Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta managementu v Jindřichově Hradci. D i p l o m o v á p r á c e. Monika Krčmaříková

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci D i p l o m o v á p r á c e Monika Krčmaříková 2009

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu Jindřichův Hradec D i p l o m o v á p r á c e Monika Krčmaříková 2009

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Institut managementu zdravotnictví Trendy ve spotřebě antihypertenziv za období 2002-2007 Vypracovala: Monika Krčmaříková Vedoucí diplomové práce: Ing. Ondřej Lešetický Nymburk, červen 2009

Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma»trendy ve spotřebě antihypertenziv za období 2002-2007«jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Nymburk, červen 2009 podpis studenta

Anotace Trendy ve spotřebě antihypertenziv za období 2002-2007 Identifikace trendu a objemu ve spotřebě antihypertenziv na úrovni ATC kódu C02 v regionu Nymburk během sledovaného období 2002-2007 za použití dat VZP a porovnání s regiony Kolín a Mělník za období 2004-2007.. červen 2009

Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěla poděkovat Ing. Ondřeji Lešetickému, z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci a za poskytnutá data Nymburské pobočce Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Obsah ÚVOD... 1 1 HYPERTENZE... 4 1.1 POJEM HYPERTENZE... 4 1.2 MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU... 4 1.3 KLASIFIKACE HYPERTENZE... 6 1.3.1 Etiologie... 6 1.3.2 Výše diastolického krevního tlaku... 6 1.3.3 Závažnost onemocnění a přítomnost orgánových změn... 7 1.4 HYPERTENZE JAKO RIZIKOVÝ FAKTOR... 7 1.4.1 Ateroskleróza... 8 1.4.2 Metabolický syndrom... 9 2 LÉČBA HYPERTENZE... 12 2.1 ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL... 12 2.2 FARMAKOTERAPIE... 13 3 FARMAKOTERAPIE... 14 3.1 SKUPINY ANTIHYPERTENZIV... 14 3.1.1 Diuretika... 14 3.1.2 Sympatolytika... 16 3.1.3 Přímo působící vazodilatancia... 17 3.1.4 Nepřímo působící vazodilatancia... 18 3.2 APLIKACE ANTIHYPERTENZIV... 19 3.2.1 Dělení antihypertenziv... 19 3.2.2 Shrnutí... 20 4 SPOLEČNOST PRO HYPERTENZI... 21 4.1 ČESKÁ SPOLEČNOST PRO HYPERTENZI... 21 4.2 HYPERTENZE.EU, S.R.O.... 22 5 SLEDOVANÉ REGIONY... 24 5.1 OKRES NYMBURK... 24 5.2 OKRES KOLÍN... 25 5.3 OKRES MĚLNÍK... 25 5.4 SHRNUTÍ... 26 6 ATC KLASIFIKACE LÉČIV... 28

7 TRENDY VE SPOTŘEBĚ LÉČIV VE ZKOUMANÝCH REGIONECH... 30 7.1 POČET HYPERTONIKŮ... 31 7.2 SPOTŘEBA V OKRESE NYMBURK (2002 2007)... 32 7.3 SPOTŘEBA V OKRESE KOLÍN (2004 2007)... 39 7.4 SPOTŘEBA V OKRESE MĚLNÍK (2004 2007)... 44 7.5 POROVNÁNÍ SPOTŘEBY V OKRESECH NYMBURK, KOLÍN A MĚLNÍK (2004 2007)... 50 7.5.1 Léky ATC kódu C02AC06... 51 7.5.2 Léky ATC kódu C02AC05... 51 7.5.3 Léky ATC kódu C02AB01... 54 7.5.4 Léky dalších ATC kódů... 54 7.6 SHRNUTÍ... 58 8 ZÁVĚR... 60 LITERATURA... 63 KNIHY... 63 INTERNETOVÉ ZDROJE... 63 PŘÍLOHY... 65 SEZNAM PŘÍLOH... 65 Obrázek... 65 Grafy... 65 Tabulky... 65

Úvod Diagnosa hypertenze znamená, že pacient má stálý vyšší krevní tlak než je normální stanovená hodnota. Vyšší tlak je považován při překročení hodnot 140 mm HG u systolického krevního tlaku a 90 mm Hg u diastolického krevního tlaku. U pacientů trpících onemocněním ledvin či diabetem jsou tyto hodnoty sníženy o 10 mm HG jak u systolického, tak u diastolického krevního tlaku. Hypertenze může být způsobena několika jevy. Mezi ně patří menší pružnost cév, zužování cév, nadměrné uvolňování adrenalinu a noradrenalinu do krve a menší objem ledvinami vylučované vody. Reakce organismu na tyto jevy je následný větší tlak na cévní stěny, zvýšení tepové frekvence a nadměrné hromadění krve v oběhu. Výši krevního tlaku není zcela jednoduché přesně určit. Záleží totiž na několika faktorech, které ji ovlivňují. Jsou to denní doba, pohlaví pacienta, poloha pacienta při měření, hormony a mediátory a také samotné měřící přístroje. Nejspolehlivější jsou klasické rtuťové tonometry s použitím fonendoskopu a pak některé z digitálních přístrojů. Hypertenzi je možné rozdělit dle několika kriterií. Nejčastěji se využívá dělení dle výše diastolického tlaku na mírnou, střední a závažnou, přičemž závažná hypertenze bývá smrtelná. Nebezpečí, které hypertenze vyvolává, není pouze v tom, že pacient trpí vyšším krevním tlakem, ale také v tom, že hypertenze je ve většině případů buď příznakem jiné závažné choroby nebo nějakou závažnou chorobu zapříčiňuje, jako je tomu v případě aterosklerózy a metabolického syndromu. Hypertenzi je možno léčit dvěma způsoby. První způsob je dodržování zdravého životního stylu a druhý způsob je léčba farmakoterapií. Dodržování zdravého životního stylu je doporučováno nejen jako podpůrná léčba k léčbě farmakoterapií, ale také jako prevence hypertenze. Mezi zásady zdravého životního stylu patří omezení konzumace alkoholu, přestat či ani nezačínat s kouřením tabáku, omezení konzumace kuchyňské soli a snížení tělesné hmotnosti, pokud BMI přesahuje hodnotu 25. Léčba farmakoterapií probíhá pomocí podávání antihypertenziv. Antihypertenziva je možné rozdělit do několika skupin dle pomocných látek, které obsahují. Různí autoři se v detailnosti dělení do skupin liší. Zvolila jsem tedy pro teoretickou část své práce jeden typ dělení do skupin dle knihy Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů od Jiřiny Martínkové a kolektivu, která rozděluje antihypertenziva do čtyř farmakodynamických skupin. Jsou jimi diuretika, sympatolytika, přímo působící vazodilatancia a ACEI a 1

antagonisté receptorů pro angiotenzin II typu AT 1. Diuretika jsou nejstarší skupinou antihypertenziv, přesto jsou poměrně dost účinná a navíc levná. Používají se jako takzvaná antihypertenziva první volby, neboť se dají snadno kombinovat s jinými skupinami antihypertenziv. Sympatolytika působící na sympatikus, se až na výjimku jedné podskupiny nedají použít jako antihypertenziva první volby, doporučuje se podávat je spolu s diuretiky. Přímo působící vazodilatancia se podávají pouze v kombinaci s ostatními antihypertenzivy. Skupina ACEI a antagonisté receptorů pro angiotenzin II typu AT 1, neboli, nepřímo působící vazodilatancia, je nejnovější skupinou antihypertenziv. ACEI jsou vysoce účinná a bezpečná antihypertenziva a mohou být použita jako antihypertenziva první volby.. Veřejnost se může informovat o hypertenzi pomocí společností pro hypertenzi, jako jsou Česká společnost pro hypertenzi, Evropská společnost pro hypertenzi, Mezinárodní společnost pro hypertenzi a Světová liga pro hypertenzi. Další českou společností, která rovněž poskytuje informace veřejnosti je společnost HYPERTENZE.EU, s.r.o. Na rozdíl od České společnosti pro hypertenzi je zaměřena především na laickou veřejnost, pro kterou vydala knihu o hypertenzi s názvem Vysoký krevní tlak - nic se neděje?. Kniha je psaná jednoduchým jazykem, který by měl být srozumitelný i lidem bez zvláštního vzdělání. V praktické části své práce bych se chtěla věnovat určení trendu ve spotřebě antihypertenziv a to za období 2002 2007. Data, ze kterých budu čerpat potřebné informace, jsem získala od Nymburské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Hlavním zkoumaným regionem v daném časovém rozmezí je Nymburk. Pro porovnání jsem získala také data o regionu Kolín a Mělník za období 2004 2007. Získaná data obsahují informace o tom, jaká antihypertenziva, neboli léky ATC kódu C02, byla předepsána za sledované období v těchto vyjmenovaných regionech. Údaje obsahují počty předepsaných balení jednotlivých antihypertenziv. V praktické části budu používat takové dělení antihypertenziv do terapeuticko-farmakologických podskupin, jaké používá i Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR. Analýzu trendů ve spotřebě antihypertenziv jsem si vybrala především z důvodu narůstajícího počtu lidí s diagnózou hypertenze, což je závažným problémem, neboť samotná hypertenze, ale i choroby, které zapříčiňuje, mohou být smrtelné. Především ateroskleróza, která patří do chorob, jejíž příčinou může být hypertenze, je jedním z nejčastějších onemocnění způsobujících úmrtí a to nejen v České republice. V roce 2002 byla v České republice diagnostikována hypertenze u 1 354 982 pacientů a v roce 2007 již u 1 595 707 2

pacientů. Ve Středočeském kraji, kde se nacházejí všechny regiony které budu mezi sebou porovnávat, byla v roce 2007 zjištěna hypertenze u 176 617 lidí. Problém s narůstajícím počtem lidí s hypertenzí není jenom v České republice, ale i v jiných státech a to především ve vyspělých státech, což souvisí s životním stylem místních obyvatel. Cílem mé je zjistit, která z podskupin antihypertenziv a jaká konkrétní antihypertenziva jsou nejvíce předepisována lékaři ve zmiňovaných regionech v České republice a jaký je trend celkové spotřeby antihypertenziv v těchto regionech. 3

1 Hypertenze 1.1 Pojem hypertenze Pojem hypertenze je používán pro trvale vyšší hodnotu krevního tlaku než je normální hodnota krevního tlaku. Hypertenze tedy nastává, pokud systolický krevní tlak je vyšší než 140 mm Hg a diastolický je vyšší než 90 mm Hg (Lüllmann, 2007). Systolický tlak je tlak, který působí na tepnu při systole levé komory. Diastolický tlak je takový krevní tlak, kterým tlačí krev na tepnu během diastoly komory. U lidí trpících onemocněním ledvin či diabetem se hovoří o hypertenzi již při hodnotách 130/80 mm Hg (Lüllmann, 2007). Hypertenze je vyvolávána několika jevy. Jako první je menší pružnost a zužování cév. Tím, že dojde ke zúžení cév, proudící krev působí větším tlakem na cévní stěny. Dalším jevem, kterým je vyvolávána hypertenze, je nadměrné množství krve, což je důsledkem toho, že ledviny vylučují nižší množství vody z těla. Větší množství krve opět zvyšuje tlak působící na stěny cév. Jiným příčinným jevem, způsobujícím hypertenzi, je nadměrné uvolňování adrenalinu a noradrenalinu do krve. Oba tyto hormony zvyšují tepovou frekvenci a intenzitu, s jakou probíhají srdeční stahy. Následně dochází také ke zvýšení krevního tlaku, tedy hypertenzi. Nastávající hypertenze má několik příznaků. Nejprve je možné zjistit zvýšený minutový výdej. Minutový výdej neboli minutový objem je množství krve, které srdce vypudí do krevního oběhu za šedesát vteřin, tedy za jednu minutu. Dále dochází ke zvýšení periferní rezistence cév při postupné normalizaci srdečního výdeje. Posledními příznaky jsou změny cévních stěn, což vede k menší pružnosti cév a také k jejich zúžení, a změny buněčného pletiva orgánů, které mohou způsobovat poškození orgánů.. 1.2 Měření krevního tlaku Nejspolehlivější metodou, jak změřit výši krevního tlaku je použití rtuťového tonometru a fonendoskopu. Společnost HYPERTENZE.EU, s.r.o. se na svých internetových stránkách v článku Profesionální tonometry zmiňuje o nevýhodě rtuťových tonometrů, která spočívá v tom, že jejich nejmenší dílek na stupnici je 5 mm Hg, což neumožňuje interpretaci přesnějšího výsledku. V dnešní době již existuje mnoho digitálních přístrojů a tonometrů pro měření krevního tlaku, které jsou poloautomatické či automatické. Většina jich ovšem není 4

tak spolehlivých jako klasický rtuťový tonometr. Společností HYPERTENZE.EU, s.r.o. jsou nejvíce doporučované tonometry od značek A&D Medical, Accoson a MDF, které se svou přesností dají srovnat s klasickými rtuťovými tonometry. Pro správné změření krevního tlaku není důležitý pouze dobrý přístroj, ale také dodržení správného postupu měření, které na svých stránkách pravidelně aktualizuje Česká společnost pro hypertenzi. Na naměřené hodnoty krevního tlaku působí celá řada faktorů, které výši těchto hodnot ovlivňují. Tyto faktory se mohou objevovat i u zdravých osob. Faktory ovlivňující výši krevního tlaku jsou (Merkurová, Orel, 2008): Denní doba Každý jedinec má svůj určitý 24hodinový biologický rytmus. Kolísáním tohoto rytmu je způsobeno, že ráno jsou naměřené hodnoty krevního tlaku nejnižší a naopak večer jsou hodnoty nejvyšší. Pohlaví Pohlaví ovlivňuje výši krevního tlaku v průběhu celého života. U mužů jsou vyšší hodnoty krevního tlaku než hodnoty krevního tlaku u žen, a to už od puberty. U žen v období klimakteria se výše krevního tlaku rovná přibližně výši krevního tlaku u mužů. V pozdějším věku mají naopak převážně ženy vyšší krevní tlak než muži. Poloha těla Faktor polohy těla, který ovlivňuje výši krevního tlaku, se nejlépe demonstruje na měření krevního tlaku na dolních končetinách. Pokud osoba, které je tlak měřen, stojí, pak hodnoty jejího krevního tlaku budou vyšší než hodnoty, které jsou naměřené v poloze ležmo. Důvodem je vliv gravitace, která působí jak na tepenné, tak na žilní řečiště. Hormony a mediátory Některé hormony zvyšují krevní tlak. Jedná se zejména o hormony z kůry nadledvin, a to glukokortikoidy a mineralokortokoidy. Dále hormon adrenalin, který pochází z dřeně nadledvin a který zvyšuje systolický tlak tím, že dokáže zvýšit sílu srdečního stahu. Díky tomu se zvedne tepový objem, jež přímo ovlivňuje výši systolického tlaku. Jiný hormon 5

noradrenalin, který je ze zakončení sympatiku I, silně ovlivňuje napětí hladké svaloviny, jež se nachází ve stěně cévy. Noradrenalin způsobuje zvýšení diastolického tlaku tak, že dokáže zúžit tepénky, tedy cévy s větším obsahem svaloviny ve stěně, které svým zúžením vyvolají zvýšení tlaku během diastoly. Dalšími faktory, jež mohou přispívat ke zvyšování krevního tlaku, jsou sedavý způsob života, špatné stravování, nadváha, stres a kouření. Tyto faktory mohou lidé z větší části eliminovat sami. 1.3 Klasifikace hypertenze Klasifikace hypertenze je rozdělena do tří skupin dle různých kritérií etiologie, výše diastolického krevního tlaku a závažnosti onemocnění a přítomnosti orgánových změn. 1.3.1 Etiologie Prvním kriteriem je etiologie, dle něhož je hypertenze rozlišena na primární a sekundární. U primární hypertenze, neboli esenciální, není známá přesná příčina jejího vzniku. Její vznik je totiž ovlivněn několika patogenetickými mechanismy. Primární hypertenze je diagnostikována až u 95 % všech hypertoniků (Lincová, 2002). Sekundární či symptomatická hypertenze je v podstatě příznak neboli symptom jiného primárního onemocnění anebo stavu. Jedná se například o symptomy hypertenze v těhotenství nebo při užívání některých léků. 1.3.2 Výše diastolického krevního tlaku Druhým kriteriem pro rozdělení hypertenze je výše diastolického krevního tlaku. Ta dělí hypertenzi na mírnou, střední a závažnou. Mírná hypertenze dosahuje hodnot od 90 mm Hg do 104 mm Hg, střední hypertenze se pohybuje v rozmezí hodnot od 105 mm Hg do 114 mm Hg a závažná hypertenze nastává od 115 mm Hg (Lincová, 2002). I Žebříčkovitě uspořádaná samostatná část nervového systému vystupující z míchy (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) 6

1.3.3 Závažnost onemocnění a přítomnost orgánových změn Posledním kriteriem je závažnost onemocnění a přítomnost orgánových změn, dle něhož se hypertenze dělí na čtyři stádia. I. stadium V prvním stádiu hypertenze nedochází ani k orgánových změnám ani k poruchám funkce samotných orgánů. II. stadium Druhé stadium hypertenze již probíhá s orgánovými změnami, ale hypertenze nezpůsobuje poruchy funkce orgánů. Jak uvádí Lincová (2002, str.228) dochází tedy například k: hypertrofii levé srdeční komory nebo proteinurii. III. stadium Ve třetím stadiu hypertenze se už projevují nejen orgánové změny, ale i poruchy funkce orgánů. Jak uvádí Lincová (2002, str.228) jedná se například o: levostranné srdeční selhání či o renální insuficienci. IV. stadium Čtvrté stádium hypertenze některé literatury opomíjejí. Hypertenze v tomto stadiu je nazývána jako maligní hypertenze, která se vyznačuje především fibroidní nekrózou arteriol neboli arteriolitidou. Až 90 % pacientů v tomto stadiu hypertenze zemře na následky arteriolitidy během jednoho roku (Lincová, 2002). 1.4 Hypertenze jako rizikový faktor V roce 2002 v České republice dle statistických údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR byla diagnostikována hypertenze u 1 354 982 pacientů a v roce 2007 již u 1 595 707 pacientů. Ve Středočeské kraji, kde se nacházejí všechny regiony, které budu mezi sebou porovnávat v rámci této diplomové práce, byla v roce 2007 zjištěna hypertenze u 176 617 lidí. Problém se stále stoupajícím počtem lidí s diagnózou hypertenze není pouze v České republice, ale i ve světě, zejména ve vyspělých státech. Jak je uvedeno na internetových stránkách organizace Česká společnost pro hypertenzi v časopise Hypertenze ročník X., č. 02/08: Světová liga proti hypertenzi (World Hypertension League) vyhlásila 7

17.květen 2008 Světovým dnem hypertenze. Hlavním cílem této akce bylo upozornit širokou veřejnost na problém epidemie hypertenze. Odhaduje se, že hypertenzí celkem trpí 1,5 miliardy osob na celém světě. Hypertenze nemusí být pouze samotným onemocněním, ale může také současně být rizikovým faktorem pro další onemocnění. Takovým onemocněním může být ateroskleróza nebo metabolický syndrom. 1.4.1 Ateroskleróza Ateroskleróza je jednou z nejčastějších příčin úmrtí a to především ve vyspělých zemích. Toto úzce souvisí s životným stylem obyvatel vyspělých zemí, kterému se více věnuji v kapitole 1.4.2 Metabolický syndrom. Jak uvádí internetový zdroj Ordinace.cz v článku Ateroskleróza: Ateroskleróza je degenerativní onemocnění cévní stěny. Je to dlouhodobý proces, při němž dochází k tuhnutí cévní stěny a zužování jejího průsvitu. Tvoří se tzv. aterosklerotické pláty Důsledkem tohoto zúžení je nedostatečné prokrvení orgánu, ke kterému daná céva míří. Příčinou aterosklerózy je ukládání tukových látek především cholesterolu do stěny našich cév. Negativní dopady aterosklerózy na organismus je možné zmírnit kromě užívání vhodných léků také dodržováním dvoustupňové diety pro omezení přísunu cholesterolu. Ateroskleróza negativně působí na další orgány a zapříčiňuje vznik dalších smrtelných onemocnění. Hypertenze může způsobovat špatnou funkci orgánů a naopak špatná funkce orgánů může zapříčinit hypertenzi. Jedná se tedy o vzájemný vztah mezi hypertenzí a aterosklerózou. Orgány, které jsou aterosklerózou poškozovány, jsou srdce, mozek a ledviny. Srdce Ateroskleróza se na srdci projevuje jako onemocnění srdečních věnčitých cév. Způsobuje totiž menší pružnost a také zužování těchto věnčitých cév. Tento jev je obvykle, kromě jiných rizikových faktorů, doprovázen hypertenzí. Ateroskleróza může vést 8

k ischemické chorobě srdeční II. Pokud dojde kromě zužování a menší pružnosti věnčitých cév také k ucpání jedné z nich neboli k trombóze, nastává srdeční infarkt, což může být smrtelné. Jak uvádí internetový zdroj Ordinace.cz v článku Ateroskleróza: Rozsah následků vždy závisí na druhu postižené tepny a na jejím průměru. Pokud je nedokrvení pouze dočasné, vzniká přechodná ischemie, která se projeví přechodnými bolestmi na hrudi a dušností Tento stav se nezývá angina pectoris a je zpravidla předstupněm srdečního infarktu. Mozek V mozku ateroskleróza způsobuje vytváření krevních sraženin a cévních trhlin. V případě krevních sraženin může dojít k náhlému ucpání či uzavření cévy a následně k mozkové mrtvici. Anebo naopak v případě cévním trhlin může nastat krvácení do mozku. Obojí je velmi nebezpečné, neboť tyto stavy můžou být pro pacienta smrtelné. Ateroskleróza může způsobovat i sklerózu III, neboť při postupném menším prokrvování mozku odumírají nejdříve paměťové buňky. Paměťové buňky jsou totiž v mozku nejcitlivějšími buňkami na přísun kyslíku a živin a proto reagují nejdříve na změnu přísunu množství krve. Ledviny Ateroskleróza se v ledvinách projevuje tak, že omezuje jejich přirozenou funkci. Toto omezování funkce ledvin může vést až k jejich úplnému selhání. Opět může ateroskleróza způsobit smrtelné následky pro pacienta. 1.4.2 Metabolický syndrom Hypertenze bývá jedním z prvních příznaků začínajícího metabolického syndromu nazývaného také MS, Syndrom X či Reavenův syndrom (Martínková a kol., 2007). Metabolickým syndromem je označována souběžná existence několika rizikových faktorů a také nemocí, které mají vliv na rozvoj aterosklerózy. V dnešní době trpí metabolickým syndromem stále více lidí. Jednou z několika příčin je životní styl lidí, kdy většina populace vede spíše sedavý způsob života, nadměrně se stravuje a kouří. Jak uvádí Český Institut Metabolického Syndromu na svých úvodních II ICHS, chorobné změny věnčitých tepen a jejich zúžení (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) III Chorobné ztvrdnutí tkáně, např. mozku, stěn cév (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) 9

internetových stránkách: Průměrná prevalence IV takto hodnoceného metabolického syndromu se v evropských populacích pohybuje kolem 25 %, ale s narůstajícím věkem a hmotností jeho výskyt stoupá u obou pohlaví. Při pokračování v nezdraveném životním stylu (kouření, nedostatek pohybu a přejídání) skončí většina nositelů metabolického syndromu jako diabetici 2. typu, kterým se dále zvyšuje riziko a výskyt kardiovaskulárních nemocí a kteří 2-4krát častěji umírají na ischemickou chorobu srdeční a 3krát častěji na cévní mozkovou příhodu. Jak uvádí na internetových zdrojích Obezita.cz v rubrice Rizikové faktory v článku o Metabolickém syndromu, dalšími příznaky jsou kromě vysokého krevního tlaku: Inzulinová rezistence (nedostatečná citlivost buněk na inzulín, kterého je dostatečné množství, ale buňky na něj nereagují, takže nemůžou využít krevní cukr k tvorbě energie; většinou předstupeň vzniku cukrovky) Hypertenze (vysoký krevní tlak) Hypertriglyceridémie (zvýšená hladina triglyceridů) Porucha glukózové tolerance či diabetes Obezita typu jablko (mužský typ obezity). Diagnóza metabolického syndromu je stanovena při překročení několika hodnot, neboli rizikových faktorů. Limitní hranice těchto hodnot se mírně odlišují dle různých definic, které definují podmínky vzniku metabolického syndromu. Například dle definice NCEP III, která byla poprvé zveřejněna v roce 2001, lze říci, že metabolický syndrom je diagnostikován lidem, kteří, dle Českého Institutu Metabolického Syndromu v internetovém článku Metabolický syndrom, mají tyto hodnoty: Obvod pasu je větší než 102 cm u mužů a u žen více než 88 cm TG, neboli triacylglycerol, je roven nebo vyšší než 1,7 mmol/l, jak u mužů, tak i u žen HDL-C, což je hladina hustoty lipoproteinového cholesterolu, je u mužů méně než 1,0 mmol/l a u žen méně než 1,3 mmol/l Krevní tlak je vyšší než 130/85 mmhg stejně pro muže i ženy Glykémie V je rovna nebo vyšší než 5,6 mmol/l, jak u mužů, tak též i u žen IV Převládání, převaha, obecné rozšíření; demografický ukazatel, poměr počtu nemocných k počtu obyvatel (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) 10

Pokud se u jedince projeví alespoň tři z těchto překročených hodnot, lze mu diagnostikovat metabolický syndrom. Dle internetových zdrojů AMFT Spolku frankofonních lékařů ČLS JEP prezentace IFDA 2008 se definice AHA/NHLBI z roku 2005 liší pouze v hodnotách TG a HDL-C u žen. TG jak u mužů, tak i u žen musí být vyšší nebo roven 3,88 mmol/l. HDL-C, u žen je při metabolickém syndromu menší než 1,29 mmol/l. Opět platí, že pokud podle této definice pacientovi hodnoty překročí alespoň tři limitní hranice rizikových faktorů, bude mu diagnostikován metabolického syndromu. V Hladina cukru v krvi (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) 11

2 Léčba hypertenze Po diagnostikování hypertenze je vhodné začít s její léčbou. Hypertenze se léčí pomocí farmakoterapie a dodržováním zdravého životního stylu. Zatímco farmakoterapie je aplikována až po zjištění hypertenze, dodržování zásad zdravého života je doporučováno i jako prevence proti hypertenzi. 2.1 Zdravý životní styl Zdravý životní styl by měl dodržovat každý, neboť je to prevence proti mnoha chorobám a jak už jsem zmínila, je to prevence i proti hypertenzi. Lidé s hypertenzí by před zahájením i během léčby farmaky měli dbát i několika zásad zdravého životního stylu. Jsou jimi: Snížení tělesné hmotnosti Zvýšená tělesná hmotnost má za následek, kromě jiného, ucpávání cév. Pokud jsou cévy užší, dochází ke zvyšování krevnímu tlaku. Poměr tělesné hmotnosti a tělesné výšky je vyjadřován pomocí Body Mas Indexu, který se vypočítává jako podíl hmotnosti ku výšce na druhou. Optimální tělesná hmotnost je dle BMI od 18,5 25, lidé trpící hypertenzí by měli mít BMI pod 30 (Lüllmann, 2007). Omezení konzumace alkoholu Větší konzumace alkoholu přispívá k většímu uvolňování noradrenalinu, který zvyšuje diastolický tlak. Pokud se jedná o alkoholismus, dochází ke zvětšování srdce, což má za následek opět zvyšování krevního tlaku. Určitá denní dávka alkoholu však škodlivá není, proto se úplná abstinence doporučuje jen v některých případech. Doporučená denní dávka alkoholu pro muže, a to nejen hypertonika, je méně než 20 30 g. U žen se uvádí doporučená denní dávka alkoholu méně jak 20 10 g (Lüllmann, 2007). Přestat či ani nezačínat s kouřením Kouření nemá na hypertenzi přímý vliv, neboť je považováno za nezávislý faktor způsobující cévní riziko. Kouření napomáhá zužování cév. Pokud dochází ke zužování cév, pak se následně začne zvyšovat tlak proudící krve. Krevní tlak se zvýší. 12

Omezení konzumace kuchyňské soli Doporučená denní dávka konzumace kuchyňské soli je stanovena na méně jak 6 g. Větší množství kuchyňské soli způsobuje hromadění vody v těle. Jak už jsem uvedla v začátku své práce, jedním z faktorů, které přispívají vzniku hypertenze, je vyšší množství tekutiny v těle. Proto omezením denního příjmu kuchyňské soli se sníží množství vody v těle a následně může dojít i ke snížení krevního tlaku (Lüllmann, 2007). Další zásadou zdravého životního stylu, nejen pro hypertoniky, je zvýšení pohybové aktivity, což koresponduje se zásadou udržení tělesné hmotnosti v přípustném rozmezí dle indexu BMI. Optimální pohybové zatížení organismu zlepšuje krevní oběh a tudíž zapříčiňuje normální hodnoty krevního tlaku. Jako poslední zásadu dodržování zdravého životního stylu bych uvedla omezení nadměrné konzumace černé kávy. Kofein, obsažený v černé kávě, napomáhá zrychlení krevního oběhu a přispívá tak ke zvýšení krevního tlaku. 2.2 Farmakoterapie Samotným dodržováním zásad zdravého životního stylu se hypertenze léčit nedá. K tomu je zapotřebí také aplikování vhodných léčiv. V dnešní době existuje již několik skupin léčiv, které se používají pro léčbu hypertenze. Farmakoterapii budu věnovat celou další kapitolu. 13

3 Farmakoterapie Léky vhodné pro léčbu hypertenze jsou nazývány antihypertenziva. Nejedná se o kauzální léky, to znamená, že nedokáží vyléčit příčinu vzniku hypertenze. Antihypertenziva slouží jako preventivní či oddalující léčba aterosklerózy a jevů poškozujících orgány. Léčba hypertenze je možná i kombinací různých skupin antihypertenziv, to záleží na individuálním stavu každého jedince. 3.1 Skupiny antihypertenziv Jiřina Martínková a kolektiv ve své knize Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů rozdělují antihypertenziva do čtyř farmakodynamických skupin: 1) diuretika 2) sympatolytika 3) přímo působící vazodilatancia VI 4) ACEI a antagonisté VII receptorů pro angiotenzin VIII II typu AT 1 3.1.1 Diuretika Diuretika jsou nejstarší skupinou antihypertenziv. Jsou poměrně levná a přesto vcelku účinná. Podávají se jedincům, kteří netrpí selháváním ledvin. Při selhávání ledvin lze použít jen některá diuretika. Diuretika se používají jako antihypertenziva první volby a to nejčastěji u starších osob nebo u osob trpících chronickým selhání srdce. Diuretika působí na organismus tak, že stimulují ledviny k vyšší produkci moči, mají tedy renální a extrarenální účinky, přičemž extrarenální účinky jsou považovány za antihypertenzní. Po vyloučení většího množství moče z těla je snížen objem krve v těle. Menší objem krve v krevním oběhu pomáhá snižovat krevní tlak. Důležitým pozitivem diuretik je schopnost zamezit snižování míry sodíku v těle po užití jiných antihypertenziv. Z tohoto důvodu bývají nasazována jako podpůrná léčba nežádoucích účinků ostatních antihypertenziv. Diuretika snižují morbiditu, mortalitu i orgánové komplikace při hypertenzi. Na druhou stranu ale mají také negativní vliv VI Látky či léky rozšiřující cévy (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) VII Opačně působící lék (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) VIII Produkt metabolismu zvyšující krevní tlak (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) 14

na metabolismus glukózy i lipidů. Jejich nežádoucími účinky jsou hypokalémie IX, hyperglykémie X, hyperkalcemie XI, hyperurikémie XII, poruchy potence a přechodně i cholesterolemie XIII. Skupina diuretika se dále rozděluje do tří podskupin a to na thiazidová diuretika, kličková diuretika a diuretika šetřící draslík. Thiazidová diuretika Thiazidová diuretika jsou vhodná pro léčbu esenciální hypertenze. Zabraňují reabsorpci, neboli zpětnému vstřebávání, NaCl chloridu sodného a naopak zvyšují reabsorpci Ca 2+ vápenatého kationtu. Do thiazidových diuretik patří hydrochlorothiazid, chlorthalidon, indapamid a metipamid. Hydrochlorothiazid má obvyklou působnost maximálně 12 hodin. Chlorthalidon působí až 24 hodin (Martínková a kol.,2007), ale naopak hydrochlorothiazid se pomaleji vstřebává. Indapamid a metipamid patří mezi novější diuretika. Mají slabší diuretické účinky, tedy méně podporují vylučování moči, a naopak mají silnější dilatační a extrarenální účinky, působí tedy na rozšiřování cév. Mohou být doporučeny i jedincům, kteří trpí diabetem či hyperlipoproteinémií XIV. Kličková diuretika Kličková diuretika působí v Henleově kličce, což je část ledviny. Jejich renálním účinkem je podpora vylučování Na + sodného kationtu, Mg 2+ manganatého kationtu a Ca 2+, a jejich extrarenálním účinkem je rozšiřování cév. Pro léčbu hypertenze se využívá furosemid. Toto diuretikum může být podáváno i pacientům, kterým selhávají ledviny a srdce. Na rozdíl od jiných diuretik má furosemid krátkodobý účinek, který trvá 3 6 hodin po injekčním podání a 6 8 hodin po perorálním podání (Martínková a kol.,2007). Kličková diuretika se dají kombinovat i s jinými diuretiky. IX Srdeční arytmie (Lincová, 2002) X Zvýšené množství cukru v krvi (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) XI Kalcemie = normální hladina vápníku v krvi, hyper = nadbytečný (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) XII Zvýšená hladina kyselina močové v krvi (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) XIII Hladina koncentrace cholesterolu v krvi (http://lekarske.slovniky.cz) XIV HLP, vyšší hladiny cholesterolu i triglyceridů (http://www.ordinace.cz) 15

Diuretika šetřící draslík Diuretika šetřící draslík snižují opětovné vstřebávání Na +. Mezi tato diuretika patří spironolakton a amilorid. Samostatně se téměř nepodávají, ale je možné je kombinovat s thiazidovými i kličkovými diuretiky, přičemž nejčastější kombinace je s thiazidovými diuretiky. 3.1.2 Sympatolytika Sympatolytika neboli látky ovlivňující sympatikus, snižují krevní tlak buď přímým vlivem na centrální nervovou soustavu nebo vlivem na periferii. Sympatolytika, která působí centrálně jsou agonisté α 2 -receptorů, sympatolytika působící periferně jsou antagonisté α 1 - receptorů a antagonisté β 1 -receptorů. Nežádoucími účinky sympatolytik nejčastěji bývají srdeční selhání, hypotenze XV, astma, pocit sucha v ústech a pocit únavy. Obecně lze říci, že sympatolytika nejsou antihypertenziva první volby a měly by být užívány v kombinaci s diuretiky. Výjimkou jsou antagonisté β-receptorů neboť ty se dají použít jako antihypertenzivum první volby. Agonisté α 2 -receptorů Agonisté α 2 -receptorů působí na snížení krevního tlaku tím, že omezují uvolňování noradrenalinu a snižují sympatickou nervovou aktivitu. Většinou jsou podávány v kombinaci s jinými antihypertenzivy. Mezi agonisty α 2 -receptorů patří klonidin a α-metyldopa. α-metyldopa je nazýván jako falešný prekurzor XVI, který je látkově přeměněn na α- metylnoradrenalin, kterému se jinak říká falešný mediátor a na rozdíl od noradrenalinu má nižší účinek na sympatickou aktivitu. α-metyldopa, se samostatně používá při krátkodobé terapii. Při dlouhodobé terapii je vhodná kombinace s diuretiky. Lze ji podávat i těhotným ženám, a hypertonikům. Klonidin se původně přidával do přípravků používaných během i po holení. Později bylo objeveno, že má také antihypertenzní účinek při mírné a střední hypertenzi a hypertenzi při níž samotná diuretika nejsou dostatečně účinná. Do agonistů α 2 - receptorů patří také agonisté imidazolinových receptorů v centrální nervové soustavě, kteří mají méně nežádoucích účinků. Jejich zástupci jsou rilmenidin a moxonidin. XV Snížení krevního tlaku, krevní podtlak (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) XVI Výchozí látka, částice, z níž vzniká chemickou přeměnou výsledný produkt (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) 16

Antagonisté α 1 -receptorů Antagonisté α 1 -receptorů jsou účinnými antihypertenzivy, která působí periferně. Snižují periferní odpor a zvyšují průtok krve. Neměla by být předepisována jedincům se srdečním selháním a s hypotenzí. Používají se kombinovaně s diuretiky a antagonisté β 1 - receptorů při těžších formách hypertenze. K antagonistům α 1 -receptorů se řadí prazosin, doxazosin, terazosin a urapidil. Prazosin je podáván při mírné a střední hypertenzi samostatně a kombinovaně při vážnější hypertenzi. Doxazosin by se neměl užívat dlouhodobě, přispívá totiž k srdečnímu selhání. Antagonisté β 1 -receptorů Antagonisté β 1 -receptorů, neboli β-blokátory, byly objeveny Jamesem Blackem v 60. letech minulého století (Iversen, 2006). Působí tak, že blokují účinky adrenalinu a noradrenalinu na srdce a to následně nereaguje zvýšením tepové frekvence. Snížením nadměrné β-aktivity sympatiku nedochází ke zvýšení krevního tlaku. Antagonisté β 1 - receptorů jsou lékem první volby při léčbě mírné a střední hypertenze nebo se kombinují s thiazidovými diuretiky a vazodilatancia. Jsou doporučovány těhotným ženám, mladším osobám s různými srdečními problémy i starším osobám se srdeční nedostatečností. Do této skupiny sympatolytik patří například atenolol, bisoprolol, celiprolol, betaxolol, metoprolol, pindolol, jejichž účinky jsou centrální, a karvedilol a labetalol s periferními účinky. 3.1.3 Přímo působící vazodilatancia Přímo působící vazodilatancia, nazývaná také jako přímá vazodilatancia, nejsou léky první volby při léčbě hypertenze, podávají se tedy v kombinaci s jinými antihypertenzivy, především β-blokátory. Přímá vazodilatancia přímo snižují periferní odolnost cév, to znamená, že se cévy rozšíří a krevní tlak není zvyšován. Dihydralazin se doporučuje pro jedince s mírnou či střední hypertenzí. Je kombinován s diuretiky a β-blokátory. Minoxidil je podáván jedincům s těžší formou hypertenze a selháním ledvin. Samostatnou podskupinu tvoří antagonisté vápníkových kanálů, kteří mohou být použiti jako antihypertenziva první volby. Nežádoucími účinky přímých vazodilatancií jsou hyperkalemie, hypotenze, alergie. Tato antihypertenziva by neměla být podávána těhotným ženám. 17

Antagonisté vápníkových kanálů Antagonisté vápníkových kanálů, neboli blokátory vápníkových kanálů, omezují stahování hladkého svalu a tím přispívají k nižší periferní cévní odolnosti. Jejich velkou výhodou je, že na rozdíl od ostatních vazodilatancií nemají schopnost zadržovat sodík a vodu v těle. Jsou používány i u starších nemocným osob a u jedinců s diabetem. Tato léčiva jsou starší antihypertenziva a nyní proto o něco levnější. Jak uvádí Iversen (2006, str.49): Přípravky s blokátory vápníkových kanálů se zařadily mezi deset nejprodávanějších druhů léků na předpis v roce 1999 se za ně na celém světě utratilo bezmála 10 miliard dolarů. Používají se při léčbě mírné a střední hypertenze. Mohou být kombinována s β-blokátory či inhibitory ACE. Do antagonistů vápníkových kanálů patří například nifedipin, verapamil, amplodipin, isradipin a diltiazem. 3.1.4 Nepřímo působící vazodilatancia Nepřímo působící vazodilatancia jsou označována také jako látky, které ovlivňují renin XVII -angiotenzinový systém. Tato vazodilatancia působí na hormon angiotenzin, který má vliv na stahování svalů v oblasti kolem cév a také na zadržování vody v těle. Angiotenzin se stává aktivní, pokud ho zaktivuje enzym konvertující XVIII angiotenzin, neboli ACE, z neaktivního reninu na aktivní angiotenzin. Nežádoucími účinky jsou hyperkalémie, hypotenze, suchý kašel a alergie. Neměla by být podávána těhotným ženám. Nepřímo působící vazodilatancia se dělí do dvou skupin a to na ACE-inhibitory a na blokátory angiotenzinových receptorů typu I, neboli AT 1 -blokátory. ACE-inhibitory ACE-inhibitory bývají v některých literaturách označovány jako ACEI. ACE-inhibitory jsou blokátory enzymu konvertujícího angiotenzin, který způsobuje zužování cév. Při aplikaci ACE-inhibitorů nezpůsobuje angiotenzin I zužování cév a následné zvyšování krevného tlaku. Objev ACE-inhibitorů byl uskutečněn v 60. létech minulého století brazilským vědcem, který se jmenoval Sergia Ferreiry (Iversen, 2006). ACE-inbihitory se v minulém století velmi rozšířily, neboť jsou vysoce účinné a také bezpečné. Mohou být předepisovány jedincům se srdečním selháním, ledvinným selháním, diabetem či jedincům po XVII Enzym produkovaný ledvinami, působící na zvýšení krevního tlaku (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) XVIII Konvertovat = změnit, obrátit, přestoupit (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) 18

akutním infarktu. Používají se u jakékoliv formy či stadia hypertenze a jsou aplikovány jako antihypertenziva první volby. Mohou být i kombinovány a to nejčastěji s thiazidovými diuretiky. Jak uvádí Iversen (2006, str.50): Koncem minulého století bylo na trhu nejméně deset léků této kategorie a v roce 1999 jejich prodej vynesl 7,4 miliardy dolarů. Do ACEinhibitorů patří například enalapril, ramipril a lisinopril. Blokátory angiotenzinových receptorů typu I Blokátory angiotenzinových receptorů typu I, neboli AT 1 -blokátory či sartany, jsou podávány jedincům, kteří vykazují nesnášenlivost ACE-inhibitorů. AT 1 -blokátory jsou poměrně novými antihypertenzivy a působí nejen na angiotenzin I jako ACE-inhibitory, ale i na angiotenzin II. Znemožňují tedy účinek i angiotenzinu II, který má přímý vliv na aldosteron a noradrenalin a tím nedochází ke zvyšování periferní odolnosti cév. AT 1 -blokátory mají méně nežádoucích účinků než ACE-inhibitory, ale jsou o něco dražší. Do skupiny AT 1 - blokátory patří telmisartan, losartan a valsartan. 3.2 Aplikace antihypertenziv Ve většině případech je hypertenze léčena kombinovaně několika antihypertenzivy. Jsou však i antihypertenziva, která se používají také samostatně a to jako antihypertenziva první volby. Jsou to léčiva, u nichž bylo klinicky prokázáno, že dokáží snížit mortalitu u hypertoniků. Takovými antihypertenzivy jsou diuretika, antagonisté β-receptorů, antagonisté kalciových kanálů a ACE-inhibitory. 3.2.1 Dělení antihypertenziv Dle vlivu na metabolismus je možné rozdělit antihypertenziva do tří skupin a to na metabolicky pozitivní, metabolicky neutrální a metabolicky negativní. Metabolicky pozitivní Metabolicky pozitivními antihypertenzivy jsou ACE-inhibitory a AT 1 -blokátory. kanálů. Metabolicky neutrální Do metabolicky neutrálních antihypertenziv se řadí pouze blokátory kalciových 19

Metabolicky negativní Metabolicky negativní antihypertenziva jsou thiazidová diuretika a antagonisté β- receptorů. 3.2.2 Shrnutí Dnešními nejvíce používanými léčivy jsou ta, která mají pozitivní vliv na metabolismus, jsou to tedy ACE-inhibitory a AT 1 -blokátory, které jsou občasně i nejnovějšími antihypertenzivy. Při nekomplikované hypertenzi jsou doporučována ACE-inhibitory nebo AT 1 - blokátory v kombinaci s nízkou dávkou thiazidových diuretik. U hypertenze, která je provázena vyšším kardiovaskulárním rizikem, se obvykle podávají ACE-inhibitory či AT 1 -blokátory a to kombinovaně s blokátory kalciových kanálů. U jedinců s hypertenzí po infarktu myokardu anebo u jedinců s hypertenzí a srdečním selháním jsou nutná antihypertenziva ACE-inhibitory či AT 1 -blokátory podávaná kombinovaně s antagonisty β-receptorů. Pokud jedinec navíc trpí nadměrným zadržováním vody v těle, je možné kombinovat navíc ještě s thiazidovými diuretiky nebo blokátory kalciových kanálů. 20

4 Společnost pro hypertenzi Problémem hypertenze se už několik let zabývá mnoho odborníků. Jejich snahou je přiblížit veřejnosti, o jak závažný problém se jedná, jak žít s hypertenzí, čeho se vyvarovat, co si naopak osvojit a spousty jiných informací. Tito odborníci své názory a poznatky zveřejňují pomocí internetových stránek, časopisů a knih. Na internetových stránkách jsou také diskusní fóra, kde lidé mají možnost přímo se zeptat některého z odborníků na problémy týkající se hypertenze. Dle mého názoru je v dnešní době nejvýznamnější způsob komunikace s veřejností právě internet. Vlastní internetové stránky má Česká společnost pro hypertenzi, Evropská společnost pro hypertenzi, Mezinárodní společnost pro hypertenzi a Světová liga pro hypertenzi. Na českém webu jsou k dispozici také internetové stránky společnosti HYPERTENZE.EU, s.r.o., jejímž cílem je rovněž podrobněji informovat veřejnost o hypertenzi. České společnosti pro hypertenzi a společnosti HYPERTENZE.EU,s.r.o. jsem věnovala další dvě podkapitoly. 4.1 Česká společnost pro hypertenzi Česká společnost pro hypertenzi je odborně-vědecká organizace, která vznikla jako dobrovolná organizace vystupující pod statusem právnická osoba. Jak uvádí tato společnost na svých internetových stránkách v sekci Organizační struktura, článek Obecná ustanovení: Sdružuje osoby, které se podílejí na prevenci, diagnostice, léčbě a výzkumu arteriální hypertenze a jejích komplikací. Cílem společnosti je zvýšit odbornou informovanost zdravotních pracovníků, členů nejen této společnosti, ale i členů lékařských společností a také veřejnosti. Jak uvádí tato společnost na svých internetových stránkách v sekci Organizační struktura, článek Poslání a cíle: ČSH podporuje vědeckovýzkumnou činnost, napomáhá vytváření podmínek pro seznamování odborné i laické veřejnosti s jejími výsledky a zasazuje se o jejich uplatnění v praxi. Společnost se skládá z řádných a čestných členů. Řádnými členy jsou zejména odborníci na hypertenzi, ale i osoby, které se chtějí aktivně zúčastňovat aktivit společnosti. Čestným členem se stává osoba, která významně přispěla k rozvoji výzkumu hypertenze. 21

Členové společnosti v rámci výzkumné práce spolupracují s jinými českými, evropskými i světovými odbornými institucemi zabývající se hypertenzí. Na internetových stránkách společnosti je odkaz na Evropskou společnost pro hypertenzi. Mezi další aktivity společnosti patří vydávání bulletinu, neboli časopisu Hypertenze, který je dostupný v elektronické verzi na internetových stránkách společnosti. Výsledky výzkumu a nejnovější doporučení pro léčbu hypertenze zveřejňuje společnost taktéž na svých internetových stránkách. Nejméně jednou ročně pořádá společnost konferenci s vědeckým zaměřením, mezinárodní symposia a kongresy. Společnost také každoročně uděluje cenu za nejlepší publikaci, která se týká arteriální hypertenze. Podrobné informace jsou k nalezení na internetových stránkách společnosti. Cena může být udělena uchazeči, jemuž není nad 40 let, není členem České společnosti pro hypertenzi a v minulosti ještě tuto cenu nevyhrál. Sponzorem celé akce je firma Servier. První tři nejlepší uchazeči jsou jmenováni na podzimních konferencích, které se konají pravidelně každým rokem. Cena pro prvního nejlepšího uchazeče je 50 000 Kč, pro druhého nejlepšího uchazeče je určeno 30 000 Kč a pro třetího nejlepšího uchazeče je vyhrazeno 10 000 Kč. Pro letošní rok byla soutěž o cenu vyhlášena od 1.4.2008 do 31.3.2009. 4.2 HYPERTENZE.EU, s.r.o. Společnost vznikla v roce 2007. Důvodem jejího založení bylo, jak už jsem zmínila, zvýšení informovanosti veřejnosti. Na rozdíl od České společnosti pro hypertenzi je tato společnost zaměřena především na laickou veřejnost. Přímo na internetových stránkách této společnosti je možné se dočíst, že důvodem jejich vzniku byla zejména reakce na rostoucí počet pacientů s diagnostikovanou hypertenzí. Odborníci, kteří se podílejí na tvorbě a provozu internetových stránek společnosti, si jsou vědomi faktu, že veřejné zdravotnictví se problémem vysokého krevního tlaku zabývá nedostatečně. Z tohoto důvodu je v zájmu samotných pacientů lépe se informovat o hypertenzi a jejím potlačení. Odborníci, kteří patří do této společnosti, jsou představitelé jak národních, tak i mezinárodních institucí, jejichž oborem je výzkum a léčba hypertenze. Pro veřejnost nabízejí informace o hypertenzi, jak ji léčit, jak s hypertenzí prožít dlouhý a kvalitní život. Dalšími informacemi, které lze na internetových stránkách najít, jsou informace o vyzkoušených a vhodných měřících přístrojích na krevní tlak, které lze také přes elektronický obchod rovnou zakoupit. 22

Odborníci dále vydali knihu o hypertenzi, kde shrnují nejnovější poznatky o léčbě, obecné informace a návrhy na dlouhý a kvalitní život. Kniha je samozřejmě psaná tak, aby obsah byl srozumitelný nejširší veřejnosti. K zakoupení je kniha o hypertenzi s názvem Vysoký krevní tlak nic se neděje? pouze na internetových stránkách společnosti. Odborníci rovněž na internetových stránkách nabízejí lidem s diagnostikovanou hypertenzí možnost stát se členem klubu ALPHA, což je zkratka názvu Aliance proti hypertenzi a ateroskleróze. Členství v klubu nabízí lidem sdílení svých problémů s jinými lidmi, kteří prožívají to samé. 23

5 Sledované regiony Trendy ve spotřebě antihypertenziv jsem srovnávala s údaji ze třech regionů. Spotřebu v rozmezí let 2002 až 2007 jsem sledovala v oblasti okresu Nymburk. Pro porovnání jsem získala data z regionů okres Kolín a okres Mělník, a to za období 2004 až 2007. Všechny tyto okresy se nacházejí ve Středočeském kraji. Okres Nymburk a okres Kolín spolu sousedí. K jednotlivým okresům jsem vyhledala obecné údaje o jejich rozloze, obyvatelstvu a další informace. 5.1 Okres Nymburk Okres Nymburk sousedí s okresem Kolín ve Středočeském kraji, jak už jsem zmínila. Hlavním městem tohoto okresu je město Nymburk, kde žije okolo 15 000 obyvatel dle internetových stránek města Nymburk v článku Historie a současnost Nymburka. V celém okrese bylo dle údajů Českého statistického úřadu ke dni 31.12.2007 hlášeno 88 856 obyvatel, z toho 48,81 % jsou muži a 51,19 % jsou ženy. Dle veřejné databáze Českého statistického úřadu, rozloha celého okresu činí 850,07 km 2, v okrese Nymburk se nachází 87 obcí, přičemž 7 z tohoto počtu tvoří města. Hustota zalidnění pak odpovídá zhruba 105 obyvatelům na 1 km 2 (poznámka autora). Dle údajů Českého statistického úřadu v roce 2007 byla nezaměstnanost v tomto okrese od 6,01 % do 8 % (viz Obr.1), což byla nejvyšší nezaměstnanost ze všech okresů Středočeského kraje. V roce 2002 byl stav obyvatel k 31.12. celkem 83 454. V roce 2004 ke dni 31.12. bylo v okrese již 84 891 obyvatel. Počet obyvatel se tedy od roku 2002 do roku 2007 zvýšil o 5 402 lidí a od roku 2004 do roku 2007 se počet obyvatel zvýšil o 3 965 (viz Graf č.1, Graf č.2). Naopak během těchto let došlo k poklesu úmrtnosti. V roce 2002 zemřelo v okresu Nymburk 1 024 lidí a v roce 2004 zemřelo 1 011 lidí. V roce 2006 byla úmrtnost 914 lidí a v roce 2007 byla úmrtnost o trochu vyšší než v předchozím roce, činila 948 zemřelých (viz Graf č.3). V období let 2002 až 2007 zemřelo nejvíce lidí ve věku 65 let a výše. Od roku 2002 do roku 2006 bylo nejčastější příčinou smrti cévní onemocnění mozku a v roce 2007 ostatní formy ischemické choroby srdeční (viz Graf č.4). V tomto odstavci jsou použity statistické údaje Českého statistického úřadu. 24

5.2 Okres Kolín Okres Kolín je jedním ze sousedních okresů Nymburka. Dle údajů Českého statistického úřadu bylo v celém okrese hlášeno 93 042 obyvatel a to ke dni 31.12.2007, z tohoto počtu je 49,34 % mužů a 50,66 % žen. Hlavním městem okresu je Kolín. Žije zde, dle sčítání obyvatel z roku 2006, okolo 30 000 obyvatel. Dle veřejné databáze Českého statistického úřadu se okres rozléhá na 743,57 km² a skládá se z 89 obcí, z tohoto počtu je 6 měst. V roce 2007 byla nezaměstnanost v okrese Kolín v rozmezí 4,01 % - 6 % (viz Obr.1). Hustota zalidnění je přibližně 126 obyvatelů na 1 km² (poznámka autora). V tomto odstavci jsou použity údaje Českého statistického úřadu. Ke dni 31.12. roku 2004 bylo zjištěno 89 362 obyvatel, což je o 3 680 lidí méně než v roce 2007, počet obyvatel v okrese se tedy neustále zvyšuje (viz Graf č.2, Graf č.5). Oproti okresu Nymburk, je v okrese Kolín od roku 2004 zvyšující se počet zemřelých, v roce 2004 zemřelo 976 lidí, v roce 2007 již 1 020 lidí (viz Graf č.3). Největší počet zemřelých v tomto období jsou lidé ve věku 65 let a více. V letech 2004 a 2005 bylo nejčastější příčinou smrti cévní onemocnění mozku, v dalších letech až do roku 2007 to byly ostatní formy ischemické choroby srdeční (viz Graf č.6). Zvyšující se trend úmrtnosti v tomto okrese mohl být způsobem tím, že okres je průmyslovou oblastí, kde je vysoká koncentrace výrobních podniků, v posledních letech byl zaznamenán nárůst zejména v automobilovém odvětví průmyslu. Vede zde hlavní silniční spoj Jižní Čechy-Vysočina-Střední Čechy, což přináší i hustou, téměř nepřetržitou kamionovou dopravu. To vše způsobuje vyšší hlukovou, emisní i stresovou zátěž místních obyvatel. 5.3 Okres Mělník Posledním okresem ze Středočeského kraje, který budu srovnávat, je okres Mělník, jenž nesousedí ani s okresem Nymburk ani s okresem Kolín. Dle údajů Českého statistického úřadu ke dni 31.12.2007 bylo nahlášeno v celém okrese 97 696 obyvatel, přičemž 48,94 % tvoří muži a 51,06 % ženy. Město Mělník, ve kterém žije okolo 19 000 obyvatel dle internetových zdrojů města Mělník v článku Základní informace o městě a okolí, je hlavním městem okresu. Dle veřejné databáze Českého statistického úřadu rozloha okresu činí 701,08 km² a v okrese se nalézá 69 obcí, z čehož 7 obcí jsou města. Hustota zalidnění je zhruba 140 lidí na 1 km² (poznámka autora), což je ze sledovaných okresů nejvyšší hustota zalidnění na 1 km². V roce 2007 byla nezaměstnanost ve stejném rozmezí jako u okresu Kolín, tedy 4,01 % - 6 % (viz Obr.1). 25

V tomto odstavci jsou použity údaje Českého statistického úřadu. V roce 2004 ke dni 31.12. bylo v okrese 95 404 obyvatel. Počet obyvatel se tedy do konce roku 2007 zvýšil o 2 292 lidí (viz Graf č.7). Stejně jako tomu bylo i u předchozích dvou okresů, tak i v okrese Mělník, obyvatel během let přibývá (viz Graf č.2). Úmrtnost v okrese Mělník má klesající tendenci jako tomu je i u okresu Nymburk, v roce 2004 zemřelo v okrese Mělník 1 064 lidí a v roce 2007 zemřelo 975 lidí (viz Graf č.3). Opět i u tohoto okresu je nejvyšší úmrtnost u lidí ve věku 65 let a více. V letech 2004 až 2007 bylo nejčastější příčinou smrti cévní onemocnění mozku, i když v posledním roce byla tato příčina nejpočetnějších úmrtí na poklesu a téměř se vyrovnala počtu úmrtí na ostatní formy ischemické choroby srdeční (viz Graf č.8). 5.4 Shrnutí Z porovnání jednotlivých regionů mezi sebou mohu říci, že počet obyvatel má rostoucí trend, který je pozvolný, avšak bez jakýchkoliv kolísání. U počtu úmrtí je vývoj složitější. V okrese Nymburk byl trend počtu úmrtí klesající od roku 2004 do roku 2006. Od roku 2006 do roku 2007 byl trend naopak rostoucí. Počet zemřelých v roce 2007 však nepřekročil počet zemřelých v letech 2004 a 2005. Celkový trend počtu zemřelých v tomto okrese je tedy spíše klesající. V okrese Kolín byl od roku 2004 do roku 2005 rostoucí trend, od roku 2005 do roku 2006 klesající trend a od roku 2006 do roku 2007 opět rostoucí trend. Zajímavé je, že v roce 2007 zemřelo v okrese více lidí než v roce 2004. Dalo by se tedy konstatovat, že celkový vývoj úmrtnosti obyvatel je kolísavý. Tento vývoj může být způsoben vlivy, které jsem již zmínila na konci kapitoly 5.2 Okres Kolín. Počet úmrtí v okrese Mělník má klesající trend. Od roku 2004 do roku 2005 byl prudký pokles v počtu zemřelých obyvatel. Od roku 2005 do roku 2007 následoval pozvolný pokles v počtu úmrtí. Nejčastější příčiny úmrtí v těchto okresech jsou téměř stejné. Patří mezi ně 3 onemocnění. Jsou to cévní onemocnění mozku, ostatní formy ischemické choroby srdeční a infarkt myokardu. Jak v okrese Nymburk, tak v okrese Kolín je nejprve nejčastější příčinou smrti cévní onemocnění mozku a od určitého roku jsou nejčastější příčinou úmrtí ostatní formy ischemické choroby srdeční. Tento zlomový rok je u Nymburku rok 2007 a u Kolína rok 2006. U okresu Mělník je stále převládající příčinou úmrtí cévní onemocnění mozku, i když v roce 2007 byl počet zemřelých na ostatní formy ischemické choroby srdeční téměř 26