Proces informování zástupců zaměstnanců a konzultací snimi votázkách efektivního využívání zdrojů vevropské výrobě oceli Závěry a doporučení Duben 2015 1
Shrnutí rámce analýzy Informování oinvesticích evropských oceláren do efektivního využívání zdrojů, které zahrnují jak zvyšování energetické činnosti, tak iefektivní využívání surovin, a konzultace a vyjednávání otěchto investicích vyvolává otázku, do jaké míry mohou zástupci zaměstnanců a jejich odborových organizací zasahovat do procesu modernizace evropské výroby oceli. Posuzování investic vtak vysoce kapitálově náročném odvětví, jakým je výroba oceli, se neobejde bez odhadu budoucích kapacit apočtu pracovních míst, která souvisejí s kapacitou jak kvantitativně, tak i kvalitativně, zkrátka bez odhadu dlouhodobé udržitelnosti výroby. Kotázce investic do efektivního využívání zdrojů vevropské výrobě oceli jsme přistoupili ze tří úhlů pohledu: Spotřeba energií, klasická oblast související sprůmyslovou výrobou, přičemž spotřeba byla vždy hlavním faktorem rozhodování společnosti. Hodnocení voblasti ochrany životního prostředí mohou být vzájemně obtížně porovnatelná. Týkají se ekonomických dimenzí stanovených nařízením. Oblast klimatických změn, která je blízká oblasti ochrany životních prostředí, avšak má vzdálenější dopady, které jsou jen obtížně specifikovatelné. Zde je uplatňován pružný přístup využívající ekonomické nástroje. 2
Emise CO 2 Emise CO 2 jsou pro ocelárny ožehavou ekonomickou otázkou, neboť se obávají osvoji ziskovost po roce 2020. Situace závodů vevropě je různá: od referenčních závodů, které splňují ity nejnáročnější evropské požadavky, až po závody, které jsou kvůli nedostatečným investicím do snižování energetické náročnosti ve značně nevýhodné pozici. Zástupcům zaměstnanců ve všech závodech by měla být předložena podrobná zpráva oemisích CO 2 popisující: aktuální stav závodu ve srovnání s nejlepšími dostupnými technologiemi, možné cesty ke zlepšení stavu změnou výroby aprostřednictvím investic, možnosti návratnosti investic uvšech navrhovaných variant, možnosti financování. 3
Znečišťující emise Na výrobu oceli se vztahují čtyři základní evropské předpisy: směrnice oemisích CO 2, směrnice oprůmyslových emisích (IED), směrnice Seveso 3 a nařízení REACH ochemických látkách. Tyto předpisy vstoupily v platnost v letech 2005 až 2015. Hlavní principy těchto směrnic, resp. tohoto nařízení jsou: hodnocení a kontrola zdravotních rizik, stanovení nejlepších dostupných technologií jako referencí a přístup kinformacím amožnosti postupu pro zainteresované strany mimo podnik. Zástupcům zaměstnanců ve všech závodech by měla být předložena také podrobná zpráva odopadech na životní prostředí popisující: aktuální stav závodu ve srovnání s nejlepšími dostupnými technologiemi voblasti snižování dopadů na životní prostředí, možné cesty ke zlepšení stavu změnou výroby aprostřednictvím investic, možnosti návratnosti investic uvšech navrhovaných variant, možnosti financování. 4
Dva rozhodující parametry: investice do snižování energetické náročnosti a výběr surovin Při výběru investic do snižování energetické náročnosti je třeba uplatňovat ucelený přístup zohledňující: energetický mix výrobního závodu ajeho soulad senergetickým mixem vdané zemi, dopady energetického mixu na množství emisí, dopady energetického mixu na množství emisí CO 2. Do ekonomického propočtu musí být zahrnuta také dimenze ochrany životního prostředí, kterou se mění podmínky: Investice do snižování energetické účinnosti už nesmí být považována čistě za rozhodnutí týkající se výroby, nýbrž iza rozhodnutí s teritoriálními dopady, které se týká životních podmínek na pracovišti amimo pracoviště. Informace poskytované zástupcům zaměstnanců musejí být úplné, protože na nich do značné míry závisí střednědobá a dlouhodobá budoucnost výroby. Stejně tak výběrem surovin lze podstatně ovlivnit: technologii a ekonomiku výrobního procesu, množství emisí CO 2 a charakter emisí. 5
Poskytnutí prostředků zástupcům zaměstnanců Jako zásadní se jeví vzdělávání zástupců zaměstnanců, aby se znich staly zainteresované strany, které se mohou vplné míře zapojovat do debaty o ekologických aenergetických otázkách a oemisích CO 2 a zkvalitnit tak nedostatečný sociální dialog. Aby zvyšování povědomí a informovanosti zástupců zaměstnanců mělo požadovaný efekt, musí být provázeno procesem informování a konzultací v souladu správními předpisy, resp. podle sjednaných kolektivních smluv. Zde musejí svoji roli sehrát zástupci vedení podniků. V některých zemích tak bude třeba vyjasnit, kdo má co na starosti, a vymezit kompetence výborů dohlížejících na ochranu zdraví abezpečnost práce avýborů pro sociální dialog, které se navzájem doplňují. Zástupci zaměstnanců zdůrazňují potřebu nějakého závazného rámce pro poskytování informací týkajících se dopadů na životní prostředí, resp. obecně udržitelného rozvoje, aby si mohli vtěchto otázkách utvořit vlastní, nezávislý a podložený názor s ohledem na různé výzvy, jimž podnik čelí (výrobní, finanční, strategické, ale také sociální). Sloučit stejným způsobem ochranu zdraví abezpečnost zaměstnanců aochranu zdraví abezpečnost okolních obyvatel. Zde se jedná o otázku vztahů mezi ekologickými nevládními organizacemi a odborovými organizacemi. Umožnit vypracování nezávislých strategií odborových organizací zaměřených na ochranu obecného zájmu. Nenechat se tlačit do pozice mezi vedením podniku a ekologickými nevládními organizacemi, které tvrdí, že chrání obecný zájem. 6