20 YEARS
MCA ATELIER: MIROSLAV CIKÁN, PAVLA MELKOVÁ Revitalizace Bastionu u Božích muk) Praha Revitalisation of the Crucifix Bastion) Prague #jana TICHÁ MCA ATELIERI FILIP ŠLAPAL Pojem»revitalizace«v souvislosti s krajinnými a přírodními celky znamená obnovení funkce ekosystémů, obnovení jejich životaschopnosti. V architektuře je to vlastně podobné. In connection with landscaped and natural environments, the idea of»revitalisation«means a renewal of the functioning of ecosystems, a renewal of their survivability. And in architecture it is not too different. ns An Ethics of Materiality Cikán, Mel ková 113
( Revitalizace není jen rekonstrukce. Revitalizace znamená něco mnohem hlubšího a podstatnějšího, než prosté znovuvybudování stavby. Je to návrat do života, obnovení - nebo proměna - životních funkcí, která umožňuje plnohodnotné začlenění stavby a místa do současného i budoucího světa. Architekti Pavla Melková a Miroslav Cikán charakterizují cíle své práce jako»odhalování skrytého potenciálu nového života a nové funkce historických struktur a jeho ztělesnění novým architektonickým zásahem... hledání způsobů recyklace stávající stavební struktury jako podmínky trvale udržitelného rozvoje měst a krajiny«. Důraz na životaschopnost architektury v jejich podání dalece přesahuje běžné technické a provozní chápání tohoto pojmu: je pro ně etickým a existenciálním obsahem architektury, který se projevuje esteticky. K souvislosti»etického«a»estetického«se ještě vrátíme později, pro tuto chvíli stačí říci, že důležitým aspektem sjednocení těchto domnělých protikladů je jednota stavby a místa. Bastion xxxi je součástí někdejšího vojenského opevnění Nového Města pražského, nachází se v místě švu mezi středověkými hradbami ze 14. století a barokní fortifikací z přelomu 17. a 18. století, při jejímž budování vznikl. Smyslem opevnění bylo posílit obranyschopnost jižního okraje tehdejšího města s výhodnou konfigurací terénu v místech, k_de příkrý svah směřuje do hlubokého m.lselského údolí a odděluje Nové Město dostatečnou vzdáleností od druhé pražské akropole - Vyšehradu. Komplikovaná terénní situace byla zřejmě také jedním z důvodů, proč se v této části města hradby dochovaly poměrně dlouho poté, co přestaly sloužit vojenským účelům a staly se prostým zeleným pásem, naznačujícím někdejší hranici uvnitř rychle se rozvíjejícího města 19. a 20. století. Pro absenci výstavby v těchto místech ovšem existuje i starší precedens: už v době císaře Karla IV. ve 14. století byla jižní část Nového Města ponechána téměř volná, řídce zastavěná se zahradami a sady, jako -dnes bychom chtěli říci -územní rezerva. Tato rezerva však byla naplněná symbolickým významem a duchovním potenciálem: nacházelo se tu několik klášterů a především kostel Panny Marie na Karlově, osmiboká stavba, jejíž d spozice je aluzí na pohřební kostel Karla Velikého v Cáchách, panovníka, k jehož odkazu se Karel IV. jako císař římský hlásil. Dodnes je tato část Nového Města, nyní obydlená vědeckými'ústavy, univerzitními budovami a medicínskými institucemi, místem zvláštního klidu, vážnosti a usebrání. Pro náhodné kolemjdoucí, kterých ovšem není mnoho, nabízí nenápadně a úplně samozřejmě možnost zpomalení, zklidnění a regenerace. Tento potenciál místa si zřejmě radní městské části, kde bastion leží, dobře uvědomovali, když v roce 2007 vypsali soutěž na jeho revitalizaci. Vítězný návrh Pavly Melkové a Miroslava Cikána z ateliéru MCA byl pak následující dva roky postupně rozpracován a v letech 2010-2011 realizován. Především bylo třeba vyčistit území od náletové zeleně, zbytků divokých skládek a staveb, které tu v průběhu 19. a 20. století vznikaly a zanikaly. Neprostupné, stále ještě hradbami obehnané místo bylo jakousi cézurou, kusem periferie zapomenutým uprostřed městské zástavby. Ale také místem s mimořádným potenciálem právě díky své poloze na jednom z nejvyšších bodů vnitřního města, s panoramatickým výhledem na všechny důležité pražské dominanty: Vyšehrad, Petřín i Pražský Hrad. Cílem projektu bylo vytvoření veřejného prostoru se zázemím kavárny, místa pro pobyt, setkání, či odpočinek uprostřed města. Architekti zvolili strategii odkrývání místa: snížili terén na pravděpodobnou úroveň původních hradebních ochozů a vytvořili na skalnatém ostrohu venkovní terasu o dvou úrovních. Do zářezu na jejich přechodu vložili novostavbu kavárny, vymezenou dvěma horizontálními deskami, úrovní podlahy na spodní terase a stropem, který je v rovině s horní terasou. Uvnitř kavárny, či lépe řečeno za ní směrem do svahu ]e malé vnitřní atrium, uzavřená zahrada, hartus conclusus, osazená jediným stromem. Místo pro soustředění, které architekti nazývají»negativní věž«: připomínají tak paměť místa a 1 Sketch of the floor pian 2 Sketch of the section 114 PIRANESI31/12
3 Situace 3 Site pian 4 Příčný řez 4 Cross sections 5 Přízemí 5 Ground floor pian 6 Podělný řez 6 Longitudinal Section Cikán, Mel ková 115
7, 8 Crucifix Bastion before revitalisation hlásí se ke skutečnosti, že věž tu kdysi opravdu stávala, i když její přesnou polohu dnes neznáme. Dalším gestem časoprostorové kontinuity je osazení a vysvěcení sochy, symbolizující Boží muka, do výklenku při vstupu do prostoru Bastionu v místě někdejší kaple. Plocha teras připomíná velký venkovní obývací pokoj s koberci z kamene, trávy a štěrku, s lavicemi z kortenové oceli, obrácenými k vyhlídce jako sedačky v kině nebo nenápadně přistavenými ke zdi pro ty, kteří hledají klid a bezpečí. Minimalisticky omezená škála výrazových prostředků posiluje jejich působivost: různá zrnitost kamene, odstíny šedé a černé, rezavá ocel, beton a sklo kavárny, živá zelená tráva. Ale také světlo, které je v exponované poloze teras, orientovaných na jihozápad, pokaždé jiné. Proudění a vlhkost vzduchu, venkovní teplota, slunce, déšť a sníh: to všechno dotváří architekturu a stává se její součástí natolik, nakolik je architektura pevnou součástí místa. Pojmy»etické«a»estetické«bývají často chápány a vykládány jako protichůdné: smyslem estetického je vnímání bez hodnocení, ryzí prožitek, s uměleckým dílem«píše Ignasi de zatímco etické označuje způj>ob exis- Sola-Morales ve své stati o Miesovi tence lidí ve světě, je otázkou hodnot.l van der Rohe a minimalismu. N a ji- To pro mnohé představuje nepřekona- ném místě téhož textu hovoří o vztatelný protiklad jen proto, že estetické hu,»který se ustavuje mezi materialichápou nikoli esenciálně, ale již jako tou architektonického objektu a jejím interpretaci vnímaného coby reprezen- přijetím jako spirituálního významu«.2. tace skutečnosti, nikoli jako skuteč.,... '... Jinými slovy popisuje tento moment nost samu. Problém vztahu estetického přijetí Peter Zumthor:»Během vjemu vnímání a signifikace nelze uspokojí- tuším skutečnou podstatu věcí, jejich vě vyložit bez uznání materiality jako nejobecnější vlastnosti, o kterých se zvláštní kategorie, nepřevoditelné na teď domnívám, že leží mimo všechabstraktní pojmy. Pak můžeme chápat ny kategorie lidského myšlení.«3 Po estetickou stránku jakékoli skutečnos- stejné cestě směrem k estetice, která ti v její materialitě jako významotvor- navrací prožitku vážnost, jdou i archinou a smysluplnou.»materiál a jeho tekti Bastionu xxxr na Novém Městě trvalost podporují a produkují jak po- v Praze. f:l čitky, které získáváme prostřednictvím našich smyslů, tak afekty, které nejsou pouze subjektivní ani nemohou být považovány čistě za reakce, vznikající na straně jedince, konfrontovaného 1 Polaritu obou pojmů rozpracovává např. Karsten Harries ve své knize Etic ihunkce architektury, Arbor vitae, Praha 2011, orig, vydáníthe Ethical Function of Architecture, Cambridge, Mass.- London 1998. V populárnější rovině viz např. téma 7. bienále architektury v Benátkách v roce 2000: Less Aesthetics, More Ethics. 2 Ignasi de Sola-Morales, Mies van der Rohe a minimalismus, česky in: týž, Diference. Topografie současné architektury. ČKA, Praha 1999, s. 25. Originální vydání Mies van der Rohe and Minimalism, in: Detlef Mertins (ed.), The Presence of Mies, Princeton Architectural Press, New York 1994. 3 Peter Zumthor: Má krása tvar? in: týž, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, s. 68. Původní německé vydání Architektur denken, Birkhauser, Base! 2006. 116 PIRANESI31/12
j Revitalizace Bastionu u Božích muk Praha, C:eská republika Revitalisation of the Crucifix Bastion Prague, Czech Republic ARCHITEKTI DESIGN ARCHITECTS MCA atelier: Miroslav Cikán, Pavla Melková SPOLUPRÁCE ASSISTANTS Peter Buš, Pavel Košťálek MISTO LOCATION Praha 2, Nové Město- Karlov INVESTOR INVESTOR Městská část Praha 2 District government of Prague 2 HLAVN[ DODAVATELt (HIEF (ONTRACTORS Swietelsky, Konstruktiva Branko NÁKLADY (OSTS 35 milionů CZK 35 million CZK ZASTV NÁ PLOCHA BUILT-UP AREA 1870 m2 PROJEKT PRO)ECT 2007-2010 REALIZACE (OMPLETION 2010-2011 Cikán, Mel ková 117
evitalisation is not merely R reconstruction. Revitalisation means something much deeper and more essential than the simple re-creation of a building. It is a return to life, a renewal - or a change - of the vítal functions that allow a fully valid integration of building and place in the eurrent and the future world. Architects Pavla Melková and Miroslav Cikán characterise the goal of their work as the»revelation of hidden potentials of new life and new fun ions in historie structures, and their embodiment through a new architectonic intervention... the search for methods of recycling e:xtant built structures as the conditions for the sustainable development of cities and landscapes«. The stress on the viability of architecture in their understanding reaches far beyond the common technical and operational view of this concept: for them, it is an ethical and existential content within architecture, manifested through aesthetics. We will return to the link between the»ethical«and the»aesthetic«later; for this moment suffice it to say that the important aspect of the unification of these two apparent opposites is the unity of building and place. Bastion XXXI is part of the old milí tary fortification of Prague's N ew Town, occupying a location in the seam between the medieval walls of 14t h century date and the Baroque ramparts from the turn of the 1i h and 18t h century, the time of its own creation. The purpose behind the fortifications was to strengthen the defensibility of the southern edge of th<r city at a suitable terrain configuration, where the slope runs sharply down into the Nusle valley and separates the New Town sufficiently from the second Prague»acropolis«-Vyšehrad. The complexity of the terrain was cle ar ly one of the reasons why, in this part of the city, the walls were retained relatively long after they ceased to have military justification and became part of a simple >>greenbelt«indicating the long-surpassed boundary of the rapidly growing city in the 19t h and 2ot h centuries. At the same time, an even older precedent exists for the absence of construction in this vicinity: even under the reign of Emperor Charles IV in the 14t h century, the southern section of his NewTown was left almost free, with sparse buildings among gardens and orchards like -in today's terminology- reserve land. Yet this reserve was at the same time charged with symbolic importance and spiritual potential: playing host to several monasteries and above all the Church of the Virgin Mary of Karlov, whose octagonal form and layout is an allusion to the burial church of Charlemagne in Aachen - the ruler to whose legacy Charles IV adhered in his position as Ho ly Roman Emperor. Even today, this section of the N ew Town, now inhabited by scientific institutions, university buildings and medical facilities, is a place of special peace, seriousness, and reflection. For the chance passerby, 9f which there are not many to begin with, it offers an unassuming and completely self-evident chance to slow down, to calm oneself, to regenerate. Clearly, the district council of Prague 2, where the bastion lies, was well aware of the potential of the site when in 2007 they opened the competition for its revitalisation. The winning design by Pavla Melková and Miroslav Cikán from the atelier MCA was gradually elaborated over the ne:xt two years, and in 2010-2011 completed. First of all, it was necessary to cleanse the area of aggressive vegetation, remnants of rubbish tips and half-ruined buildings that rose and fell through the 19t h and 2ot h centuries. This impassable, stili wall-encircled area was a kind of caesura, a section of periphery forgotten among the urban fabric. Yet it is also a site with exceptional potential precisely thanks to its position at o ne of the highest points of the inner city, with a panoramic view of all the important Pragu landmarks: Vyšehrad, Petřín Hill anď Prague Castle. The goal of the project was the creation of a public area with the facilities of a café: a place for stopping, meeting, or resting within the city. The architects selected the strategy of»uncovering the place«: they lowered the ground to the likely level of the original fortification galleries, and created on the rocky outcrop an outdoor terrace on two levels. Inside the break between the two levels, they inserted the new addition of the café, determined by two horizontal slabs: the level of the floor and lower,terr:ace; andthe ceiling, on the š'a'me level 'as the upper terrace. Inside the café, or more precisely behind it in the direction of the sl ope, is a small internal atrium, an enclosed garden, hortus conclusus,, it a s :q,gl,...,., tree planted in it. A place for concentration, which the architects termed a»negative tower<<: recalling the memory of the site and bringing to light the fact that a tower once really did stand here, even though its precise location is no longer known. Another gesture of continuity through time and space is the installation and consecration of a statue depicting the Crucifixion -»Goďs Torture«[Boží muka], inside the niche at the entrance to the space of the Bastion on the site of the vanished chapel. The surface of the terraces evokes a large outdoor living room, with carpets of stone, grass and gravel; with benches of steel, turned towards the view like seats in a cinema or placed towards the wall for those seeking calm and safety. The minimalist, limited range of expressive elements strengthens their effect: various 118 Pl RAN ESI 31!12
Tato práce byla podpořena grantem ČVUT č. SGS12/201/0HKl/3T/15. This work was supported by the Grant Agency of the Czech Technical University in Prague, grant No. SGS12/201/0HKl/3T/l5. This work was supported by the Grant Agency of the Czech Technical University in Prague, grant No. SGS12/201/0HKl/3T/15. granulations of stone, shades of grey and black, rusted steel, the concrete and glass of the café, the living green of the grass. Yet as well the light to o, which in this exposed position of terraces facing south-west is always different. Winds and air humidity, exterior temperature, sun, rain and snow: all of them shape the architecture and become part of it to the same extent that the architecture is a fixed constant of the place. Concepts of»ethical«and»aesthetic«are often understood and interpreted as opposing: the sense of the aesthetic is perceived without evaluation, a pure experience, while the ethical indicates the mode of existence for humans in the world, a question of values.l For many, this represents an irreconcilable opposition simply because the aesthetic is understood not as essential, but already as an interpretation of what is perceived, as a representation of reality and not reality itself. The problem of the relationship of aesthetic perception and significance cannot be satisfactorily resolved without a recognition of materiality as a special category, one that cannot be translated into abstract concepts. Only then can we see the aesthetic side of any fact in its materiality as meaningful and sen sible.»material and its persistence pro duce both the feelings that we acquire through our senses, as well as the effects that are not merely subjective«, to quote Ignasi de Sola-Morales in his article on Mies van der Rohe and minimalism. At another point in the text, he speaks about the relationship»that is established between the materiality of the architectonic object and its apprehension as a spiritual significance«.2 A different formulation of this moment is offered by Peter Zumthor:»During the impression, I sense the actual essence of the thing, its most common qualities, about which I now have the sense that they lie outside of all categories of human thought.«3 It is along the same path, in the direction of an aesthetics that returns to this experience of seriousness, that the architects travel in Bastion xxxr in the NewTown ofprague. 1 The polarity of these two concepts is analysed, e.g. by Karsten Harries in The Ethical Function oj Architecture, Cambridge, Mass.- London 1998. On a more popular Ieve], see e.g. the theme of the seventh Biennale of Architecture in Venice in 2000: Less Aesthetics, More Ethics. 2 Ignasi de Sola-Morales, >>Mi es van der Rohe and Minimalism<<, in: Detlef Mertins ( ed.), The Presence of Mies, Princeton Architectural Press, New York 1994. 3 Peter Zumthor: op. cit., Má krása tvar? in: Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, p. 68. Original German edition: Architektur denken, Birkhauser, Base] 2006. Cikán, Mel ková 119