SPECIÁLNÍ KONZERVÁTORSKÉ TECHNIKY

Cíl Cíl Cílem semináře je základní seznámení s problematikou konzervace a restaurování uměleckých a uměleckořemeslných prací uložených v muzejních sbírkách. Seznámíme se s historií oboru, teoretickými východisky, etickými doporučeními a legislativou. V další části bude konkrétně probírána oblast ochrany malířských a sochařských děl a uměleckořemeslných prací, specifika restaurátorské dokumentace a požadavky na preventivní péči o tyto typy památek.

Klíčová slova Klíčová slova čištění, desalinace, petrifikace, injektáže, lepení, doplňování, retuše, povrchové úpravy, dokumentace, preventivní péče

Historie oboru Historie oboru Předklasické období. Dualismus v chápání základního cíle. konzervovat či restaurovat? Počátky institucionální péče. role státu a občanů Počátky moderní muzejní konzervace ve světě. Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích.

Historie oboru Předklasické období Antika péče o kultovní artefakty např. Athéňané doplňování chybějících částí uchovávané Théseovy lodi Zbraslavská Madona (kolem 1360) 1661 restaurování deskové malby, osazení (doplnění) perel a drahokamů

Historie oboru památka je výtvor minulosti, který je hoden toho, aby se zachoval jako vždy platný svědek, jako objektivní danost Friedrich Waidacher

Historie oboru Dualismus v chápání základního cíle konzervovat či restaurovat? hodnota stop času x hodnota formy doby vzniku Alois Riegl (Der moderne Denkmalkultus, 1903): hodnota - umělecká - historická - stáří, vývojová (Alterswert) - záměrná pamětní - užitná - novosti

Historie oboru Dualismus v chápání základního cíle konzervovat či restaurovat? intervencionisté - architekti X antiintervencionisté - antikváři Anglie 18./19. století Restaurování; purismus Eugène-Emmanuel Viollet-le- Duc, Georg Gilbert Scott, Bodo Ebhardt, Friedrich von Schmidt; Josef Mocker, Georg Hauberisser Konzervace John Ruskin, Alois Riegl, Hans Tietze, Max Dvořák, Georg Dehio x 19. a počátek 20. století

Historie oboru RESTAUROVÁNÍ DNEŠNÍ PRAXE UKLÁDÁ, ABY KAŽDÝ ODBORNÝ RESTAURÁTORSKÝ ZÁSAH PLNĚ RESPEKTOVAL AUTENTICITU DOCHOVANÉHO DÍLA.

Historie oboru Analýza x Syntéza 30. 40. léta 20. století Analytická metoda: vědecké poznání za cenu nesrozumitelné prezentace památky Zdeněk Wirth (Alois Riegel) Syntetická metoda: ochrana celistvosti historického uměleckého díla (estetický strukturalismus) x Václav Wagner (Max Dvořák)

Historie oboru Počátky institucionální péče role státu a občanů Panovnické dekrety (např. Marie Terezie edikt chránící významné rukopisy, dekret zakazující přivlastnit si nalezené staré mince) První muzea Ústřední komise pro zkoumání a zachovávání stavebních památek (31. 12. 1850, Min. obchodu; 1859 přičleněna k Min. kultu a vyučování) Ústřední komise pro zkoumání a zachovávání uměleckých a historických památek Zentralkommission für Erforschung und Erhaltung der Kunst und historischen Denkmäler (29. 8. 1872) Ústřední komise pro památkovou péči (2. 8. 1911)

Historie oboru Počátky moderní muzejní konzervace ve světě Albert Voss, Merkbuch, Altertümer auszugraben und auszubewahren. (1888) Friedrich W. Rathgen (1862-1942), 1. konzervátorská laboratoř na světě 1888, Die Konservierung von Altertumsfunden. (1898; 1915, 1924) Gustav A. Rosenberg (1872-1940), Antiquités en fer et en bronze leur transformation dans la terre contenant de ľ acide carbonique et des chlorures et leur conservation. (1917) Harold J. Plenderleith (1898-1997), The Conservation of Antiquities and Work of Art. (1956)

Historie oboru Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích Novotný, J. (Lubor Niederle: 1865-1944), Návod ku sbírání a zachraňování předhistorických památek. (1894) Kliment Čermák (1852-1917), Návod ke konzervování starožitností. (VČSMA, 1895), resp. Strážce starožitností, povídky a poučení lidu o starožitnostech. (1895) Gustav E. Pazaurek, Kranke Gläser. (1903) Albín Stocký (1876-1934), Konservace musejních předmětů. (1913; Musejní obzor, 1926) Václav Vojtíšek, Konzervace archiválií. (1914, 1933) Ludvík Losos, Nové metody konservace musejních sbírek. (1959)

Historie oboru František Petr (1884-1964) versus Bohuslav Slánský (1900-1980) Spor o podstatu restaurování výtvarných děl 1954-1956 eliminace podílu kreativní složky v práci restaurátora (konzervátora-restaurátora) restaurátor - aktivní výtvarník se svým nadáním a citem, se zkušenostmi z tvořivé práce malířské hledání míry doplňků, aby dílo mohlo být nadále prezentováno jako umělecký celek x

Historie oboru Výběr z bibliografie František Petr Životopisy umělců (1927-28). Umělecké dřevořezby a jejich restaurování, Praha 1953. O starých malbách a jejich restaurování, Praha 1954. Nástenné maľby, Bratislava 1954. Bohuslav Slánský Technika malby I. díl Malířský a konservační materiál, Praha 1953. II. díl Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956.

Historie oboru Odborná komise konzervátorů (1959) při Ústřední muzejní radě Komise dodnes zůstává nejdůležitější bází pro diskuzi o etických, vědeckých i technologických problémech konzervování a restaurování historických předmětů.

Legislativa Základní legislativní normy a doporučení Zákon č. 122/2000 sb., o ochraně sbírek muzejní povahy, resp. Zákon č. 483/2004 Sb. (novela) Metodický pokyn k provádění některých činností souvisejících s tvorbou sbírek, péčí o sbírky a vývozem sbírkových předmětů do zahraničí (2002) Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v ČR na léta 2003-8 (usnesení vlády ze dne 22. 1. 2003) Metodický pokyn k tvorbě plánů prevence a ochrany v muzeích a galeriích (2004)

Terminologie Základní terminologie autenticita je ve středoevropském kontextu jednou ze zásadních kvalit komplexní hodnoty muzejního sbírkového předmětu odrážející se prostřednictvím jeho hmoty. Autenticita spočívá v míře dochování původních znaků vázaných na muzejní sbírkový předmět, které dokumentují skutečnou roli předmětu v minulosti. V jiných kulturních okruzích se však může vnímání autenticity významně lišit. komplexní hodnota muzejního sbírkového předmětu vyjadřuje jeho kvalitu jako nositele souboru všech autentických informací, emocionálních a racionálních, které je možno dnes či v budoucnu identifikovat. Jako taková je hlavním předmětem ochrany. Součástí komplexní hodnoty je i výpovědní hodnota předmětu. Její rozpoznání však závisí na schopnostech zainteresované osoby.

Terminologie výpovědní hodnota je část komplexní hodnoty, která je v současnosti poznatelná. celistvost integrita předmětu je soubor materiálových, technických a estetických hodnot, které spolu historicky souvisejí. Nevztahuje se pouze na stav předmětu v okamžiku kdy se začal používat nebo působit, ale součást integrity předmětu tvoří také stopy související s jeho používáním či poškozením a následné úpravy významné z hlediska historie a života lidské společnosti. konzervátor-restaurátor je vzdělaný, kvalifikovaný a zkušený profesionál schopný provádět komplexní zásahy při dodržování zásad Dokumentu o profesi konzervátorarestaurátora AMG ČR.

Terminologie konzervace preventivní usiluje o zpomalení degradace a zabránění poškození muzejního sbírkového předmětu systémem pravidelných kontrol a nepřímých opatření, tj. zejména optimalizací podmínek při uložení a prezentování a minimalizací všech rizikových faktorů. Jde o péči trvalou a v současné době se jedná o jedinou metodiku, která důsledně ochraňuje komplexní hodnotu muzejního sbírkového předmětu. Preventivní konzervací se snižují zmíněná rizika a zpomaluje se přitom zhoršování stavu celých sbírkových fondů. Je mimořádně účinným a hospodárným prostředkem, jak uchránit kvalitu kolekcí i jednotlivin v nich a jak snížit nutnost intervenčních zásahů do předmětu na minimum. Při práci konzervátora-restaurátora musí být preventivní konzervace upřednostňována.

Terminologie konzervace sanační spočívá v ochraně hmoty a konstrukce muzejního sbírkového předmětu pomocí systému přímých zásahů stabilizujících jeho fyzický stav. Při práci musí být upřednostňovány technologie, které minimálně narušují komplexní hodnotu muzejního sbírkového předmětu.

Terminologie restaurování je činnost, která obnovuje celistvostintegritu předmětu na určitém známém stupni jeho historického vývoje. Hlavním důvodem je dosažení srozumitelnosti předmětu. V určité míře tak dochází k obnovení dřívější estetické, technické, hudební aj. funkčnosti-účinnosti předmětu. Restaurování zahrnuje nejen doplňování chybějících či silně poškozených prvků, ale také odstranění těch prvků, které srozumitelnost nebo funkčnost-účinnost předmětu omezují. Při restaurování dochází ke změně komplexní hodnoty muzejního sbírkového předmětu.

Terminologie zásah je pojmem, pod který lze zahrnout všechna opatření prováděná při profesionální ochraně muzejních sbírkových předmětů. Patří sem nejen sanační konzervace a restaurování, ale i opatření z oblasti preventivní konzervace a průzkum předmětu. Legitimním zásahem je i naprostá rezignace na jakoukoliv operaci s muzejním sbírkovým předmětem za předpokladu, že by mu tento zásah neprospěl.

Hodnotící kritéria Hodnotící kritéria pro muzejní konzervaci 1. úspěšnost stabilizace degradačních procesů u muzejního sbírkového předmětu 2. stupeň narušení komplexní hodnoty muzejního sbírkového předmětu 3. množství nově získaných informací o muzejním sbírkovém předmětu

Etická pravidla Etická pravidla pro konzervaci a restaurování v muzeu Dokument o profesi konzervátora-restaurátora AMG ČR (Komise konzervátorů-restaurátorů Asociace muzeí a galerií ČR) (2011) Profesní etický kodex konzervátora-restaurátora ICOM (1986); je součástí ICOM Code of Ethics for Museums (2004) E. C. C. O. - Professional Guidelines I.-III. (2002-2004) Dokument z Vantaa (2000) Etický kontrolní seznam (Victoria & Albert Museum Conservation Department Ethics Checklist) (1994, 2005)

Restaurování maleb Stručné zásady konzervace a restaurování přenosných maleb průzkum stabilizace podložky a barevné vrstvy čištění snímání laků komplexní restaurování - rentoaláž, marufláž tmelení barevné vrstvy retuš a závěrečné operace dokumentace PK

Restaurování maleb dřevěná podložka textilní podložka používáno od starověku (u nás od středověku) stabilnější rozmach spíše až v novověku méně odolná jiné podložky kovy, usně, kosti, silikáty, moderní materiály

Restaurování maleb průzkum dřevěná podložka Zkoumáme: - materiál a technologii výroby podložky (druh dřeva, způsob opracování atd.) - materiál a technologii výroby barevné vrstvy (typ barevné vrstvy, malířskou techniku, rukopis atd.) - poškození textilní podložka Zkoumáme: - materiál a technologii výroby podložky (druh textilie, systém upevnění atd.) - materiál a technologii výroby barevné vrstvy (typ barevné vrstvy, malířskou techniku, rukopis atd.) - poškození

Restaurování maleb

Restaurování maleb VIS UV RTG

Restaurování maleb průzkum vrstev malby v přímém a bočním světle

Restaurování maleb Stratigrafie barevných vrstev v OM

Restaurování maleb stabilizace podložky a barevné vrstvy (dočasná či dlouhodobá) dřevěná podložka textilní podložka petrifikace dřeva lepení a rovnání desek dočasná fixace - přelepy malby, cyklododekan dlouhodobá fixace - lepidly za studena či tepla oprava trhlin - šití, lepení, dotkávání dočasná fixace - přelepy malby, cyklododekan dlouhodobá fixace - lepidly za studena či tepla

Restaurování maleb čištění dřevěná podložka (lícová x rubová strana) textilní podložka (lícová x rubová strana) mechanicky (vakuový štětec, vysavač, mikrotryskání) wishab destilovaná voda org. rozpouštědla pasty mechanicky(vakuový štětec, vysavač, mikrotryskání) wishab destilovaná voda org. rozpouštědla pasty

Restaurování maleb snímání laků dřevěná podložka textilní podložka mechanicky (skalpel, brusná vlákna, mikrotryskání apod.) org. rozpouštědla a jejich směsi alkálie mechanicky (skalpel, brusná vlákna, mikrotryskání apod.) org. rozpouštědla a jejich směsi alkálie

Restaurování maleb rentoaláž, marufláž - komplexní restaurování dřevěná podložka marufláž: přenos malby z podložky na nový podklad. Zásah je ireverzibilní! textilní podložka rentoaláž (dublování): zpevnění starého plátna novým či přenos malby z podložky na nový podklad. Lze provádět za tepla i za studena. S výhodou se využívá vakuový stůl. Zásah je v podstatě ireverzibilní!

Speciální konzervátorské techniky

Restaurování maleb tmelení barevné vrstvy dle charakteru doplňovaného materiálu: - klihová voda, křída, někdy olej - tavné tmely z vosků a pryskyřic s přídavkem plnidel aplikace: - za studena či za tepla - následuje broušení a hlazení

Restaurování maleb retuš a závěrečné operace napodobivá - doplňuje části malby a stírá rozdíl mezi původním a novým neutrální - doplňuje neutrálním barevným tónem v souladu s barevným laděním díla lokální - jde o kombinaci neutrální a napodobivé retuše - barevnost je více přizpůsobena bezprostřednímu okolí defektu čárková(šrafovaná), tečková - patrně nejvhodnější kompromis mezi estetickou účinností a respektem k dochovanému originálu. speciální - např. s UV indikátory

Restaurování maleb ochranný režim a) parametry mikroklimatu: deponování prezentace teplota do 18 C cca 18 22 C relativní vlhkost 45-55% 50-55% celk. roč. exp. sv. žádná 10000-100000 lx/h/rok podíl UV záření žádný 10μW/lm (max. 30μW/lm)

Restaurování maleb ochranný režim a) kontrola stavu: průběžně b) uložení: vhodný ochranný obal eliminovat prašnost ukládat na rovné podložky (nebo zajistit dobré rozložení hmotnosti), případně zavěsit či ukládat do vhodných skříní c) opatrná manipulace - textilní rukavice! d) vyloučit extrémní hodnoty teploty i RV (nízké i vysoké)

Restaurování kamene Stručné zásady konzervace a restaurování kamenosochařských památek

Restaurování kamene Druhy koroze a) koroze fyzikální b) koroze chemická c) koroze biologická (biokoroze) * Tyto korozní procesy probíhají v reálu společně a vzájemně urychlují degradaci materiálu. Vždy je nutno počítat se všemi typy!

Restaurování kamene Druhy koroze a) koroze fyzikální - působení široké škály vnitřních i vnějších sil - vznik souvisí především se změnami teploty, působením vody a vodných roztoků solí, vznikem nových minerálů, mechanickými vibracemi a abrazí povrchu - důsledkem je praskání, úbytek materiálu atd.

Restaurování kamene

Restaurování kamene Poškození způsobené vzlínající vodou z podloží ( soli, mráz, biokoroze)

Restaurování kamene detail poškození způsobeného vzlínající vodou z podloží ( soli, mráz, biokoroze)

Restaurování kamene detail poškození způsobeného solemi

Restaurování kamene detail poškození způsobeného tlakem korozních produktů železa

Restaurování kamene Historický způsob eliminace tlaků vznikajících při korozi železného čepu zalitím do síry

Restaurování kamene detail poškození způsobeného vysokou tvrdostí restaurátorských tmelů

Restaurování kamene Druhy koroze b) koroze chemická - dochází ke změně chemického složení materiálů při reakcích s okolím - rizikové faktory: nečistoty z atmosféry, ze vzlínající vody, produkty živých organismů, zbytky dřívějších konzervátorsko-restaurátorských zásahů apod. - důsledkem je změna rozpustnosti napadené složky, barvy, objemu

Restaurování kamene Druhy koroze c) koroze biologická (biokoroze) - korozní jevy vyvolané či podmíněné živými organismy - v důsledcích se projevuje jako koroze fyzikální nebo chemická (tj. vznikem tlaků či chemickou přeměnou látek)

Restaurování kamene biologické napadení

Restaurování kamene biologické napadení na silně zavlhčeném artefaktu

Restaurování kamene ideální plochy pro rozvoj biologického napadení

Restaurování kamene Průzkum a) Materiály použité při výrobě předmětu, způsob výroby (autor), výzdoby, účel - optická (polarizační) mikroskopie, chem. a instrumentální analýzy, SEM b) Podmínky v nichž se předmět nacházel (nachází) - průzkum režimu památky (vlhkost, škůdci, škodlivé látky, meteorologické jevy ) c) Aktuální stav předmětu - znečištění, poškození (vnitřní i vnější), rozměry d) Materiály z druhotných zásahů (při rekonzervaci) - identifikace konzervačních materiálů

Restaurování kamene průzkum s využitím ultrazvukové transmise - sondy - měřící aparatura

Restaurování kamene Historické metody Nárůst konz.-rest. zásahů lze sledovat zejména od 2/2 19. stol. a) odstraňování polychromie (alkálie, mechanické metody) b) čištění (kyseliny, alkálie, přesekávání ) c) petrifikace (fermež, vodní sklo, fluáty/fluorokřemičitany/, vápenná voda /Ca(OH)2/, PVAC disperze, akryláty, epoxidy ad.) d) lepení (často neprodyšné spoje) e) tmelení (často tvrdé /cementové/ tmely)

Restaurování kamene Obecný postup ošetření a) čištění (vodou, mechanické, chemické, laser) b) desalinace (vyloužení solí, mechanické odstranění výkvětů, imobilizace) c) petrifikace (organokřemičitany estery kys. křemičité, výjimečně akryláty, epoxidy a d.) d) likvidace bionapadení (roztoky biocidů) e) lepení f) tmelení (tmel musí být vždy měkčí než originální materiál) g) retušování (práškové pigmenty - vhodný je přídavek identifikátoru) h) hydrofobizace

Restaurování kamene předzpevnění pomocí cyklododekanu

Restaurování kamene otryskávání metodou JOS

Restaurování kamene Ochranný režim a) RV = cca 50 %, (po desalinaci spíše nízká) teplota do 18 C, osvětlenost vyjma některých minerálů neomezena b) Kontrola stavu cca za 2 roky c) V exteriéru je velmi žádoucí chránit objekty pomocí vhodných přístřešků (i sezónních)

Doporučená literatura Doporučená literatura KOTLÍK, P. - KAŠE, J. Braunův betlém... Praha - Litomyšl, 1999. RIVERS, S., - UMNEY, N. Conservation of Furniture. Oxford, 2003. ALTHOFER, H.:. Das 19. Jahrhundert und die Restaurierung: Beitrage zur Malerei, Maltechnik und Konservierung. Mnichov:. KÜHN, H. Erhaltung und Pflege von Kunstwerken. Materia lund Technik, Konservierung und Restaurierung. München, 2001. ŠOPÁK, P. František Petr ve Slezském zemském muzeu v Opavě. NICOLAUS, K.-WESTPHAL, Ch.(ed.). Handbuch der Gemälderestaurierung. Köln, 2000. CONTI, A.:. History of the Restoration and Conservation of Works of Art. HLOBIL, I.:. K výtvarnému aspektu československé restaurátorské školy. VANĚČEK, I. Nástěnné malby. Praha, 2000. PETR, F. O starých malbách a jejich restaurování. Praha, 1953. ŠIMČÍK, A. Počátky odborné konzervace dřevěných artefaktů. Opava, 2005.

Doporučená literatura ŠIMČÍK, A. Počátky odborné konzervace železných artefaktů v muzeích v českých zemích. Opava, 2003. KOPECKÁ, I. a kol. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené. Praha, 2002. KOPECKÁ, I. - NEJEDLÝ, V. Průzkum historických materiálů. Praha, 2005. HILBERT, S. H.:. Sammlungsgut in Sicherheit. ŠIMČÍK, A. Smysl existence, nebo obtěžující povinnost. Ochrana sbírek na počátku nového tisíciletí. Knižnica, 2004. PRICE, C.A. Stone Conservation. London, 1996. SLÁNSKÝ, B. Technika malby I. díl - Malířský a konservační materiál. Praha, 1953. SLÁNSKÝ, B. Technika malby II. díl - Průzkum a restaurování obrazů. Praha, 1956. LOSOS, L. Techniky malby. Praha, 1995. PETR, F. Umělecké dřevořezby a jejich restaurování. Praha, 1953. KUBIČKA, R. - ZELINGER, J. Výkladový slovník malířství, grafiky a restaurátorství. Praha, 2004.