UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství Zdenka Poučinská Celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Mikšová, PhD. Olomouc 2011

Anotace bakalářské práce Název práce v ČJ: Celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků Název práce v AJ: Lifelong education of paramedical staff Datum zadání: 2011. 01. 10. Datum odevzdání: 2011. 05. 10. Vysoká škola, fakulta: Ústav: Autor práce: Vedoucí práce: Rozsah práce: Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd Ošetřovatelství Zdenka Poučinská Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D. 49 stran, 1 příloha Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce zkoumá problematiku celoživotního odborného vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků v České Republice. Cílem práce je shrnout situaci let minulých, popsat současný stav pregraduálního i postgraduálního vzdělávání zdravotních sester a uvést příklady vzdělávání ve vybraných evropských zemích a v USA. Pro získání informací o spokojenosti českých zdravotnických pracovníků s koncepcí vzdělávání se zahrnují i výsledky již zveřejněných výzkumů. V práci se uvádí taktéž možnosti při výběru vzdělávacích programů a metody postgraduálního vzdělávání. Abstrakt v AJ: Bachelor thesis is focused on long life education of paramedical staff in the Czech republic. The aim of the thesis is to review the situation of past years, describe the current state of nurse education and show the examples of education in several countries of the Europe and USA.

To obtain information about satisfaction of the Czech paramedical staff with the concept of education the results from already published researches were also processed. In the thesis there are listed the possibilities of educational program selection and methods of postgraduate education. Klíčová slova v ČJ: celoživotní, vzdělávání, nelékařský, pracovník, sestra, ošetřovatelství, historie, registrace, specializační, kurzy. Klíčová slova v AJ: lifelong, education, paramedical, worker, nurse, nursing, history, registration, specialized, courses.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje. Olomouc 10. května 2011 podpis

Děkuji Mgr. Zdeňce Mikšové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce.

OBSAH OBSAH... 6 ÚVOD... 7 1 HISTORIE PŘÍPRAVY SESTER V ČESKÝCH ZEMÍCH... 10 1.1 NEPROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA... 10 1.1.1 DŮVODY ZMĚN V ORGANIZACI OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE... 11 1.2 PROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA... 13 1.2.1 POČÁTKY VZDĚLÁVÁNÍ NA OŠETŘOVATELSKÝCH ŠKOLÁCH... 13 1.2.2 OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1938-1945... 15 1.2.3 OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1945-1990... 16 1.3 KVALIFIKAČNÍ PŘÍPRAVA OD 90. LET 20. STOLETÍ... 19 1.3.1 SYSTÉM ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOL... 19 1.3.2 VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ERASMUS... 20 2 CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V SOUČASNOSTI... 22 2.1 VYMEZENÍ POJMU... 22 2.2 LEGISLATIVA DETERMINUJÍCÍ KONCEPCI ZDRAVOTNICTVÍ... 23 2.3 NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ... 26 2.4 KREDITNÍ SYSTÉM... 27 2.5 ODBORNÁ ZPŮSOBILOST K VÝKONU POVOLÁNÍ VŠEOBECNÉ SESTRY... 29 2.6 MOŽNOSTI CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ SESTER... 30 2.6.1 SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ... 30 2.6.2 ZAHRANIČNÍ STUDIJNÍ POBYT... 31 2.6.3 ONLINE KURZY... 32 2.7 POSTOJ SESTER K REGISTRACI... 32 2.8 VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SESTER V ZAHRANIČÍ... 36 2.8.1 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ V RŮZNÝCH ZEMÍCH EU... 36 2.8.2 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ V USA... 38 ZÁVĚR... 40 BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ ZDROJE... 44 SEZNAM ZKRATEK... 47 SEZNAM TABULEK... 48 SEZNAM PŘÍLOH... 49 6

ÚVOD Přehledová práce o celoživotním vzdělávání zdravotnických pracovníků se zabývá otázkou možností vzdělávání českých sester. Jelikož ošetřovatelství prošlo dlouhým vývojem, je součástí práce i přehled jeho historie. Pro obsah práce byly zvoleny čtyři cíle. Cíl 1/ Jakým vývojem prošlo české zdravotnictví v souvislosti se společenskými a politickými události až do 21. století? Cíl 2/ Jaká je současná situace vzdělávání zdravotních sester v České republice? 1. Jaká legislativa determinuje celoživotní vzdělávání sester v České republice? 2. Jaké jsou možnosti celoživotního vzdělávání sester? Cíl 3/ Jaký je postoj českých zdravotních pracovníků k celoživotnímu vzdělávání? 1. Shrnutí výsledků výzkum v období let 2006-2010. Cíl 4/ Jak se vypořádaly vybrané státy s nařízeními Rady Evropy ve vzdělávání pracovníků ve zdravotnických zařízeních? Vyhledávací strategie: Při rešerši byla použita databáze BMČ, vyhledávač GOOGLE Scholar a časopisy Sestra a Florence. Kriteriem pro výběr článků bylo období jejich vzniku od roku 2005. U některých publikací, zejména z oblasti historie, nebylo toto kriterium dodrženo pro chybějící aktualizace. Cíl 1/ Jakým vývojem prošlo české zdravotnictví v souvislosti se společenskými a politickými události až do 21. století? Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: Historie, vzdělávání, sestra, ošetřovatelství. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 49, kritéria splňovalo 8 článků, pro tvorbu práce použito 5 odborných publikací obsahujících informace k prvnímu cíli. Nalezených zdrojů za pomoci rozšířeného 7

vyhledávání vyhledávače GOOGLE Scholar bylo 43, pro tvorbu práce byly použity 4 relevantní články obsahující informace k prvnímu cíli. Cíl 2/ Jaká je současná situace vzdělávání zdravotních sester v České republice? 1. Jaká legislativa determinuje celoživotní vzdělávání sester v České republice? 2. Jaké jsou možnosti celoživotního vzdělávání sester? Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: Celoživotní, vzdělávání, sestra, legislativa, registrace. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 10, kritéria splňovalo 6 článků, použity 4 relevantní články obsahující informace ke druhému cíli. Cíl 3/ Jaký je postoj českých zdravotních pracovníků k celoživotnímu vzdělávání? 1. Shrnutí výsledků výzkum v období let 2006-2010. Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: Celoživotní, vzdělávání, sestra registrace, výzkum, postoj, názor. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 14, kritéria splňovaly 2 články, pro tvorbu práce použity 2 články obsahující informace k prvnímu cíli. Nalezených zdrojů publikovaných v časopise Sestra a Florence bylo 8, kritéria splňovalo 5 článků, pro tvorbu práce použity 4 relevantní články obsahující informace ke třetímu cíli. Cíl 4/ Jak se vypořádaly vybrané státy s nařízeními Rady Evropy ve vzdělávání pracovníků ve zdravotnických zařízeních? Klíčová slova, nalezené a použité zdroje: V této oblasti byly články vyhledávány za použití českého i anglického jazyka. Celoživotní, vzdělávání, sestra, zahraničí. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 8, kritéria splňovaly 3 články, pro tvorbu práce použity 2 relevantní články obsahující informace k prvnímu cíli. Nalezených zdrojů za použití rozšířeného vyhledávání vyhledavače GOOGLE Scholar 53, kritéria splňovalo 7 článků, pro tvorbu práce použity 3 články obsahující informace ke čtvrtému cíli. Lifelong, learning, nursing. Nalezených zdrojů v databázi BMČ 9, pro tvorbu práce použity 3 články obsahující informace ke 4 cíli. Nalezených zdrojů za použití rozšířeného vyhledávání vyhledávače GOOGLE Scholar 324, kritéria splňovalo 20 8

článků, pro tvorbu práce použity 4 relevantní články obsahující informace ke čtvrtému cíli. Vstupní studijní zdroje: KUTNOHORSKÁ., Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 206 s. ISBN: 978-80-247-3224-4. PLEVOVÁ, Ilona a SLOWIK, Regina. Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2008. 120 s. ISBN: 978-80-7368-506-5. KAFKOVÁ, Vlastimila. Z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Inst. pro další vzděl. prac. ve zdrav., 1992. 185 s. ISBN: 80-7013-123-3. Zákon MZ ČR č. 96/2004Sb o nelékařských zdravotnických povoláních Vyhláška MZ ČR 423/2004 Sb. o kreditním systému (osvědčení k výkonu zdravotnického povolání) Vyhláška MZ ČR 424/2004 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníku a jiných odborných pracovníků Vyhláška MZ ČR 39/2005Sb. kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. 9

1 HISTORIE PŘÍPRAVY SESTER V ČESKÝCH ZEMÍCH Vývoj ošetřovatelství byl vždy ovlivňován náboženskými, kulturními, sociálními a politickými faktory, vědeckými objevy i význačnými osobnostmi. 1 Z historického pohledu se v péči o nemocné objevují tři hlavní principy: - neprofesionální ošetřovatelství opatrování, ve kterém o sebe člověk pečuje sám (péče o sebe, rodinu, princip vzájemné pomoci), - charitativní ošetřovatelství ošetřování vnímané jako morální pomoc. Vychází z hlubokých humánních tradic a náboženských přesvědčení, - profesionální ošetřovatelství rozvíjející se s postupem medicíny. 2 Na formování ošetřovatelství měly velký podíl války, ve kterých byla zvýšena potřeba zdravotní péče a lékařského ošetření. Mnoho ošetřovatelských tradic má svůj základ právě v ošetřování raněných vojáků. Ovšem až do Krymské války, kdy péči o raněné ovlivnila Florence Nightingelová, více vojáků zemřelo na následky špatných hygienických podmínek než na válečná zranění. 3 1.1 NEPROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA Život obyvatel v nejstarších dobách vždy provázely různé choroby a epidemie. Nemoc byla přisuzována nadpřirozeným silám. Po příchodu křesťanství, jehož představitelé byli kněží a mniši, se stalo i opatrování nemocných nedílnou součástí lidového léčitelství. 1 Srov. PLEVOVÁ, I. a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 23. 2 Srov. FARKAŠOVÁ, D. a kol., Ošetřovatelství teorie, s. 21-22. 3 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 37. 10

K rozvoji péče o nemocné dochází na našem území od 10. století, kdy byly stavěny špitály, které zpravidla byly součástí klášterů či jiných církevních zařízení, často podporované významnými osobnostmi. 4 Jednou z těchto osob, která se zasloužila o rozvoj v oblasti ošetřovatelství, byla Anežka Přemyslovna. Anežka Přemyslovna založila v roce 1232 špitál sv. Františka pro chudé a nemocné Na Poříčí. O rok později vznikly poblíž další dva kláštery mužský klášter menších bratří sv. Františka a ženský klášter sv. Kláry, kam později sama vstoupila a stala se jeho představenou. Anežka Přemyslovna založila špitální bratrstvo, které bylo papežem Řehořem IX. uznáno za samostatný ošetřovatelský řád Řád křížovníků s červenou hvězdou. 5 Anežka svou činností položila základy pro ošetřování nemocných v Čechách, avšak nedoceněny zůstaly její pokyny jak pečovat o nemocné a chudé. Jednalo se o první etický kodex zásad ošetřovatelské péče v raném středověku. Na českém území bylo ve 13. století zakládáno množství špitálů pod záštitou církevních i rytířských řádů. Změnu přineslo období osvícenství v 17. století, kdy vlivem zdravotních reforem vznikaly nové nemocnice. Úkolem nemocnic byla péče o nemocné, nikoliv o sociálně slabé, jako tomu často bylo v případě špitálů. 6 1.1.1 DŮVODY ZMĚN V ORGANIZACI OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE K největšímu posunu v péči o nemocné dochází až v 50. letech 19. století v důsledku zvýšených požadavků na zlepšení péče o raněné vojáky, což se odráží také ve vývoji oborů chirurgie, hygiena a epidemiologie. Tento pokrok mění doposud nahodilou opatrovnickou činnost v organizovaný systém. 7 Za mezník v tomto vývoji je pokládáno období Krymské války (1854-1856), které poukázalo na nutnost odborné přípravy pro ošetřovatelky. Toto se také projevilo na 4 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 2. 5 Srov. ŽIVOTOPISY ONLINE, Svatá Anežka česká, <http://zivotopisyonline.cz/svata-anezka-ceska-2011211-631282-nejslavnejsi-ceska-svetice/>. 6 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství s. 28-29. 7 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 9-11. 11

rozvoji ošetřovatelské péče i v českých zemích. Významný podíl na profesionalizaci ošetřovatelství měli Nikolai Ivanovič Pirogov, Florence Nightingelová a Jean Henry Dunant. 8 - Nikolaj Ivanovič Pirogov byl uznávaný ruský chirurg, který vyškolil třicet odborně vzdělaných dobrovolných ošetřovatelek Ruské armády na frontě Krymské války. V rámci rozvoje válečné medicíny se zasloužil o použití sádrových obvazů, narkózy, zabýval se úrazovým šokem u raněných a vypracoval metodiku třídění a odsunu raněných. Bojoval také proti nešetrným amputacím. 9 - Florence Nightingelová se narodila v Anglii r. 1820 a dostalo se jí vynikajícího klasického vzdělání. Ve svých 31-ti letech vystudovala ošetřovatelství v Protestantské Diakonii v německém Kaiserwerthu. Roku 1853 se stala vrchní sestrou Ústavu pro nemocné šlechtičny v Londýně a již tehdy začala upravovat ošetřovatelské postupy. V roce 1854 spolu se 38 zdravotními sestrami působila během Krymské války ve Vojenské nemocnici ve Scutari. Již půl roku po zavedení mnoha změn v ošetřovatelské péči snížila významně úmrtnost raněných vojáků ze 42,7 % na 2 %. Jako první v historii ošetřovatelství vytvořila a použila statistických grafů a diagramů. Současně se aktivně věnovala i publikační činnosti. Její nejznámější knihy Zápisky o ošetřovatelství se prodalo přes milion výtisků. 10 V roce 1860 založila v Londýně školu při nemocnici sv. Tomáše, která se tak stala první ošetřovatelskou škola na světě. Podle tohoto vzoru začaly i v dalších evropských zemích vznikat ošetřovatelské školy. - Jean Henry Dunant byl vážený obchodník a podnikatel, který se aktivně zapojil do zřízení systému organizované pomoci. Ač byl nevoják a nebyl vzdělaný v oboru zdravotnictví, nebyly mu lhostejné nejen útrapy raněných vojáků, ale také chudých a trpících civilistů. Bojoval za myšlenku zřídit v době míru organizaci, která by se starala o výchovu dobrovolných ošetřovatelek, aby byl za války k dispozici potřebný personál. Jeho představ se ujala Společnost pro veřejné blaho a následně 8 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 8-9. 9 Srov. STAŇKOVÁ, M. Galerie historických osobností, s. 65. 10 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 71-75. 12

vznikl Mezinárodní výbor Červeného kříže. Roku 1901 byl uznán za zakladatele ČK. 11 1.2 PROFESIONÁLNÍ PŘÍPRAVA V návaznosti na činnost F. Nightingelová, N. I. Pirogova a H. Dunanta a vlivem silného emancipačního hnutí, došlo i v českých zemích v 70. letech 19. století k pokroku v pohledu na opatrovnictví a vzdělávání ošetřovatelek. 12 1.2.1 POČÁTKY VZDĚLÁVÁNÍ NA OŠETŘOVATELSKÝCH ŠKOLÁCH V roce 1872 Eliška Krásnohorská a Karolína Světlá, spisovatelky a bojovnice za práva žen, založily Ženský výrobní spolek český, jehož hlavním úkolem byla výchova žen k určitému povolání. Ve svém časopise se vedení spolku zmiňovalo i o záměrech v oblasti studia ošetřovatelek. K realizaci této myšlenky přispěl Spolek českých lékařů, jehož jednatel dr. Vítězslav Janota se zasloužil společně se Světlou a Krásnohorskou o založení první české ošetřovatelské školy, která byla otevřena roku 1874 v Praze. Bylo to jediné zařízení svého druhu na území rakousko-uherské monarchie. Vzdělávání se však provozovalo pouze formou krátkých kurzů a neodpovídalo představám škol, jak je známe dnes. Po velmi krátké době došlo v roce 1881 k zániku školy. Během pětiletého období existence školy bylo uspořádáno 5 krátkodobých kurzů, ze kterých vzešlo 234 absolventek ošetřovatelství. 13 Česká Diakonie byla založena r. 1903 Marií Kučerovou. Jednalo se o spolek, který měl při evangelické církvi připravovat sestry - diakonky pro práci v nemocnici a sociální péči. Vzorem pro jejich činnost byly dobročinné ústavy katolické charity, v nichž pracovali sociální pracovníci a členové katolických kongregací. 11 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 82. 12 Srov. JAROŠOVÁ, D., Vybrané kapitoly z teorie ošetřovatelství, s. 23-24. 13 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 11. 13

V roce 1904 byl založen Spolek pro povznesení stavu ošetřovatelek nemocných, který vznikl ze Zdravotního odboru ústředního spolku českých žen. Jeho náplní byla odborná příprava a vedení ošetřovatelských teoretických kurzů. 14 Mezi významné řádové školy tohoto období patřily Česko-německá škola sv. Františka z Assisi v Opavě, Ošetřovatelská škola Šedých sester III. Řádu sv. Františka, Odborná škola pro ženská povolání Chudých školských sester de Notre Dame a Ošetřovatelská škola Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. 15 139. Říšský zákon ze dne 25. 7. 1914 o ošetřování nemocných z povolání provozovaném. Odborná průprava osob pro ošetřovatelství byla prováděna ve dvouletých ošetřovatelských školách zřízených při nemocnicích, které zaručovaly praktickou výuku ve všech oborech nemocniční péče. Absolventky po složení diplomové zkoušky získaly titul Diplomovaná ošetřovatelka. Toto nařízení se týkalo jak škol civilních, tak škol provozovaných církevními institucemi. V duchu říšského zákona byla r. 1916 otevřena Česká ošetřovatelská škola při c.k. všeobecné nemocnici v Praze. 16 Prvních 10 absolventek této školy ukončilo své vzdělání složením praktické a teoretické zkoušky, obdrželo diplom o ošetřování nemocných a mohlo užívat titul diplomovaná ošetřovatelka. 17 Tyto absolventky založily v roce 1921 Spolek absolventek ošetřovatelské školy, který se o 7 let později přejmenoval na Spolek diplomovaných sester. Cílem spolku bylo zvyšovat prestiž tohoto povolání, zlepšit kontinuitu vzdělávání, pořádat odborné kurzy a vzdělávací akce, zlepšit spolupráci se zahraničím, vydávat časopis a provádět evidenci vzdělávání sester. K tomu účelu členky obdržely registrační legitimace s fotografií. 18 I přes úsilí diplomovaných sester, které bojovaly za zřízení dalších škol, zůstávala Česká ošetřovatelská škola v Praze ještě v roce 1935 jedinou civilní školou na území Čech a Moravy. 19 14 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 16. 15 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 82-83. 16 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 18. 17 Srov. tamtéž, s. 21. 18 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 46. 19 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 32. 14

Ministerstvo zdravotnictví pořádalo pro zdravotní pracovnice kurzy, většinou jednotýdenní. Tento způsob byl preferován, protože byl bez vysokých nákladů, se kterými by se muselo počítat při budování škol. Řeholní školy tak měly k rozšiřování své základny daleko lepší podmínky než civilní. V tomto období byly v nemocnicích zaměstnané sestry s různou úrovní vzdělání: - ošetřovatelky praktické, neškolené, - ošetřovatelky praktické s méně než dvouletým výcvikem, - ošetřovatelky řádové, - diplomované sestry s dvouletým a víceletým školením. 20 1.2.2 OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1938-1945 V září roku 1938 po uzavření Mnichovské dohody a zabráním pohraničního území došlo ke ztrátě mnoha zdravotnických zařízení, včetně 5-ti řádových ošetřovatelských škol a ke snížení počtu sester o 2000, což se negativně odrazilo na systému zdravotnické péče. 21 Propuknutím 2. světové války byl přerušen rozvoj českého ošetřovatelství. Spolek diplomovaných sester byl rozpuštěn a mezinárodní spolupráce byly zastaveny. 22 Počet sester i lékařů klesal, protože byli odváděni přímo ze svých pracovišť např. na nucené práce nebo byli vězněni. Potřeba ošetřovatelek se však stala z důvodu válečných hrůz velice naléhavou. Ministerstvo sociální a zdravotní zprávy vyslovilo svůj souhlas s otevřením civilní ošetřovatelské školy v Brně. Poté byly otevřeny další ošetřovatelské školy v Olomouci, Kroměříži a Praze. Z důvodu nedostatku zdravotnického personálu byly ošetřovatelky ušetřeny totálního nasazení v Říši. 23 20 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 96. 21 Srov. tamtéž, s. 33. 22 Srov. KRAUSOVÁ, K., Historie českého ošetřovatelství do roku 1989. Florence, 2010, č. 3, s. 11-13. 23 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 47-48. 15

1.2.3 OŠETŘOVATELSTVÍ V LETECH 1945-1990 Do roku 1948 se ošetřovatelské školy zřizovaly ještě podle výnosu rakouského ministerstva vnitra č. 193 vydaného v roce 1914. Vydáním zákona č. 94/1947 Sb. o mimořádných diplomových zkouškách a o doplňovacím výcviku ošetřovatelského personálu, bylo umožněno ošetřovatelkám s patnáctiletou praxí získat diplomovanou kvalifikaci složením předepsané zkoušky. U uchazeček s desetiletou praxí bylo nutno vykonat ještě půlroční teoretický kurz. Ostatním sestrám umožnil doškolení při zaměstnání. V roce 1947 bylo již v ČSR 31 ošetřovatelských škol, které vychovávaly různé specialisty nelékařských zdravotnických pracovníků. Byly zřizovány státem nebo církevními institucemi. Většina těchto škol byla dvouletá. Věk uchazeček se pohyboval od 18-ti do 30-ti let. V roce 1948 byl vydán zákon č. 95/1948 Sb. o základní úpravě jednotného školství a ošetřovatelské školy byly zařazeny do systému vyšších odborných škol jako Vyšší sociálně zdravotní školy. Byly zřizovány státem. Studium na těchto školách bylo čtyřleté. První dva roky vzdělání měly všeobecný charakter, posléze se studentky specializovaly na obory porodní asistentka, dětská sestra, zdravotní sestra a zubní laborant. Studium bylo zakončeno maturitní zkouškou. Sloučení ošetřovatelských škol s rodinnými a sociálními školami dalo základ pro vznik středních zdravotnických škol, na nichž se připravovaly všechny kategorie zdravotnických pracovníků. Studium navazovalo na povinnou školní docházku, čímž se snížil věk studentů, který se pohyboval mezi 14-ti 15-ti lety. Z důvodu nízkého věku studentů bylo nutné upravit studijní plány a studium se zaměřilo převážně na medicínské a instrumentální znalosti. Vymezení kompetencí středních zdravotnických pracovníků, obsah a zaměření činnosti stanovil zákon č. 77/1950 Sb. o zdravotnických povoláních. Tento zákon rozčlenil ošetřovatelskou práci a zavedl novou kategorii pomocných pracovníků tzv. sanitářek, které absolvovaly šestiměsíční vzdělávací kurzy. 24 Pro nedostatek odborného zdravotního personálu byl v roce 1951 vydán zákon č. 103/1951 Sb. o jednotné léčebné péči, který umožnil snížit dobu studia na tři roky. 24 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 126. 16

Současně byly organizovány dvouleté doškolovací kurzy v závodních školách práce, aby pokryly požadavky zdravotnických zařízení. Jelikož nebyly jednotné osnovy, kvalita vychovaných absolventů byla nízká. Proto již v roce 1955 vládním nařízením č. 80/1955 Sb. bylo studium opětovně prodlouženo na čtyřleté. 25 Dále byly zavedeny mimořádné formy studia při zaměstnání večerní, dálkové a externí. V roce 1956 bylo zavedeno pomaturitní dvouleté studium v oborech zdravotní sestra, porodní sestra, rentgenologický laborant a rehabilitační pracovník. Během 20-ti let se několikrát měnil název škol, které se zaměřovaly na výchovu středního odborného zdravotního personálu, což odráží komplikovanou a nekoncepční strategii systému vzdělávání. V roce 1960 byl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze poprvé otevřen dvouoborový pětiletý program ošetřovatelství v kombinaci s psychologií a později s pedagogikou. 26 V tomto období nefungoval centrální systém celoživotního vzdělávání sester. Sestry se po ukončení studia vzdělávaly samostatně, podle svého individuálního zájmu, který byl většinou omezen na čtení odborných článků ve Zdravotnických novinách či účasti na konferencích. Tato situace vyústila v roce 1960 k vzniku Střediska pro další vzdělávání Středních zdravotnických pracovníků v Brně. Jeho cílem bylo umožnit profesní a specializační přípravu středního zdravotního personálu. Postupně došlo k rozvoji této instituce, která se za 8 let rozrostla z původních tří kateder na čtrnáct. Jednalo se o katedry pro sestry zdravotní, dětské, ženské, dietní, dále pro rehabilitační pracovníky, asistenty hygienické služby, zdravotní laboranty, rentgenologické laboranty, zubní laboranty, lékárenské laboranty, oční optiky, řízení ekonomiky zdravotnictví, společenských věd, psychologie a pedagogiky. Dále byla ustavena katedra válečného zdravotnictví a branné výchovy. V roce 1986 byl ústav přejmenován na Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Zřizovací listina z roku 1991 rozšiřovala náplň činnosti institutu i na vzdělávání jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví a následné vzdělávání vysokoškolských zdravotnických pracovníků včetně lékařů. V roce 2003 byl tento Institut přejmenován na Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně. 27 25 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 112. 26 Srov. PLEVOVÁ, I., a SLOVIK, R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 61-62. 17

Období tzv. socialismu vedlo k izolaci a k postavení vývoje vzdělávání v oboru ošetřovatelství. Absolventi zdravotních škol v Československé republice patřili k nejmladším ve srovnání se světem. 28 V sedmdesátých letech 20. století došlo k celosvětové změně pojetí oboru ošetřovatelství. To začalo být chápáno jako vědecká disciplín+na. Tyto změny vyústily ve zlepšení pracovního postavení sester. Rada Evropy, kterou tvořilo 12 evropských států, vydala směrnici pro jednotné vzdělávání sester. Roku 1977 byla vyhlášena Evropská dohoda o vzdělávání sester (příloha 1), která je průběžně novelizována v souvislosti s požadavky na vzdělávání zdravotnických pracovníků. V roce 1971 zdravotní sestry Marta Staňková a Dana Jurásková zahájily projekt dobrovolné registrace zdravotních sester v Thomayerově nemocnici v Praze. Vycházely z předpokladu, že po ukončení studia se 70 % sester již dále nevzdělává. Provedený pilotní projekt v několika nemocnicích si kladl za cíl zjistit vzdělanostní úroveň sester a možnosti dalšího vzdělávání. Na základě výsledků výzkumného šetření byl navržen kreditní systém vzdělávacích aktivit sester. Tato dobrovolná registrace byla s nabytím platnosti zákona č. 96/2004 Sb. zrušena a změněna na povinnou. 29 Dalšími významnými mezníky v ošetřovatelství bylo po přijetí dokumentů na 30. světovém zdravotnickém shromáždění v roce 1977. Jeden z dokumentů se zabýval dostupností zdravotní péče Zdraví pro všechny do roku 2000 a další dokument byl zaměřen na postavení a význam sester v primární péči. V průběhu dalších let byl význam ošetřovatelství diskutován a zdůrazňován na mnoha mezinárodních konferencích. 30 V devadesátých letech byl název oboru zdravotní sestra pozměněn na obor všeobecná sestra. 27 Srov. NCO NZO, Stručná historie a vývoj centra v datech, < http://www.nconzo.cz/web/guest/125> 28 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 113. 29 Srov. ŠKUBOVÁ, J., a CHVÁTALOVÁ, H., Jak šel čas, očima sestry Růženy Wagnerové. s. 50-51. 30 Srov. STAŇKOVÁ, M., Vzdělávání sester v evropské unii, Sestra, 2000, č. 7, s. 21-23. 18

1.3 KVALIFIKAČNÍ PŘÍPRAVA OD 90. LET 20. STOLETÍ Vzdělávání sester zaznamenalo po vstupu České republiky do Evropské unie (EU) zásadní změny. Tyto změny vyplynuly z nutnosti sjednocení vzdělávání tak, aby byl umožněn volný pracovní pohyb osob po jednotlivých zemích EU. Na konci 20. století došlo v pojetí ošetřovatelství k následujícím změnám: - má přesně stanovené kompetence v rámci péče o nemocné, - orientuje se na péči primární, sekundární i terciární, - stává se vědní disciplínou. 31 Důležitým úkolem bylo vyřešit jedno z hlavních kritérií směrnice EU pro vzdělávání sester, a to ukončené všeobecné vzdělání po 17. roku, které je podmínkou pro zahájení studia ošetřovatelství. Cílem transformace systému vzdělávání bylo zvýšit úroveň ošetřovatelské péče, a to zejména se zaměřením na: - změnu dosavadního medicínského a technického modelu ošetřovatelství - zvýšení stupně vzdělávání sester - zajištění efektivní posloupnosti a návaznosti ve vzdělávání sester 32 1.3.1 SYSTÉM ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOL V České republice (ČR) se do roku 2004 sestry vzdělávaly na středních zdravotnických školách (SZŠ), ve čtyřletém studiu. Byly to obory všeobecná sestra, zdravotnický laborant, farmaceutický laborant a zubní technik. Po tomto roce byly tyto obory v návaznosti na přijetí zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních zrušeny, protože nesplňovaly kriteria EU a nahrazeny tzv. asistentskými obory s názvy: zdravotnický asistent, asistent zubního technika a laboratorní asistent a 31 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 158. 32 Srov. FARKAŠOVÁ, D., a kol., Ošetřovatelství teorie, s. 34. 19

další, kteří mohou vykonávat svou činnost pouze pod odborným zdravotnickým dohledem všeobecné sestry nebo lékaře. 33 V roce 1996 vznikly ze zákona ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR vyšší zdravotnické školy (VZŠ) 34, které byly určeny především pro absolventy SZŠ. Studium končí absolutoriem a diplomem. Na těchto školách bylo možno studovat obory diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaná dětská sestra, diplomovaná sestra pro intenzivní péči, diplomovaný fyzioterapeut, diplomovaný zdravotní laborant, diplomovaný farmaceutický asistent a další. Obory vzdělávání zdravotnických pracovníků na různých stupních škol jsou dále specifikovány zákonem 96/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 35 Vzhledem ke zvyšování nároků na odborné znalosti a praktické dovednosti nelékařských zdravotnických pracovníků jsou všeobecné sestry připravovány v bakalářských studijních programech na Vysokých školách. První školy s tímto stupněm vzdělávání u nás byly otevřeny v roce 1992 v rámci lékařských fakult. Studium je určeno pro absolventy středních škol s maturitou. Po absolvování je možné dále pokračovat na magisterském či doktorandském stupni. Obory všeobecná sestra, porodní asistentka, radiologický asistent a fyzioterapeut se studují v bakalářském studijním programu Ošetřovatelství. 36 1.3.2 VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ERASMUS Erasmus je součástí evropského programu celoživotního vzdělávání určený pro vysokoškolské studenty a pedagogy, zaměřený na zvýšení odborné dovednosti, na mobilitu a spolupráci s vysokoškolskými evropskými vzdělávacími institucemi. Program Erasmus je určen pro vysokoškolské studenty, kteří si přejí studovat a pracovat v zahraničí. Dále je využíván vysokoškolskými pedagogy a školiteli z podniků, kteří chtějí vyučovat v zahraničí, či vysokoškolskými pracovníky, kteří mají 33 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 119. 34 Srov. FARKAŠOVÁ, D., a kol., Ošetřovatelství teorie, s. 35. 35 Srov. MZ ČR, Zákon 96/2004, <http://portal.gov.cz/wps/por tal/_s.155/701?kam=zakon&c=96/2004>. 36 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 122. 20