Od kamery do kokpitu soutěžního vozu Autor: Vlastimil Resl, 2. 1. 2013 11:30 David Poplštein (20. 2. 1992) má za sebou nejlepší sezónu své tříleté kariéry. Bývalý fotbalový brankář mládežnických týmů TJ Slavoj Obecnice poznával taje automobilových soutěží nejdříve jako kameraman zlínské firmy JNK Studio, poté strávil dvě sezóny v Rallye Cupu vedle svého obecnického souseda Pavla Steinera. Letos přestoupil k Jiřímu Zahrádkovi a společně absolvovali premiérovou sezónu v Poháru ČR. Blýskli se několika velmi pěknými výkony, především krkonošským vítězstvím ve třídě SA1. Pět dokončených soutěží je nakonec v jejich kategorii vyneslo na konečnou bronzovou příčku. Profil Davida Poplšteina na ewrc-results.com Davide, pocházíš z Příbramska, které je soutěžím zaslíbené. Předpokládám tedy, že jsi k nim měl blízko od malinka? Po příbramské soutěži mě rodiče vozili už v kočárku. Touhy po usednutí do kokpitu soutěžního vozu mě však postihly až mnohem později. Když jsem začal studovat středoškolské dřevařské učiliště v Hluboši, kde sídlí Montcar Autosport, potkával jsem se s Jirkou a Petrem Bryndovými ve školní jídelně, kam docházeli na obědy. Spoustu slavných rallyových jmen naleznete i v mém bydlišti Obecnici. Žijí zde otec a syn Bergerové, Marian Šín, Zbyněk Novotný či Michal Hylán. Ten mně a tátovi kdysi opravoval naše stodvacítky. Kousek od nás bydlí také Pavel Steiner. Právě jeho jsem se předloni před Rallye Show Velký Rapotín zeptal na ICQ po zhlédnutí volné kolonky u místa jeho spolujezdce, s kým pojede. Třeba s tebou, odpověděl a já si odbyl svoji spolujezdeckou premiéru. V oné soutěži jsem zároveň poprvé zaregistroval jméno mého současného pilota Jirky Zahrádky. S Pavlem tehdy zrovna končil působení Jirka Pelikán. Při mém výměnném studijním pobytu ve slovenském Prešově spolu ještě odjeli Kralovice, načež jsem už vedle Pavla usedal dva roky já. Učil jsem se od piky a občas se nevyvaroval chyb. Vždyť mi bylo teprve sedmnáct let a neměl jsem žádné řidičské zkušenosti. Helmu jsem mohl nasadit pouze díky výjimce organizátorů, kterým za ni děkuji. Zkoušel jsem zdokonalovat psaní rozpisu. Čísla přes půl stránky jsem zmenšil na třířádková. Rázem jsem nemusel tolik listovat a zároveň jsem snížil spotřebu tužek a sešitů. S Pavlem jsme bohužel často odstupovali pro technické problémy, mnohdy z předních příček nejen třídy A1, ale i absolutního pořadí. Pak mě však časově velmi vytížila maturita a zatoužil jsem po změně. Spolupráci s Pavlem jsem tak ukončil. Za zasvěcení do tajů rallye mu děkuji.
Jak vzpomínáš na Rallye Cup? Už když jsem Rallye Cup objížděl jako divák, moc jsem fandil především Polákům. Jsou to sympaťáci a na rozdíl od mnoha našich drží i ta nejvíce srdcová místa. Též nabízí pohled na hodně netradiční techniku sierry, bavoráky byť o homologaci by se dalo hodně polemizovat. Trubky z lešení místo ochranného rámu hovoří za vše. Nejvíce mě zaujal Pawel Winiarski s cinquecentem. Jeho dravost mi připomínala Vendu Kopáčka z časů řádění s wartburgem.
Před uplynulou sezónou jsi přestoupil k Jiřímu Zahrádkovi. S Jirkou jsem si odbyl premiéru na Vrchovině, která pro nás skončila už na přejezdu k úvodní erzetě. Na Kopné jsme pro změnu jeli bez interkomu vinou baterie vybité na Vrchovině. Fantastické byly Krkonoše. Do poloviny soutěže jsme za sebou drželi Jirku Kašpara i Jirku Hendricha. V servisu, při studování výsledkové tabule, za mnou přišel Petr Šimurda se slovy: Ty jsi ten od Zahrádky? Vy jste dobrá hovada. Na osychajících tratích jsme v absolutním pořadí klesli, vítězství ve třídě SA1 jsme si však pohlídali. Krkonoše považuji za svůj dosavadní nejlepší výkon i výsledek. Naopak Pačejov se nesl ve znamení několika krizí na každé vložce. Moc mě zaujal obrácený muničák. U startu a cíle je sice dost letecký, vjezdem do lesa však začíná pravý soutěžácký ráj. Nádherné byly Jeseníky. Na jejich pořadatelích je hodně znát, že závody zorganizovat umí, byť jejich prioritou jsou vrchy. Perfektní byl například krásný a prostorný servis na autobusáku.
Během letošní sezóny jsi také zaskočil na horkém sedadle vedle Tomáše Herolda. Ve Vyškově jsem po roce usedl do swiftu, když jsem zaskočil vedle Tomáše Herolda za pracovně zaneprázdněného Prochyho (Marek Procházka, pozn. autora). Zlobily nás však vypůjčené svíčky. Stavět po každém kilometru moc zábavné nebylo. Po páté erzetě jsme proto se šestnáctiminutovou ztrátou rezignovali. Bohemku s Honzou Dostálem a felicii po Gejšovi (Luboš Gešvinder) jsme měli jet druhý den v rámci Rally Bohemia Open. Na to už ale bohužel nedošlo
Máš nějakou oblíbenou soutěž? Z letošních soutěží u mě jednoznačně vyhrály Krkonoše. Za organizaci i chování k posádkám zasluhují jejich pořadatelé absolutorium. Dostali jsme dokonce výborný řízek s okurkou. Tehdy jsem ještě nedržel dietu, a tak jsem si moc pochutnal:-). Na Kopné jsme zase dostali minerálku. Vysněnou soutěží je moje domácí Příbram. Bydlím na sádecké erzetě, a ta se mi jede kolem baráku. O vesnici dále skončil v roce 2007 v kotrmelcích Emil Triner se subaru. Hezká byla také tochovická rychlostka. Její úsek po startu už je ale hodně rozbitý a možná i proto se v posledních letech nejezdí. Při seznamovacích jízdách mě fascinovaly tratě Bohemie v čele s úžasným Návarovem. Členité silničky, klikatící se ze zatáčky do zatáčky, žádná jízda v omezovači. Škoda, že jsme se na nich nesvezli v ostrém průjezdu. Naopak Barumka, kde jsem jel špióna Honzovi Jelínkovi, mě nezaujala vůbec. Nemít IRC a evropský šampionát, byla by to naprostá nuda s pořád stejnými erzetami a tragickou městskou. Zažil jsi ve tvé kariéře nějakou havárii? Karambol jsem zatím zažil jen v civilním voze. Předloni na Silvestra jsem jako čerstvý držitel řidičského oprávnění odvezl přítelkyni domů a při odjezdu se mi při vyřazení rozpojilo táhlo řazení. Přece jen Mitsubishi Colt náš současný najížďák už nepatří k nejnovějším. Mohl jsem řadit jen jedničku, trojku a pětku a odvezl auto do servisu. Po opravě mi cestou z něj byla dvě stě metrů před mým bydlištěm silnice úzká. Na Příbramsku se v zimě vyjma města a tří hlavních tahů vozovky nesolí. V blbé, opačně klopené, pravotočivé zatáčce, jsem se dostal mimo vyjetou kolej a bokem trefil sousedův Volkswagen Crafter. Hned jsem volal zpět do servisu, že jim vezu colta zpět. Daleko ke kotrmelci jsme neměli s Jirkou Zahrádkou v Pačejově. Kluci před námi rozházeli protikatovací gumy a my se po trefení jedné z nich projeli po dvou kolech. Měl-li bych tehdy svoji současnou váhu, asi poroučeli:-). bychom se
Jak jsi na tom se vzory? V době mé fotbalové kariéry byl mojí jedničkou gólman Chelsea a české reprezentace Petr Čech. Líbí se mi zcela revolučním brankářským stylem i lidským přístupem. Prostě obyčejný kluk, jemuž nestoupla sláva do hlavy. Ze soutěžáků preferuji Daniela Elenu. On a Sebastien Loeb jsou obrovskými osobnostmi. V našich krajích uznávám sympaťáka Pavla Kohouta. Oceňuji, že nyní ve své funkci v AJR dovede vyslechnout i nás z hloubi pole. Od malička jsem také preferoval piloty, jedoucí pro diváky. Nejbližší mi v tomto ohledu jsou Emil Triner a Mirek Janota. Pamatuji si, jak jsem jednou našel videokazetu z Příbrami 1992. Na jednom záběru jsem já, spokojeně sledující z kočárku posádky v závodních autech. Největší radostí pro mě tudíž je vykouzlit dětem úsměv na tváři. Vzpomínám si na ten pocit ohromného štěstí, když jsem jako malý capart na přejezdech mezi erzetami mával všem posádkám, po jejich odpovědi, zablikání či zatroubení. Nyní se do jejich pozice dostávám já. A je to pro mě to nejhezčí, protože se v očích těch dětí vidím stejně, jako jsem se kdysi viděl v očích bývalých závodníků. Zbývá ti čas na další koníčky? V mládí jsem chytal za fotbalový TJ Slavoj Obecnice. V sedmnácti letech mi povolily kolenní vazy a musel jsem skončit. Vadila mi též korupce i na úrovni té pralesní ligy. Rozhodčí byli schopni ovlivnit zápas za párek, pivo, rum či odvoz domů. Nyní mě moc zaujal volejbal. Příbram spolu s Libercem vládne UNIQA lize a nechybím na žádném zápase. Sám volejbal rekreačně hraji, i když je to v mém podání spíše takový fotbal s povolením hrát rukama prostě místo FC kopni vedle je to FC plácni vedle:-). Rád chodím do přírody, dobré zvířátko je moje přítelkyně Veronika:-). Nepohrdnu ani gaučingem. Podívám se na pěkný film, na PC hraji hry, nejraději Richard Burns Rally. S Jirkou Zahrádkou máme i vlastní auto s naším designem. Na francouzských tratích jsme ho však načali a na stažených Strýčkovech dorazili:-). Hrával jsem i po síti, ale dnes jsem nezávislý. Jedu týden po odehrání turnaje po stejných tratích jako jeho účastníci a porovnávám si časy. Je obdivuhodné, jak nadčasovou záležitostí se tato hra stala. Za těch mnoho let změnila fyziku, auta, tratě a i díky ní žije
Richard Burns pořád s námi. A co tvé civilní zaměstnání? Po státní maturitě v oboru dřevařství jsem se vydal jiným směrem, konkrétně na dráhu finančního poradce. Na to, že se učím a začínám, si na nedostatek práce nemohu stěžovat. Ještě před usednutím na sedadlo spolujezdce jsem také natáčel záběry pro zlínské JNK Studio. Pokud zrovna nesoutěžím, věnuji se této činnosti dosud. Podobně jako Michal Nedbal, jenž nyní vodí po našich tratích jednu z mála stovek, jsem tak poznal soutěže nejdříve zpoza hledí kamery:-). Závěrem bych chtěl poděkovat rodině, přítelkyni a všem kamarádům za podporu a nejen tu finanční.