SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ A PODNIKÁNÍ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Aneta Chocholová (diplomantka) SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ A PODNIKÁNÍ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Dita Melicharová, Ph.D. Katedra: občanského práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 22.9.2008

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Plané nad Lužnicí 22.září 2008

OBSAH POUŽITÉ ZKRATKY... 3 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 3 I. PUBLIKACE... 3 II. ZÁKONY A KOMENTOVANÉ ZÁKONY... 4 III. ČLÁNKY... 5 IV. JUDIKATURA... 6 V. STANOVISKA A ROZHODNUTÍ PUBLIKOVANÁ VE SBÍRCE SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ A STANOVISEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU... 8 VI. INTERNETOVÉ ODKAZY... 8 I. ÚVOD... 9 II. VÝVOJ MANŽELSKÉHO MAJETKOVÉHO PRÁVA... 13 1. HISTORICKÝ EXKURS... 13 1.1 Římské právo... 14 1.2 Středověké pojetí manželství... 15 1.3 ABGB... 16 Koakvizice... 18 1.4 Vývoj majetkového společenství manželů v letech 1949-1963... 18 1.5 Občanský zákoník z roku 1964... 20 1.6 Změny provedené novelami do roku 1998... 23 1.7 Úprava po účinnosti novely občanského zákoníku č. 91/1998 Sb.... 24 2. STABILITA PRÁVNÍ ÚPRAVY... 26 III. PLATNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA SJM... 26 1. PODSTATA PRÁVNÍHO INSTITUTU SJM... 26 Pluralita subjektů... 27 Subjekty... 29 Podstata SJM... 29 2. VZNIK SJM... 29 3. SJM... 30 3.1 Rozsah... 30 3.1.1 Předmět SJM... 35 A) MAJETEK A ZPŮSOBY JEHO NABÝVÁNÍ... 35 B) ZÁVAZKY... 46 3.1.2 Výlučný majetek manželů... 57 Věci nepatřící do SJM:... 57 Správa výlučného majetku manželů... 62 3.1.3 Podílové spoluvlastnictví manželů... 62 3.2 Obsah SJM... 63 Právní vztah mezi manžely... 63 Právní vztah manželů ke třetím osobám... 65 4. MODIFIKACE SJM... 70 4.1 Faktické změny... 70 4.2 Právní forma změny SJM... 71 4.2.1 Smluvní modifikace... 72 4.2.1.1 Změny v rozsahu SJM... 72 4.2.1.2 Změna doby vzniku SJM... 74 4.2.1.3 Smlouvy modifikující zákonem stanovená pravidla o správě SJM... 75 4.2.1.4 Předmanželské smlouvy... 76 4.2.1.5 Změnitelnost smluv uzavřených dle 143a, účinky těchto smluv vůči třetím osobám... 77 4.2.2 Změna rozsahu SJM rozhodnutím soudu... 80 5. ZÁNIK A VYPOŘÁDÁNÍ SJM... 82 5.1 Zánik SJM za trvání manželství... 82 5.1.1 Zánik z důvodu úpadku... 82 5.1.2 Propadnutí majetku... 84 5.2 Zánik SJM se zánikem manželství... 85 5.2.1 Vypořádání dohodou... 86 1

5.2.2 Vypořádání rozhodnutím soudu... 87 Ocenění vypořádávaného jmění... 88 5.2.3 Zánik společného jmění manželů zánikem manželství smrtí manžela, prohlášení manžela za mrtvého... 89 5.3 Vypořádání SJM při jeho zúžení... 90 5.4 Právní domněnka... 90 IV. SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ A PODNIKÁNÍ... 91 1. POJEM PODNIKATELE... 92 2. ODRAZ PODNIKATELSKÉ AKTIVITY DO INSTITUTU SJM... 92 3. VZNIK A ROZSAH SJM... 93 4. PŘEDMĚT... 94 A) Podíl... 94 B) Vklad... 97 C) Podnik... 98 5. OCHRANA NEPODNIKAJÍCÍHO MANŽELA (MODIFIKACE ROZSAHU)... 100 a) Preventivní ochrana... 100 b) Reakční ochrana... 102 c) Ochrana terciární... 103 6. SPRÁVA SJM... 103 Souhlas s použitím majetku k podnikání... 103 7. PODNIKAJÍ-LI OBA MANŽELÉ SPOLEČNĚ... 106 A) Smlouva o sdružení... 106 B) Otázka spolupracujících manželů... 106 Faktické rozšíření SJM... 107 Rozdělení příjmů z podnikání mezi manžely... 107 8. PODNIKAJÍ-LI OBA MANŽELÉ, ALE KAŽDÝ ZVLÁŠŤ... 107 V. ZÁVĚR... 108 VÝZNAM SOUDNÍ PRAXE... 110 PRÁVO EU... 110 PLATNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA... 111 REKODIFIKACE OBČANSKÉHO PRÁVA... 112 VI. RESUMÉ... 115 2

Použité zkratky ABGB: Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 SJM: společné jmění manželů BSM: bezpodílové spoluvlastnictví manželů ZMS: zákonné majetkové společenství FO: fyzická osoba PO: právnická osoba ZoR: o.s.ř: OZ: ObchZ: Tr.zák.: Tr.ř.: zákon č.94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád Seznam použité literatury I. Publikace 1. Adamová, K. Dějiny soukromého práva ve střední Evropě. Stručný nástin. Praha : C. H. Beck, 2001 2. Bičovský, J. Bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Praha : Orbis, 1978 3. Bičovský, J. Bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Praha : Linde Praha,1993. 4. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád s judikaturou a souvisejícími předpisy. Praha : C.H.Beck, 2004. 5. Knappová, M. Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3.aktualizované a doplněné vydání. ASPI Publishing, s.r.o. 6. Dvořák, J. Majetkové společenství manželů. Praha : ASPI Publishing, s.r.o., 2004 7. Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. Praha : ASPI Publishing, s.r.o., 2005 8. Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004 9. Glos, J. Rodinné právo. Bratislava : Obzor, 1965 10. Haderka, J. Rozvod v současném světě. Díl druhý. Kapitalistické státy Evropy, Severní Ameriky a Oceánie. Praha : SEVT, 1989 11. Haderka, J. Rozvod v současném světě. Díl první. Sovětský svaz a evropské socialistické státy. Praha : SEVT, 1986 12. Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J. Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 12. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Linde Praha, 2006. 13. Holub, M., Nová, H., Sladká Hyklová, J. Zákon o rodině, komentář a předpisy souvisící. 8. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Linde Praha, 2007. 14. Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Společné jmění manželů. Praha : Linde, 2000. 15. Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, 2002. 16. Holub, M., Nová, H. Zákon o rodině a předpisy související. Praha: Linde Praha, 2002. 17. Hrušáková, M., Králíčková, Z. České rodinné právo. 2. opravené a doplněné vydání. Brno: Nakladatelství Doplněk, Masarykova univerzita, 2002. 18. Hrušáková, M. Manželství a paragrafy. Praha: Computer Press, 2000. 19. Hrušáková, M. Sňatek a paragrafy. Praha : Computer Press, a.s., 2000 20. Hrušáková, M., Králíčková, Z. České rodinné právo. 2.opravené a doplněné vydání. Brno : Nakladatelství Doplněk, Masarykova univerzita, 2002. 3

21. Kadlecová, M., Schelle, K., Veselá, R., Vlček, E. Vývoj českého soukromého práva. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 22. Knapp, V., Gerloch, A. Vědecké metody poznání práva. Praha : Ústav státní správy, 1983 23. Králíčková, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. Brno : Masarykova univerzita Brno, 2003 24. Králíčková, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském 25. porovnání. Brno : Masarykova univerzita, 2003. 26. Lavický, P. Solidární závazky. Praha : C.H.Beck, 2004. 27. Malý, K. a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přepracované vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2005 28. Malý, K. České právo v minulosti. Praha : Orac, s.r.o., 1995 29. Pelikánová, I., Černá., S. a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. II. Díl, Praha: ASPI, a.s., 2006, s.548 30. Pokorný, M., Holub, M., Bičovský, J. Společné jmění manželů. Praha : Linde Praha, a.s., 2000 31. Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva - Instituty rodinného práva. Praha : C. H. Beck, 1999 32. Radvanová, S., Štěpina, J. Majetkové otázky v manželství a v rodině. Praha : Orbis, 1967 33. Šarman, J. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely. Praha : ASPI, 2006. 34. Štěpánová, S. Společné jmění manželů a podnikání. Brno : Computer Press, 2006. 35. Švestka, J., Dvořák, J., Tichý, L. Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva konaných 20. října 2006, 24. listopadu 2006, 9. února 2007 a 30. března 2007 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Praha : ASPI, 2007. 36. Telec, I. Metodika výkladu právních předpisů (Právně hermeneutická technika). Brno : Karbo, s.r.o., 2001 37. Urfus, V. Historické základy novodobého práva soukromého. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001 38. Veselá, R. a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha : Eurolex Bohemia, s.r.o., 2003 II. Zákony a komentované zákony Zákony 1. Zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 2. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č.94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6. Zákon č.63/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 7. Zákon č..182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. (insolvenční zákon) 8. Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 9. Zákon č.337/1994 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. 11. Zákon č.26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. 12. Zákon č.120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů. 4

Komentované zákony 1. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006 2. Hendrych, D., Svoboda, C. Ústava České republiky. Praha : C. H. Beck, 1997 3. Holub, M. a kolektiv. Občanský zákoník. 1. svazek. Praha : Linde Praha, a.s., 2002 4. Holub, M., Nová, H. Zákon o rodině. 3. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 1998 5. Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině. Praha : C. H. Beck, 1998 6. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002 7. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004 8. Radimský, J., Radvanová, S. Zákon o rodině. Praha : Panorama, 1989 9. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003 10. Štenglová, J., Plíva, S., Tomsa, M. a kolektiv. Obchodní zákoník. 9. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004 11. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník.. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. III. Články 1. Bičák, V. Odpovědnost za závazky druhého manžela po novele rodinného práva. Rodinné právo, 1999, č. 3, s. 14-16. 2. Bičovský, J. Některé poznámky k institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Právní praxe, 1994, č. 4 3. Breburda, J. Odpovědnost manželů za závazky, Právní rádce, 2000, č. 6,s. 24-25. 4. Drápal, L. Odporovatelnost. Justiční praxe, 2002, č. 5 5. Dvořák, J. Zamyšlení nad právní úpravou společného jmění manželů..soudní rozhledy, 2007, č. 12. 6. Dvořák, J., Poledna, Z. Exekuční postih pohledávek patřících do SJM a výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.právní rozhledy, 2002, č. 10. 7. Dvořák, J., Spáčil, J. Společné jmění manželů, bezpodílové vlastnictví manželů a podnikání. Právní fórum, 2006, č.9, s.301-308 8. Dvořák, J. Spáčil, J. Předmět společného jmění manželů a způsob jeho nabývání. Právní fórum. ASPI, a.s. 9. Dvořák, J. Spáčil, J.Vypořádání společného jmění manželů v soudním řízení. Právní fórum. ASPI, a.s. 10. Dvořák, J. Spáčil, J.Společné jmění manželů, bezpodílové vlastnictví manželů a podnikání. Právní fórum. ASPI, a.s. 11. Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a.s., 2007 12. Dvořák, J., Wintrová, A. K právní odpovědnosti za závazky druhého manžela. Právní praxe, 1999, č. 9 13. Dvořák, T. Společné jmění manželů a obchodní podíl v s.r.o. Právo a rodina, 2000, č. 8, s. 20-21. 14. Dvořáková Závodská, J. Patří obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným do společného jmění manželů? Právo a rodina, 2005, č.12 15. Erbesová, H. Daňová exekuce a společné jmění manželů (II.). DHK, 2006 č. 3 s. 10. 16. Fiala, J. K rozdílu mezi vypořádáním společného jmění manželů a uzavřením dohody o vypořádání. Právní rozhledy, 1999, č. 2, s. 79-80 17. Haderka, J. F. K některým dalším poznatkům z aplikace 24a zákona o rodině. Právní praxe, 1999, č. 9 5

18. Haderka, J. F. Osobní a majetková práva manželů od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 9 19. Haderka, J. F. Základní rysy právní úpravy rodinného práva v posttotalitních státech střední a východní Evropy. Právní praxe, 1999, č. 2-3 20. Holub, O. Vypořádání obchodního podílu ve společnosti s r. o. po zániku manželství. Právo a rodina, 2002, č. 2 21. Hrdina, I. A. Manželství v současném českém i kanonickém právu. 22. Hrušáková, M., Fiala F. Několik úvah nad institutem majetkových vztahů mezi manžely. Právník, 1991, č. 2 23. Hulmák, M. Některé problémy majetkových vztahů mezi manžely po poslední novele zákona o rodině. Právní rozhledy, 2000, č. 4 24. Chalupa, L. Hospodaření manželů se SJM mimo obvyklou správu, Právní rádce, 2003, č. 1, s. 15-16. 25. Klička, O. Vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství a dědické řízení. AD NOTAM, 2006, č. 6, s. 176-178 26. Kovářová, D. Riziková místa společného jmění manželů. Právo a rodina, 2005, č.4. 27. Kopáč, L., Švestka, J. Obchodní podíl bezpodílové spoluvlastnictví manželů a zástavní právo. Právní rozhledy, 1996, č. 9 28. Korecká, V. Zánik práva společného nájmu bytu manžely z judikatury Nejvyššího soudu. Soudní rozhledy, 2001, č. 2 29. Králíčková, Z. České rodinné právo po vstupu České republiky do Evropské unie. Právní rozhledy, 2005, č. 21 30. Králíčková, Z. Předmanželská smlouva de lege lata a rekodifikace českého rodinného práva. Právní rozhledy, 2003, č. 6 31. Králíčková Z. Vypořádání společného jmění manželů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie, 2006, č. 10. 32. Králík, M. Zamyšlení nad některými ustanoveními zákona o rodině z pohledu soudní praxe. Právní rozhledy, 1998, č. 7 33. Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 1995. 34. Macháček, I. Využití majetku ve společném jmění manželů k podnikání. DHK, 2006, č. 16, s. 6-12. 35. Mašek D. Manželství a obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Právo a rodina, 2000, č. 4 36. Prudilová Koníčková Z. Problematika společného jmění manželů po prohlášení konkurzu. Právo a rodina, 2001, č. 2 37. Radvanová, S. Stav české rodiny a rodinného práva v současné době. Právní praxe, 1999, č. 2-3 38. Růžek, J. Vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů v konkurzním řízení. Bulletin advokacie, 1999, č. 1 39. Salačová, M. Podnikání manželů a související problémy. Účetní poradce, 2000, č. 11, s. 11-13. 40. Salač, J. Společné jmění manželů. Právní praxe, 1998, č. 9 41. Telec, I. Společné jmění manželů a věci k výkonu povolání. Právní rozhledy, 1998, č. 11 42. Vašíček, M., Dvořáček, D. Společné jmění manželů a vypořádání závazků. Právní rozhledy, 2004, č. 11 43. Veselý, J. Co přináší novela občanského zákoníku do majetkových vztahů manželů? Právní rozhledy, 1998, č. 6 44. Vlasáková, L., Křížová, V. Modifikace rozsahu SJM a odpovědnost manželů za závazky. Ad Notam, 2004, č. 3 IV. Judikatura 1. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.06.2005, sp.zn. 20 Cdo 1642/2004. 6

2. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.03.2008, sp.zn. 20 Cdo 326/2007. 3. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003 4. Usnesení Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 10 Co 39/2003 5. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 355/2001 6. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1037/2004 7. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.08.2000, sp.zn. 21 cdo 2656/99. 8. Rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.09.2007, sp. zn. 31Odo 677/2005. 9. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2008, sp.zn. 29 Odo 50/2006. 10. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.02.2007, sp.zn. 33 Odo 1552/2005. 11. Usnesení Ústavního soudu ze dne 16.10.2007, sp. zn. I. ÚS 728/06. 12. Usnesení Ústavního soudu ze dne 05.04.2006, sp. zn. II.ÚS 360/05. 13. Usnesení Ústavního soudu ze dne 09.02.2005, sp. zn. IV.ÚS 174/04. 14. Usnesení Ústavního soudu ze dne 03.05.2007, sp. zn. II.ÚS 198/07. 15. Usnesení Ústavního soudu ze dne 13.09.2006, sp. zn. I. ÚS 191/06. 16. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1989, sp.zn. 3 Cz 45/89 17. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 1993, sp. zn. 3 Cdo 51/92 18. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 1995, sp. zn. 5 Cmo 604/94, 19. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 3 Cdon 122/96 20. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1260/97 21. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 1998, sp. zn. 22 Cdo 1622/98 22. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98 23. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1185/99 24. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1980/97 25. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 22 Cdo 952/98 26. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 717/99 27. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1242/99 28. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1803/2000 29. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2470/2000 30. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 31. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2289/99 32. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99 33. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 30 Cdo 726/2001 34. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. Zn. 22 Cdo 629/2000 35. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 30 Cdo 257/2001 36. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1439/2001 37. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001 sp. zn. 22 Cdo 1439/2000 38. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99 39. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2001, sp. zn. 25 Co 357/2001 40. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000 41. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 18 Co 593/2001 42. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000 43. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 26 Cdo 584/2001 44. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.10.2003, sp. zn. 19 Co 452/2003 45. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1191/2002Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.07.2004, sp.zn. 32 Odo 529/2003. 46. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.02.2004, sp.zn. 20 Cdo 180/2003. 47. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003 48. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003 49. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1668/2003 50. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 135/2004 7

51. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004 52. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004 53. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003 54. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004 55. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004 56. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004 57. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 58. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005 59. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 14 Cmo 479/2004. 60. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005 61. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.05.2007, sp.zn. 21 Cdo 2045/2006. 62. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.03.2008, sp.zn. 21 Cdo 3078/2006. 63. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.03.2007, sp.zn. 20 Cdo 3297/2006. 64. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.08.2006, sp.zn. 20 Cdo 612/2005. 65. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2005, sp.zn. 22 Cdo 845/2005. 66. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2007, sp.zn. 20 Cdo 1425/2006. 67. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 05.02.2008, sp.zn. 22 Cdo 3515/2006. V. Stanoviska a rozhodnutí publikovaná ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu 1. R 36/51 2. R 19/60 3. R 26/61 4. R 11/64 5. R 8/66 6. R 1/69 7. R 78/70 8. R 42/72 9. R 43/72 10. R 16/74 11. R 24/80 12. R 22/83 13. R 34/83 14. R 23/89 15. R 26/89 VI. Internetové odkazy - www.cak.cz - www.concourt.cz - www.epravo.cz - www.ipravnik.cz - www.juristic.cz - www.justice.cz - www.nsoud.cz - www.nssoud.cz - www.portal.justice.cz - www.profipravo.cz - www.psp.cz 8

I. ÚVOD Životní společenství muže a ženy má vedle osobního společenství manželů i svůj nedílný majetkový obsah. Dopadem na majetkové vztahy se manželství liší od ostatních forem faktického soužití dvou či více lidí. V této rovině se manželství projevuje formou legálního nebo smluvního systému majetkového společenství, jehož smyslem je především vyloučení možnosti narušení osobního vztahu konkurencí individuálních zájmů manželů vyplývajících z jejich různých majetkových a výdělečných činností. 1 Manželství je významná instituce jednak rodinného a společenského života, jednak i významná instituce právní, neboť vztahy, které v tomto soužití vznikají, jsou právem aprobovány. Uzavřením manželství dopadá na manžele komplex právních norem výrazně ovlivňujících jejich společný život. Specifickou a důležitou roli v manželství pak hrají vztahy majetkové, zejména vlastnické, a právě těmto bych se dále ve své práci chtěla blíže věnovat. Právní řád reaguje na vznik vzájemného právního pouta mezi mužem a ženou tím, že majetkové vztahy mezi manžely i manželů vůči třetím osobám podřazuje pod speciální právní normy a tím v určitých případech vylučuje použití obecných právních ustanovení. Pro soubor těchto zvláštních právních norem se ujal pojem manželské majetkové právo. Důvodem speciální zákonné úpravy je jednak posílení majetkové jednoty manželů a jednak také potřeba právní ochrany jednoho manžela před druhým. Společenská praxe požaduje vytvoření takových legislativních zábran, které by vyloučily možnost zneužití silnějšího postavení manžela, aby nevystupoval vůči druhému manželu nadřazeně z pozice osobní či hospodářské síly. Zvláštní právní úpravou majetkových vztahů, která dopadá zásadně na každého, kdo uzavře manželství, zákonodárce tradičně usiluje o utužení osobních a rodinných pout, jakož i posílení prvků rovnoprávnosti, vzájemné pomoci a ekonomické solidarity mezi manžely. Manželským majetkových právem se rozumí úprava majetkových vztahů, k jejichž vzniku dochází v důsledku uzavření manželství bez ohledu na to, do které právní oblasti spadají. Způsob uspořádání majetkových práv a závazků manželů označujeme jako manželský majetkový režim, přičemž rozlišujeme dva základní režimy manželské majetkové společenství a režim oddělených majetků manželů. V rámci prvého režimu, jehož podstatou je existence společného majetku manželů se shodným postavením obou manželů k tomuto majetku, můžeme rozlišit ještě majetkové společenství univerzální, zahrnující veškerý majetek včetně majetku nabytého před uzavřením manželství, a omezené, které se vztahuje jen na část věcí. Současná právní úprava společného jmění manželů (dále jen SJM ) je právě majetkovým společenstvím omezeným. Vychází z koncepce zásluhovosti, kdy do majetkového společenství patří jen věci, na jejichž nabytí měli zásluhu oba manželé (ať již přímo svým výdělkem nebo nepřímo například péčí o domácnost, jež umožnila druhému manželovi dosáhnout svého výdělku). Proto do společného majetku nemohou náležet věci, které vlastnil jeden z manželů před uzavřením manželství a na jejichž nabytí neměl druhý z manželů zásluhu. 2 Tato právní úprava, stejně jako úprava jiných vlastnických a spoluvlastnických práv, tvoří tradiční oblast soukromého práva. Představuje důležitý institut, který je těsně spjat se základními pilíři občanského práva. Právní režim majetkových vztahů mezi manžely totiž modifikuje, jakožto úprava speciální, řadu obecných úprav vlastnického a závazkového práva v OZ. Právní důsledky uzavření manželství se odráží nejen do práva soukromého (kde lze spatřovat jejich těžiště), nýbrž i do práva veřejného (např.v oblasti daní či řešení úpadku). Základ právní úpravy majetkových vztahů v právu soukromém obsahuje občanský zákoník (dále jen OZ ), v části upravující majetkové společenství manželů pod názvem SJM ( 143 a násl. OZ). Systematicky je tato úprava začleněna do části II., hlavy II. OZ. Dále na majetkoprávní vztahy mezi manžely dopadá úprava společného nájmu bytu a úprava dědění. 1 Hrušáková, M. Fiala, J. Několik úvah nad institutem majetkových vztahů mezi manžely. Právník, 1991, č.2 2 Jen právo společného nájmu bytu se ze současné právní úpravy přibližuje režimu univerzálního majetkového společenství. 9

Manželský svazek a jeho právní důsledky se přirozeně promítají i v právu rodinném. Proto je potřeba vymezit vztah zákona o rodině (dále jen ZoR ) k OZ pokud se majetkových vztahů týče. Je sice pravdou, že ZoR upravuje především osobní, resp. osobnostní vztahy manželů, ovšem nelze přehlédnout, že některá ustanovení ZoR mají i výrazně majetkové aspekty, což je dáno i hospodářskou a ekonomickou funkcí rodiny. Proto nezbývá než souhlasit s názorem J. Haderky, že 18 až 21 ZoR nejsou pouze osobní povahy, ale mají i velmi silný náboj majetkový. Nelze je proto stavět do kontrastu k ustanovením o společném jmění, nýbrž tvoří s nimi a s alimentačními ustanoveními jediný systémový celek. 3 Majetkové vztahy mezi manžely se rozpadají do dvou skupin; první představuje majetkové vztahy, které vznikají především při uspokojování potřeb rodiny a hrazení nákladů společné domácnosti pravidelné vztahy každodenního života rodiny, včetně zajišťování potřeb společné domácnosti. Jedná se o majetkové vztahy, které vznikají v každém manželství bez zřetele na konkrétní majetkový režim. Druhou skupinou jsou pak majetkové vztahy, které vznikají nad rámec první skupiny. Jejich předmětem jsou majetkové hodnoty, které manželé již nemuseli vynaložit na uspokojení základních potřeb rodiny. První skupina bývá upravena v rámci úpravy rodinněprávní, druhá tvoří vlastní obsah manželského majetkového režimu. Vztah mezi oběma skupinami je takový, že z majetku, který tvoří SJM, musí manželé nejprve uspokojit zákonné povinnosti podle ZoR. Do SJM připadne jen ta část majetku, která zbude po uspokojení potřeb rodiny a po úhradě nákladů společné domácnosti. 4 Zákon s ohledem na povahu, účel a funkci manželství, zejména s ohledem na žádoucí posílení jeho pevnosti a trvalosti, podřizuje určitou výseč vztahů, které v manželství vznikají, zvláštnímu právnímu režimu, s cílem zabránit jejich roztříštěnosti a rozpadu zdůvodněnému jejich účelovostí vyvěrající z prosazování přílišné individuality každého manžela. Tato zvláštní právní úprava může dopadat jen na určitou skupinu majetkových vztahů, které v průběhu manželství vznikají. Zvláštní právní úpravě jsou podřízeni oba manželé, kterým zákon přiznává určitou možnost dopad zvláštní právní úpravy vyloučit. Majetkové vztahy vznikající uvnitř manželství a upravené formou SJM představují jen jednu skupinu majetkových vztahů. Druhou a třetí skupinu tvoří majetkové vztahy každého manžela k majetku, který do SJM nevchází a představuje vlastnictví každého manžela. Mezi těmito majetkovými skupinami dochází k neustálým vzájemným přesunům a změnám. Jedním z důvodů, proč jsem pro svou diplomovou práci zvolila právě toto téma je fakt, že manželství a tím i SJM, je institutem, který se dotýká převážné většiny lidí, zasahuje do různých oblastí lidské činnosti a života vůbec. I když je nynějším trendem snížení celkového počtu sňatků, ba dokonce se dá s určitou nadsázkou říci, že manželství prochází v naší západní civilizaci jistou krizí, stále však u nás podstatná část populace alespoň dočasně ve svazek manželský vstoupí, a tím se dostane do oblasti působnosti právních norem upravujících majetkoprávní vztahy mezi manžely. Problematika těchto vztahů se ovšem dotýká nejen manželů samotných, ale v podstatě téměř každého z nás, když už ne přímo - tím, že v manželství žil či žije a denně, aniž to tuší, na jeho jednání přímo dopadají tyto právní normy, tak alespoň nepřímo; nepřímo se tak týká i každého, kdo sice nikdy v takovém svazku dosud nežil, ale při svých právních úkonech se alespoň někdy střetává s protistranou, která má manžela či manželku. Na manželství, resp.komplexněji pojato na rodinu, lze nahlížet tak, že nejde jen o přirozené společenství dvou lidí různého pohlaví s následným zrozením dětí a jejich výchovou, avšak že jde také o základní hospodářskou jednotku společnosti. Citové vztahy, společná domácnost, společné bydlení a hospodaření, zrození a výchova dětí, kulturní život takové společenské jednotky mají i hospodářské aspekty. Rodinu nelze prostě zbavit majetkových 3 Haderka, J. Osobní a majetková práva manželů od účinnosti zákona č.91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č.9, s.551 4 Soudní praxe se opakovaně zabývala vztahem SJM a výživného. Dospěla k závěru, že SJM a vyživovací povinnost jsou dva rozdílné instituty. Běžnou vyživovací povinnost nelze realizovat z úspor, které se staly součástí SJM. (viz Soudní rozhledy č.10/1999, rozhodnutí KS v Hradci Králové sp.zn. 22 Co 611/97) 10

vztahů, ať jde o vztahy uvnitř rodiny, anebo navenek. Rodina má své materiální potřeby. Vyjadřuje to ustanovení 19 odst. 1 ZoR: o uspokojování potřeb rodiny, založené manželstvím, jsou povinni pečovat oba manželé podle svých schopností a majetkových poměrů. Se zřetelem k potřebám rodiny je zpravidla třeba vynaložení zejména pracovního úsilí jednotlivých členů uvnitř rodiny péči o společnou domácnost, o děti a jejich výchovu i životní vybavení avšak i mimo rodinu. Nelze si dnes představit rodinu úplně izolovanou od okolí, která obstarává bez vzájemného styku s okolní společností, jako jakýsi uzavřený systém, všechny své potřeby. Výdělečné možnosti a schopnosti každého z manželů jsou hranicí vymezující povinnosti každého z nich, aby přispíval na potřeby rodiny. Nejde tedy jen o příspěvek na potřeby druhého manžela, nýbrž celého rodinného kolektivu, do něhož mají být oběma manžely vnášeny hodnoty podle toho, jak jsou sami schopni vydělávat. Bude-li některý z manželů pracovat v domácnosti a svou osobní prací přispívat druhému manželovi a celé rodině, nelze pochybovat o tom, že tato jeho práce je příspěvkem, který nahrazuje výdělek, jímž by jinak, jako osoba v pracovním poměru, rozmnožoval úhrnný příjem celé domácnosti. V současné době tržního hospodářství musíme samozřejmě pochopit pojem výdělek nikoli jen jako příjem ze zaměstnaneckého poměru nebo ze zdrojů tomu podobných, avšak vůbec jako příjem plynoucí z jakékoli jiné činnosti (např.podnikání) nebo i situace (např.z akcií, úroků apod.). Po listopadu 1989 se u nás v plné míře rozvinulo tržní hospodářství, které tak poskytlo živnou půdu pro provozování široké škály podnikatelských aktivit. Cílem podnikatelské činnosti je dosažení co největšího zisku, což bývá považováno za základní a nejdůležitější podmínku pro uspokojovaní potřeb. Z tohoto důvodu přibývá lidí a tím pádem i manželů, kteří se rozhodnou jít za tímto cílem vedeni vidinou velkého bohatství zahájí podnikatelskou činnost. Bohužel jen část z nich si hned na začátku uvědomí možná rizika a problémy, které mohou nastat v souvislosti s podnikáním. Podnikatelská činnost ovšem často vede k jiným než zamýšleným výsledkům. Místo předpokládaného zisku se mohou objevit finanční problémy, jejichž důsledkem je nejen zhoršení situace podnikajícího manžela, ale z důvodu existence institutu SJM také nespravedlivé postižení celé rodiny. Přesto většina lidí opomíjí zvážit výhody a nevýhody tohoto kroku a důsledky s tím spojené. Tyto otázky jsou často podceňovány. Je jistě pravdou, že lidé spolu žijí a uzavírají manželství z lásky a nikoli pro peníze, ale stejně tak nelze opomíjet hmotnou stránku společného života manželů, která je velmi úzce spjata s touto stránkou osobní. S rozvojem majetkových poměrů i nezadržitelným rozvolňováním rodinných vztahů je na místě, aby si manželé byli dostatečně vědomi právních následků hospodaření se společným majetkem, zvláště jde-li o vyšší hodnoty, či vykazuje-li jejich manželství určité známky rozvratu. Vzhledem k šíři a poměrné složitosti této problematiky je v podstatě nemožné, aby se manželé v těchto otázkách přiměřeně orientovali, což vede k častým nedorozuměním a konfliktům mezi nimi, jež mají velmi často za následek i celkový rozvrat manželství. Tato skutečnost jen potvrzuje důležitost úpravy majetkoprávních vztahů mezi manžely a je dalším z důvodů proč jsem si problematiku těchto vztahů vybrala jako téma své práce. V neposlední řadě moji volbu ovlivnila i frekventovanost těchto vztahů a široké uplatnění v právní praxi s touto problematikou se absolvent právnické fakulty jistě bude setkávat ať již se rozhodne pro advokacii, činnost notáře či soudce. Uzavřením manželství dochází k propojení majetkových záležitostí osob, které doposud se svým majetkem nakládaly samostatně. V mnoha případech si však manželé právní aspekt těchto majetkových vztahů ani neuvědomují. Řešení se pak stává naléhavým teprve tehdy, když nastane krizová situace, jakou je například rozvod manželství. Přestože na prvý pohled jde o institut jednoduchý a zřejmý, patřící ke každodennímu životu, v praxi mohou vyvstat, právě v souvislosti s těmito krizovými momenty obtížně řešitelné situace, kdy narážíme na různá úskalí právní úpravy. 11

S ohledem na vše, co bylo výše uvedeno, docházím k závěru, že je přinejmenším vhodné a jistě velmi praktické, se v této problematice co nejlépe orientovat a blíže se jí zabývat. Hlavní myšlenkou této práce je nastínit různé životní situace, které se nějakým způsobem mohou dotknout majetku, jenž patří manželům: ať již se jedná o SJM, podílové spoluvlastnictví manželů nebo výlučné vlastnictví každého z nich. Ve své práci bych chtěla postihnout situace, které mohou nastat mezi manžely v případě, že jeden nebo oba manželé podnikají, naznačit vliv jejich podnikání na majetek v SJM nebo ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, práva a povinnosti, která jim vznikají v souvislosti s podnikáním. Dále bych chtěla upozornit na možná rizika, která hrozí SJM resp. druhému z manželů v případě neúspěšného podnikání a načrtnout možnosti, jak jim lze alespoň částečně předcházet. Navíc se podle mého názoru jedná rovněž o problematiku velmi aktuální, a to zejména s ohledem na přijetí tzv. velké novely zákona o rodině (z. č. 91/1998 Sb.), která je stále předmětem živé diskuse jak odborné, tak i laické veřejnosti, a na připravovanou rekodifikaci základního pramene českého soukromého práva. V této souvislosti bych chtěla rovněž upozornit na zlomový judikát Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. září 2007, sp.zn. 31 Odo 677/2005 (o kterém bude pojednáno v dalším textu). Lze samozřejmě očekávat i další vývoj tohoto institutu a jeho přizpůsobení evropskému právu. Tato práce je věnována, jak se již ze samotného názvu podává, problematice vztahů mezi manžely z hlediska majetkoprávního. Klade si za cíl zmapovat a analyzovat specifické vztahy jak mezi manžely navzájem (tedy uvnitř manželství), tak navenek vůči třetím osobám, vyložit právní podstatu majetkového společenství a jeho fungování, nastínit charakteristické rysy právní úpravy ve světle judikatury a soudní praxe. Do své práce se pokusím pojmout nejen teoretická a praktická východiska platné právní úpravy, nýbrž i určité úvahy de lege ferenda. S ohledem na pokročilý stav prací na nové občanskoprávní kodifikaci považuji za nutné, zmínit se několika slovy rovněž o uvažované budoucí právní úpravě manželských majetkových vztahů. Účelem této práce není postihnout celou problematiku SJM, neboť jde o problematiku, ač to na první pohled nemusí být zcela zřejmé, značně rozsáhlou, a proto bych se chtěla zaměřit jen na určité aspekty tohoto právního institutu - SJM ve vztahu k podnikání. Práce je rozdělena na čtyři základní části. Prvou je historická studie vývoje těchto vztahů na našem území od dob, kdy zásadní roli v těchto vztazích hrálo zvykové právo a poté právo církevní, až do současné úpravy provedené zákonem č. 91/1998 Sb. Bez alespoň základního nástinu vývoje nelze zcela pochopit existující současnou úpravu těchto vztahů. Stěžejní a také nejobsáhlejší částí práce je část druhá a třetí, která se zabývá platnou právní úpravou majetkoprávních vztahů mezi manžely, a to především z hlediska problémů souvisejících s podnikatelskou činností. Je zde pojednáno obecně o vzniku a rozsahu SJM, možnostech modifikace zákonem stanoveného rozsahu a zániku zákonného majetkového společenství manželů, včetně problematiky nejsložitější a tou je otázka jeho vypořádání. Tato práce se naopak nezabývá osobními vztahy mezi manžely, ani vztahem rodičů k dětem, neboť tato problematika přesahuje rámec zvoleného tématu a její šíře by vydala na samostatnou práci. V závěru této práce je provedeno zhodnocení platné právní úpravy a upozornění na některé její nedostatky. Závěr tedy má být jakousi syntézou vyřčených i nevyřčených kritických názorů na současný stav právní úpravy. Práce je doplněna úvahami de lege ferenda na pozadí právě probíhající celospolečenské diskuse na téma rekodifikace občanského práva. Do závěru je ještě vsunuto pojednání zabývající se harmonizačními procesy v rámci EU. Z tohoto rozvržení vyplývají i použité právně hermeneutické metody, tedy metody zkoumání práva. Účelem výkladu platného právního předpisu je racionální poznání objektivního, jasného a nepochybného smyslu praktické právní normy. Na prvou část byla zvolena metoda historická, která spočívá v zjišťování tzv. ratio legis, tj. úmyslu zákonodárcova a jeho použití jako interpretačního prostředku právní normy. Vychází se též ze zjištěných literárních vlivů či vlivů 12

cizího práva, ze souvislostí s jinými v době vydání dotyčné právní normy platnými právními normami. V části druhé a třetí, které popisují platné právní normy upravující majetkoprávní vztahy mezi manžely, převažují metody analytická, jež vykládá právo (v tomto případě manželské majetkové právo) pomocí rozložení tohoto celku na jednotlivé části, což vede ke snazšímu pochopení jednotlivých institutů této oblasti práva za použití metody gramatické, což je základní metoda, kterou je možno vnímat psaný text zákona. Touto částí prolíná i metoda komparativní, když na různých místech je naše platná právní úprava stavěna do kontrastu s právní úpravou zahraniční. Hned v úvodu nutno podotknout, že ve své práci nemohu postihnout všechny skutečnosti, které nastávají ve složitých osobních a majetkových vztazích mezi manžely podnikateli a nepodnikateli. Jedná se o velmi složitou problematiku, která je poměrně mladá, judikaturou ještě ne zcela ustálená. Současná právní úprava nedává odpověď na všechny otázky, které při těchto vztazích vznikají. II. VÝVOJ MANŽELSKÉHO MAJETKOVÉHO PRÁVA 1. Historický exkurs Než přikročím k samotnému rozboru platné právní úpravy majetkových vztahů mezi manžely, pokusím se nejprve o nástin geneze těchto vztahů tak, jak se postupně vyvíjely od nejstarších dob po současnost. Jistě je vhodné seznámit se i s předchozími právními úpravami, neboť jedině pohledem do minulosti můžeme hodnotit kvalitu právní úpravy a její funkčnost v praktickém životě. Úprava těchto vztahů se setkává stále s obdobnými prvky, na něž je třeba vzít zřetel, poučit se z chyb minulých a napříště se jim vyvarovat. Nadto význam historických zvyklostí pro právní uspořádání majetkových poměrů manželů je jistě nepřehlédnutelný. Samotný vývoj manželského majetkového práva je úzce spjat s vývojem společenských vztahů a s tím souvisejícím institucionálním vývojem manželství jako společenského fenoménu. Manželství existovalo už v dobách kmenových, kdy se můžeme setkávat s manželstvím vespolným (endogamie), manželstvím skupinovým (exogamie) a také vícepočetným (polygamie). V období tzv. rodových společností tvoří základní společenskou a organizační jednotku rod (genus), přičemž veškerý nemovitý majetek patřil rodu jako kolektivnímu subjektu. Ještě v období před vznikem států se rozvinulo patriarchální zřízení, kdy v čele rodiny stál muž, který měl nad ostatními příslušníky rodiny absolutní moc. Tento systém se postupem doby měnil a muž přestával být neomezeným vládcem v rodině a stával se spíše jejím ochráncem. Základem a východiskem právního postavení manželů počátečního období formování manželství je tedy ryze patriarchální společnost, jejímž projevem v manželských vztazích je absolutní nadřazenost či spíše vláda muže nad ženou. Manželka zpočátku nevlastnila žádný majetek a pokud nějaký majetek nabyla, nabyla jej pro manžela. Naproti tomu manžel byl povinován zajistit výživu manželce, popř.dětem. Přechod od primitivní ryze agrární společnosti ke společnosti obchodní, založené na rozvíjejících se ekonomických vztazích, si vynutil jisté uvolnění a bylo možné uzavřít i manželství s odlišnými právními následky. Především manželce zůstával vlastní majetek (tzv.parafernální jmění), jež si sama spravovala. Vliv patriarchálního uspořádání se však projevil i zde, neboť manželka v mnoha případech svůj výlučný majetek přenechala manželovi ke správě. Ještě za stavovské monarchie platila v českém právu zásada, že žena je vězněm svého muže. Z toho vyplývalo, že muž měl právo k jejímu majetku. V té době však již vystupoval do popředí aspekt ochranný. 5 Žena byla chráněna před neuváženými kroky, jež učinila za manželství vzhledem k majetku, neboť se vycházelo z představy, že žena, která je v moci muže, nemá 5 Adamová, K. Dějiny soukromého práva ve střední Evropě. Stručný nástin. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 67 13

možnost se svobodně rozhodovat a chybí ji tak svobodná vůle, jako jeden z předpokladů platnosti takového úkonu. Každý právní úkon manželky ve prospěch manžela za trvání manželství byl právně neplatný, pokud se této neplatnosti žena výslovně dovolala. Byla zde konstruována fikce, že pro muže prospěšnému jednání byla mužem donucena, tedy že věznitel nutí vězně jednat ve svůj prospěch. To platilo i v případě, že se za trvání manželství zaručila za manželovy dluhy. Jinak ovšem byla žena i v manželství zcela majetkově samostatná a měla plné dispoziční právo ke svému majetku. 6 Změny sociálních a ekonomických podmínek v 19. a 20.stol., vedoucí ke vzniku industriální společnosti, razantně změnily sociální vývoj, který se promítl i do vývoje rodiny. Ta přešla od typu rodiny výrobně preindustriální (produkční) k rodině industriální, která funkci výrobní opustila. Společenské změny mají značný dopad na chování manželského páru a jeho prostřednictvím na rodinu a její plnění ekonomické funkce vůči svým členům. Vzorce rodinného chování se mění a to se promítá i do právní formy uspořádání majetkových vztahů mezi manžely. Zatímco pro rodinu výrobně-produkční bylo typické uspořádání manželských majetkových vztahů formou majetkového společenství (princip solidarity, vzájemné pomoci - viz právní úprava nedílu), s přechodem k rodině industriální se objevuje jiný způsob uspořádání majetkových vztahů mezi manžely, kterým je oddělený majetek manželů (princip zásluhovosti). 7 Důležitým trendem je prosazování rovnoprávného postavení, samostatnosti ženy a její nezávislosti na muži i v majetkových poměrech. Pro rovnoprávné postavení ženy v rodině bylo důležité uznat zásadu, že oba manželé mají právo na majetek nabytý během manželství, nezávisle na tom, kdo je po právní stránce vlastníkem tohoto majetku a na čí jméno byl nabyt. Brzy se ukázalo, že přijatý systém (oddělených majetků) byl vhodný pro rodiny, kde oba manželé vydělávali prostředky k životu v zaměstnání mimo domácnost, vylučoval však z účasti na majetku ty manželky, které nepracovaly mimo rodinu, nýbrž pracovaly v rodině, domácnosti, domácím hospodářství, v péči o děti a v jejich výchově. Proto byla následně přijata úprava opačná podle níž platilo, že majetek, který nabyli manželé za trvání manželství, se pokládal za společný majetek manželů. Významnou roli v manželských majetkových vztazích sehrály v domácích poměrech ČR politické a ekonomické změny v r.1989, které vyvolaly velkou sociální mobilitu, masivní přesuny majetku, změny profesí i změny bydliště. Tyto změny do života mnoha manželských párů výrazně zasáhly. Právo, nemá-li se příliš opožďovat za sociální realitou, musí na nové jevy ve společnosti odpovídajícím a promyšleným způsobem reagovat. Současná právní úprava zobrazuje nynější názory na vlastnické vztahy mezi manžely i manželů navenek 1.1 Římské právo Na to, zda římské právo ovlivnilo vývoj současného rodinného práva a majetkového práva manželů se vyskytují dva zcela odlišné názory. Zastánci prvého názoru, že římské právo nemělo vliv na vývoj právní úpravy rodinného práva, argumentují tím, že majetkové, manželské a rodinné právo bylo ovlivněno právem zvykovým. Zastánce tohoto názoru M.Stieber nepřipouští vliv římského práva a zdůrazňuje vliv obyčejů na tvorbu rodinného a majetkového práva mezi manžely. 8 Naproti tomu stojí názory skupiny odborníků prezentované především J.Blažkem, kteří zastávají názor, že rodinné a majetkové právo mezi manžely bylo ve svých počátcích ovlivněno římským právem. 9 Tento teoretický spor lze uzavřít konstatováním, že manželské majetkové právo bylo daleko více než jiné právní úpravy ovlivněno právem zvykovým, avšak nelze popřít, že výrazným impulsem a podstatně ovlivňujícím faktorem na vývoj majetkového práva manželů, a to nejen na našem území, bylo právo římské. 6 Malý, K. České právo v minulosti. Praha : Orac, s.r.o., 1995 7 Zásada odděleného majetku vyplývá z principu důsledného individualismu jak se vyvinul na sklonku 18. a na počátku 19.stol. 8 Stieber, M. Dějiny soukromého práva v střední Evropě. Praha : Typus, 1930, str. 88,172. 9 Blažke, J. Majetkové právo manželské. Sborník studii z občanského práva, Praha, Orbis 1953, str. 223. 14

Římské pojetí rodiny je velmi vzdálené současnému chápání rodiny a majetkových vztahů, které mezi manžely vznikají. Klasická římská rodina agnátská rodina 10 byla v podstatě založena na umělých právních vazbách, prezentovala jednotu osob a majetku. Na majetkové společenství manželů mělo vliv, zda se jednalo o římské manželství volné, nebo tzv. přísné. Ve volném manželství si manželka podržela svoji nezávislost na manželovi a jeho rodině, patřila do své původní rodiny. Toto manželství nemělo žádný vliv na majetkové vztahy mezi manžely, muž nesl jako hlava rodiny veškeré rodinné výlohy. Zejména měl povinnost poskytovat manželce a dětem výživu, svému stavu a majetku přiměřenou. 11 Pro ulehčení této vyživovací povinnosti ze strany manžela byl manželovi poskytován příspěvek na zvýšené náklady rodiny věno. Vlastnila li žena mimo věna jiný majetek, mohla s ním samostatně disponovat, bylo však zvykem, že svěřovala správu svého majetku manželovi. Manžel byl za správu tohoto majetku odpovědný jako správce. V případě vrácení majetku, který vlastnila manželka odděleně, odpovídal celým svým majetkem. V přísném manželství podléhala žena i majetek, který s sebou do manželství přinesla ve formě věna, do výlučné moci manžela. Pokud manželka během manželství nabyla jakýkoliv majetek, nabyla jej pro manžela. V této formě manželství žena nemohla vlastnit žádný majetek. Obecně je pak možno prohlásit, že formální stránka manželství v římském právu se pohybovala v mezích, jejichž hraniční body na straně jedné tvořily principy formální posvátnosti svazku manželského a na straně druhé principy smluvní. Prolínání těchto principů se po období striktní sakrality manželství díky nástupu křesťanství a následnému období odklonu od smluvní volnosti manželů odrazilo i v kodifikaci občanského práva na našem území, a to v obecném zákoníku občanském. 1.2 Středověké pojetí manželství Instituce manželství byla pro svou mimořádnou důležitost od samého počátku předmětem zájmu státu i církve. Zpočátku bylo pro právní vztahy v manželství určující právo církevní a nikoli světské. Středověké pojetí manželství a majetkového společenství bylo tedy velmi zasaženo vlivem katolické církve, která vnesla do manželství nadřazenost muže, svátostnou povahu manželství, monogamii a nerozlučitelnost manželství. Muž nakládal a spravoval během manželství veškerý majetek ženy. Při zániku manželství jinak než smrtí manžela měla žena nárok na vyplacení věna, které nabyla do tzv. zvláštního jmění. Ve středověkém majetkovém právu se můžeme setkat s majetkoprávní úpravou pokrevně příbuzných, tzv. rodinný nedíl - nedílové zřízení. 12 Toto nedílové společenství nacházelo široké uplatnění nejenom mezi šlechtou. Byly známy čtyři hlavní druhy nedílných majetkových společenství: otcovský (dědovský), bratrský, strýcovský, vdovský, popř. mateřský. 13 Středověké a feudální právo znalo ještě tzv. zvláštní jmění účastníků nedílu. 14 Základem manželského majetkového práva byl v českém právu institut věna. Věno (dos) bylo majetkem (šlo tedy o peníze a statky), který žena přinášela do manželství, aby se stal majetkem jejího manžela, jenž s ním mohl zcela neomezeně disponovat. Nevěsta měla na věno nárok a rodina jí je mohla odmítnout jen ze zcela mimořádných důvodů, když se například 10 V římském právu se rozlišuje příbuzenství kognátské (pokrevní příbuzenství) a agnátské, založené na právních vazbách. 11 Kincl J., Urfus V., Skřejpek M. Římské právo. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 1995, str. 140. 12 Do podstaty tohoto nedílu zprvu patřil veškerý majetek příslušníků rodiny vyjma osobních věcí, postupem času došlo k omezení majetku patřícího do podstaty a tato podstata potom již byla tvořena jenom z nemovitého majetku a movitých věcí, které byly nezbytné k využívání tohoto nemovitého majetku. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o klasické spoluvlastnictví s ideálními díly. Tuto naši domněnku vyvrací středověká právnická literatura, která popisuje jako vznik ideálního spoluvlastnictví společnou koupi dvou nebo víc osob. Z toho lze vyvodit, že nedílné společenství muselo mít smluvní základ mezi účastníky těchto vztahů. Každý člen rodiny měl právo k celému majetku, disponovat s ním bylo možno až po souhlasu všech účastníků. I v tomto majetkovém společenství se projevuje nerovnoprávné postavení žen, jejich nároky se zkoumaly v případě, že nežil žádný mužský potomek. Bratrský nedíl vznikl po otcově smrti; majetek tvořící otcovský nedíl se dohodou rozdělil na tolik dílů, kolik bylo mužských potomků, tzv. užší nedíl. Každý z bratrů užíval určitou část, která se nemusela velikostí shodovat s jeho nárokem, majetková podstata nedílu zůstala zachována. 13 Veselá, R. a kol. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha : EUROLEX BOHEMIA, 2005, s. 73. 14 Do jeho podstaty patřilo vše, co bylo nabyto pouze jedním z účastníků, za splnění daných podmínek s ním bylo možno samostatně nakládat. To znamená, že i manželka mohla nabýt majetek do svého výlučného vlastnictví. Otázkou je, do jaké míry s tímto majetkem mohla volně nakládat, náležela totiž do výlučné moci svého muže. 15