VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Dobrovolnictví studentů oboru Zdravotně sociální pracovník, Vysoké školy polytechnické Jihlava

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce Dobrovolnictví studentů oboru Zdravotně sociální pracovník, Vysoké školy polytechnické Jihlava Bakalářská práce Autorka: Andrea Dvořáková Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Jihlava 2016

Copyright 2016 Andrea Dvořáková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práce se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci či jejího využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne. Podpis

Poděkování Děkuji paní Mgr. Markétě Dubnové, DiS., za poskytnuté rady a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Dále děkuji respondentům, kteří mi poskytli údaje do dotazníku a nakonec i své rodině a přátelům, kteří mi po celou dobu studia byli velkou oporou.

Anotace DVOŘÁKOVÁ, Andrea: Dobrovolnictví studentů oboru Zdravotně sociální pracovník, Vysoké školy polytechnické Jihlava. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Bakalářská práce se věnuje vymezením pojmů dobrovolnictví, jeho historií, přínosem dobrovolnické práce jak pro organizaci, tak pro samotné dobrovolníky, typologií a motivacemi, která mohou k vykonávání dobrovolnictví vést. Cílem práce je zmapovat dobrovolnictví u studentů VŠPJ, oboru Zdravotně sociální pracovník, zjistit a popsat motivace, které vedou studenty k účasti na dobrovolné činnosti. Praktická část bakalářské práce je věnována výzkumnému šetření, které se zaměřuje na zastoupení dobrovolníků mezi studenty oboru Zdravotně sociální pracovník, jejich motivace a oblasti výkonu dobrovolnictví. Klíčová slova Dobrovolník, dobrovolnictví, motivace k dobrovolné činnosti, přínos dobrovolnictví, oblasti dobrovolnictví

Annotation DVOŘÁKOVÁ, Andrea: Volunteering of Students of the Degree Programme Clinical Social Worker of College of Polytechnics Jihlava. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Degree of qualifications: Bachelor. Jihlava 2016 Bachelor thesis deals with the definition of volunteerism, its history, benefits of volunteerism for organisation and for the volunteers self, also it deals the typology and motivations, which can lead to the volunteerism. The goal of the thesis is to chart the volunteerism of the students of VŠPJ, study program clinical social worker, determine and describe the motivations, which lead the students to participate in volunteer activities. Practical part of the bachelor thesis is dedicated to research, that focuses on participation of volunteers among the students of study program clinical social worker, their motivation and the area of performance of volunteerism. Key words Volunteer, volunteerism, motivation for volunteering, the benefits of volunteering, volunteering

Seznam tabulek Tabulka 1: Pohlaví respondentů... 31

Seznam grafů Graf 1: Věk respondentů... 31 Graf 2: Přinos dobrovolnické práce pro společnost... 32 Graf 3: Důvody k nevykonávání dobrovolnictví... 33 Graf 4: Důvody k nevykonávání dobrovolnictví... 34 Graf 5: Oblasti vykonávání dobrovolnictví... 35 Graf 6: Důvody k výkonu dobrovolné činnosti... 36 Graf 7: Zdroj dobrovolnictví... 37 Graf 8: Nabídky přes VŠPJ... 38 Graf 9: Začátek výkonu dobrovolnictví... 39 Graf 10: Frekvence dobrovolnictví,... 40 Graf 11: Dobrovolnictví ošetřeno smlouvou... 41 Graf 12: Účast na supervizi... 42 Graf 13: Využití zkušeností z dobrovolnické činnosti... 43 Graf 14: Rozvoj sebeúcty... 44 Graf 15: Uznání za dobrovolnickou práci... 45

Obsah Úvod... 12 Teoretická část... 14 1 Dobrovolnictví ve světě a u nás... 14 1.1 Dobrovolnictví v České republice... 14 1.2 Dobrovolnictví ve vybraných zemích Evropy... 15 2 Dobrovolník a dobrovolnictví... 15 2.1 Kdo se může stát dobrovolníkem... 16 2.2 Jak se stát dobrovolníkem... 17 2.3 Předpoklady úspěšné činnosti dobrovolníků... 18 3 Motivace k dobrovolnictví... 19 3.1 Udržení motivace dobrovolníků... 22 4 Přínos dobrovolnictví... 22 4.1 Přínosy dobrovolnické práce pro organizaci... 22 4.2 Přínosy dobrovolnické práce pro jedince i společnost... 23 5 Typologie dobrovolnické práce... 24 5.1 Druhy... 24 5.2 Modely... 24 5.2 Formy... 25 5.3 Oblasti... 25 6 Zákon o dobrovolnické službě... 27 Praktická část... 29 7 Metodika... 29 7.1 Metoda a cíl výzkumu... 29 7.2 Charakteristika výzkumného souboru... 29 7.3 Výzkumné otázky... 30 7.4 Prezentace dat... 31

8 Diskuse... 46 Závěr... 49 Seznam použité literatury... 50 Seznam příloh... 54

Úvod Dobrovolnictví, které bylo vždy součástí lidské společnosti, patří k nejušlechtilejší formě prosociálního chování. Tento jev provází společnost již tisíce let. Jeho význam v různých dobách kolísal, někdy byl na okraji zájmu a někdy měl důležitý význam pro vzestup celé společnosti. Můžeme říct, že v současné době význam dobrovolnictví opět stoupá a to především díky tomu, že je jedním z důležitých ukazatelů demokratické společnosti a má mimo společenského významu i nezanedbatelný ekonomický přínos. Ve společnosti plní významné a nezastupitelné funkce. Dobrovolnictví zahrnuje škálu různorodých aktivit, jako je například péče o hendikepované nebo seniory, jednorázové sbírky, práce s mládeží, s dětmi, atd. Definic dobrovolnictví je spousta, většina se ale shoduje na tom, že se jedná o svobodně zvolené prosociální chování, které je ve prospěch jiných cizích osob bez nároku na odměnu. Dobrovolníci ale nepracují jen tak, každý je ke své činnosti něčím motivován. Ochota podílet se na dobrovolnické činnosti je formována důležitostí, kterou dobrovolnictví lidé připisují. Proto je velkou otázkou, v čem tkví hodnota dobrovolnictví pro samotné dobrovolníky a co je motivuje k výkonu bez nároku na finanční ohodnocení. Dlouho převládala představa, že člověk je tvor racionální a neustále zvažuje náklady a zisky svého jednání. Pokud by tomu tak doopravdy bylo a člověk by volil cestu nejvyššího zisku, nemohlo by samotné dobrovolnictví vůbec existovat. (Mlčák, 2013) Dobrovolnictví se sama věnuji již několik let a toto téma jsem si vybrala právě proto, abych prohloubila své teoretické poznatky v této oblasti a dozvěděla se důvody, pro které vykonávají dobrovolnickou činnost ostatní a oblasti, ve kterých se mohou realizovat. Cílem mé bakalářské práce je pomocí dotazníkového šetření zmapovat dobrovolnictví, zjistit a popsat motivace u studentů oboru Zdravotně sociální pracovník, Vysoké školy polytechnické Jihlava, které vedou k účasti na dobrovolné činnosti. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je podrobně popsaná problematika dobrovolnictví, kdo může dobrovolnictví vykonávat, jak a kde se člověk může dobrovolníkem stát, historie, význam dobrovolnictví, typologii dobrovolnické práce. Důležitou kapitolou mé bakalářské práce je motivace k dobrovolnictví a její přínos, na kterou navazuje i část praktická. V neposlední řadě se zmiňuji i o některých ustanoveních zákona o dobrovolnické službě č. 198/2002. 12

V praktické části je použit kvantitativní výzkum za pomoci dotazníkového šetření, který má za úkol zmapovat dobrovolnictví u studentů oboru Zdravotně sociální pracovník na Vysoké škole polytechnické Jihlava, a zjistit, jaká část se dobrovolnictví věnuje a co je k výkonu dobrovolnické práce motivuje. Podklady ke své práci jsem sbírala především z odborné literatury z knih známých autorů jako je Oldřich Matoušek, Jiří Tošner, Pavol Frič a další, kteří se ve svých publikacích zaměřují na problematiku dobrovolnictví. Neopomenula jsem ani odborné časopisy a ověřené internetové zdroje. Věřím, že moje práce bude mít přínos pro organizace, které dobrovolníky přijímají, pro obor a pro stávající i budoucí studenty, kteří na ni budou chtít navázat nebo se jen obohatit o zkušenosti, co se týče dobrovolnictví. 13

Teoretická část 1 Dobrovolnictví ve světě a u nás 1.1 Dobrovolnictví v České republice Dobrovolnictví tvoří podstatu filantropie po celém světě. Dobročinnost má svoje kořeny velmi hluboko v dějinách lidstva a dnes má podobu organizované činnosti. Je známo, že člověk je tvor společenský a již od pradávna má potřebu pomáhat svým bližním. (Tošner a Sozanská, 2006) Počátky historie organizované dobročinnosti sahají do středověku a jsou spojovány s církví. Avšak husitská revoluce učinila církvi na poli dobročinnosti výrazné oslabení posílila vliv městského stavu a tím omezila vliv církve. Nový impulz přineslo až národní obrození. Zhruba od roku 1830 vzrostl počet nadací a spolků. Ještě větší rozmach dobročinnosti přinesl vznik Československa, avšak druhou světovou válkou byl přerušen. Po nastolení komunismu se má za to, že aktivita neziskových organizací přestala existovat. Obnova nastala až v roce 1989, kdy byl přijat zákon o sdružování občanů a pak i další normy týkající se neziskových organizací. Dále už postupně docházelo k rozvoji, který trvá dodnes. (Švestková, 2005) Významným se stal rok 2001, který byl prohlášený Organizací spojených národů za rok dobrovolníků. Tím OSN vyzvala řadu zemí, mimo jiné i Českou republiku, aby dobrovolnictví zahrnuly do právního řádu. Tak se u nás stalo v roce 2002, zákonem č. 198/2002 Sb., dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). Tím, že je vyšší míra podpory dobrovolnictví od státu, stoupá i povědomí lidí o dobrovolnické činnosti. (Gjuričová, 2008) Mlčák (2013) uvádí, že z historických i společenských důvodů je v České republice, na rozdíl od vyspělých západních zemí, stále nízká úroveň podpory dobrovolnictví a pohlíží se na něj jako na fenomén. Často se hovoří o negativním vlivu komunismu. K organizacím a dobrovolnickým centrům, které nabízejí možnost dobrovolnictví, patří v České republice například ADRA, Člověk v tísni, Diakonie ČCE, Hestia, Charita ČR, MOST, o.p.s. (Mladiinfo, 2012) 14

1.2 Dobrovolnictví ve vybraných zemích Evropy Tradice dobrovolnictví v Evropě sahá až do doby rozvoje průmyslové výroby. Zprvu se jednalo o církevní charitativní organizace a v současné době se k tomuto modelu přidaly i dobrovolnická centra, která v různé podobě fungují po celé Evropě. (Krátká a Pernicová, 2010) Tošner (2002) a Němec (2007) se zmiňují o těchto vybraných zemích. Německo směřuje pozornost zejména na mládež. Zakládá si na dobrovolnických centrech a agenturách, kterých je po celé zemi přes jedno sto, ale i tak je nejvíce dobrovolníků napojeno na charitativní organizace, která sčítá více jak 80 tisíc členů. Dobrovolnictví je zde využíváno především při začleňování přistěhovalců. (Tošner, 2002) Francie má centralizovanou vládu a proto je tam i jiná situace. Dobrovolnictví zde díky zákonu z roku 1791 funguje pouze ve sportu, kultuře a oddychových aktivitách, kde je registrovaných kolem 50% dobrovolníků. Uvádí se tam, že žádná organizace nemá dovoleno jednat jako prostředník mezi občany a státem. Tím si stát vytvořil monopol a nezbyl skoro žádný prostor pro veřejný sektor. Například se seniory, v nemocnici nebo s bezdomovci, pracuje jen 13% dobrovolníků. (Němec, 2007) Velká Británie naopak v dobrovolnictví preferuje pomoc mezi lidmi a to zejména v odlehlých oblastech na venkově. (Tošner, 2002) 2 Dobrovolník a dobrovolnictví Dobrovolníci jsou odvážní lidé, ochotní se za něco postavit. Jsou ochotni zasvětit své ruce, svou mysl a především svá srdce službě ostatním. Tím přinášejí lidem naději a dodávají jim sílu k překonání jejich slabostí. Odměnou za to jim je vědomí, že jejich činnost má skutečný smysl. Jejich odvaha a odhodlání by měly být pro nás všechny inspirací k činům (generální tajemník OSN Kofi Annan při zahájení Mezinárodního roku dobrovolníků v roce 2001) Dobrovolník je člověk, který pomáhá ostatním lidem, poskytuje jim svůj čas, svoje schopnosti, vědomosti, energii, dovednosti ve prospěch jiných lidí nebo celé společnosti a to bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Je to osoba, která se chce zapojit 15

do činností, které nejsou dostatečně zajišťovány státními institucemi. Musí obětovat svůj čas a sílu pro druhé lidi. Ať už se jedná o vyplnění prázdného času nemocným nebo organizování různých aktivit, které by nikdo jiný neuspořádal. (Novotný, 2003) Podle údajů statistického úřadu z roku 2012, se v České republice zapojí do dobrovolnictví zhruba 30 000 lidí. V porovnání s Německem, kde vykonává dobrovolnictví 23 milionů obyvatel (z počtu 81 milionu), se Češi dostávají pod průměr. Ale vždy tomu tak nebylo. V roce 1985 se do dobrovolnické práce zapojily tři miliony lidí. Bylo to způsobeno režimem, který dobrovolnictví organizoval a svým způsobem nařizoval. Frič (2012) však poukazuje na to, že Česká republika je na žebříčku dobrovolnictví docela vysoko. Vykazuje 29 % formálních dobrovolníků, což je v porovnání s devítiprocentním Polskem vysoká hodnota. Nejlépe je na tom Nizozemsko s 47%. Další formou je neformální dobrovolnictví, ve kterém je Česká republika na vrcholu tabulky a tím se k normě západní Evropy pomalu blíží. 2.1 Kdo se může stát dobrovolníkem Dobrovolníkem může být víceméně každý, který je schopný věnovat ostatním lidem svůj volný čas. Jaké činnosti dobrovolník vykonává, závisí na tom, co organizace nabízí a jaké jsou konkrétní schopnosti dobrovolníka. Hlavní podmínkou, která dělá dobrovolníka dobrovolníkem, je ochota pracovat bez finančního ohodnocení. Pokud to člověka naplňuje, je otevřený, vřelý, spolehlivý, tolerantní a dokáže se vcítit, určitě mu to pomůže vykonávat dobrovolnickou činnost na vysoké úrovni. Pokud jde o dobrovolnickou činnost, kde dochází k přímému styku dobrovolníka s klientem, měla by organizace dělat výběrová řízení, aby se přesvědčila o vlastnostech a kvalitách uchazeče. Jsou organizace, které potřebují dobrovolníky se zvláštními dovednostmi, jako je například cizí čí znakový jazyk. U nás nejsou v současné době výběrová řízení obvyklá, protože jsou organizace rády, že mají k dispozici aspoň nějaké dobrovolníky. Do budoucna by se to mělo stát pravidlem, aby vyloučily například dobrovolníka, který na danou práci nemá schopnosti nebo se k činnosti nestaví zodpovědně. Vyhnou se tak oboustranným problémům. (Šormová, 2006) 16

Ze zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů vyplývá, že dobrovolník je člověk, který vykonává dobrovolnickou službu. Jedná se o fyzickou osobu a) starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území České republiky, b) starší 18 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí, kde se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu (Zákon č. 198/2002 Sb.). Dobrovolníkem se může stát opravdu každý. Matoušek (2003) uvádí několik příkladů: studenti, kteří se připravují na budoucí pomáhající profesi a chtějí si ověřit svoje schopnosti a dovednosti. Ale ne jen ti, obecně studenti rádi zkoušejí nové věci; lidé, kteří nemají práci, chtějí využít svůj volný čas a být pro druhé užiteční; ženy na mateřské dovolené, které chtějí najít uplatnění i mimo svůj domov; lidé v důchodu, kteří chtějí využít svůj volný čas a tím si pořád připadat pro společnost důležití; a lidé, jejichž práce je nenaplňuje nebo je pro ně příliš jednostranná a chybí jim přímý kontakt s jinými lidmi. V roce 2011 proběhl průzkum dobrovolnictví mezi zaměstnanými lidmi ve věku 18 60 let. Vyplynulo z něho, že se dobrovolnictví pravidelně věnuje jen 12 % Čechů. (Dobrovolnik.cz, 2011) Dle Mlčáka (2013) tvoří nejaktivnější skupinu dobrovolníků studenti. Výrazně převažují ženy a lidé mezi dvacátým a třicátým rokem života, zatímco starší lidé se dobrovolnictví věnují jen okrajově. Největší počet dobrovolníků se zapojuje v oblasti sportu. 2.2 Jak se stát dobrovolníkem Jsou dvě možnosti, jak se stát dobrovolníkem. Šormová (2006) uvádí, že je to buď konkrétním zájmem člověka o nějakou činnost, které se chce věnovat anebo se prvně jedinec může rozhodnout být dobrovolníkem a až pak se najde vhodná organizace, která podle schopností dobrovolníka přijme. V tomto případě se může člověk sám obrátit na organizaci, kde ví, že dobrovolníky 17

přijímají, anebo využít vysílajících organizací, s jejichž pomocí se pro dobrovolníka najde vhodné místo. 2.3 Předpoklady úspěšné činnosti dobrovolníků Pokud má být spolupráce mezi organizací a dobrovolníkem kvalitní, je potřeba, aby byly úkoly a role dobrovolníka dobře definovány. Oboje musí být popsáno v poslání organizace, které musí dobrovolník před zahájením dobrovolnické činnosti pečlivě prostudovat. Důležitou součástí je i nábor dobrovolníků, který by měl být dobře promyšlený. Může se jednat o mediální kampaně s veřejně známými osobami, návštěvy institucí, kde se zájemci o dobrovolnickou činnost nacházejí, různé letáčky, inzeráty na internetu či v novinách. (Matoušek, 2003) Dobrovolníky je potřeba i vhodně vybrat. Vyloučit se musí lidé s duševní nemocí, příslušníci náboženských sekt, a pokud by měli pracovat s dětmi, tak i lidi s pedofilní sexuální orientací. Dobrovolník musí být i dobře zacvičen a musí mu být ukázán způsob práce, který je od něho očekáván. Nestačí, aby byl proškolen teoreticky, musí být prakticky připravený na kritické situace, které mohou nastat. (Matoušek, 2003) Pokud se vhodný dobrovolník najde, měla by být celá dobrovolnická činnost zaštítěná smlouvou. Záleží na charakteru práce, zda bude smlouva písemná nebo jen ústní. Písemnou smlouvu podepisuje dobrovolník, klient a zástupce instituce, ve které se klient nachází. Ve smlouvě je zakotvena i délka kontaktu s klientem a doba, na kterou je smlouva uzavřena. Může se jednat o dlouhodobou, krátkodobou nebo třeba i jednorázovou činnost. Dobrovolník by měl mít možnost si vybrat klienta a to stejné platí i v opačném případě. Ve smlouvě musí být obsaženy i podmínky, za kterých je možnost smlouvu vypovědět. (Tošner a kol. 2003) Práce dobrovolníka musí být koordinována proškoleným pracovníkem, který dohlíží na její hladký průběh. Všichni v organizaci by měli být připraveni na to, že do organizace bude docházet dobrovolník a že mohou nastat komplikace, které budou muset řešit. (Matoušek, 2003) Frič ve své knize Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, považuje za nejdůležitější morální připravenost a návyky dobrovolníka. Když se jedná o dobrovolníka, který bude vykonávat psychicky náročnou činnost v zahraničí, 18

je samozřejmé, aby prošel přípravou, která bude zahrnovat nejen jazykovou přípravu, ale i psychologickou a bezpečnostní. (Frič, 2001) V některých organizacích pro dobrovolníky nabízí i možnost supervize. Je to vhodná forma učení a pomáhá v sebezdokonalování ve vztahu s klientem. (Matoušek, 2003) Supervize dobrovolníků se vždy vztahuje ke konkrétní organizaci. Pro dobrovolníky je supervize užitečná z několika důvodů. Potřebují neustálou podporu a motivaci ve své práci, nashromážděné a nefiltrované problémy mohou způsobit nechuť k činnosti a demotivaci. Supervize má za úkol ujasnit dobrovolníkovi co a jakým způsobem dělá a že podobné pocity mají i ostatní, kteří se dobrovolné činnosti věnují. Zpravidla je vykonávaná formou skupinových sezení přímo v organizaci, do které dobrovolník dochází. Cílem supervize je osobní a profesní růst. Dobrovolníkovi by měl být poskytnut jiný pohled na situaci, podpora, možnost řešení případných obtíží a sdělení zkušeností jiných dobrovolníků, kteří vykonávají dobrovolnickou činnost. (Dostálová, 2003) 3 Motivace k dobrovolnictví Motivace je intrapsychický proces. Svůj původ má ve vnitřní a vnější situaci člověka. U dobrovolníků může být vnitřní situace chápána jako stav, kdy chce nezištně někomu pomáhat a vnější situace může být radost, kterou lidem navodí. Vnější podněty mohou dobrovolníka povzbuzovat k výkonu dobrovolnické činnosti. (Nakonečný, 1996) V publikaci Dobrovolnictví a dárcovství z roku 2001, kterou vydalo Informační centrum neziskových organizací, o.p.s, kolektiv autorů udává dvě skupiny důvodů pro dobrovolnickou činnost: vnitřní navázání nových vztahů, pocit smysluplné práce, seberealizace, nové zkušenosti vnější morální normy, ovlivnění nejbližším okolím, atd. Dalšími možnými faktory, které ovlivňují motivaci k dobrovolnictví, mohou být: Altruismus jedná se o takového dobrovolníka, který chce být ostatním užitečný. Mnoho lidí tvrdí, že čistě altruističtí dobrovolníci neexistují, že za tím musí být i něco víc. A je pravda, že pokud člověk vykonává dobrovolnictví dlouhodobě, vždy je přítomen ještě nějaký osobní zisk. 19

Kvalita života tato motivace se považuje za jednu z nejdůležitějších. Dobrovolník je rád v kolektivu s lidmi, rád pomáhá a cítí, že je pro ostatní užitečný. Tím zlepšuje svůj osobní život. Zpětný zisk mnoho lidí dobrovolnictvím něco získává zpět, byť to není finanční zisk. Smysl služby ve své službě vidí smysl Náboženské přesvědčení mnoho náboženství vnímá pomoc druhým jako duchovní povinnost. Profesionální zkušenost dobrovolnictví je velká zkušenost a je možno ji zahrnout do životopisu a tím zvýšit šanci k dosažení zaměstnání. Společenské důvody dobrovolníky dělají lidé různého věku a postavení. Je proto vhodným způsobem pro navázání nových vztahů. (ADRA.cz) V roce 1999 až 2000 proběhl v České republice první reprezentativní výzkum dárcovství a dobrovolnictví, který byl realizovaný Nadací rozvoje občanské společnosti, Agenturou neziskového sektoru a Agenturou STEM ve spolupráci s nadací VIA a občanským sdružením HESTIA. Z výzkumu vyplynulo, že motivace k dobrovolnictví je rozmanitá a tak byly pomocí statistické analýzy určeny tři základní motivace k dobrovolnictví. Jedná se o konvenční, reciproční a nerozvinutou. Je pochopitelné, že se všechny navzájem prolínají, ale některá vždy převažuje. (Frič, 2002) Konvenční motivace - Lidé, u nichž převažuje tato motivace, se dobrovolníky stávají zkrátka proto, že se to sluší. Většinou se opírají o křesťanské hodnoty a o představy správného způsobu života. Konvenční motivace je dominantní u 41% českých dobrovolníků a nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 60 let věku a věřících. Nejblíže má k občanské výpomoci v rodině. (Tošner a Sozanská, 2006) Reciproční motivace Dobrovolník, u něhož převažuje reciproční motivace, se zaměřuje na to, aby v dobrovolnické práci našel prvky, které by byly užitečné i pro něho samotného. Mají zájem získávat nové zkušenosti, navazovat vztahy a tím se udržovat v kondici. Převažuje u 37% českých dobrovolníků do 30 let, kteří mají 20

ateistický pohled na svět. Má nejblíže k dobrovolnictví vzájemně prospěšnému. (Tošner a Sozanská, 2006) Nerozvinutá motivace U této motivace dominují tři prvky, které vedou člověka k dobrovolnictví. Jedná se o důvěru v organizaci, přesvědčení o smysluplnosti práce a pocit toho, že dobrovolník šíří dobro. Nejčastěji se vyskytuje u vysokoškoláků, lidí střední generace a vyskytuje se u 23 % dobrovolníků. Tíhne k veřejně prospěšnému dobrovolnictví. (Tošner a Sozanská, 2006) Výzkum Národního dobrovolnického centra Hestia z roku 2010, uvádí, že nejrozšířenějšími motivacemi jsou příjemné vyplnění volného času, seberealizace a možnost uplatnit své schopnosti. (Krátká a Pernicová, 2010) Češi se motivací k dobrovolnictví od západních zemí nějak neliší. Všichni se shodují na tom, že jim dobrovolnictví přináší dobrý pocit, nové zkušenosti, vlastní růst a pocit, že jsou pro někoho druhého užiteční. Tyto uvedené motivace jsou považovány za pozitivní, ale musíme si také uvědomit, že ne každá motivace k dobrovolnictví je prospěšná pro ostatní. (Tošner a Sozanská, 2006) Vitoušová (1998) uvádí i několik příkladů nebezpečných motivů. Pokud by se u zájemce o dobrovolnictví některý z těchto motivů objevil, je potřeba ho ihned odmítnout, protože tím zakrývá fakt, že jemu samotnému se nedostává pomoci a uznání. Takový člověk by mohl poškodit jak klienta, tak vztahy mezi ostatními dobrovolníky v týmu. Jedná se o: soucit vedoucí k degradaci klienta, nepřiměřená a zbytečná zvědavost, služba pramenící z pocitu povinnosti, snaha něco si zasloužit, touha obětovat se, osobní neštěstí, se kterým si uchazeč neví rady, a proto chce ve službě hledat vlastní duševní rovnováhu, osamělost a z ní pramenící touha po přátelství, pocit vlastní důležitosti, nenahraditelnost, nedostatek sebeúcty a s ním spojená touha potkat ještě ubožejší lidi, panovačnost, touha ovládat jiné a uplatnit svůj vliv. 21

3.1 Udržení motivace dobrovolníků Všechny organizace, které pracují s dobrovolníky, ví, že je mnohem těžší dobrovolníky udržet, než si je získat. Po nějakém čase se ztrácí prvotní nadšení, a proto si organizace uvědomují, že je potřeba věnovat se otázce odměňování a to ne jen nárazově, ale systematicky. Platí to především pro organizace, které do svých dobrovolníků investují náklady například v podobě školení, protože u dlouhodobé spolupráce mají záruku návratnosti vložených prostředků. Některé organizace nabízejí podle svých finančních možností i částečný úvazek a někteří dobrovolníci pokračují v práci i jako profesionální zaměstnanci. Ve většině organizací proplácejí dobrovolníkům vložené náklady, jako je například cestovné nebo materiál. V zahraničí jsou běžné i diety, strava a zajištění příbytku. (Frič, 2001) Organizace hojně využívají odměn v podobě naturálii, jako jsou permanentky na plavání, víkendové pobyty, vstupenky na kulturní akce a jiné. Nezanedbatelná je i morální odměna v podobě pochvaly nebo veřejného poděkování, například v tisku. Každá organizace by si na takové úkony měla najít čas a o dobrovolníky se zajímat. (Tošner a Sozanská, 2006) 4 Přínos dobrovolnictví 4.1 Přínosy dobrovolnické práce pro organizaci Novotný a Lukeš (2008) uvádí několik přínosů, které se dají aplikovat na jakoukoliv sféru dobrovolnické činnosti, tím se rozumí i sociální služby. Levný zdroj práce I když není finančně ohodnocováno, nelze říct, že by bylo dobrovolnictví zcela zadarmo. Organizace se často hradí náklady spojené se školením, pojištěním a dalším vzděláváním. Vliv na poslání, nadšení Každý kdo do organizace přijde, přinese něco nového. Může to být nový pohled na věc, nápady, ale třeba jen kus ze sebe. Mohou tak sloužit jako prevence stereotypu, kdy zaměstnanci vykonávají každý den při činnostech stejné postupy. Stejně tak často přináší uvolnění a dobrou náladu, která je potřeba zejména u pomáhajících profesí. Kontakty Dobrovolníci mohou do organizace přinést mnoho kontaktů z řad svých vrstevníků, kteří mohou do budoucna také vykonávat dobrovolnou činnost 22

a v neposlední řadě se oni sami mohou stát vhodnými kandidáty na placené pracovní místo. 4.2 Přínosy dobrovolnické práce pro jedince i společnost Mlčák (2013) ve své publikaci Prosociální charakteristiky osobnosti dobrovolníků, uvádí několik výhod dobrovolnictví, které jsou přínosné jak pro fungování společnosti, tak i pro samotného dobrovolníka. Přispívá k rozvoji občanské společnosti aby společnost dobře fungovala, je potřeba, aby se lidé dobrovolně podíleli na její správě. Dobrovolnický sektor je také důležitý pro existenci demokratické politiky. Podílí se na zdokonalování společenských norem a zvyšuje společenskou angažovanost. Dobrovolnictví pomáhá redukovat antisociální chování je to způsobené především tím, že dobrovolnictví je spojeno s pozitivními hodnotami (tolerance, empatie). Je dokázáno, že studenti, kteří vykonávají dobrovolnou činnost, chodí méně za školu a vykazují méně problémového chování předčasné těhotenství, užívání drog, atd. Je to způsobené pravděpodobně tím, že dobrovolnictví učí od mala prosociálním hodnotám, které tyto formy chování omezují. Pomáhá udržet fyzické a psychické zdraví tento fakt je zřejmý především u seniorů, ale celkově zlepšuje stav u jedinců, kteří mají špatné zdraví. Dobrovolnictví snižuje riziko fyzického onemocnění, protože posiluje úroveň osobní zdatnosti. Z některých výzkumů i vyplývá, že má dobrovolnictví vliv na snížení úmrtnosti. Není pochyb o tom, že přináší plno nových interpersonálních vztahů, zvyšuje úroveň sociální integrace a člověk se ztotožní s novou sociální rolí. Také zvyšuje odolnost vůči stresu, snižuje egocentrické zaměření a rozvíjí sebepoznání. Pokud se dobrovolník věnuje činnostem velkou měrou, může to mít na psychiku naopak špatný vliv v podobě únavy či syndromu vyhoření. Zvyšuje šanci na profesionální úspěch existuje málo důkazů o tom, že to tak opravdu je. Vztah mezi dobrovolnictvím a získáním zaměstnání má na svědomí i mnoho jiných proměnných. Dobrovolníci obecně disponují vyšším vzděláním, počtem kontaktů a tím pak mají větší šanci se uplatnit na trhu práce. 23

5 Typologie dobrovolnické práce Pro lepší orientaci v dobrovolnictví se uvádí několik hledisek, ze kterých se můžeme na dobrovolnictví dívat. 5.1 Druhy Dle cesty, kterou se dobrovolník ubírá Zdola nahoru skupina lidí pořádá aktivitu za určitým cílem. Postupem času se vytváří struktura a vzniká dobrovolná organizace. Příkladem může být skupina matek, která se snaží o vybudování dětského hřiště. Zvenčí dovnitř organizace, která se zprvu skládá z profesionálů. Ti svůj tým postupně obohacují o vhodné dobrovolníky. Dobrovolníci organizaci obohacují, zároveň mohou být vnímaní jako ohrožení. (Pouch, 2013) Dle role dobrovolníka v organizaci na dobrovolníka je přímo závislý chod organizace, dobrovolníci vykonávají činnosti spolu se zaměstnanci, činnost dobrovolníků není pro vlastní chod organizace nepostradatelná. Dle časového hlediska Krátkodobé dobrovolnictví se podílí většinou na jednorázových činnostech a zapojení do organizace nepovažují za tak významné. Dlouhodobá dobrovolná výpomoc dobrovolníci cítí závazek vůči organizaci a práci jim svěřené, podílí se na formování vlastní činnosti, která jim ve většině nepřináší velké odměny. (Mlčák, 2013) 5.2 Modely Evropský model dobrovolnictví komunitní tento první model je vývojově starší a je založen na tom, že se dobrovolníci sami schází například v rámci dětské organizace nebo sportovního klubu. Může se stát, že se z nějakých komunit stanou profesionální dobrovolnická centra, ale i nadále si drží své komunitní charakteristiky, ke kterým patří osobní přátelské vztahy. (Tošner, Sozanská, 2006) Americký model dobrovolnictví manažerský na rozdíl od evropského modelu zde s dobrovolníky pracují dobrovolnická centra, která jsou profesionálně vedena. Vyhledávají dobrovolníky a nabízí jim spolupráci s různými organizacemi. (Tošner, Sozanská, 2006) 24

U nás se objevují oba dva druhy modelů podle místa výkonu dobrovolnické služby. S komunitním modelem se můžeme setkat v místech s dobrými mezilidskými vztahy, jako jsou církve a charitativní organizace, naproti tomu s manažerským modelem se setkáváme ve větších městech, kde je potřeba dobrovolnou činnost koordinovat podle potřeby občanů. (Tošner, Sozanská, 2006) 5.2 Formy Dárcovství je jednoduchá pasivní forma pomoci, kde není potřeba dlouhodobá spolupráce ani odhodlání a nadšení. (Šormová, 2006) Dobrovolná občanská výpomoc tato forma dobrovolnictví se primárně orientuje na rodinu, přátelé a nejbližší okolí. Lidé se v této situaci ani necítí být dobrovolníky, protože svoje činy berou jako samozřejmost a součást každé společnosti. Vzájemně prospěšné motivem tohoto druhu dobrovolnictví je členství v nějaké zájmové skupině a je vykonáváno jejich členy s cílem realizace vlastních cílů. Veřejně prospěšné na rozdíl od vzájemně prospěšného dobrovolnictví zde převládá potřeba být užitečný pro okolí. (Holczerová, 2013) Dobrovolná služba má mnoho společného s veřejně prospěšným dobrovolnictvím, ale rozdíl je v tom, že se vykonává dlouhodobě a často v zahraničí. Organizace dobrovolníka vysílá a zařizuje pojištění a různá školení. (Šormová, 2006) 5.3 Oblasti Jak už je popsáno výše, dobrovolnictví lze rozdělit podle různých hledisek. Jedním z nich je i oblast, ve které dobrovolníci působí. Může se jednat o sociální, zdravotní či kulturní oblast. To, jakou si dobrovolník zvolí oblast, závisí na mnoha faktorech věk, schopnosti, požadavky organizace a především jeho zájem o činnost. Organizace mohou dobrovolníka vyslat do zařízení, terénu nebo v případě mezinárodního dobrovolnictví i do zahraničí. (Sitárová, Vernerová 2010) V roce 2010 se sešlo dvanáct zástupců dobrovolnických center v Krásné Lípě, aby mimo jiné doplnili oblasti dobrovolnictví, které byly dříve vymezené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky: a) dobrovolnictví ve zdravotnictví, b) dobrovolnictví v sociálních službách, 25

c) dobrovolnictví v kultuře, d) dobrovolnictví ve sportu, e) dobrovolnictví s dětmi a mládeží, f) dobrovolnictví v ekologii, g) mezinárodní dobrovolnictví a rozvojová spolupráce, h) dobrovolnictví při mimořádných událostech, i) dobrovolnictví firem, j) komunitní dobrovolnictví, k) dobrovolnictví v církvích a náboženských společnostech. (Dobrovolník.cz, 2011) Jako tři nejčastější oblasti jsou na serveru Dobrovolník.cz, uváděny; dobrovolnictví ve zdravotnictví, v sociálních službách a v kultuře. Dobrovolnictví ve zdravotnictví Dobrovolnictví ve zdravotnictví se objevuje od roku 2000. Náplní činností dobrovolníků s klienty jsou volnočasové aktivity, nácvik soběstačnosti, pomoc při realizaci akcí ve zdravotnických zařízeních a poslední dobou je velmi oblíbená canisterapie. V nemocnicích se dobrovolníků využívá pro motivaci a psychickou podporu hospitalizovaných. Není pochyb o tom, že dobrovolnictví přispívá k celkově lepší atmosféře v nemocnici, ať už se jedná o dlouhodobě nemocné, lidi se smyslovým hendikepem nebo děti. (Šimková, 2011) Dobrovolnictví v sociálních službách Sociální služby představují širokou škálu činností, které se snaží o sociální začlenění nebo prevenci sociálního vyloučení. Je to práce vykonávaná v bezprostředním kontaktu s klientem, kam mohou dobrovolníci vnést své zkušenosti a tím zkvalitnit službu. Jedná se nejčastěji o studenty, nezaměstnané, lidi v důchodovém věku a ženy v domácnosti. (Sociální práce, 2011) Kořínková (2010) uvádí, že dobrovolnictví, které je vykonáváno v oblastech sociální práce, napomáhá naplňovat základní potřeby klientů, týkající se lidského kontaktu. Mohou vykonávat doprovod, a tím umožnit, aby se lidé se sociálním nebo zdravotním handicapem podíleli na aktivitách, které by bez doprovodu nezvládli. Přispívají tak k posilování sebevědomí a sebeúcty a tím přispívají ke zvýšení kvality života. 26

Dobrovolnictví v kultuře Mezi dobrovolníky v kultuře patří všichni, kteří organizují kulturní dění kolem sebe, zabývají se ochranou kulturních památek, ochraňují tradice svých obcí atd. V této oblasti se angažuje desetitisíce dobrovolníků. Existuje i mnoho sdružení, která pečují o konkrétní zámek, hrad, kostel nebo galerii. (Šimková, 2011) Mezinárodní dobrovolnictví Mnoho lidí si volí tento typ dobrovolnictví z toho důvodu, že chtějí hlouběji poznat hostitelskou zemi, jinou kulturu, naučit se nový jazyk a nové dovednosti, které mohou využít v budoucím životě nebo v profesi. (Odbor EUPO v konzultaci s ORS a s MŠMT, 2012) 6 Zákon o dobrovolnické službě V roce 2002 vznikl zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který zajistil podporu dobrovolnictví přímo od státu a nabyl účinnosti dne 1. ledna 2003. V zákoně jsou stanovené pojmy, které se týkají dobrovolnictví, dobrovolníka, vysílajících a přijímacích organizací a mimo jiné určuje i způsob, jakým bude stát dobrovolnictví podporovat. Ale vymezuje pouze státem podporované dobrovolnictví. Zákon představuje ucelený, vzájemně provázaný systém podmínek, jejichž splnění umožňuje občanským sdružením, obecně prospěšným společnostem, církvím a náboženským společnostem a jejich právnickým osobám dosáhnout na udělení akreditace pro oblast dobrovolnické služby. (Holczerová, 2013, s. 75) Podle zákona zahrnuje dobrovolnická služba činnosti z oblastí, jako je pomoc zdravotně postiženým, nezaměstnaným, obětem domácího násilí, sociálně slabým, pomoc při živelných katastrofách či při ochraně životního prostředí. (Dobrovolnická služba, 2013) Akreditaci uděluje Ministerstvo vnitra na 3 roky nestátním neziskovým organizacím, které mají za úkol výběr, pojištění, smluvní vztahy a další nutné náležitosti, které se týkají dobrovolníků. Akreditace je zárukou, že organizace, která akreditaci vlastní, zajišťuje služby ve standardní kvalitě a mohou pořádat Ministerstvo vnitra o státní dotace. Pokud se má zvyšovat péče a naplňovat standardy kvality, je určitě potřeba zapojovat do činností právě dobrovolníky, kteří nabídnou svůj čas a energii ostatním lidem. (Holczerová, 2013) 27

Zákon o dobrovolnické službě poskytuje dobrovolníkům výhody jako je například úhrada veřejného zdravotního pojištění, hrazení důchodového pojištění, započítání doby, kterou dobrovolník odpracuje do náhradní doby zaměstnání a jiné. (Dobrovolník.cz, 2014) Zákon se tak snaží nastavit jasná a právně podložená pravidla jak pro dobrovolníky, kteří získají právní status a jsou pojištění proti škodám na majetku a na zdraví, tak i pro vysílající a přijímající organizace. Dobrovolník má nárok na uhrazení nároků spojených s přípravou, pokud je to stanovené ve smlouvě a organizace je také povinna zajistit žádnou přípravu dobrovolníka, ochranné pomůcky a pokud je činnost vykonávaná mimo obec trvalého pobytu, také ubytování. (Dobrovolnická služba, 2013) Novela zákona o dobrovolnické službě V červnu roku 2007 bylo zrealizováno dotazníkové šetření mezi nestátními neziskovými organizacemi. Orientovalo se na pozitiva a negativa zákona o dobrovolnické službě. Od té doby proběhla řada konzultací o změnách. Na základě nabytých podnětů Ministerstvo vnitra zpracovalo návrh nového zákona, od kterého se nakonec ustoupilo po vnitroresortním připomínkovém řízení v září 2009. V listopadu stejného roku se Ministerstvo vnitra zaměřilo na odstranění překážek dobrovolnické služně tím, že zapracovalo na novele zákona o dobrovolnické službě. (Palát, 2015) Dne 1. června 2014 proto nabývá účinnosti předpis č. 64/2014 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím kontrolního řádu, mimo jiné i zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění zákona pozdějších předpisů. (Zakonyprolidi.cz, 2014) Jedná se ale pouze o technickou novelu zákona, zcela nový zákon se teprve píše. (Tošner, 2016) 28

Praktická část 7 Metodika 7.1 Metoda a cíl výzkumu Praktická část je zaměřena na zmapování dobrovolnictví u studentů Vysoké školy polytechnické Jihlava, oboru Zdravotně sociální pracovník. Cílem je zmapovat dobrovolnictví u studentů VŠPJ, oboru Zdravotně sociální pracovník. Zjistit a popsat motivace, které vedou studenty k účasti na dobrovolné činnosti. Dále popisuje, v jakých oblastech dobrovolnictví vykonávají nebo dříve vykonávali, jaké motivy je k tomu vedli nebo stále vedou, kde se o dobrovolnictví dozvěděli a zda mají možnost účastnit se supervizí. V rámci praktické části bakalářské práce jsem vzhledem k charakteru zkoumaného vzorku zvolila kvantitativní výzkum pomocí dotazníkového šetření. Dotazník je anonymní a tím zaručuje jistou pravdivost odpovědí. Výhodu v dotazníkovém šetření vidím v tom, že za krátkou dobu zjistím množství informací, které jsou pro mě přehledné a dobře zpracovatelné. Dotazník v elektronické podobě byl rozšířen paní Mgr. Markétou Dubnovou, DiS., pomocí Informačního systému Vysoké školy polytechnické Jihlava. Dále po sociálních sítích a byl určen všem studentům oboru Zdravotně sociální pracovník. Součástí bylo představení, žádost o vyplnění, poděkování všem respondentům a informace o tom, že se v případě nejasností mohou obrátit na zmíněný e-mail. Dotazník obsahoval 16 uzavřených a polouzavřených otázek. První čtyři otázky byly určeny všem studentům oboru Zdravotně sociální pracovníka a ostatní otázky byly už jen pro studenty, kteří se věnují nebo v minulosti věnovali dobrovolnictví. 7.2 Charakteristika výzkumného souboru Výzkum probíhal na Vysoké škole polytechnické Jihlava, Katedra sociální práce, obor Zdravotně sociální pracovník. Výzkum probíhal od 06. dubna 2016 do 16. dubna 2016 a byly osloveni všichni studenti oboru Zdravotně sociální pracovník - celkem 157 respondentů, přičemž počet 29

vyplněných a odevzdaných dotazníků byl 91. Dotazník byl obden aktualizován a připomínán. 7.3 Výzkumné otázky 1. Jaké je zastoupení dobrovolníků mezi studenty oboru Zdravotně sociální pracovník, Vysoké školy Polytechnické, kteří dobrovolnickou činnost vykonávali nebo stále vykonávají. 2. Jaké motivy vedou studenty k vykonávání dobrovolné činností? 3. Do jakých oblastí dobrovolnictví se studenti nejčastěji zapojují? 4. Vede uznání se strany organizace nebo samotných klientů k zvýšení sebeúcty dobrovolníků? 30

7.4 Prezentace dat V předchozím odstavci bylo zmíněno, že respondenti vyplnili celkem 91 dotazníků. Značnou převahu mají ženy, celých 96,7 %, jak je vidět v tabulce níže. Tento výsledek jsem vzhledem ke struktuře studentů (149 žen a 8 mužů) předpokládala. Tabulka 1: Pohlaví respondentů, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Odpověď ni pi žena 88 96,7 % muž 3 3,3 % Celkový součet 91 100,0 % Následující graf popisuje zastoupení studentů podle věku. Největší zastoupení má věková kategorie 18 22 let (65,9 %). 3,3 % 30,8 % 65,9 % 18-22 23-26 27 a více Graf 1: Věk respondentů, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 31

5,5 % ano ne 94,5 % Graf 2: Přinos dobrovolnické práce pro společnost, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 S narůstajícím počtem sociálních problémů je potřeba využívat pomoc druhých osob a tím přispívat k soudržnosti a začleňování osob na okraji společnosti. Z 95% se i studenti shodují na tom, že je dobrovolnická práce pro společnost přínosná. Pouze 5,5 % si myslí opak. 32

ano, dobrovolníka momentálně nevykonávají, ale zkusili by to znovu 37,4 % ne, ale chtěli by dobrovolníka v budoucnu vykonávat 25,3 % ne, a ani by v budoucnu dobrovolníka vykonávat nechtěli ano, a stále dobrovolníka vykonávají 16,5 % 15,4 % ano, a nechtěli by znovu 5,5 % 0,00% 10,00% 20,00% 30,00% 40,00% Graf 3: Důvody k nevykonávání dobrovolnictví, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Další otázka se zabývala tím, zda se studenti věnují nebo někdy věnovali dobrovolnické činnosti. Z grafu nad tímto textem je patrné, že největší zastoupení (37,6 %) mají studenti, kteří někdy dříve dobrovolnictví vykonávali a rádi by se k tomu v budoucnu vrátili. K tomuto grafu se vztahuje i výzkumná otázka, pomocí které jsem chtěla zjistit, jaké je zastoupení dobrovolníků mezi studenty oboru Zdravotně sociální pracovník, Vysoké školy Polytechnické, kteří dobrovolnickou činnost vykonávali nebo stále vykonávají. Celkový počet respondentů, kteří zvolili kladnou odpověď, tedy, že dobrovolnictví vykonávali nebo stále vykonávají, činí 58,3 %, což je nadpoloviční většina. Z tohoto počtu 5,5 % uvedlo, že dobrovolnictví vykonávalo, ale znovu by se již nezapojili. 33

13,2 % 7,9 % 2,6 % nedostatek času chybí finanční odměna 18,4 % 79,0% nevím, jakým způsobem se dobrovolníkem stát chybí motivace 31,6 % nevidím v tom smysl nikdy mě to nenapadlo Graf 4: Důvody k nevykonávání dobrovolnictví, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Respondenti (41,8 %), kteří u předchozí otázky odpověděli, že se dobrovolnictví nevěnují, ale v budoucnu by chtěli, nebo že se dobrovolnictví nevěnují a ani by se dobrovolníkem stát nechtěli, se týkala následující otázka, která se dotazovala, z jakého důvodu nikdy dobrovolnou činnost nevykonávali. Jako nejčastější důvod byl uváděn nedostatek času (79 %) a hned potom absence finanční odměny (31,6 %). Odpověď, kterou uvedlo 18,5 % studentů, zněla, že nevědí, jak se dobrovolníkem stát i přesto, že ve dnech 5. 12 až 12. 12. 2015 pořádala Katedra sociální práce VŠPJ a Poradenské centrum VŠPJ, Týden dobrovolnictví na VŠPJ, kterého jsem se osobně zúčastnila. Představili se zde organizace, které s dobrovolníky spolupracují a informovali o tom, jakým způsobem se může člověk dobrovolníkem stát. Jednalo se například o Fokus Vysočina, Domov seniorů Stříbrné terasy Jihlava, Dům s pečovatelskou službou Luka nad Jihlavou, Naděje pro život Jihlava, Oblastní charita Jihlava a jiné. 34

dobrovolnictví v sociálních službách dobrovolnictví s dětmi a mládeží dobrovolnictví v kultuře dobrovolnictví při mimořádných dobrovolnictví ve zdravotnictví dobrovolnictví v církvích a dobrovolnictví ve sportu komunitní dobrovolnictví dobrovolnictví v ekologii Sbor dobrovolných hasičů virtuální dobrovolnictví 16,7 % 14,8 % 13 % 11,1 % 11,1 % 7,4 % 5,6 % 1,9 % 1,9 % 50 % 53,7 % 0,00% 20,00% 40,00% 60,00% Graf 5: Oblasti vykonávání dobrovolnictví, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 K tomuto grafu se vztahuje další výzkumná otázka, která měla za cíl zjistit, jaké motivy vedou studenty k vykonávání dobrovolné činnosti. Při této otázce mohli respondenti zvolit více odpovědí. Celých 53 % odpovědělo, že se věnuje činnostem v sociálních službách a 50 % dobrovolnictví s dětmi a mládeží. Našli se i oblasti, které u studentů oboru Zdravotně sociální pracovník mají nulové zastoupení. Jedná se o dobrovolnictví v kultuře, mezinárodní dobrovolnictví a rozvojová spolupráce a dobrovolnictví firem. Vyskytla se jedna odpověď, která obsahovala Sbor dobrovolných hasičů. Frič a Pospíšilová (2010), se ve svém výzkumu přiklání k tomu, že se jedná o komunitní dobrovolnictví, protože mimo činnost požární ochrany se zapojují i do kulturního a společenského dění v obci. 35

rozdávat radost být užitečný potřeba někomu pomáhat smysluplné vyplnění volného času uplatnění schopností učit se novým věcem práce s konkrétní skupinou osob potřeba seberealizace navazování nových kontaktů navazování nových vztahů přijímat nové výzvy osobní příklad příbuzných nebo nalezení smyslu života víra získání nových zkušeností občanská povinnost 16,4 % 14,6 % 10,9 % 9,1 % 1,8 % 1,8 % 1,8 % 56,4 % 52,7 % 47,3 % 43,6 % 41,8 % 34,6 % 29,1 % 29,1 % 29,1 % 0,0% 10,0% 20,0% 30,0% 40,0% 50,0% 60,0% Graf 6: Důvody k výkonu dobrovolné činnosti, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Pro úplné zodpovězení druhé výzkumné otázky jsou zapotřebí data z výše uvedeného grafu. I u této otázky, která směřovala k důvodům, které vedou studenty k tomu, proč vykonávají dobrovolnou činnost, mohli respondenti zvolit více možností. Tato otázka se vztahuje k cíli mé bakalářské práce, který má za úkol zjistit a popsat motivace, které vedou studenty k účasti na dobrovolné činnosti. Nejčastější motivací u studentů (56 %) je ta, že chtějí rozdávat radost. Tento důvod je podle Mlčáka (2013) považován za konvenční motivaci, kdy respondent pohlíží na dobrovolnictví z morálního hlediska. Stejně tak se můžeme dívat i na druhou a třetí nejčastější odpověď, kterými jsou užitečnost dobrovolníka (52,7 %) a potřeba někomu pomáhat (47,3 %). Čtvrtou nejčastější odpovědí (43,6 %) bylo smysluplné vyplnění volného času a hned dalším motivem bylo uplatnění svých schopností, které uvedlo 41,8 % studentů. Tyto dva motivy uplatňují dobrovolníci, kteří spojují vlastní uspokojení potřeb s konáním dobra pro druhé. Pouze 1 % se dívá na dobrovolnictví jako na občanskou povinnost. 36

50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 38,6 % 26,3 % 19,3 % 17,5 % 15,8 % 10,00% 5,3 % 5,3 % 3,5 % 1,8 % 1,8 % 0,00% Graf 7: Zdroj dobrovolnictví, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Graf nad textem popisuje zdroje, ze kterých se respondenti dozvěděli o tom, že mohou vykonávat dobrovolnictví. Celých 38,6 % odpovědělo, že informaci získali ve škole. Je to prostředí, které nabízí studentům mnoho mimoškolních aktivit a rozhodně k nim patří i nabídka dobrovolnictví. Druhou nejčastější odpovědí, kterou uvedlo 26,3 % studentů, bylo oslovení konkrétní organizací. Dobrovolnická centra a organizace mnohdy oslovují jedince s nabídkami dobrovolnické činnosti. Na posledním místě (1,8 %) byly uvedeny dva zdroje kamarádku a zaměstnání. 37

12,5 % ne ano 87,5 % Graf 8: Nabídky přes VŠPJ, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 I Vysoká škola polytechnická zprostředkovává nabídky dobrovolné činnosti, které jsou studentům rozesílány pomocí Informačního systému z Poradenského centra nebo Katedry sociální práce. Jedna z otázek v dotazníku zněla, zda studenti tyto nabídky využívají. Odpovědi zaznamenává graf nad textem. Pouze 12,5 % respondentů odpovědělo kladně. Důvodem je nedostatek času, který je v mezinárodních výzkumných šetřeních uváděn jako nejzávažnější překážka. Pokud nemají lidé čas, nevykonávají dobrovolnictví. To se potvrdilo i u otázky číslo 5, kde jsem se ptala, z jakých důvodů studenti dobrovolnictví nevykonávají. Celých 79 % respondentů odpovědělo, že z důvodů nedostatku času. 38

13,2 % 28,3 % na střední škole na vysoké škole dříve 58,5 % Graf 9: Začátek výkonu dobrovolnictví, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 S otázkou, zda studenti využívají nabídek zprostředkovaných VŠPJ, úzce souvisí i další, pomocí které jsem zjišťovala, kdy studenti začali s výkonem dobrovolné činnosti. Na střední škole se dobrovolnictví začalo věnovat 58,5 %, což je nadpoloviční většina. Nejmenší zastoupení mají respondenti (13,2 %), kteří se dobrovolnictví začali věnovat ještě před nástupem na střední školu. Procentuální zastoupení je pochopitelné, protože pro výkon formálního dobrovolnictví na území ČR musí být člověk starší 15 - ti let. 39

9,4 % 13,2 % příležitostně např. jednorázové akce typu veřejné sbírky oba dva typy pravidelně 77,4 % Graf 10: Frekvence dobrovolnictví, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Další otázka byla směřovaná na to, zda studenti, kteří se dobrovolnictví věnují, vykonávají činnost pravidelně. Nejvíce studentů odpovědělo, že se dobrovolnictví věnují jen příležitostně. Jednalo se o 77,4 % studentů. Pravidelně se dobrovolnictví věnuje 9,4 % studentů. Obě možnosti uvedlo 13,2 % studentů. 40

46,3 % 53,7 % ne ano Graf 11: Dobrovolnictví ošetřeno smlouvou, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Z dobrovolníků, kteří se věnovali nebo stále věnují dobrovolnictví, má 46,3 % dobrovolnickou činnost ošetřenou smlouvou. V otázce číslo 5 jsem se ptala, kde studenti vykonávají dobrovolnictví nejčastěji. Z odpovědí vyplynulo, že 53,7 % respondentů vykonává dobrovolnictví v sociálních službách. Tito studenti mají dobrovolnou činnost z 62 % ošetřenou smlouvou. U dobrovolnictví s dětmi a mládeží to je 44, 4 %. Ti, kteří vykonávají dobrovolnictví v oblastech, jako je kultura nebo ekologie, smlouvu nevlastní. 41

5,8 % 17,3 % 51,9 % ne, ani nemají zájem ne, ale mají zájem ano, nevyužívají je ano, využívají je 25,0 % Graf 12: Účast na supervizi, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Otázka zaměřená na supervizi ukazuje, kolik procent studentů má možnost se supervize účastnit a kolik procent tuto možnost využívá. Velké procento studentů (76,9 %) vůbec nemá možnost se supervizí účastnit, protože organizace, ve které dobrovolnictví vykonávají, jim tuto možnost nenabízí a 17,3 % možnost supervizí má, ale nevyužívá jich. To je v součtu 94,2 % studentů, kteří nejsou pod supervizí. Z toho 25 % respondentů možnost supervizí nemá, ale kdyby byla, navštěvovali by je. Jen malé procento (5,8 %) využívá možnosti nabízených supervizních setkání. 29,6 % respondentů, kteří vykonávají dobrovolnictví v sociálních službách, uvedlo, že možnost supervizí nemají, ale zájem jeví. 42

80,00% 70,6 % 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% 21,6 % 15,7 % 3,9 % 2 % 2 % 2 % Graf 13: Využití zkušeností z dobrovolnické činnosti, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Z grafu je možné vyčíst, kde všude studenti využívají nabyté zkušenosti a dovednosti z dobrovolnické práce. U této otázky bylo možné uvést více možností a také napsat svoji vlastní odpověď. Nejčastěji studenti uváděli, že své zkušenosti a dovednosti využívají ve škole 70,6 %. Jako druhou nejčastější odpověď (21,6 %) uváděli, že zkušenosti a dovednosti, které dobrovolnictvím získají, už dále nevyužívají. Po dvou procentech bylo uváděno využití zkušeností z dobrovolnické práce na praxi, v osobním životě a při výkonu dobrovolnictví. 43

50,0% 40,0% 47,2 % 41,5 % 30,0% 20,0% 10,0% 7,6 % 3,7 % 0,0% spíše ano ano spíše ne ne Graf 14: Rozvoj sebeúcty, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Další otázka byla směřovaná na to, zda přispívá dobrovolnická práce k rozvoji sebeúcty studentů. Na výběr byly pouze čtyři možnosti a záměrně jsem vynechala odpověď nevím, abych studenty přiměla k zamyšlení se nad touto otázkou. Kladně odpovědělo 88,7 %, z toho 47,2 % označilo odpověď spíše ano a 41,5 % ano. Záporně odpovědělo 11,3 % studentů. 44

60,0% 56,6 % 50,0% 40,0% 30,0% 32,1 % 20,0% 10,0% 7,6 % 3,8 % 0,0% spíše ano ano spíše ne ne Graf 15: Uznání za dobrovolnickou práci, Zdroj: vlastní zpracování, 2016 Výše uvedený graf popisuje, zda se dobrovolníkům za svoji práci dostává uznání ze strany organizace nebo samotných klientů. I v tomto případě, stejně jako u předchozí otázky, převažuje kladná odpověď. Spíše ano odpovědělo 56,6 % respondentů. Toto vyhodnocení bylo spolu s grafem číslo 14 součástí čtvrté výzkumné otázky: vede uznání se strany organizace nebo samotných klientů ke zvýšení sebeúcty dobrovolníků? Abych mohla odpovědět na výzkumnou otázku, porovnala jsem odpovědi z grafu číslo 14 s odpověďmi z grafu číslo 15. Respondenti, kteří odpověděli kladně na otázku, zda se jim dostává uznání za dobrovolnickou práci, odpovědělo v 89,4% kladně i na otázku, zda dochází při výkonu dobrovolnictví k rozvoji jejich sebeúcty. 45