Odpovědnost statutárního zástupce společnosti za způsobení úpadku JUDr. Pavel Berger, advokát, insolvenční správce Jako insolvenční správce se s úpadkem společnosti, k němuž došlo poté, co na základě rozhodnutí statutárního zástupce společnosti byl poskytnut úvěr jinému subjektu a tento ho řádně nesplácel, setkávám stále častěji. Je třeba si uvědomit, že jednatel společnosti nese odpovědnost za obchodní vedení firmy. Pokud má společnost jednatelů více, je jejich odpovědnost solidární, tedy jednatelé společnosti odpovídají za způsobenou škodu společně a nerozdílně. Obecná odpovědnost jednatele je konstruována jako odpovědnost za porušení právních povinností při výkonu funkce. Jedná se o odpovědnost objektivní, bez ohledu na zavinění, která je neomezená (a neomezitelná) a nelze ji předem vyloučit. Jednatel společnosti je nositelem i trestněprávní odpovědnosti. Rozsah trestní odpovědnosti jednatele v rámci obchodní společnosti je poměrně široký. V daném případě by jednání jednatele společnosti mohlo být posouzeno jako trestný čin způsobení úpadku podle 224 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo úmyslným jednáním nebo z hrubé nedbalosti si přivodí úpadek mimo jiné tím, že činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům, spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru, poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač je to v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům nebo učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům. Za takové jednání mu hrozí uložení trestu odnětí svobody až na jeden rok nebo uložení trestu zákazu činnosti. Pokud by takovým jednáním způsobil značnou škodu, tedy škodu dosahující nejméně částky 500 000,- Kč, hrozilo by uložení trestu odnětí svobody až na tři léta, způsobením škody velkého rozsahu, tedy škodu dosahující nejméně částky 5 000 000,- Kč, hrozí uložení trestu odnětí svobody od šesti měsíců do pěti let.
Trestní zákoník pojem úpadku nedefinuje, a proto se při definici tohoto pojmu vychází ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění. Insolvenční zákon v 3 odst. 1 stanoví, že dlužník je v úpadku jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. V souvislosti s výše uvedeným se zmíním o určitých jednáních dlužníka, v případě právnické osoby statutárního orgánu, která jsou vyjmenovaná v 224 odst. 1 tr. zákoníku a která ve spojení se stavem úpadku mohou vést až k odsouzení dlužníka nebo v případě právnické osoby k odsouzení statutárního orgánu (resp. členů statutárního orgánu). a) Jako první jednání je v 224 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku definováno uvedení do stavu úpadku tím, že pachatel činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům. Zde se může jednat o stav, kdy pachatel např. svůj majetek daruje nebo realizuje převody majetku za pro něj nevýhodné ceny a to v takovém rozsahu, že to neodpovídá jeho majetkovým poměrům (finanční situaci). b) Jako druhé jednání je v 224 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku definováno uvedení do stavu úpadku tím, že pachatel spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru. V tomto případě je nutno upozornit, že trestní odpovědnost pachatele nastupuje nejen v případě porušení povinností stanovených zákonem, ale i povinností, které na sebe pachatel převezme v rámci různých smluv či ujednání. Může jít např. o taková jednání, při kterých dlužník nepostupuje s péčí řádného hospodáře. c) Třetím jednáním je dle 224 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uvedení do stavu úpadku tím, že pachatel užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem. Zde je možné konstatovat, že pod tuto definici může být podřazeno jednání, které nezaručí dostatečnou návratnost úvěrových finančních prostředků. Pro úplnost ještě uvádím, že ke způsobení úpadku tímto způsobem postačuje zavinění z hrubé nedbalosti (nemusí se jednat o úmysl). d) Dalším čtvrtým jednáním je dle 224 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku uvedení do stavu úpadku tím, že pachatel poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům. Poskytnutí půjčky nebo úvěru není u právnických osob, pokud to není jejich předmětem podnikání, každodenní záležitostí. K rozhodnutí o poskytnutí úvěru dochází většinou na úrovni statutárního orgánu jednatele. V praxi se stává, že jednatel nemá v okamžiku přijetí takového rozhodnutí k dispozici zcela aktuální výsledky o hospodaření společnosti a přijímá rozhodnutí na základě výsledků
několik týdnů starých. Jednatel tak předpokládá, že v okamžiku poskytnutí úvěru nebo půjčky postupuje s péčí řádného hospodáře a že úvěr nebo půjčka je poskytována v souladu s majetkovými poměry společnosti. Následně po zpracování a předložení účetní závěrky však může zjistit, že nejednal s péčí řádného hospodáře a že úvěr nebo půjčka byly poskytnuty v hrubém nepoměru k majetkovým poměrům společnosti. Poté, kdy je přijato rozhodnutí o poskytnutí úvěru nebo půjčky, nastává další pro jednatele důležitý okamžik, který pro něho může znamenat riziko trestněprávní odpovědnosti. Jedná se o podmínky úvěru nebo půjčky a formulování obsahu smlouvy, na jejímž základě jsou úvěr nebo půjčka realizovány. Je nezbytné řádně uvážit výši úvěru nebo půjčky, dobu splatnosti, výši jednotlivých splátek, výši úroků, zajištění úvěru nebo půjčky apod. Může se stát, že např. příliš dlouhá doba splatnosti, sjednání nízké nebo nulové výše úroku se dostane do hrubého nepoměru s majetkovými poměry společnosti a nastoupí trestněprávní odpovědnost jednatele. e) Posledním jednáním je dle 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku uvedení do stavu úpadku tím, že pachatel učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům. Podnikatelé v každodenním životě podstupují určitou míru rizika. Míra rizika je ovlivňována mnoha faktory, které podnikatel musí pravidelně vyhodnocovat a posuzovat tak, aby podstoupená míra rizika byla únosná a neohrožující podnikatele samotného a podstatu jeho podnikání. Tr. zákoník v tomto ustanovení ( 224 odst. 1 písm. e)) předpokládá obchod nebo operaci, která nenáleží k pravidelné podnikatelské činnosti pachatele. Skutečnost, zda obchod nebo operace nenáleží k pravidelné podnikatelské činnosti pachatele je nutno podrobně zkoumat a posuzovat ji podle konkrétních okolností každého případu. I zde, stejně jako v 224 odst. 1 písm. a) a d) tr. zákoníku je předpokládáno zkoumání majetkových poměrů pachatele a zodpovězení otázky, zda konkrétní jednání bylo či nebylo v hrubém nepoměru k majetkovým poměrům. Touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud České republiky, který dospěl k závěru, že hrubý nepoměr k majetkovým poměrům pachatele při překročení rámce obvyklého podnikatelského rizika ve smyslu 256c odst. 1 písm. e) tr. zák., ale i 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je nutno posoudit na základě porovnání povahy a finanční náročnosti obchodu nebo operace v závislosti na jejím organizačním i materiálním zabezpečení ze strany dodavatele včetně jeho personálních, materiálních (např. dopravní, strojní a jiné vybavení) a finančních prostředků nutných pro realizaci takového obchodu nebo operace na straně jedné a jejího finančního krytí a nutné součinnosti ze strany odběratele na straně druhé, což zahrnuje zejména dohodnutý způsob financování a potřebné spolupráce ze strany odběratele v průběhu realizace (např. vyplacení finanční zálohy na počátku realizace, další financování jednotlivých etap, zajišťování a financování víceprací, předání díla a vypořádávání případných reklamací apod.). Z hlediska závěru o hrubém nepoměru v tomto smyslu záleží jen na skutečném výsledném poměru vzájemného srovnání těchto
veličin ( viz Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 5 Tdo 1440/2011, ze dne 8.2.2012). Zatímco dosud popsaná jednání váže zákon na skutečnost, že se pachatel některým ze shora uvedených jednání do stavu úpadku teprve dostane, je v 224 odst. 2 tr. zákoníku předpokládaná situace odlišná. Pachatel zde jedná za stavu, kdy úpadek existuje a pachatel se v něm nachází. S tím souvisí i to, že pachatelem trestného činu podle 224 odst. 1 tr. zákoníku může být kterýkoliv dlužník, pachatelem trestného činu podle 224 odst. 2 tr. zákoníku může být jen dlužník, který je v úpadku. 224 odst. 2 tr. zákoníku tedy předpokládá, že pachatel jedná za existující stavu úpadku a současně a) přijme nový závazek nebo b) zřídí zástavu. Třetí podmínkou pro naplnění této skutkové podstaty musí být skutečnost, že pachatel musí tímto jednáním zhoršit postavení dosavadních věřitelů. Základní skutková podstata ( 224 odst. 1, 2 tr. zákoníku) nepodmiňuje trestní odpovědnost vznikem škody, ta je vyžadována až u skutkových podstat podle 224 odst. 3, 4 tr. zákoníku a to v případě škody značné a škody velkého rozsahu jak již bylo uvedeno shora. Podle platné právní úpravy (obchodní zákoník) společník společnosti s ručením omezeným ručí za dluhy společnosti pouze do výše svého nesplaceného vkladu. Tato situace by se však v souvislosti s připravovaným zákonem o obchodních korporacích, s novelizovaným občanským zákoníkem a připravovanou novelou zákona o mezinárodním právu soukromém měla změnit. Ministerstvo spravedlnosti ČR v současné době připravuje novelu zákona, podle níž by již od roku 2013 mělo klesnout dnes povinné základní jmění společnosti s ručením omezeným ze současných 200 tisíc korun na jednu korunu, avšak výrazně by se měla zvýšit odpovědnost jednatelů za škodu. V budoucnu má platit, že pokud dojde k vytunelování společnosti, nebo jednatelé způsobí škodu byť jen z nedbalosti, budou za ni ručit veškerým svým osobním majetkem. Jednatelé a členové dozorčích rad by měli být navíc odpovědni i za předvídání případných finančních obtíží firmy. Když se bude blížit situace, že společnost nebude schopna splácet své závazky, měli by její statutární zástupci iniciovat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Když by tak neučinili, mohl by být později ke splacení dluhů firmy použit jejich osobní majetek. Do konfliktu s trestním zákoníkem se může dostat i jednatel a společník společnosti, která je již v insolvenčním řízení, za situace, pokud by svým jednáním mařil nebo hrubě ztěžoval výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozil účel insolvenčního řízení. Dopustil by se tak trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle 225 trestního zákoníku a mohl by mu být uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců až tří let nebo trest zákazu činnosti. Podle insolvenčního zákona je dlužník (pokud je dlužníkem právnická osoba tak její statutární zástupci, tedy jednatel a společník) povinen poskytnout
insolvenčnímu správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce. Jde zejména o povinnost předat insolvenčnímu správci účetnictví, soupis majetku společnosti s označením místa kde se nachází a doklady týkající se zaměstnanců společnosti. Mezi další povinnosti dlužníka ve vztahu k insolvenčnímu správci je jeho povinnost umožnit mu přístup na všechna místa, kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty. Stejnou povinnost má i ten, kdo má u sebe majetek náležející do majetkové podstaty. Pokud by ze strany dlužníka nebyla poskytnuta součinnost insolvenčnímu správci k zjištění a zajištění majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka, může insolvenční správce požádat insolvenční soud o nařízení prohlídky bytu, sídla, místa podnikání a jiných místností dlužníka, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má dlužník svůj majetek.