Právnická fakulta UK v Praze Katedra práva životního prostředí Ak.rok 2014/2015 Zimní semestr Environmentální politika a udržitelný rozvoj
Seznam přednášek 1)Environmentální politika a udržitelný rozvoj: východiska, cíle, pojmy, cykly - 09. 10. 2014 - Doc. Stejskal 2) Globální problémy životního prostředí - 16. 10. 2014 - JUDr. Žákovská 3) Environmentální politika a mezinárodní vztahy v ochraně ŽP 23. 10. 2014 - Doc. Stejskal 4) Environmentální politika EU a ČR - 30. 10. 2014 - Doc. Stejskal 5) Zásady environmentální politiky - 6. 11. 2014 - Doc. Stejskal 6) Aktéři environmentální politiky - 13. 11. 2014 Doc. Stejskal 7) Mezinárodní obchod a ochrana životního prostředí 20. 11. 2014 JUDr. Žákovská 8) Životní prostředí a lidská práva - 27. 11. 2014 - JUDr. Žákovská 9) Environmentální migrace - 04. 12. 2014 - JUDr. Žákovská 10) Využívání přírodních zdrojů 11. 12. 2014- Doc. Stejskal 11)Udržitelný cestovní ruch, sport, turistika - 18. 12. 2014 - Doc. Stejskal
Zkouškové okruhy ak.r. 2014/2015 1. Environmentální problémy, příčiny, globální problémy životního prostředí, související problémy 2. Pojem environmentální politika, vznik a vývoj environmentální politiky na mezinárodní úrovni 3. Cyklus environmentální politiky (fáze) 4. Udržitelný rozvoj (pojem, obsah, odraz v pramenech environmentální politiky) 5. Základní zásady environmentální politiky 6. Individuální lidská práva a ochrana životního prostředí 7. Kolektivní práva domorodých národů a ochrana životního prostředí 8. Mezinárodní obchod a ochrana životního prostředí 9. Světová obchodní organizace a ochrana životního prostředí 10. Celosvětové konference OSN o životním prostředí a udržitelném rozvoji (Stockholm, Rio de Janeiro, Summit Millenium, Johannesburg, Rio+20) 11. Vývoj mezinárodních vztahů v oblasti ochrany životního prostředí do Ria (1992) 12. Významné vládní a nevládní instituce, organizace a politici z oblasti mezinárodních vztahů v oblasti ochrany životního prostředí 13. Vývoj mezinárodních vztahů v oblasti ochrany životního prostředí od Ria (1992) po Rio+20 (2012)
Zkouškové okruhy ak.r. 2014/2015 14. Aktéři environmentální politiky 15. Státní aktéři environmentální politiky, úloha politických stran v environmentální politice 16. Nestátní aktéři environmentální politiky 17. Vývoj environmentální politiky EU 18. Akční programy životního prostředí EU 19. Strategie udržitelného rozvoje 20. Environmentální politika ČR (vztah k EU, hlavní strategické dokumenty) 21. Prostředky environmentální politiky v ČR 22. Využívání přírodních zdrojů v ČR - stav a problémy jednotlivých ekosystémů, druhů a krajiny 23. Faktory lidské činnosti s negativními vlivy na životní prostředí těžba, doprava, energetika, výstavba 24. Udržitelný cestovní ruch, sport, turistika 25. Environmentální migrace
Výběr z doporučené literatury Anton, D.K., Shelton, D.L.: Environmental Protection and Human Rights, Cambridge University Press 2011 Braniš, M.: Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí, 2.vydání, Informatorium Praha 1999. Brundtlandová, Gro Harlem (ed.): Naše společná budoucnost. Academia, Praha 1991 Damohorský, M.: Právo životního prostředí. 3.vydání.C.H.Beck, Praha 2010. Kolářová, H.: Udržitelný rozvoj: hledání cest, které nekončí. Centrum pro otázky životního prostředí. Praha, 2006 Mezřický V. a kol.: Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Nakladatelství Portál, Praha 2005. Moldan B.: Podmaněná planeta. Nakladatelství Karolinum, Praha 2009 Stejskal, V.: Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Linde a.s., Praha 2006 Další doporučená literatura je uváděna průběžně v přednáškách jednotlivých syllabů a v Informačním systému PFUK v Praze, sekce Katedra práva životního prostředí, předmět Environmentální politika a udržitelný rozvoj
Doporučené internetové prameny www.env.cz Ministerstvo životního prostředí ČR http://portal.env.cz/ - Fakta a data o životním prostředí http://europa.eu/ - oficiální stránky EU http://www.osn.cz/ - Informační centrum OSN v Praze http://www.chm.nature.cz/ - informační systém ochrany biodiverzity
Environmentální politika a udržitelný rozvoj úvod do problematiky Přednáška č.1 Doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. KPŽP PFUK v Praze 09.10.2014
Havárie (ekologické katastrofy) 1976 Seveso (Milán), 1978 Amoco Cadiz, 1984 Bhópal, 1986 Černobyl (Pripjať), 1986 Sandoz (Basilej), 1989 Exxon Waldez Atd.xxxxxxxxxx 2010 Deepwater Horizon 2010 Ajka-Kolontár 2011 Fukušima
Životní prostředí 2 zákona č.17/1992 Sb. Vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složky životního prostředí Mikroprostředí Mezoprostředí Makroprostředí Globální prostředí
Holocén Nejmladší geologické období planety Začalo koncem poslední doby ledové, tj. před 12000 lety, v důsledku klimatické změny Vytvoření podmínek pro vznik civilizací. Éra holocénu:10000 př.n.l. až po současnost
Antropocén Nositel Nobelovy ceny za chemii Paul J.Crutzen nazývá moderní období vývoje člověka antropocén (2002) Počátek éry: vynález parního stroje (1784)?? Člověk za posledních 50 let změnil ekosystémy více než kdykoliv v historii (Millenium Ecosystem Assesment 2005)
Globální problémy životního prostředí Změny klimatu (znečišťování ovzduší, zesílení skleníkového efektu) Narušení ozónové vrstvy Ztráta biodiverzity Znečištění vod a ovlivnění vodního režimu Degradace půd Kontaminace půdy, ekosystémů a organismů
Úzce související problémy Populační růst Nemoci Nedostatek potravin Chudoba Negramotnost Občanské války Hrozba terorismu
Hlavní příčiny environmentálních problémů: 1) stále se zvyšující nároky na uspokojování lidských potřeb 2) růst lidské populace a jejich nároků na prostředí 3) enormní růst průmyslové výroby a její dopady na ekosystémy
Základní postoje k životnímu prostředí Antropocentrismus staví na vrchol hodnotového žebříčku člověka, přírodu je třeba zachovat v zájmu společnosti Biocentrismus- staví na vrchol biotické společenství, příroda má svoji vlastní hodnotu V současné době převládá názor, že člověk má právo přírodu přetvářet v souladu s principem udržitelného rozvoje
Vznik environmentální politiky 30.léta 20.stol. USA, Aldo Leopold: Privilegium vlastnit Zemi zahrnuje odpovědnost zlepšovat ji při jejím využívání a předat našim potomkům. V zájmu svého přežití se člověk musí naučit myslet v širokých ekologických souvislostech. role vědy
Vznik environmentální politiky role vědy 1962 Rachel Carsonová: Silent Spring (důsledky používání chemie v zemědělství) 1965 Jean Dorst - Ohrožená příroda 1972 Dennis Meadows a kol.: Meze růstu (5 problémů: 1.zrychlený průmyslový rozvoj, 2.nadměrné čerpání přírodních zdrojů, 3.nedostatek potravin, 4.poškozování životního prostředí, 5.růst světové populace)
Vznik environmentální politiky role politiků, států, občanského sektoru Reakce na zhoršující se stav životního prostředí ve druhé polovině 20.století a na prohlubující se sociálně ekologické problémy. 1968 gen.taj.osn U-Thant: celosvětová krize životního prostředí člověka Konference OSN o životním prostředí člověka Stockholm 1972 Ochrana ŽP univerzálním zájmem všech národů a států světa Nově definován vztah člověka a biosféry Po Stockholmu: Vznik a zapojování se veřejnosti (NGO, politické strany) do ochrany ŽP
Závěrečná Stockholmská deklarace (1972) - výňatek čl.1 uznává právo na příznivé životní prostředí jako jedno ze základních lidských práv čl. 2 přírodní zdroje a ekosystémy musí být chráněny ku prospěchu současných a budoucích generací prostřednictvím obezřetného plánování a managementu čl.6 vypouštění toxických látek v takových množstvích a koncentracích, jež překračují kapacitu životního prostředí je vstřebat bez poškození, musí být zastaveno čl.21 zákaz poškozování životního prostředí přes hranice státu
Environmentální politika Reakce na environmentální problémy Výsledek představ různých aktérů společenskopolitického systému Rámec pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni, směřující k dosažení ochrany a zlepšení kvality životního prostředí. Vztah mezi zájmy ekonomickými, sociálními a ekologickými Jako každá jiná politika je i environmentální politika kontinuální proces cyklus mající svá pravidla, skládající se z jednotlivých fází
Cyklus EnviP: 1.existence (objevení) ekologického problému 2.formulace cílů a strategií 3.Legitimizace (hledání politické podpory) 4.Legalizace (legislativní zajištění) 5. Prosazování 6.Monitoring 7.Revize cílů, případně splnění cílů
Udržitelný rozvoj 1983 Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj 1987 Gro Harlem Brundlandtová a kol.: Zpráva komise OSN pro životní prostředí Naše společná budoucnost Trvale udržitelný rozvoj (sustainable development) je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby
Český zákon o životním prostředí 6 zákona č.17/1992 Sb. trvale udržitelný rozvoj = rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
Obsah pojmu udržitelný rozvoj = princip odpovědnosti vůči budoucím generacím Uspokojování lidských potřeb ano, ale Ekonomické a technologické prostředky musí respektovat environmentální limity, šetrnost k životnímu prostředí Spolupráce, nikoliv konflikty Cílem není kvantita, ale kvalita Role vědy Roviny UR: environmentální, ekonomická, sociální
Odraz UR v dalších konferencích OSN 1992 Rio de Janeiro ŽP a UR 1997 Rio+5 2000 Millenium Summit, zpráva gen.taj.koffiho Annana We, the Peoples 2002 Johannesburg 2012 Rio + 20 2007-2012 konference o změnách klimatu (Doha Amendment 2012)