Tematický atlas Austrálie mže být využit jako didaktická pomcka pro výuku regionální geografie, ale jist velmi dobe poslouží i širší veejnosti.

Brno 2003

FOLTÝNOVÁ Darina Zpracováno jako diplomová práce na Katede geografie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brn v roce 2003 (vedoucí diplomové práce Dr. Hana Svatoová). Masarykova univerzita v Brn, 2003

Tematický atlas Austrálie mže být využit jako didaktická pomcka pro výuku regionální geografie, ale jist velmi dobe poslouží i širší veejnosti. Jednotlivá geografická témata jsem zpracovala do kapitol, které jsou pehledn uspoádány tak, aby tenái usnadnily orientaci. Mapy jsem vytvoila technologií GIS programem ArcView 8.1 od firmy ESRI. V díle jsem se snažila využívat aktuální zdroje informací. Doufám, že atlas bude nejen dobrým pomocníkem k pípadnému prohloubení znalostí, ale také pedstaví Austrálii jako zemi s osobitou pírodní krásou, kulturou a historií. V Brn 26. února 2003 Darina Foltýnová

OBSAH ÚVOD....................................................... 7 Poloha................................................. 8-9 Objevování Austrálie......................................10-11 PÍRODNÍ SFÉRA............................................13 Geologie............................................... 14-15 Reliéf.................................................. 16-17 Podnebí................................................ 18-19 Vodstvo................................................ 20-21 Pdy................................................... 22-23 Biotopy................................................. 24-25 Rostlinstvo.............................................. 26-27 Živoišstvo.............................................. 28-29 Ochrana pírody.......................................... 30-31 POLITICKÉ POMRY.......................................... 33 Státní zízení............................................ 34-35 Závislá území............................................. 35 OBYVATELSTVO............................................. 37 Struktura obyvatelstva..................................... 38-39 Pvodní obyvatelstvo...................................... 40-41 Mstské obyvatelstvo...................................... 42-43 HOSPODÁSTVÍ.............................................. 45 Prmysl................................................ 46-47 Zemdlství............................................. 48-49 Doprava................................................ 50-51 Služby................................................... 52 Cestovní ruch............................................. 52 Zahraniní obchod......................................... 53

PÍLOHY.................................................... 55 Hlavní údaje o Austrálii..................................... 56 Australská NEJ........................................... 56 Vznik jednotlivých kolonií.................................... 57 Austrálie na map svta.................................... 58 Fyzickogeograficklá mapa Austrálie........................... 59 Místopisný slovník........................................ 60-62 Seznam použité literatury................................... 63-64 Rejstík.................................................. 65

ÚVOD Austrálie je nejmenší a nejmén osídlený kontinent. Rozkládá se ve východní ásti jižní polokoule a od ostatních svtadíl je znan vzdálena. Tato velká vzdálenost byla i jedním z hlavních dvod jejího pozdního objevení Evropany, kteí k ní dopluli až na poátku 17. století. Nejdíve byla Austrálie využívaná jako britská trestanecká osada. Postupn vznikala na kontinent ada kolonií, které se poátkem 20. století spojily v jednotný státní celek federativní Australský svaz. 7

ÚVOD Austrálie je nejmenším kontinentem a má též ze všech osídlených svtadíl nejidší zalidnní. Na ploše 7 686 850 km 2 žije pouze necelých 18 milion lidí. Oblast zaujímá velkou plochu ležící jako jediný osídlený kontinent zcela na jižní polokouli. Rozkládá se po obou stranách obratníku Kozoroha, který ji protíná pibližn v polovin. Kamenité pobeží zálivu Windmill Bay na Klokaním ostrov. Austrálie je osamocená pevnina, obklopená na tech stranách oteveným oceánem. Má velmi malou horizontální lenitost, svým obrysem pipomíná australský kontinent ovál, jehož stejnomrnost je porušena jen na severu a na jihu, kde moe vytváí velký záliv. Na ostrovy a poloostrovy pipadá 757 000 km 2, tj. jen 8,5 % z celkové rozlohy pevniny. Délka pobeží nepesahuje 19 500 km. Od severu k jihu mí kontinent 3200 km. Nejsevernjší bod, Yorský mys (Cape York, 10 41 j.š.), je od rovníku vzdálen jen 1130 km, nejjižnjším bodem je Jihovýchodní mys (South East Pt., 39 07 j.š.). Nejvtší šíka Austrálie od západu k východu iní 4100 km, od Píkrého mysu (Steep Pt., 113 09 v.d.) k Byronovu mysu na východ (Cape Byron, 153 39 v.d.). Severní pobeží Austrálie je omývané mlkými šelfovými moi Timorským a Arafurským. Moe tu vniká pomrn hluboko do pevniny nkolika zálivy, z nichž nejvtší je záliv Carpentarský, který oddluje dva Cape York.Bronzová deska s kilometrovníkem, umístná na nejvyšším bodu nejsevernjšího konce Austrálie. Ne každému se podaí tuto desku spatit. 10 20 30 0 250 500 INDICKÝ OCEÁN km TIMORSKÉ MOE ZÁPADNÍ AUSTRALIE 40 Perth 115 SEVERNÍ TERITORIUM JIŽNÍ AUSTRÁLIE Velký australský záliv 125 ARAFURSKÉ MOE Yorský Darwin pol. Arnhemská Carpentarský zem Birdum záliv obratník Kozoroha Alice Springs 4100 km 135 Murray QUEENSLAND KORÁLOVÉ MOE NOVÝ JIŽNÍ WALES VICTORIA TASMANIE 145 3200 km Darling Cairns Melbourne Bassv prliv Hobart Townsville Newcastle Sydney Canberra TASMANOVO MOE 155 Rockhampton Brisbane 8

Kolonie lachtan australských (Neophoca cinearea). Zimní období tráví lachtani na oteveném moi a v lét piplouvají ke behm. velké poloostrovy: Yorský na východ a Arnhemskou zemi na západ. Severním cípem Yorského poloostrova se v Torresov prlivu pibližuje Austrálie Nové Guineji na vzdálenost pouhých 85 km. Píznivé pomry pro pístavy jsou na západním pobeží Arnhemské zem, kde také ve Van Diemenov zálivu vznikl významný pístav Darwin. Západní a jižní pobeží Austrálie je omýváno oteveným Indickým oceánem. Západní pobeží má vtšinou nížinný, nerozlenný charakter, zato jižní pobeží je mnohem lenitjší. Oceán tu zasahuje do pevniny Velkým Australským zálivem. Ve východní ásti zátoky proniká moe hloubji do pevniny dvma zálivy tektonického pvodu, Spencerovým a Svatovincentským, na jehož bezích vyrostl pístav Adelaide. Východní pobeží Austrálie omývá Tichý oceán Tasmanovým a Korálovým moem, kde dosahují hloubky až 7500 m. Severovýchodní pobeží lemuje 1900 km dlouhý Velký bradlový útes, pedstavující zbytek dnes zaplaveného pobeží. Korálové útesy se táhnou rovnobžn s pobežím a znan ztžují plavbu. Velký bradlový útes je nejvtším korálovým útvarem na Zemi. Malá horizontální lenitost Austrálie není hospodáskogeografickou nevýhodou ani pekážkou. Na pobeží riasového typu, které má tém celá Tasmánie, severovýchodní a ást východní Austrálie i celé jižní pobeží, vznikly nejlepší australské pístavy: Sydney v zátoce Port Jackson, Brisbane v Moretonov zátoce, Melbourne v zátoce Port Phillip a ada menších pístav, jako Framantle, Cairns, Townsville, Bowel aj. Skalní útvary vzniklé erozi moskou vodou východn od msteka Warrnambool ve stát Victorii.! " # PLOCHA v tis. km 2 Tichý oceán (celý) 1790 680 Korálové moe 4 791 Tasmanovo moe 3 638 Indický oceán (celý) 75 256 Arafurské moe 1 057 Timorské moe 615 ÚVOD Pobežní duny kolem Velkého Australského zálivu, který z velké ásti hranií s nehostinnou pouštní krajinou zvanou Nullarborská plošina. Pobeží zmapoval anglický námoník a objevitel kapitán Matthew Flinders v r. 1802. $ Z ostrov ležících pi australském pobeží je nejvtší Tasmánie, oddlená od kontinentu 160 200 km širokým Bassovým prlivem. Nová Guinea má sice mnohem vtší rozmry než Tasmánie a leží též blíže Austrálie, avšak k Austrálii ji nepoítáme, jelikož svým charakterem patí spíše do Melanésie. Z ostatních ostrov jmenujme ostrov King a Flindersv ostrov v Bassov prlivu, Klokaní ostrov pi ústí Svatovincenského zálivu, Bathurstv a Melvillv ostrov v zálivu Van Diemena a Groote Eylandt v Carpentarském zálivu. % & '! PLOCHA v km 2 Tasmánie 64 408 Melville (Melvillv o.) 6 210 Kangaroo (Klokaní o.) 4 350 Groote Eylandt 2 460 Bathurst (Barthurstv o.) 2 030 Flinders (Flindersv o.) 1 374 King 1 099 Pobeží Nullarborské krasové tabule spadá do oceánu až 150 metr vysokými srázy. Hranice stát Západní a Jižní Austrálie. % & '! Arnhem Land (Arnhemská zem) Cape York Pen. (pol. York) Kimberley (pol. Kimberley) Eyre Pen. (pol. Eyre) Dampier Land (Dampierova zem) PLOCHA v km 2 243 000 210 000 155 000 43 000 12 000 9

ÚVOD Austrálie byla objevena jako poslední trvale obyvatelný svtadíl až v 17. století nizozemskými moeplavci. Do té doby zstával pro svou odlehlost od tradiních przkumných tras pedevším portugalských moeplavc mimo dosah Evropan. Podle historických pramen byl prvním mužem, který spatil australské behy Holanan Willem Janszoon, když v roce 1605 vyplul z pístavu Batavia (dnešní Jakarta) na przkumnou cestu podél jižního pobeží Nové Guineje a bhem cesty veplul do Carpentarského zálivu a dostal se až na dohled severního australského pobeží. Od roku 1616 se datují nizozemské výzkumy nového kontinentu, nazvaného tehdy Nové Holandsko. Britský moeplavec James Cook (1728 1779) objevil a pojmenoval Nový Jižní Wales a snažil se získat východní Austrálii pro britskou korunu. Tasman 1644 Magalhaes Dampier 1699 Dampier 1688 Vyvrcholením snah nizozemských przkumník na nové teritorium se stala výprava v roce 1642. Vedením výpravy byl poven Abel Tasman. Lod zamíily nejprve na ostrov Mauritius a odtud se stoily jižním smrem do neznámých vod. Po tech týdnech strastiplné plavby byla posádka odmnna pohledem na neznámé pobeží. Objevenou pevninu Tasman pojmenoval na poest guvernéra mateské spolenosti Van Diemanova zem (Van Diemen s Land). Dnes se ostrov sousedící s jižním pobežím Austrálie jmenuje podle svého objevitele Tasmánie. Po týdnu plavby uinily Tasmanovy lod další významný objev, když pipluly k pobeží Nového Zélandu. Oba objevy kupodivu ukonily holandské aktivity v tomto kout svta a od té doby pevzala otže przkumu a následné kolonizace Australských teritorií jiná námoní velmoc Anglie. Hlavní zásluhy o objevování a první przkumy nového svtadílu jsou právem piítány anglickému moeplavci Jamesi Cookovi (1728 1779). Díky svým schopnostem, kartografickým znalostem a také nezbytné trošce štstí byl poven zorganizováním a vedením významné zámoské výpravy, jejímž úkolem bylo nalézt v jižních moích bájný kontinent Terra australis incognita. Pod vedením Cooka vyplula przkumná lo Endeavour pes Atlantik, obeplula jižní Ameriku a pokraovala na jihozápad k Novému Zélandu. Dále zamíila pes Tasma- Torres 1606 Magalhaes 1521 Tasman novo moe vstíc novému pobeží. Po dalších nkolika dnech vplula Endeavour do zátoky, kde se dnes nachází pedmstí Sydney. Psal se rok 1770. Zátoka byla pozdji pojmenována Botany Bay, Botanická zátoka, díky své bohaté vodní flóe. Nov objevené území pojmenoval Cook Nový Jižní Wales. Pohled na vjezd do zátoky Port Jackson a na ást Sydney v roce 1821. Cook pokraoval v plavb na sever podél pobeží, ale korálové útesy mu nedovolovaly vyplout na volný oceán. Po nárazu na korálový útes byl Cook nucen s poškozeným plavidlem pistát na behu australské pevniny, kde byla pozdji založena osada Cooktowen. Až po sedmi týdnech byla opravená Endeavour schopna pokraova t na sever do Batávie (Jakarty). Oslavovaný Cook byl povýšen na kapitána a byl vyslán na další velké expedice. Jedna z nich se mu nakonec stala osudnou, když byl v roce 1779 pi vylodní na Havajských ostrovech napaden a ubit místními domorodci. Když vyhlásili Spojené státy americké svoji nezávislost, Anglie ztratila v roce 1783 možnost vypovídat na americké území anglické trestance. Novým místem vyhnanství se stal Nový Jižní Wales. Velitel tzv. První flotily (First Fleet) trestanc, Arthur Phillip, zakotvil v zátoce, kterou pojmenoval po tehdejším anglickém ministrovi vnitra Sydney Cove a na jejích bezích založil první osadu nové kolonie. Za den založení kolonie je považován 26. leden 1788. Každý z trestanc ml nadji, že po omilostnní bude mít možnost usadit se v nové zemi jako svobodný osadník. Cook 1769 Tasman 1642 10 0 500 1 000 km Flidersonovo pohoí, které jako první bloch spatil Matthew Flinders v beznu 1802.

ÚVOD Významní badatelé, kteí podnikli adu výzkumných expedicí a stali se dobrými páteli, byli George Bass a Matthew Flinders. V roce 1798 obepluli Tasmánii, tehdy zvanou Van Diemanova zem, a dokázali tak, že je ostrovem oddleným od australské pevniny. Ostrov Tasmánie se dokal prvních anglických osadník v roce 1803. Prvním místem, které si k osídlení vyhlídli, se stalo msto Hobart v ústí eky Derwent. V roce 1825 se Tasmánie odtrhla od Nového Jižního Walesu, pesto zstávali trestanci ze Sydney nejdležitjší pracovní silou. Flinders se stal prvním lovkem, který dokázal obeplout Austrálii, a byl také tím, kdo jako první navrhl, aby nový kontinent nesl název Australia. Cesta, spojující Adelaide a Perth pes Nullarbor, je pojmenována po Johnu Eyereovi, který v roce 1841 pešel jako první Austrálii z východu na západ. Osídlování australského kontinentu blochy z Evropy mlo dv hlavní podoby. První z nich byla spjata s poátky osídlování, kdy do Austrálie byli peváženi britští vyhnanci na nucený pobyt. Tato etapa koní rokem 1854, kdy byl zastaven dovoz trestanc do Austrálie. Zárove však již od roku 1851 dynamický rozvoj úspšného chovu ovcí a nálezy zlata na australských nalezištích vyvolaly prudký rst zájmu o pisthovalectví na nový kontinent. Prudká vlna tchto svobodných pisthovalc pedila svou mohutností mnohonásobn vlnu první. Sydney s budovou Opery a Pístavním mostem. Hlavní podíl na propuknutí zlaté horeky jako hlavního motivu pisthovalectví ml Edward Hargraves. Poátkem roku 1851 se vydal hledat zlato. Po nkolika marných pokusech nakonec objevil zrnka zlata v malém potku pi úpatí hor. Hargraves pojmenoval nalezišt Ofir a novina o nálezu se zaala odtud šíit jako blesk po celé zemi. Ve stejném roce bylo objeveno další ješt vydatnjší nalezišt pouhých nkolik dní cesty od Melbourne. Do oblasti se zaal hrnout proud dobrovolník, farmá i obchodník. Do roku 1860 zrostl poet obyvatel Austrálie ze 105 000 na více než jeden milion obyvatel. V krátké dob následovaly nové objevy naleziš jak ve Viktorii, tak také v Novém Jižním Walesu a Queenslandu. Obecn se dá íci, že k roku 1890, tzn. po vybudování transaustralského telegrafu a objevení všech významných naleziš zlata, byla zhruba dokonena fáze przkumu australského vnitrozemí a od té doby se datuje fáze australského osídlování a rozvoje infrastruktury. Hlavní pekážkou tchto proces však zstávala faktická i administrativní roztíštnost území kontinentu. Armády jednotlivých kolonií mly izolované velení, rznorodou výstroj i výzbroj, dokonce i rozchod kolejí na tratích byl v každé kolonii jiný. Po složitých jednáních a komplikované píprav byly britské kolonie v Austrálii spojeny ve federaci australských stát a dne 1. ledna 1901 byl založen Australský svaz, jemuž Velká Británie poskytla práva dominia v rámci Commonwealth of Nations.! Dnešní název svtadílu, Austrálie, pochází z latinského pojmu Terra australis, tj. Jižní zem. Tento název navrhl již v roce 1814 Matthew Flinders. Tvrdil, že za jeho as používaný název Nové Holandsko není zcela správný, nebo Holanané takto pvodn nazývali pouze západní ást kontinentu. Cookv název Nový Jižní Wales zase oznaoval pouze oblast na východním pobeží. Flinders proto poukazoval na nutnost jednotného názvu pro celý kontinent. Trvalo ješt dlouho než se název vžil a stal se všeobecn používaným. Teprve na konci ticátých let 19. století se objevily první mapy s Flindersovým názvem. Josef Koenský (1847-1938) byl prvním echem, který dkladnji procestoval Austrálii a systematicky s ní seznamoval naši veejnost. Jeho postehy a zážitky jsou pro nás s odstupem jednoho století velmi zajímavým autentickým svdectvím o tehdejším stavu Austrálie a jejího osídlování. Dležité roky v australské historii 1606 Objevení západní Austrálie Španly 1927 Canberra se stává namísto Melbourne hlavním mstem 1770 Kapitán Cook objevuje východní Austrálii 1929 Velká hospodáská krize pináší Australanm léta strádání 1788 Založení msta Sydney 1930 Je zavedeno telefonní spojení mezi Austrálií a Británií 1803 Britové se usazují v Tasmánii 1932 Oteven most Harbour Bridge pes Sydneyský pístav 1814 Místo názvu Nové Holandsko se ujímá jméno Austrálie 1939 Austrálie vstupuje do 2. svtové války 1851 Zlatá horeka v Novém Jižním Walesu a ve Viktorii 1967 Referendum ukonuje diskriminaci domorodc 1868 Do Západní Austrálie dopraven poslední trestanec 1973 Otevení Sydneyské opery 1872 Telegrafní linkou je pes Darwin spojena Adelaide s Londýnem 1979 Krutá sucha trvají ti roky 1883 Melbourne spojen se Sydney prvním parním vlakem 1989 Perušení legislativních svazk s Británií 1901 Šest australských stát se sjednocuje a vytváí Australský svaz 1994 Zaíná platit zákon o právu pvodních obyvatel na pdu 1914 Austrálie vstupuje do 1. svtové války 1999 Referendum k otázce, zda se má Austrálie stát republikou 1924 Zákon o povinné úasti ve federálních volbách 2000 Olympijské hry v Sydney 11

PÍRODNÍ SFÉRA Obrovské pírodní bohatství a rozsáhlé liduprázdné prostory jsou charakteristickým rysem Austrálie. Tento suchý kontinent s rozsáhlými pouštními plochami je šestou nejvtší zemí svta. Nachází se jak v subtropickém tak v tropickém podnebném pásmu. Hlavní tvary, které pi prvním pohledu na mapu urují tvá kontinentu, tvoí Západoaustralská tabule s rozsáhlými pouštmi, Stedoaustralská nížina ve vnitrozemí a Velké pedlové pohoí táhnoucí se podél celého východního pobeží. 13

14 PÍRODNÍ SFÉRA Australská deska je jednou z prvních oblastí na Zemi, kde došlo k vytvoení kontinentální zemské kry. Od té doby australský kontinent prodlal znaný vývoj. Austrálie se posouvala od starohor ze severní polokoule pes rovník až tém k jižnímu pólu. Výzkumy, provedené zvlášt v posledních desetiletích, umožují pedstavit Austrálii jako kontinent promnlivý, modelovaný pohyby zemských desek a vystavený neustálým klimatickým zmnám. Polohu základních stavebních jednotek Austrálie na samém konci prahor lze jen tžko odhadnout. Není ani známo, zda uvnit zemského plášt již došlo k ustálení konvenního proudní. Ve starohorách tvoila Austrálie spolu s dalšími bloky kontinent Rodinie. V této rozsáhlé prapevnin Austrálie patrn ležela severn od rovníku. Znané rozšíení karbonát v severní ásti kontinentu v té dob svdí o podmínkách blízkých tropickému klimatu. Pvodní celek Rodinie se ped 800 mil. lety rozpadl, ímž došlo ke vzniku dvou kontinent Laurasie a Gondwany. Východní okraj Austrálie se stal aktivním okrajem Gondwany, podél nhož docházelo ke kolizi s oceánskou deskou tehdejšího Pacifiku. Pirania, kambrická živoišná houba Pásmo prvohorního intenzivního vrásnní se táhne od Carpentarského zálivu až na Tasmánii. Východní ást Západoaustralské plošiny byla za hercynské orogeneze postižena vrásnním, provázeným zlomy. Tehdy se vytvoila Stedoaustralská pánev a bylo vyvrásnno Velké pedlové pohoí. Hercynské vrásnní bylo provázeno i intenzivní magmatickou inností. Kambrium Z celosvtového hlediska je kambrium nejstarší útvar prvohor, významný pedevším masovým rozšíením života v moích. Austrálie se v té dob nacházela na severní polokouli. Klima bylo vtšinou teplé až horké, asto aridní. Spolu s Indií tvoila Austrálie jednu z desek kontinentu Gondwana. Typití pedstavitelé ordovických trilobit Ordovik Bhem Ordoviku cestovala Austrálie i s celou gondwanskou pevninou ze severní polokoule na jižní. Protože rotace antarktické desky byla rychlejší než rotace indoaustralské desky, docházelo od spodního ordoviku mezi obma deskami k horizontálnímu posunu. Po vtšinu ordoviku panovalo teplé a vlhké klima, píhodné pro vznik nových forem života. Mlké moe pokrývalo centrální ást kontinentu. Silur Austrálie pekroila rovník a ve spodním siluru se nacházela zhruba mezi rovníkem a 20 jižní šíky. Klima bylo teplé a suché. Devon Podél tasmánské mobilní zóny na východ kontinentu kolidovala indoaustralská deska s protopacifickou deskou. Další kolizní zóna se nacházela severozápadn od Austrálie v souvislosti s otvíráním oceánu Paleo-Tethys. Klima bylo teplé a pevážn aridní. Na konci devonu bylo prostedí hlubokomoských píkop nahrazeno horskými pásmy a mezihorskými údolími s íní sedimentací. Jednalo se o nejvtší geografickou zmnu v australské oblasti od období kambria. Karbon V mladších prvohorách se urychlil posun indoaustralské desky jako souásti Gondwany jižním smrem. S tím souvisí postupný pechod od tropického klimatu ke klimatu chladnému až polárnímu. V nejmladším karbonu a nejstarším permu mezi 290 a 260 miliony let postihly kontinent minimáln ti epizody zalednní. Koncem karbonu se blížilo spojení Gondwany a Laurasie do jediného superkontinentu Pangey. Perm Na zaátku permu došlo k nejrozsáhlejšímu zalednní, kdy kontinentální ledovec pokrýval zhruba dv tetiny Austrálie. V meziledových dobách bylo v permu teplé podnebí, odpovídající subtropm až tropm. Na konci permu bylo završeno vyvrásnní tasmánské mobilní zóny, v dsledku ehož se stala již tém celá dnešní Austrálie souší. Trias Došlo k vytvoení superkontinentu Pangea. Austrálie zastavila svj pohyb k jihu a základní kontury pevniny se již blížily dnešním, ale na jihu byla Austrálie stále spojena s Antarktidou a na jihozápad s Indickým poloostrovem. Vznik sediment typ red beds v íních pánvích podél východního pobeží svdí o teplém klimatu s vydatnými sezónními srážkami. Lokalita ležící v oblasti poblíž východního pobeží jezera Lake Torrens, kde byly poprvé nalezeny fosilní doklady nejstarších známých mnohobunných organism.

Jura Bhem jury došlo na Zemi k výrazné zmn v konfiguraci kontinent. Riftem moe Tethys byla konen oddlena Gondwana od zbytku seperkontinentu Pangea. Pokraovalo teplé kontinentální klima, hladina svtového oceánu se zaala zdvihat. V Austrálii byla jura klidným obdobím bez významnjších epizod vrásnní nebo vulkanismu. Psovi podobný vanatec Tingamarra, vyskytující se v bažinách paleocénní Austrálie. Kída Vznik riftového systému ve spodní kíd zahájil rozpad Gondwany. Systém východozápadního riftu a severojižních zlom oddlil Indii od Antarktidy i Austrálie. Na konci kídy kulminovalo celosvtové oteplení. I v oblasti pól pravdpodobn roztály všechny ledovce a moská hladina dosahovala svého maxima. Moe opt proniklo do centrální ásti Austrálie a zalilo celou oblast Stedoaustralské pánve.! " # Pokraoval rozpad gondwanského kontinentu, tj. Indie a Austrálie. Australská deska prodlala šikmou kolizi s indoínským blokem. Zde došlo a stále dochází k výzdvihu a vrásnní v oblasti Papuy Nové Guineje. Ve spodním eocénu se dále od Austrálie oddlila podél riftové linie Antarktida, což umožnilo rozsáhlejší záplavu jižního pobeží Austrálie. V druhé polovin tetihor došlo k novým tektonickým pohybm, které byly doprovázeny ediovými výlevy. Tehdy se od Austrálie oddlil Nový Zéland. Nejvíce byly vyzdviženy okraje pevniny. Klima bylo bhem tetihor vtšinou teplé, subtropické. Ve svrch- PÍRODNÍ SFÉRA ním oligocénu pronikla severní ást Austrálie do tropického pásma, což mlo za následek rozvoj útesotvorných organism a vznik Velkého bradlového útesu na pobeží Queenslandu. $ # Pleistocén je v historii Zem výjimený astými výkyvy teplot se stídáním ledových a meziledových dob. Bhem posledního glaciálu se vytvoily horské ledovce na Tasmánii a na jižních svazích Snžných hor. Sted kontinentu byl celý zakryt písenými pouštmi. Hladina moe ležela asi o 150 metr níže než dnes, došlo tak k obnažení rozsáhlých oblastí kontinentálního šelfu a vytvoení pevninských most, které umožnily širší migraci fauny a nakonec i píchod prvního lovka do Austrálie ped asi 32 000 lety. Kernými poklesy byly vytvoeny dva prlivy, Bassv a Torresv, a Austrálie se tak oddlila od Tasmánie a Nové Guineje. Druhohory, trias Na hranici permu a triasu došlo ke spojení Gondwany a Laurasie a vytvoení superkontinentu Pangea. Austrálie zastavila svj pohyb k jihu a ležela mezi 50. a 70. stupnm jižní šíky. Na jihu byla Austrálie stále spojena s Antarktidou a na jihozápad s Indickým poloostrovem. Tetihory, paleogén Pokraoval rozpad gondwanského kontinentu, tj. Indie a Austrálie. Ve spodním eocénu se dále od Austrálie oddlila podél riftové linie Antarktida, což umožnilo rozsáhlejší záplavu jižního pobeží Austrálie. V druhé polovin tetihor došlo k novým tektonickým pohybm. Tehdy se od Austrálie oddlil Nový Zéland. 15

PÍRODNÍ SFÉRA Pro celý australský kontinent je charakteristická stejná výšková úrove na velkých plochách. Pevládá reliéf plošných rovin, které jsou na okraji pevniny zdviženy. Austrálie má stední nadmoskou výšku 330 m a je po Evrop nejnižším svtadílem. Výšku menší než 600 m zaujímá 96 % plochy. Jen nepatrná ást má výšku vtší než 1800 m. Australské pohoí nedosahují snžné áry. Nejvyšším bodem kontinentu je Mt. Kosciusko s nadmoskou výškou 2230 m. Naopak nejnižším bodem Austrálie je proláklina Eyrova jezera, která klesá 16 m pod úrovní oceánu. Letecký pohled na horský prstenec v pohoí Flinders Ranges v Jižní Austrálii. Celá Austrálie je tvoena Indickoaustralskou deskou, kde pevládají staré formy reliéfu, které nalézáme tém na celém kontinentu. S mladými formami se setkáváme na okrajích pevniny. Povrch Austrálie tvoí tyi základní orografické oblasti: Rozkládá se na takka polovin rozlohy celého kontinentu. Je tvoena velmi starými horninami mimoádn bohatými na cenné nerostné suroviny, které jsou kryty horizontáln uloženými vrstvami mladších sediment pískovc a vápenc z období kídy. Vápence tvoí na nkterých místech tabule krasové útvary. Silnice Barkly Highway prochází plochou krajinou Barklyho tabule. Dnes je Západoaustralská tabule parovinou s prmrnou výškou okolo 300 metr, která je pokryta pevážn pouštmi: Velká písená pouš, Gibsonova pouš a Velká pouš Viktoriina. Jejich charakter je siln promnlivý co do povrchu, tak i vegetace a svou rozlohou jsou po Sahae nejrozsáhlejší souvislou plochou pouští i polopouští na svt. Ráz pravé poušt s písenými dunami, dosahujícími výšky až 30 metr, má Velká písená pouš. V jihozápadní ásti Západoaustralské plošiny se rozkládá velká oblast pánví a solných jezer, kterou vytvoili eky v pleistocénu. V tabuli mžeme vylenit následující oblasti: Stedoaustralská ostrovní pohoí Jsou nazývány zlomová pohoí ve stední ásti plošiny. Jedná se o dv horská pásma orientovaná od východu k západu, která jsou stará pibližn 120 milion let. Prmrná výška heben obou pohoí je okolo 1000 metr. Geologicky nedávno erodované Macdonnellovo pohoí je tvoeno pevážn kemenci, dosahuje délky pibližn 400 km a jeho nejvyšším vrcholem je hora Mount Liebig vysoká 1524 m. Mén erozí narušené pohoí Musgraveovo se skládá z žul, rul a diorit a nejvyšší horou je Mount Woodroffe vysoká 1515 m. Mezi pohoími se nachází písená rovina s nkolika menšími kamenitými a pískovcovými ostrovními horami. K nim patí i turisticky atraktivní pískovcový útvar zvaný Uluru neboli Ayers Rock a malé pohoí Mount Olgas. Uluru hora duch. Jeden z nejznámjších a nejmagitjších symbol Austrálie pochází z hornin starých 600 milion let. Zvedá se v Severním teritoriu svou více než tistametrovou výškou a desetikilometrovým obvodem nad okolní terén. Nullarborská krasová tabule Rozlehlá vápencová plošina tetihorního stáí, která se rozprostírá podél Velkého australského zálivu na jihu Velké Viktoriiny poušt. Vegetace na plošin je velice chudá bezlesá, což je dáno mohutností vodopropustného vápencového píkrovu. Vápence jsou zkrasovlé a jsou v nich tisíce jeskyní, závrt i propastí. K moi spadá plošina píkrými 90-150 m vysokými útesy. Pobežní roviny Australské Kordillery Jihoaustralská hornatina Stedoaustralská pánev Západoaustralská plošina Nullarborská krasová tabule 16 Stedoaustralská ostrovní pohoí 0 250 500 km Útesy Nullarborské krasové tabule.

Pobežní roviny Tvoí úzký asi 50 kilometr široký pás podél západního pobeží Austrálie. Roviny jsou tvoeny mladými sedimentárními horninami, které jsou pokryté píseným nánosem z období tvrtohor. Geologicky odlišné jsou jen pobežní roviny Kimberley na severozápad. Zde byla oblast vyzdvižena nad úrove oceánu a spadá do moe strmými behy, které jsou siln rozlenny hlubokými zálivy vzniklými zatopením íních údolí na konci doby ledové. Na východ je vymezena hbety Velkého pedlového pohoí a na západ Západoaustralskou tabulí. Oblast má plochý a jednotvárný reliéf s prmrnou výškou okolo 100 m. Pánev je rozdlena nízkým rozvodím tvoeným Barklyho tabulí a 700 m vysokým pohoím Schuryn Range. Severní oblast pozvolna klesá ke behu Carpentarského zálivu, hlubokého pouhých 65 metr. Na jih od Barklyho tabule je oblast Velké artézské pánve na povrchu pokrytá nepropustnými vrstvami sediment z období kídy a pod touto krycí vrstvou horniny se nalézá vrstva pro vodu dobe propustného pískovce z období jury. Celá tato ást pánve je rozsáhlá sníženina s nejnižším bodem hladinou Eyrova jezera který se nalézá 12 metr pod úrovní oceánu. Typická je silná eolická innost, intenzivní mechanické zvtrávání, pouštní klima a krátké creeky. Pustá krajina ve Stedoaustralské pánvi. Pouš je porostlá trávami rodu Spinifex. V prbhu tetihor byla postižena nkolika kernými pohyby, které daly vzniknout širokému tektonickému píkopu. Tento Velký jihoaustralský píkop se táhne od Spencrova zálivu až k dnes bezodtokému Torresova jezeru. Celá tato oblast byla v pleistocénu ped 1 miliónem let zalednna, což potvrzují stopy ledovc v pohoí Mt. Lofty u Adelaide. Nejvyšším pohoím je severojižn orientované hrásové pohoí Flindersonovo s nejvyšším vrcholem St. Mary s Peak vysokým 1189 metr. Pouštní hory ve Flindersonov pohoí. (Australské Kordillery) Velké pedlové pohoí (Great Diving Ranges) se táhne podél celého východního pobeží kontinentu ve výrazném oblouku od mysu Cape York po hranici mezi státy Viktorie a Jižní Austrálie, kde je zakoneno hebeny nazývanými Grampians. Dále pokrauje Bassv prliv až na Tasmánii. Geomorfologicky i geologicky jde o složité horské pásmo rozleené pevážn v tetihorách etnými zlomy. Pro reliéf celého pohoí jsou charakteristická prudce se zvedající horská úboí od oceánu a pozvoln se svažující do Stedoaustraslké pánve. Geologická skladba hornin je pevážn prekambrického a prvohorního stáí. PÍRODNÍ SFÉRA Východoaustralské hory mžeme rozdlit na nkolik horských skupin. Smrem k jihu se šíka i výška pohoí zvtšuje. U nejvyšší hory první skupiny: Mt. Bartle Frere (1611 m) se pásmo dlí na dv vtve. První žulové pobežní pásmo pokrauje až po Brisbane a druhá vtev dosahující výšek okolo 1000 m se stáí v mírném oblouku do vnitrozemí. Tato druhá horská skupina je užší a má ráz stolových hor v prbhu tvrtohor siln erodovaných. Nejvýraznjším horstvem jsou Novoanglické hory pecházející v široké pobežní roviny. Další horská skupina zaíná na úrovni Sydney Modrými horami, které jsou rozbrázdnou parovinou tvoenou silurskými a devonskými vápenci pekryty mladšími pískovci. Na jihu pokraují Australské Alpy tvoené žulou, krystalickými bidlicemi a edii. Australské Alpy pokrýval v pleistocénu ledovec, který zde zanechal znatelné stopy. Vylenit zde mžeme Snžné hory, s nejvyšší horou celé Austrálie Mt. Kosciusko (2228 m). Ke Snžným horám se pimykají Viktoriánské Alpy rovnž dosahující znaných výšek. Snžná ára se však pro tuto oblast pohybuje ve výšce 2200 až 2400 metr. Tato horská skupina je zakonena pohoím Grampians. Jedná se o osamlé krátké hebeny jejichž výška klesá od východu k západu z 1500 m až na 800 m. Horské pleso ve Snžných horách. Poslední horskou skupinou jsou pohoí Tasmánie, které jsou oddleny píkopovou propadlinou Bassova prlivu. Celá Tasmánie je vyzdviženou parovinou, budovanou pevážn krystalickými bidlicemi, žulami a pískovci. Nejvyšším bodem je Mount Ossa vysoká 1617 m. Od povodí Eyrova jezera je oddlena úzkým rozvodím tvoeným vysoinou Broken Hill a pohoím Barrier Range nížinná oblast ek Murray a Darling. Tato oblast byla ve tetihorách moským zálivem. Podloží je tvoeno vápenci, na nichž se nalézají mohutné íní naplaveniny. Sedimentární horniny tak poskytují sekundární ložiska. Známá jsou ložiska zlata a drahých kamen. NEJVYŠŠÍ A NEJVÝZNAMNJŠÍ HORY Název hory Pohoí Nadmoská výška v m Mt. Kosciusko Snžné hory 2 228 Mt. Townsed Australské Alpy 2 209 Mt. Bogong Australské Alpy 1 986 Mt. Ossa Centrální plošina Tasmánie 1 617 Mt. Bartle Frere Velké pedlové pohoí 1 611 Mt. Liebig Macdonnellovo pohoí 1 524 Mt. Woodroffe Musgraveovo pohoí 1 515 17

PÍRODNÍ SFÉRA Austrálie svou polohou náleží do pásma tropického a subtropického. Její rozmístní v nízkých zempisných šíkách zpsobuje silné zahívání pevniny. V dsledku vzdušné cirkulace nad kontinentem se uplatuje vliv oceánu. Vtšinu srážek, které však vypadnou na svazích Východoaustralských hor, pináší východní vtry. Západn od tohoto horského pásma proto pevládá kontinentální podnebí. Celistvost pevniny a jednotvárnost povrchu zpsobují rovnomrné rozložení teplot narušené pouze v horských oblastech. Nejteplejší oblasti se nachází na západním pobeží, kde teploty v lednu dosahují 35 C. Nejchladnjší oblastí je jihovýchod pevniny, kde v zim klesá teplota pod bod mrazu. Srážkový režim závisí na proudní vzdušných hmot a rozložení tlaku vzduchu. Oblast nízkého tlaku nad SZ Austrálií a vysokého tlaku nad Velkým Australským zálivem zpsobují v lét v tropické oblasti vznik SV a SZ monzun, které pinášejí srážky. Ve stední a jižní oblasti je v dsledku JV pasát sucho. V zim je rozložení tlaku jiné. Oblast vysokého tlaku je nad severní Austrálií a moský vzduch pinášející srážky proniká do jižní poloviny pevniny. Ranní pohled na Modré hory s mírným podnebím a rovnomrným rozložením srážek. Pro celý kontinent platí, že srážek smrem do vnitrozemí ubývá. Nejvíce jich spadne na SV pobeží Austrálie v okolí pístavu Port Douglas (pes 3500 mm ron). Nejsušší oblasti leží v jižní polovin Austrálie, kde napíklad pánev Eyerova jezera má v prmru jen 100-120 mm srážek ron. Sníh padá jen v nejvyšších polohách Australských Kordiller na jihovýchod Austrálie. Nedostatek srážek se projevuje pedevším v zemdlství. Austrálie je se svým roním srážkovým prmrem 430 mm nejsušším kontinentem. Tém 35 % plochy má prmrné roní srážky do 250 mm a jen 9 % pevážn horských oblastí má pes 1000 mm srážek ron. Pro hospodáství je nepíznivé také nerovnomrné rozložení srážek. V severní ásti Austrálie je nejvíce srážek v lét, v jižní ásti v zim. Rovnomrnji rozložené srážky bhem roku mají pouze Východoaustralské hory. 0-120 [mm] 121-250 251-500 501-1000 1001-2000 2001-3000 3001-5500 0 250 500km PRMRNÉ TEPLOTY A SRÁŽKY léto zima srážky max. teplota ve C min. teplota ve C max. teplota ve C min. teplota ve C v mm Sydney 26 19 16 8 102 Alpinský region 21 7 6-4 150 Canberra 28 13 11 0 52 Melbourne 26 14 13 6 51 Adelaide 29 17 15 8 44 Perth 30 18 18 9 73 Kimberley 36 26 30 14 52 Darwin 32 25 30 19 138 Alice Springs 36 21 19 4 24 Brisbane 29 21 21 10 101 Cairns 31 24 26 17 168 Hobart 22 12 12 4 44 Snžné hory 17 6 5 0 233 Australské podnebí charakterizují dlouhá sucha trvající nkdy i nkolik let a prudké lijáky, kdy se suchá koryta creek mní v dravé bystiny a velké eky se vylévají z beh a zaplavují rozsáhlé plochy. Podnebí Austrálie znan závisí na cyklónách a anticyklónách. Tropické cyklony pinášejí prudké srážky. Tyto niivé uragány se v Queenslandu nazývají hurricane, v Západní Austrálii willy-willy. Pod vlivem anticyklón, kdy vznikají horké a suché vtry zvané hotwinds, je pevážná ást Austrálie. Vanou zvlášt na jižní a jihovýchodní pobeží a zpsobují velké škody zejména v zemdlství. - 8-0,0 [ C] 0,0-4,6 4,7-10,0 10,1-15,6 15,7-21,1 21,2-26,7 0 250 500km Jižní polovinu Austrálie, vetn Tasmánie, charakterizují teplá léta a mírné zimy. Smrem na sever se rozdíly mezi roními obdobími stírají a na severním pobeží už lze rozlišit jen sucha a vlhka, s monzunovými dešti a píležitostnými tropickými cyklonami. Pro rozsáhlé suché vnitrozemí jsou po celý rok typické horké dny a velice chladné noci. 10,0-15,6 [ C] 15,7-21,1 21,3-26,7 26,8-32,2 32,3-38,0 Denní maximální teplota až 50,1 0 250 500km 18

! " # $ %&$ ' $ %( )$ *+, $ ' - * Tento typ podnebí zaujímá široký pruh podél obratníku Kozoroha. Mžeme jej rozdlit na aridní oblast, zabírající 3 mil. km 2 a semiaridní tvoící prstenec o rozloze 2,76 mil. Km 2 okolo aridní oblasti. Celá oblast má nedostatené a nepravidelné srážky s roním prmrem okolo 200 mm. Píležitostn se objeví srážky, které na východ pinášejí pasáty a na západ vtry západní. Obas zde pronikne tropická anticyklóna pinášející prudký liják. Celá oblast je jednou z nejteplejších na svt. Znané rozdíly mezi denními maximy a noními minimy, vysoké prmrné roní teploty a malé srážky charakterizují typické pouštní klima. V neobydlených oblastech pouští lze namit až 49 C. Semiaridní oblasti jsou pokryty kovinnou vegetací blahoviník a akácií. *$ +, $ ' - *. $ / 0 $ 1 / 2 ) 3 ' $ */ ( 3 ' Tato oblast zahrnuje Tasmánii, východní ást Viktorie a jihovýchodní ást Nového Jižního Walesu. Suché období se zde zpravidla nevyskytuje, srážky padají s odchylkami tém po Horké pouštní kontinentální podnebí Suché pouštní kontinentální podnebí Mírné podnebí s pravideln rozloženými srážkami Mírné až subtropické podnebí s mírným srážkovým maximem Subtropické až tropické podnebí se srážkami pinášenými pasáty Tropické podnebí se srážkami pinášenými monzuny celý rok. Znané množství srážek má západní ást Tasmánie a ást státu Viktorie, které jsou pod vlivem západních vtr. V lét sem pinášejí srážky vtry z jihovýchodu. Srážky, které pinášejí vtry od oceánu, spadají na úzkém pruhu pobežní roviny, protože jim pi pechodu brání hradby Velkého pedlového pohoí. PÍRODNÍ SFÉRA 0 250 500 km! - % + &" 3 % + &" +, $ ' - * ' ( 3 / & + 4&$ ( 5 ' 6*" */ &+ ( %7 Psobení pasát je vystaveno východní pobeží. Letní pasát vanoucí z východu pináší dostatek srážek. Prmrné teploty a množství srážek se zvyšuje k severu. Nejvíce srážek je na severovýchodním pobeží v okolí msta Cairns, kde ron naprší až 4100 mm. V celé této oblasti jsou hojné tropické deštné lesy a velké množství ek i potok. Do charakteru podnebí v nkterých oblastech Austrálie zasáhl rušiv i lovk. Australští dobytkái káceli bezohledn lesy, aby rozšíili plochu pastvin. Vykácení les na svazích, které až dosud bránily pronikání studeného vzduchu z hor, se spolu s jinými píinami projevuje napíklad i pibýváním noních mrazík na jihovýchodním pobeží, které se staly vážným problémem v zemdlství. V severní ásti Nového Jižního Walesu tém vymizely plantáže cukrové ttiny. Typická farmáská krajina. Popínavé rostliny jsou v tropických deštných pralesech všudypítomné. Pohled východním smrem k Tichému oceánu. Tato oblast je charakteristická tropickým podnebím se srážkami pinášejícími monzuny. *$ 3! - % + &" +, $ ' - * + 4'. #! 2 &/ $ *" # ( 3 ' Patí sem jihozápadní cíp Austrálie, jihovýchodní ást státu Jižní Austrálie a západní ást státu Victorie. Srážky jsou zde dostatené, mnohdy i více jak 1500 mm ron. Jsou však bhem roku rozloženy nerovnomrn, protože vtšina jich pipadá na zimní období. Jihozápad této oblasti má prmrn více srážek než její východní ást. + &" +, $ ' - * ' ( 3 / & + 4&$ ( 5 ' $ 1 / &/ $ 2! $ 7 Tato oblast se rozkládá podél severního pobeží Austrálie. Zahrnuje na východ celý poloostrov Cape York, Carpentarský záliv, Atrnhemskou zemi a celou oblast Kimberly. Nejvíce srážek spadá v období deš od konce listopadu do konce dubna v dob letního monzunu. Smrem do vnitrozemí srážek ubývá a prodlužuje se i období sucha. Avšak období deš je pln dostaující pro rst les a savan. Pohled na vrcholky dun. V pozadí je plá Simpsonovy poušt charakterizující horké pouštní kontinentální podnebí. 19

PÍRODNÍ SFÉRA Dnešní Austrálie je nejsušším kontinentem na Zemi. Hlavním dvodem je pedevším její geografická poloha, která zpsobuje vysoce nadprmrné zahívání kontinentu. Austrálie leží vtšinou území v tropickém a subtropickém pásmu, což je píinou vysokých teplot a s tím souvisejícím znaným výparem. Dalším dvodem nedostatku vody je dnešní tvar Austrálie a geologické a geomorfologické pomry. Kontinent neprodlal v nedávné geologické minulosti žádné výrazné horotvorné vrásnní, vtšina masiv je znan erodovaných s nízkou nadmoskou výškou. Dsledkem toho je nedostatek tzv. stálých zdroj vody, tzn. vody z tajících ledovc a snhu. eka Neales je jedna z mála ek ústících do Eyrova jezera, která má na svém dolním toku pevážnou ást roku dostatek vod. Sníh se vyskytuje v zimním období jen v oblasti Velkého pedlového pohoí a vysokých pohoí Tasmánie. Charakteristickým rysem australské íní sít je nerovnomrnost rozložení a promnlivost vodních stav. Vtšina ek proto tee pouze periodicky. Tyto creeky mají dostatek vody pouze v období velkých liják. Stálé tekoucí eky najdeme na východních svazích Východoaustralských hor, na tropickém severu a v Tasmánii. Až 60% pevniny je bez odtoku k moi. Hydrologicky patí 3/4 pevniny s odtokem k moi k Indickému oceánu a pouze 1/4 pak k Tichému oceánu. Rozvodní ára probíhá po hebenech Východoaustralských hor. Celou Australskou pevninu je možné rozdlit z hydrologického hlediska na oblast bez hydrografické sít, bezodtokou oblast a oblast s odtokem k moi. Tyto oblasti ležící zejména v centrální Austrálii nazývané Stedoaustralská pánev se vyznaují vnitním odtokem a jsou ohraniené pevážn nízkými terénními vyvýšeninami. Tuto oblast protíná ídká sí periodických tok creek, které pramení v nízkých horách i vyvýšeninách, popípad na stolových horách. Toky mají vodu jen Creek v krátkém horním úseku, pak ji rychle ztrácejí vsáknutím do podloží i intenzivním výparem. Sí creek se sbíhá v pánvi bezodtokového Eyreova jezera. Nejvíce vyvinutý je systém Coopers Creeku, což je spíše zátopová oblast na soutoku ek Thompson a Barcoo River, která je tvoena paralelními koryty tvoící jakousi vnitrozemskou íní deltu. K nejvýznamnjším tokm oblasti patí eka Finke vlévající se ze severozápadu do Eyerova jezera. Podobn jako creeky charakterizují tuto oblast i jezera, která jsou spíše vtšími i menšími solnými pánvemi které se periodicky naplují vodou. Nejvtším australským jezerem je jezero Eyerovo, kde leží i nejnižší bod celé Austrálie. V období sucha se jezero stává solnou pouští s malými jezírky, jen ojedinle se vytváí souvislá vodní hladina. Stejný charakter má i Torresovo jezero ležící v jihoaustralském tektonickém píkopu. Tato oblast se rozkládá na 3/4 Západoaustralské plošiny a zahrnuje pouštní oblasti Velké písené poušt, Viktoriiny poušt a poušt Tanami vetn pustiny Nullarborské krasové tabule. Souástí je i jihozápadní jezerní pánev, v níž má 39 slaných jezer plochu vtší než 1000 km 2. Do oblasti patí i centrální ást Simpsonovy poušt a jižní oblast s Torresovým jezerem. Oblasti nejsou zcela bez vody, na nkterých místech vyvrají prameny podzemní vody. Bezodtoké oblasti Povodí Carpentarského zálivu Oblasti bez hydrografické sít Severovýchodní povodí Jihozápadní povodí Jihovýchodní povodí Západoaustralské povodí Povodí ek Murray - Darling Severozápadní povodí Adelaidské povodí 20 Tasmánská hydrografická sí 0 250 500 km Slané jezero Lake Johnston je tém vyschlé a umožuje opatrnou jízdu vozu po tvrdé vrstv soli, pod níž je hluboké slané bahno.

Nejvýznamnjší íní systém je povodí ek Murray a Darling. eka Murray je dlouhá 2520 km a lze ji jako jedinou srovnávat s veletoky jiných svtadíl. eka Darling je sice delší, ale v období sucha ásten vysychá. Murray pramení nedaleko vrcholu Mount Kosciuska jako prudká horská eka, pozdji se ale mní na meandrující pomalý tok, který ústí mlkým ústím do Indického oceánu. Murray je splavná až k úboí hor, avšak ústí pehrazené písenými kosami je lodím nedostupné. Z východních svah východoaustralských hor stéká k Tichému oceánu ada stálých ek. Jedná se o krátké prudké toky s vyrovnanými vodními stavy. Dležitými hospodáskými ekami jsou Burdekin a Fitzroy, které jsou splavné i pro námoní lod. Smrem k severu stoupá promnlivost vodních stav. Na severním pobeží Austrálie ústí ada ek, jejíž spád je na horních! " # $ %& Suché vnitrozemské oblasti mají jen slab rozvinutou nebo vbec žádnou vodní sí. V tchto oblastech s obasnými dešti odtékají toky tzv. creeky, ást vody se ale pece jen vsakuje do propustných hornin a za píznivých okolností se pak koncentruje v sedimenty vyplnných depresích, z nichž nejvtší je Velká artézská pánev. Pi stídání propustných a nepropustných vrstev se v depresích tohoto typu vytváejí napjaté zvodn. Pi navrtání pak voda tryská pod tlakem na povrch, nebo alespo vystoupá nad pvodní úrove spodní vody, odkud se potom erpá a nazývá se subartézská voda. Pokud tato voda z velkých hloubek sama vyvrá nebo stíká nazveme ji artézskou vodou. tocích prudký, ve stedních a dolních tocích pomalý. Vodní stavy kolísají v souvislosti se sezónností srážek. V období sucha se mní v úzké potoky a naopak za letních monzun asto vystupují z beh a zaplavují okolní roviny. Nejmohutnjší a nejdelší ekou ústící do Carpentarského zálivu je eka Flinders (832 km). Meandrující eka Murray. eky západního pobeží jsou díky malým srážkám pouze periodickými toky. Píznivjší vodní stavy a dostatek vody po celý rok mají eky na jihozápad kontinentu. Nejvtší je Swan River (Labutí eka) dlouhá 390 km s dležitým pístavem Perth Fremantle. PÍRODNÍ SFÉRA Na jižním pobeží nenajdeme žádné íní ústí, což je píinou nejen malých srážek, ale pedevším geologickým podložím Nullarborské krasové tabule. Srážková voda se rychle vsakuje do podzemí a hromadí se v podzemních nádržích. Vyznauje se velkým množstvím stálých vodních tok. Ty jsou napájeny z dešových srážek a na jae tajícími snhy z hor. Dležitou eku ústící do Tasmánského moe je eka Derwent, na které leží hlavní msto Hobart. Nejvtší a nejvodnatjší ekou ústící estuárem na sever do Bassova prlivu je Tamar. Energie vodních tok je na Tasmánii využívána v množství pehradních nádrží k výrob elektrické energie. Tato vodní díla patí k nejvtším na svt. High Way Bore se íká této sestav k erpání subartézské vody, která se skládá z vtrného vodního erpadla a nádrže na naerpanou vodu. Celek slouží k napájení dobytka a vytékající voda zavlažuje celou oblast. Teplota artézské vody stoupá s hloubkou od 15 C do 100 C, je siln mineralizovaná a tudíž se nehodí k zavlažování. První artézská studna byla v Austrálii navrtána ve Velké pánvi roku 1878, dnes je zde kolem 3000 vrt. Nejhlubší artézský vrt najdeme v Queenslandu s hloubkou 2136 m. Tato jezírka vytvoila vyvrající artézská voda Velké artézské pánve. Takovéto prameny se tvoí v pouštích tam, kde došlo vlivem geologických pochod k narušení horní nepropustné vrstvy hornin. 21

PÍRODNÍ SFÉRA PDY Australské pdy mžeme zaadit pevážn k pdám tropickým. Pouze v horských oblastech jihovýchodní Austrálie a na Tasmánii jsou zastoupeny pdy mírného pásu. V závislosti na hlavních pdotvorných faktorech podnebí a rostlinstvu jsou australské pdy rozmístny podle zákona rovnobžkové zonálnosti. Tato zonálnost je narušena pouze ve východní ásti kontinentu v oblasti Východoaustralských hor. Východn od hory Ayers Rock je pda siln písitá s malými dunami. Podle výrazn rudohndého zbarvení pdy se východní oblast Velké západoaustralské plošiny nazývá rudý sted kontinentu.! "! " # $ Jsou rozšíeny v oblastech, kde se vyskytují srážky sezónního charakteru, tzn. letní a zimní dešt. Nalézáme je na stedním toku Murray Darlingu, v severní Austrálii na jih od Darwinu a na jihozápad kontinentu. Jsou provázeny lesem na pahorkatém terénu a na svazích. Svrchní horizont tchto pd je zbarven kysliníky železa svtle hnd. Na tchto pdách se asto pstuje pšenice. Nalézáme je v jihozápadní ásti Austrálie, na Eyreov poloostrov a v jihozápadní ásti Murray Darlingu. Tyto pdy ležící na vápenitých nebo krystalických horninách bývají oznaovány tzv. mallee, nebo se na jejich vzniku podílejí husté kovité porosty ozn. jako malle scrub. Jsou to zásadité pdy chudé na humus. Vyluhováním dešové vody se ve svrchním horizontu usazuje kuchyská sl a tím se asto tvoí solonaky. Tchto pd se používá k produkci obilí a k lehké pastv ovcí, zavodnných pak pro zahradnictví. Píklad eroze zpsobené vodou. Tyto pomrn znan rozšíené pdy zabírají široký pás lemující na východ a na severu oblast pouští a polopouští. Tyto pdy savan a stepí mají kaštanov hndou až šedou barvu. Bývají asto zemdlsky využívané pro lehkou pastvu, v Novém Jižním Walesu se jich používá jako zavlažených pastvin. Pdy jsou vtšinou bez strom porostlé trávou nebo kovinami. Tyto pdy se vytvoily podél pobeží Carpentarského zálivu a na západním pobeží Arnhemské zem. asto jsou pokryty mangrovníkovým porostem a zaplavované pravideln pílivem. Pro odlehlou polohu není tchto pd využíváno. Pdy pokryté mangrovovými porosty, které vytváejí nkolikakilometrovou bariéru mezi vnitrozemím a pobežím. " % 22 Podzolové pdy Lehké, svtlé, vápnité pdy Pouštní pdy Šedé a hndé pdy Pdy na plošinách a pohoích monzunové Austrálie ervenohndé pdy aervenice (terra rossa) Lateritické pdy Tmavé pdy a rendziny Pobežní bažiny 0 250 500km Zabírají oblast Východoaustralských hor, jihozápadní okraj kontinentu a ostrov Tasmánii. Tvorbu tchto kyselých pd se zetelným podzolovým horizontem šedavé barvy pízniv podporuje malý výpar v období deš. Jsou pokryté hustým lesem nebo scrubem. Jejich úrodnost není velká, avšak hnojivo jim hojn prospje a mají velký význam jako zlepšené nebo zaseté pastviny pro ovce a jatený skot.

PÍRODNÍ SFÉRA Druhov bohatá kvtena Austrálie existuje také vlivem rozmanitosti reliéfu a pd, jež zajišuje rzné zásobování živinami a vodou. Urité fyzikální a chemické zvláštnosti pd pisply k odlišnému vývoji australských ekosystém. Srovnávací studie prokazují, že zdejší neúrodné písité pdy byly chudé na fosfor a že práv tento nedostatek snižoval možnost vazby atmosférického dusíku, což je mikrobiální pochod podstatn obohacující pdu o dležitou živinu. & % Jsou v oblastech na východ Velkého pedlového pohoí. Pdy bohaté na humus a fosforené soli se vyznaují ernou nebo temn šedou barvou a zásaditou reakcí. Rostlinná pokrývka je nepetržitá, místy pevládá ídký listnatý les. Tyto pdy jsou zemdlsky intenzivn využívány, jsou velmi úrodné a používá se jich pro pastvu a produkci krmiv. " ' ( ' ( Vyplují rozlehlé pustinné oblasti stední a západní Austrálie. Ve stedních oblastech Západní Austrálie najdeme pdy siln rozrušené pouštními vlivy, jejichž svrchní horizont zstal zachován a spodní horizont je složený ze železitých slepenc. Tyto písité rudé a hndé pdy jsou zbarveny kysliníky železa a mají kyselou reakci. V oblasti Velké písené poušt, Viktoriiny poušt a Zahrady v tropech jsou plné kvt a svží zelen. poušt Arunta, kde nebyla innost pouštních initel niím brzdna, se vyvinuly písené poušt s písitými dunami, porostlými suchou ostnitou trávou spinfexem a místy kei. Kamenitou pouš nalezneme v Gibsonov a Stuartov poušti a v okolí Eyreova jezera. Holé písené duny porostlé vegetací, se vyskytují zejména v severní ásti ostrova Fraser Island. Ostrova, který je nejvtším píseným ostrovem na svt s délkou 124 kilometr. Polopouštní a pouštní hlinité pdy se nachází na Nullarborské krasové tabuli a na zlatonosných polích Západní Austrálie. Kamenité a písité poušt tvoí nepatrnou vrstvu, jsou bohaté vápníkem a mají zásaditou reakci. Rostlinný pokryv není souvislý, pevládá suché koví scrub, místy se objevuje i ídký les. Barva tchto plošn nejrozsáhlejších pd je kaštanová, hndavá nebo šedavá a lze vymezit i nkolik menších oblastí s charakteristickými zvláštními typy pd. Vytvoily se ve vlhkém tropickém podnebí na severu Austrálie. Vyplují napíklad oblast Kimberly, Arnhemskou zemi i Yorský poloostrov. Jedná se o pdy na východ kemiité a na západ železité, které se zachovaly z geologicky staršího vlhího období pleistocénu. Vrchní pdy se nezachovaly, protože byly podrobeny v prbhu asu znané erozi. Lateritová pda má kyselou reakci a pedstavuje spodní stmelenou vrstvu starých plošin a pohoí monzunové Austrálie. Jsou málo úrodné a používá se jich pro pastvu a produkci krmiv. " ( ) & % ' * ' Tato pda je velmi variabilní, patí sem skeletové a velmi mlké podzolované a lateritické pdy vysoin. Tyto pdy najdeme pevážn v severní a východní ásti Austrálie. Pro rostlinnou produkci se však nehodí. Oblast Kimberley regionu je tvoena lateritickými pdami, které obsahují mnoho železivcového štrku nebo kompaktního lateritu. 23