (Delichon urbica) v jednom roce může hnízdit i 2x samička snáší 4-5 bílých vajíček a zahřívají je střídavě oba rodiče, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat loví létající hmyz rozdíl ve způsobu lovu potravy (vlaštovky létají většinou nízko nad zemí, jiřičky loví vzdušný plankton; často loví tak vysoko, že je sotva můžeme rozlišit)

Břehule říční (Riparia riparia) čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae) ohrožený druh tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září

Menší než jiřička obecná na rozdíl od které je hnědě zbarvená a nemá světlý kostřec.

Má hnědou hrudní pásku a málo vidličnatý ocas. Pohlaví se navzájem neliší.

Břehule říční (Riparia riparia) hnízdí 2x ročne pospolitě v pískovnách a ve strmých písčitých stěnách, kde vyhrabává dlouhé vodorovné nory na konci vystlané stébly, vlákny a peřím samice snáší 4-6 bílých vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu 12-16 dnů a mláďata krmí též oba rodiče asi 20 dní potrava: létající hmyz

Vlaštovka obecná, jiřička obecná a Vlaštovka břehule říční

Čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae)

Červenka obecná (Erithacus rubecula) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) velká asi jako vrabec domácí celoročně se samotářsky vyskytuje v lesích, parcích nebo zahradách i ve vyšších nadm. výškách často přilétává i na zorané pole nebo se drží v blízkosti divokých prasat, kde sezobává vyorané živočichy

Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou oranžovočervenou náprsenku.

Mladí ptáci jsou skvrnití a postrádají oranžovou skvrnu.

Červenka obecná (Erithacus rubecula) živí se drobným hmyzem a larvami, členovci nebo pavoukovci na podzim hraje důležitou roli také rostlinná strava, nejčastěji plody bezu nebo tisu často se stává potravou sokolů, orlů, káňat, kun nebo lasic hnízdí od dubna do července dvakrát ročně 5-6 bílých, červeně skvrnitých vajec inkubační doba 13-14 dní, sedí pouze samice, mláďata opouštějí hnízdo po 12-15 dnech první oranžovočervená pera na hrudi se začínají objevovat po 2-3 měsících, stejně jako dospělci jsou zbarveni až po dalších 3 měsících

SLAVÍK MODRÁČEK (Luscinia svecica) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) silně ohrožený druh veliký asi jako vrabec domácí ale štíhlejší výskyt: Evropa, Asie, Afrika od Sahary k jihu veliký asi jako vrabec domácí ale štíhlejší

Samec ve svatebním šatě má modrou hruď.

Ptáci žijící ve střední a východní Evropě mají v této modré skvrně ještě bílou skvrnu, kdežto skandinávské populace mají zde skvrnu červenou. Samička má na hrudi nepravidelnou černou kresbu.

Slavík modráček (Luscinia svecica) zdržuje se převážně na zemi hnízdí v mokrých zátopových oblastech s rákosinami a křovinami na březích, v lužních lesích hnízdí v dubnu až červnu jednou ročně hnízdo je na zemi v křovinách a vegetaci a je vybudováno ze stébel, listů a kořínků 5-6 jemně rezavě žlutě tečkovaných vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu asi 13-14 dnů a mláďata krmí též oba rodiče po dobu asi 14 dnů potrava: hmyz a bobule tažný pták, ze zimovišť v Africe se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v září

http://www.youtube.com/watch?v=f9virdq mubo

SLAVÍK OBECNÝ (Luscinia megarhynchos) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) ohrožený druh výskyt: Evropa, Asie, Afrika od Sahary k jihu vyskytuje se v řídkých listnatých lesích nížin a v porostech křovin podél řek potrava téměř výhradně živočišná, pouze na podzim se živí bobulemi patří mezi tažné ptáky; přílet vrcholí na přelomu dubna a května, odlet probíhá v srpnu, přezimuje v afrických savanách jižně od Sahary až po hranici deštných pralesů neobyčejně bohatý hlasový fond (při zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i klokotá)

Nenápadně rezavohnědě zbarvený, velikosti štíhlejšího vrabce domácího.

Hnízdo bývá na zemi v hustém křoví. 4-5 vajíček olivové barvy zahřívá je pouze samička, sameček se podílí až na péči o mláďata.

REHEK DOMÁCÍ (Phoenicurus ochruros) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) tažný druh velikosti vrabce, podobný rehkovi zahradnímu, na rozdíl od něho nemá rezavě červenou hruď a bílé čelo hnízdí ve skalnatých oblastech, v horách, zříceninách, ale i v lidských sídlištích (stodoly, stáje, garáže) hnízdí 2x do roka hnízdo staví samice ze stébel a kořínků ve zdech, na římsách domů, ve skalních štěrbinách samice snáší a sedí na 5-6 bílých vejcích, krmí oba rodiče potrava: hmyz, pavouci a bobule

Samec je černý až šedý, má bílé políčko na křídlech a rezavý kmitající ocas.

Samice je temně šedá bez bílého pole a oproti samici rehka zahradního je celkově tmavší.

Mláďata jsou tmavohnědá s rezavě červeným ocáskem.

REHEK ZAHRADNÍ (Phoenicurus phoenicurus) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) tažný druh velký jako vrabec domácí nápadný je trhavými pohyby těla a ocasu hnízdí v krajině s řídkým stromovím, v parcích i lesích, v zahradách a sadech v květnu až červenci 2x ročně samice snáší 5-7 modrozelených vajec, na kterých sedí sama po dobu asi 13-14 dní a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu asi 12-14 dnů potrava hmyz a bobule

Samec má bílé čelo, černé hrdlo a líce a rezavě červenou hruď.

Samice je hnědá se světlejší spodinou těla.

KOS ČERNÝ (Turdus merula) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) hnízdí 2x-3x ročně v lesích, zahradách a parcích, ale i ve městech hnízdo je polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou umístěná v křoví nebo na stromech, někdy i na budovách potrava: hmyz, plži, červi, žížaly, bobule a ovoce částečně tažný pták, v posledních letech zejména ve městech přezimuje ze zimovišť v jižní Evropě se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu

Samice snáší 4-6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 13-14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu 12-15 dnů na hnízdě a po vylétnutí ještě asi 2 týdny je přikrmují

Samec je celý černý s oranžově žlutým zobákem a kroužkem okolo očí.

Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí.

Mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech.

DROZD ZPĚVNÝ (Turdus philomelos) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) rozšířen po celé Evropě a ve velké části Asie hojný ve smíšených a listnatých lesích, zahradách a parcích hnízdo spletené ze stébel, kořínků a suché trávy, uvnitř vymazané blátem smíšeným se slinami, si staví na stromech a keřích 4-5 modrých vajíček, z nichž se po 14 dnech líhnou mláďata za dalších 14 dnů hnízdo opouštějí, rodiče je však v jeho okolí ještě několik dnů krmí hlavně hmyzem, žížalami, červy a housenkami hnízdí většinou 2x v roce na podzim odlétá na jih

DROZD ZPĚVNÝ (Turdus philomelos) horní strana těla je hnědá, hruď a břicho je smetanově žluté až bílé s hnědými skvrnami dá se zaměnit s drozdem brávníkem, ten má ale spodní stranu křídel bílou a velké hnědé skvrny dosahují až na břicho

DROZD ZPĚVNÝ (Turdus philomelos)

DROZD BRÁVNÍK (Turdus viscivorus) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) náš největší drozdovitý pták, o něco větší než kos

Svrchní část těla šedohnědá s olivovým nádechem a světlými lemy na perech hřbetu, kostřece a křídel. Spodní část těla je bílá se žlutohnědým nádechem.

Na horní části hrudi a hrdle jsou velké černé klínovité skvrny, na spodní části hrudi a bocích jsou skvrny okrouhlé.

Spodní strana křídel je bílá (u drozda zpěvného žlutá, u cvrčaly červenohnědá).

Mláďata jsou svrchu hnědě skvrnitá.

DROZD BRÁVNÍK (Turdus viscivorus) hnízdí 2x ročně ve větších jehličnatých lesích s mýtinami, v Z Evropě místy i v parcích, v horách až k horní hranici pásma stromů potrava: hmyz, plži, červi, žížaly a bobule hnízdo staví ze stonků, klacíků a kořenů vysoko na stromech na 4-5 světle modrých červenohnědě skvrnitých vejcích sedí samice 14 dnů, mláďata krmí oba rodiče 14-16 dnů

DROZD KVÍČALA (Turdus pilaris) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) severské kvíčaly se postupně rozšířily i do střední Evropy parky, zahrady, okraje lesů při vlhčích loukách, pole, nebo břehy rybníků částečně tažný a zimní host

Svrchní strana těla tříbarevná, má šedou hlavu a kostřec, hnědá záda, černý ocas a hnědě skvrnitou hruď.

DROZD KVÍČALA (Turdus pilaris) v koloniích hnízdí 1-2x ročně (IV-VI) až 30 párů naráz v korunách listnáčů či borovic staví po dobu 4-5 dní hluboké hnízdo samice snáší 4-7 vajec, na kterých sedí 12 dní potrava: hmyz, červi, plži, na podzim výhradně bobule (jalovcové nebo jeřabiny) proti vetřelcům se kvíčaly brání tím, že na nepřítele vrhají v letu trus, který slepí peří útočníka, který je pak neschopen letu

Čeleď: BRHLÍKOVITÍ (Sittidae)

BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea) čeleď: BRHLÍKOVITÍ (Sittidae) výskyt v Evropě a Asii žije v lesích, sadech, parcích a zahradách stálý druh, po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám po kmeni se pohybuje hlavou dolů (i při vyklovávání hmyzu zpod kůry)

Velký jako vrabec, svrchu šedomodrý, spodek těla má světle červenohnědý, před oko se táhne výrazný černý pruh.

Hnízdí v dutinách i ptačích budkách (zmenšuje vletový otvor nalepením směsi hlíny, bláta a slin proti vetřelcům.

BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea) vnitřek dutiny vystýlá drobnými třískami a šupinkami kůry hnízdí jednou v roce, má 5-8 bílých, červeně kropenatých vajíček mladí brhlíci opouštějí hnízdo po 4 týdnech, jsou ihned velmi čilí hmyzožravý druh, v zimě se brhlík živí i semeny lesních dřevin, rád navštěvuje krmítka na zimu si střádá různé plody do kmenové kůry, případně i do země zůstává věrný místu svého vylíhnutí prakticky po celý život

Čeleď: BRKOSLAVOVITÍ (Bombycillidae)

BRKOSLAV SEVERNÍ (Bombycilla garrulus) čeleď: BRKOSLAVOVITÍ (Bombycillidae) rozšířen v Evropě, Asii a S Americe hnízdní areál je v S Evropě v pásmu severského lesa, v zimě však někdy zalétá ve velkých hejnech do střední Evropy hnízdí v květnu až červnu jednou ročně

Načervenale hnědý se špičatou chocholkou, černou bradou a hrdlem a bílou a žlutou kresbou na křídlech a ocase.

BRKOSLAV SEVERNÍ (Bombycilla garrulus) hnízdo z větviček, lišejníků a stébel spoře vystlané peřím a srstí je umístěno na stromech samice snáší 4-6 šedých, řídce tmavohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče potrava: v létě mouchy, v zimě téměř výlučně bobule tažný pták přezimující v zimě u nás přilétá v říjnu až listopadu a odlétá na přelomu března a dubna

Čeleď: TIMÁLIOVITÍ (Timaliidae)

SÝKOŘICE VOUSATÁ (Panurus biarmicus) čeleď: TIMÁLIOVITÍ (Timaliidae) silně ohrožený druh částečně tažný pták hnízdí vzácně v rozsáhlých rákosinách u jezer a rybníků v dubnu až červenci, dvakrát ročně hnízdo je hluboká miskovitá stavba z rákosových listů umístěná v rákosí nízko nad vodou samice snáší 5-7 bílých, řídce černě tečkovaných vajec, na kterých sedí oba rodiče asi po dobu 12 dnů potrava: hmyz, v zimě semena

Menší než vrabec domácí. Dlouhý ocas, samec má popelavou hlavu a mohutný vous, samice má hlavu hnědou a nemá vous.

Čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae)

MLYNAŘÍK DLOUHOOCASÝ (Aegithalos caudatus) čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) jedna z nejmenších sýkor od ostatních se výrazně liší dlouhým, tmavým, bíle lemovaným ocáskem a bílou hlavou

Na rozdíl od ostatních sýkor nehnízdí v dutinách, ale staví si uzavřené hnízdo.

SÝKORA BABKA (Parus palustris) čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) hojná (v lesích smíšených a listnatých) převládá barva tmavošedá na hřbetě a křídlech celá hlavička je, kromě bílých tváří, černá břicho a celá spodní část těla je světle krémová

SÝKORA KOŇADRA (Parus major) čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) hojná v lese, zahradách, parcích, alejích i zelených pásech sídlišť naše největší sýkora (15-24 g) sčernou hlavou, bílými lícemi a žlutou spodinou hřbet zelenavý, křídla a ocas modrošedé, v křídle bílá páska.

SÝKORA MODŘINKA (Parus coeruleus) čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) o něco menší než koňadra ve zbarvení převládá světle modrá barva, zejména na hlavě, křídlech a ocase podobná koňadře (žluté břicho, olivově nazelenalý hřbet a bílé tváře) temeno hlavy není černé jako u koňadry, ale modré

SÝKORA PARUKÁŘKA (Parus cristatus) čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) je hojným obyvatelem jehličnatých porostů drobná sýkora s černou chocholkou na hlavě, s bílými, černě lemovanými tvářemi a s hnědošedým hřbetem

SÝKORA UHELNÍČEK (Parus ater) čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) menší než modřinka celkovým zbarvením připomíná malou koňadru žije v jehličnatých lesích, kde je dosti hojná, pokud má dostatek příležitosti ke hnízdění

MOUDIVLÁČEK LUŽNÍ (Remiz pendulinus) čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) sýkora s šedou hlavou a černým pruhem od zobáku přes oči hřbet tmavohnědý a spodek těla, jako u většiny ostatních sýkor, krémový žije v hustých porostech v okolí rybníků a v lužních lesích staví uzavřené hnízdo s postranním vchodem

MOUDIVLÁČEK LUŽNÍ (Remiz pendulinus)

Čeleď: ŽLUVOVITÍ (Oriolidae)

ŽLUVA HAJNÍ (Oriolus oriolus) čeleď: ŽLUVOVITÍ (Oriolidae) silně ohrožený druh tažný pták, ze zimovišť v Africe se vrací počátkem dubna a odlétá koncem srpna velká asi jako kos černý žije skrytě v hustých korunách stromů, v hájích teplých nížin a pahorkatin hnízdí 1x ročně v nižších polohách samice snáší 3-5 vajec na kterých sedí oba rodiče asi 14 dnů dlouhý zašpičatělý zobák přizpůsobený k otrhávání plodů a vybírání hmyzu z kůry stromů potrava: bezobratlí živočichové do velikosti chrousta, velkou část tvoří různé dužnaté plody - moruše, střemchy, vinná réva, ale hlavně třešně

Samec je zbarven kontrastně žlutočerně (černá jsou křídla a ocas), samice je svrchu olivově zelená se spodní stranou těla světle šedou s podélným proužkováním.

Hnízdo je spleteno z trav, lýka, peří a mechu a je umístěno ve vidlici větví vysoko v korunách stromů.

Čeleď: Špačkovití (Sturnidae)

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris) čeleď: ŠPAČKOVITÍ (Sturnidae) obývá prakticky celou Evropu ve střední Evropě je ptákem stěhovavým a koncem srpna a v září odlétají hejna do zimovišť v J Evropě a S Africe (pohroma pro olivové háje) původně žil v listnatých lesích dnes žije v kulturní krajině, na polích a v polních lesících

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris) váží 60-90 g porostlý leskle černým opeřením, které ve svatebním šatě získává nápadný modravý nebo zelenavý odstín přes zimu se na břiše objevuje husté bílé skvrnění, které je u samic zastoupeno ve větší míře zašpičatělý zobák je přes léto žlutý, u samců s modrým zbarvením u kořene, přes zimu je u obou pohlaví černý

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris) vyhledávají hnízdní dutiny ve starých stromech a různé budky, skalní trhliny i díry v budovách hnízdišti jsou věrní a vracejí se často do stejné budky nebo hnízdní dutiny i v dalších letech samice snáší koncem dubna a začátkem května 5 i více zelenomodrých vajíček, z nichž se za 2 týdny líhnou mláďata

Čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae)

PĚNKAVA OBECNÁ (Fringilla coelebs) čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) celá Evropa, část Střední Asie a severní Afrika včr jeden z nejpočetnějších druhů s celoplošným rozšířením obývá všechna prostředí se stromy a keři od nížin až po subalpínské pásmo u nás převážně tažná na zimoviště ve Středomoří odlétá v září až říjnu, přilétá od konce února do března značný počet pěnkav, zvláště samců u nás zimuje

Velikosti vrabce. Samec ve svatebním šatu má makově šedou hlavu a vínově červené líce, stejně jako prsa. Břicho bělavé, kostřec mechově zelený.

Samice jednotvárně zelenavě šedá. U obou pohlaví v křídle 2 příčné bílé proužky.

PĚNKAVA OBECNÁ (Fringilla coelebs) hnízdo bývá na stromech a keřích je to úhledná stavba z mechu, lišejníků, trávy, kořínků a pavučin staví jen samice, která také sama vysezuje obvykle 4-5 šedočervených vajec s černohnědými skvrnami doba inkubace je 12-14 dní páry hnízdí 2x za sezónu složení potravy se během roku mění (v hnízdním období převládá hmyz, od léta semena

ZVONEK ZELENÝ (Chloris chloris) čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) obývá lesní okraje i otevřenou krajinu s křovinami, v poslední době ale spíše zahrady, parky a hřbitovy naši zvonci jsou stálí i tažní, ti zimují ve Středomoří miskovité hnízdo ve větvích stromů a keřů obsahuje 4-6 vajec sedí na nich jen samice 13-14 dní, mláďata krmí oba rodiče na hnízdě 14-15 dní páry hnízdí zpravidla 2x ročně

Velikosti vrabce, převážně zelený, se žlutým okrajem křídla a dolní poloviny ocasních per. Samice je spíše šedozelená až šedohnědá s méně výraznou žlutí.

STEHLÍK OBECNÝ (Carduelis carduelis) čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) původně ptákem světlých okrajů listnatých a smíšených lesů, dnes dává přednost otevřené krajině s rozptýlenou zelení, parkům, zahradám a hřbitovům u nás je částečně tažný, asi polovina populace tráví zimu ve Středomoří

Menší než vrabec, velmi pestře zbarvený. Na černobílé hlavě je červená maska, včerném křídle žluté pole, hřbet a strany prsou jsou hnědé, zbytek spodiny bílý.

STEHLÍK OBECNÝ (Carduelis carduelis) úhledné, pečlivě spletené hnízdo staví vysoko ve větvích samice snáší většinou 4-5 vajíček vysezuje je sama 12-14 dní, stejně dlouho pečují oba partneři o mláďata na hnízdě páry hnízdí 2x-3x ročně

KŘIVKA OBECNÁ (Loxia curvirostra) čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) vázána na jehličnaté lesy (hlavní zdroj potravy, kterým jsou semena šišek) areál rozšíření je ohromný a protíná nejen celou Eurasii, ale i S Ameriku stálý a přelétavý druh přesuny mohou mít charakter invazí, probíhají různými směry a do různých vzdáleností v závislosti na úrodě šišek

Silný zobák, jehož horní a dolní čelist jsou před špičkou překřížené.

Dospělý samec na většině těla cihlově červený, křídla a ocas černohnědé, břicho šedavé.

Samice šedozelená, svrchu nenápadně skvrnitá.

KŘIVKA OBECNÁ (Loxia curvirostra) hnízdí celý rok, hlavním hnízdním obdobím je prosinec až květen hnízdo staví vysoko na jehličnatých stromech na snůšce 3-4 vajíček sedí pouze samice a samec ji krmí mláďata krmí nejprve jen samice, pak se přidává i samec

http://www.youtube.com/watch?v=1nvu8 WG9bg0

HÝL OBECNÝ (Pyrrhula pyrrhula) čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) rozšíření - Eurasie kromě nejsevernějších částí v ČR je běžným, plošně rozšířeným druhem obývá především jehličnaté a smíšené lesy spíše ve vyšších polohách potrava: semena a pupeny stálý a částečně tažný pták (severské populace)

Větší než vrabec domácí s krátkým mohutným zobákem a černou vrchní částí hlavy. Přes křídlo má nápadnou bílou pásku. Samec má červenou hruď, šedá záda a bílý kostřec.

Samice je převážně načervenale šedá.

HÝL RUDÝ (Carpodacus erythrinus) čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) druh hnízdící především v Asii, méně v Evropě hnízdění včr bylo poprvé prokázáno na Moravě u Tovačova v roce 1962, včechách v Krkonoších roku 1968 na Šumavě byl poprvé zaznamenán v rove 1973 a odtud se pravděpodobně rozšířil po celém území velikostí připomíná vrabce, ale je štíhlejší a má delší ocas a silný kuželovitý zobák

Samec starší 2 let má hlavu, hruď a kostřec červené.

Samice a mladí samci jsou olivově hnědí s tmavším podélným skvrněním.

DLASK TLUSTOZOBÝ (Coccothraustes coccothraustes) čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) obývá listnaté, zejména dubové a habrové lesy, remízy, ve městech velké zahrady, parky a hřbitovy naši ptáci jsou převážně tažní, přezimují v jihozápadní Evropě hnízdí většinou 1xročně miskovité hnízdo je na stromě, snůšku 4-6 vajec vysezuje jen samice 11-14 dní potrava je převážně rostlinná, silným zobákem rozloupne i nejtvrdší pecky

Velikosti špačka, s mohutným tělem a silným kuželovitým zobákem, který je zjara modravý, později žlutohnědý.

Tělo je v různých odstínech hnědé. Křídla, brada a okolí oka černé. Přes křídlo se táhne příčný bílý pruh. Obě pohlaví jsou podobná, samice je matněji a méně výrazněji zbarvená.

Čeleď: VRABCOVITÍ (Passeridae)

VRABEC DOMÁCÍ (Passer domesticus) čeleď: SNOVAČOVITÍ (Ploceidae) původním areálem výskytu téměř celá Evropa, značná část Asie a severní Afrika včr patří mezi druhy hnízdící ve všech nadmořských výškách preferuje lidská sídla různého typu je typickým synantropním druhem, hnízdí hlavně v intravilánu a urbánním prostředí hnízdí 2x-5x ročně hnízdo staví na lidských stavbách, ve skalních štěrbinách, děrách ve zdech, stromových dutinách i spodních částech hnízd čápů bílých hnízdo bývá neupravená koule s postranním vchodem. (staví vždy zevnitř, nikdy neupravují hnízdo z vnějšku)

Znatelně vyvinutý pohlavní dimorfismus

Samec má špinavě šedou břišní část těla, svrchní stranu hnědou v různých odstínech s černými skvrnami a jednou větší bílou v úrovni hrdla. Od samice jej rozeznáme také díky černé skvrně na hrdle.

Samec vrabce domácího vlevo svatební a vpravo prostý šat (odlišné je i zbarvení zobáku).

Samice méně nápadné, šedohnědé, svrchu tmavší.

VRABEC POLNÍ (Passer montanus) čeleď: SNOVAČOVITÍ (Ploceidae) obývá téměř celou Evropu (kromě severu Skandinávie) a Asii včr patří mezi pravidelně se vyskytující druhy od nížin do podhůří menší než v. domácí

Na hlavě kaštanově hnědý, na bílých tvářích černá skvrna. Má černě čárkovaný hnědý hřbet, výraznou bílou křídelní pásku, malý černý podbradek, uzdičku a zobák. Spodina těla je šedá.

Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae)

SOJKA OBECNÁ (Garrulus glandarius) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) obývá celou Evropu, SZ Afriku, Sibiř a V Asii až po Čínu a Indii u nás je rozšířená na celém území výskyt vázán na les mezi pohlavími není vnější rozdíl

Základní zbarvení rudošedé, černobílý ocas, na temeni hlavy jsou černobílá pírka. Známá jsou "sojčí pírka'', vrchní křídelní krovky černě, bíle a modře pruhované.

SOJKA OBECNÁ (Garrulus glandarius) sojka staví hnízdo od začátku dubna, většinou na vysokých stromech s hustou korunou koncem dubna a v květnu snáší 5-7 šedozelených skvrnitých vajec na vejcích sedí oba rodiče 16-17 dní mláďata vylétají po 19-20 dnech a zdržují se s rodiči v okolí hnízdišť, kde většinou zimují potrava: živočišná i rostlinná (hmyz, housenky, hraboši, myši, mladí ptáci a jejich vejce, zdechliny, žaludy celé je polyká)

STRAKA OBECNÁ (Pica pica) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) dlouhý, stupňovitý ocas, delší než celé tělo - vyniká zvláště v letu poměrně krátká křídla

Černobílé zbarvení, černě zbarvené partie mají modravý a zelenavý lesk. Vnější pohlavní rozdílnost se neprojevuje.

STRAKA OBECNÁ (Pica pica) žije nejraději v otevřených, polních nebo lučních krajinách, parcích nebo porostech podél vodních toků vyhýbá se souvislým lesům hnízdo staví v trnitých keřích nebo v hustých korunách stromů bývá těžko dostupné (je vysoko nebo na konci slabých větví) stavěno ke konci března a počátkem dubna

Hnízdo nahoře kryté stříškou s postranním vchodem, často je vymazávané hlínou.

STRAKA OBECNÁ (Pica pica) samice snáší v dubnu 5-8 vajec, někdy i 10 (sama na nich sedí) inkubace 17-19 dní mláďata vylétávají z hnízda za 22-27 dní potrava rostlinná i živočišná

OŘEŠNÍK KROPENATÝ (Nucifraga caryocatactes) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) ohrožený druh je původním obyvatelem tajgy, obývá celou S část evropské části Ruska a Sibiře a pohoří střední Asie v Evropě žije v souvislých horských lesích a v celé Skandinávii velký asi jako sojka, má však delší a silnější zobák a zcela odlišné zbarvení

Základní barva je černohnědá; kromě ocasu a křídel je pokryt bílými kapkovitými skvrnami.

OŘEŠNÍK KROPENATÝ (Nucifraga caryocatactes) hnízdí již v únoru až v březnu samice snáší 3-4 vejce a sedí asi 16 dní mladí ptáci opouštějí hnízdo po 21-25 dnech převládá rostlinná potrava, hlavně semena a plody (lískové oříšky a semena limby) živí se také hmyzem a příležitostně vyloupí i ptačí hnízdo s vejci nebo i s mláďaty

KAVKA OBECNÁ (Corvus monedula) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) silně ohrožený druh žije v celé Evropě, v SZ Africe a v celé S Asii až po Tichý oceán vyskytuje se téměř na celém území našeho státu, místy velmi hojně společenský pták a ve vhodných podmínkách hnízdí v koloniích

Podstatně menší než příbuzné vrány a havran. Celá černá, ale hlavu má šedivou a na ní černou temenní čepičku.

KAVKA OBECNÁ (Corvus monedula) hnízdo staví v dutých stromech, ve skalách, starých lomech, na vápencových útesech, dále na budovách, ve věžích, hradech a zříceninách koncem dubna a na začátku května snáší samice 4-6 modrozelených vajec, šedavě skvrnitých sedí na nich většinou jen samice; samec nosí potravu a občas na krátkou dobu samici vystřídá inkubace 17-18 dnů potrava: asi ze 2/3 živočišného původu, ptáci ji sbírají jen ze země (dešťovky, slimáci, hlemýždi, hmyz, housenky, chrousti apod., někdy i mláďata drobnějších ptáků nebo vejce, zrna, bobule a plody, příležitostně též ovoce)

VRÁNA ČERNÁ (Corvus corone) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) celá černá bez kovového lesku, mohutný zobák

VRÁNA ČERNÁ (Corvus corone) obývá polní lesíky, světlé lesy, parky, smetiště (v zimě) tvoří celoživotní páry v květnu a červnu snáší 4-5 vajec hnízda na vysokých stromech

VRÁNA ČERNÁ (Corvus corone) holá mláďata v prvních 6 dnech neprodukují teplo, snesou i silné ochlazení po 30-35 dnech opouští hnízdo a posedávají na okolních větvích rodina se rozpadá v červenci vrány jsou všežravci (hmyz, červi, plži, myši, ještěrky, žáby, vajíčka ptáků, bobule, obilí, mrtvé ryby atd.) netvoří kolonie jako havrani

VRÁNA ŠEDÁ (Corvus cornix) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) větší než v. černá černá jsou pouze křídla, ocas, hlava a hrdlo, tělo je šedé

VRÁNA ŠEDÁ (Corvus cornix) v severních částech areálu svého výskytu je částečně stěhovavá, v jižnějších zůstává po celý rok žije samotářsky, pouze na zimu tvoří hejna o desítkách jedinců

HAVRAN POLNÍ (Corvus frugilegus) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) žije téměř v celé Evropě, jižní hranici jeho výskytu tvoři střední Francie, severní Itálie, území dřívější Jugoslávie a Rumunsko, žije též v Asii u nás hnízdí v početných koloniích, hlavně v nížinných oblastech Čech a Slovenska, na Moravě hnízdí méně je tažný, zimuje v obrovských hejnech v jižních částech areálu

Černý jako vrána černá, ale je štíhlejší, s modrým leskem, hlava je menší a jakoby zúžená k zobáku.

Ozobí starých ptáků je lysé, ozobí letošních ptáků opeřené.

Havrani mají na stojácích krycí boční pera ve formě kalhotek.

HAVRAN POLNÍ (Corvus frugilegus) havrani jsou společenští, žijí a hnízdí ve velkých koloniích preferuje otevřenou krajinu s vtroušenými lesíky, starými porosty podél řek apod. hnízdí s oblibou na vysokých, starých listnatých stromech doba a průběh hnízdění, počet vajec a doba inkubace je stejná jako u vran havran je všežravcem v zimě mohou vzniknout škody na zasetých ozimech, neboť u nás přezimovávají obrovská hejna severských havranů

Hnízdní kolonie havrana polního (i přes tisíc párů).

KRKAVEC VELKÝ (Corvus corax) čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) silně ohrožený druh je původním obyvatelem celé Evropy, Asie a S Afriky včetně Sahary ze střední a Z Evropy byl v minulosti vytlačen, ale v současné době se vrací zpět a hnízdí na Šumavě, v Jeseníkách, Beskydech a na V Slovensku ve zvýšené míře proniká i do měst

- černé zbarvení - mezi samcem a samicí nejsou patrné rozdíly - rozpětí křídel 120-130 cm a váží 1 000-1 250 g

KRKAVEC VELKÝ (Corvus corax) hnízdo staví v horských nebo lužních lesích na starých vysokých stromech (rád si vybírá buky) nebo na strmých a vysokých skalách hnízdo používá po dlouhá léta, stále je upravuje, takže stavba dosahuje časem úctyhodných rozměrů hnízdo upravuje a staví pouze samice, samec nosí stavební materiál hnízdí velmi brzy, vejce snášejí již ke konci února, ale hlavně v březnu

KRKAVEC VELKÝ (Corvus corax) snůška 5-6 vajec, sedí na nich většinou jen samice asi 3 týdny mláďata vylétávají asi po 40 dnech mláďata jsou s rodiči přes celé léto, někdy i přes zimu, až do nového hnízdění páry žijí v pevném svazku po celý život výborný zrak

Je všežravcem, specializuje se však na zdechliny dokáže ulovit každého savce asi do velikosti zajíce a ptáka až do velikosti tetřeva. Přiživuje se na odpadcích u lidských sídel.