MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE KATEŘINA CRHOVÁ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2009 KATEŘINA CRHOVÁ

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Způsoby volného ustájení dojnic Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Gustav Chládek, CSc. Vypracovala: Kateřina Crhová Brno 2009

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Agronomická fakulta 2007/2008 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Kateřina Crhová Zootechnika Zootechnika Název tématu: Způsoby volného ustájení dojnic Rozsah práce: 35 až 45 stran Zásady pro vypracování: 1. Autorka provede vyhodnocení volného ustájení dojnic 2. V rámci řešení provede také jednoduché sledování preference boxů u dojnic 3. Pokud se týká způsobů volného ustájení dojnic zaměří se zejména na: 4. - Volné kotcové ustájení 5. - Volné boxové stelivové ustájení 6. - Volné boxové bezstelivové ustájení 7. U každého způsobu ustájení bude jeho charakteristika a dále posouzení jeho vhodnosti v současných podmínkách chovu dojnic Seznam odborné literatury: 1. DOLEŽAL, O. Komfortní ustájení vysokoprodukčních dojnic. VÚŽV Uhříněves, 2002. 129 s. ISBN 80-86454-23-1. 2. Czech Journal of Animal Science od roku 1990 3. Farmář od roku 1990 4. Náš chov od roku 1990 5. Urban, F., a kol.: Chov dojeného skotu. 1. vyd. 1997. ISBN 80-901100-7-X Datum zadání bakalářské práce: říjen 2006

Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2008 Kateřina Crhová řešitelka doc. Ing. Gustav Chládek, CSc. vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Způsoby volného ustájení dojnic vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiložené seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. diplomanta. podpis

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou vyjádřila své díky prof. Ing. Gustavu Chládkovi za odborné vedení během zpracovávání této práce, panu Aleši Kvardovi a celému kolektivu pracovníků společnosti GenAgro Říčany za umožnění realizace pozorování v areálu své farmy a Bc. Zdeně Prokopcové za pomoc s anglickou verzí abstraktu.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na problematiku volného ustájení dojnic a to především na ustájení boxové, kotcové, stelivové a bezstelivové. Je sledován současný stav technologií využívaných v současné době na území České republiky i trendy jejich dalšího vývoje. Každá technologie je vyhodnocena z hlediska svých výhod a nevýhod a perspektivy využití v dnešních podmínkách chovu dojnic. Dále jsou představeny možnosti konstrukce samotných stájových objektů, včetně rekonstrukcí nevyhovujících vazných stájí a je pojednáno i o vlivech působících na ustájená zvířata, jenž mohou být vhodně či nevhodně použitou technologií ovlivněny. Vlastní pozorování je zaměřeno na preferenci jednotlivých boxových loží dojnicemi. ABSTRAKT This bachelor s study is focused on problems of a free-stabling dairy cows, especially the stabling in pens, in boxes, with a bedding or without. In the middle of the interest stand technologies presently used in the Czech republic and new trends of their next development. I evaluated advantages and disadvantages of each technology and prospects of their application in actual conditions of the cattle breeding. There are introduced possibilities of the construction of the stabling, ways of the reconstruction of unsuitable tie-stands and factors with the positive or the negative effect on stabled animals, which are given by the used technology. My own observation is focused on individual boxes preferenced by dairys.

OBSAH 1 ÚVOD... 3 2 CÍL PRÁCE... 3 3 SOUČASNÁ SITUACE CHOVU DOJENÉHO SKOTU V ČR... 3 4 USTÁJENÍ DOJNIC... 3 4.1 Požadavky na ustájení dojnic... 3 4.1.1 Požadavky z hlediska legislativy... 3 4.1.2 Biologické a etologické požadavky na technologii ustájení... 3 4.2 Způsoby volného ustájení dojnic... 3 4.2.1 Kombinované boxy... 3 4.2.2 Volné boxové ustájení... 3 4.2.3 Volné ustájení s plochými kotci se stlanou lehárnou a sníženým krmištěm...3 4.2.4 Volné ustájení s lehárnou na hluboké podestýlce se zvýšeným krmištěm. 3 4.2.5 Volné ustájení s vysokou podestýlkou, sníženým krmištěm a lehárnou s podlahou o sklonu 7-10%... 3 4.3 Reprodukční stáje a porodny krav... 3 4.4 Pohybové plochy ve stájích... 3 4.5 Řešení novostaveb pro ustájení dojnic... 3 4.5.1 Vzdušná stáj... 3 4.5.2 Přístřešková stáj... 3 4.6 Modernizace a přestavby vazných stájí... 3 4.7 Welfare dojnic... 3 4.7.1 Přístup k pitné vodě... 3 4.7.2 Přístup ke krmivu... 3 4.7.3 Možnost pohybu a uplatnění přirozených modelů chování... 3 4.7.4 Kontakt s jedinci stejného druhu a tvorba sociálních vazeb... 3 4.7.5 Vhodné mikroklima stáje, osvětlení a větrání... 3 4.7.6 Vhodné řešení a konstrukce boxů, podlah a technologických zařízení... 3 4.7.7 Zajištění individuální péče... 3 4.7.8 Zajištění veterinárně preventivních opatření... 3 4.7.9 Možnost řešení havarijních situací... 3

4.7.10 Zacházení se zvířaty... 3 4.8 Technologie vhodné pro volné ustájení... 3 4.8.1 Identifikace dojnic... 3 4.8.2 Odkliz chlévské mrvy a kejdy... 3 4.8.3 Technologie a technika zakládání krmiv... 3 4.8.4 Technologie a technika napájení... 3 4.8.5 Technologie a technika nastýlání... 3 4.8.6 Technologie a technika větrání... 3 4.8.7 Drbadlo... 3 4.9 Nejčastější nedostatky českých stájí... 3 5 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ... 3 6 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE... 3 7 ZÁVĚR... 3 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 3 9 SEZNAM TABULEK... 3 10 SEZNAM OBRÁZKŮ... 3

1 ÚVOD Každý živočišný druh, skot nevyjímaje, má na okolní prostředí specifické nároky. Tyto požadavky se vyvíjely během evoluce toho kterého živočišného druhu a nebylo možné je zcela změnit během relativně krátké doby domestikace. Tím, že člověk začal chovat některé druhy zvířat pro produkci potravin a dalších komodit pro svou potřebu, došlo k vyloučení zvířat z jejich přirozeného prostředí. Od tohoto okamžiku se chovatel stává odpovědným za podmínky, v nichž budou jím chovaná zvířata žít. O výsledné užitkovosti zvířat spolurozhodují čtyři faktory: plemeno, krmení a výživa, prostředí a lidský faktor. Pokud jeden z těchto faktorů chovatelského komplexu projevuje svoji nedostatečnost, stává se pro užitkovost limitujícím. V případě prostředí pro chovaná zvířata je to člověk, který víceméně může ovlivňovat všechny výše uvedené faktory (F. Urban, et al. 1997). Kontinuální tvorba chovného prostředí, které by se blížilo prostředí ideálnímu, by měla být jedním ze strategických cílů chovatelské práce, protože pouze ve vhodném prostředí jsou vytvořeny vhodné podmínky pro využití živin a energie krmiv a tím i k dosažení co nejvyšší produkce. V dnešní době hraje přední úlohu ve vytváření vhodného prostředí pro chov skotu technologie jeho ustájení, jelikož zvířata tráví naprostou většinu času právě ve stájích. Volba optimální ustajovací technologie může spolurozhodovat o úspěchu chovu a jeho ekonomické efektivitě. 2 CÍL PRÁCE Cílem práce je vyhodnocení problematiky volného ustájení dojnic se současným provedením jednoduchého sledování preference boxů u dojnic. Práce je zaměřena zejména na: volné kotcové ustájení, volné boxové stelivové ustájení, volné boxové bezstelivové ustájení, uvedení charakteristik každého způsobu ustájení a posouzení jeho vhodnosti v současných podmínkách chovu dojnic. 3 SOUČASNÁ SITUACE CHOVU DOJENÉHO SKOTU V ČR Pokud se díváme na české zemědělství jako na celek, základním trendem porevolučního vývoje je zvyšování produktivity práce při současném snižování počtu zaměstnanců v oboru. Obdobnými trendy se řídí i vývoj v chovu skotu. Docház ke snižování stavů zvířat, zvyšování jejich užitkovosti a k diferenciaci užitkových typů, 9

kdy původní stáda s kombinovanou užitkovostí procházejí holštýnizací a ve výkrmu rostou počty zvířat specializovaných masných plemen (J. Říha, et al. 2002). V současné době je v České republice chováno 1 401 607 kusů skotu, z toho 405 532 kusů patří k dojeným plemenům (J. Holá, 2008). Mezi lety 2007 a 2008 průměrná užitkovost dojnic vzrostla o 2,8% (M. Hrubá, 2008) na 7 537 kg mléka za normovanou laktaci (305 dní), což představuje meziroční nárůst o 172 kg (J. Holá, 2008). V návaznosti na tento nárůst se o tři dny prodloužilo mezidobí (na 412 dní). Co se týče plemenného zastoupení, v rámci České republiky je pro produkci mléka nejčastěji chovaným plemenem holštýnský skot zastoupený 51,43%, po něm následuje plemeno České strakaté s 42,59% (J. Holá, 2008). Podle údajů z 15.12. 2001 35% stájí tvořily stáje s kapacitou do 99 ustajovacích míst, 33,3% stáje se 100 199 ustajovacími místy a 31,7% stáje s 200 a více ustajovacími místy. Malé stáje s kapacitou do 60 ustajovacích míst přitom tvoří jen 17,5%. Ve zkoumaném vzorku 63 farem používalo 4,8% kombiboxy, 39,7% volné ustájení a 55,6% stájí bylo vazných, přičemž vazné ustájení zcela převládá u stájí s kapacitou do 60 ustajovacích míst, kde činí 81,8%. Naproti tomu, u kapacit nad 200 ustajovacích míst je to jen 20%. I přes tyto poměrně vysoké počty je vazné ustájení na ústupu, neboť je technologií zcela neperspektivní a nevyhovující welfare zvířat (O. Doležal, et al. 2002). 4 USTÁJENÍ DOJNIC Pro chov dojených plemen (mléčná a kombinovaná) bývá stáj členěna na produkční stáj (oddělení) pro krávy během laktace a reprodukční stáj (oddělení) pro krávy stojící na sucho a v období porodu. Produkční stáje slouží pro ustájení dojnic zpravidla od doby 5 10 dní po porodu do doby maximálně 60 dní před porodem (F. Urban, et al. 1997). U obou stájí (oddělení) máme různé možnosti jejich technologického řešení. 4.1 Požadavky na ustájení dojnic Ustájení lze hodnotit z různých pohledů, z nichž každý přináší vlastní požadavky na používaný systém, které musíme brát v potaz a zasadit se o jejich naplnění. 4.1.1 Požadavky z hlediska legislativy K podmínkám chovu dojnic se vztahuje zejména zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 v platném znění (Po rozsáhlé novele tohoto zákona pod č. 77/2004 10

Sb. je úplné znění vydáno pod č. 149/2004 Sb.), vyhláška č. 208/2004 Sb. O minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, vyhláška č. 191/2002 Sb. O technických požadavcích na stavby pro zemědělství (v příloze č.1), vyhláška č. 296/2003 Sb. O zdraví zvířat a jeho ochraně, směrnice Rady EU č. 98/58/ES., směrnice Rady Evropy č. 98/58ES. a česká státní norma: ČSN 734502. Mimo uvedeného se k této problematice vztahují některé další dokumenty, např. doporučení Rady Evropy týkající se skotu ze dne 21.10.1988, Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, řada evropských smluv č. 87 (z roku 1976) tato dohoda byla implementována do našeho právního řádu pod č. 21/2000 Sb. m. s. (V. Šťastný, 2007). 4.1.2 Biologické a etologické požadavky na technologii ustájení Při výběru technologie ustájení je třeba odpovědět na otázku, jaké podmínky vnějšího prostředí mohou uspokojit biologické potřeby zvířat. Tvrzení, že tyto potřeby mohou být nejlépe uspokojeny jen v podmínkách totožných s přirozeným prostředím výskytu živočišného druhu neobstojí, neboť například v zimním období v našich zeměpisných šířkách dochází k nedostatku vhodné potravy. Směrodatným ukazatelem tedy není pouze to, do jaké míry je původní přirozené prostředí zajištěno v konkrétních podmínkách stáje, ale především míra v jaké se pocit pohody zvířat projevuje přirozeným chováním (F. Louda, et al. 1999). V USA se při hodnocení stájí pro skot běžně využívají indexy komfortu, například CCI (cow comfort index), vyjadřující procentický podíl ležících krav, nebo naopak SSI (stall standing index), započítávající krávy stojící. Index SUI (stall using index) nás informuje o množství krav, které právě leží v individuálních lehacích boxech. Hodnocení je doporučeno provádět 1 2 hodiny po návratu dojnic z dojírny (Anonym, 2006). V současné době používané technologie chovu hospodářských zvířat často už svou samotnou konstrukcí ztěžují zvířatům přirozené projevy chování, nebo je i úplně znemožňují. Nevhodnou volbou konstrukce, nebo nedostatečnými rozměry stání a boxů může docházet i ke zraněním zvířat, časté jsou odřeniny a zhmožděniny. Ještě v poměrně nedávné době byl tento stav považován za normální například podle výzkumu z roku 1975 jeho autoři Kaemmer a Tschanz uvádějí, že u 30% zvířat z hodnocených stád chovaných ve volných boxových stájích tehdy obvyklé konstrukce vyskytují zhmožděniny, odřeniny a tržné rány a to především ze strany na hleznech, 11

stehnech a na sedacích kostech. Poškozovat zdravotní stav chovaných zvířat může dále například nevhodné stájové mikroklima, nebo krmná dávka obsahující příliš vysoké množství jádra na úkor objemných krmiv (F. Louda, et al. 1999). Při etologickém pozorování hospodářských zvířat se obvykle při vyvozování závěrů nezaměřujeme na měření jejich fyziologických funkcí, ale na pozorování a zaznamenávání jejich reakcí na okolní prostředí. Z přehledu kvalitativních vztahů mezi zvířetem a prostředím lze odvodit kvalitativní ukazatele pro hodnocení ustájení. Pro nás jako chovatele jsou nejsnáze zjistitelné ukazatele chování zvířat, které jsou zároveň nejkomplexnější a nejcitlivější. Ke změnám v chování zvířete dochází bezprostředně před, nebo současně s fyziologickými změnami, proto nás mohou jako první varovat, že podmínky se staly pro zvíře nevyhovujícími, přičemž onemocnění, poranění, či úhyn by se vyskytly až po delší době jejich působení na zvíře. Pro zjišťování fyziologických ukazatelů by bylo potřeba speciální přístrojové vybavení a je obtížné stanovit nějaké optimální hodnoty, neboť ty se během života zvířete mění v závislosti na regulační schopnosti organismu. Oproti tomu, pro sledování ukazatelů chování žádné zvláštní přístroje nepotřebujeme, postačí dostatečně zaškolený pozorovatel (F. Louda, et al. 1999). 4.2 Způsoby volného ustájení dojnic Systémy volného ustájení krav se do Evropy rozšířily z USA v padesátých letech. Tyto první stáje obvykle sestávaly z výběhu, krmiště a dojírny. V Evropských podmínkách se však záhy začalo ustupovat od nezastřešeného výběhu a lehárna, krmné žlaby či krmiště i průjezdná chodba se umísťovaly do společné haly. Následný vývoj vedl obvykle k upřednostnění budování boxů před hlubokou podestýlkou, což umožňovalo stejný počet zvířat umístit na menší plochu haly a snížit spotřebu slámy na podestýlání z 6 až 8 kg na kus a den na 1 kg na kus a den (F. Louda, et al. 1999). 4.2.1 Kombinované boxy Systém ustájení využívající kombinované boxy (kombiboxy) je konstrukčně podobný vaznému ustájení. Každý kombibox je tvořen stáním a ložem s krmným žlabem, popřípadě napáječkou. V podstatě se jedná o jakési vazné ustájení bez uvázání. Prostor stáje je rozdělen na kombiboxy a kaliště. Využíváno je krátké stání, 150 až 170 cm dlouhé a 110 až 120 cm široké (J. Frelich, et al. 2001) s nízkou požlabicí, žlabovými a krátkými stranovými zábranami. Je možné použít jak stelivovou, 12

tak bezstelivovou variantu. Podle jiného zdroje jsou boxy doporučovány o něco delší 1,7 až 2,0 m, při stejné šířce, jako u předchozího (J. Mikšík, J. Žižlavský, 2006). Plocha kaliště musí nejen odpovídat počtu ustájených zvířat, ale současně svými rozměry vyhovovat i možnostem mechanizovaného odklizu výkalů. Pracovní náklady se ve stájích s kombiboxy pohybují mezi 45 a 55 pracovními hodinami na jednu krávu ročně. Tento ukazatel je oproti vazným stájím příznivější především díky přímé návaznosti na dojírnu. Oddělení zvířat zábranami v době, kdy přijímají krmivo snižuje jejich migraci a vzájemné vyrušování a doba příjmu krmiva je proto dostatečně dlouhá. Zvířata jsou oproti vaznému ustájení prokazatelně čistší, ale současně je v důsledku využití krátkého stání čistota na horší úrovni než u dojnic chovaných ve volných boxových stájích. Ze stejného důvodu v tomto systému hrozí poranění struků, vemena a končetin. Při znečištění konce kombiboxového stání může docházet k nárůstu četnosti mastitid. Tato technologie je poměrně dobrou cestou, jak i s menším množstvím investičních prostředků zmodernizovat původní vazné stáje. Při kapacitách nad 80 až 100 krav jsou stavební a technické náklady příznivé a s narůstajícím počtem zvířat dále klesají (J. Frelich, et al. 2001). Důležité však je koncipovat vnitřní uspořádání objektu tak, aby nebyla překročena jeho kapacita a nedocházelo k předimenzování počtu zvířat na jednotku plochy. To by mělo negativní dopady jak na chování zvířat, tak na prostředí ve stáji. V současnosti chovatelé od tohoto systému ustupují, přednost je dávána některému z následujících řešení. 4.2.2 Volné boxové ustájení Při volném boxovém ustájení je prostor k odpočinku (ležení) zvířat rozdělen zábranami na jednotlivé boxy. Celá stáj je pak členěna na krmiště, lehací boxy a případně hnojné chodby. Zásadní vliv na úspěšnost tohoto systému má rozměrové, funkční a dispoziční řešení boxových loží. Dojnice stráví ležením v boxu 10 až 13 hodin denně, přičemž až desetkrát vstává a opět uléhá. Správně řešený box musí zajišťovat zvířatům snadnou orientaci při vstupu a důvěru ve vyhrazené místo k odpočinku, poskytovat pohodlí při uléhání a vstávání a dostatečný prostor pro volný pohyb těla a hlavy, stejně jako dostatek místa pro boky a břišní krajinu během ležení při současném vyloučení příčného zalehávání v boxech, dobrou oporu pro ramena a poměrně měkkou rovnou podlahu 13

s dobrou oporou pro nohy. Je třeba nezapomínat ani na odpovídající pevnost a trvanlivost bočního hrazení a podlahy a snadnou údržbu. Skot se při vstávání staví nejprve na pánevní, teprve pak na hrudní končetiny. Během vstávání si pomáhá rychlým kývnutím hlavy směrem dopředu, proto je třeba, aby byl v přední části boxu pro tento pohyb dostatek prostoru. Pokud jsou boxová lože situována u zdi při minimalizaci jejich délky, nusí dojnice vykonávat pomocný pohyb hlavou do strany, což snižuje její komfort při vstávání. U protilehlých boxů je možné délku lože redukovat přibližně o 10%, jelikož pro pohyb hlavy je možné využít i prostor protilehlého boxu (J. Bouška, et al. 2006). Boxové lože je vymezeno bočními zábranami, které svou konstrukcí a rozměry musí vyhovovat potřebám zvířat. Boční zábrany jsou v přední části doplněny svrchu umístěnou příčnou šíjovou zábranou, která omezuje vstup zvířete do čelní části boxu a zamezuje tak jeho znečištění. Vymezovací zábrana by měla být nastavena tak, aby i nejmenší zvířata ve skupině byla poté co vstanou nucena vstoupit pánevními končetinami do hnojné chodby. Zábrany jsou obvykle vyráběny z kovových trubek upravených tak, aby se o ně zvířata nemohla zranit. Dojnice dávají přednost boxům se zábranami z trubek před boxům s dřevěnými bočními zábranami. Je to dáno rychlejším pohybem vzduchu v ložích s trubkovými zábranami (0,35 m/s) oproti boxům s dřevěnými zábranami (0,15 m/s) a tím pádem menším obtěžování ležících zvířat hmyzem v letním období (F. Louda, et al. 1997). Standartní uspořádání boxů je kolmé, ale u stájí s omezeným rozponem je možné využít i postavení se sešikmenou středovou osou boxu až na 30, nebo tzv. přesazených, nebo cikcak boxů, pokud bude dodržena šířka alespoň 1,2 m pro krávy o hmotnosti 620 kg (D. Vaněk, et al. 2002). Z obecného pohledu by měla být velikost boxů přizpůsobena velikosti chovaných zvířat. Pokud je box příliš velký, dochází k jeho znečišťování výkaly, příliš malý box zase dojnici neumožňuje pohodlné ulehnutí při odpočinku nebo přežvykování. Ideální je, pokud je chovaná skupina zvířat co do velikosti vyrovnaná a rozměry lehacích boxů odpovídají velikosti zvířat (tabulka 1). Pokud máme v úmyslu v budoucnu u dojnic používat systém s boxy, je vhodné na toto uspořádání zvířata zvykat již od útlého věku během odchovu telat a jalovic. Podlaha boxů by měla být nepropustná a nekluzká, izolovaná proti zemní vlhkosti. Je možné ji řešit jako zvýšenou oproti podlaze hnojné chodby či krmiště a to 14

se stlaním na povrchu, nebo jako bezstelivovou. Druhou možností je podlaha boxů vzhledem ke hnojné chodbě nebo krmišti snížená. V tomto případě je v prostoru boxu založena slamnatá matrace a box je v zadní části zakončen prahem se šikmou hranou směřující dovnitř lože. Výška prahu nebo zadní hrany zvýšeného boxu se pohybuje mezi 200 a 250 mm, což je dostatečné k tomu aby nedocházelo k couvání zvířat do boxů a jejich opačnému ležení (a následnému znečišťování lože výkaly) a znečišťování boxových loží odklízenými výkaly během jejich vyhrnování. Práh navíc současně zamezuje i vyhrnování podestýlky do hnojné chodby (J. Frelich, et al. 2001). U stelivových provozů se v našich podmínkách nejlépe osvědčily slamnaté matrace, které jsou jedenkrát až dvakrát týdně přistýlány krátce řezanou slámou. U bezstelivových provozů je povrch tvořen pryžovými matracemi, případně jiným dostupným materiálem s tepelně izolačními vlastnostmi. Podlaha krmiště mívá u stelivových provozů hladký povrch tvořený betonovým nebo asfaltovým pokryvem, ze kterého jsou výkaly pravidelně odstraňovány (shrnovány) mechanizačními prostředky. U bezstelivových provozů je možné využít hladkého povrchu nebo roštů. Zaroštovaný povrch je tvořen betonovými roštnicemi s lichoběžníkovým profilem, nášlapnou plochou 12 cm a mezerami mezi rošty 3,5 cm. Těmito mezerami protéká moč a jsou prošlapávány výkaly do podroštového kanálu, odkud je kejda dále dopravována některou z možných technologií do jímky. Rozměry hnojných chodeb jsou limitovány způsobem technického zabezpečení odklizu mrvy a případného nastýlání, což obvykle překračuje zákonem stanovené minimální rozměry. Při odklizu chlévské mrvy malotraktorem je dostatečná šířka 1800 mm, traktorem s čelní radlicí či nakladačem 2200 až 2500 mm, což je postačující i pro zakládání steliva nastýlacím vozem. Šířka krmiště je požadována minimálně 3000 mm, při třířadém uspořádání boxů 3200 mm a více (J. Frelich, et al. 2001). Je nutné počítat s délkou zvířat zvětšenou o prostor umožňující ostatním zvířatům průchod za dojnicemi stojícími právě u krmného žlabu. Poměr počtu zvířat k počtu loží je vyžadován 1:1, ale u počtu míst u krmného žlabu je možný i poměr 1:1,5 (délka krmného místa na jednu dojnici 520 mm) pokud je dodržena vhodná technika krmení. Přesto se obvykle doporučuje zůstat u poměru 1:1 (délka krmného místa na jednu dojnici 720 mm), který je považován za ideální. Krmiště může být mimo standartního umístění přímo ve stáji řešeno i umístěním v přístřešku mimo stáj (J. Frelich, et al. 2001). 15

Ať už stelivová nebo bezstelivová, dobře řešená stáj s boxy je naprosto vyhovující pro vysokoužitkové dojnice. Stupeň chovatelského komfortu je na vysoké úrovni, dochází jen k minimálním poškození vemena, struků či úrazům končetin a zvířata zůstávají bez potíží čistá. Lze ji doporučit i pro stáda s vysokou užitkovostí nad 10 000 kg mléka za rok. Ve stájích se prakticky vůbec nevyskytují prvky neadekvátního chování a je plně využita přirozená rytmika životních projevů. Produktivita práce se pohybuje mezi 25 a 35 pracovními hodinami na jednu krávu ročně (J. Frelich, et al. 2001), což je nejpříznivější ze všech v současnosti využívaných technologií. Na volné boxové stáje je možné přebudovat vazné stáje typu K-96 a K-174 i monoblokové stáje, pokud mají rozpon větší než 30 m. Tato technologie je ekonomicky příznivá a současně vyhovující i z chovatelských aspektů, proto je v dnešní době v chovu dojeného skotu nejvíce preferována. V současnosti je v České republice budována převážná většina stájí jako stelivové provozy. Děje se tak především z důvodu nedostatečných finančních prostředků na prvotní investici do vybudování objektů pro skladování kejdy a nákup nákladných zařízení pro manipulaci s ní. Přitom během svého provozu se jeví jako ekonomicky výhodnější bezstelivové technologie (D. Vaněk, L. Štolc, et al. 2002). Každá z těchto technologií spolu se sebou přináší svá specifika, výhody, nevýhody a požadavky. 4.2.2.1 Stelivové boxové ustájení Výhodou stelivových provozů je mimo nižších investičních nákladů na výstavbu to, že splňují relativně více ekologických požadavků a lépe vyhovují z hlediska welfare ustájených zvířat. Elasticita slamnatého lože redukuje zatížení kloubů a celé kostry dojnice při uléhání a vstávání (dojnice při uléhání k zemi prakticky padá ), sláma pohlcuje vlhkost z moči a výkalů, omezuje odvod tepla z těla zvířete do betonové podlahy a stelivový provoz mnohem lépe vyhovuje v přístřeškových stájích (O. Doležal, 2007). Slamnatá podestýlka zvyšuje bakteriální zatížení vemen, proto je vhodné použití směsi řezané slámy a vlhčeného mletého vápence, z níž se v loži vytvoří 15 cm silná trvalá matrace (silnější by snižovala pohodu zvířat), nad níž je nakypřena krycí vrstva krátce řezané slámy a suchého vápence. Tím je množení patogenních organismů v zadní části omezeno, jelikož vápenec na sebe poutá velké množství kapaliny a podestýlku vysušuje. 16

Podestýlka může na svém místě setrvat delší dobu než čistá sláma a v případě potřeby je možné místo slámy použít piliny nebo jemnější hobliny. Vápenec pozitivně ovlivňuje poměr živin ve hnoji či kejdě, kejda je s vápencem tekutější a v nádržích se na ní netvoří deka. Také zvyšuje drsnost podlah, zlepšuje čistotu vemen a zdraví paznehtů. Příliš mnoho vápence však zvyšuje množství sedimentu v kejdě a dostýlání se neobejde bez určitého množství ruční práce. Tato technologie se také nehodí při užití přeronových kanálů. Používá se jemně mletý vápenec se zrny o velikosti do 0,09 mm, kterého je při novém zakládání boxu potřeba 2 3 q na jeden box. Směs je tvořena jedním objemovým dílem vápence na 2 3 objemové díly řezané slámy (O. Doležal, et al. 2003). K nevýhodám stelivového ustájení patří především vysoká pracnost při manipulaci s chlévskou mrvou a s tím spojené náklady, spotřeba času a energií na transport slámy z pole do stáje a zpět a ztráty živin, které u pevného hnoje dosahují až 50% (O. Doležal, et al. 1995). Momentálně jde u nás o nejrozšířenější technologické řešení, ale odborníci výhledově počítají s jeho ústupem a s vyšším zastoupením bezstelivových technologií. Přesto ani tak není chybou v dnešní době stavět boxové stáje jako stelivové, nebo na ně rekonstruovat nevyhovující staré provozy zatím zcela vyhovují našim nárokům a pokud by to bylo v budoucnu třeba, většinu stelivových stájí stájí lze bez vysokých dodatečných nákladů přebudovat na bezstelivové (O. Doležal, 2007). 4.2.2.2 Bezstelivové boxové ustájení Bezstelivové ustájení se na území České republiky poprvé objevilo koncem 60. a v průběhu 70. let. Tehdy bohužel tento systém selhal na celé čáře, především díky nepoučenosti personálu, nevhodné technologii ustájení, krmení a nakládání s kejdou. Dnes jde ve vyspělých zemích o jeden z nejuznávanějších systémů chovu vysoceprodukčních dojnic a postupně nalézá větší uplatnění i na našem území. Bezstelivové provozy poskytují celou řadu výhod, především jde o úsporu času a práce díky tomu, že zcela odpadá transport stelivové slámy a celá řada pracovních operací ve stáji, čímž se zvýší produktivita práce až o 20% (F. Urban, et al. 1997). Kejda je vysoce kvalitním hnojivem, které oproti hnoji eliminuje ztráty živin, ve stáji se snižuje prašnost a vyrušování zvířat nadbytečnými přesuny v době nastýlání a odklizu chlévské mrvy a snižuje se četnost výskytu onemocnění paznehtů. 17

Technologie bezstelivového ustájení zcela prokazatelně nemá negativní vliv na stájové prostředí a při dodržování správných technologických postupů ani na užitkovost zvířat. V dobře vedené bezstelivové stáji nejsou potíže ani s čistotou dojnic, u stájí s roštovými podlahami v chodbách je znečištění nohou, paznehtů a vemen prakticky nulové. Problém s udržováním čistoty se vyskytuje u bezstelivových stájí s povrchovým vyhrnováním po příliš dlouhé dráze 50 až 60 metrů (O. Doležal, 2007). Jako podlahovina loží se používají rohože, matrace, piliny, písek, separovaná pevná frakce kejdy a další materiály s tepelně izolačními vlastnostmi. Coby výplň boxového lože je písek považován za dobrou volbu z hlediska komfortu zvířat a zdravotního stavu mléčné žlázy a tím i kvality mléka. Mezi jeho nevýhody však patří to, že je problematický při stykuku s mechanismy, jakými jsou vyhrnovací lopaty, čerpadla a míchadla, vytváří kompaktní vrstvu na dně skladovacích jímek a tím zmenšuje jejich kapacitu a v zimě má tendenci zamrzat. Oproti tomu písek vyhrnutý mimo boxové lože zdrsňuje podlahovinu chodby a umožňuje dojnicím pohyb s vyšší jistotou. Písek pro podestýlání by měl být praný, prosetý, suchý a bez kamínků či příměsí hlíny. Jeho pořizovací cena je poměrně vysoká, 1 m 3 stojí mezi 600 700 Kč, přičemž na každé boxové lože potřebujeme 0,3 m 3 a dále je nutné denní přistýlání přibližně 15 kg písku do každého z nich (D. Kalousová, 2003). V letním období byla zjištěna preference písku dojnicemi před slámou v poměru 74:26. V zimním období však byl poměr opačný, v průměru 64:36 ve prospěch slámy, ovšem pokud klesla teplota ve stáji těsně pod 0 C, bylo to již 78:22 a pokud současně s teplotami těsně nad nulou vystoupala relativní vzdušná vlhkost venku i ve stáji nad 92%, tvořila se na písku jinovatka a preference slámy překračovala i 90%. Písek se tedy jako podlahovina hodí především pro letní období, nebo do subtropických podmínek s krátkým zimním obdobím (O. Doležal, et al. 2002). Dalším perspektivním řešením podlahoviny boxů je separovaná pevná frakce kejdy. Separátor je schopen za hodinu zpracovat až 15 m 3 kejdy na sušinu vyšší než 35%. Zpracováním se snižuje zápach, separát je možné bez obtíží skladovat, snadno se s ním manipuluje a přepravuje se. Mimo podestýlání je také možné jej kompostovat bez přídavku dalších hmot, nebo prodat. Zbylá tekutá frakce se neusazuje, snižují se ztráty živin, zmenšuje se potřeba skladovacích prostorů (objem snížen o 15 30 %), při hnojení je snadné specifikovat aplikační dávku, aplikace je levnější a je lépe 18

zapravitelná do půdy než neseparovaná kejda, redukuje se výskyt semen plevelů, klesá riziko poleptání rostlin a prodlužuje se doba aplikace hnojiva na list (O. Doležal et al. 2003). V Gotlandu a na Univerzitě v Uppsale je v současné době testován nový typ podlahy do boxu, tak zvaný samočistící box. Po opuštění lehacího boxu dojnicí se otočí transportní pás tak, aby bylo pro příští dojnici připraveno čisté lože a současně dochází k desinfekci a čištění druhé strany matrace. Systém nevyžaduje pro svůj provoz žádnou energii, pracuje na principu stlačení plynem plněné tekutiny po ulehnutí dojnice. Když dojnice opět vstane, objem se znova zvětší a tím je spuštěna rotace a čištění. V případě prototypů byly matrace potaženy PVC nebo snadno čistitelnou směsnou přízí s kovovými vlákny (Anonym, 2003). V současnosti je bezstelivové ustájení považováno za progresivní technologii. Z hlediska chovatelského se jedná o vhodný systém a vzhledem k jeho ekonomickým přednostem lze do budoucna očekávat převažující výstavbu tohoto typu stájí (O. Doležal, 2007). 4.2.3 Volné ustájení s plochými kotci se stlanou lehárnou a sníženým krmištěm V dnešní době je již prakticky nepoužívanou technologií. Největšího rozmachu v používání dosahovala v druhé polovině 70. let dvacátého století, u nás především na Moravě. Dnes se uplatňuje již jen zcela okrajově v řešení některých poroden. Princip spočívá v kombinaci uzavíratelného sníženého krmiště se zpevněným povrchem a kotců s bezspádovou podlahou. Chlévská mrva je vyhrnována každodenně a současně je nastýláno slámou přibližně v dávce 2 3 kg na kus a den (J. Frelich, et al. 2001). Hlavními nevýhodami tohoto systému je větší znečišťování zvířat, vyšší četnost poranění, pokles užitkovosti v důsledku častého a dlouhého rušení zvířat během pracovních operací ve stáji a v neposlední řadě také vysoká spotřeba práce. V minulosti často docházelo v rámci nejrůznějších úsporných opatření v podnicích ke snížení frekvence vyhrnování mrvy a nastýlání slámou na dvoudenní, případně třídenní interval, což obvykle spolu s časem, jenž uběhnul od posledního nastlání, vytvářelo pro dojnice neutěšené podmínky. Druhý a třetí den totiž zvířata ležela na vlhké a znečištěné slamnaté matraci. Tímto byla dále prohlubována negativa využití této technologie, kterou do dnešních podmínek moderního chovu nelze doporučit (J. Bouška, et al. 2006). 19

4.2.4 Volné ustájení s lehárnou na hluboké podestýlce se zvýšeným krmištěm Využívá se dvoprostorové řešení, při kterém je stáj rozdělena na lehárnu a krmiště. V prostoru lehárny se zakládá hluboká podestýlka. Nastýlat je třeba denně minimálně 7 kg slámy na 1DJ (1 DJ = dobytčí jednotka = 500 kg živé hmotnosti zvířete) na den. Chlévská mrva se vyklízí naráz v cyklech, které by pro efektivnost technologie měly být delší než 3 měsíce. Plocha lehárny na 1DJ musí být minimálně 5 m 2 a šířka krmiště alespoň 2800 mm (J. Frelich, et al. 2001). V povědomí chovatelů patří hluboká podestýlka k vysoce funkčním technolgiím zaručujícím vysoký standard pohody zvířat. Funkční jistota je ovšem řízena především kvalitou podestýlky, jejíž nedostatek vede k nežádoucím podmínkám. Pro pohodu zvířat je mimo hustoty obsazení stáje důležitá také kvalita mikroklimatu. Z tohoto důvodu se hluboká podestýlka nehodí do uzavřených hal, neboť dochází k vysoké produkci CO 2, vodní páry, NH 3 a dalších zapáchajících látek (sirovodík), jejichž odvětrávání je tu problematické (J. Bouška, et al. 2006). K dostatečnému samovolnému odvětrávání naopak dochází v otevřených a přístřeškových stájích. Pro ustájení vysokoužitkových dojnic během laktace jsou jiná a lepší řešení, ovšem pro ustájení krav stojících na sucho a v období před a po porodu je velmi výhodná. Podmínkou je dodržení rozměrových parametrů (5 m2 lehárny na 1 DJ a šířka krmiště minimálně 2800 mm) a možnost investovat dostatečné finanční prostředky pro splnění stavebních požadavků, především na izolace v prostoru lehárny. Problémem by mohlo být nestabilní množství pohotové podestýlkové slámy a vzhledem k častému nastýlání a tím pádem nevhodnosti využívání malých kotců, vedoucí k tvorbě velkých skupin, které mohou být často nevýhodné v návaznosti na kapacitu dojíren. Přesto se jedná o dobrou technologii, kterou je možno při dodržení výše uvedeného doporučit (F, Urban, et al. 1997). 4.2.5 Volné ustájení s vysokou podestýlkou, sníženým krmištěm a lehárnou s podlahou o sklonu 7-10% Tato poměrně nová technologie se úspěšně využívá pro ustájení jalovic a skotu ve výkrmu, pro dojnice se však příliš nedoporučuje, zvláště u mnohopočetných stád. Pohyb po podlaze o sklonu okolo 8% je pro dojnice obtížný, častěji dochází k úrazům a čistota zvířat je nižší. Do podmínek chovu vysokoužitkových dojnic je tato technologie spíše nevhodná. Určitého uplatnění by se snad mohla dočkat v podmínkách alternativních chovů s nízkými stavy zvířat (J. Bouška, et al. 2006). 20

4.3 Reprodukční stáje a porodny krav Pro chov vysokoužitkových dojnic je základním požadavkem aby byly ustájeny volně nejen v období laktace, ale i po celou dobu trvání mezidobí. Dřívější snahy o krátkodobý přechod na vazné ustájení v době rozdojování se neosvědčili. Důvodem byl stres krav z náhlé ztráty možnosti volného pohybu. V návaznosti na současné poznatky se pro reprodukční část stáda stáj člení na čtyři části (F. Urban, et al. 1997): - krávy stojící na sucho (60 14 dní před otelením) - předporodní oddělení (14 0 dní před otelením) - individuální nebo maloskupinové porodní kotce (3 dny před a maximálně 3 dny po otelení) - poporodní oddělení (0 5 až 7 dní po otelení), které však nemusí být zřizováno Pro 1. 2. a 4. skupinu můžeme použít stelivové boxové ustájení s protilehlými dvojboxy a měkkým ložem. Pokud budujeme reprodukční stáj v rámci rekonstrukce vazné stáje typu K-96, jsou rozměry následující: délka boxu 240 150 cm a šířka 112,5 cm, což je dáno modulem 450 cm (F. Urban, et al. 1997). Pro 3. skupinu využíváme porodní stelivové kotce, buď individuální (obr č. 7), nebo maloskupinové (obr č. 8). Sklon podlahy kotců je ověřen do 7,5% (F. Urban, et al. 1997). Za ideální řešení bývá dnes považován idividuální porodní kotec, nabízející celou řadu předností. Především telící se kráva není ostatními krávami vyrušována během samotného telení, ani během prvotní péče o tele olizováním a sama si může zvolit vyhovující místo k porodu nezávisle na nich (tabulka 3). Bezproblémová je placentofágie u primapar 78%, u multipar 92%). V individuálním porodním kotci je možná lepší hygiena, což snižuje výskyt infekcí vemen a průjmů, jsou eliminovány časné nákazy telat (rota a coronavirové enteritidy). Lidská pomoc bývá omezana jen na nejobtížnější případy a tele je možné jednoznačně identifikovat (O. Doležal, et al. 2002). Za dostatečný počet se považují 2 individuální porodní kotce na 100 krav a 3 5 na 350 krav. Minimální plocha kotce je 9 m 2, lépe 12 m 2, ideálně 16 m 2 a více. V jednom kotci se telí vždy jedna kráva, u kotců větších než 12 m 2 vyjímečně i dvě krávy. Telící se kráva má mít neustálý přístup k čerstvé vodě z obdobných napajedel jako v produkční stáji a ke krmnému žlabu umístěnému flexibilně na hrazení. Je třeba 21

zachovat možnost vizuálního kontaktu s ostatními krávami. Vyžadována je možnost mechanizovaného odklizu mrvy a podestýlky vyhrnováním z jedné chodby na chodbu protilehlou. Zvláště v letním období je nutné pravidelné a důkladné čištění, případně desinfekce (O. Doležal, et al. 2003). Během stání na sucho není doporučována fixace krávy na stání, ale je pokud možno co nejdelší dobu před porodem ustájena volně. Prostředí by mělo být optimalizováno dokonalou stájovou ventilací, případně využitím přístřešku, možnosti prostorného výběhu, nebo i s pastevním výběhem. Přibližně 1 3 dny před očekávaným porodem je pak přesunuta do individuálního porodního kotce (F. Urban, et al. 1997). O. Doležal et al. (2003) oproti tomu uvádí, že přesun do individuálního porodního kotce je třeba až při prvních příznacích telení. Porodní kotec musí být připraven nastláním 25 30 cm čisté a suché podestýlky, která je dále udržována v dobrém stavu každodenním přistýláním. Po ukončení pobytu krávy v kotci je odstraněna chlévská mrva, kotec je znova podestlán a připraven pro další použití. Po dobu telení je důležité udržování klidu ve stáji. Tele u matky zůstává podle zvoleného systému 24 hodin nebo jen do prvního napojení mlezivem. Krávy bez poporodních komplikací jsou do 24 hodin po porodu přesunuty do poporodního skupinového kotce. K dispozici se nabízí několik variant: s boxovými měkkými nastýlanými loži, s plochým stlaným ložem, se spádovaným ložem s hlubokou podestýlkou a s hlubokou podestýlkou. Poporodní kotec je vybaven rozměrově odpovídajícím krmištěm. Dále může být vybaven fixačním zařízením, nebo přilehlými dojícími stáními (v období tvorby mleziva se dojí do konví, nebo se mlezivo jiným způsobem odděluje od mléka a podobně jako nestandartní mléko je využíváno ve výživě telat). Pokud je dojnice zdravotně v pořádku, je po tomto pěti- až sedmidenním období přesunuta do produkční stáje. Tento technologický postup je možné považovat za základní, ale lze jej vhodně přizpůsobovat místním podmínkám v tom kterém chovu (F. Urban, et al. 1997). 4.4 Pohybové plochy ve stájích Pohybovými plochami ve volných stájích (mimo hluboké podestýlky) rozumíme především povrchy v hnojných chodbách a krmišti, buď z betonu či asfaltu, nebo zaroštované, případně povrchy v naháněcích chodbách vedoucích k dojírně. 22

Problémem pevných ploch je, že i při jejich opakovaném shrnování mechanickou lopatou bývají takřka neustále pokryty různě silnou vrstvou moči a výkalů. Setrvalá vlhkost podlahy pak působí špatně na zdravotní stav paznehtů. Dříve (někde dodnes) používané rošty s podélnými mezerami po celé šířce roštu způsobují časté odlamování rohoviny paznehtů. Moderní roštové podlahy s kulatými, nebo protáhlými otvory jsou méně kluzké a lépe odvádějí vlhkost. V současné době představují nejlepší dostupné řešení roštových podlah. Přesto nejsou pro zvířata zcela vyhovující, zaroštované podlahy jsou například méně vhodné pro těžší zvířata (F. Louda, et al. 1995). Z výsledků výzkumu prováděného vysokou školou v Dutch Van Hall vyplývá, že na betonových roštech se průměrná délka kroku pohybuje okolo 600 mm, ale po instalaci pohodlnějšího pryžového povrchu krávy svůj krok prodloužily na 688 mm. V prostředí ideálním k chůzi, například na pastvině jsou kroky dlouhé přibližně 750 mm (P. Kejík et al. 2005). Je třeba si uvědomit, že použitá podlahovina bude mít vliv na stav paznehtů na ní chovaných dojnic. Pokud jsou zvířata trvale držena na měkké podlaze (hluboká podestýlka), je eliminován přirozený obrus rohoviny a paznehty se často deformují. Naopak při náhlém přechodu z měkké na tvrdou, nepodestýlanou podlahu se relativně měkká rohovina obrušuje nadměrně, někdy až do vzniku infekce. Pomocí je zajištění pevných ploch, krmiště případně výběhů, i v ustájení s použitím hluboké podestýlky. Problémy mohou způsobovat nesprávně uložené roštnice se vzájemným převýšením 5 až 15 mm, způsobující zhmoždění okrajů paznehtů s následnou nekrózou. Roštnice je třeba přerovnat tak, aby se převýšení mezi nimi odstranilo, nebo se hrany zabrousily do únosného stavu. Betonové plochy musí být dostatečně profilované rýhami v rozteči 10 až 12 cm s profilem 1,5 x 1,5 cm. Pokud je betonová podlaha stáje vyhlazována mechanizací, je třeba její drsnost přibližně každé 3 až 4 roky obnovit speciální bruskou. Samozřejmostí by mělo být i vyhrnování minimálně 2 krát denně u chlévské mrvy a 4 krát v případě kejdy, ideálně častěji pomocí instalované vyhrnovací lopaty (O. Doležal, et al. 2002). Co do vlastností je nejlepší podlahovinou tvrdolitý asfalt, který si trvale zachovává drsnost a neklouže tak ani po 10 letech. Nevýhodou je však vysoká cena, přibližně 300 Kč za 1 m 3 (O. Doležal, et al. 2003). 23

Bývá doporučováno v některé z přeháněcích chodeb zřídit průchozí desinfekční vanu o rozměrech přibližně 3,5 x 1 x 0,1 m na roztoky k ošetření paznehtů. Zpravidla bývá umístěna v chodbě kterou dojnice denně používají k cestě do nebo z dojírny (F. Urban, et al. 1997). Přitom je třeba ji umístit tak, aby do ní krávy neměly obavu vstoupit, především je nutné zabránit tvorbě odlesků na hladině, například instalací vhodné zástěny (O. Doležal, et al. 2003). Holandská studie provedená na 3190 kravách ze 47 farem provedená Joanem Sommerem z Institutu Voor Milieu en Agritechnik ve Wageningenu ukazuje na zvýšený počet onemocnění paznehtů na betonových a roštových podlahách oproti podlahám pokrytých slámou. Více než 80% dojnic ustájených na betonové podlaze mělo potíže s paznehty alespoň na jedné z končetin, kdežto u dojnic stojících na slámě to bylo jen 55 až 60% zvířat. Navíc dojnice ustájené na betonové podlaze často vykazovaly onemocnění paznehtů na více končetinách současně, kdežto při podestlání slámou se takový výskyt minimalizoval. Dojnice ustájené na roštové podlaze se zhrnovačem chlévské mrvy vykazovaly mírně nižší výskyt interdigitální a digitální dermatitidy než dojnice ustájené na stejných roštech, ale bez shrnovače. Rozdíl mezi betonovou a roštovou podlahou byl přitom jen minimální. Autor výzkumu je přesvědčen, že během příštích 10 až 20 let bude vyvinuta alternativa k používání betonových podlah v ustájení dojnic (P. Kejík, 2004). Při volném ustájení dojnic se někdy mezi zastřešenou lehárnu a zastřešené krmiště umisťuje nezastřešený vybetonovaný prostor. Předností je, že tím zvířatům dáváme možnost pobytu na nezaroštované volné pevné ploše, mimo zaroštované krmiště a lehárny. V případě vhodného uspořádání můžou být takto potyčky mezi zvířaty eliminovány do té míry, že zde mohou být ustájena i neodrohovaná zvířata. Na druhé straně se zvyšuje pracovní náročnost nutností čištění volného prostoru a rostou také nároky na objem jímky pro skladování kejdy (F. Louda, et al. 1999). Vybavení stáje výběhem přispívá ke komfortu dojnic, zlepšení jejich kondice a reprodukčních ukazatelů. Dostatečná plocha výběhu na jeden kus se pohybuje mezi 12 a 15 m 2. To však vyžaduje nemalou investici, jelikož tato plocha musí být vybetonována a následně buď odkanalizována nebo zastřešena. Pro kontaminovanou dešťovou vodu je třeba vybudovat jímku o dostatečném objemu s kapacitou na přibližně čtyři měsíce, výběh musí být vybaven napajedlem, stíněním a odpovídajícím způsobem ohrazen. 24

Bohužel toto všechno jej činí pro většinu chovatelů ekonomicky nedostupným (O. Doležal, et al. 2002). 4.5 Řešení novostaveb pro ustájení dojnic Nové stáje, ačkoli je jejich výstavba finančně náročná, nabízejí chovateli řadu výhod. Poskytují jak dostatečný komfort vysokoužitkovým dojnicím, tak dobré pracovní podmínky umožňující zvýšení produktivity práce a snížení pracnosti nejnamáhavějších pracovních operací, například práce s chlévskou mrvou. Současně umožňují navýšení kvality získávaného mléka a snižují nebezpečí onemocnění chovaných zvířat. Při výstavbě nové budovy také nejsme limitováni rozměry a konstrukcí obvodových stěn původního objektu a jeho orientací v prostoru farmy (F. Urban, et al. 1997). Jako příklad z praxe nám může posloužit vybudování velkokapacitního kravína pro společnost Agro Bystřice a.s. Stavba byla zahájena 1.6. 2004 a stáj byla uvedena do provozu 4.11. 2004. Kapacita stavby je 500 kusů dojnic, stáj je boxová, bezstelivová s technologií separace pevné frakce kejdy, která je následně využívána jako podlahovina do lehacích boxů. Stáj je opatřena bočním systémem větrání a stropní větrací štěrbinou a patří k ní kruhová dojírna s kapacitou 28 míst vybudovaná v rámci stejného projektu. Po naskladnění dojnic z původních vazných stájí prokazatelně došlo ke zlepšení reprodukčních ukazetelů (S. Ervová, 2005). Pokud se rozhodneme pro výstavbu, je třeba v plánování myslet dopředu a technické prvky rozměrově přizpůsobit nejen současným, ale i v budoucnu chovaným zvířatům, jelikož konstituce zvířat a jejich tělesné rozměry se v průběhu času i dost podstatně mění. V dnešní době jsou v chovu preferovány dojnice s velkým tělesným rámcem, který umožňuje zvířeti dosažení požadované vysoké mléčné užitkovosti. Pro výstavbu nových stájí se na našem území preferuje systém boxového ustájení, neboť nejlépe vyhovuje požadavkům a potřebám dojnic s vysokou užitkovostí. Moderní stáje by proto měly splňovat tyto požadavky (J. Bouška, et al. 2006): - boxové lože široké nejméně 120 cm - délka boxových loží 250 cm, pokud se jedná o lože umístěná u stěny a 235 cm u loží protilehlých - použití nastavitelných (flexibilních) boxových zábran 25

- stájová kubatura minimálně 6 m 3 na 100 kg živé hmotnosti při roční užitkovosti 7000 kg mléka - co největší plocha vstupů čerstvého vzduchu do životní zóny zvířat (otevíratelné boční stěny) - dodržení optimálního počtu zvířat jak vzhledem ke kubatuře, tak k ploše stáje - větší plochy pohybových chodeb mezi boxy více než 250 cm, u krmiště více než 330 cm (ideálně o 0,5 až 1 m širší) - celoročně po dobu 16 hodin denně osvětlení stáje o intenzitě 200 luxů Nedodržením těchto požadavků dochází k častějším střetům mezi zvířaty a vystavujeme se nebezpečí objevení se neadekvátního chování, jako je cucavost a vzájemná agresivita, včetně negativního vlivu na zdravotní stav zvířat a jejich užitkovost, které se sebou nesou. Současně se zhoršuje přehled o skupině či stádu, což nepřispívá k úspěšnosti chovu. Z konstrukčního hlediska máme mnoho možností řešení, stáje je možné vybudovat dvouřadové s poměrem krmení 1:1, nebo třířadové s poměrem krmení 1,5:1, s jednostranným, nebo oboustranným přístupem ke krmnému stolu. Samotná budova stáje pak může být tvořena železobetonovým skeletem, ocelovou konstrukcí, dřevěnou konstrukcí, nebo kombinovanou konstrukcí (O. Doležal, et al. 2003). Jsou-li v zemědělském podniku stabilně k dispozici rozhodující provozní vstupy pro ekonomickou produkci mléka vysoce užitkové dojnice mléčného plemene, kvalitní a levná racionální výživa umožňující vysokou užitkovost a kvalitní a odborná chovatelská péče je bez problémů možné přistoupit k vybudování konstrukčně lehké studené stáje. Pokud není možné toto zajistit, nebo stojí-li objekt stáje v oblasti s klimaticky nepříznivými podmínkami, volíme teplou stáj. Teplé stáje jsou investičně náročnější a konstrukčně masivnější, je proto vždy třeba racionálně uvážit, zda v konkrétním individuálním případě přistupovat k jejich budování. To je přímo závislé na klimatických podmínkách oblasti k vybudování uzavřené, zateplené volné boxová stáje se přistupuje obvykle až tehdy, pokud se v dané oblasti může 2 dny po sobě teplota pohybovat okolo -15 C, nebo se zde očekávají v zimním období silné větry trvající déle než 24 hodin a napadnutí více než 20 cm sněhu. Nejlépe se uplatňují v extrémních klimatických oblastech, kde chladné zimní období trvá více než 120 dní v roce (J. Frelich, et al. 2001). 26

Studené stáje jsou tepelně neizolované, mimo doporučené minimálního zateplení střešního pláště 3 až 4 cm izolace. Větrání je přirozené, proto nebývá v těchto stájích problém udržet vyhovující vzdušnou vlhkost a nízké koncentrace stájových plynů. Preferuje se stelivový systém ustájení, ale vyloučeno není ani ustájení bezstelivové (J. Frelich, et al. 2001). Mohou být budovány jako vzdušné nebo přístřeškové: 4.5.1 Vzdušná stáj Stáj s odpovídající kubaturou, hřebenovou štěrbinou a obvodovými stěnami tvořenými protiprůvanovými sítěmi se síťovými otvory o rozměrech maximálně 2,5 mm, vertikálně posunovatelnými umělohmotnými zástěnami (shrnovací či navinovací plachty, případně sítě) a nadokenními otvory a okny s možností regulace plochy vstupních otvorů. Tyto stáje je možné provozovat jak jakožto stelivové, tak bezstelivové (J. Bouška, et al. 2006). Pokud si zvolíme stelivovou variantu, musíme počítat s každodenní manipulací s chlévskou mrvou a podestýlkou. To i přes její nesporné přednosti činí tuto technologii provozně náročnou, jelikož transportní náklady jsou vysoké. Navíc dochází i ke značným ztrátám uhlíku v chlévské mrvě a tím k ochuzení půdy o organickou hmotu. Za současných podmínek se v tomto typu stájí stelivová varianta příliš nedoporučuje a její použití lze tolerovat pouze za omezených vodohospodářských, ochranářských, hygienických a dalších podmínek (F. Urban, et al. 1997). Oproti tomu bezstelivový provoz je v tomto typu stájí velmi výhodný. Podle světového trendu stájí tohoto typu přibývá. Využívá se i zaroštovaných podlah hnojných chodeb, přestože v převážné většině se jedná o stáje s pevnými podlahami a stájí s rošty postupně ubývá. U stájí s pevnými podlahami se minimálně šestkrát denně vyhrnuje kejda z chodeb za použití stacionárního zařízení. Tím je dosahováno relativně vysokého stupně čistoty podlah a tím i zadních partií dojnic. Systém vyhrnování je plně automatizován a dojnice se pohyblivému mechanismu v chodbách až na vyjímky dobře přizpůsobují (F. Urban, et al. 1997). 4.5.2 Přístřešková stáj Přístřeškové stáje jsou dobrou variantou ustájení všech kategorií skotu, včetně špičkových dojných stád. Díky absenci regulace přívodu vzduchu do zóny zvířat, takže mikroklima ve stáji je totožné s vnějším prostředím, nedochází ke zvyšování koncentrace stájových plynů a vlhkosti. Vystavení skotu vnějším klimatickým 27