Sjednocení Itálie a Německa výukový materiál
Itálie
Camillo Cavour http://upload.wikimedia.org/wikipedia/com mons/c/c2/camillo_benso_cavour_di_ci seri.jpg premiér Sardinského království, hlavní iniciátor sjednocení Itálie pod vládou savojské dynastie
Risorgimento: sjednocení snem italských revolucionářů od 20. let (neúspěšný pokus v letech 1848 9) sjednocení cestou shora (zásahem vlád) i zdola (Mladá Itálie) politická rozdrobenost 8 států (nevýznamné postavení v mezinárodních vztazích) hlavní překážkou hospodářského rozvoje (cla, ochranná opatření mezi státy atd.) Sardinské království (Piemont hlavní město: Turín a Sardinie) hospodářsky nejvyspělejší, navíc jediné s původní italskou dynastií (savojská Viktor Emanuel II.), v čele sjednocovacího procesu (premiér Cavour)
s podporou Francie vyhlásil sardinský král válku Rakousku 1. fáze sjednocení: 1859 porážka Rakouska u Magenty a Solferina výsledek porážky: připojení Lombardie a střední Itálie (Parma, Modena, Toskánsko svržení prorakouských vlád lidovým povstáním, většina papežského státu připojeno plebiscitem) k Sardinskému království (viz mapa)
Zdroj: Čapek, V. a kol. (1994): Dějepis. Novověk, III. díl
1860 rolnické povstání na Sicílii podpořil Giuseppe Garibaldi (viz obr.) se svými dobrovolníky ( tažení tisícovky z Janova na Sicílii) porážka neapolského krále dobyté území předáno sardinskému králi (viz karikatura) sjednocení cestou zdola březen 1861 Viktor Emanuel II. (1861 1878) v čele vyhlášeného Italského království (hlavním městem prozatím Turín) bez Benátek a Říma
Giuseppe Garibaldi http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/08/garibaldi.jpg italský národní hrdina a hlavní strůjce sjednocení
Garibaldi pomáhá do boty Viktorovi Emanuelovi se slovy: Když to nepůjde, zkuste trochu víc prachu (britský časopis Punch 1860)
2. fáze sjednocení: 1866 porážka Rakouska Prusy v bitvě u Sadové (blízko Hradce Králové) Itálie jako spojenec Pruska získala Benátsko 1870 po porážce Napoleona III. (papež pod ochranou francouzských jednotek) v pruskofrancouzské válce připojen k Itálii i Řím (1871 nové hlavní město) papeži vymezena jen část Říma (Vatikán)
Italské království v čele s Viktorem Emanuelem II. (viz na obr.) bylo konstituční monarchie rozdíl mezi průmyslovým (vyspělým) severem a zemědělským (chudým) jihem (emigrace do zámoří, mafie) se dále prohloubil snaha o imperiální (koloniální) politiku (zisk kolonií v severní a východní Africe) kvůli tomu členem Trojspolku
Německo
Otto von Bismarck http://upload.wikimedia.org/wikipedia/ commons/9/91/otto-von-bismarck.jpg pruský ministerský předseda, od roku 1871 říšský kancléř, hlavní iniciátor sjednocení ( krví a železem )
sjednocení cestou shora politická roztříštěnost od Vídeňského kongresu: Německý spolek (cca 40 států) překážky sjednocení: - rakouský vliv v Německém spolku a obava okolních států (Francie, Rusko) ze silného Německa; i obava menších německých států (zejm. Bavorska katolíci) ze silného protestantského Pruska (militarismus) soupeření Rakouska (v čele Německého spolku) a Pruska (v čele celního spolku zavedení jednotného vnitřního trhu bez účasti Rakouska) o vedoucí roli v Německu (1849 1866)
Bismarck představitelem a mluvčím velkostatkářů (tzv. junkerů ze severovýchodního Pruska) ovládají armádu i státní správu a průmyslníků CÍL: vyloučit Rakousko z procesu rozhodování o německých záležitostech, sjednotit Německo pod pruským vedením a učinit z něj nejmocnější evropskou zemi (odpůrce parlamentního zřízení) pruským králem Vilém I. (hohenzollernská dynastie) 1864 Rakousko vtaženo do války s Dánskem (o Šlesvisko a Holštýnsko)
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9a/schlacht-bei-koeniggraetz-von-georg-bleibtreu.jpg spory o správu získaných území (Prusko Šlesvicko, Rakousko Holštýnsko) záminkou pro válku (Rakousko v mezinárodní izolaci) 3.7. 1866 drtivá porážka Rakušanů u Hradce Králové (Sadová) pruská armáda tzv. jehlovka: nabíjení pušky zezadu (třikrát až čtyřikrát větší palební rychlost) a vleže
útrapy obyvatel českých zemí postup vítězných Prusů až k Mikulovu (ohrožení Vídně) Bismarckova nabídka velkorysého míru: nechce pokořit Rakousko úplně, počítá s ním jako budoucím spojencem (Trojspolek) výsledky uzavřeného (pražského) míru: - vynucení souhlasu se zřízením Severoněmeckého spolku (21 států na sever od Mohanu viz mapa) pod vedením Pruska: konfederace (celní jednota i s jihoněmeckými státy) se společnou měnou i zahraniční politikou, pruský král prezidentem spolku a vrchním velitelem armády - i přes vítězství nad Italy (spojenci Pruska) ztráta Benátska
Severoněmecký spolek: http://en.wikipedia.org/wiki/north_german_confederation#mediaviewer/file:map-ndb.svg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7 /7f/Anton_von_Werner- Kaiserproklamation,_zweite_Fassung_1882-1.jpg jihoněmecké státy (např. Bavorsko) pod vlivem Francie k dokončení sjednocení nutno porazit Napoleona III. (1870 1871 úspěšná prusko-francouzská válka) 18. 1. 1871 v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles vyhlášeno Německé císařství
Vilém II. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/co mmons/7/76/keisari_vihelm_ii.jpg německý císař v letech 1888 1918 ( vilémovské Německo )
Vilémovské Německo: federativní stát (převaha Pruska) v čele s císařem (Vilém I. i pruským králem) a říšským kancléřem (Bismarck) největší výkonná moc, i vliv na zahraniční politiku podpora hospodářského rozvoje (hlavně Porúří Porýní) po Velké Británii a USA průmyslově nejvyspělejší stát světa snaha vnitřně sjednotit kulturně i hospodářsky různorodou říši vůči dělníkům politika cukru a biče (sociální zákonodárství) kapitálová a koloniální ( opožděná ) expanze do jižní a východní Afriky, Turecka (projekt tzv.
bagdádské dráhy) a Číny (Tichomoří), budování mohutného obchodního a válečného loďstva ohrožení nadvlády Velké Británie (spory) Trojspolek (příprava na válečný konflikt)
Použitá literatura: Augusta, P. a kol. (1997): Dějiny novověku, II. díl. SPL-Práce Albra, Praha, 79 s. Čapek, V. a kol. (1994): Dějepis. Novověk, III. díl (1848-1871). Práce-SPL, Praha, 53 s. Hlavačka, M. (1997): Dějiny moderní doby, 1. díl (1870-1918). Fortuna, Praha, 62 s.