MORAVA DĚJINY ZEMĚ UPROSTŘED EVROPY Učebnice pro střední školy / víceletá gymnázia a žáky druhého stupně ZŠ k obohacení základního učiva Ondřej Hýsek / středověk, raný novověk, XIX. století Lukáš Hadwiger Zámečník / pravěk, XX. století Anna Hýsková / obrazová část, umění Vytvořeno v rámci projektu ESF CZ.1.07/1.1.02/02.0084 Jak učit Moravany o Moravě moderně a evropsky. Gymnázium INTEGRA BRNO, 2012 ISBN 978-80-260-2227-5 1
Recenzovali: doc. PhDr. Jiří Pernes, Ph.D. (20. století, současnost) Mgr. Ondřej Mlejnek (pravěk, raná doba dějinná) Mgr. Petr Hřebačka (středověk, raný novověk, 19. století) Děkujeme těmto institucím a firmám: Akademie věd ČR, Antikvariát Ztichlá klika, Antropark, Arcibiskupství olomoucké, Archeologický ústav AV ČR, Archeopark, Archeoskanzen Modrá, Archiv města Brna, Archiweb, Augustiniánské opatství na Starém Brně, Biskupství brněnské, Brunensis, Časopis Duha, FOIBOS BOHEMIA, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Genealogická Ventura, Gymnázium INTEGRA BRNO, HD Productions, Historický fond MZK v Brně, Historický ústav AV ČR, Houska & Douda, Horský hotel Primavesi, GVU v Hodoníně, Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Kavárna ERA, Konventní kostel sv. Leopolda řádu sv. Jana z Boha na Starém Brně, Kostel Povýšení sv. Kříže v Prostějově, Kostel sv. Janů v Brně, Kraj Vysočina, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Magistrát města Brna, Magistrát města Jihlavy, Magistrát města Znojma, Masarykova univerzita, Masarykovo muzeum v Hodoníně, Městské muzeum Horažďovice, Městský úřad Žďár nad Sázavou, Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Moravská galerie Brno, Moravská zemská knihovna, Moravské zemské muzeum, Moravský zemský archiv, Muzeum města Brna, Muzeum Jana Amose Komenského, Muzeum Komenského v Přerově, Muzeum Znojmo, Národní památkový ústav, Numismatika Ostrava, Římskokatolická farnost u sv. Jakuba v Jihlavě, Římskokatolická farnost Adamov, Římskokatolická farnost Vranov u Brna, Sdružení výtvarných umělců moravských, Slovácké muzeum, Slovanské hradiště v Mikulčicích, Správa budov Psychiatrické léčebny v Kroměříži, Statutární město Jihlava, Střední odborné učiliště, Mikulov, Purkyňova 6, Střední škola potravinářská a služeb, Brno, Charbulova 106, Turistické informační centrum města Brna, Turistické informační centrum Valtice, UMČ Brno-Líšeň, Ústav archeologické památkové péče Brno, Veletrhy Brno, VILA TUGENDHAT, samostatné oddělení Muzea města Brna, Vojenská nemocnice Olomouc, Zámek Světlov, Zámek Tovačov, Zastupitelský úřad ČR ve Vatikánu, Zprávy Proglas, ZŠ a MŠ Adamov, ZŠ a MŠ Horníkova, Brno. Děkujeme těmto osobám: Mgr. Petru Alexandridisovi, Liboru Balákovi, Lucii Balákové, Jitce Bendové, Evženu Bočkovi, Petru Ivanu Božikovi, OPraem, Ing. Milanu Buchtovi, Mgr. Janě Burianové, PhDr. Pavlu Ciprianovi, K. Červené, Věře Čižmářové, doc. M. Čižmářovi, Janu Dobrovolnému, Anežce Dočekalové, Kláře Dokoupilové, Petru Doudovi, Ing. Vladimíře Durajkové, PhDr. Evě Dvořákové, Mgr. Josefu Fanturovi, Radku Folprechtovi, Tomáši Formánkovi, Ing. Simoně Frankové, Jaroslavu Frecerovi, doc. PhDr. Luďku Galuškovi, CSc., prof. PhDr. Michaele Soleiman pour Hashemi, CSc., Ing. Anně Hájkové, Světlaně Hanákové, Ing. Pavlu Havlíčkovi, Michaele Havránkové, PaedDr. Dalimile Hodaňové, Ivaně Holáskové, Ivanu Houskovi, Ing. Vítu Hýskovi, Jindřichu Chatrnému, PhD., Mgr. Darji Chládkové, Mgr. Evě Chodějovské, Mgr. Ireně Chovančíkové, Mgr. Tereze Chrástové, Ing. Chrástovi, Ince, Janě Janečkové, Mgr. Kristýně Jirátové, Mgr. Šárce Juračkové, J. Kaňovi, Vladimíru Kejlovi, Michalu Klementovi, Mgr. Petru Kostrhunovi, Václavu Košťálovi, Pavlu Kouřilovi, Mgr. Heleně Kovářové, Danielu Kozákovi, Ing. Jaroslavu Krábkovi, Mgr. Vojtěchu Královi, Mgr. et Mgr. Monice Kratochvílové, Janu Kratochvílovi, Mgr. Olze Kšicové, Mgr. Jiřímu Kučerovi, PhDr. Katině Lisé, Br. Martinu Mackovi O.H., Lukáši Malému, Mgr. Veronice Machálkové, Mgr. Jitce Machové, Danu Markovi, PaedDr. Janu Markovi, ThDr. Ing. Lukáši Evženu Martincovi, Jakubu Meissnerovi, Mgr. Maciejovi Molakovi, MUDr. Petru Možnému, Mgr. Janě Nešporové, PhDr. Františku Novákovi, Josefu Novotnému, Mgr. Pavlu Němcovi, Pavle Obrovské, Vojtěchu Ondruchovi, Petru Pakostovi, Mgr. Evě Pánkové, Mgr. Daně Pavlíkové, Bc. Janě Petrůjové, Zdence Pěnčíkové, Marku Pokornému, PhDr. Pavlu Popelkovi, Mgr. Et Bc. Stranislavu Popelkovi, Evě Raškové, Bc. Gabriele Rebendové, Ing. Michaele Robičkové, Mgr. Šárce Rouzkové, Jakubu Rybářovi, DiS., Mgr. Daniele Satkeové, Mgr. Haně Smetanové, Mgr. Tamaře Spoustové za korekturu, Pavlu Svetlošákovi, Petru Starému, Ondřeji Suchému, Lence Štefanové, Mgr. Břetislavu Štefanovi, Mgr. Iloně Šturchové, PhDr. Václavu Trojanovi, Ph.D., P. Tryščukovi, Iloně Tunklové, JUDr. Tomáši Tylovi, Ph.D., Mgr. Elišce Veselovské, Ing. Renatě Vlčkové, Martině Volešákové, Evě Vrbové, Mgr. Pavlu Vybíhalovi, Mgr. Marcele Vrchotové, Otovi Wapienikovi, prof. PhDr. Martinu Wihodovi, Ph.D., Květě Zajícové, Jaroslavu Zemanovi, Ing. Petře Zimčíkové, Mgr. Petře Zvarové, P.Danu Žůrkovi, našim recenzentům Mgr. Petru Hřebačkovi, Mgr. Ondřeji Mlejnkovi a doc. PhDr. Jiřímu Pernesovi, PhD., našim rodinám a mnoha dalším, kteří se na vzniku učebnice a úspěšném průběhu projektu Učíme o Moravě podíleli. Symboly: shrnutí; podstatné a zajímavé informace otázky a úkoly 2
Obsah První kapitola: Namísto úvodu...7 POZOR! ATTENTION! ACHTUNG! UWAGA! ATTENZIONE!...7 Dlouhý, těžký, ale NUTNÝ (ne nudný, doufejme), možná i PROVOKATIVNÍ NÁVOD KE ČTENÍ TÉTO KNIHY...7 Nic než národ?...7 Vrátíme se ke své zemi?...8 Jaká je tato kniha?...9 Pravěká Morava...10 Morava před příchodem člověka... 10 Paleolit (starší doba kamenná) na Moravě... 10 Starý paleolit... 11 Střední paleolit... 11 Mladý paleolit... 12 Pozdní paleolit a mezolit... 14 Neolit (mladší doba kamenná)... 16 Eneolit (pozdní doba kamenná)... 18 Raný eneolit... 18 Starý eneolit... 18 Střední eneolit... 18 Mladý eneolit... 18 Pozdní eneolit... 20 Doba bronzová na Moravě... 20 Doba železná na Moravě... 23 Starší doba železná halštat... 23 RANÁ DOBA DĚJINNÁ (450 př. Kr. 568 po Kr.)...26 Mladší doba železná latén... 26 Doba římská na Moravě... 28 Starší doba římská... 29 Morava jako součást Marobudova kmenového svazu... 29 Morava po pádu Marobuda... 30 Markomanské války (166-180 AD)... 30 Mladší doba římská... 31 Doba tzv. stěhování národů na Moravě... 32 Nové germánské kmeny na Moravě... 32 STŘEDOVĚK (568 1471)...37 Úvod... 37 Raný středověk na Moravě (6. - 12. století)... 37 Počátky slovanského osídlení na Moravě (6. 8. století)...38 Stará Morava Velkomoravská říše (9. století)... 39 Temné desáté století? (počátky knížecí Moravy)... 50 Morava v době knížecí (1029-1197)... 52 Vrcholný středověk (13. -14. století)... 61 Moravské markrabství ve století posledních Přemyslovců (1197-1311)... 61 Lucemburská Morava (1311-1423)...68 Pozdní středověk (1423-1471)... 89 Boje pokračují, Albrecht Habsburský jako markrabě moravský (1423-1439)...89 Konec středověku...90 3
Raný novověk (1471-1789)...93 Úvod... 93 Matyáš Korvín (1471-1490)... 93 Jagellonci (1490-1526)...94 Morava v době stavovství, renesance a reformace (16. století)...101 Nástup Habsburků, Turci na obzoru Moravy...101 Stavovská povstání a třicetiletá válka (1. polovina 17. století)... 114 Moravské stavovské povstání 1607/1608. Karel starší ze Žerotína...114 Moravské stavovské povstání, Moravsko-rakousko-uherská konfederace...116 Barokní absolutismus...124 Absolutismus a nová společnost... 124 Kultura baroka na Moravě... 133 Doba osvícenského absolutismu Marie Terezie a Josefa II. (1740-1790)...144 Morava od merkantilismu k liberalismu... 150 Umění pozdního baroka (1740-1780)... 155 Dlouhé 19. století (1789-1914)... 162 Úvod...162 Obava z šíření revolučních myšlenek a vznik moderní vědy na Moravě (1791-1805)...162 Napoleon a Morava (1805-1814)...166 Vídeňský kongres a Morava (1814/1815)...168 Vrcholný rozkvět hospodářství od roku 1781 do krize roku 1815... 168 Moravští osvícenští vlastenci (do r. 1830)...169 Hospodářská krize a její překonávání v letech 1815-1847...173 Moravští buditelé (1830-1848)... 174 Umění na Moravě 1780-1840... 180 Revoluční rok 1848 a 50. léta na Moravě...188 Počátky moderního moravského zemského parlamentarismu... 189 Počátky politických stran na Moravě...194 Morava od liberalismu k omezující hospodářské politice...195 Umění na Moravě 1840-1860...198 Od Moravy slovanské k Moravě české (1860-1890)...204 Moravští Slované (první polovina 60. let 19. století)... 204 Moravští Čechoslované (2. polovina 60. let a 70. léta 19. století)... 209 Moravští Češi (80. a 90. léta)...216 Všeobecná hospodářská krize let 1873-1896... 220 Umění na Moravě v letech 1860-1890... 221 Morava před první světovou válkou (1890-1914)...229 Rozpad moravské národní strany a formování stran národně-liberálního tábora... 229 Moravské vyrovnání... 237 Vzestup ekonomiky (1896-1914)... 245 Umění na Moravě v letech 1890-1914... 246 4
Krátké a kruté dvacáté století (1914-1989)...266 První světová válka (1914-1918)...266 První československá republika (1918-1938)...269 Německý separatismus... 269 Poválečné projevy radikalismu...270 Území a obyvatelstvo...270 Správní vývoj...271 Hospodářský vývoj... 273 Politický vývoj... 275 Kulturní život první republiky... 279 Druhá republika (1938-1939)...289 Důsledky Mnichova... 289 Politický vývoj Česko-Slovenska... 291 Protektorát Čechy a Morava (1939-1945)...292 Protektorátní správa... 292 Projekty germanizace Moravy... 294 Politický a národnostní útisk... 294 Veřejný život v protektorátu... 295 Hospodářství a sociální poměry... 296 Kulturní život... 296 Odboj... 296 Válečné operace na Moravě... 300 Morava mezi nacistickou a komunistickou totalitou (1945-1948)...302 Vysídlení německého obyvatelstva... 303 Nástup komunistické moci... 306 Zrušení Moravskoslezské země... 307 Politické procesy na Moravě... 308 Protikomunistický odboj na Moravě...311 Moravské jaro...311 Morava v době normalizace (1969-1989)... 314 Sametová revoluce... 315 SOUČASNOST (1989-2012)... 317 Morava po sametové revoluci (1989-2012)...317 Morava v ČSFR (1989-1992)...317 Morava v ČR (1993-2004)...318 Morava v Evropě (od roku 2004)... 322 Namísto závěru... 324 Prameny a literatura... 325 Internetové zdroje...325 Seznam vyobrazení a jejich autorů/zdrojů...326 5
6
První kapitola: Namísto úvodu POZOR! ATTENTION! ACHTUNG! UWAGA! ATTENZIONE! Dlouhý, těžký, ale NUTNÝ (ne nudný, doufejme), možná i PROVOKATIVNÍ NÁVOD KE ČTENÍ TÉTO KNIHY Vážené čtenářky, vážení čtenáři, tato učebnice dějepisu se v mnohém odlišuje od u nás běžně používaných historických pomůcek. Nezaměřuje se na dějiny světa, Evropy ani českého státu, ale na dějiny jedné z jeho historických zemí. Činí tak ve zkratce, ovšem s důrazem na nejnovější vědecké poznatky. Považujeme za důležité hned na začátku objasnit základní pojmy, jimž by měl rozumět každý občan České republiky: Česká republika (ČR, popř. Česko; angl. Czech Republic), je stát s přibližně 10,6 miliony obyvatel, který je rozdělen na čtrnáct správních jednotek kraje a hlavní město Prahu. Je složen ze tří historických zemí: Čech (angl. Bohemia), Moravy (angl. Moravia) a menší části Slezska (angl. Silesia). Média jsou plná omylů typu závod se pojede v Čechách, v Novém Městě na Moravě, Víno z Čech dobývá Čínu, či Zámek v Lednici, česká památka UNESCO atd. Autoři si neuvědomují, že podobným omylem by bylo napsat jeli jsme se na Moravu podívat na Pražský hrad. Dochází také k záměně termínů stát a národ např. fotbalový český národní tým je ve skutečnosti českým státním týmem, jelikož nereprezentuje pouze národ Čechů (k němuž se hlásí přes 6 milionů obyvatel), ale občanský stát Českou republiku (s více než 10 miliony obyvatel). V Ústavě ČR je zakotven občanský, nikoliv národní princip citujme z její preambule: My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky. Nic než národ? Někteří občané ČR se cítí být součástí moderního kulturního a politického národa Čechů k české národnosti se ve sčítání lidí v roce 2011 přihlásilo asi 6,7 milionů obyvatel ČR; k moravské národnosti se přihlásilo něco přes 630.000 občanů, přičemž na Moravě žijí přibližně 4,2 miliony lidí. Moderní národ je umělým výtvorem skupiny intelektuálů z přelomu 18. a 19. století. V 18. století ještě moderní národy neexistovaly, lidé se identifikovali s náboženstvím, stavovstvím a svou zemí. V době Velké francouzské revoluce (1789) vznikala v Evropě národní hnutí, která byla metaforicky nazývána národními renesancemi, probuzeními či obrozeními, ve skutečnosti však šlo o vytváření moderních národů. Když přestávalo být hlavní součástí identity Evropanů křesťanství, stala se příslušnost k národu hlavním stmelujícím prvkem společnosti. Podobně vznikla v 19. a 20. století většina evropských národů nejdříve se snažily osamostatnit kulturně, poté politicky a nakonec vytvořit vlastní národní stát. Český národ byl definován, podobně jako většina jiných moderních evropských národů, především společným jazykem, což byla myšlenka německého filozofa 18. století Johanna Gottfrieda Herdera, kterou pro české prostředí upravil Josef Jungmann: Čech je ten, kdo mluví česky. Slovanští obyvatelé Moravy až do poloviny 19. století tvrdili, že mluví moravštinou (popř. jazykem slovanským nebo moravsko-slovanským) v různých nářečích, ovšem od 60. let začali označovat češtinu za svůj mateřský jazyk. Ideu dějin dal modernímu českému národu v polovině 19. století František Palacký ač původem Moravan, moravské dějiny chápal ve svých Dějinách národu českého v Čechách i v Moravě jen jako doplněk českých národních dějin společných pro Čechy, Moravu i Slezsko. Prostřednictvím středověké Kosmovy Kroniky Čechů i na Moravě uměle zdomácněl český přemyslovský mýtus, ten původní, moravský mojmírovský, byl zapomenut. České národní hnutí uskutečnilo své kulturní i politické cíle: na konci 19. století se většina slovanských Moravanů nacionalizovala a začala považovat za Čechy (příslušníky moderního českého národa, české vlastence), po první světové válce vzniklo Masarykovo Československo (1918) a po Sametové revoluci (1989) a rozpadu federace i Česká republika (1993); ta byla přijata do Severoatlantického obranného společenství (1999) a na základě referenda se integrovala do Evropské unie (2004). S národem je spojen pojem národovectví (tj. nacionalismus), tedy svůdná a prostá ideologie založená na mylném přesvědčení, že lidstvo je přirozeně/od Boha rozděleno do národů, každý z nich je jedinečný a má určité vlastnosti; národ je takto iracionálně chápán jako živý organismus. Je nápadné, že každé národní hnutí považuje za nejlepší právě ten svůj národ, který prý má nějaké zvláštní poslání ; vůči jiným národům vznikají zobecnění, stereotypy a předsudky. Nacionalismus můžeme takto chápat jako chybný pocit, že právě náš (český) národ je nejspravedlivější a ostatní národy (např. německý či ruský) nám chtějí ublížit. Pro svoji jednoduchost se stal nacionalismus v 19. století hlavní evropskou ideologií. Dnes je nacionalismus vnímán jako nebezpečné přesvědčení o výjimečnosti či nadřazenosti vlastního národa nad jiné. Nacionalismus se může projevovat nenápadně, např. nadáváním soupeři v mezinárodním sportovním utkání. Často se však projevuje agresivně a spojuje se s hloupými a nebezpečnými 7
nenávistmi. Propojením nacionalismu a xenofobie, nenávisti k cizincům, vzniká šovinismus vyhrocený nacionalismus v podobě nenávisti k jiným národům. Nacionalismus byl ve 20. století spoluviníkem dvou světových (původně evropských) válek, které měly zničující dopad na značnou část naší planety. Ve spojení s rasismem (nenávistí k lidem určitého etnika) vedl k holocaustu (šoa vyvraždění přibližně šesti milionů evropských Židů; vyvraždění statisíců evropských Romů atd.). Nacionalismus je tedy spojen s nelidskými hrůzami, které byly ve jménu toho či onoho národa spáchány i proto má smysl se jím zabývat, abychom nepomáhali opakovat chyby minulosti. Na základě italského nacionalismu vznikl fašismus. Na základě německého nacionalismu vznikl hitlerovský nacismus, který chtěl zničit ostatní národy a způsobil mnoho nevýslovného utrpení (šoa). Jako pomsta (oko za oko, zub za zub) byli po druhé světové válce obyvatelé Čech a Moravy německé národnosti (jejichž předkové zde po staletí žili a tvořili hodnoty) za tragických okolností vyhnáni představiteli českého národa z českých zemí (Gándhí však říkal: Oko za oko a všichni budou slepí. ) nebyla prokazována individuální vina, šlo o uplatnění nespravedlivého principu kolektivní viny. V současnosti se v Česku tyto negativní jevy projevují především jako romofobie, nenávist k Romům (hloupé a nebezpečné tvrzení, že všichni Romové, či většina, jsou špatní) to vede k házení zápalných lahví do bytů nevinných lidí kvůli jejich příslušnosti k romskému etniku. Lidé si dělají názor podle toho, že to přece o (většině/všech) Romech říkají/vědí všichni a takto pomáhají šířit předsudky. Důkazem budiž to, že když spáchá zločin někdo bílý, žádné demonstrace proti nepřizpůsobivým se nekonají. Po útocích islamistických teroristů na New York (11. 9. 2001) se začal vzmáhat i antiislamismus (hloupé a nebezpečné tvrzení, že všichni muslimové, či většina, jsou teroristy apod.), popř. antimultikulturalismus (různé kultury prý nemohou žít společně) důsledkem pak bylo např. vraždění Turků v Německu či masakr v Norsku (obojí 2011). Cítit se součástí nějakého národa je opravdu pouze pocit. Máme-li rádi svoji zemi, nemusíme být nacionalisty (národovci), můžeme být třeba patrioty (vlastenci). Vysvětlíme rozdíl: Vrátíme se ke své zemi? Na území dnešního Česka se odpradávna nacházejí tři země Čechy, Morava a část Slezska (většina Slezska je dnes součástí Polské republiky). Pro pořádek: současné krajské uspořádání Česka nerespektuje vnitřní hranice mezi jednotlivými, dříve autonomními, zeměmi. Ukažme si problém na textu státní hymny Česka (angl. Czechia): Josef Kajetán Tyl se v polovině 19. století tázal: Kde domov můj? a jako obyvatel Čech (angl. Bohemia) si odpověděl: Země česká ; byl by překvapen, že si tak v budoucnu odpoví i obyvatel Moravy či Slezska. Dnes tak dochází k záměně termínů stát (ČR) a země (Čechy, Morava či Slezsko), které jsou považovány za synonyma. Čeština rovněž nerozlišuje mezi homonymy český (týkající se státu Česko, angl. Czech) a český (týkající se země Čechy, angl. Bohemian). Vlastenectví, tj. patriotismus, je mnohem starší, ovšem také intelektuálně náročnější myšlenkou než nacionalismus, provází lidstvo minimálně od dob antiky. Dnes znamená především citový vztah k vlasti, zemi k patrii, tj. otčině, zemi zděděné po otcích. V tomto pojetí je Čech, Moravan či Slezan ten, kdo žije v Čechách, na Moravě či ve Slezsku (ať už mluví jakýmkoliv jazykem). Zemský vlastenec (patriot) by se neměl vyvyšovat nad obyvatele jiných zemí. I zemský patriotismus však může přerůstat v nacionalismus, jak ukazuje např. zneužívání moravské vlajky na nenávistných pochodech českých neonacistů. My jsme se rozhodli tuto knihu vytvořit právě v rámci moravského zemského (tedy nikoliv českého státního či národního, často pragocentrického) konceptu dějin. Takovéto pojetí se nám zdá vhodné, jelikož tvoří uzavřený celek, je detailní, ale zároveň poskytuje i možnost zobecnění, je uchopitelné, blízké, vysvětlující, srozumitelné. Rádi bychom seznámili všechny zájemce s dějinami Moravy, země uprostřed Evropy, která je slovy slavného moravského básníka Jana Skácela podivuhodná už proto, že je a není. Kdysi v dávné historii bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních. Jan Skácel,Vilenica ve Slovinsku, 1988 Morava je evropskou historickou zemí o rozloze větší, než mají třeba státy Makedonie či Izrael, žije v ní podobný počet obyvatel jako v Irsku, její metropole Brno je svou populací srovnatelná např. s estonským hlavním městem Tallinnem. Na západě sousedí s Čechami, na severu se Slezskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Dolními Rakousy. Moravskou zemi zrušil protiprávní zásah komunistického režimu, přesto v ní žijeme. Denně se s ní setkáváme v názvech mnoha institucí či firem (Moravské zemské muzeum, Moravská zemská knihovna), jídel (moravské uzené), vín (muškát moravský) či obcí a měst (Moravský Krumlov). Moravané, tedy obyvatelé moravské země a zároveň občané státu Česká republika, o sobě někdy mluví jako o Češích, Moravu omylem zaměňují se sousedními Čechami. Moravané se stali politickými Čechoslovany a Čechy až ke konci 19. století, když přijali Palackého myšlenku národa českého na Moravě. Předtím o sobě obyvatelé země moravské hovořili výlučně jako o Moravanech (mluvících buď moravsky, nebo německy) rozhodně se však nepovažovali za Čechy nebo Němce. Právě z Moravy pocházející František Palacký byl velkým obdivovatelem Karla IV. (nejprve moravského markraběte), který vytvořil politický útvar země Koruny české, a Viléma z Pernštejna, jenž v roce 1520 přesvědčil Ludvíka Jagellonského, že Morava nepatří pod uherskou, ale pod českou pečeť. Čechy a Moravany chápal jako části celku, kdy jedněm bez druhých není možno rozumět. Cílem této knihy rozhodně není snaha oddělovat Čechy (bývalé království) od Moravy (bývalé markrabství), vzájemně si nejbližší sousední země s mírně odlišným vývojem. Moravské dějiny byly úzce spjaty s českými, ale i rakouskými a uherskými dějinami, někdy však jde o různé příběhy. Morava měla svébytné panovníky (ač většinou podřízené českému králi, popř. šlo o totožné osoby), měla vlastní stavovské instituce právě stavovství propůjčilo moravským dějinám svébytnost Morava byla zemí s širokou autonomií, s jiným vývojem právním a správním, než měly Čechy. Pokud Moravané (a Češi i Slezané) nebudou znát svoje dějiny, nebudou mít vztah ke svým zemím, ztratí svoje kořeny. Tím se dostáváme k problematice identity: Kým jsme? Tuto otázku si zřejmě kladl každý z nás. Odpovědi mohou být různé: jsme sami sebou jedinečnými individualitami, jež byly 8
označeny jménem a příjmením. Jsme členy našich rodin. Jsme křesťany (třeba ve smyslu kulturním). Jsme obyvateli našich obcí (např. Brňany) a krajů (např. Jihomoravany). Jsme obyvateli našich zemí jsme Čechy, Moravany a Slezany. Jsme občany našeho státu, Česka, občany Evropské unie. Jsme obyvateli planety, kosmopolity. Jsme dočasnými obyvateli celého vesmíru, universa Jaká je tato kniha? Nabídneme vám příběh historické země sestavený na základě současného stavu historického poznání. Je zřejmé, že tato kniha může pouze naznačovat, zkracovat, zjednodušovat; některé pasáže jsou naopak velmi hutné a na studium náročné. Skutečný zájemce o moravské dějiny ať tedy knihu považuje za vstup do problematiky, historik-vědec nechť správně chápe její funkci a omezení. V žádném případě autoři nechtěli rezignovat na odbornost, popř. upravovat dějiny k pochybným cílům různého zabarvení. Přesto historie (dějiny) prostřednictvím historiografie (dějepisectví) budou vždy literárním textem, tedy do jisté míry fabulací. Věnovali jsme se také významným moravským osobnostem i moravským památkám, z nichž mnohé byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (z poslední doby např. i tradiční tanec jihovýchodní Moravy, slovácký verbuňk, či další lidový zvyk Slovácka, Jízda králů). Máte jiné názory na jevy naznačené v úvodním textu? Nevadí! Respektujeme to! Ověřujte si je, čtěte, vzdělávejte se, samostatně myslete, své myšlenky formulujte, řiďte se fakty, ne předsudky a povrchními dojmy. Vstupme však nyní společně do krásných, nepříliš známých a velmi tajemných dějin Moravy, sledujme jejich spojitost s evropským kontextem, v němž má i dnes Morava své pevné místo, a pokud se o ni budeme starat, bude ho mít navždy. 1. Ze kterých zemí se skládá Česká republika? 2. Jak se řekne anglicky (popř. německy, francouzsky, latinsky ) Čechy a jak Česko? Utvořte z těchto substantiv (podstatných jmen) adjektiva (přídavná jména) a ta přeložte do češtiny jaký je rozdíl mezi zněním slov a jejich významem? K čemu to vede? 3. Jaký je rozdíl mezi patriotismem a nacionalismem? K čemu může vypjatý nacionalismus vést? 4. Jaká je vaše identita, kým se cítíte být? Zkuste na toto téma napsat krátou esej. 5. Zamyslete se nad pojmy: autonomie, centralismus, regionalismus, patriotismus, nacionalismus, identita, popř. jejich význam vyhledejte ve Slovníku cizích slov. 9
Morava před příchodem člověka Pravěká Morava 2,5mld. BP 0,54 mld. BP 0,25 mld. BP 65 mil. BP 2,6 mil. BP Přítomnost STAROHORY PRVOHORY DRUHORY TŘETIHORY ČTVRTOHORY Na konci starohor v sobě největší kontinent, tzv. Gondwana, zahrnoval zárodky současné Afriky, Jižní Ameriky, Indie, Austrálie, Antarktidy a jižní Evropy. Morava byla v té době součástí některého z mikrokontinentů, které lemovaly severní okraj Gondwany. Zárodky dnešních Čech tvořil pravděpodobně jiný mikrokontinent ve stejné oblasti. V Brně se nachází vůbec nejstarší vulkanické horniny, jaké byly na území Moravy objeveny, jsou asi 725 milionů let staré. Povaha těchto hornin dokládá, že v té době se nacházela oblast Brna hluboko pod hladinou oceánu. V prvohorách se Gondwana postupně přemístila k severozápadu, a její okraj se tak i s moravským mikrokontinentem ocitl blízko rovníku. Před zhruba 360 miliony let došlo k prvnímu spojení Čech a Moravy, neboť se moravský mikrokontinent připojil k českému. Později byla velká část střední Evropy zaplavena mořem, které brázdili trilobiti. Převážnou část dnešní Moravy v té době pokrývalo mělké moře, v němž se nacházely rozlehlé ostrovy. Pod mělkou hladinou moře se skrývaly korálové útesy. Vápence, které se usazovaly v teplém moři, můžeme nalézt na vrchu Hády a v Moravském krasu, kde bylo vodou vymodelováno přes tisíc jeskyní a jiných útvarů, např. propast Macocha. V druhohorách oceán Tethys rozdělil Gondwanu na dvě části a oddělil tak Evropu od Afriky. Velká část Evropy se spolu s jihovýchodní částí dnešní Čech a téměř celou Moravou opět ocitla pod hladinou moře. Na Hádech a Stránské skále můžeme nalézt druhohorní vápence s pozůstatky mořské fauny, která byla typická pro korálové útesy druhohor (lilijice, ježovky ad.). Také v třetihorách zůstávala velká část Moravy na dně moře, nad jehož hladinu vystupoval výrazný ostrov Pavlovských vrchů. Mezi zdejší mořskou faunu můžeme zahrnout velké rejnoky, želvy a obří třetihorní žraloky. Před zhruba 10 miliony lety začalo moře pozvolna ustupovat. Pro čtvrtohory je charakteristické opakování ledových dob (glaciálů), během kterých byla velká část zemského povrchu zaledněna. Ledovce zasahovaly také na sever Moravy. Prostor v Evropě byl postupně ovládnut nejprve člověkem heidelberským (Homo heidelbergensis) a následně člověkem neandertálským (Homo neanderthalensis). Paleolit (starší doba kamenná) na Moravě 10 Obr. 1 Schematická mapa Moravy a Slezska v paleolitu a mezolitu
1 mil. BP 250 tis. BP 40 tis. BP 10 tis. BP 8 tis. BP STARÝ PALEOLIT STŘEDNÍ PALEOLIT MLADÝ PALEOLIT MEZOLIT Starý paleolit Obr. 2 Neandrtálci v jeskyni Kůlna, dioráma v pavilonu Anthropos První lidé jsou na Moravě doloženi nejdříve před 800 a nejpozději před 600 tisíci lety (BP before present). Nejstarší doklad přítomnosti člověka heidelberského na Moravě máme z Brna Stránské skály, další doklady pocházejí z teras řek Jihlavy a Svratky. Člověk heidelberský používal jednoduché úštěpy, znal oheň a dokázal jej také udržovat. Zřejmě nejstarší (přes 780 tis. let starý) opracovaný valoun (polyedr) nalezený na území ČR pochází z cihelny na Červeném kopci v Brně. Nejsme si však zcela jisti, zda se skutečně jedná o lidský nástroj. Obr. 3 Zlomky čelistí neandrtálců, ten nejmenší je z Moravy, z jeskyně Šipka u Štramberka (dětská čelist) Střední paleolit V této době je na Moravě doložen pobyt člověka neandertálského. V chladných obdobích (poslední byl würmský glaciál) využívali neandrtálci jeskyně (Kůlna, Švédův stůl, Šipka, Čertova díra ad.), živili se lovem sobů, mamutů a srstnatých nosorožců. V teplejších obdobích (poslední byl eemský interglaciál) žili pod širým nebem (Předmostí u Přerova), lovili jeleny, losy, bizony a koně. Stále se vedou spory o duševních schopnostech člověka neandertálského, moravské nálezy každopádně nepotvrzují, že by dosahovaly úrovně moderního člověka (Homo sapiens). Nejstarší lidské kosterní nálezy na Moravě jsou právě neandertálské z jeskyní Švédův stůl u Ochoze (spodní čelist, snad z počátku poslední doby ledové), Šipka u Štramberka (zlomek spodní čelisti dítěte) a Kůlna u Sloupu (zlomky lebky). K základním kulturám patří taubachien (starší, drobnotvará industrie Kůlna), moustérien (mladší, levalloiská technologie, Šipka, Švédův stůl) a micoquien (plošné opracování nástrojů, klínky, Kůlna). Obr. 4 Mužská lebka z Předmostí u Přerova (gravettien, -30.000 let) Obr. 5 Pěstní klín z žilkovaného radiolaritu, Karolín 11
Obr. 6 Trvalé zimní sídliště pavlovienců v Předmostí u Přerova rekonstrukční imitace ( Libor Balák, Antropark) Mladý paleolit V tomto období existovalo na území Moravy několik pravěkých kultur, které se lišily svým geografickým umístěním, používanými kamennými nástroji a asi také příslušností k lidskému druhu. Nejstaršími kulturami mladého paleolitu jsou na Moravě bohunicien a szeletien, první kulturou nesenou s jistotou moderními lidmi je aurignacien, nejznámější je ovšem kultura lovců mamutů gravettien (pavlovien) a lovců sobů a koní magdalénien. Bohunicien (nálezy: Brno-Bohunice, Stránská skála, Líšeň, Tvarožná) je typický vyspělou technikou úpravy kamenných nástrojů. Jeho tvůrci mohli být moderní lidé, soudíme-li podle některých nálezů (např. barvení předmětů), které svědčí o rozvinutější úrovni abstraktního myšlení. Aurignacien (nálezy: Mladečské jeskyně, Brněnsko, Prostějovsko, Kroměřížsko, Dolnomoravský úval, oblast pod Pavlovskými vrchy) je kultura typická pro takřka celou Evropu, jejímiž tvůrci byli již s jistotou moderní lidé. Nálezy z Mladečských jeskyní jsou nejstaršími kosterními pozůstatky moderního člověka ve střední Evropě. Tito lidé používali charakteristickou čepelovou industrii (škrabadla, rydla), kamennou surovinu přitom dopravovali i ze vzdálenějších míst (Slezsko, Slovensko). Mezi první skromné umělecké projevy aurignacienu na Moravě patří rýhy na kostech a používání šperku (zdobení), což je doloženo nálezem provrtané ulity třetihorního plže (Líšeň-Čtvrtě). Pavlovien (asi 31000-27000 BP, nálezy: Pavlov, Dolní Věstonice, Milovice, Předmostí) je moravskou variantou gravettienu a je často nazýván kulturou lovců mamutů. Přesněji řečeno se jedná o starší gravettien, protože jeho mladší období je označováno jako willendorf-kostěnkien (Podunají, Slezsko, Brno- -Francouzská ulice). V příhodném podnebí a prostředí Pálavy umožnil intenzivní lov mamutů rozkvět kultury, která se může pyšnit celou řadou světových unikátů. Kromě dalšího rozvoje kamenných nástrojů (otupené čepele a hroty, mikrolity) se jedná především o rozkvět umělecké tvorby. Mezi umělecká díla patří skulptury (řezby z kosti a mamutoviny), rytiny (antropomorfní a zoomorfní motivy) a vypalované hliněné figurky, které zřejmě představují nejstarší známou keramiku na světě. Materiální kultura pavlovienu byla na poměry paleolitu bohatá, rovněž duchovní život dosáhl značného stupně rozvoje. Pavlovien představoval kulturní vrchol, po němž následoval pokles způsobený posledním zaledněním (22 18 tis. BP), kdy se celá Morava téměř vylidnila, až na malé skupinky epigravettienských lovců, kteří se dokázali přizpůsobit zhoršení klimatu (Brno-Stránská skála, Vídeňská ulice). Tento pokles byl opět překonaný až v závěru mladého paleolitu s příchodem magdalénských lovců. Umění a náboženství gravettienu. Významnými nálezy v evropském měřítku jsou hroby: trojhrob z Dolních Věstonic a hrob kouzelníka z Brna, v němž byla nalezena slavná soška muže z mamutoviny nejstarší loutka na světě. Umělecké předměty zahrnují: skulptury zvířat, typické svou realističností (plastika mamuta), stylizované a abstraktní skulptury lidí (Věstonická venuše), obličej ženy (evropsky mimořádný nález), soška muže z mamutoviny. Unikátní je také rytina na klu mamuta, pokládaná někdy za schematickou mapku pavlovských kopců s označenou polohou tábořiště. Pokud by to byla pravda, jednalo by se o nejstarší mapu na světě. Pavlovien je typický rozvojem přírodního náboženství, charakteristického magií lovu a plodnosti (dynamismus víra v tajemnou sílu, a manismus uctívání předků), používáním fetišů a amuletů (terčíky, závěsky) a uctíváním zvířecích předků rodu (totemismus). Zřejmě můžeme uvažovat i o počátcích animismu (víra v existenci duše). O dalším rozvoji duchovního života svědčí nalezené zvukové nástroje (píšťaly), světovým unikátem je kostěná Panova flétna z Dolních Věstonic. Lovci mamutů používali při lovu signalizační nástroje a dovedli měřit čas (počítací hůlky). Doloženy jsou také lékařské praktiky. Štípaná industrie byla důležitou součástí hmotné kultury od paleolitu až po dobu bronzovou. Jedná se o kamenné artefakty vyráběné štípáním ze štěpných surovin, jako jsou např. silicity (pazourek, rohovec, radiolarit), obsidián nebo křemenec. Štípání probíhalo zpočátku metodou tvrdého otloukače (kamenem o kámen), od středního paleolitu je doloženo také užití měkkého otloukače (kost, paroh) a od mladého paleolitu také těžba tlakem. Pro starý paleolit (kultura acheuléen /pěstní klíny/, valounové a drobnotvaré industrie) jsou typické sekáče, drásadla (Stránská skála, Červený kopec) a později pěstní klíny. Ve středním paleolitu dochází ke zdokonalení pěstního klínu, je vyráběna drobnotvará industrie (především hroty). V mladém paleolitu dochází k dalšímu výraznému zdokonalení nástrojů (čepelová technologie), vznikají škrabadla, retušované čepele, hroty, rydla, mikrolity, vrtáčky ad. 12
Obr. 7 Soška muže z mamutoviny nejstarší loutka na světě, nález z ul. Francouzská v Brně, hrob šamana Obr. 9 Kamenné nástroje jemné pilky Obr. 8 Obličej ženy, realistický portrét z mamutoviny, Dolní Věstonice Obr. 10 Lebka ženy z Dolních Věstonic, stáří asi 30 000 let BP 13
Obr. 11 Reliéfní řezba mamuta z mamutoviny, Pavlov Obr. 13 Věstonická venuše Obr. 12 Hrob starší ženy z Dolních Věstonic Magdalénien (na Moravě 14/13 tis. BP, nálezy: jeskyně Moravského krasu-býčí skála, osídlení před Ochozskou jeskyní, Kůlna, Pekárna, Rytířská jeskyně; Hranice na Moravě) je kultura typická pro převážnou část západní a jihozápadní Evropy. Moravský magdalénien, který bývá také označován jako kultura lovců sobů, se nacházel na periférii evropského magdalénienu. Duchovní kultura byla zřejmě podobná jako v jihozápadní Evropě, proslulá nástěnnými malbami z jeskyní Lascaux a Altamira, ale vzhledem k nepříznivým přírodním podmínkám se nám malby nedochovaly. Přesto i na Moravě nacházíme velmi zajímavé projevy uměleckých schopností, a to hlavně v jeskyni Pekárna. Jedná se především o rytiny souboje bizonů a pasoucích se koní na koňských žebrech a o rytiny medvědů na parohu. Pozdní paleolit a mezolit Koncem poslední doby ledové dochází k postupnému oteplování. Teplejší období (bölling, alleröd) jsou střídána obdobími, kdy dochází k ochlazení (starší a mladší dryas). Jedná se o dobu existence pozdně paleolitických kultur (asi 13 000-11 660 před současností). Stáda chladnomilné zvěře (sobi, koně) odcházejí v této době z území Moravy na sever, lidé se proto nově zaměřují např. na lov ptáků, ryb, losů, ale také ještě posledních sobů. Jednotlivé kultury této doby se navzájem liší zejména používanými typy kamenných hrotů. Celkově se štípaná industrie zmenšuje, dochází k její mikrolitizaci. Jednotlivé mikrolity byly zasazovány do složených nástrojů (hroty, harpuny). Kamenné nástroje z tohoto období již většinou nejsou patinované, proto je těžké je odlišit od industrií z mladších období. To je také jeden z důvodů, proč zatím na Moravě neznáme příliš mnoho pozdně paleolitických lokalit. Jisté je, že v jeskyních Moravského krasu (Kůlna) přechází magdalénien do epimagdalénienu, ze severozápadu se k nám rozšířila kultura s obloukovými nožíky (Federmesser Gruppe Šipka) a pod vlivy ze severu se na Moravě vytvořila nevýrazná místní skupina tišnovienu (lokalita v Tišnově na Dřínové). 14
Obr. 14 Život v táboře lovců a sběračů pozdního paleolitu v Tišnově na Dřínové ( Libor Balák, Antropark) V poměrně krátkém období asi před 11 600 lety dochází k výraznému oteplení, nastává geologická současnost, holocén. Stále poměrně chladné a suché klimatické období preboreálu přechází do teplého boreálu, který je později nahrazen teplým a vlhkým atlantikem. Území Moravy v této době zarostlo listnatými a smíšenými lesy mírného pásu, které obývali jeleni, srnci, losi, pratuři, zubři, kanci, bobři, medvědi, lišky a další lesní zvěř. Nastává období mezolitu (11 660 7 600 před současností), ve kterém se museli tehdejší lovci a sběrači vyrovnat s výraznou změnou klimatu a životního prostředí. Mezolitci žili v menších příbuzensky spřízněných osadách často v blízkosti řek. Věnovali se zejména rybolovu, lovu lesní zvěře a sběru lesních plodin a oříšků. Uměli zhotovovat čluny z jednoho kusu dřeva (monoxyly) a složené nástroje vyráběli zasazováním drobných mikrolitů do násad z organických materiálů (dřevo a kost). Ukazuje se, že zatímco ve starším mezolitu převažují trojúhelníky, v mladším mezolitu dominují lichoběžníky (trapézy). Objevují se ale také i jiné tvary mikrolitů (kruhové úseče, pilky, mikročepelky, otupené hroty). Mimo území Moravy se v této době objevují první větší pohřebiště a také doklady násilných střetů. Kromě několika povrchových lokalit bylo na jižní Moravě prozkoumáno sídliště u Smolína na terase nad řekou Jihlavou, které se skládalo ze dvou příbytků lehké konstrukce. Lidé se zde živili rybolovem, lovem lesní zvěře a ptáků a sběrem lískových oříšků a lesních plodin. Kulturně je v této době možné mluvit o zásahu západoevropské kultury beuronienu přes Čechy až na Moravu. Zajímavé je, že některé významné fenomény, které se dříve připisovaly až neolitu, se zřejmě objevily už v mezolitu. Již od paleolitu doprovázel člověka domestikovaný pes. Do mezolitu je možné klást také počátky výrazného odlesňování krajiny, což dokládají poslední paleoenvironmentální výzkumy. První zemědělci měli tedy aspoň v nejúrodnějších oblastech usnadněnou práci a při zakládání polí se nemuseli zdržovat odlesňováním. Nové genetické výzkumy (např. na neolitickém pohřebišti ve Vedrovicích) prokázaly, že většina předků zemědělců žila na území Moravy již v mezolitu. Dokládají to také některé doložené duchovní představy, které přetrvaly z období mezolitu až do neolitu, jako je uctívání některých zvířat, např. labutí (snad důkaz totemismu). Doklady mezolitické umělecké tvorby, které známe z jiných zemí, na Moravě chybí. Je možné tvrdit, že mezolitické kultury byly kulturně připraveny na přijetí inovací z jihovýchodu, které souvisely s neolitickou revolucí. 1. Jaké kultury žily postupně v paleolitu na území Moravy? 2. Jaké památky hmotné kultury po sobě zanechali na Moravě neandrtálci? 3. Uveď některé (nejdůležitější) příklady mladopaleolitického umění Moravy. Pokus se vytvořit několik hypotéz, k čemu mohly tyto předměty sloužit. 4. S pomocí dalších zdrojů (knihovna, internet) zjisti jména nejvýznamnějších moravských archeologů minulosti i současnosti. 5. Společně se spolužáky vytvořte model tábořiště lovců mamutů pod Pálavou a vymodelujte z keramické hlíny plastiky zvířat nalezené v lokalitách lovců mamutů. 15
Neolit (mladší doba kamenná) 6 tis. BC NEOLIT 4 tis. BC ENEOLIT 2 tis. BC Kultura s lineární keramikou Lid s vypíchanou keramikou Lid s mor. malovanou keramikou Kultura nálevk. pohárů Lid s kanel. keramikou Lid se šňůr. keramikou Lid se zvon. poháry Oblasti osídlené kulturami Obr. 15 Schematická mapa Moravy a Slezska v neolitu a raném eneolitu Neolitická revoluce, spojená s nástupem zemědělství a dobytkářství, proběhla na Moravě se zpožděním asi čtyř tisíc let ve srovnání s Předním východem, kde docházelo k přechodu k zemědělství postupně v období kolem 10 000 let př. n. l. (BC before Christe). Změna na Moravě je spojena s příchodem nového zemědělského lidu, nicméně podle studií DNA je až 80% nositelů kultury s lineární keramikou potomky mezolitického obyvatelstva. Pro přímý vznik zemědělství na území Moravy nejsou známy doklady. Změna způsobu obživy byla podpořena teplým a vlhkým klimatem (období atlantiku, teplota asi o 3 C vyšší než dnes). Moravský neolit se vyznačuje zemědělstvím a chovem dobytka, usedlým způsobem života, tvorbou keramických nádob, broušenými a vrtanými kamennými nástroji a používáním tkaných oděvů. Neolitické zemědělství bylo ve své nejstarší podobě kopaničářské. Využívalo se brázdící tyče a kopáče. Na rozdíl od toho se u lidu s moravskou malovanou keramikou vyskytovalo už přílohové hospodaření (po dvou až třech letech využívání se půda tři až deset let nechávala ležet ladem jako pastvina) a pravděpodobně i použití oradla. Po celý pravěk převládaly ve střední Evropě pšeničné obiloviny. Osada o počtu 200 osob využívala přibližně 200-400 ha půdy (z toho 50-100 ha na obdělávání). Výnos se pohyboval okolo 500-1000 metrických centů obilí za rok. Po žních (využití srpu) se zrní vydrtilo, následně dosušilo, zbavilo plev a uložilo do sil (zásobní jámy). Při zužitkování došlo k rozemletí a nejčastěji k výrobě kaší, polévek a placek. V dobytkářství převládal skot, prasata, ovce a kozy. Kromě chovu se využívalo také lovu. Potrava byla tvořena z převážné části cereáliemi a luštěninami (90 %), maso a mléko tvořilo menšinu (10 %). S nástupem zemědělství vzrůstá potřeba soli (lovci ji získávali přirozeně z masa), která byla získávána obchodem. Jednotlivé kultury moravského neolitu se odlišují kromě geografického umístění především způsobem zdobení keramiky. V chronologické posloupnosti se na Moravě v období neolitu vyskytovala kultura s lineární keramikou, lid s vypíchanou keramikou (vypíchání vícehrotým kolkem před vypálením) 16
a především lid s moravskou malovanou keramikou. Neolit dělíme na starší (starší stupeň kultury s lineární keramikou), střední (mladší stupeň kultury s lineární keramikou /včetně šáreckého stupně = pozdní kultura s lineární keramikou/ a kultura s vypíchanou keramikou) a mladší (starší stupeň lidu s moravskou malovanou keramikou). Kultura s lineární keramikou na Moravě existovala minimálně 600 let. Jednalo se o kulturu s vyspělým zemědělstvím a dobytkářstvím, kvalitní keramikou, kamennými nástroji i sakrálními (bohoslužebnými) předměty. Tato kultura se vyvinula mimo území Moravy, původem byla z Přední Asie, odkud postupně pronikala přes Balkán do střední Evropy. Velká hustota osídlení (10 20 tis. osob v generaci) byla na Znojemsku, Brněnsku a v Pomoraví, osídleno bylo ale i Zlínsko, Přerovsko a Moravská brána. Byly budovány otevřené osady na úrodných spraších u vody, obrácené k východu. Využívány byly také jeskyně (jeskyně Moravského krasu, Turold), a to v případě nouze nebo z kultovních důvodů v Barové jeskyni je doložena antropofagie (kanibalismus). Osady se snad cyklicky posouvaly (perioda 12-15 let). V každé osadě se nacházelo tři až pět dlouhých kůlových velkodomů, což odpovídalo asi šedesáti až sto lidem. Někdy byla osada také opevněna příkopem nebo palisádou. Doloženo je používání studen (Mohelnice, Brno-Bohunice). Poprvé dochází k systematickému pohřbívání na pohřebištích do kostrových hrobů (Vedrovice). Keramika byla rozmanitě zdobena antropomorfními a zoomorfními motivy, plastickými úpravami, obličejovými maskami, výstupky v podobě zvířecích hlav. Nádoby byly dále zdobeny rytinami se symbolickým významem (dvojbřité sekery, kosočtverce, křížové značky). Vytvářeny byly také plastiky figurky se zploštělým temenem a rukama v bok. Lid s moravskou malovanou keramikou na Moravě žil přibližně tisíc let (začátek mezi lety 4700 4500 BC) a byl součástí lengyelského kulturního okruhu. Tato kultura vznikla v oblasti JZ Slovenska, Panonie a Burgenlandu, odkud pronikala na jihozápadní a jižní Moravu směrem proti přítokům Dyje. Lid s moravskou malovanou keramikou postupně osídlil celou Moravu (až do Slezska) a pronikl také do Čech a do Německa. Pro úplnost je třeba dodat, že tato kultura přetrvala na území Moravy až do eneolitu. Kultura se vyznačovala charakteristickým barevným a ornamentálním zdobením nádob. Malování bylo velmi rozšířené, je doloženo asi u dvou třetin všech nádob. Hrnčířství bylo značně specializovanou činností, hrnčíři zřejmě využívali otočnou turnetu a pece s teplotami do 800 ºC. Kromě běžných tvarů byly vytvářeny také zajímavé antropomorfní nádoby (lidská noha jako pohár). Moravská malovaná keramika. V jednotlivých fázích vývoje kultury se měnil kánon, podle kterého byly nádoby zdobeny. Zpočátku byla nejčastěji používána červeno-žlutá kombinace barev, která byla doplňována další rytou nebo plastickou výzdobou. Postupně více přibývalo žluté, i když nádoby stále zůstávaly vícebarevné (polychromie). V pozdějších fázích se začalo využívat kombinace červené a bílé, doplněné plastickou nebo vhloubenou výzdobou. Nakonec zůstala keramika černá leštěná (nebo červená leštěná, tzv. nepravá terra sigilata), bez maleb, pouze s plastickými doplňky. Obr. 16 Moravská malovaná keramika ( Libor Balák, Antropark) S lidem moravské malované keramiky je spojený značný vzrůst populace na Moravě (30-50 tis. lidí v generaci). Rozlehlá sídliště (20-25 ha) kultury často navazují na starší neolitické osídlení (Kyjovice, Pavlov-Horní pole). Sídliště je členěno na speciální části: socio-kultovní (rondel), výrobní (hliníky, hrnčířské pece, obilní sila) a obytná. Už se nebudují velkodomy, ale menší stavby (6x4 m). Osada čítá asi 200 lidí (40-50 rodin) a jsou k ní vázány další menší přidružené osady s přibližně 50 lidmi (10-15 rodin). Nejhustší osídlení bylo na Znojemsku a Brněnsku. Dochází k rozvoji sezónní specializace: broušená industrie, hrnčířství, prospekce a export surovin, stavitelství. Jsou rozvíjeny dálkové směnné kontakty: lastury (Jadran), obsidián (JV Slovensko), sůl. Rondely. Charakteristickou stavbou kultury jsou rondely kruhové příkopové areály (Sutny u Kyjovic), které mají analogie hojně po Evropě. Rondelová architektura vznikla v oblasti středodunajské lengyelské civilizace, nejpravděpodobněji právě v jihomoravsko-dolnorakouském prostoru. Prosté jednoduché rondely jižní Moravy mohou být nejstaršími rondely vůbec. Uvnitř rondelů asi nestála žádná výraznější stavba (doloženy jámy a pece), jednalo se o prostor pro kultovní ceremonie. Civilizační vyspělost lidu s moravskou malovanou keramikou dosvědčuje také to, že rondely spojovaly několik významných funkcí: paleoastronomickou a kalendářní funkci určování rovnodennosti, pohybů nebeských těles, ročního cyklu, ale také shromažďovací a kultovní funkci, proto jsou rondely označovány jako společensko-sakrální architektura. Náboženské představy už zřejmě překračovaly původní animismus (víra v existenci duše). Lidé uznávali existenci nadpřirozených bytostí, ale ještě se nejednalo o polyteismus (mnohobožství). Důležitou roli zřejmě hrálo univerzální mateřské božstvo, pramáti rodu a velká matka, která byla identifikována se zemí, ornou půdou. Proto byly vyráběny kamenné 17
ženské idoly k magickým obřadům za účelem plodnosti a úrody. Obřady byly asi řízeny ženami kněžkami (sedící idoly). To může svědčit o matrilineárním filiačním systému, tj. výrobní prostředky byly děděny po ženské linii, ženy zůstávaly v domech, muži se stěhovali. V mladém neolitu mizí dlouhé domy a lid s moravskou malovanu keramikou stavěl domy menších rozměrů. Usuzujeme proto na rozpad mateřské velkorodiny na párové rodiny v této době. Ženské idoly. Významné místo v kultuře zaujímá figurální plastika ženské idoly velké umělecké hodnoty. Existují různorodé typy: stojící nahé (někdy v říze), sedící na trůně (výjimečné), ženské idoly s redukovanou hlavou a hrudníkem a zvýrazněnou pánví. Někdy je patrné i tetování a účes. Dochovalo se málo velkých plastik (nad 35 cm), častější jsou menší kusy (12-30 cm). Umělecky nejvýznamnější je Hlubokomašůvecká venuše (z eneolitické fáze kultury). Místo šperků bylo časté zdobení tetováním, malováním, účesy a úpravou oděvů. Morava připomínala v eneolitu vřící kotel dochází k častému střídání regionálních kultur většinou na základě nových kulturních impulzů z jihovýchodu. Na sever od Dunaje pronikají prospektoři (průzkumníci) vyspělejších kultur a spolu s nimi se na Moravu také zřejmě dostávají ve velmi omezeném množství první kovy (měď, zlato, stříbro a elektron). K jihu jsou naopak méně vyspělé kultury přitahovány (tzv. dunajská gravitace). Na Moravě se kromě usedlých kultur pohybují nomádi a polonomádi a v několika vlnách sem proniká lid z Asie. Dále se rozvíjí zemědělství a roste populace. Proměňují se sociální vztahy, vzniká patriarchát a prohlubuje se sociální diferenciace vzniká aristokracie. Zřejmě dochází i k vojenským střetnutím, což souvisí s invazemi cizích kultur. Postupně se rozvíjí polyteismus, ale na Moravě nejsou známa žádná sakrální centra, i když pravděpodobně existovala. Raný eneolit Jednotlivé kultury moravského eneolitu se nadále odlišují především tvarem a způsobem zdobení nádob. Hluboko do raného eneolitu zasahuje pokračující lengyelský kulturní okruh v podobě mladší fáze moravské malované keramiky, na kterou navazuje jordanovská skupina. Starý eneolit Kultura nálevkovitých pohárů byla součástí kultury severní a střední Evropy (od Nizozemí po Ukrajinu a od Skandinávie po Dunaj). Morava tvořila periferii této kultury. Důležitou hranicí byla řeka Morava, neboť východně od ní kultura nezasahovala. Jsou doložena nížinná i výšinná sídliště kultury, vlastně první hradiska (Starý zámek u Jevišovic, Rmíz u Laškova) na Moravě v pravém slova smyslu. Na hradisku Rmíz u Laškova je doložena kamenná hradba, zřejmě nejstarší ve střední Evropě. Lidé této kultury budovali dřevo-hlinité chaty a využívali studny. Původně kostrový (kamenné mohyly) pohřební ritus byl následně nahrazován žárovým (hliněné mohyly). Střední eneolit Lid s kanelovanou keramikou (kanelura = žlábkování) vykrystalizoval na rakousko-slovenském pomezí a postupně se rozšířil do všech vhodných oblastí na Moravě. Rozvoj orného zemědělství znamenal hospodářský rozkvět, docházelo k nadprodukci potravin, což umožnilo počátek řemesel a vznik opevněných obchodních a výrobních center. Na hradisku v Hlinsku u Přerova byly nalezeny doklady kovolitecké dílny (měď). Obr. 17 Hlubokomašůvecká venuše Souhrnně můžeme označit společnost lidu s moravskou malovanou keramikou za rodovou, budovanou na mateřských principech, řízenou muži-výrobci, sociálně homogenní, ale se soukromým vlastnictvím. Eneolit (pozdní doba kamenná) Mladý eneolit Tato etapa navazuje na předchozí vývoj, změny byly vyvolány jihovýchodními vlivy. Jevišovická kultura byla součástí tzv. slavonsko-vučedolského okruhu (vzniká pod jihovýchodními vlivy), je známa zejména z nížinných sídlišť a malých hradisek na ostrožnách (Starý zámek u Jevišovic). Byla rozšířena na jižní a jihozápadní Moravě. Je pro ni typická nepříliš zdobená keramika, je zdobena voštinováním (otisky slámy); dochovaly se rohaté idoly, hroby nejsou známy. Bošácká kultura byla rozšířena na východní Moravě a západním Slovensku, navazuje na bádenskou kulturu, je známa ze sídlišť a hradisek (Bánov); keramika je někdy zdobena inkrustací (výzdoba jinobarevným materiálem). 18