VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní obchod Instituce ochrany spotřebitele komparace České republiky a Španělska (bakalářská práce) Autor: Lucie Pragrová Vedoucí práce: Ing. Jiří Zeman

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Instituce ochrany spotřebitele komparace České republiky a Španělska vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne 25. května 2009 podpis studenta

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Jiřímu Zemanovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky v průběhu tvorby bakalářské práce.

Obsah Úvod... 1 1 ČESKÁ REPUBLIKA... 3 1.1 Právní úprava - základní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele... 3 1.1.1 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele... 3 1.1.2 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník... 4 1.1.3 Zákon č. 513/1990 Sb., obchodní zákoník... 4 1.1.4 Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku... 5 1.1.5 Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů.. 5 1.1.6 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů... 6 1.2 Orgány státní správy... 6 1.2.1 Orgány spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR... 7 1.2.2 Orgány spadající pod Ministerstvo zemědělství ČR... 11 1.2.3 Orgány spadající pod Ministerstvo zdravotnictví ČR... 13 1.2.4 Český telekomunikační úřad (ČTÚ)... 14 1.2.5 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS)... 14 1.2.6 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)... 15 1.2.7 Ostatní úřady... 15 1.3 Spotřebitelské organizace a podnikatelské svazy... 16 1.4 Informace v médiích... 21 1.4.1 Tisk... 21 1.4.2 Televize, rozhlas... 22 2 ŠPANĚLSKO... 24 2.1 Právní úprava - základní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele... 24 2.1.1 Obecný zákon 1/2007 o ochraně spotřebitelů a uživatelů... 24 2.2 Orgány na ochranu spotřebitele... 26 2.2.1 Orgány spadající pod Ministerstvo zdravotnictví a spotřeby... 26 2.2.2 Orgány spadající pod Ministerstvo průmyslu, cestovního ruchu a obchodu... 28 2.3 Spotřebitelské organizace... 30 2.4 Informace v médiích... 33 2.4.1 Tisk... 34 2.4.2 Televize, rozhlas... 34 Závěr... 36 Seznam zkratek... 39 Literatura... 41

Úvod Problematika ochrany spotřebitele se v České republice rozvinula v 90. letech minulého století, kdy naše země přestoupila na tržní hospodářství. V této nové době, kdy růst ekonomiky přinesl rozvoj podnikání ve všech oborech a kdy se naše země začala otevírat novým trhům, stala se ochrana spotřebitele velmi důležitou. Spotřebitel je zahlcen spoustou výrobků a služeb jak domácích, tak zahraničních podniků, a tudíž je zde velké riziko pro spotřebitele, že nebudou vždy dodržena všechna pravidla týkající se jeho ochrany. Velkým plusem pro spotřebitele je rozvoj konkurenčního prostředí, který by určitým způsobem mohl zajistit ochranu spotřebitele, i když na to nelze vždy spoléhat. Proto by lidé měli vědět, že existují instituce a organizace, které jim mohou pomoci vyřešit spotřebitelské problémy. Občané by se neměli bát bojovat za svá spotřebitelská práva, čím více se spotřebitelé budou ozývat, tím méně se budou prodejci snažit je oklamat. Nejenže nastal obrat v oblasti obchodu, významné jsou i změny společenské. Postavení spotřebitele, který v době totality neznamenal celkem nic, se notně změnilo. Úroveň ochrany spotřebitele v posledních letech se značně zlepšila, a to hlavně díky spotřebitelským organizacím, které na našem trhu fungují. Zároveň vstup České republiky do Evropské unie s sebou přinesl určité změny v oblasti spotřebitelské problematiky. Díky tomuto vstupu došlo k souladu našeho systému ochrany spotřebitele se standardy v zemích Evropské unie. Na vnitřním evropském trhu tak roste potřeba efektivně zlepšovat pomoc spotřebitelům při řešení jejich spotřebitelských sporů. Toto téma jsem si zvolila, protože mě přitahuje spotřebitelská problematika a jako spotřebitel se zajímám o svá spotřebitelská práva. Ochrana spotřebitele se dotýká každého z nás, ne všichni spotřebitelé jsou však dostatečně informováni, každý spotřebitel by měl znát jak svá práva, tak své povinnosti. Informovanost v této problematice by měla lidem zajistit snadnější orientaci v běžném spotřebitelském životě. Cílem mé práce je provést komparaci institucí ochrany spotřebitele v České republice a v další zemi Evropské unie. Jelikož se učím španělský jazyk, vybrala jsem si pro porovnání s naší zemí Španělsko. Jedná se o velmi zajímavou zemi, ve které hraje ochrana spotřebitele ve společnosti důležitou úlohu. Tato práce je rozdělena na dvě části. V první části se budu zabývat ochranou spotřebitele v České republice, ve druhé se zaměřím na ochranu spotřebitele ve Španělsku. V obou částech se budu nejprve věnovat právním normám v těchto zemích, ve kterých je upravena ochrana spotřebitele. Na to budu navazovat popisem orgánů státní správy na ochranu spotřebitele, jenž působí ve vybraných zemích. Dalším krokem bude představení občanských spotřebitelských

organizací, jejichž hlavní činností je ochrana spotřebitele. Své místo zde zaujmou i informace v médiích, které jsou spotřebiteli k dispozici jak v tisku, tak i v televizi a rozhlase. V závěru se zaměřím na celkové porovnání probrané problematiky ochrany spotřebitele v České republice a ve Španělsku. Pokusím se poukázat na společné nebo naopak rozdílné rysy v této oblasti v porovnávaných zemích. 2

1 ČESKÁ REPUBLIKA 1.1 Právní úprava - základní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele Vytváření vyváženosti vztahů mezi výrobci a spotřebiteli je významnou otázkou v oblasti legislativy. Je důležité, aby povinnosti a práva výrobců i spotřebitelů byly upraveny v zákonech. Při příliš tvrdých zákonných opatřených vůči výrobcům by docházelo k neoprávněným a nerovnovážným zásahům, které by mohly vést až k likvidaci firem a tím k omezování konkurence. Naopak zákony příliš ochraňující výrobce v určité oblasti by působily proti trhu a konkurenci. 1 Ochrana spotřebitele v České republice je zajištěna různými způsoby právní ochrany. Základním soukromoprávním předpisem je občanský zákoník, veřejnoprávním předpisem je řada právních norem, z nichž nejvýznamnější je zákon o ochraně spotřebitele. 2 1.1.1 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Zákon o ochraně spotřebitele je jednou z nejdůležitějších zákonných norem souvisejících s ochranou spotřebitele a je také naší první samostatnou právní normou zabývající se ochranou spotřebitele. V současné době platí zákon ve smyslu pozdějších novelizací, které reagovaly především na to, že došlo ke vzniku samostatné České republiky, že bylo třeba výrazně liberalizovat vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem a že bylo nezbytné odstranit, doplnit a změnit ta ustanovení, která neodpovídala právní úpravě obvyklé v zemích Evropské unie. Plnění tohoto zákona mohou orgány státní správy kontrolovat a jeho neplnění mohou sankcionovat. 3 První část zákona o ochraně spotřebitele se zabývá úvodními ustanoveními, kde mimo jiné vymezuje základní pojmy, kdo je spotřebitel, prodávající, výrobce, dovozce, dodavatel, co je výrobek, nebezpečný výrobek a služba. Druhá část zákona o ochraně spotřebitele se věnuje povinnostem při prodeji výrobků a poskytování služeb, a konkrétně je zde rozpracováno: - poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb, - nekalé obchodní praktiky, 1 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 5. 2 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 47. 3 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 47, 48. 3

- klamavé obchodní praktiky, - agresivní obchodí praktiky, - zákaz diskriminace spotřebitele, - zákaz výroby, dovozu, vývozu, nabízení, prodeje a darování výrobků nebezpečných svou zaměnitelností s potravinami, - zákaz nabízení, prodeje a vývozu výrobků určených pro humanitární účely, - informační povinnosti, - další povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb. Třetí část zákona obsahuje úkoly veřejné správy, a to: - ochrana před výrobky nebezpečnými svou zaměnitelností s potravinami, - dozor nad ochranou spotřebitele, - správní delikty. Sdružení spotřebitelů a jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitele jsou zpracovány ve čtvrté části zákona, je zde upraveno jejich právní postavení a oprávnění vůči orgánům veřejné správy. 4 Zákon o ochraně spotřebitele prošel od svého vzniku několika úpravami. Poslední novela zákona novela vstoupila v platnost v únoru 2008. Novela byla přijata proto, aby se do zákona implementovala směrnice EU o nekalých obchodních praktikách. 5 1.1.2 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Občanský zákoník je považován za základní soukromoprávní předpis, který se týká ochrany spotřebitele. Zabývá se subjektivitou fyzických a právnických osob jako účastníků občanskoprávních vztahů, způsobilostí k protiprávním úkonům, obecnými otázkami právních úkonů, spotřebitelskými smlouvami, odpovědností za škodu, závazkovým právem, záruční dobou apod. 6 1.1.3 Zákon č. 513/1990 Sb., obchodní zákoník Obchodní zákoník upravuje podnikatelské obchodní závazkové vztahy a postavení podnikatelů. Věnuje se nejen ochraně podnikatelů, ale také ochraně spotřebitelů před nekalou soutěží. 7 Část první obchodního zákoníku se mimo jiné zabývá neoprávněným podnikáním, jednáním podnikatele, obchodním tajemstvím, podnikáním zahraničních osob, obchodním 4 http://www.zakonycr.cz/seznamy/634-1992-sb-zakon-o-ochrane-spotrebitele.html 5 http://www.komora.cz/files/inmp/příručky/op_ochrana%20spotrebitele_2008.pdf 6 HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. 1. vydání Praha: ASPI, 2004. ISBN 80-7357-064-5. Str. 168. 7 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 63. 4

rejstříkem, účetnictvím podnikatelů, hospodářskou soutěží a nekalou soutěží, která se nejvíce dotýká spotřebitelů, protože jim může přivodit újmu. Nekalou soutěží podle obchodního zákoníku je klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Část druhá obchodního zákoníku upravuje obchodní společnosti a družstva, část třetí upravuje obchodní závazkové vztahy. 8 1.1.4 Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku Tento zákon upravuje odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadným či nebezpečným výrobkem. Smyslem odpovědnosti za výrobek je chránit spotřebitele proti výrobcům, respektive dovozcům. Způsobí-li vadný výrobek škodu, je výrobce volán k odpovědnosti. Zákon se nevztahuje na škodu způsobenou službou. Praktický význam zákona spočívá v přinucení výrobců uvádět na trh pouze bezpečné výrobky a tak zajistit jakost jejich provedení v celém rozsahu produkce a řádné informovat spotřebitele o způsobu použití výrobku a okolnostech, za nichž může být bezpečně používán. Výrobce je nyní ve vlastním zájmu nucen poskytovat tyto informace co nejúplněji, nejsrozumitelněji a současně je v jeho zájmu, aby se skutečně dostaly až ke spotřebiteli a v českém jazyce. Přijetím tohoto zákona se zlepšilo postavení českého spotřebitele a zlepšila se i jeho ochrana před dovozem výrobků, které vyspělé západní trhy nepřijímají a které mohou znamenat bezpečnostní a zdravotní rizika na našem trhu. 9 1.1.5 Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů Účelem zákona o obecné bezpečnosti výrobků je zajistit, v souladu s právem Evropských společenství, aby výrobky uváděné na trh nebo do oběhu byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro spotřebitele bezpečné. Tento zákon definuje, co se rozumí bezpečným výrobkem, a stanovuje práva a povinnosti směřující k zajištění bezpečnosti výrobku uváděného na trh a do oběhu. 8 http://www.zakonycr.cz/seznamy/513-1991-sb-obchodni-zakonik.html 9 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 52, 53. 5

Zákon také vytváří podmínky pro zapojování České republiky do evropského systému rychlé výměny informací o výrobcích ohrožujících spotřebitele RAPEX, ve kterém se státy vzájemně sdělují informace o nebezpečných výrobcích. 10 1.1.6 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů Cílem tohoto zákona je stanovení speciálních pravidel, která mají zajistit, aby na českém trhu nebyly do oběhu uváděny výrobky, které by ohrožovaly spotřebitele. Tento zákon upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí; dále stanovuje práva a povinnosti osob, které takové výrobky na trh uvádějí a také stanovuje práva a povinnosti fyzických i právnických osob, jejichž činnost souvisí se zkušebnictvím a s tvorbou a uplatňováním českých technických norem. Dozor nad dodržováním tohoto zákona provádí Česká obchodní inspekce nebo orgán stanovený zvláštním zákonem. 11 Mezi další z mnoha předpisů, kde je možné najít ochranu spotřebitele, patří např. zákon o cenách, trestní zákoník, zákon o bankách, zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, zákon o regulaci reklamy, zákon o léčivech, zákon o veterinární péči, zákon o hospodaření s energií, zákon o ochraně hospodářské soutěže, zákon o odpadech, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o obalech, zákon o živnostenském podnikání, zákon o České obchodní inspekci, zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, zákon o ekologickém zemědělství, zákon o metrologii, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o ochraně veřejného zdraví a tak dále. 12 Existence legislativy sama o sobě nemůže zaručit, že budou spotřebitelé chráněni. Proto je třeba zajistit orgány, které by nad ochranou spotřebitele vykonávaly dohled. 1.2 Orgány státní správy I když trh podporuje rozvoj konkurenčního prostředí a vytváří tak určité předpoklady pro ochranu spotřebitele, nemůže tržní hospodářství samo o sobě vyřešit všechny problémy trhu a je 10 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 55, 56. 11 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 49. 12 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 62-67. 6

proto nutné, aby do tržních procesů určitou mírou vstupovaly státní orgány a vykonávaly tak dozor nad ochranou spotřebitele. 13 Tyto orgány spadají pod Ministerstvo průmyslu obchodu ČR, Ministerstvo zemědělství ČR a Ministerstvo zdravotnictví ČR. Existují i další organizace, které fungují na poli ochrany spotřebitele, jako je Český telekomunikační úřad, Úřad na ochranu hospodářské soutěže, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ostatní úřady a podnikatelské svazy hrají také svoji roli při ochraně spotřebitele. 1.2.1 Orgány spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR je ústředním orgánem státní správy v oblasti ochrany spotřebitele. Ministerstvo zpracovává tzv. koncepce spotřebitelské politiky, které jsou obdobou strategií spotřebitelské politiky zpracovávaných na úrovní Evropské unie. První koncepce byla přijata pro roky 1999 2000 za účelem harmonizace právních předpisů v dané oblasti s legislativou Evropské unie a vytvoření podmínek pro lepší činnost nevládních spotřebitelských organizací. V letech 2001 2005 byla přijatá druhá koncepce spotřebitelské politiky, která si kladla za cíl dokončení harmonizace právních předpisů, včetně zapracování v té době relativně nové problematiky elektronického obchodování. Měla také posílit vliv nevládních spotřebitelských organizací. V současnosti platí koncepce spotřebitelské politiky na roky 2006 2010 a jejím cílem je, aby spotřebitelé jednoznačně a srozumitelně chápali svá spotřebitelská práva, aby byly vytvořeny podmínky pro vymahatelnost práva a také podmínky pro mimosoudní řešení sporů prodávajících a spotřebitelů. 14 V rámci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR působí tyto dozorové organizace: Česká obchodní inspekce (ČOI) 15 Česká obchodní inspekce je orgán státní správy podřízen Ministerstvu obchodu a průmyslu a byla zřízena jako nástupnická organizace Státní obchodní inspekce. Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby, které prodávají nebo dodávají výrobky na vnitřní trh, poskytují služby, poskytují spotřebitelský úvěr nebo provozují tržiště, pokud dozor nevykonává jiný správní úřad. Česká obchodní inspekce nekontroluje potraviny, pokrmy a tabákové výrobky, s výjimkou kontroly poctivosti prodeje. Česká obchodní inspekce kontroluje: 13 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 5. 14 http://www.komora.cz/files/inmp/příručky/op_ochrana%20spotrebitele_2008.pdf 15 http://www.coi.cz/cs/ocoi/kdo-jsme-kompetence/ 7

- dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků včetně zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu a požadavků na osobní hygienu a hygienickou nezávadnost provozu, - zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla, - dodržování dohodnutých nebo stanovených podmínek a kvality poskytovaných služeb, - zda jsou výrobky řádně opatřeny stanoveným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen stanovený dokument, - zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají stanoveným technickým požadavkům, - zda nedochází ke klamání a diskriminaci spotřebitele, - zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné, - zda osoby poskytující spotřebitelský úvěr dodržují podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Za porušení zákona a za méně závažné porušení zákona může Česká obchodní inspekce uložit kontrolované osobě pokutu. Kromě finančních sankcí uplatňuje i zákazy prodeje výrobků, resp. zákazy uvádění výrobků na trh. Česká obchodní inspekce poskytuje pro občany informační a poradenskou činnost. Česká obchodní inspekce spolupracuje s živnostenskými úřady, s Generálním ředitelstvím cel, s Českým telekomunikačním úřadem, s Českou inspekcí životního prostředí, s Policií a s profesními sdruženími a asociacemi, jejichž cílem je zejména zvýšení ochrany oprávněných zájmů spotřebitele na úrovni prevence. Živnostenské úřady Živnostenské úřady byly zřízeny, aby dohlížely nad řádným výkonem živností, ale také proto, aby chránily spotřebitele. Zákon o živnostenském podnikání stanovuje živnostníkům určité povinnosti, které směřují vůči spotřebiteli jako například viditelné označení provozovny, uvedení prodejní nebo provozní doby, označení zboží cenami, umožnění zákazníkovi ověřit si správnost účtovaných cen apod. Spotřebitelé mohou kontaktovat živnostenský úřad, například pokud prodávající odmítá vydat paragon, v provozovně není osoba mluvící česky, provozovna není řádně označena nebo spotřebitel neví, kam se obrátit s reklamací v případě zrušení provozovny apod. 8

Živnostenské úřady provádějí kontrolu a sledují, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem. Obecní živnostenské úřady mohou uložit pokutu za porušení povinnosti vyplývající ze zákona o živnostenském podnikání. 16 Puncovní úřad 17 Puncovní úřad je orgán státní správy, který vykonává státní správu na úseku puncovnictví a zkoušení drahých kovů. Zejména provádí puncovní inspekci u výrobců a obchodníků s výrobky z drahých kovů a za zjištěné závady ukládá sankce, ověřuje nebo jinak zjišťuje ryzost výrobků nebo jiných věcí z drahých kovů, atd. Puncovnictví je jednou z nejstarších činností při ochraně zájmů spotřebitele, která se v různých zemích rozvíjela odlišně v souvislosti s různým hospodářským a politickým vývojem. Úkolem Puncovního úřadu je: - vykonávat puncovní kontrolu a související činnosti, - provádět puncovní inspekci u výrobců a obchodníků s výrobky z drahých kovů a za zjištěné závady ukládat sankce, - ověřovat nebo jinak zjišťovat ryzost výrobků nebo jiných věcí z drahých kovů, - nakládat se zbožím, které stát nabyl podle zvláštních předpisů nebo mezinárodních smluv, - provádět na vyžádání expertní činnost v oboru puncovnictví, zkoušení a analytické chemie drahých kovů a hospodaření s drahými kovy a vyjadřovat se k návrhům českých technických norem v oboru zkoušení a analytické chemie drahých kovů, - plnit další úkoly dle puncovního zákona nebo zvláštních předpisů. Puncovní úřad je členem Asociace evropských puncovních úřadů (Association of European Assay Offices). Státní energetická inspekce (SEI) 18 Státní energetická inspekce byla zřízena v roce 2000. Jedná se o orgán státní správy podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu. Provádí kontroly dodržování energetického zákona, zákona o hospodaření s energií, cenového zákona a dalších předpisů. Státní energetická inspekce se zabývá oblastí elektroenergetiky, teplárenství a plynárenství. 16 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 86, 87. 17 http://www.puncovniurad.cz/cz/ 18 http://www.cr-sei.cz/info_cz.htm 9

Státní energetická inspekce může za porušení právních předpisů uložit pokutu na základě vlastního zjištění. Výsledky kontrolní činnosti umožňují státním orgánům objektivně analyzovat chování všech subjektů na straně zdrojů, přenosu i spotřeby energie a následně z pozice státu přijímat účinná opatření. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví vznikl v roce 1993 jako organizační složka v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Úřad vykonává působnost státu v oblasti harmonizace technických předpisů, technické normalizace, metrologie a zkušebnictví. Úřad zajišťuje zejména tvorbu českých technických norem, zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích českých technických norem, jejich vydání, změnách a zrušení, vydávání českých technických norem a jejich distribuci, poskytování informací o technických normách, plnění povinností vyplývajících z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích, atd. 19 Úřad dále řídí a zabezpečuje metrologii, jednotnost a správnost stanovených měřidel a měření a výkon státní metrologie, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím metrologických orgánů, zabezpečuje organizaci přípravy převzetí technických předpisů ES přejímaných nařízeními vlády, smluvně zabezpečuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a úkoly vyplývající z požadavků ministerstev a jiných správních úřadů. 20 Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva (ČÚZZS) 21 Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva je orgán státní správy s celostátní působností a byl založen v roce 1891. Úřad je přímo podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky a provádí ověřování a odborné činnosti v oborech střelné zbraně, střelivo, pyrotechnické výrobky, výbušniny, střeliviny a ochranné prostředky odolné vůči střelám, střepinám a nožům. Dlouhá léta spolupracuje s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany ČR a jejich odbornými pracovišti. Úřad si hlídá nezávislé a objektivní postavení v oblasti státního zkušebnictví a jako jediný v České republice je oprávněn převádět vojenskou a speciální techniku na civilní trh. 19 http://www.unmz.cz/cz/index.html 20 HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. 1. vydání Praha: ASPI, 2004. ISBN 80-7357-064-5. Str. 85, 86. 21 http://www.cuzzs.cz/index.php?topic=2 10

1.2.2 Orgány spadající pod Ministerstvo zemědělství ČR I když hlavním úlohu v oblasti ochrany spotřebitele hraje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, podílí se na ní i Ministerstvo zemědělství ČR. Jedná se mimo jiné o ústřední orgán státní správy ve věcech veterinární péče, rostlinolékařské péče, péče o potraviny, péče o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat. 22 V rámci ochrany spotřebitele Ministerstvo zemědělství ČR řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Českou plemenářskou inspekci, Státní veterinární správu České republiky a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) 23 Státní zemědělská a potravinářská inspekce kontroluje, v rámci stanovených kompetencí, potraviny, suroviny k jejich výrobě, zemědělské výrobky a tabákové výrobky. Tyto kompetence se vztahují na výrobu, skladování, přepravu i prodej (včetně dovozu). Jedná se tedy o kontrolu cílenou, jejímž účelem není monitorování, ale ochrana ekonomických zájmů občanů i státu - ochrana spotřebitele před zdravotně závadnými potravinami, před potravinami, které jsou klamavě označené, dále s prošlým datem použitelnosti nebo neznámého původu. Nedílnou součástí cílené kontroly jsou podmínky výroby a prodeje. Kontrola se provádí na základě aktuálních zjištění inspektorů v terénu, zjištění jiných orgánů státní správy, podnětů spotřebitelů a masmédií (tisku, rozhlasu a televize) nebo na základě doporučení Evropské komise. Kromě kontroly SZPI provádí také laboratorní činnost a certifikace vína při vývozu do třetích zemí, ovoce a zeleniny a potravin. SZPI se věnuje určitým projektům, jako je Posílení politiky bezpečnosti potravin, Prosazování práv k duševnímu vlastnictví, Bezpečné potraviny v celé Evropě, Spolupráce českých a rakouských inspektorů potravin v příhraničním česko-rakouském regionu a Posílení systému úřední kontroly potravin neživočišného původu pocházejících ze třetích zemí. SZPI podává spotřebitelům obecné rady o potravinách a tabákových výrobcích a poskytuje jim informace o chemických látkách v potravinách, o onemocněních z potravin, o alergiích apod. Česká plemenářská inspekce (ČPI) 24 Česká plemenářská inspekce byla založena v roce 2000. Jako orgán státní správy spadá pod Ministerstvo zemědělství ČR a řídí se zákonem o šlechtění, plemenitbě a evidenci 22 http://www.mze.cz/index.aspx?ch=72&typ=1&val=42386&ids=2352 23 http://www.szpi.gov.cz/docdetail.aspx?docid=1002118&doctype=art&nid=11314 24 HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. 1. vydání Praha: ASPI, 2004. ISBN 80-7357-064-5. Str. 90. 11

hospodářských zvířat a plemenářským zákonem. Česká plemenářská inspekce kontroluje, jak chovatelé, uznaná chovatelská sdružení, chovatelské podniky, oprávněné osoby, provozovatelé jatek, líhní a shromažďovacích středisek, obchodníci, dopravci, uživatelská zařízení, asanační podniky a pověřená osoba dodržují povinnosti stanovené v plemenářském zákoně; dále kontroluje osoby, které vykonávají činnost, k níž je třeba podle zákona o plemenitbě souhlas, uznání nebo pověření ministerstva; také zjišťuje příčiny nedostatků a osoby za ně odpovědné a ukládá opatření k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin a následně kontroluje plnění těchto opatření; ukládá sankce. Inspekce také určuje, u kterých hospodářských zvířat a v jakém rozsahu se provádí určování původu; kontroluje dodržování postupu testování; osvědčuje původ hejna drůbeže a provádí zvláštní kontrolu uloženou ministerstvem a evidenci zvířat. Státní veterinární správa České republiky (SVS ČR) Státní veterinární správa České republiky vznikla v roce 1999 a jejím hlavním úkolem je ochrana spotřebitelů před případnými zdravotně závadnými produkty živočišného původu, monitorování a udržování příznivé nákazové situace zvířat, veterinární ochrana státního území České republiky, ochrana pohody zvířat a ochrana před jejich týráním. 25 Státní veterinární správa se řídí zákonem o veterinární péči. Veterinární péče zahrnuje péči o zdraví zvířat a jejich ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a jejich zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka; dále péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty; ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí; ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat, výrobou a zpracováváním živočišných produktů, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního prostředí; veterinární asanaci; dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů tímto zákonem. 26 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský 27 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský byl zřízen Ministerstvem zemědělství ČR jako specializovaný orgán státní správy v roce 1951. Ústav provádí správní řízení a vykonává jiné správní činnosti, odborné a zkušební úkony, kontrolní a dozorové činnosti v 25 http://www.svscr.cz/ 26 HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. 1. vydání Praha: ASPI, 2004. ISBN 80-7357-064-5. Str. 91, 92. 27 http://www.zeus.cz/default.aspx 12

oblasti odrůdového zkušebnictví, krmiv, agrochemie, půdy a výživy rostlin, osiv a sadby pěstovaných rostlin, trvalých kultur (vinohradnictví a chmelařství) a v oblasti živočišné produkce, také působí v oboru geneticky modifikovaných organismů. 1.2.3 Orgány spadající pod Ministerstvo zdravotnictví ČR Dalším orgánem státní správy věnující se ochraně spotřebitele je Ministerstvo zdravotnictví ČR. Je jedním z orgánů státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví. Orgány ochrany veřejného zdraví kontrolují zdravotní nezávadnost výrobků běžného užívání, jako jsou výrobky pro děti do tří let, výrobky přicházející do styku s potravinami, hračky, kosmetické výrobky a veřejné stravování. 28 Ministerstvo zdravotnictví řídí a kontroluje krajské hygienické stanice, řídí očkování, nařizuje mimořádná opatření při epidemiích, při výskytu zdravotně závadných výrobků nebo vod a při živelných pohromách a jiných událostech. 29 Státní zdravotní ústav (SZÚ) 30 Státní zdravotní ústav byl zřízen roku 1925, od jeho založení proběhla velká řada změn. Roku 1992 byl znovu zřízen Státní zdravotní ústav jako centrální instituce s celostátní působností a s posláním chránit a podporovat veřejné zdraví, zabývat se prevencí nemocí a sledovat vliv životního prostředí na zdravotní stav obyvatelstva. Státní zdravotní ústav je příspěvkovou organizací Ministerstva zdravotnictví ČR. Ústav připravuje podklady pro národní zdravotní politiku, pro ochranu a podporu zdraví, zajišťuje metodickou a referenční činnost na úseku ochrany veřejného zdraví, monitorování a výzkum vztahů životních podmínek a zdraví, mezinárodní spolupráci, kontrolu kvality poskytovaných služeb v ochraně veřejného zdraví, postgraduální výchovu v lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a zdravotní výchovu obyvatelstva. Státní zdravotní ústav je zdravotnické zařízení a je oprávněn zpracovávat za účelem přípravy podkladů pro tvorbu státní zdravotní politiky a sledování dlouhodobých trendů výskytu infekčních a jiných hromadně se vyskytujících onemocnění údaje o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohrožení nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce, o expozici fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí a o epidemiologii drogových závislostí a předávat je orgánům ochrany veřejného zdraví. 28 http://www.mpo.cz/dokument8617.html 29 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 84. 30 http://www.szu.cz/o-szu/poslani-ustavu 13

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) 31 Státní ústav pro kontrolu léčiv vykonává státní dozor nad vlastnostmi humánních léčiv ve všech oblastech, kde se s nimi zachází. V oblasti zdravotnických prostředků zajišťuje ústav kontroly u poskytovatelů zdravotní péče, šetření nežádoucí příhod a kontroly klinického hodnocení. Činnost Státního ústavu pro kontrolu léčiv zahrnuje registraci léčiv; hraniční přípravky, klinické hodnocení léčiv; specifické léčebné programy; výdej, prodej a příprava léčiv; dozor nad léčivými přípravky po jejich registraci; distribuci léčiv; dozor nad výrobou léčiv; vyhledávání a postihování protiprávního jednání; dozor nad reklamou; laboratorní činnosti a lékopisy; zdravotnické prostředky; stanovení cen a úhrad léčiv a publikační činnost. Kromě výše zmíněných orgánů, které spadají pod určitá ministerstva, působí v České republice i další úřady, které řeší problematiku ochrany spotřebitele. 1.2.4 Český telekomunikační úřad (ČTÚ) 32 Český telekomunikační úřad byl zřízen v roce 2005 jako právní nástupce Českého telekomunikačního úřadu, který vznikl v roce 2000. Jedná se o ústřední správní úřad pro výkon státní správy v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání za účelem nahrazení chybějících účinků hospodářské soutěže a vytvoření předpokladů pro řádné fungování hospodářské soutěže a pro ochranu uživatelů a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního prostředí. Do oblasti jeho působnosti spadá regulace elektronických komunikací, regulace poštovních služeb, správa rádiového spektra, správa čísel a kódů, analýzy relevantních trhů, digitální vysílání, digitální dividenda a mezinárodní aktivity. Úřad rovněž zajišťuje ochranu některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti. 1.2.5 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) 33 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vznikl v roce 1991 původně jako český antimonopolní úřad, který dohlížel nad dodržováním pravidel korektní hospodářské soutěže. Úřad je ústředním orgánem státní správy České republiky s pravomocemi v oblasti ochrany hospodářské soutěže, dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a v monitoringu a koordinaci veřejné podpory. Úřad vytváří podmínky pro rozvoj hospodářské soutěže, dohlíží nad zadáváním 31 http://www.sukl.cz/ 32 www.ctu.cz 33 http://www.compet.cz/o-uradu/poslani-a-kompetence/ 14

veřejných zakázek a vykonává spolu s Evropskou komisí kontrolu ve vztahu k poskytování veřejných podpor. Hospodářská soutěž má velký význam zejména pro spotřebitele, neboť silná konkurence mu umožňuje výběr ze širšího sortimentu zboží za nižší ceny. Úřad se zabývá kartelovými dohodami, zneužitím dominantního postavení, fúzemi, veřejnými zakázkami a veřejnou podporou. Úřad dává přednost spíše prevenci před represí. Pokuty ukládá pouze v případě nejzávažnějších porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Úřad často varuje významné soutěžitele před jejich možným nekalosoutěžním jednáním. Úřad vykonává tzv. soutěžní advokacii, což je souhrn všech aktivit zaměřených na podporu vzniku a rozvoje konkurenčního prostředí, včetně zvyšování obecného povědomí veřejnosti o prospěšnosti hospodářské soutěže. Tím, že úřad důsledně prosazuje soutěžní principy, přispívá k rozvoji jednotlivých odvětví a ke zlepšení situace na dotčených trzích, odstraňování bariér a napomáhá konkurenceschopnosti. 1.2.6 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která vznikla v roce 2001, je správní úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a dohlíží na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a dbá na jeho obsahovou nezávislost. 34 Rada dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání; odnímá, mění a vydává licence; vede evidenci provozovatelů vysílání; ukládá sankce; monitoruje vysílání; spolupracuje s Českým telekomunikačním úřadem; stanoví technické parametry a plní další úkoly stanovené zákonem. 35 1.2.7 Ostatní úřady Český metrologický institut (ČMI) Český metrologický institut je orgánem státní správy, který vznikl v roce 1993. Provádí kontroly dodržování zákona o metrologii, zabezpečuje jednotnost a přesnost měřidel a měření ve všech oborech vědecké, technické a hospodářské činnosti. 36 Český metrologický institut mimo jiné: 37 - provádí výzkum a vývoj v oblasti metrologie, - podílí se na zastupování české metrologie v mezinárodních organizacích, 34 http://www.rrtv.cz/cz/ 35 HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. 1. vydání Praha: ASPI, 2004. ISBN 80-7357-064-5. Str. 98. 36 http://www.cmi.cz/index.php?lang=1 37 http://www.cmi.cz/index.php?lang=1&wdc=287 15

- podílí se na zpracování návrhů právních předpisů pro metrologii, - vykonává státní metrologickou kontrolu měřidel, - provádí státní metrologický dozor a registraci výrobců, opravců, uživatelů měřidel, - vykonává odborné vzdělávání, osvědčování způsobilosti personálu v metrologii a certifikaci personálu v metrologii v rozsahu své akreditace. Informační centrum bezpečnosti potravin (ICBP) 38 Informační centrum bezpečnosti potravin vzniklo v roce 2002 a jeho funkci vykonává Ústav zemědělských a potravinářských informací. Funguje především jako komunikační centrum směrem k veřejnosti. Jeho cílem je nejen zlepšení vzájemné komunikace státních i nevládních subjektů, které v oblasti bezpečnosti potravin působí a spolupracují, ale především to, aby široká veřejnost měla včas k dispozici přesné a srozumitelné informace pokrývající celý řetězec výroby potravin od farmy ke spotřebiteli. Tento řetězec je označován termínem "F2F" ("Farm to Fork" - v českém překladu "od vidlí po vidličku"). ICBP seznamuje širokou veřejnost s problematikou bezpečnosti potravin formou aktualit, varováním před riziky, informacemi o výsledcích výzkumu v oblasti potravinářství, výživy, potravinářských technologií, hygieny aj., a článků erudovaných odborníků z oboru. Informační centrum bezpečnosti potravin realizuje pro spotřebitelskou veřejnost kromě přednášek a výukových programů, které zahrnují problematiku zdravé výživy, základních hygienických a stravovacích návyků a informace o alimentárních onemocněních, i další akce s tématikou bezpečnosti potravin, kde spotřebitelé získávají podrobné informace o dané problematice. ICBP také organizuje tzv. Dny bezpečnosti potravin. 1.3 Spotřebitelské organizace a podnikatelské svazy V posledních letech stoupá úloha nevládních spotřebitelských organizací a jiných právnických osob zakládaných k ochraně zájmů spotřebitele, aby byl spotřebitelům zajištěn přístup ke spravedlnosti. Spotřebitelské organizace v současnosti zajišťují poradenskou, osvětovou, informační a vzdělávací činnost s hlavním cílem vychovat racionálního, dobře orientovaného, sebevědomého a kriticky se chovajícího spotřebitele. Spotřebitelské organizace také vydávají časopisy pro spotřebitele, provádí nezávislé testování výrobků a služeb, pomáhají spotřebitelům řešit konflikty a zprostředkovávají konkrétní pomoc jednotlivým spotřebitelům při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů. Spotřebitelské organizace jsou oprávněny podávat 38 http://www.bezpecnostpotravin.cz/index.aspx?ch=552&typ=1&val=66702&ids=3488 16

orgánům veřejné správy podněty, díky kterým by zabránily uvádění nebezpečných výrobků do oběhu a informovaly spotřebitele o nebezpečných výrobcích, také mohou podávat podněty k odstranění zjištěných nedostatků, k pozastavení prodeje výrobku či poskytování služeb, ale i podnět k uzavření provozovny. 39 V současné době u nás fungují tyto spotřebitelské organizace: Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) 40 Sdružení obrany spotřebitelů působí jako nezávislá, nezisková a nepolitická organizace od roku 1993. V současné době má občanské sdružení SOS své členy ve všech regionech ČR a provozuje Spotřebitelská informační centra (SIC) ve všech krajích. Od roku 1998 je SOS aktivní i na internetu, kde na adrese www.spotrebitele.info provozuje spotřebitelský server. Posláním Sdružení obrany spotřebitelů je především obhajoba spotřebitelských práv. SOS působí v rámci svých možností v ochraně práv a oprávněných zájmů spotřebitelů ve všech segmentech trhu včetně finančních služeb, elektronického obchodování, telekomunikací, obrany proti přirozeným monopolům, zdravého životního prostředí atd. Dále se vyjadřuje k obraně spotřebitele v oblasti dovolené a volného času, domácnosti a bydlení, doprava a auto, finance, informatika a telekomunikace, a potraviny a zdraví. Důležitou prioritou SOS je bezpečnost výrobků, a proto se zaměřuje na dodržování bezpečnosti potravinových i nepotravinových výrobků a upozorňuje na výskyt těch nebezpečných. Sdružení obrany spotřebitelů se také vyjadřuje ke znění vznikajících zákonů i k novelám stávajících v oblastech, jež se dotýkají spotřebitelských zájmů, a upozorňuje na nezákonné či neetické chování podnikatelských subjektů. SOS také zprostředkovává spotřebitelské testy, se kterými seznamuje co nejširší okruh spotřebitelů, kteří mají zájem o kvalitní a bezpečné výrobky. SOS se věnuje poradenské činnosti, která umožňuje spotřebitelům operativně konzultovat své spotřebitelské problémy, a poskytuje spotřebitelům rady. Poradny SOS existují nejen ve všech krajích ČR, ale také na internetu a po telefonu. V roce 1993 začalo Sdružení obrany spotřebitelů vydávat vlastní časopis SOS magazín (dříve Štít spotřebitele). Sdružení obrany spotřebitelů je členem celosvětové spotřebitelské organizace Consumers International i Evropské organizace spotřebitelů BEUC. V elektronických konferencích a osobní účastí na seminářích, shromážděních a kongresech se zástupci SOS aktivně podílejí na 39 ŠVESTKA, Jiří, JEHLIČKA, Oldřich, KRATOCHVÍL, Milan. Právní ochrana spotřebitele v České republice. Texty s úvodním komentářem. 1. vydání Praha: C.H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-197-0. Str. 50-52. 40 http://www.spotrebitele.info/o-sos/o-nas.php 17

mezinárodní výměně zkušeností v zájmu ochrany spotřebitelů v době globalizace trhu. SOS spolupracuje se zahraničními spotřebitelskými organizacemi na společných projektech. Občanské sdružení spotřebitelů TEST 41 Občanské sdružení spotřebitelů TEST bylo založeno v roce 1992 jako nezisková organizace. Cíl tohoto sdružení je sloužit spotřebitelům a chránit je. Zaměřuje se především na výrobky a poskytuje spotřebitelům dostatek informací, aby spotřebitelé věděli, které výrobky mohou být nebezpečné pro zdraví nebo život. Občanské sdružení spotřebitelů TEST pracuje objektivně, nezávisle a bez reklam. Nepřijímá výrobky k testování od výrobců, ale samo si je vybírá, aby byla zajištěna objektivita výběru a výsledků. Tyto testy uznává a podporuje Evropská komise. Zkoušky výrobků se provádí v nezávislých zkušebnách a laboratořích v České republice i v zahraničí. Náklady na vydávání časopisu TEST a testování jsou hrazeny z prodeje časopisu a z veřejných zdrojů, a tak inzerenti nemohou ovlivňovat výsledky testů. Výběr výrobků do testů probíhá nezávisle na výrobcích a dovozcích, výhradně na základě průzkumu trhu a přání spotřebitelů. Sdružení o sobě říká, že jediné zájmy, které TEST otevřeně hájí, jsou zájmy spotřebitelů. Každý měsíc Občanské sdružení spotřebitelů TEST vydává časopis TEST. Spotřebitel.cz 42 Občanské sdružení Spotřebitel.cz vzniklo v roce 1998. Jeho základním posláním je prosazování a obhajoba ekonomických zájmů, zdraví a práv spotřebitelů, vytváření a posilování právního vědomí občanů v oblasti ochrany spotřebitele s využíváním všech možných forem vzdělávání a podpora evropské integrace. Snaží se o vytvoření etického podnikatelského prostředí i zlepšení vzájemných vztahů mezi podnikateli a spotřebiteli. V tomto duchu provádí propagační a vzdělávací činnost. Pomáhá hledat cesty mimosoudního urovnání spotřebitelských sporů. Spotřebitel.cz poskytuje bezplatné poradenství v oblasti všeobecné spotřebitelské problematiky, a to na internetu, po telefonu, prostřednictvím emailu a v rámci osobních konzultací. Sdružení Spotřebitel.cz uděluje známku Cena Spotřebitele výrobkům, který získaly nejlepší hodnocení v jeho testech. Sdružení českých spotřebitelů, o. s. (SČS) 43 Nejstarší spotřebitelskou organizací v České republice je Sdružení českých spotřebitelů, které jako občanské sdružení funguje od roku 1990. Sdružení českých spotřebitelů si vytyčilo 41 http://www.dtest.cz/o-testu 42 http://www.spotrebitel.cz/ 43 http://www.konzument.cz/informace_o_scs.php 18

určité úkoly, mezi které patří hájit oprávněné zájmy a práva spotřebitelů na vnitřním trhu; dále trvale působit ve spolupráci s kontrolními a dozorovými orgány a ostatními organizacemi vhodnými formami na zvyšování jakosti výrobků a služeb spotřebitelům, spolupracovat s mezinárodními organizacemi pro ochranu zájmu spotřebitelů, a také spolupracovat na tvorbě právních předpisů zaměřených na ochranu spotřebitele. SČS vydává edici Průvodce spotřebitele a také občasník KonzumentTest. Centrum spotřebitelsko-podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele Třebíč. 44 Centrum spotřebitelsko-podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele Třebíč, které vzniklo v roce 1992, se zabývalo spotřebitelskými problémy pouze okrajově a v současnosti se zaměřuje na problematiku jak z hlediska spotřebitele, tak z hlediska podnikatele. Také pořádá různé školící programy a zajišťuje poradenská centra Asociace občanských poraden 45 Asociace občanských poraden je nástupnickou organizací Sdružení pro vybudování sítě občanských poraden, které bylo založené v roce 1997 a změnilo název na Asociaci občanských poraden v roce 1998. Od svého založení vybudovala AOP rozsáhlou síť občanských poraden, která pokrývá území všech krajů ČR. Občanské poradny poskytují nezávislé, odborné, nestranné a bezplatné sociálně odborné poradenství v 18 právních oblastech, jako jsou sociální dávky, sociální pomoc, pojištění, pracovně právní vztahy a zaměstnanost, bydlení, rodina a mezilidské vztahy, majetkoprávní vztahy a náhrada škody, finanční a rozpočtová problematika, zdravotnictví, školství a vzdělávání, ekologie, právo životního prostředí, ochrana spotřebitele, základy práva ČR, právní systém EU, občanské soudní řízení, veřejná správa, trestní právo a ústavní právo. AOP dále upozorňují příslušné státní a místní orgány na nedostatky legislativy a na neřešené problémy občanů. Asociace občanských poraden je členem Spotřebitelském poradním výboru při Ministerstvu obchodu a průmyslu. Síť ekologických poraden ČR (STEP) 46 Síť ekologických poraden České republiky vznikla v roce 1997. Těžištěm činnosti ekologických poraden je preventivní péče o životní prostředí a snaha o podporu spolupráce a 44 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 97. 45 http://www.obcanskeporadny.cz/content/blogsection/1/120/ 46 http://www.ekoporadna.cz/onas.php 19

komunikace mezi rozhodujícími sektory ve společnosti - samosprávou, státní správou, vědeckým výzkumem, veřejností a podnikatelskou sférou. Ekologické poradenství si klade za cíl zpřístupňovat občanům objektivní a všestranné informace o životním prostředí, o ekologických problémech a jejich řešeních, o výrobcích a jejich vlivu na životní prostředí. Ekologické poradenství se tak podílí na vytváření ekologického povědomí obyvatelstva a budování občanských struktur, které působí jako protiváha jednostranným politickým či ekonomickým rozhodnutím. Síť ekologických poraden ČR je členem Evropské asociace ekologických poradců (EcoCounselling Europe). Existují i další občanské organizace pro spotřebitele, jako je Sdružení pro bezpečnost potravin a ochranu spotřebitele, Středisko ochrany spotřebitele Nymburk, Sdružení nájemníků ČR, Sdružení odběratelů vody, Sdružení spotřebitelů elektřiny a Svaz pacientů ČR. 47 Vedle organizací zabývajících se ochranou spotřebitele existují i podnikatelské svazy a asociace. Podnikatelský svaz, který má ve své náplni i obranu spotřebitele, ukazuje, že mu spotřebitel není lhostejný, a získá si tak důvěru spotřebitelské veřejnosti. 48 Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR 49 Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR je nezávislé, dobrovolné profesní sdružení právnických a fyzických osob v obchodě a v cestovním ruchu, které se sdružily za účelem ochrany a prosazování svých hospodářských a sociálních zájmů. Svaz zastává zájmy a potřeby podnikatelů v obchodě a cestovním ruchu a respektuje zájmy spotřebitelské veřejnosti, zákonnosti, prosazování etických a autoregulačních principů v podnikání. Sdružení Korektní podnikání 50 Sdružení bylo založeno profesními organizacemi výrobců, poskytovatelů služeb a obchodníků spolu s řadou firem z České republiky s cílem zlepšit obraz podnikání a podnikatelů u veřejnosti, kultivovat podnikatelské prostředí v České republice a zvýšit důvěru spotřebitelů ve vztahu k dodavatelům, obchodu a reklamě. Hlavní principy činnosti sdružení Korektní podnikání jsou chránit zájmy zákazníků v rámci platné legislativy, zvyšovat ochranu zákazníků a jejich práv na úrovni nejlepší praxe a spotřebitelské politiky nad rámec požadavků legislativy a chránit 47 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 95-100. 48 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vydání Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. Str. 93. 49 www.socr.cz 50 http://www.korektnipodnikani.cz/ 20

zájmy členů sdružení proti praktikám subjektů s pochybnými podnikatelskými záměry, které poškozují zájmy členů sdružení a dalších účastníků trhu. Členové sdružení Korektní podnikání nepoužívají zavádějící, klamavé ani nepoctivé podnikatelské postupy, které potenciálně způsobují riziko poškození zákazníků i dalších subjektů trhu; poskytují o sobě přesné, srozumitelné a snadno dostupné informace, které umožňují identifikaci podniku, pohotovou, snadnou a účinnou komunikaci zákazníků s podnikem, přiměřené a účinné řešení sporů, zejména vyřizování reklamací v zákonné nebo kratší lhůtě; poskytují informace o nabízeném zboží nebo službách včetně ceny a o podmínkách nákupu nebo prodeje zboží nebo služeb a nákladech s nimi spojených. 1.4 Informace v médiích Nedílnou součástí ochrany spotřebitele jsou hromadné sdělovací prostředky, ve kterých mohou spotřebitelé získat spoustu potřebných informací. Spotřebitelská problematika se řeší jak v tisku, tak i v televizi a v rozhlase. Také nesmí být opomenut internet, kde spotřebitel může najít mnoho informací. Spotřebitelské informace lze nalézt hlavně na konkrétních webových stránkách jednotlivých orgánů státní správy zabývajících se ochranou spotřebitele a spotřebitelských organizací. 1.4.1 Tisk SOS magazín 51 Časopis SOS magazín vydává Sdružení obrany spotřebitelů od svého založení v roce 1993. Hlavním cílem časopisu je spotřebitelské vzdělávání, shromažďování, zpracovávání a šíření informací souvisejících s ochranou spotřebitele. Tento časopis vychází každé dva měsíce. TEST 52 Každý měsíc Občanské sdružení spotřebitelů TEST publikuje testy výrobků na stránkách časopisu TEST. Srozumitelně přibližuje práva kupujících - spotřebitelů a povinnosti prodávajících. Radí, jak je aplikovat v běžném životě a na co si dávat pozor při reklamacích. Upozorňuje na nové zákony, varuje před nekalými praktikami prodávajících i před klamavou reklamou a publikuje konkrétní příběhy ze života pro ponaučení. 51 http://www.spotrebitele.info/o-sos/o-nas.php 52 http://www.dtest.cz/o-testu 21