MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Analýza současných trendů a možnosti financování sluchadel pro sluchově postižené Bakalářská práce Brno 2008 Autor práce: Zuzana Jatelová Vedoucí práce: PhDr. Radka Horáková, PhD.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 11. dubna 2008 Zuzana Jatelová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce PhDr. Radce Horákové, PhD. za velmi cenné odborné rady, informace a připomínky. Dále děkuji všem pracovnicím pojišťoven a Odborů sociálního zabezpečení, které mi poskytly formuláře a informace potřebné ke zpracování výzkumu. V neposlední řadě také foniatričce MuDr. Kamarádkové, která mi s ochotou vysvětlila průběh vyšetření sluchově postiženého žádajícího o sluchadla.
Obsah ÚVOD... 4 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ TÝKAJÍCÍCH SE SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ... 5 1.1 ANATOMIE SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ A FYZIOLOGIE SLYŠENÍ... 6 1.2 KLASIFIKACE SLUCHOVÝCH VAD... 8 1.3 DIAGNOSTIKA SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ... 10 2 SLUCHOVÁ PROTETIKA... 13 2.1 HISTORIE TECHNICKÝCH POMŮCEK PRO SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ... 13 2.2 SLUCHADLA A KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT... 15 2.3 FIRMY NA NAŠEM TRHU - JEJICH NABÍDKA SLUCHADEL A POMOCNÝCH ZAŘÍZENÍ... 19 3 MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ SLUCHADEL A KOMPENZAČNÍCH POMŮCEK... 26 3.1 CÍL PRÁCE A METODY VÝZKUMU... 26 3.2 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO VZORKU... 26 3.3 ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ ŠETŘENÍ... 27 3.4 ZÁVĚRY VÝZKUMNÉHO ŘEŠENÍ A NÁVRHY PRO SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKOU PRAXI... 38 ZÁVĚR... 39 RESUMÉ... 40 SUMMARY... 40 POUŽITÁ LITERATURA... 41 SEZNAM PŘÍLOH... 43
Úvod Téma své bakalářské práce jsem si vybrala na základě svého dlouhodobého zájmu o problematiku sluchově postižených. Zaujala mě především jejich neinformovanost ohledně možností čerpání příspěvků zdravotních pojišťoven a obecných principů pro jejich přidělování. Se sluchadly se v průběhu života setká téměř každý sluchově postižený, a proto by o nich měl vědět co nejvíce informací. Nejen jak pracují, jaké jsou typy a popřípadě jakou zvládají technologii, ale mít i základní informace o systému přidělování finančních příspěvků. Sluchadla i kompenzační pomůcky patří ke každodennímu životu sluchově postiženého, a ten by si měl pro sebe umět vybrat ty pravé. Pomáhají jim k lepší orientaci, ale také k lepšímu pohodlí a životnímu stylu. Sluchová protetika má jak v České republice, tak i ve světě velmi široký výběr a možností je opravdu mnoho. Problematika sluchové protetiky je velice obsáhlá a skrývá v sobě četná úskalí. Pro výběr a přidělení sluchadel existuje systém, kterým si každý sluchově postižený musí projít. Z těchto důvodu jsem se rozhodla systém hlouběji prozkoumat a mou snahou v této práci je předložit co možná nejvíce ucelený popis systému přidělování sluchadel a kompenzačních pomůcek, ve kterém by se sluchově postižený dobře orientoval a dozvěděl se tak mnoho užitečných informací. 4
1 Vymezení základních pojmů týkajících se sluchového postižení Pod obecným pojmem sluchově postižení si lze představit rozličné poruchy sluchu. Skupina těchto osob je velice široká a řadíme do ní nedoslýchavé, osoby s vadou získanou po rozvoji nebo před rozvojem řeči, kombinované vady sluchu, tzv. šelestáře, ale taky rodiče sluchové postižených dětí. Každý sluchově postižený má různý stupeň a typ postižení, od kterého se pak odvíjí další schopnosti a dovednosti postiženého, jako může být například výběr způsobu komunikace nebo jiné individuální odlišnosti. (Hrubý, 1999) V rámci terminologie odlišujeme dva základní pojmy - sluchová vada a sluchová porucha. Porucha sluchu je stav, kdy je onemocnění sluchového orgánu provázeno příznakem nedoslýchavosti. Stav je přechodný a po vyléčení sluchového orgánu má jedinec opět normální práh sluchu. Sluchová vada je na rozdíl od sluchové poruchy stavem trvalým. Novák (1995, s. 10) píše: Sluchovou vadu můžeme definovat jako každé zvýšení sluchového prahu, které je trvalé a nemá tendenci ke zlepšení. Toto zvýšení sluchového prahu není ovlivnitelné žádným způsobem léčby, operativním, medikamentózní terapií, baroterapii. Sluchová vada je důsledkem poškození sluchového orgánu, kterékoliv jeho části. Mezi základní pojmy patří mimo jiné nedoslýchavost, již z důvodu velmi rozsáhle skupiny postižení dále klasifikujeme v rozmezí od lehké nedoslýchavosti až po poškození sluchu závažného typu. Pro nedoslýchavé je důležité vědět, že jejich problematiku umíme určitým způsobem korigovat elektronickými sluchadly. (Hrubý, 1999) Lidé, kteří ztratí sluch až po alespoň částečném vývoji řeči, se nazývají ohluchlí. Ohluchnout může člověk kdykoli v životě. Toto období bývá mnohdy pro starší osoby velmi obtížné. Těžce se učí jiný typ komunikace jako je znakový jazyk nebo odezírání. Člověk po ohluchnutí již zná cenu zvuků a je pro něj stávající stav hodně frustrující. S pojmem ohluchlí lze spojit termín postlingválně neslyšící. Řeč je již dobře rozvinuta mezi šestým až sedmým rokem života dítěte. Pokud se u dítěte vyskytne sluchová ztráta nebo hluchota po tomto rozvoji, osobu označujeme jako postlingválně neslyšící. Osoby, které se neslyšící narodily nebo úplně ztratily sluch před ukončením vývoje řeči, tedy do sedmi let, se nazývají prelingválně neslyšící. Neslyšících je mezi celou skupinou sluchově postižených relativně málo. Často jim 5
nepomohou sluchadla a kochleární implantáty často lze využít jen tehdy, pokud jsou voperována do druhého roku věku dítěte. Pro tyto osoby se tak stává znakový jazyk jazykem mateřským a mluvenou řeč se učí až jako druhý jazyk. (Hrubý, 1999) Jako poslední bych uvedla pojem Neslyšící (s velkým písmenem). Tento pojem se využívá spíše v kontextu kulturním. Sami sluchově postižení se vnímají jako kulturní menšina se všemi atributy, jakými jsou společný jazyk, kultura a historie. Podle Zákona o znakové řeči č. 155/1998 Sb. jsou neslyšící osoby, které ohluchly před rozvinutím mluvené řeči a charakter jejich vady sluchu neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, osoby nedoslýchavé a později ohluchlé, které používají znakovou řeč jako primární formu komunikace. Mezi Neslyšící se navíc řadí osoby prakticky hluché, někteří nedoslýchaví, ale mnohdy i děti neslyšících rodičů a někteří tlumočníci. Podle Hrubého (1998, s.48) chtějí: sluchově postižení uživatelé znakového jazyka být označování za Neslyšící, protože se považují za jazykovou a kulturní menšinu. Jazykovou a kulturní menšinu z nich dělá existence znakového jazyka, podobné osudy, problémy, historie a často i společní vnější nepřátelé. Podle kulturní definice může být Neslyšící (s velkým N) kdokoli bez ohledu na míru postižení, kdo sympatizuje a ztotožňuje se s názory této menšiny, užívá znakový jazyk a celkově považuje neslyšící jako rovnocennou jazykovou a kulturní menšinu. (Hrubý, 1999; Šedivá, 2006) 1.1 Anatomie sluchového postižení a fyziologie slyšení Anatomie sluchového ústrojí Lidské ucho je velmi komplikovaný přístroj, který má nejen funkci pro zachycení zvuků z prostředí. Pomocí jím dokážeme vnímat pocit rovnováhy, ale taky přímočarý a otáčivý pohyb a vnímání polohy těla v prostoru. Lidské ucho slyší obrovskou škálu zvuků, řeči dokážeme rozumět i v hlasitém prostředí a můžeme určit, odkud zvuk přichází. Na své cestě do mozku projde zvuk několika částmi složitého sluchového ústrojí. Jednotlivé úseky rozdělujeme z anatomického hlediska na zevní ucho, střední ucho, vnitřní ucho a nervové dráhy (obr. 1) Zevní ucho (auris externa) se skládá z boltce a zevního zvukovodu. Boltec má trychtýřovitý tvar a je převážně tvořen chrupavkou, jen dolní okraj boltce vybíhá v málo citlivý ušní lalůček. Tvar a velikost boltce může být různorodý, nemá však vliv na sluch. Zvukovod je pokračováním boltce. Je dlouhý přibližně tři centimetry a dělíme jej 6
na část chrupavčitou a část kostěnou. Na konci zvukovodu je bubínek, což je pružná blanka, která odděluje zevní ucho od ucha středního. (Hrubý, 1998; Sinělnikov, 1965) Střední ucho (auris media) je tvořeno systémem vzdušných prostorů a dutin, v níž jsou uloženy sluchové kůstky a kde začíná Eustachova trubice. Na bubínek je připojen napínač bubínku, který se připojuje ke třem sluchovým kůstkám kladívko, kovadlinka, třmínek. Na třmínek se připojuje sval třmínkový, který je spojen s oválným okénkem. Dutinu středního ucha spojuje s nosohltanem Eustachova trubice, která napomáhá k vyrovnávání tlaku před a za bubínkem. (Hrubý, 1998; Sinělnikov, 1965) Vnitřní ucho (auris interna) je uloženo uvnitř pyramidy kosti skalní. Je tak chráněno před otřesy a možným poraněním. Vnitřní ucho obsahuje sluchový analyzátor, který se nazývá hlemýžď (kochlea). Hlemýžď se dělí na kostěný a blanitý. Kostěný hlemýžď se dělí na tři části přední hlemýžď, střední vestibulum a zadní polokruhovité kanálky. Kostěný labyrint obsahuje tekutinu, perilymfu, jež vyplňuje prostor mezi ním a labyrintem blanitým. Blanitý labyrint vyplňuje tekutina, zvaná endolymfa. Spodní stěna dutiny kostěného hlemýždě se nazývá bazilární membrána. Tato membrána nese vlastní sluchový orgán tzv. Cortiho orgán, kde jsou vláskové buňky. V blízkosti vláskových buněk se rozvětvují vlákna sluchového nervu. Po podráždění vláskových buněk vznikne nervový vzruch, který jde cestou sluchového nervu do mozkové kůry. (Sinělnikov, 1965) obr. 1: Řez sluchovým ústrojím (http://p9686.typo3server.info/446.html) 7
Fyziologie slyšení Proces slyšení probíhá našim sluchovým orgánem neustále. Zvuky se kolem nás neustálé šíří a my je slyšíme kdykoliv a kdekoliv. Když známe jednotlivé částí ucha, jejich funkci a anatomii, můžeme se podrobněji podívat, jak vlastně proces slyšení funguje, jak se zvuk postupně mění a co se děje v našem sluchovém ústrojí než se dostane až do našeho mozku. Zvuk prochází zevním, středním i vnitřním uchem, dále přes sluchový nerv až do mozku. Na začátku má funkci mechanickou. Vnější ucho má stejnou funkci jako trychtýř. Boltec ucha zachytí zvukovou vlnu, která projde zvukovodem přes bubínek na malé středoušní kůstky kladívko, kovadlinku a třmínek, převádějící mechanické kmity bubínku přes oválné okénko do hlemýždě. V hlemýždi se kmitáním třmínku rozvibruje perilymfa a v ní zároveň asi dvacet tisíc nervových buněk v Cortiho orgánu. To způsobí, že se mechanické kmity třmínku převádějí na vibrace kapaliny. Sluchové buňky pak kmitání přemění na elektrochemické impulsy šířící se sluchovým nervem do vyšších pater sluchové dráhy. Ve sluchových jádrech se sloučí signál z levého a pravého ucha. Tímto obě sluchová centra v každé mozkové hemisféře přijímají zvuk z pravého i levého ucha současně.(hrubý, 1998; Šlapák, 1994) 1.2 Klasifikace sluchových vad Sluchové vady lze rozdělit podle několika hledisek: - místo vzniku postižení - období vzniku postižení - stupeň postižení Sluchové vady podle místa vzniku postižení můžeme rozdělit na dvě základní skupiny. 1. Poruchy periférní léze je umístěna v zevním, středním, vnitřním uchu nebo na sluchovém nervu. Skupinu dále dělíme na: a) převodní nedoslýchavost (konduktivní) je často způsobena překážkami znemožňujícími převod zvukových vln od zvukovodu do vnitřního ucha. Příčinou je jakákoli překážka, která brání proniknutí zvuku z vnějšího ucha ke sluchovým buňkám. Sluchové buňky jsou neporušeny, jen nejsou stimulovány zvukem. Ve vnímání tónů nebývají velké rozdíly. Převodní 8
vady nikdy nevedou k hluchotě, jdou poměrně dobře korigovat elektronickými sluchadly a je možné je operativně odstranit. Poruchy vznikají např. poškozením zevního nebo středního ucha, ucpáním zevního zvukovodu, zúžením zvukovodu, perforací bubínku nebo porušením řetězce kůstek zánětem nebo poraněním. (Šlapák, 1994; Strnadová, 1998; srov. Horáková in Pipeková, 2006) b) percepční nedoslýchavost (senzorineurální) vzniká při porušení vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry. Obvykle jsou závažnější než vady převodní. Mohou způsobit všechny stupně ztráty sluchu, v nejhorších případech vedou až k úplné hluchotě. Vznikají kdekoliv v nervové části sluchové dráhy. K percepční nedoslýchavosti může dojít po nadměrném působení hluku, po prodělání infekčních onemocnění jako je zánět mozkových blan nebo příušnice, negativním působením ototoxických látek, nebo nedostatečným prokrvením, zánětem či úrazem. (Strnadová, 1998; Šlapák, 1994) c) smíšená nedoslýchavost (mixta) jsou kombinací percepční a převodní poruchy. 2. Poruchy centrální komplikované defekty způsobeny různými procesy, které postihují podkorový a korový systém sluchových drah. Příznaky jsou mnohdy rozmanité a mohou být způsobeny jednak funkční změnou nebo organickou změnou. Centrální poruchou je například slovní hluchota a akustická agnosie, kde jsou postižena obě sluchová centra ve spánkových lalocích Heschlův závit. Jedinec nemá schopnost diferencovat obecné zvuky a zvuky řeči. U slovní hluchoty pouze zvuky řeči, kdy periferní sluchový orgán není poškozen. (Šlapák, 1994; Novák, 1994) Sluchové vady podle období vzniku se dělí na vrozené a získané. 1. Vrozené vady sluchu (hereditární) mají řadu příčin. Nedoslýchavost se může postupně zhoršovat a přejít až v hluchotu. Zbytky sluchu jsou u dědičné hluchoty symetrické a dráždivost vestibulárního ústrojí je zachována. V některých generacích jsou jedinci nedoslýchaví, v jiných zcela hluší. Skupinu dále dělíme: a) vrozené vady dědičné (geneticky podmíněné) tyto vady se dědí dominantně (Alportův syndrom) nebo recesivně (Uscherův syndrom) 9
b) vrozené vady získané (kongenitálně získané) nejsou dědičné, ale jedinec je získá v průběhu těhotenství matky (působení ototoxických látek, spalničky, Rh inkompatibilita, RTG záření) nebo během porodu (protrahovaný porod, asfyxie, nízká porodní hmotnost) 2. Získané vady sluchu (postnatální) - jde o vznik nedoslýchavosti nebo hluchoty po narození. Příčinou jsou infekční onemocnění dítěte jako je meningoencefalitida, podání ototoxických antibiotik, úrazy, onkologické onemocnění, opakované hnisavé záněty středního ucha. a) prelingválně získané vady vady vzniklé před fixací řeči, tj. do 6. roku života dítěte. Řeč se nevyvíjí a dochází k rozpadu získaných řečových stereotypů b) postlingválně získané vady vady vzniklé po fixaci řeči, tj. po 6. roce života a v průběhu života (Novák, 1994; srov. Horáková in Pipeková, 2006) Podle stupně postižení dělíme sluchové vady do několika kategorií. Kategorie se rozdělují podle hloubky sluchové poruchy, která je měřena tónovým audiometrem a vyjádřena audiogramem. Světová zdravotnická organizace (WHO) hodnotí stupně sluchové vady takto (Novák, 1994): 0 25 db = normální sluch 26 40 db = lehká nedoslýchavost 41 55 db = střední nedoslýchavost 56 70 db = středně těžká nedoslýchavost 71 90 db = těžká nedoslýchavost 91 a více db = velmi těžká sluchová vada 1.3 Diagnostika sluchového postižení Diagnostika vyšetření sluchu se stala nepostradatelnou. Čím dříve je ztráta objevena a začne se s vhodnou rehabilitací, tím menší škody vznikají. V České republice se zatím neprovádí celoplošný screening sluchu u všech novorozenců, ale převážně jen dětem rizikovým. Diagnostických postupů je mnoho, dnes jsou již velmi přesné a měly by odpovídat vývojovému stupni dítěte. 10
Diagnostické metody dělíme do dvou hlavních skupin. První jsou subjektivní vyšetřovací metody, které jsou založeny na spolupráci s pacientem. Tam, kde spolupráce s pacientem není možná je nutno využít objektivní vyšetřovací metody. Nejjednodušším subjektivním vyšetřením je klasická zkouška sluchu. Zkouška podává orientační informace o srozumitelnosti řeči. Lékař vyslovuje šepotem a hlasitou řečí různá slova, které po něm vyšetřovaný opakuje. Lékař se postupně přibližuje nebo oddaluje podle toho, zda jedinec slova slyší nebo neslyší. Výsledek se zapisuje do dokumentace. Všeobecně určenou normou, při níž zdravý člověk slyší mluvenou řeč je 6m nebo 10m. (Hrubý, 1998; Šlapák, 1994; srov. Novák, 1994) V případě zjištění nebo podezření na poruchu sluchu, provádíme přesnější subjektivní zkoušku pomocí audiometrie, což je vyšetření vjemu čistých tónů. Jedinec má na hlavě nasazená sluchátka a z audiometru se vysílají čisté tóny. Při vyšetření se určuje práh slyšení pro vzdušné i kostní vedení. Hlasitost jednotlivých tónů ve sluchátkách se postupně zvyšuje. V okamžiku, kdy vyšetřovaný zaslechne tónový podnět, stiskne tlačítko. Výsledky jsou zaznačeny do audiogramu. Novák (1994, s. 13) uvádí: Práh vzdušného vedení značíme červenými kroužky pro pravé ucho, modrými křížky pro levé ucho. Kostní vedení je dnes většinou značeno šipkami. Vzdušné vedení spojujeme plnou čarou, kostní čárkovaně. V některých případech se místo šipky využívá znak podobný hranaté závorce -]-. (Novák, 1994; Šlapák, 1994) Mezi objektivní metody patří metody vyšetření prahu sluchu. Podle Nováka (1994) jde nejčastěji o vyšetření kmenových nebo korových evokovaných odpovědí na zvuky, otoakustických emisí a o tympanometrii. Tyto metody se využívají pro stanovení sluchového prahu u dětí do 3 let a u dětí nespolupracujících (mentální postižení), ale také u jedinců s vývojovými poruchami řeči. U objektivních vyšetření BERA (Brainstem Electric Response Audiometry) a CERA (Cardiac Evoked Response Audiometry) jsou snímány kmenové a korové odpovědi pomocí elektrod, které jsou rozmístěny na lebce. Provádí se ve spánku nebo při zklidnění osoby pomocí léků. Počítač zpracovává bioelektrický signál mozku, který vzniká v mozkové kůře nebo pod povrchem při vnímání zvuků. Hodnotí se pak odpovědi mozku na podráždění sluchového aparátu a sluchových drah čistými tóny. Vyšetření korových oblastí (CERA) je nezbytné hlavně u dětí před indikací sluchadla, pokud nelze provést audiogram. (Hrubý, 1998; Šlapák, 1994; srov. Novák, 1994) Další objektivní metodou jsou otoakustické emise (OAE). Založena je na registraci velmi slabých zvuků, vznikajících pohybovou aktivitou zevních sluchových 11
buněk v Cortiho orgánu po zvukovém podráždění. V zevním zvukovodu se pomocí speciální ušní vložky upevní miniaturní měřící mikrofon, který reprodukuje stimulující signál. Počítač pak zpracuje výslednou křivku. Vyšetření lze provést již v několika dnech po porodu, je nenáročné a neinvazivní. OAE jsou ideální jako první vyšetření při podezření na poruchu sluchu nebo pro screeningové programy u rizikových novorozenců. (Šlapák, 1994; Novák, 1994) Při tympanometrii se vyšetřuje vztah poddajnosti bubínku a tlaku v zevním zvukovodu, jehož výsledkem je tympanometrická křivka. Hodnotíme poddajnost bubínku a středoušního systému. (Šlapák, 1994; Novák, 1994) 12
2 Sluchová protetika Sluchové postižení sebou kromě sluchové ztráty nese spoustu dalších problémů, jež by laik do přímé souvislosti se sluchovou ztrátou nedával. V současné době si lze pod pojmem sluchová protetika představit všechny technické pomůcky, které nejen kompenzují sluchovou ztrátu, ale také pomůcky napomáhající a usnadňující život sluchově postiženým osobám. 2.1 Historie technických pomůcek pro sluchově postižené Sluchadla a jiné technické pomůcky mají za sebou již docela dlouhou historii. První elektrická sluchadla se objevila až koncem 19. století. Ve druhé polovině 20. století docházelo ke zdokonalování parametrů sluchadel a k jejich miniaturizaci. V 70. letech 20. století již mizí představy o tom, že se dají kvalitně kompenzovat pouze sluchové vady, mající charakter převodní nedoslýchavosti. V současnosti mají sluchově postižení obrovský výběr sluchadel analogových a především digitálních, technických pomůcek nebo možnosti kochleární implantace. V minulosti tyto možnosti však nebyly a lidé museli využívat mnohdy jednoduché a málo efektivní pomůcky. (Novák, 1994; Jeřábková, 2006) Vývoj sluchadel je možné rozdělit na čtyři kategorie. První jsou neelektrická sluchadla, kde lze zařadit megafony, sluchové trychtýře, sluchové trubice, vložky do boltce a pomůcky pro kostní vedení. Druhou kategorií jsou uhlíková sluchadla, třetí pak elektronková sluchadla. Čtvrtou a poslední kategorií jsou tranzistorová sluchadla. Jednou z prvních pomůcek byly megafony (akustické zesilovače zvuku), které sloužily především k zesílení řeči. Přiložením megafonů místo k ústům také k uchu podnítilo vznik prvních sluchových trychtýřů. 19. století se tak stalo zlatým věkem sluchových trychtýřů. Vynalezeno bylo nepřeberné množství a využívaly se různé podoby. Trychtýře byly ve tvaru naběračky, dýmky, trumpety aj. Zobrazení prvního neelektrického sluchadla pochází od Frederika Dekkerse v knize Exercitationes Mediace praktica (Praktická lékařská cvičení). Sluchové trubice se začaly využívat především ve školách. Zachycují zvuk u úst mluvícího a přivádějí ho přímo do zvukovodu. První sluchovou trubici sestrojil Jindřich August Dunker a dostal na ni 13
patent v lednu 1819. Vyrobeny byly dokonce trubice s více mluvítky pro učitele a žáka nebo pro více žáků najednou. Začátkem 20. století vznikly různé zázračné vložky do boltce, které však pro nedoslýchavé neměly žádný praktický přínos a šlo spíše o výdělek pro výrobce a klamání spotřebitelů. Nezávisle na různých místech a v různých dobách bylo objevováno kostní vedení. Převodní a percepční vady se však rozlišovaly teprve od 18. století. Jako pomůcky pro kostní vedení se používaly přístroje, které využívaly především zubů a čelisti. (Hrubý, 1998) S rozvojem elektroniky přišla na svět také uhlíková sluchadla. Sluchadla pro svůj provoz využívala elektrický proud a byla složena z mikrofonu, sluchátka a baterie. Během let 1880 až 1900 bylo vyrobeno několik různých typů těchto sluchadel a na jejich patentech se podílelo mnoho významných lidí. V praxi se o uhlíková sluchadla nejvíce zasloužil Miller Reese Hutchinson, zakladatel firmy Acouphone. Firma vyráběla stolní sluchadlo Acoulalion, které pak zdokonalila i na přenosné sluchadlo Acousticon. Sluchadlo Acousticon zaujalo podnikatele Hanse Demanta, který získal v roce 1904 výhradní zastoupení pro Dánsko a založil tak dnes velice známou a prosperující firmu Oticon. Vlastní sluchadla Oticon vyrábí od roku 1940. Současně s érou uhlíkových sluchadel se objevují myšlenky na brýlová sluchadla, která byla dokonce vyrobena i pro kostní vedení. První elektronkové brýlové sluchadlo bylo vyrobeno firmou Amplivox v roce 1954. (Hrubý, 1998) Velkým zvratem byl vynález triody - elektronky schopné zesilovat. Od roku 1920 tak vznikaly první elektronková sluchadla. Sluchadla se postupně miniaturizovala z 12kg až na pouhých 1,5 kg. Prakticky všechny současné firmy přešly z uhlíkových sluchadel na výrobu elektronkových a zároveň vzniká mnoho firem nových. Elektronková sluchadla měla dvě baterie oddělené od mikrofonu, který byl v krabičce s dalšími elektronickými obvody. Od roku 1945 bylo vše v jedné krabičce a sluchadla již byla poměrně dobře přenosná. (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006) V 50. letech 20. století se objevují první tranzistorová sluchadla. Základem byla destička z polovodiče. Původní polovodič germanium byl nahrazen křemíkem, který pro použití ve sluchadlech měl menší šum. Prvním tranzistorovým sluchadlům se říkalo hybridní, protože v nich byly dvě elektronky a jeden tranzistor. Celotranzistorové sluchadlo vyrobila firma Microtone v roce 1953. (Hrubý, 1998) V roce 1957 se objevilo první závěsné sluchadlo od firmy Danavox a v roce 1959 sluchadlo do boltce. Další zdokonalování součástí sluchadel vedlo k vytvoření sluchadel s integrovaným obvodem, s potlačením šumu a zvýrazněním mluvené řeči, se 14
směrovým mikrofonem, s potlačením zpětné akustické vazby a programovatelná sluchadla. První přenosné digitální sluchadlo bylo předvedeno v roce 1983 ve Spojených státech firmou Auditone. (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006) Přehled firem vyrábějících sluchadla založených od roku 1938 obsahuje příloha č. 1 2.2 Sluchadla a kochleární implantát Sluchadla jsou mezi nedoslýchavými nejčastěji používanou kompenzační pomůckou. Využívat je mohou osoby s lehkou až těžkou nedoslýchavostí. Sluchadla dnes představují superminiaturní elektronický zesilovač zvuku. Jejich funkcí je příjem zvuku mikrofonem, úprava a zesílení zvukového signálu a následné vedení do reproduktoru, jenž je umístěn ve zvukovodu. Sluchadla jsou přidělována na základě záznamu z audiogramu a vyšetření sluchu. Typ a nastavení doporučuje foniatr podle věku jedince, typu a hloubky sluchové ztráty. (Novák, 1994; Jeřábková, 2006; srov. Hrubý, 1998) Podle Jeřábkové (2006, s. 47) jsou základní součásti sluchadel tyto: - mikrofon - zesilovač - reproduktor - přepínač M-MT-T - regulátor hlasitosti - ušní tvarovka - baterie Sluchadla se mohou dělit na několik hledisek podle: - konstrukčního tvaru - způsobu zpracování signálu - způsobu, jakým se zvuk zavádí do vnitřního ucha Sluchadla podle konstrukčního hlediska dělíme do čtyř typů: 1. Kapesní (krabičková) byla v letech 1936 až 1953 jediným vyráběným typem. Využívají se především u velmi malých dětí (do 2 let) nebo u velmi starých lidí, kteří by měli potíže s ovládacími prvky menších sluchadel. V kapesních sluchadlech se využívají tužkové baterie, a proto je jejich provoz velice levný. 15
Mají elektrické obvody, mikrofon a napájecí zdroj uloženy v krabičce. Na tu se připojuje ohebná šňůrka spojující krabičku se sluchátkem. Na sluchátku je tvarovka, která se vkládá do ucha. Předností těchto sluchadel je levný provoz, velikost vhodná pro osoby, mající problémy s jemnou motorikou a jejich snadné ovládání. Nevýhodou může být velikost a nápadnost, zesílení nežádoucích zvuků nebo zanášení mikrofonu nečistotami. Šňůrka se navíc může v blízkosti konektoru zlomit. (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006) 2. Brýlová tvoří specifickou skupinu, neboť současně kombinují brýle i sluchadlo. První brýlová sluchadla byla vytvořena v roce 1954. Všechny součásti sluchadla jsou vestavěny v nožičce brýlí. Jejich předností je zabránění zpětné akustické vazbě, protože brýle mají mikrofon pro levé ucho uložen v pravé straničce a naopak. Brýlová sluchadla se rychle stala módou a koncem 50. let 20. století tvořila až 50% výroby všech sluchadel. Existují také pro kostní vedení. (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006) 3. Závěsná byla poprvé vyrobena v roce 1957 a v 70. a 80. letech byla nejrozšířenějším typem sluchadel. Sluchátko, mikrofon, elektronika i napájecí zdroj jsou uloženy v pouzdře ve tvaru malého rohlíčku. Od pouzdra je zvuk veden do zvukovodu hadičkou, jež je zakončena individuálně vyrobenou tvarovkou. Jestliže tvarovka dobře netěsní, dochází ke zpětné akustické vazbě a je slyšet pískání. Tato sluchadla jsou běžně vybavena vypínačem a přepínačem M-MT-T a některá mají směrový mikrofon. Při využití na obou uších zajišťují tzv. stereofonní slyšení. To znamená, že umožňují přibližně určit, ze kterého směru zvuk přichází. Závěsná sluchadla jsou použitelná pro kompenzaci lehké, střední i těžké nedoslýchavosti. (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006) 4. Sluchadla nitroušní v rámci této skupiny můžeme rozlišovat tři typy nitroušních sluchadel: a) boltcová sluchadla (ITC) se začala vyrábět koncem 70. let 20. století. Sluchadla do boltce vyplňují část boltce a jejich tvarovka zasahuje do vnější části vnějšího zvukovodu. Výhodou je umístění mikrofonu ve vstupu do zvukovodu. Problematické může být zanášení konce tvarovky ušním mazem nebo vznik okluze, což je jev, který vzniká při mluvení sluchově postižené osoby (vlastní hlas zní nepřirozeně a dutě). (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006; srov. Novák, 1994) 16
b) zvukovodová sluchadla (ITE) jsou zcela zasunuta do zvukovodu, až do míst, kde je kostěná stěna zvukovodu. Sluchadla nemají vypínač ani regulační prvky a vypnout je lze pouze vytáhnutím z ucha. Elektronické součástky jsou vestavěny přímo do ušní tvarovky, které jsou individuálně vytvořeny pro každého jedince. Předností sluchadel je jejich neviditelnost, protože jsou zasunuta hluboko do zvukovodu, nezanášejí se ušním mazem jako boltcová sluchadla a lze je využít při velmi náročných fyzických aktivitách. Nevýhodou může být jejich malá velikost nebo nevhodnost pro děti, kterým s věkem zvětšuje a mění tvar zvukovodu. Zvukovodová sluchadla se využívají pro korekci především lehkých až středně těžkých sluchových ztrát (ztráty do 70 db). (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006; srov. Novák, 1994) c) kanálová sluchadla (CIC) lze umístit ještě hlouběji do zvukovodu a jsou v podstatě dokonalejší verzí zvukovodových sluchadel. (Jeřábková, 2006) Podle zpracování signálu rozdělujeme sluchadla na tři skupiny: 1. Analogová sluchadla zpracovávají zvukový signál analogově, tzn., že průběh všech signálů od mikrofonu po sluchátko je podobný. Hrubý (1998, s. 126) uvádí že: i když se velikost, popř. i průběh signálu na výstupu zesilovače může od vstupního signálu lišit, je výstupní elektrický signál, který se přivádí do reproduktorku, stále ještě obdobou původního signálu. (Hrubý, 1998; Jeřábková 2006) 2. Digitální sluchadla pracují zcela jinak než analogová sluchadla. Analogový signál se postupně změní k nepoznání převede se na posloupnost čísel. Tato posloupnost se dále zpracovává v mikroprocesoru, který dokáže například automatické přizpůsobování sluchadla různým prostředím, automatické otestování či odlišení hluku od řeči. Posloupnost je pak převedena zpět na analogový signál a ten je převeden do reproduktoru jako zvukový signál. První plně digitální sluchadla uvedla firma Widex a Oticon v roce 1996. Jako výhody digitálních sluchadel můžeme uvést například, že se sluchadlo nastavuje programem, může samo změřit audiogram a tím se individuálně přizpůsobit potřebám nedoslýchavého, šum je minimální, samo se dokáže otestovat a jsou mnohem méně citlivá k rušení mobilními telefony GSM. (Hrubý, 1998; Jeřábková, 2006) 17
Sluchadla podle způsobu, jakým se zvuk přivádí do vnitřního ucha, jsou dvojího typu: Novák (1995, s. 25) uvádí: Sluchadla, kdy je zvuk veden reproduktorem do zvukovodu, přes střední ucho do vnitřního ucha, označujeme jako sluchadla na vzdušné vedení. Jestliže je zvuk veden vibrátorem přes procceus mastoideus do vnitřního ucha, mluvíme o sluchadlech na kostní vedení. Kochleární implantát (CI) První zprávy o kochleární neuroprotéze se objevily asi před pětadvaceti lety. Program kochleárních implantací se rozvíjí od poloviny 80. let a vyvinuto bylo již několik typů kochleárních implantátů. Technologie a provedení implantátu a řečového procesoru se neustále zlepšuje. Operace je tzv. jemná, protože se již neporuší zdravé smyslové buňky v Cortiho orgánu, jak tomu bylo v začátcích programu. Svobodová (2005, s. 7) uvádí, že: kochleární implantát nepracuje na principu zesílení zvukového podnětu jako sluchadlo, ale na principu speciálního kódování zvukového podnětu a jeho převádění elektrickou cestou ke sluchovému nervu. Implantát byl původně určen pro dospělé ohluchlé, ale dnes se využívají i u ohluchlých dětí a u dětí vrozeně hluchých. Implantace je klinicky osvědčenou a bezpečnou metodou k rehabilitaci pacientů s těžkých sluchovým postižením, kterým obvyklá výkonná sluchadla dostatečně nepomáhají. (Svobodová, 2005; Holmanová, 2005; srov. Novák, 1994) Kochleární implantát je elektronická funkční smyslová náhrada pro pacienty s velmi závažnou oboustrannou poruchou sluchu. Toto zařízení umožňuje do určité míry obejít nefunkční vláskové buňky v hlemýždi. (Hrubý, 1998; Zouzalík, 2006) Implantát je složen ze dvou částí vnitřní a vnější. Vnější část je tvořena mikrofonem, řečovým procesorem a vysílačem. Vysílací cívka, která je umístěna na kůži přímo nad implantovanou cívkou přijímače, je spojena s mikrofonem umístěným v závěsném sluchadle za uchem. Mikrofon zachytí zvuk z prostředí a odešle jej do řečového procesoru, který jedinec nosí na těle. Procesor zvuk analyzuje, digitalizuje jej na kódované signály a ty pošle do vysílače. Z cívky jde signál do vnitřní části implantátu. Vnitřní část je tvořena přijímačem a z něho vystupujícím proužkem, tvořeným dvaadvaceti (resp. čtyřiadvaceti) elektrodami. Implantát je voperován do kosti skalní a je překryt kůží, proužek tvořený elektrodami je zaveden do hlemýždě kochley. Prstencovitě uspořádané elektrody končí každá v jiné části hlemýždě, aby bylo umožněno co nejvíce diferenciované vnímání odlišných zvukových podnětů. (Svobodová, 2005; Hrubý 1998) 18
Dle Nováka (1994, s. 83-84) jsou před CI nezbytná určitá vyšetření, kterými musí projít každý kandidát: - audiometrické vyšetření - ztráty větší než 90dB - jakékoliv sluchadlo nemá efekt - je třeba vyzkoušet alespoň dvě sluchadla - promontoriální stimulace - je ověřeno vedení sluchovým nervem - BERA - odpovědi maximálně při intensitě 100 db - vyšetření schopnosti odezírat - psychologické vyšetření - zda se nejedná o jedince psychicky labilního - RTG středního ucha, CT vnitřního ucha - zachování průchodnosti hlemýždě - negativní středoušní nález, negativní neurologický nález, vestibulární vyšetření Kompletně vyšetřený kandidát CI, jenž splnil všechna kritéria, musí být následně schválen komisí pro posuzování oprávněnosti úhrady kochleárního implantátu, která je složena z odborníků implantačních center, zástupců zdravotních pojišťoven, ministerstvem zdravotnictví, zástupců rodičů a sdružení sluchově postižených. V případě schválení se cena implantátu, která je kolem jednoho milionu, hradí příslušnou zdravotní pojišťovnou. Operace se u nás provádí na klinice otorhinolaryngologie ve Všeobecné fakultní nemocnici při I. lékařské fakultě UK v Praze pro dospělé a na otorhinolaryngologické klinice při II. lékařské fakultě UK v Praze Motole pro děti. (Hrubý, 1998; Novák, 1994; srov. Svobodová, 2005) 2.3 Firmy na našem trhu - jejich nabídka sluchadel a pomocných zařízení Sluchadla V České republice se vyskytuje mnoho společností zabývajících se výrobou a distribucí sluchadel. Pro potřebu výzkumu současné nabídky sluchadel byly zvoleny tři největší firmy na našem trhu. Kritéria pro výběr byla stanovena následovně: - rozsah výběru - častá aktualizace technologií - spokojenost uživatelů - cenová dostupnost - spolehlivost výrobků 19
Podle výše uvedených vlastností byly vybrány tyto firmy: WIDEX Dánská firma Widex patří mezi hlavní světové výrobce a je známá zejména neustálým vývojem moderních sluchadel nejvyšší třídy. Založena byla v roce 1956 a od té doby se stále rozvíjí. V České republice používá sluchadla od Widexu téměř 150tisíc nedoslýchavých. Rozvoj a výroba špičkových sluchadel pomáhá a poskytuje nedoslýchavým lidem lepší příležitost pro plnohodnotný život. Dnešní moderní, sofistikovaná sluchadla mají kvalitu zvuku takovou, že přinášejí nedoslýchavým poslech blízký poslechu normálnímu. Kvalita zvuku je srovnatelná s kvalitou jemného a precizního zvuku při poslechu CD. Sluchadla jsou schopna zvýraznit řeč neustálou a plynulou úpravou zvuku a zároveň redukovat hluk z okolí. Kromě čistého, průzračného a nezkresleného zvuku jsou digitální sluchadla velmi malá, diskrétní jak za uchem, tak v uchu. Widex vyrábí sluchadla zvukovodová (ITE), kanálová (CIC), závěsná (BTE) i závěsná mini (BTE). Výběr závisí na požadovaném typu a na velikosti sluchové ztráty. Nabídka firmy Widex Widex uvedl na trh novou generaci sluchadel s integrovaným zpracováním signálu (ISP) do nichž patří typy: Inteo je v současné době nejdokonalejším sluchadlem na světovém trhu. Má 15 kanálů a 15 lokátorů (adaptivní směrový systém). Díky nové technologii má vyšší míru porozumění řeči v hlučných situacích i tehdy, přichází-li z jakéhokoli směru. Jádrem sluchadla je Dynamický Integrátor, jehož cílem je vytvořit zvuk osobně na míru. Součástí je dálkový ovládač, který umožňuje diskrétní ovládání sluchadel (přepínání programů, změna hlasitosti). Aikia je jednodušší verzí sluchadel Inteo. Má 10 kanálů, 10 lokátorů a součástí je dálkový ovládač. Sluchadlo se přizpůsobí každé situaci a značně zjednodušuje zúčastnit se konverzace. Poskytuje lepší srozumitelnost řeči v hlučném prostředí. Flash sluchadlo neustále zajišťuje optimální výkon. Jednoduchý a čistý zvuk. Všechny prvky neustále spolupracují. Má 5 kanálů a je to první sluchadlo s ISP v kategorii do deseti tisíc korun. Další nabídka digitálních sluchadel Widex: Digitální sluchadla Senso jsou jedny z nejprodávanějších na světě. 20
Senso Diva je plně digitální špičkové sluchadlo s přirozenou a komfortní reprodukcí zvuku. Zpracování zvuku se plynule adaptuje na všechny typy okolního prostředí. Umožňuje kvalitní poslech hudby a zlepšení vjemu poslechu vlastního hlasu. Senso Vita umožňuje slyšet i velmi slabé zvuky a silné zvuky nejsou nepříjemně hlasité. Hluk je zeslabován a řeč je přirozeně zdůrazněna. Je jednoduché na obsluhu. Bravissimo je řada digitálních sluchadel střední třídy. Mají 3 kanály a obsahují směrový mikrofon pro lepší srozumitelnost řeči. Bravo je kvalitní 2 - kanálové sluchadlo a cenově dostupné kategorii. V současnosti jsou vzhledem ke své nízké ceně nejprodávanějšími sluchadly na trhu. Přehled cen a typů výše uvedených sluchadel obsahuje příloha č. 2 INTERTON Interton je německá firma, která se na trhu uplatňuje již více než 40 let. Stále se podílí na inovacích technologií sluchadel a dnes patří k prvním, kdo nabízí sluchadla využívající umělou inteligenci. Pro zvýšení kvality a naplnění vysokých požadavků spolupracuje Interton s univerzitami a firmami z průmyslu polovodičů. Nabídka moderních sluchadel je komplexní a zahrnuje všechny možnosti jak technické, tak i tvarové. Nabídka firmy Interton: Interton patří k nezkušenějším výrobcům sluchadel v Německu a nabízí moderní digitální techniku pro zvukovodové a závěsné systémy. Rodina BIONIC se téměř organicky včleňuje do sluchového procesu a produkuje tak velmi přirozený zvuk. To vše díky nejmodernější fuzzi logice (umělá inteligence). Systém dokáže rozeznat a odfiltrovat rušivý hluk z okolí a zaručuje trvalý nerušený poslech. Sluchadla Bionic využívají technologii ADRIO, která byla původně vyvinuta pro kochleární implantáty. Rodina IQ je zaměřena především na srozumitelnou řeč. Sluchadla IQ- Nano mají dva mikrofony, což umožňuje směrový poslech v hlasitějších poslechových situacích a lepší orientaci v prostoru. Při poslechu nedochází ke zpožďování řeči. Rodina EVO se vyznačuje moderním zpracováním signálu. Sluchadla umožňují dobrý poslech a nabízejí až tři programy. Sluchadla EVO-Quantum mají taktéž dva mikrofony pro zlepšení orientace a směrového poslechu jako IQ-Nano. 21
Rodina STARIS jsou spojením jednoduchého ovládání s výhodami digitální techniky. Zpracování zvuku má 2 - kanálové a nabízí až tři poslechové programy. Rodina D se vyznačuje dobrou srozumitelností řeči, hudby i ostatních signálů. Sluchadla rodiny D jsou vhodná jako první sluchadlo. Jsou velmi jednoduchá na obsluhu i pro technicky méně zdatné uživatele. Tyto sluchadla jsou plně hrazena zdravotní pojišťovnou. Přehled cen a typů výše uvedených sluchadel obsahuje příloha č. 3 SIEMENS a REXTON Společnost Siemens byla založena v roce 1849 a dnes patří mezí největší globální elektrotechnické a elektronické koncerny. Své produkty nabízí ve 190 zemích. Siemens působí v mnoha oblastech průmyslu - komunikace, energetika, doprava, zdravotnictví aj. Odborníci firmy stále vyvíjejí a vyrábějí nové komplexní řešení podle individuálních požadavků zákazníků. Nabídka firmy Siemens: V rámci audiologické techniky Siemens nabízí sluchadla značky Siemens a Rexton, diagnostické přístroje a audiometrické kabiny. Siemens nabízí sluchadla zvukovodová a závěsná, Rextonu pouze sluchadla závěsná. Sluchadla značky Rexton: Piccolo je plně digitální závěsné sluchadlo. Má regulátor hlasitosti a přepínač M-T-O (zapnuto-telefonní cívka-vypnuto). Spectra je analogové závěsné sluchadlo s funkci potlačení hluku prostředí a manuální regulaci hloubek a výšek. Má přepínač M-T-O a regulátor hlasitosti. Další sluchadla v nabídce Rextonu - Mini 29 PP, Rexton D+, Rexton 3DD+, Rexton D2D+ Sluchadla značky Siemens: Intinity Pro jsou 2- kanálová plně digitální sluchadla. Mají automatickou nebo volitelnou regulaci hlasitosti a přepínač programů. Při potřebě výměny baterie vydává sluchadlo signální tóny. 22
Signia jsou 8- kanálová digitální sluchadla. Součástí je 8- kanálový zesilovač ConTrast (TM) a automatická detekce poslechových situací. Mají automatickou nebo volitelnou regulaci hlasitosti. Další digitální sluchadla: Music Pro, Prisma 2, Triano Všechny typy digitálních sluchadel Siemens se vyrábějí ve čtyřech provedeních kanálová (CIC), zvukovodová malá (CS), zvukovodová (CT), boltcová (IT) Závěsná sluchadla značky Siemens: Auriculina 284 PP-AGC-I je analogové závěsné sluchadlo. Má regulátor hlasitosti, brýlový adaptér, audioadaptér a přepínač M-T-O. Acuris P je digitální závěsné sluchadlo a technologií e2e, která umožňuje výměnu informací mezi sluchadly, tj. synchronní výměny programů, zesílení apod. Součástí je dálkové ovládání pro pohodlné nastavení sluchadla, šestnácti kanálový zesilovač a automatická regulace hlasitosti. Mají brýlový adaptér, audioadaptér a při potřebě výměny sluchadlo vydává signální tóny. Phoenix 103 a 113 jsou digitální závěsná sluchadla určena pro mírné sluchové ztráty. Součástí je digitální zesilovač a regulátor hlasitosti. Mají přepínač M-T-O a zámek přihrádky baterie dětská pojistka. Další závěsná sluchadla: Artis, Cielo, Prisma, Musis Pro, Triano aj. Přehled cen a typů výše uvedených sluchadel firmy Siemens a Rexton obsahují přílohy č. 4 a č. 5. Pomocná zařízení Nejen sluchadla ulehčují život sluchově postiženým. V běžném životě lze využít nepřeberné množství technických pomůcek. Stejně jako u sluchadel jsou pro potřeby výzkumu vybrány dvě největší firmy v České republice, které tyto pomůcky nabízejí. Kriteria pro výběr firem byla především: - rozsah výběru - cenová dostupnost - možnosti servisu a instalace zařízení - předvedení funkcí vystavovaných výrobků - poradenství 23
KOMPONE Firma nabízí komunikační a kompenzační pomůcky pro sluchově postižené. Mezi své služby zahrnuje dopravu a instalaci zboží, poradenství, záruční i pozáruční servis, školení, přednášky spojené s výstavou a předvedením funkcí vystavovaných výrobků a pomoc při jednání na sociálních úřadech. Nabídka firmy Kompone: Český telefon se zesílením zvuku a tónů dokáže zesílit zvuk až o 28 db a další extra zesílení prostřednictvím sluchátka. Pro vytáčení pohotovostních čísel je k dispozici předvolba čísel. Má naprogramovatelný záznamník pro volání, stroboskopickou signalizaci zvonění, velká tlačítka i displej, nastavitelnou úroveň tónů. Součástí je dálkový ovládač a handsfree. Přístroj je kompatibilní se sluchadly a je možné připojit k němu indukční smyčku, náhlavní soupravu nebo sluchátko pro vibrační poslech. Typy telefonů telefon CL 600, telefon CL 400, bezdrátový telefon Amplidect 250 Budíky pro neslyšící jsou vyráběny s velmi hlasitým zvukem, vyzvánějící na frekvenci, jež je pro ně slyšitelná. Budíky jsou buď vibrační, nebo světelné. Součástí vibračních budíků jsou vibrační polštářky, které se dávají nejčastěji pod polštář. Světelné využívají silného stroboskopického světla. Budíky mají výrazně svíticí displeje, zábleskové signalizace, nastavitelnou hlasitost tónů a opakování zvonění. Typy budíků Sonic Bomb, Sonic Bum,, Jumbo alarm, Shake awake Indukční smyčky pro použití okolo krku jsou kompatibilní s MP3, ipod, CD přehrávači, PC nebo s mobily. Smyčky jsou napájeny bateriemi a jejich hlasitost lze manuálně nastavovat. Pomocí indukční smyčky Artone bluetooth je možno mluvit během jízdy v automobilu, při práci nebo lze hovor vytáčet pomocí hlasového vytáčení a lze ji dobíjet přes USB počítače. Typy smyček CL iloop, CLA 7, ARTONE bluetooth Světelné signalizace přenášejí signály prostřednictvím elektrické sítě. Signalizace se skládá z vysílače a přijímače. Vysílač rozezná vjemy jako zvonění telefonu, zvonek u dveří, klepání, křik a převedou je na elektrické signály, které se přenesou běžnou elektrickou sítí k přijímačům. Systém je vícekanálový, je tedy možné, aby v jednom bytě nezávisle na sobě pracovaly dva a více systémů. Typy signalizací Aviso, Comb-aviso, Tel-aviso, Baby-aviso, Call-aviso, Aviso-flash 24
Další nabídka firmy Kompone: V rámci své nabídky Kompone nabízí psací telefony, faxy, videotelefony, cestovní budíky, vibrační budíky, pohybová čidla, drátové a bezdrátové indukční smyčky, indukční smyčky pro přepážky a průvodce nebo bezdrátové zařízení pro přenos zvuku. Ceny výše uvedených pomůcek Kompone obsahuje příloha č. 6 AUDIONIKA Firma byla založena v roce 1996. Odborníci firmy poskytují poradenství a na základě audiogramu jsou schopni doporučit sluchadla, pomůcky, FM systémy nebo jiné diagnostické techniky. Audionika nabízí kromě sluchadel také technické pomůcky, logopedické pomůcky, příslušenství a poradenství ohledně kochleárních implantátů. Nabídka firmy Audionika: FM naslouchací souprava Phonic Ear Lexis je miniaturní přijímač zavěšený na sluchadle. Vysílač se signálovým procesorem je zapojen například u osoby, která přednáší (učitel). Pokud debatuje více osob, lze směrovým režimem vybírat poslech jedince z debatující skupiny. Soupravu je možné využít i pro poslech např. televize. Přenosná bezdrátová FM naslouchací souprava Phonic Ear Solaris je určena pro výuku sluchově postižených dětí na všech typech škol. Učitel nosí vysílač u sebe a žák svým přijímačem zpracovává signál od učitele do svých sluchadel. Poslech se pak rovná tomu, jako bychom mluvili přímo do ucha dítěte. Poslech TV ulehčí freeport SET 820, jenž je k televizi připojen malým vysílačem. Pomocí lehkého přenosného přijímače nejdou slyšet všechny rušivé zvuky, ale pouze televizní signál. Zvuk si lze libovolně zesilovat. Televize při tomto poslechu má vypnutý zvuk a neruší tak okolí. Přenosné signalizační zařízení MA 2 dokáže zachytit signál na vzdálenost několika desítek metrů, který vibracemi upozorní sluchově postiženého jedince. Signalizace spolupracuje s telefonem, bytovým zvonkem i s vibračním budíkem. Zachytí také pláč dítěte a je možné ji připojit k požárnímu hlásiči. Individuální tvarovky Audionika jsou vyráběny z tvrdé hmoty nebo silikonu a zhotovují se podle individuálního otisku zvukovodu. Firma nabízí například speciální silikonové tvarovky pro hudebníky, které jsou vhodné pro využití například s odposlechovými soupravami. Dále ochranné tvarovky proti větrnému počasí nebo pro potápění, pro sportovce a pracovníky v hlučných provozech. Ceny výše uvedených pomůcek Audionika obsahuje příloha č. 7 25
3 Možnosti financování sluchadel a kompenzačních pomůcek 3.1 Cíl práce a metody výzkumu Cíle bakalářské práce Hlavním cílem práce je analýza možností financování a popis procesu získávání sluchadel a jednorázových příspěvků na opatření zvláštních pomůcek pro sluchově postižené v České republice. Dílčím cílem je mapování firem na českém trhu a jejich současná nabídka sluchové protetiky. Metody a techniky výzkumného šetření empirické části Pro zpracování bakalářské práce bylo využito kvalitativního výzkumu. Hlavní technikou výzkumu byl volný rozhovor, dále obsahová analýza odborné literatury a propagačních materiálů jednotlivých společností, v neposlední řadě obsahová analýza jiných zdrojů internet. 3.2 Charakteristika zkoumaného vzorku Výzkumné šetření bylo potřeba rozdělit na dvě analytické jednotky. První jednotkou jsou pojišťovny, jejichž součástí jsou také lékaři ORL, neboť v rámci přidělování sluchadel s pojišťovnami úzce spolupracují. Druhou pak Odbory sociálního zabezpečení v Moravskoslezském a Jihomoravském kraji, konkrétně města Opavy, Ostravy a Brna. Pro výzkum v pojišťovnách byla vybrána nejrozšířenější zdravotní pojišťovna v České republice Všeobecná zdravotní pojišťovna. Výběr jednotlivých Odborů sociálního zabezpečení byl zaměřen hlavně na největší části v Brně. Přestože má město celkem dvacet devět správních celků, pro výzkum byly vybrány tři z největších - Bohunice, Líšeň, Židenice. Původně bylo předpokládáno zahrnutí dalších správních celků. Z důvodu minimálního až žádného osídlení sluchově postižených občanů však nedokázaly poskytnout potřebné informace pro výzkum. Opava a Ostrava je zastoupena jediným Odborem sociálního zabezpečení. 26
3.3 Zpracování výsledků šetření Princip udělení dotace na sluchadla V případě potřeby sluchadla musí sluchově postižený navštívit ušního lékaře foniatra. Sluchadla může předepsat pouze lékař vlastnící osvědčení Společnosti ORL, které jej opravňuje k přidělování sluchadel hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Osvědčení lze vydat na základě kvalifikačních předpokladů, tj. zkoušky (z ní plynoucího atestu) a na základě dostatečného přístrojového vybavení pracoviště, umožňujícího předepsaná vyšetření k přidělení sluchadla. Správně vybavené pracoviště musí mít tichou místnost pro vyšetření audiometrické, klinický audiometr a možnost provádění slovní audiometrie ve volném poli. Pro vyšetření dětí je nutný tympanometr. Sluchově postiženému je nutné nabídnout z každé kategorie sluchadlo bez doplatku, plně hrazené pojišťovnou. V případě zájmu klienta o sluchadlo dražší než je příspěvek, musí rozdíl mezi cenami doplatit sám. Pojišťovna stanovuje podmínku pro žadatele do deseti let, omezující předepsání a vydání zvukovodového sluchadla z důvodu dalšího růstu zvukovodu. Sluchově postiženým od deseti do osmnácti let se sluchadlo umístěné ve zvukovodu nabízí s upozorněním na stále rostoucí zvukovod a při časté výměně šálky je riziko větší poruchovosti. Nárok na nové sluchadlo je vždy jedenkrát za pět let. Vyšetření u foniatra U dospělých klientů se provádí tónová audiometrie společně s vyšetřením prahu srozumitelnosti řeči ve volném poli. Práh srozumitelnosti řeči se nejdříve provádí bez sluchadel. Po obdržení nových sluchadel se test opakuje s nimi. Porovnává se rozdíl mezi srozumitelností bez a se sluchadly. Dodatečně se může vyšetřit práh nepříjemného slyšení. U dětí do dvou let se provádí vyšetření objektivní audiometrie, tympanometrie a vyšetření středoušních reflexů. U dětí starších dvou let se vyšetřuje subjektivní audiometrie, tympanometrie, středoušní reflexy a percepční test k ověření efektu sluchadla. Do osmnácti let mohou mít dvě sluchadla. 27
Slovní audiometrie Při provádění testu slovní audiometrie se vyšetřuje srozumitelnost signálu, který je z kazety nebo kompaktního disku reprodukován do volného pole. Záznam obsahuje celkem deset skupin po deseti slovech či slabikách při určité intenzitě, která se postupně zvyšuje o 5 10 db. Foniatr zaznamenává procentuální podíl správně opakovaných slov do grafu. Na ose x je intensita v db, na ose y srozumitelnost v procentech. Výsledkem vyšetření je křivka srozumitelnosti. Průsečík této křivky s hodnotou 50% se nazývá práh srozumitelnosti a z jeho pozice na ose x foniatr snadno určí zařazení do indikační skupiny, která následně definuje hodnotu příspěvku pojišťovny. 40 59 db = 2700kč (zelená oblast) 60 79 db = 3900kč (modrá oblast) 80 a více = 5100kč (červená oblast) obr. 2: Princip určení indikační skupiny pojištěnců od 18 let na základě slovní audiometrie Sluchadla včetně příslušenství se předepisují na Poukaz na foniatrickou pomůcku (viz příloha č. 8). Do něj lékař vypisuje podle číselníku kód indikační skupiny a maximální úhradu příslušnou dané skupině, značku sluchadla s jeho skutečnou cenou a příslušenství, které zahrnuje ušní tvarovku nebo skořepinu a baterie. Na druhou stranu dokumentu vyplňuje křivku tónové audiometrie, prahu nepříjemného slyšení a prahu srozumitelnosti řeči. 28