Další informace pro rodiče:

Další informace pro rodiče: Specifické poruchy učení Jako specifické vývojové poruchy učení označujeme různorodou skupinu obtíží, které se projevují při osvojování a užívání řeči, čtení, psaní, naslouchání a matematiky. Tyto obtíže mají u každého člověka trochu jiný charakter, jsou vrozené a vznikají na podkladě dysfunkcí centrální nervové soustavy. Poruchy učení mohou být vyvolány mnoha příčinami a tedy i projevy těchto poruch jsou velmi různorodé. Dá se říci, že nepotkáme dva žáky se specifickou poruchou učení, kteří by měli zcela stejné problémy. Vždy se však jedná o děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Předpona dys- znamená nedostatečný, nesprávný vývoj dovednosti (rozpor, deformace, nebo z hlediska vývoje neúplně vyvinutá funkce) Specifické se tyto poruchy nazývají proto, aby se odlišily od ostatních obtíží (např. smyslových vad, poškození orgánů, ) jedná se tedy o poruchy, kdy je narušena správná funkce (fungování) nervové soustavy, vývojové proto, že se jedná o vývojově podmíněný jev (základ poruch je totiž zakódován již v raných fázích vývoje jedná se o poruchu vrozenou, která se ale projeví až ve školním věku, kdy jsou kladeny nároky na specifické schopnosti dítěte zejména pro čtení, pravopis, psaní a počítání). Specifické vývojové poruchy učení je vlastně souhrnný název pro několik druhů poruch, které se nazývají podle oblasti, kterou postihují. Jako první se začal používat pojem dyslexie (porucha osvojování čtenářských dovedností ), později se objevily i další názvy poruch: dysgrafie - porucha osvojování písma, postižena je grafická stránka,ale i čitelnost, úprava dysortografie - porucha osvojování pravopisu dyskalkulie - porucha osvojování matematických dovedností dyspraxie - porucha, která postihuje osvojování, plánování a provádění volních pohybů dysmúzie - porucha v osvojování hudebních dovedností dyspinxie - specifická porucha kreslení, která je charakteristická nízkou úrovní kresby Diagnostiku všech specifických poruch učení provádí pedagogicko-psychologická poradna. Pokud je porucha závažnějšího charakteru, vystaví poradna žákovi odborný posudek, ve kterém je uveden druh poruchy a škole i rodičům je doporučen způsob nápravy obtíží. Škola na základě žádosti zákonných zástupců žáka vypracuje pro dítě individuální vzdělávací

plán, ve kterém je uveden způsob výuky i postup při výuce, reedukaci i při hodnocení žáka, tak aby se co nejvíce vyšlo vstříc jeho speciálním vzdělávacím potřebám. Reedukace ovšem neznamená doučování, ale jedná se o soubor metod, které směřují k odstranění specifických obtíží dítěte. Provádí ji speciální pedagog, popř. rodiče podle jeho návodu. Důležité je začít včas, pracovat po malých částech, ale pravidelně (nejlépe denně). Reedukace je záležitost dlouhodobá a rozhodně nebývá snadná.úspěch se často dostaví až podelší době - zejména v případech, kdy je dyslexie kombinována s dalšími obtížemi. Včasná reedukace je pro dítě velmi důležitá. Mnohé děti se se svými nezdary velmi těžce vyrovnávají a pokud jim včas nepomůžeme, získávají negativní vztah k některým předmětům, vyučujícím a ke škole vůbec. Mohou se objevit i psychosomatické obtíže (bolesti hlavy, ranní nevolnost, plačtivost, podrážděnost, ), mohou se nabalovat další problémy, dítěti se přestává dařit i jinde, objeví se negativní projevy v chování (nevhodné upozorňování na sebe, agrese, záškoláctví, ). Proto je nutno řešit vše včas. Největší úkol tedy čeká rodiče měli by dítě denně povzbuzovat, chápat jeho problémy s výukou a pomáhat mu je překonávat, pravidelně s dítětem pracovat. Diagnóza poruchy není tedy konec, ale začátek velmi dlouhé cesty, kterou ovšem stojí zato podniknout. Rozhodně by však nemělo dojít k tomu, že je dítě omlouváno a ochraňováno takovým způsobem, že přestane plnit své úkoly a začne se na poruchu vymlouvat. Cílem každé nápravy je, aby nepotřebovalo žádné úlevy a dokázalo se podle svých možností začlenit do běžné školní práce. Zákon č.561/2004 Sb. 18: Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu.

Dyslexie Dyslexie je porucha osvojování čtenářských dovedností, úroveň čtení je nepoměrně nižší než bychom očekávali vzhledem k jiným schopnostem a výkonům dítěte (intelektové schopnosti bývají průměrné až nadprůměrné). Specifická vývojová dyslexie je porucha projevující se neschopností naučiti se čísti, přestože se dítěti dostává běžného výukového vedení, má přiměřenou inteligenci a sociokulturní příležitost. (definice profesora Matějčka z roku 1987) Při dyslexii může být porušena rychlost, správnost, technika nebo porozumění čtení: rychlost dítě luští písmena,hláskuje,neúměrně dlouho slabikuje nebo čte zbrkle,domýšlí si chybovost - záměny tvarově podobných písmen, vynechávání, vkládání, přesmykování písmen, slabik, slov; záměny měkkých a tvrdých slabik technika čtení - dvojí čtení (u analyticko-syntetické metody) porozumění nedostatečně rychlé a hbité dekódování, syntéza písmen ve slovo, odhalení obsahu slova. Diagnostiku dyslexie i ostatních specifických poruch učení provádí pedagogickopsychologická poradna. Po diagnostice by měla následovat reedukace (náprava) podle individuálních potřeb dítěte. Reedukace ovšem neznamená doučování, ale jedná se o soubor metod, které směřují k odstranění specifických obtíží dítěte. Provádí ji speciální pedagog, popř. rodiče podle jeho návodu. Důležité je začít včas, pracovat po malých částech, ale pravidelně (nejlépe denně). Reedukace je záležitost dlouhodobá a rozhodně nebývá snadná.úspěch se často dostaví až po delší době - zejména v případech, kdy je dyslexie kombinována s dalšími obtížemi.cílem každé nápravy je, aby dítě nepotřebovalo žádné úlevy (samo by je ani nemělo vyžadovat, ani se na poruchu vymlouvat). Včasná reedukace je pro dítě velmi důležitá. Mnohé děti se se svými nezdary velmi těžce vyrovnávají a pokud jim včas nepomůžeme, získávají negativní vztah ke čtení, k některým předmětům, vyučujícím a ke škole vůbec. Mohou se objevit i psychosomatické obtíže (bolesti hlavy, ranní nevolnost, plačtivost, podrážděnost, ), mohou se nabalovat další problémy, dítěti se přestává dařit i jinde, objeví se negativní projevy v chování (nevhodné upozorňování na sebe, agrese, záškoláctví, ). Proto je nutno řešit vše včas.

Dysgrafie Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu. Podkladem bývá nejčastěji porucha motoriky (zejména jemné), porucha automatizace a koordinace pohybů, ale mohou to být i nedostatky ve zrakovém vnímání, orientaci v prostoru apod. Stejně jako u ostatních specifických poruch učení se jedná o problém vrozený, o poruchu funkce centrální nervové soustavy (není poškozen žádný tělesný orgán). U dysgrafie je postižena grafická stránka písemného projevu ( jeho čitelnost a úprava). Při dysgrafii si dítě často: obtížně pamatuje tvary písmen napodobuje špatně tvary písmen (přetrvává i ve vyšších ročnících) písmo je příliš velké, malé, často je obtížně čitelné objevuje se časté škrtání, přepisování písmen, špatná úprava tempo psaní je neúměrně pomalé (psaní vyžaduje velké množství energie, vytrvalosti a času) nebo naopak zbrklé, nepřesné Dítě mívá již z mateřské školy zafixovaný nesprávný úchop psacího nástroje, pohyby při psaní jsou křečovité, nepřesné, se stoupající zátěží stoupá i unavitelnost a kvalita pohybu se ještě zhoršuje. Proto je zcela nevhodné nechat děti text několikrát opisovat (výsledkem je stále horší a horší písmo). I způsob sezení bývá často nevhodný (vychylování těla do strany, poloha loktů mimo stůl, chybějící opora nohou, ). Všechny tyto obtíže jsou dlouhodobého charakteru. Stejně jako u dyslexie je důležitá včasná diagnostika v pedagogicko-psychologické poradně a následná individuální reedukace speciálním pedagogem (viz kapitola Dyslexie). Dysgrafie u některých žáků postihuje pouze proces psaní. Často ale mívá vliv i na další formy grafického projevu. Ovlivňuje zejména rýsování (a tím i výkon v matematice geometrii). Děti nedokáží rýsovat přesně, nedodržují správné tvary, nedotahují či přetahují, příliš tlačí na tužku, často gumují ve snaze opravit chybu, práce působí značně neesteticky, bývají rozmazané, ušpiněné, V matematice může mít dítě s dysgrafií problémy i s nesprávným zápisem tvarově podobných číslic a čísel (záměny pořadí číslic), se zápisem slovních úloh, Někdy bývá snížena i schopnost vyjádřit se písemně. Včasná reedukace dokáže mnohé problémy odstranit nebo alespoň zmírnit a dítě je schopno ve škole pracovat mnohem lépe.

Dysortografie Dysortografie je specifická porucha osvojování pravopisu, která se projevuje se v oblasti tzv. specifických dysortografických jevů (druhotně je postiženo osvojování a aplikace gramatických pravidel) Dysortografie se projevuje jednak zvýšeným počtem specifických dysortografických chyb: rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek rozlišování a záměny sykavek, slabik dy-di, ty-ti, ny-ni vynechávání, přidávání, přesmykování písmen, slabik nedodržování správných hranic slov v písmu a následně i obtížemi při osvojování gramatického učiva, gramatických pravidel a při aplikaci gramatických jevů. (Příčiny mohou být v řečovém a jazykovém vývoji dítěte - dítě například umí pravidlo vyjmenovat, ale neumí ho použít, ale i v procesu automatizace, popřípadě ve slabé pracovní paměti nebo v pomalém vybavování pravidel, ). Stejně jako u dyslexie nebo dysgrafie je důležitá včasná diagnostika v pedagogickopsychologické poradně a následná individuální reedukace speciálním pedagogem (viz kapitola Dyslexie, Specifické poruchy učení). Dyslexie, dysgrafie i dysortografie jsou sice závažnou překážkou v osvojování vědomostí (čtení a psaní nejsou cílem, ale prostředkem vzdělávání dítě musí hledat náhradní formy učení), ale závažnější je celý řetěz nepříznivých následků. Pokud dítěti včas nepomůže odborník, začíná zaostávat ve vědomostech, vytváří si nesprávné pracovní návyky, fixuje se nesprávné chování. To vše se negativně odráží v hodnocení a klasifikaci, dítěti se snižuje sebehodnocení, hledá náhradní formy sebeuplatnění, nastupuje negativní vztah ke škole a vzdělání, objevují se fobie, problémy v navazování kontaktů, poruchy chování, psychosomatické obtíže, záškoláctví.

Dyskalkulie Dyskalkulie je specifická porucha osvojování matematických dovedností, která se projevuje výraznými obtížemi v chápání číselných pojmů, v chápání a provádění matematických operací. Poruchy učení v matematice úzce souvisí s dalšími specifickými poruchami učení. I matematické schopnosti jsou ovlivněny úrovní (popř. dysfunkcí) zrakového a sluchového vnímání, prostorové a pravolevé orientace, pamětí, schopností číst, verbálně se vyjadřovat, schopností psát, ale i schopnostmi logických úsudků a numerickými. Porucha matematických schopností se většinou týká spíše ovládání základních početních výkonů (sčítání, odčítání, násobení a dělení) než abstraktnějších dovedností. Problémy se ovšem mohou projevit v různých oblastech: vytváření pojmu přirozeného čísla - dítě není schopno vytvořit skupinu o daném počtu předmětů, obtížně rozeznává geometrické tvary, neumí řadit předměty podle velikosti, má potíže s porovnáváním, posloupností čísel, orientací v číselné řadě, problémy s pojmenováním - při označování počtu předmětů, dítě si pod číslem neumí představit konkrétní počet, neumí označit skupinu předmětů číslem, má problémy s pochopením a vyjmenováním řady čísel problémy se zápisem a čtením čísel - záměna tvarově podobných cifer, záměny desítek, jednotek, stovek v zápisu čísla, čtení a zápis víceciferných čísel, neschopnost psát matematické znaky, čísla podle diktátu, problémy s nulami v zápisu čísla, neschopnost psát čísla správně pod sebe v písemných algoritmech problémy při provádění matematických operací dítě zaměňuje jednotlivé operace (např. místo sčítání násobí, ), plete si číselné řády, nedokáže počítat pamětně, má problémy s písemnými algoritmy, s číselnými výrazy, ve kterých je více operací problémy s při řešení slovních úloh dítě nechápe matematické pojmy, vztahy mezi nimi, souvislosti a závislosti, má problémy s chápáním jednotek měr, vztahy a počítání s nimi Stejně jako u ostatních specifických poruch učení je důležitá včasná diagnostika v pedagogicko-psychologické poradně a následná individuální reedukace speciálním pedagogem. Dyskalkulie je velmi závažnou poruchou, a proto je dítěti vždy vystaven odborný posudek (další postup viz kapitola Specifické poruchy učení).

Specifické poruchy chování O specifických poruchách učení se již mluví delší dobu a laická i odborná veřejnost je s nimi vcelku dobře obeznámena. Rodiče vědí, že když má dítě výukové problémy, tak je třeba včas zjistit příčinu obtíží a také včas zahájit nápravu, aby dítě mohlo úspěšně zvládat školní výuku. Problematika zkoumání a odhalování obtíží v oblasti specifických poruch chování je však veřejnosti mnohem méně známá. Specifické poruchy chování tak mohou snadno uniknout naší pozornosti a zůstat nerozpoznány. Dítěti, jeho rodičům a učitelům však mohou působit nesmírné množství problémů a nepříznivě ovlivnit i celou další životní dráhu jedince. Specifické poruchy chování jsou podobně jako specifické poruchy učení vrozené, nejsou zaviněny špatnou výchovou dítěte, rodiče se nemusí cítit vinni. Příčiny v současné době stále nejsou zcela známé (uvažuje se o genetických, biologických, fyziologických příčinách, vliv znečištěného životního prostředí, složení potravy, - žádná z těchto příčin ovšem nebyla bezpečně prokázána). V souvislosti se specifickými poruchami chování mluvíme o dětech se syndromem ADD nebo ADHD (u nás se můžeme setkat i s pojmem LMD = lehká mozková dysfunkce). ADD je termín,který znamená, že dítě trpí poruchou pozornosti. ADHD znamená poruchu pozornosti provázenou hyperaktivitou. Dítě se syndromem ADD nebo ADHD, podobně jako dítě s poruchou učení, z této poruchy nevyroste, i když se jednotlivé projevy jeho chování během dospívání mění. Největší roli v tom, čeho tyto děti dosáhnou, nakolik budou v životě úspěšné a jak budou samy sebe vnímat, sehráváme my, dospělí (můžeme je vést k tomu, aby se dokázaly vyrovnat se svou frustrací, své slabé stránky uměly vyvážit silnými složkami své osobnosti, dovedly si vybudovat zdravé sebepojetí a uspořádat si život. Stejně jako u specifických poruch učení je tedy důležitá včasná diagnostika poruchy a zároveň provedení včasných zásahů tak, aby se předešlo začarovanému kruhu selhávání, frustrace a klesajícího sebevědomí dítěte. Dítě se nechová problematicky nám navzdory, schválně, ale proto, že trpí poruchou. Když děti podporujeme a odstraňujeme jejich problémy, musíme být trpěliví, myslet pozitivně a snažit se dítě vnímat jako hodnotnou lidskou bytost, nikoli jen jako nositele některých specifických poruch chování.

Diagnostiku specifických poruch chování provádí pedagogicko-psychologická poradna. Pokud je porucha závažnějšího charakteru, vystaví poradna žákovi odborný posudek (další postup viz kapitola Specifické poruchy učení). Stejně jako u jiných typů poruch, diagnóza není konec, ale začátek velmi dlouhé cesty, kterou ovšem stojí zato podniknout. Ani u specifických poruch chování by rozhodně nemělo dojít k tomu, že je dítě omlouváno a ochraňováno takovým způsobem, že přestane plnit své úkoly a začne se na poruchu vymlouvat. U dítěte by mělo být trpělivě posilováno a oceňováno vhodné chování. I zde je cílem nápravy, aby nepotřebovalo žádné úlevy a dokázalo se podle svých možností začlenit do běžné školní práce. ADD a ADHD, LMD ADD (attention deficit disorder) a ADHD ( attention deficit hyperactivity disorder) jsou termíny, které vyjadřují, že dítě trpí specifickou poruchou chování (poruchou aktivity a pozornosti). V případě ADHD je tato porucha provázenou hyperaktivitou. Termín LMD (lehká mozková dysfunkce), se kterým se ještě můžeme setkat, měl vyjadřovat přesvědčení, že u dětí existují poruchy chování, které nesouvisí s výchovnými postupy a přístupy, ale že jejich příčina je v drobných poruchách mozkových funkcí. Nejčastější projevy ADD a ADHD: Snadná rozptýlitelnost vnějšími podněty, problémy s nasloucháním a plněním pokynů, potíže se zaměřením a udržením pozornosti, potíže se soustředěním na úkol a jeho dokončení, nevyrovnané výsledky, vypínání pozornosti (vypadá zasněně), nepořádnost (ztrácí nebo nemůže najít svoje věci), v pokoji má neustálý nepořádek, zmatek, potíže se samostatnou prací, nedostatečné studijní dovednosti, Další typické projevy u dětí s ADHD: Vysoká míra aktivity (dítě je v neustálém pohybu, vrtí se, padá ze židle, vyhledává blízké předměty, se kterými si hraje nebo je vkládá do úst, nedokáže setrvat na místě prochází se po třídě), impulzivita a malé sebeovládání (často skáče do řeči, ruší ostatní v práci, nadměrně mluví, nemůže se dočkat, až na něj přijde řada, nedokáže si věci předem promyslet nejdříve reaguje, pak teprve přemýšlí, zapojuje se do nebezpečných činností, aniž by si promyslelo následky, proto se často zraní), potíže s přechodem k jiné činnosti, agresivní chování,

nepřiměřené reakce i na drobné podněty, sociální nevyzrálost, malá sebeúcta a značná frustrovanost. Prevence problémového chování: Velmi důležitá je úzká a častá spolupráce rodiny a školy. Všichni, kteří se podílejí na výchově dítěte, by měli postupovat v souladu. Dítě potřebuje pravidelný režim dne a řád při plnění úkolů, požadavky by měly být dítěti sdělené jasně, dítě by mělo vědět, jaké důsledky bude mít jeho nesprávné chování. Důležitá je důslednost v jednání a trvání na dovedení práce do konce! V okolí dítěte by nemělo být nic, co by jej mohlo rozptylovat. Měli bychom chválit vše, co se dítěti podaří a posilovat jeho žádoucí chování. Dítě se snažíme zklidňovat (často to dětem dělá velké problémy), mělo by mít čas na relaxaci a odpočinek. Kde hledat pomoc? Pokud budou rodiče mít nějaké pochybnosti o vývoji svého dítěte, pokud budou mít pocit, že věnují přípravě na vyučování dostatek času (a někdy až neúměrně mnoho), ale výsledky se stále nedostavují a dítě je ve školní práci neúspěšné, a nebo se objeví nějaký jiný problém, mohou se obrátit na třídního učitele nebo na školní poradenské pracoviště. Dobrou radu a pomoc je možné najít v literatuře nebo na internetu. Dnes je velká nabídka publikací, proto uvádíme jen orientační výběr, zainteresovaní rodiče si jistě najdou i mnohé další. Pro rodiče předškoláků: Bezstarostné roky? A.Kucharská, D.Švancarová ( Scientia, Praha 2004) Děti s odkladem školní docházky a jejich úspěšný start ve škole H.Žáčková, D.Jucovičová (informace o publikaci u speciálního pedagoga) Logopedická prevence D.Kutálková ( Portál, Praha 1996)

Pro rodiče dětí se specifickými poruchami učení: Potíže dětí s učením a chováním G.Serfontein ( Portál, Praha 1999) Poruchy učení O.Zelinková (Portál, Praha 2003) Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních Z.Michalová (Tobiáš, Praha 2001) Specifické poruchy učení na 2. stupni ZŠ H.Žáčková, D.Jucovičová (informace o publikaci u speciálního pedagoga) Poruchy učení v matematice a možnosti jejich nápravy R.Blažková a kol. (Paido, Brno 2000) Pro rodiče dětí se specifickými poruchami chování: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole S.F.Riefová (Portál, Praha 1999) Metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) H.Žáčková, D.Jucovičová (informace o publikaci u speciálního pedagoga) Relaxace nejen pro děti s LMD H.Žáčková, D.Jucovičová (informace o publikaci u speciálního pedagoga) Před vstupem do školy Nástup do školy je pro všechny děti velmi významným obdobím. Znamená totiž počátek nové životní fáze - ze světa her vstupují do světa povinností. Pro zvládnutí nových nároků spojených s rolí školáka je důležitá školní zralost a připravenost. Dítě by mělo být schopno vydržet určitou dobu bez rodiny a zapojit se do školní práce, odložit atraktivní činnost a začít s plněním úkolů podle pokynů učitele, pracovat ve skupině (mělo by být sociálně a emocionálně zralé).

Dítě by mělo správně vyslovovat všechny hlásky. Jakýkoliv nedostatek nebo porucha řeči zhoršuje pozici dítěte ve třídě a ztěžuje i jeho vztah s učitelem (dítě nerozumí sdělením, hůře se v situaci orientuje, nedokáže se vyjádřit, nedokáže adekvátně reagovat, později i špatně píše). Dítě by mělo být schopné rozeznávat podobné a rozdílné obrázky, tvary, zvuky, mělo by se dobře orientovat v prostoru a postupně i zvládat pravolevou orientaci, mělo by poznat první a poslední hlásku ve slově (zralost sluchového a zrakového vnímání, psychická zralost). Dítě by mělo znát a respektovat běžné normy chování a mělo by se podle nich umět chovat. Mělo by vědět, jak se jmenuje, kolik je mu let a kde bydlí. Dítě by mělo být i fyzicky zralé (mělo by být přiměřeně velké, aby uneslo školní tašku), ale i přiměřeně odolné vůči nemocem, obratné, s rozvinutou jemnou motorikou ruky (mělo by umět správně držet tužku, tlak na tužku by měl být přiměřený). Dítě by mělo vydržet soustředit se déle na jednu činnost a tuto činnost také dokončit (pracovní zralost). Pokud jsou rodiče přesvědčeni o tom, že jejich dítě ještě není zralé pro vstup do základní školy, mohou požádat o odklad školní docházky. Při zápisu nebo co nejdříve po něm je třeba o odklad požádat ředitele příslušné školy a žádost doložit doporučením dětského lékaře a pedagogicko- psychologické poradny (nebo speciálně pedagogického centra). Pokud jsou k odkladu školní docházky objektivní důvody, škola žádosti vyhoví a dítěti je umožněno využít této doby k rozvoji funkcí důležitých pro budoucí výuku čtení, psaní a počítání. Zákon č.561/2004 Sb. 37, odst.1: Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádáli o to písemně zákonný zástupce dítěte, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného poradenského zařízení a odborného lékaře. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. Odklad školní docházky Rodiče si často kladou otázku,zda je jejich dítě zralé pro vstup do základní školy, zda je schopné zvládnout výuku čtení, psaní, počítání. Rozhodování o odložení školní docházky by však nemělo být formální, neboť se jedná o závažné rozhodnutí v životě dítěte. Neuváženým přístupem k této záležitosti bychom mohli dítěti způsobit velké problémy. Můžeme například propásnout u zralého dítěte okamžik, kdy je vysloveně připraveno začít se učit když nenastoupí v této době do školy, ztrácí o ni a o učení zájem (rodiče se v tomto případě domnívali, že dítěti prodlouží dětství ).

Na druhé straně však vstup do školy nelze uspěchat. Nastoupí-li do školy děti výrazně nezralé (například proto, že jsou fyzicky vyspělé- velké, bude jim již 7 let apod.), může být toto dítě výrazně ohroženo selháním a pak i celkovou neúspěšností ve škole. Pokud mají rodiče nějaké pochybnosti o dosažené úrovni dítěte, mohou se poradit s učitelkou v mateřské škole, s dětským lékařem, popřípadě mohou požádat o detailnější vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. V mateřské škole poradna provádí orientační vyšetření školní zralosti, které rodičům může pomoci při uvažování o odkladu školní docházky. Rodiče se také mohou poradit s učitelem základní školy při zápisu do školy. K zápisu by se měly dostavit všechny děti, které dovrší do 31.srpna příslušného kalendářního roku šest let. Pokud se rodiče rozhodnou žádat o odklad školní docházky, je třeba požádat při zápisu nebo co nejdříve po něm ředitele příslušné školy a žádost doložit doporučením dětského lékaře a pedagogicko- psychologické poradny. Zákon č.561/2004 Sb. 36, odst.3 a 4: Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad; dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od počátku školního roku do konce roku kalendářního, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li tělesně i duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Zákonný zástupce je povinen přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 15.ledna do 15.února kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. Náměty pro práci s předškolákem Dítě, kterému byl doporučen odklad školní docházky by nemělo být ponecháno samo sobě s tím, že se vše samo upraví. Celkový vývoj dítěte a zvláště zrání centrální nervové soustavy samozřejmě napomáhá vymizení nebo alespoň zmenšení některých nedostatků, ale mnohdy také ne. Proto je vhodné s dětmi cíleně pracovat, radit se s učitelkou v mateřské škole, s logopedem nebo jiným odborníkem. Cílem by měl být úspěšný start ve škole, protože ten ovlivní i mnohé v budoucnosti. Zážitek úspěchu či neúspěchu může mít vliv nejen na přístup ke školní práci, ale i ke vzdělání a práci vůbec a může ovlivnit i celkové uplatnění dítěte v budoucím životě. Pro dítě v předškolním věku je nejdůležitější a nejpřirozenější činností hra (asi tak jako pro dospělého jeho práce). Dítě si hraje pro hru samotnou, je to spontánní činnost, z velké míry dopředu neplánovaná. Hra je prostředkem relaxace, odpočinku, pomáhá uvolňovat napětí, ale může se i stát přirozeným prostředkem výchovy a učení. Hrou dítě poznává svět, učí se novým dovednostem a vědomostem, napodobováním činností dospělého se připravuje na

budoucí život. Hra má i velký význam sociální napomáhá budování vztahu mezi dítětem a dospělým i mezi dětmi navzájem, dítě se učí komunikovat s okolím, obstát ve společnosti druhých lidí, dohodnout se s nimi. Ve hře se dítě učí spolupráci, dodržování pravidel, ale i nést prohru (vývoj sociálních kontrol a morálky). Proto by každá příprava na školu měla probíhat hravou formou, nenásilně a ne příliš dlouho (stačí 15-20 minut denně). Dítě v tomto věku ještě není schopno soustředit se delší dobu a brzo je unavené. Zároveň bychom měli při cvičení zařazovat i činnosti, ve kterých je dítě úspěšné, abychom posilovali jeho sebedůvěru. Společně strávený čas rodičů s dětmi je to nejcennější, co jim mohou dát. Hry a cvičení by měly být zaměřeny zejména na rozvoj funkcí důležitých pro budoucí výuku čtení a psaní: rozvoj smyslového vnímání: 1. Zrakové vnímání vyhledávání předmětů v místnosti, skládání rozstříhaných obrázků,vyhledávání stejných obrázků, hledání rozdílů, porovnávání obrázků stranově obrácených, hledání cesty bludištěm, spojování teček podle předlohy, dokreslování nedokončených obrázků, cvičení prostorové (co je nahoře, dole, vpředu, ) a pravolevé orientace. 2. Sluchové vnímání rozeznávání zvuků, tonů, jejich délka, síla a počet (rozvoj fonematického sluchu), rytmická cvičení (napodobování předvedeného rytmu), lokalizace zvuku (např. hledat ukrytý tikající budík), rozeznávání hlásky na začátku a později i na konci slova, rozlišování podobných slov, lokalizace hlásky (co je slyšet uprostřed slova nos, ), cvičení sluchové paměti (např. hra na tichou poštu ), zvukové analýzy a syntézy slov (slabikování nebo hláskování slov: po-dej mi ru-ku, p- o-d-e-j m-i r-u-k-u, dítě by mělo slova rozložit, popř. pokyn vykonat). rozvoj paměti a pozornosti: hledat co se změnilo (v místnosti, na člověku, na obrázku, ), co chybí (z počtu 5 až 10 předmětů jeden odebereme- dítě hádá), rovnání předmětů podle velikosti, čtení z knihy ( dítě poslouchá příběh a reaguje na předem domluvené slovo, které se v textu častěji opakuje např. jméno Mařenka ), opakování říkadel, vyprávění krátkých příběhů, hledání chyb. rozvoj myšlení, řeči a matematických představ: třídění předmětů podle tvaru, velikosti, materiálu, nacházení protikladů, rozeznávání nesmyslů (např. myš je větší než slon, ), rozlišení, co k sobě patří a co ne, řešení různých situací (co se stane,

když nezalijeme květinu, ), vymýšlení rýmů, tvoření jednoduchých říkanek, příběhů, rozeznávání prvního, následujícího a posledního předmětu v řadě, určování počtu předmětů, porovnávání čeho je méně a čeho více Trpí-li dítě některou z poruch řeči, je nutné mu zajistit kvalitní logopedickou péči,řídit se radami logopeda a pravidelně provádět nácvik. rozvoj motoriky a sebeobsluhy ( rozvoj jemné a hrubé motoriky je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro zvládnutí psaní.): stavění z kostek, modelování, navlékání korálků, cvrkání kuliček, zapínání knoflíků, zavazování tkaniček, vystřihování obrázků, stříhání podle čar, hry se špejlemi, hra Mikádo,házení a chytání míče, Při kreslení, obkreslování a vybarvování je důležitý správný úchop psacího nástroje (tužku držíme 2-3 cm nad jejím hrotem mezi ukazováčkem a palcem a podkládáme ji prostředníčkem, horní konec tužky míří k rameni, na tužku netlačíme). Kreslení začínáme na velké ploše (balicí papír) a vstoje, postupně formát zmenšujeme a přecházíme do sedu s oporou ruky o stůl. První ročník Nástup do školy je pro všechny děti velmi významným obdobím. Znamená počátek nové životní fáze, je důležitým sociálním mezníkem. Ze světa her vstupuje dítě plné očekávání do světa povinností. Pro rodiče je tento krok potvrzením normality jejich dítěte - pod vlivem očekávané změny mění svůj postoj k dětským aktivitám. Přestávají je považovat za samoúčelné, zajímají se důkladněji o schopnosti a dovednosti svého dítěte. Pokud se jim zdá, že v některé oblasti nedosahuje žádoucí úrovně, usilují o nápravu. Dosud děti dělaly většinu činností jen proto, že je bavily, rodiče jim nechávali svobodnou volbu. Nyní se stává důležitý i výkon. Jedná se tedy o období náročné pro celou rodinu. Zároveň však jde i o období velmi krásné, protože již nikdy v průběhu celého dalšího vzdělávání neudělá dítě takový pokrok, nedosáhne tak velkých úspěchů ve vyučování a neudělá rodičům tolik radosti jako v prvním ročníku základní školy. Rozhodně tedy je na co se těšit! Čtení, psaní a počítání jsou hlavní dovednosti, které se dítě učí na prvním stupni základní školy. Jsou to dovednosti velmi důležité, které nás provázejí celý další život. Umožňují nám získávat další znalosti, orientovat se ve světě, komunikovat s okolím. Dovednost číst a psát předpokládá, že se dítě naučí rozumět psanému textu a do písemné podoby převede mluvené slovo. Snadno se to řekne, ale pro mnohé děti to snadné vůbec není. Pro každé dítě je velmi důležitá podpora rodiny, povzbuzování, pochvala a pomoc, když se práce nedaří podle

představ. Škola by ale neměla být tím jediným, co dítě dělá. Je řada dalších činností, ve kterých může být dítě úspěšné, spokojené, zdravě sebevědomé a zaslouží si naše ocenění. Dítě ke svému úspěšnému vstupu do školy potřebuje také zajištění vhodného a pravidelného denního režimu, mělo by mít čas na hru, odpočinek a pobyt venku. Ráno by se mělo do školy vypravovat v klidu a bez zbytečného spěchu, aby šlo do školy dobře naladěné a bez stresu (nemělo by stále slyšet tak si pospěš, dělej rychle, ). Domácí úkoly by mělo plnit co nejdříve odpoledne, v klidu a podle vlastního tempa (příprava by neměla trvat více než půl hodiny), mělo by mít svůj vlastní pracovní koutek. Rodiče by měli dětem v 1.ročníku při přípravě pomáhat, kontrolovat, zda všemu rozumí a postupně je učit samostatnosti. Rodiče by měli také myslet na to, aby včas dětem obstarali všechny věci, které dítě ke své školní práci potřebuje. Dítě tak nebude ve stresu, že mu něco chybí a nemůže proto pracovat jako ostatní spolužáci. Děti, které vstupují do školy, se většinou na svou školní práci těší a jejich rodiče očekávají, že se jim také bude vše dařit. Bohužel tomu tak není vždy. Téměř v každé školní třídě se tak můžeme setkat s dětmi, které se potýkají s většími či menšími problémy při osvojování základních dovedností. V naší škole se snažíme těmto dětem co nejdříve pomoci, aby se u nich neobjevil zbytečný pocit neúspěchu. Po dohodě s rodiči a na základě jejich souhlasu, provádí speciální pedagog na začátku školního roku u všech dětí orientační vyšetření, které by mělo odhalit, které děti by mohly mít v počátečním čtení a psaní problémy. Pokud se nám společně s rodiči podaří odhalit počínající problémy co nejdříve, můžeme hned začít s reedukací a tím se i snižuje ohrožení dítěte specifickými poruchami učení. Speciální pedagog je po celý školní rok v úzkém kontaktu s učitelem prvního ročníku a průběžně s ním konzultuje, jak s dětmi pracovat. Také rodiče by se na svého učitele, případně na speciálního pedagoga měli obracet hned, jak cítí nějaký problém. Děti by měly pracovat v klidu a netrápit se, že jim něco nejde. My dospělí jsme tu od toho, abychom jim s jejich prvními krůčky ve škole pomohli! Ve vyšších ročnících se nám děti odmění svou samostatností a zájmem o školní práci.