i^s ^, -'m^- f If'

VÝBOR prací ELNJŠÍCH SPISOVATEL ESKOSLOVANSKÝCH. DÍL TVRTÝ. SPISY JANA Z HVZDY. SVAZEK PRVNÍ, -0^C3"«V PRAZE. NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ I. L. KOBKA.

JANA Z HVZDY c SEBRANÉ SPISY. SVAZEK PRVNÍ. Ballady a romance, Písn i jiné drobné básn. Drobné povídky. -OC3^- V PRAZE. NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ I. L. K(JBRA.

Veškerá práva vyhrazuje si nakladatelstvo. ^ Národní knihtiskárna I. L Kobra v Praze.

Jan z H\zdy. I. BALLADY A ROMANCE.

; t J. v. Sedlákovi. Oliste! víš, jak zlatá lyra znla Zvukem mocným, z dálky omžené, Jak by v lípy vtvi zelené Filomela po nebesku pla? O jak v jinochu se duše chvla, Jak jím hnul zvuk písn vzdálené! On si tvoil háje ražené, Y nichž ta slavná lyra zníti mla. Aj, tu Tys užíral touhu žhoucí, Jenž mi v prsech plála sevených Ty mi v mysl vkouzlil ráj kvetoucí, Slávu pvc, vlasti milených! Ach, tu snil jsem blahé, blahé dny, A zde, miste, ti ty sladké sny!

! Jaromír a Vršovcf. Zpóv lyrický. I. Vyzváni. V^o znamená ten hluk tak asn z rána? To kostva ržání, štkot laných fen? Co již tak záhy otvírá se brána, An ržový teprv svitá se den? To jist ze spaní vybouí pána A ten si práv ze zrak mne sen. Vzchopit se z lžka hbit, ven se dívá, A zdola hlasné: Zdráv bu!" se ozývá. Ha, zdráv bu Jaromír, náš mocný kníže Po vky pevn stj ta skála Vyšehrad! A svazek lásky, jenž nás k tob víže, Budiž povéný co té skály sklad!" Tu kníže pikroí již k oknu blíže, Jsa v mysli potšen, vesel a rád, Rukou svým Cechm pozdravení kyne, A v dík mu vzhru ples jarý se ine. Tu panoš Hovora již v síni stojí, A pokloniv se slušn, takto dí: Ten lid, co dole na dvoe se rojí, Vršovci jsou to, pane, druzi zlí; Ti dnes na velký, slavný hon se strojí, A vás prý, kníže, v ele míti chtí;' Radit však smí-li sluha pánu svému, Probh! nevte slovu lákavému!"

: Kochan, jen slyšte, též jest mezi nimi, Dravý ten vlk s loví tváností, Koist on láká slovy oulisnými, A pak na ni se vrhne s rychlostí. Když tak pichází s hledy laskavými, Tu radno, stnci se potajné lsti!" Než s úsmchera milostným vece vládce,.nediivrný's ty vezdy býval rádce!" mezi mými státi Co mže mn se Na hon, knížecím vyražení? i mám i stínu svého již se báti A lidského se stíci vzezení? Nerad mi lásku k lidu mému bráti; Nehodno vládce jest podezení! Hivec a ty sedlejte rue kon, A po boku mi bute vždy na hon." Ze sín Hovora smuten odchází. Myšlénky divné mu hlavu matou; Kde kníže veselí a ples nachází, Vidí on le«f a zradu napiatou Le Jaromír na sebe rychle hází Lovecký šat a trubici zlatou, A sám meem se páše nedokav. Duchem již pád s lovci po doubravé. Pak v ložnici spchá, kde cho mu dímá, Milostná Stíška, v ranní pohov; Žehná se s ní. a nm ji objímá, A tiše líbá ústa ržová.

Milosf ve vazby své ho tak pojímá, Že již mizí mu z mysli lovcové; Tu sti^ibrný hlas trubky zni za chvíli^ A Jaromír se vztrhna na dvr pílí. II. Lov. Mrak šedivý luhy. háje pokiývá, Jen cela hor se ervenají; Obloha te se co panna zardívá, Nachem se skví její pokrají. V pírod ješt ticho všude slavné, Jak by kojil sen i hvozdy dávné. Xa východu brána zlatá se otvírá Slunce velebn vystupuje, Záe rudá se kolem rozestírá, Ouval i hvozd se probuzuje. Jelen parohy své pyšn zdvihá, A la blosrstná z houšt vybíhá. Ha slyš! z opodálí ples se ozývá, Pomíšen ps laných štkotem, Roh veselý zvuk již zaznívá, A lovci porznu jedou klopotem. V jich ele vládce na broni statném, Kochan po levé na vranci obratném. A te se A hlasnji ples divy hlaholí Vždy hloubji honba valí se houští, Až skály trnou i údolí. komonstvo v doubravu pouští, Zv zplašená po hvozd ubíhá, V patách ji záhulia letino stíhá.

Jelen spanilý sluchy byste napíná, Pak zdivoen vyrazí z pelechu, Za ním Jaromír koné hnáti poíná, Až pán k i skoro bez dechu. Jelen v skoku chrastiny prudce proráží; Le kníže i hrdla pro se odváží. Letí bažinou, brodí se moály, Jej nestaví ni strá, ni sluj. A byby skály na cest mi stály, Jelínku, musíš ty býti mj!" Volá to kníže, a v poskoku valném Dá se za ním i po hebenu skalném. Jelínku ilý, tvá záhuba jistá, O, nic tebe více nespasí! Jižt lovec se k pokiku chystá, A me na honosnou ránu Tu skok jediný zv lovci tasí. unáší, Až se za ní kvt i déš rosy práší. I žasne lovec, a do ouvalu zírá. Kam mu koisf bažená zmizela; Oddychá tžce, a pot si utírá, Jenž mu hrí s plamenného ela; Pak zmožené psy zpt svolává, A znamení na trubku dává. I troubí hlasn, a kol se ohlídá. Zdaž se druzi z lesa vyskytují; Divý ryk ptactva mu odpovídá, A skály duté hlahol optují Kníže tu sám a kamkoli zírá, Pouš divoká se rozprostírá.

Toí kon vratno, a chrastiny husté Meem si klest, cválá dubinou, Zdažby se nkde v doubrav pusté S poblouzenou setkal družinou. A jakkoli prudce lesem uhání, Po svém se komonstvu darmo shání. Ha, chlum tu Yelis k nebi tým upírá, Co král zeleného vkolí! Ztad Jaromír nadjn zírá Do omráeného údolí. I troubí zas, a pozorn zvídá, Zdaž mu rohem kdosi odpovídá. m. Zrada. Ha, tam se ine dolinou Pluk ozbrojených lovc, Kochan s divou to družinou, S rodem zhojných Yršovc. Na chlum ženou se v poskoku, Již knížeti jsou po boku. Jenž z houšt se \7plita, A vesele je vítá. Aj práv jedete mi v as. Vy statní vládykové! Jižt mi v hrdle vázne hlas, A žízní prahnou rtové. Tu sám plazím se po hoe, I bez druha i bez oe, A mním, že již tu zajdu, Druh li víc nenajdu.''

!; Však v odpovl' mu ehce sbor Hrubý posmch i láni, A na všech tváích zírá zpor I zrádné poínání Tu kníže zpátky pokroí, A písn zí jim do oí Když vládce tak pohledne, Mnohý tu zbojník zbledne. Kochan jen sám se v pokik da A ruku k mei sází: Dnes, kníže, zašla hvzda tvá, A hvzda má vychází Rod mj -t vtev knížecí, A syt již vlády dítcí; Dnes poroby se sprostí, A z vlády t vyhostí.'-' To ka, chopí se vévody, S ramen mu šarlat strhne, A zemdleným od nehody Na zem nevážn vrhne. Tuf Jaromír u snížení K nebi šle bolné vzezení; Však darmo se ohlíží, Pomoc, ach, se neblíží. Ba Hivec, sluha milený, Xa pána sám se sápe, S ^'ršovci jsa umluvený. Již provaz se chápe.

; : 10 Co kat se chystá k obti, A ruce víže knížeti; Jejž druhdy obsluhuje, Te k dubu pitužuje. V tom hvízdne stela kalená V ocelolomné síle A dobe byla hier.a, Chybí se pece cíle. Ba veselo-t knížeti, ím víc jich slyší syeti Neb vyšší moc jej chrání, A stely pry zahání. Ba vyšší moc jej chránila, A spásy mu popáno; Neb každá stela chybila, Co jich tu k nmu sláno. On sám pak zírá v tu dobu Nebeskou známou podobu Patrona, jejžto ctíval I od dtinství vzýval. Milostná zá se rozlila Kolem podoby celé, Nehmotné oudy halila Ve roucho bloskvlé. I zdálo se tu knížeti, An stely slyšel syeti, Že ta podoba pímá Je v roucho své zajímá.

11 A jakto vládce zdivený Xa úkaz ten pohlíží, Panoš tu potem zbrocený, Klopotn sem se blíží. I zhlídnou jej zrádci shora: Ha, peklo! tot Hovora! Co krkavec pináší, Že nám tu rozkoš plaší?" Kochan to ve. co laný lev. Jenž má o lup pijíti; A však i v panoši ve krev, I on svou sílu cítí. A máchne meem mezi n. Co blesk ve bouné hodin, An duby rozvorává A skály rozmetává. Nerovný byl to vru boj A zkáza reka jistá; Vršovc na se ít roj Xeslavnou smr mu chystá. A jakkoliv se namáhá, Tuf marná všecka odvaha! Již slab se potácí A s komon se kácí. Mžikem na ránu hrotovou Dv dýky se zablesknou, A nad hlavou jinochovou Nahé se mee lesknou.

; : Kochan však kií vesele Nehodenf tento ocele; Stranou ho jen zaneste A na dubu obste!'* I kráí s hlavou sklopenou Již k dubu popravnému, A Hivec smekou lýenou Otáí hrdlo jemu. Jinoch jarý se nehrozí, Milos si jenom vyprosí, By sml posledníkráte Zatroubit si tikráte. A když mu žádost povolí, Zatroubí a prodlívá; Tu Hivec již jej s nevolí Ku pospchu vyzývá. I troubí hlasn troubí zas, A rychle míjí lhty as; Tu Hivce hnv pojímá. On sám na roh zahímá. IV. Vysvobozeni. Poboní skála prodlužuje zvuk, A skále sousední donáší Tu náhle jezdc vyítí se pluk. Až jiskry od podkov se práší. A jakby táhlo hejno havran, Ve spolku s holubicí snf-žuou, Tak vidno tlupu vrných Pražan Na chlum s paní se hnáti nžnou.

13 V tom jezdcové se zatoí, A vrahy z boku zaskoí. Zainí mee V divém setkání, Vršovci zoufale se brání; Tu krev odprci tee, A blah, kdo hrdlo útkem si chrání! Již zrádcové se s\ijí po zemi, Opuštni od svdce svého. Jenž zchytrale se promkna houštmi Vyváznul z boje osudného. I hned tu vazby pán rozluí, A vládce zdráv ped nimi stojí. Letí mu knžna Stíška v nánií A pevn k srdci jej pipojí. Kolem pak knžny zlekané Pokleknou vrní Pražané, A jednohlasné Mán plesání Jeví se v hluném dík vzdání, Divem, že v dob spasné Prorádcí lestné zmaeno vyzvání. Tuf zástupem se dere v poskoku Jinoch jarý s plamennou tváí, Roh vítzný visí mu po boku. Z oí ohe radosti záí; I líbá ruce pána zedrané, A tiskne ke rtm, sluha vrný, An opodál druh zrady zpáchané, Hivec se chvje licomrný.

14 ; Spativ jej vládce zaplesá, A z divu chválí nebesa. A knžna zla' etz odpíná, A mládenci na krk pipíná, Jenž rajskou slastí jatý Ka nátisky vystálé zapomíná. I promluví pak knžna spanilá: Že nám té slastné doby páno, Že potena ta rota zlotilá, Bu mládce tob dkováno I Mé smysly poutal ješt ranní sen, I snila jsem až do svítání; Tu lovc sbor \y^ižái z hradu ven, A plaší z lože mého spaní. Vzchopím se v teskném toužení, Ano mne trápí tušení, Chci k Bohu vroucí Modlitbu sláti A síly srdci svému dáti; Tu zím podobu skvoucí Y nebeské jasnot ped sebou státi. I poznala jsem touže podoba, Jenž v kapli stojí na oltái Hl s nápisem, její to Jobu, Užírala jsem v ržozái. Miláek mj to s-.atý kititel Jan Rukou v noc hustých les kyne. I zkikiiu: Bda! chof mj oklamán, Ted jist zradou lovc hjnel

15 A než mine okamžení, Zmizí nebeské vidní. Jen ješt krade Zásvit se maiá, Tu již na kik ele se sbíhá, A na prostranném Vyšehrad Hlahol a náek smutn se rozlíhá. Mžikem na rozkaz mj se shlukne sbor, Plní se dvr vrnými many, A letmo sjíždjíce strá i bor, Kikem voláme na vše strany. Tu Hovora se k nám též pivtlí. Jenž v ouzkosti o pána svého, Zahlídna nás, se náhle zeselí. ka:,hlas sledujte rohu mého, Až zazní zvun po tetí, Tu bute rychle v záptí!' A než doekne. Již pry uhání Za ním my bainou i strání, A výpad náš zalekne Prorádce u lotrovském poínání." 1 dopoví a klesne v objetí Milovanému choti svému, Jenž ji v radostném -^ozntí Pivine k srdci stísnnému. Kdo výjev tento zdárn vypoví? Au zástup sám utichna žasne; Však brzy zas hlahol se obnoví, A k nebi vín plesy hlasné.

: IS Co vítz v slavném prvodu, Jenž války pestál nehodu, Vrací se kníže S knžnou libostnou. Provázen družinou radostnou, A ku Praze se blíže, Lid vrný žehná s tváí zas milostnou. V. TreBt i odplata. Na Boin louce za svítání Lid se sbíhá v klopotném spchání; Kníže sám opouští Vyšehrad; Na louce pak všickni vládykové, Zemane a mocní lopotové Sestaví se do dvou dlouhých ad. Kníže mlky na stolec zasedne, Mraným, písným okem kol pohledne, Jako slunce když za mraky dlí; Synové pak rodu Vršovského Sklíeni stojí ped trnem jeho, Zkad jim výrok smrti takto zní Povrhli jste láskou pána svého Nuž! zakuste tedy hnvu jeho, Pede nímžto zlosynové trnou! Vyhlazeno bu z té svaté zem Štírové to odbojník plém,, Znamenané vnou poskvrnou. '

Dopoví, a kyne. Ha tu rázem Hlavy Vršovc padají na zem, Yzliru stíká odbojník krev! Xež tu kníže boln zrak obrátí, itelnost se v srdce jeho vrátí, V slzách bouiiých rozplyne se hnv. Dlouho mlí v trudném zamyšlení, Až pak povyjasniv mrané zení, Hovoru zahlédne v zástupu: ^Sem ty," zvolá,,,k stolci mému blíže! Kdo se tak odvážil pro své kníže, Yoln mj též k nmu pístupu." I odstoupí vládykové skvlí, A na dvé se zástup rychle dlí, An ped trn poklekne mládenec. Lesní roh mu po boku se tpytí. Ze zrak radost i díky svítí A na lících plane rumnec. Dí mu kníže: Stálou na památku Mým ty lovcem sluj, a z mého statku Tré vsí za odmnu služby mj. Rod pak tvj ve sláv nehynoucí y této zemi po vky budoucí Mezi rody vládyk se skvj! Iv Vpijs pak rychle bu posláno; Kutí li spásy zázrakem popáno, Stánek Pán a se vzhru pne! Jan z HNzdy 7. 2

: Obraz sliný zástupce svatého, Jenž mne chránil od osudu zlého, Lid mj tam a k pobožnosti zve!'" Y hluném zástupu pak z nenadání Znikne ples i zniznné volání, Jako když se bouí zedme vír Sláva vlasti po vky kvetoucí, Jížto svítí hvzda víry skvoucí, Jižto ídí zbožný Jaromír I'-'' l*ád rodu Mysironského. Ma Krušové, starém eském hrad, Vládne hrd zasmušilý Vlach, Y zemi cizinec, v císaské rad Mocen, všem domácím na postrach. Pokoj s ním; k poháru kdy zasedne^ Tehdáž pros, a snad i obdržíš; Le kdy zrakem jizlivým pohlédne, No, sthuj se, sic o zkáze zvíš. Mysironi slul ten Vlach. Cho jeho eška byla, mladá, spanilá. Jenž co andl dobrý muže zlého Ped bludnými kroky chránila. Marná snaha; nžná slova lásky Xeobmkí srdce karaemié, Stobarevné Hymenovy pásky Slab víží duše zráznéné.

;! : 19 Jednou sedl ntí zas pi víné, Rozmar v tvái hrál mu ržený, An tu sluha vstupuje do sín Zdšený a potem zbrocený: Pane. a nedávno pokoena Zb rolnická již se zdvíhá zas Louka lednická jest poseena, Pod Piohami prokopali hráz!** Ha, to smlé, selské píikoenství Zkikné rytí pomstím pi sám Bh I Tak-li smli zrušit lovenství, Já též s úroky jim splatím dluh. Honem kon! Zahudera jim píse k hýení Nech holota smlá se vyskáe Pi vesekém svistu emení!"' Schystej karabáe, To slyšíc paní milostná, zbledne, Zachvje se hrízou, úzkostí, Zraky tiché k manželi pozvedne A prosí s dojemnou snažností: Nechtjž, pane, nad lidem se mstíti^ Jenž své právo hájí domnlé Lépe úti^pnos nad ^^nou míti, Xež ji trestat v zlosti zk}t»élé!"' Darmo zrází, daraio slzy rosí, Daraio své dátko nastaví: Holubice dravce neuprosí. Slzy vášní proud nezastaví.

20 On již letí ua divokém koni. Híva vtrem vlaje zdvižená, A paní se smutn z okna kloní, Pedtuchou bolestnou trápená. A on jede tryskem, v rozhoení Až na místo, kde pych zpáchali; Tam stojí sedláci zamraeni. Jakby los svj oekávali. Vlasy dlouhé vtrem pocuchané Vlají v zmatku divném po ele. Ruce sklesly, oi polekané Hledí k zemi tup, nesmle.,.ha, V}' lotil" pone rytí láti: Hlavy tupolebé, Bés do vás! Že jste smli o mé zboží státi, Toho vám se zželí dlouhý as!" Le tu starec stoletý vyvstane A zavrtí hlavou šedivou: Ne tak! neratež se horšit pane, My jen ddinu hájíme svou. Co nám pedci naši dochovali, To je naše! to nedáme vzít, Oni hrdla svá nasazovali Nám nezdá se jinak uinit!" Místo odpovdi rytí v zlosti Slehne starci pímo do oí. Až mu. bda! z jamek hlubokosti Zrak drahý s slzami vyskoí.

21 Starec svíjí se a však nepiskne; osmlí: Le syn jeho za se Vyav z ader zbra ukrytou, stiskne A i^tíi prsa prostelí. Nikdo vraha smlého nestíhá, K podšen cválá k domovu, Tesa hívou po lukách ubíhá Na hbet mrtvolu pánovu. Hlava dol visí, poklepává, Xohy ztuhlé váznou ve tmenech, A k pád frká, oddychává. Zbarven krví teplou po plecech. Bží jako jelen chrty štvaný Hustým mlázím, strání, doubravou. Až pak všecek blátem ucákaný Ped hradem zadupe podkovou. Na pavlánu hradu Krušovského Stojí paní obraz andla. Na rukou drží synáka svého^ Oekává návrat manžela. Pes zábradlí toužebn se kloní A hledí do lesních temností, Z oka slza pedtuchy se roní. Srdce tlue tajnou úzkostí. V tom zaehce k, a jedno zení Jí tu hrzu všecku odhalí, Leknutím již sebe mocna není, Upustí dátko v úskalí.

22 : Ddic Mysiron rozbil údy O pokrají hradu starého, A sedláci ekli:..boží soudy!" Tof pád rodu Mysironského. Murom^ká koroahev. Ytérci jituí vanuli Pes šíré u Kulevdže plán, A vzešlým jitrem zplanuly I Kolkolem pole, hory, strán; sám ten Balkán sinavý, Jenž hrdé do oblak se dívá. Dnes setesa pláš mlhavý Své skrán ržemi odívá. To vzešlé slunce zbudilo Vojín ruských na tisíce, A leskem svým ozáilo í moslemínské plmsíce. Pichystaná na prudký boj Dv vojska proti sob stála Osmanské pluky jako roj, A pluky ruské jako skála. I rozjedou se Turkové Co vzteklí po rozlehlé pláni, Jako když hustí mrakové Se honí po nebeské báni.

23! ^Ailali, AUahl" zuí ze všech stran, Déšt kulí srší v ruské pluky, A krev se piýští z etných ran. Mnohý Pius vydá slední zvuky. Avšak tu prudkost útoku Udatnost ruská odrazila A nad vzteklostí otrok Statenost mužná zvítzila; Již ruská dla hiímají Nesouce smr v ty ady zpupné, A Osmané se sknvají Za hory píkré, nepístui)né. Ha te, mé dti, te je as. By seznal Osman mužnost vaši! Ten vrch tam než se vrátí zas. Musí již býti v moci naší Mui'omský pluk, jenž povždy jen Po oslav vojenské touží, K velkému inu vyvolen XoW- nech vnec si zasloužil" Tak vdce svých vojín krev K inm odvážným rozpaluje A již Muromská korouhev Yesele vtrem poletuje. Jonáci švarní chvátali, Kam kynul vdce s kon svého Již pes potok se dostali Již jsou u cíle znaeného.

24 : Ha tuf se lítých Turk roj Vyítí kvapn, nenadále Ze zálohy nebyl to boj. Než vraždní to bj^lo stálé; Neb kde Rus jeden bojoval, Deset ho Turk oblétalo, A ím víc zrstal vrah val Tím víc Muromc ubývalo. Tšak ješt svatá korouhev Vesele vtrem poletuje; A kolkolem se prýští krev^ Rek ji hrstka obstupuje; To hrstka mládc ranných, Jenž vrni jí až do skonáni. Nehájí dél život s\-ých, Le jen ten svatý klenot chrání. I ta korouhev svcená O bída! k siré zemi klesla. Neb již ta ruka zdrcena, Jenž do bitvy ji smle nesla. Le jinoch ruský piskoí A s žerdi klenot vzácný strhne- Kol pásu si jej obtoí A pak sebou zas k zemi vrhnf^. Pes tlo jeho kostva dav V divokém tanci dál se ž^^ne. Až on, as pravý uhlídav, Se vzchopí z trávy pokrvené

25 A k lesu rychle utíká, On nebží, on vtrem letí, Za ním pak hrza všeliká A na sta kulek ve záptí. Ach, jinoch na pl cest skles! Krev tee z rány otevené; Vzchopí se zas a tu již les Xad ním svou hustou stechu klene, Pod tímto krovem zeleným Dobrému mládci krev ubíhá, A ped zrakem zakaleným V obrazech erných smr se míhá. Le ješt jednou povstane! Procitna ze sna smrtelného Mne sob zraky ztrhané Co vidí ze zákrytu svého? O pežalostné patení! Vidí on Rusy na útku, A Turky v divém nadšení Co vítze v nelidském vzteku. Tu projal mládce zármutek; On nezpomíná na své strasti, Ba ani na svj mladý vk. Le jenom na es drahé vlasti, A do díla se rychle dá, Vyhrabav hrbek v ln jeho S žalostí hokou pochová Korouhev pluku Muromského.

26 ; A bitva se zas valila Lesem, polem a šírou plání; Hra krvavá se konila, Nepítel za hory uhání Jej v pilném chvatu stíhají Obratní jezdcové Kozáci, A drahou koist sbírají Co odmnu po tžké práci Co se to tamo mniv Z hustého koví projevuje? To Rus! a ješt na živ, Neb k zemi prstem ukazuje. Hle! zem nedávno zkj^pená Snad skryl zde koist drahé ceny? Ach to korouhev svcená, Orel to ruský zkrvavený! Zavýskne carská družina, A bojovníka pl mrtvého Vloživše na ramena svá Nesou ped vdce mileného, Kdež koist etná složena: Turecká dla, plmsíce. Zbra perlami posázená A jiných ozdob na tisíce. I zhlédne Dbi, vdce ctný. Ten prvod, an se s drahou tíží Na žerdi prapor zkrvený Upí^ímo k stanu jeho blíží.

27 I ptá se, co to znamená? A uslyšev podivnou zprávu, Radostí v tvái zervená, Velebé ruskou est a slávu. Stará v é ž. yj staré vži slyšet lkáni Jako vtr tichy dech; Do temného naíkání Tajn šepce mrtvý mech. Kde hrad stojí osamlý, Kde te hnízdí lesní Bydlel druhdy rytí smlý A pekrásná jeho dce. V celém vkolí se skvla Jako rže spanilá, Cnotou srdce, krásou tla zv, Mnoho mládc ranila. A se uzavíti zdála Srdce jemné milosti, Pece k panošovi plála Láskou velou v tajnosti. Xesmlf staec znamenati, Kdo milostí k dcei vel; Neb jen rovnorodý státi K pravé sleny krásné ml.

28 Pece však se scházívali Y blízkém háji, pod hradem, Vrnost sob slibovali Pi msíku stíbrném. O jak blahými se mnli Pi svých slibech milosti! Ubozí! ach nepomnli Na budoucí žalosti! Le nedlouho skryta byla Milujících náklonnost, Sama sebe prozradila, A vybídla zuivost. Když se jednou lesem pustým Starý rytí z lovu bral, V háji mezi kovím hustým Tajný ráj jich vypátral. Jak když udeíením hromu Blesk za bleskem pospíchá, Když zsaáhne vrchol stromu, Listí jeho usychá. Tak se kmet znal v lítém hnvu. Jinocha hned v hlavu tal, Chladn však ubohou dvu K mukám vtším zachoval. Do vže ji nejtemnjší Kázal rychle vrhnouti, Z níž by muž i nejsmlejší Xebyl mohl prchnouti.

; 29 Tam procitne v zoufalosti Déva z mrákotného sna; Štírové jsou její hosti, Spolenice její - tma Vzchopit se a k míži bží: Aj tu zpév jí k uším zní; Dole, pode ernou vží Kráí prvod pohební. Hle, na rakvi z rozmariny Vnec panenský se skví A však místo Adelíny Nesou k hrobu- kamení. Aj v mladistvá nžném kvtu Švadla rže spanilá, Výhost davši zlému svtu Ctnou hlavinku sklonila." smutn pli Tak za rakví Muži v erném odvu, Až pak v dálí onmly Táhlé tóny nápvu. dvou boln trhne, Tu to Le nadarmo bduje. Darmo sebou na zem vrhne A bol stnám žaluje. Tak se trápí ve dne, v noci, \niž jaká nadje, ísikdo dvu z kruté moci Vysvobodit nespje.

30 Te již šest set jar tam pláe, Vzdychá truchliv a lká; Zdšené tam odtud ptáe V letu rychlém pospíchá. Každé noci slyšet lkáni, Jako vtru tichý dech; Do temného naíkání Tajné šepce mrtvý mech. Podnes ta vž ješt stojí Adelínin smutný byt; Kde se betan s mížkou pojí. Vidt v noci bledý svit. Vodníkova iievésita. ^íedla dívka z veera Xa kvtném behu jezera, A kvítí smutná trhala, Vlnám je do luna metala. Vy vlnky pijmte lásky kvt, A neste ho lychle v jinší svt; Mne svt hoejší netší, Kde láska vždy cos poheší. Tatíek dobrý v hrob spí, Macecha laje a zloeí; I družka zlá mne zklamala. Milého mi z nárue vydrala.**

31 Tak dívka lká i bduje, Vlnám svj náek svuje, A vlnky kepké podtají Dvrn jí cos šeptají. Co dva v srdci tajila, To vlna vln zradila. Zaslechna vodník plá dví, Na hladin vod se objeví. Tvá bledá, vlasy zelené, Na hrdle perly hlazené, Koraly vzácné u pasu Množí vodníkovu okrasu. Kloní se k dívce, lahodí, A slova sladká prohodí: Ty dvo sliná, pojd a poj, V palác tichý mne doprovo! Palác mj jasný, prhledný Na kišálových sloupech ní, V nm lahoda i Jak jen pomyslíš, pohova, hotova. Tam družky najdeš laskavé A hraky skvostné, blýskavé; Ku hrám i rychlým posluhám Na sta dvic po vli mám." Poslouchat dva svodný hlas, Zpomínajíc na lásky as, I dí na mysli zmámená: Ty mj jsi já nevsta tvá!"

! 32 A kouc to. milému vstíc letí, Držíf ji vodník v objetí, A voda, když to uzela, Xad nima se rvchle zavela. R u s a I k a. *) Ytýrek teplý vane dolinami, flle jak se útlé bízy kývají Pochotnou vni luka dýchají A všecky strán slynou kvtinami. Slunéko mocné jasn zasvítilo A z vod podivnou chasu vyvábilo. Tam na pobeží ve vysoké tráv Hiy, tance vedou nahé díviny; Obsypaly se nimi luiny, I po vrbách kolébají se hrav. Jich zpvy, ekbys, kvítk povzdychání, A tance frašné vtr potýkám. Jitrem žhavým planou jich An vtry s vlasy si pohrávají; Tu jedny perly z rosy sbírají, ;N"a pavuiny je navlíkajíce, mladé líce, Jiné zas z kntí pel hebounký metou A do vlas jej za okrasu pletou. *) o llusalkách viz pnu Šafaikovo pojednání v asopisu musejním na f, 1833 str. 257.

33 Ach bda tomu, kduby v této chvíli Z pozeman se vmísil mezi n, A buto náhodou, neb bezvinn Rušit chtl blahou jejich kratochvíli! Rusalky zlou by nad ním pomstu vzaly, Do smíti by ho s smíchem ulechtaly. Dvátko sliné dít osielé Slo navštívit bratíka v nemoci, A jakby vtry bralo k pomoci. Pospíchalo po louce osamlé. Tu radovánky Rusalek užírá, Zasem i leknutím div neumírá. Bží, utíká neb v uších jí znly Povsti hrzné, asto slýchané; Obrazy ve snách druhdy vídané Zde tla nubyly a oživly. Bží, utíká, svt se ped ní míjiá, An jedna z Rusalek v patách ji stíhá. Tíi^is mne, ach pus mne, bratr mi umírá, A nikdo pi nm k vrným obsluhám! Nech mu posloužím, sama líky dám, Nech ruka má pot smrtelný mu stírá." Bží dívina, svt se ped ní kmitá, Rusalka ji za bílé ruce chytá. Poslechni, dve, milé, hezké dít! Pohádk}^ pkné a nesnadné znám; TJhodneš-li je, propuštní dám, íseuhodneš-li, ulechtám t hbit. Xuž! napni rozum, bys vše rozeznala A pravdy svtlo ze tmy vyerpala. Jan z Hvzdy. I. A

34 Povz, co roste a to bez koene? Co bží beze všeho puzení? Které as divohojné koení Bez kvtu kvte, nikdy neseené? Xuž! napni rozum, at se ti otvírá, Sic oko tvé bratíka neuzírá! " Pohádka tvá rozum mi neuhnte! Bez koene roste jen kamení, A voda vždy bží bez puzení: Bez kvtu kapradí na stráni kvte ^ Ubohá dívka! smyslu neseznala, Rusalka ji se smíchem ulechtala. Slepého krale siiirf. )ojovný král ech Jan sedl ve stanu svém, Kol nho eští páni v rouše ocelovém. Slyšelt král z podálí zbraní ohromný tesk, Slyšel me setkání, nezíral však jich blesk. Uchem poslouchal bystrým, divý jak bouí boj, Nepítel vítzí-li, i statných ech roj? I zatruchlil nemálo slepý kmet v srdci svém, Ze jemu též nedáno klesnout na loži ctném. Ha, tu v uších mu zazní divý nepátel ples, Dupotem se ozývá planina, strá i les, A vezdy blíž a blíže valí se rázná se : Tu král vzchopiv se, váží v ruce svj pádný me.

A každý, kdož u krále, pobízí k prchnutí, An ze YŠech stran nemylné hrozí zahynutí; A však jakj-m to hnvem královská tvá se rdí? ^áže se: Kdo jsou ti, jenž takto mi radí? tomstvo má-liž íci: Hle, statný ech král, rstný rek to druhdy, jsa stár amíít se bál? feo z vás volí padnouti spolen s pánem svým, Nuž svažte poutem pevným své kon s hebcem mým." Poslušní krále svého rytíi vše plní A tam vedou slepého, kde bitva se vlní. Tisícové tu klesnou pod meem královým, I klesne kmet slepý též a eští páni s ním. Ilorymiruv skok. Vo lid všechen spchá k Vyšehradu? Co ten etný shon as znamená? Rytí jeden, zpáchav hroznou zrada, Meem skoniti dnes život má." Tak ode rt ke rtm hlasno znlo, Opustivše rychle chýže své Všecko tamo k Vyšehradu splo. A hle, na prostoe hradu svého V stedu sedl kníže povýšen; Lopotové, leši Prestol vládykami vkol nho, obklíen. Nmo bylo: aj tu kynul kníže, A ihned tmavého sklepení Praskotem se otevely míže. 3*

36 Vyjde jinoch švarný: poklid jemu Zejm z modrojasných oí plál, Pokloniv se slušn soudci svému, S pokorou te ped knížetem stál A lid trne podivení nové Pojme jej : z úst stera : Milost! zní z, Pomstu! hulákají kovkopové. Poslyš, z eho tebe lid mj viní,** Pone pi-ísn Kezomysl knz; ^ Pakli myslíš, že ti kivdu iní, Smle na žaloby odpovz!" A jak valná eka s jezu huí. Takým vztekem hlasy kovkop V jedno: Žhá a zrádce jesti!-^ zvul I Tresci smrtí jej, o mocný kníže! Kopaniny naše zavalil, Všecko zhubil, nad hlavami chýže Verejší nám noci zapálil." Naež kníže: Umeš práva mocí; Neb jsi spících bratí nešetil, Zniiv dlouhou práci jednou nocí "^ r I dí jinoch: Chci dle slova tvéha- Výroku se voln podrobit; Xež YŠak poslední života mého Neslavn pohasne svit, Dovol, bych jen ješt jedenkráte Na svém oi projeti se sml, Jenž mne k sláv nosil tolikráte!-'

: 37 Usmál kníže se, ka: Má se státi; Bychom však se kratochvilí tvou.zrady jakés nemli co báti, Všechny brány nech se uzavrou!'' S knížecím te rytí povolením Hbit osedlal si milý k, Lichot mu jemným lahodním. Ka oi když Ilorymír již sedl, Tikrát vesele si zavýskal. - Vzhru Semíkul" a o s ním sletl Jedním skokem s vyšehradských skal. - Ha, tenf jist pohben v chladném klínu!" Zvolá kníže ; však když dol zí,.spatí letti ho k Radotínu. Jezd pro nevstu. 4lede hrab lesem, jede Na koníku vesele - Co se rdí ty hory šedé? Co mi mráz jde po tle? Aj koníku, Mj vraníku, Co jedeš tak nesmle?" A rytí po celou cestu Bádá zvíe milené: 3,Dnes mi poneseš nevstu Tam z té tvrze ervené. Aj v okénci Po milenci ^írá dve ržené!

38 Ale vraník hlavu véší, Jak by mu cos scházelo^ A rytí se z toho zdsí, Není mu víc veselo: Co se v lese Listí tese, Jak by jezd mi zrázelo?"^ I pobodne zvíe vrné. Pohodne je v slabiny; Aj jak mizí houšté Aj jak mizí hájiny! y hrze tejné Z arodjné erné, Letí v spchu krajiny. A když na plá povyjede. Všecko se tu zelená; Tamo s hory temnošedé Hrad milý se ervená. Je, koníku. Mj vraníku! Ceká dva ržená." Již dojíždí v hradní bránu, Aj tu smutek užírá! Otázka : Kdo zesnul v Pánu?"" Xa rtech jemu umírá. Tvá se mní, V pedcítní Slzu s oka utírá.

39 A když v ernou kobku vkroí, Hle, tu rakev zastená! Strhne víko ach, co zoí! Nevsta to milená! Ach, mé zdání!-' Zvolá v lkáni, A nmé na rakev ernou Její Oi kalné upírá. lno dvu vrnou, Štstí lásky zavírá. V onom svt Blaho kvte!'- Vzdychne si a umírá. Hnévsa i 3Iira. ILesem divokým, strašlivou pouští Bére se Míra spanilá; Vždy hloub se zaplitá v erné houští^. A dívka bledá se i listu leká; Okem zplašeným se v háji ozírá, A báze útlé srdce sevírá. Co Hnvsa jarý v daleké dlí vlasti,. Chvíle utšené více nemá, S ním uprchlý milosti slasti, A Míra na návrat darmo eká. Zdálo se jí, že pa v sei zrádné; Od té chvíle nemá tchy žádné.

40 U skály stane tmavém ve stínu, Na hbet mechový zatlue zdšena: I praskne skála a z ema klínu Vyjde babika shrbená. Hladí pobledlé tváe dvince. A s smíchem uvádí Míru do síce. Jist panenku láska souží, Starou že babiku v skále hledá? Po milenci jist nadarmo touží, O, že milost jí spáti nedá? Nekvl, uhlídáš Hnvsu svého Mocí árnou ze zrcadla mého." A tím za sebou sleinku táhne, Potichmo slova mluví tajená, Pak se zrcadla roušku stáhne, A Míra se lekne co la zplašená: Vidí v boji Hnvsu, jak se potácí, I jak bez vláidy s kon se kácí. Jiný tu obraz! Miláek vrný Ve vlastní krvi nm se brodí; Pi umírajícím kleí mnich eniý, A kolkol vojíni smutni hledí. Míjí zjevení; te v stinném houští Družina Hnvsu do hrobu spouští. Tu klesne Vlásky jejími Co lilie dva v mdloby lno temné, vtérky vjí. zblednou líce jemné, A bez ducha jesti tílko její. Procitne a kol zraky v háj upírá ^i jeskyni však, ni babiku nezírá.

: : 41 Vzchopí se dva v bolestném Ikáiií, Z háje prchá, rozumu zbavena. Po hrad mutné zní bdování Nadje má zmaena zmaena!" Yyjde msíek, a z okénka Hledí dva boln, div do venka. Hledí, hledí; ale hvzda žádná Útchy jí ubohé nepodá. Smutno kolkol a temnota zrádná, V háji slavíek neklokotá. A hle, z povstné skály klínu Jakby tisícero táhlo stín. Ha slyš, tu dusot na hradním most A hlas: Otevi, milenko drahá! Vracím se z krvavé války pozd, A venku to na mne hrzn sahá!" Otevi, otevi!"' volá to stále; Ka hrad však je slov na mále. Zahmít to na bránu a brána vzlítne Mluv, panoši, zdali slena bdí, Ci sen ji kojí? O, nech procitne, A vstíc milenci svému letí!" Tak Hnvsa jarý, a panoš prst vztáhne: Tam ve komrce milostí prahne!" Vrazit do komnaty mládce vrný. Hledí na lze a trhne sebou: Co to? zda pravda i mam je erný? Pozdvihni, milenko, hlavu svšenou! Mlíš? Neznáš milence svého, Milence dá"s"no oplakaného?"

!; 42 I obejme milenku, hladí jí líce, Heje na srdci tlo studené. O darmo! život se nevrátí více Co v íši Morany, tof ztracené. Zhaslat Míra, co jasná s\ice, A Hnvsu neuzel nikdo více. Svatba na Slavétiné. Tré romancí. /^i na hrad Slavtín Bolné rozléhá se lkáni; Táhne se skrz dlouhé sín Od veera do svítání. I. Slena Mina to bduje Plaíc pro milence svého, Že se dlouho nevracuje Zpátky z boje krvavého. Dávno již se milovaly Srdce jejich láskou vrnou Ale mraky stahovaly Se nad nima v boui ernou. Žádná jiskra nesvítila Nadje jim ku spojení; Ale láska posvtila Srdce v svatém zalíbení.