OSVÍCENSTVÍ věk rozumu
Okolnosti vzniku: reakce na citovou barokní zbožnost termín vychází z nejčastěji užívaného slova myslitelů té doby: světlo, či osvícení nebo rozsvícení (světlo = rozum = počátek světlejší doby jako protikladu k době údajného barokního temna ) celoevropský myšlenkový proud, který vznikl v Anglii a Francii na počátku 18. století a v 2. polovině téhož století se prosadil na celém kontinentě významné přírodní objevy nadějí v uplatnění rozumu i v jiných oblastech (osvícenci se považují za pokračovatele učenců 17. století: Galieo Galei, Johannes Kepler zákony pohybů
nebeských těles, Isaac Newton gravitační zákon, Evangelista Torricelli objev atmosférického tlaku, Zacharias Jansen první použitelný mikroskop aj.; - vědecké poznatky přinášejí mimořádný rozvoj techniky a spolu způsobují hluboké změny ve společnosti (např. první očkování proti neštovicím, z lat. vacca= kráva) svým vlivem zasáhla všechny oblasti života společnosti (kultura, hospodářství, politika viz osvícenský absolutismus, Velká francouzská revoluce, Americká revoluce vznik USA)
Přírodní objevy a vynálezy v 18. století: Antoine Lavoisier - utřídění chemických prvků Carl Linné autorem dodnes používaného systému zařazování a odborného pojmenování (dvojslovné názvosloví) rostlin a živočichů u počátků i mezi laiky populárního zkoumání elektrických a magnetických jevů Louigi Galvani (první galvanický článek) a Alessandro Volta (první elektrická baterie) vynález hromosvodu připisován současně Benjaminu Franklinovi i Prokopu Divišovi Blais Pascal popsal vlastnosti tlaku vzduchu Anders Celsius měření teploty
let horkovzdušným balónem jako první absolvovali bratři Montgolfierové (Paříž 1783) zkušenostmi svých předchůdců (Dennis Papin, Thomas Savery) se nechal inspirovat James Watt k sestrojení dokonalejšího (účinnějšího) parního stroje (1765) tento vynález (nový zdroj síly a energie nezávislý na přírodě) a jeho uplatnění v textilní výrobě odstartovalo v Anglii průmyslovou revoluci (tovární strojová výroba, železniční a námořní doprava atd.)
Hlavní zásady osvícenců: víra v moc rozumu (= racionalismus, místo víry v boha) a ve schopnosti člověka kritika církve (zejména katolické) jako ztělesnění nesnášenlivosti, tmářství a zpátečnictví (zdaleka ne všichni osvícenci byli ale ateisté pantheisté, deisté) přesvědčení, že smyslem naší existence není jen posmrtná spása, ale především důstojnější život už na tomto světě názorová tolerance a odpor k jakémukoliv fanatismu Voltaire: Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat právo svobodně hlásat své názory jedním z přirozených práv člověka
jedním ze zdrojů lidského neštěstí je nevzdělanost důraz na rozvoj vzdělanosti, snaha zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů soudobé vědecké poznatky o člověku a světu (viz Encyklopedisté) uplatnění lidského rozumu mělo vést k vytvoření lepší lidské společnosti (viz návrhy na vznik spravedlivější společnosti, jejíž členové si budou např. před zákonem rovni, mají od narození stejná přirozená práva apod.), která by nahradila stávající společnost rozdělenou na stavy (viz středověké učení o trojím lidu )
John Locke: přiznal poddaným právo odepřít poslušnost, jestliže jsou panovníkem zkracována jejich přirozená práva (na život, na svobodu např. vyjadřování názoru, vyznání atd., na soukromý majetek), které má každý od narození bez ohledu na původ či bohatství
stát funguje na základě společenské smlouvy (při jejím porušení je vypověditelná ) - společenská smlouva = dohoda lidí o vzniku státu, který by měl především zajistit bezpečnost a ochranu jejich přirozených práv doporučoval dělbu moci ve státě
Charles Louis Montesquiue: navázal na Lockovy myšlenky o dělbě moci ve státě ve spisu O duchu zákonů položil základy uspořádání právního státu, v němž se veškerá moc dělí na moc a) zákonodárnou (legislativa) b) výkonnou (exekutiva) c) soudní (jurisdikce)
toto rozdělení moci na tři složky (na sobě nezávislé, které se vzájemně kontrolují) má ochránit svobodu lidí ideálním státem pro něj byla konstituční monarchie, kde jsou monarchové ve svém rozhodování omezeni ústavou (= konstitucí) a kontrolováni voleným parlamentem (různě široce definované volební právo bez žen, podle výše majetku = majetkový census)
Adam Smith: zakladatel moderní ekonomie (dílo: O příčinách bohatství národů ) svobodný trh (bez zásahů státu) a konkurence podle něj povede k poklesu cen a nárůstu blahobytu ve společnosti
Encyklopedie aneb Racionálního slovník věd, umění a řemesel dvacetisvazkové dílo (1751-1772) nejprve zakazováno, později biblí nového myšlení (liberalismu) na tvorbě hesel se podíleli přední francouzští osvícenci (Voltaire, Charles Louis Montesquieu, Jean Jacques Rousseau, Denis Diderot, Paul Holbach, Jean d Alembert aj.) = ENCYKLOPEDISTÉ
Jean Jacques Rousseau: ženevský rodák studoval v Paříži bojovníkem za svobodu a rovnost lidí nápravu společnosti viděl v návratu k přírodě (teze: člověk je od přírody dobrý, až společnost ho zkazila), zrušení soukromého majetku, prosazení prvků přímé demokracie
díla: O původu nerovnosti mezi lidmi, Emil (pedagogický spis), O společenské smlouvě (právo na povstání proti tyranské vládě) před pronásledováním (za své názory) se uchýlil do Švýcarska, ale i tam se musel ukrývat, dožil zde v bídě jeho názory ovlivnily ideje Velké francouzské revoluce
Voltaire: vlastním jménem Francois Marie Arouet nejvlivnější osobnost francouzského osvícenství většina jeho literární činnosti měla protiklerikální charakter kvůli názorům se v mládí dvakrát ocitnul v Bastile před pronásledováním uprchnul do Anglie
v letech 1750-1753 působil na dvoře pruského krále Fridricha II. (protináboženské dílo: Filozofický slovník) zbytek života (20 let) strávil v ústraní ve Švýcarsku, psal literární a filozofická díla a vedl obsáhlou korespondenci s vědci a panovníky z celé Evropy církev jeho ostatky odmítla pohřbít, za Velké francouzské revoluce přeneseny do pařížského Panteonu (jsou tam dodnes)
Absolutismus: absolutismus = způsob vlády, kdy má panovník (z vůle boží) neomezenou moc (drží ve svých rukách jak moc výkonnou, tak i zákonodárnou a soudní) a nikomu (kromě boha) se nemusí ze svých činů zodpovídat v 18. století se tento styl vlády uplatňoval s výjimkou Velké Británie a Polska ve všech významných evropských státech
Osvícenský absolutismus: osvícenskými myšlenkami (nebo alespoň jejich částí) ovlivněna řada absolutistických panovníků (zejména z mladší generace výchova v osvícenském duchu) = filozofové na trůnu : např. Marie Terezie, Josef II. a Leopold II. v habsburské monarchii, Kateřina II. Veliká v Rusku, Fridrich II. Veliký v Prusku) snaha vládnout ve shodě s rozumem pro dobro všech poddaných (často i proti jejich vůli), aniž se vzdali své neomezené moci nejvyšší hodnotou jim byl stát a jeho zájmům mělo být podřízeno veškeré lidské konání (osvícenští panovníci = prvními služebníky státu ) cílem zaváděných osvícenských reforem je posílení státu a své osobní moci (nevzdávají se neomezené vlády)
Příklady osvícenských reforem: - zjednodušení fungování státu (centralizace a omezování pravomocí zemských sněmů) - v mnohonárodnostních říších upřednostňován jeden jazyk - byrokratizace správy - reformy soudnictví (sjednocování zákonů, odstraňování mučení a nelidských fyzických trestů) - podpora vzdělávání (povinná školní docházka) - podřízení církve státnímu dohledu (zrušena inkvizice i některé mnišské řády)
- podpora hospodářského rozvoje (rušení cechů i celních bariér, nevolnictví, zakládání manufaktur, stavba silnic apod.) - náboženská tolerance (protestanti, Židé ti, co mohli být státu hospodářsky užiteční) - zvýšení životní úrovně obyvatel (= zvýšení jejich daňové výkonnosti)
Použitá literatura: Augusta, P., Honzák, F., Pečenka, M. (1996): Dějiny novověku, I. díl. Učebnice pro základní školy. Práce-SPL, Praha, 93 s. Čapek, V. a kol. (1993): Dějepis. Novověk pro základní školy. I. díl (1640-1789). SPN, Praha, 60 s. Hlavačka, M. (2006): Dějepis 3 pro gymnázia a střední školy. Novověk, SPN, Praha, 175 s. S použitím uvedených zdrojů sestavil pro účely výuky Roman Urbánek, GVH Hořovice, Jiráskova 617