MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2013 ZDENĚK DOBROVOLNÝ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Porovnání výnosových a kvalitativních parametrů vybraného sortimentu odrůd brambor Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Miroslav Jůzl, CSc. Vypracoval: Zdeněk Dobrovolný Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma,,porovnání výnosových a kvalitativních parametrů vybraného sortimentu odrůd brambor vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne.... podpis bakaláře...

PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce panu prof. Ing. Miroslavu Jůzlovi, CSc. za podporu při výzkumu a cenné rady při psaní práce. Velké poděkování patří také Ing. Bohdanu Jůdovi ze Šlechtitelské stanice VESA Česká Bělá, a.s., kde byl založený polní pokus. Od Ing. Bohdana Jůdy jsem získal mnoho praktických rad a informací, které jsem využil v této práci.

ABSTRAKT Předložená bakalářská práce se zabývá výnosem a kvalitou vybraného sortimentu odrůd brambor. Polní pokus byl založen v roce 2011 a 2012 ve Šlechtitelské stanici VESA Česká Bělá, a. s. dceřiná společnost VESY Velhartice, a. s. V pokuse byly sledovány konzumní odrůdy z kategorie velmi rané (Monika, Suzan, Magda, kříženec), rané (Adéla, Bohemia, Barbora, Terka, Vendula, Marabel) a polorané (Nancy, Vlasta, Lolita, Red Anna, Bella). Mezi zahraniční odrůdy patří Marabel a Lolita. Do pokusu byl zařazen jeden velmi raný kříženec pod označením CH 102/7NT. Hodnocení se provádělo po sklizni v roce 2011 a 2012, bylo zaměřeno na výnosotvorné ukazatele (hektarový výnos, počet hlíz na trs) a kvalitativní vlastnosti odrůd brambor (stolní hodnota, varný typ). Klíčová slova: brambory, odrůdy, výnos, kvalita, stolní hodnota The ABSTRACT This presented thesis deals with yield and the quality of selected range of potato varietes. The field experiment was established in 2011 and 2012 in the potato cultivation station VESA Česká Bělá - joint-stock company as subsidiary of VESA Velhartice. The varieties from category very early (Monika, Suzan, Magda, hybrid), from category early (Adéla, Bohemia, Barbora, Terka, Vendula, Marabel) and semi-early (Nancy, Vlasta, Lolita, Red Anna, Bella) were monitored in this experiment. The potatoes as Marabel and Lolita belongs to the foreign varieties. Even a very early hybrid under the designation CH 102/7NT was tested. Evaluation was done after harvest in 2011 and 2012. The evaluation focused on indicators as (hectare yield, number of tubers per bunch) and qualitative characteristics of varieties of potatoes (the table value, cooking type). The keywords: potatoes, varieties, yield, quality, cooking quality

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 2.1 Původ a historie brambor... 10 2.2 Význam pěstování brambor... 11 2.3 Botanická charakteristika... 11 2.3.1 Soustava nadzemních orgánů... 12 2.3.2 Soustava podzemních orgánů... 13 2.4 Složení hlízy bramboru... 13 2.5 Choroby bramboru... 14 2.5.1 Fyziologické choroby bramboru abiózy... 14 2.5.2 Virové choroby bramboru... 15 2.5.3 Houbové choroby bramboru... 17 2.5.4 Bakteriální choroby bramboru... 19 2.5.5 Choroby bramboru způsobené fytoplasmami... 20 2.6 Škůdci bramboru... 21 2.6.1 Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata)... 21 2.6.2 Drátovci (Elateridae)... 21 2.6.3 Dřepčík bramborový (Melolontha melolontha)... 22 2.6.4 Háďátko bramborové (Globodera rostochiensis)... 22 2.6.5 Mšice broskvoňová (Myzus persicae)... 22 2.7 Sadba brambor... 22 2.7.1 Množení sadby... 23 2.7.2 Mechanická příprava sadby... 23 2.7.3 Biologická příprava sadby... 24 2.7.4 Chemická příprava sadby... 25 2.7.5 Potřeba sadby... 25 2.8 Agrotechnika pěstování brambor... 25 2.8.1 Stanoviště... 25 2.8.2 Zařazení v osevním postupu... 26 2.8.3 Zpracování půdy... 26 2.8.3.1 Podzimní zpracování půdy... 26 2.8.3.2 Jarní zpracování půdy... 27 2.8.3.3 Technologie odkameňování... 27 2.8.4 Hnojení a výživa brambor... 28 2.8.4.1 Hnojení dusíkem... 28

2.8.4.2 Hnojení fosforem... 29 2.8.4.3 Hnojení draslíkem... 29 2.8.5 Sázení... 30 2.8.6 Ochrana proti škodlivým činitelům... 30 2.8.7 Sklizeň brambor... 31 2.8.8 Skladování... 31 2.9 Ekonomika pěstování brambor... 32 2.10 Tvorba výnosu... 33 2.10.1 Výnosotvorné prvky... 34 2.11 Rozdělení brambor... 34 2.11.1 Podle hospodářského využití... 34 2.11.2 Podle jakosti na varné typy... 35 2.11.3 Podle délky vegetační doby (ranosti)... 35 2.12 Kvalita brambor... 35 2.13 Stolní hodnota brambor a varný typ... 36 2.13.1 Varný typ... 36 2.14 Odrůdy pěstované v ČR... 37 3 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE... 38 4 METODIKA POKUSU... 39 4.1 Pracoviště polního pokusu... 39 4.2 Půdní a klimatické podmínky v místě pokusu... 39 4.3 Polní pokus v roce 2011... 40 4.3.1 Půdní podmínky... 40 4.3.2 Klimatické podmínky... 40 4.3.3 Založení pokusu... 41 4.3.4 Polní deník pokusu... 41 4.3.5 Sklizeň a analýza vzorků... 42 4.4 Polní pokus v roce 2012... 42 4.4.1 Půdní podmínky... 42 4.4.2 Klimatické podmínky... 43 4.4.3 Založení pokusu... 43 4.4.4 Polní deník pokusu... 43 4.4.5 Sklizeň a analýza vzorků... 45 4.4 Stanovení stolní hodnoty... 45 4.5 Charakteristika jednotlivých odrůd... 46 4.5.1 Odrůdy velmi rané... 46

4.5.2 Odrůdy rané... 48 4.5.3 Odrůdy polorané... 50 5 DOSAŽENÉ VÝSLEDKY A JEJICH POROVNÁNÍ... 53 5.1 Porovnání výnosu a počtu hlíz... 53 5.2 Porovnání stolní hodnoty a varného typu... 54 6 DISKUZE... 55 7 ZÁVĚR... 57 8 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY... 59 9 SEZNAM OBRÁZKŮ... 61 10 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ... 62 11 PŘÍLOHY... 63

1 ÚVOD Tato práce je zaměřena na porovnání výnosových a kvalitativních parametrů vybraných konzumních odrůd brambor. Brambory jsou velmi hodnotnou potravinou pro člověka. Mají všestranné využití, nejen pro lidskou výživu, ale i jako krmivo pro hospodářská zvířata a jako surovina ve zpracovatelském průmyslu. Brambory jsou v našem jídelníčku stále naší základní potravinou a jen těžko si můžeme představit, že před více než sto padesáti lety byly ještě neznámé. Brambory mají původ v Jižní Americe, do Evropy byly dovezeny Španěly v roce 1565 z Peru. Do Čech pronikly během třicetileté války z Německa. Velký rozmach pěstování brambor v evropském zemědělství počátkem 19. století ochránil Evropu od cyklických hladomorů. Praktickými pokusy bylo prokázáno, že se člověk může živit pouze bramborami i delší dobu bez negativních následků pro zdraví organismu. Mezi látky s pozitivním vlivem patří vitaminy (především vitamin C a některé vitaminy ze skupiny B), vláknina, antioxidanty a minerální látky (např. selen, draslík, fosfor, vápník). Brambory patří k nejstarším pěstovaným plodinám na naší planetě. Zařazují se mezi celosvětově nejvýznamnější zeleninu. Oblibu si brambory získaly především nenáročností na přírodní podmínky a mimořádně vysokými hektarovými výnosy. České bramborářství má reálné a perspektivní možnosti navazovat na úspěšné pěstování této významné polní plodiny, která je stále řazena k našim základním a zdravým antiskorbutickým potravinám. Výnos a kvalitu brambor ovlivňuje výběr pozemku, podzimní a jarní příprava půdy, hnojení, příprava sadby, výsadba a následná péče o plodinu. Je důležitá ochrana proti chorobám a škůdcům, příprava na sklizeň, posklizňová úprava a skladování. Pro zemědělskou výrobu mají brambory význam i tím, že jsou důležitou složkou osevního postupu, náleží k plodinám, které svou biologií i agrotechnikou přispívají ke zlepšení podmínek růstu a vývoje následných plodin, tj. nakypřují a odplevelují půdu, pomáhají vyrovnat poměr rostlinných živin v půdě, nevyčerpávají nadměrně půdní vláhu a podporují zvyšování úrodnosti půdy. 9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Původ a historie brambor Brambor hlíznatý (Solanum tuberosum) botanicky náleží do rodu lilek (Solanum Tourn.) a čeledě lilkovitých (Solanaceae Pers.). Spolu s kukuřicí a tabákem patří k významným plodinám, které byly do Evropy dovezeny po objevení Ameriky. V oblasti And a na území dnešní Columbie, Ekvádoru, Peru a části Chile pěstovali domorodí indiáni brambory, které nazývali papas. Vypěstované hlízy byly zpracovávány na potravu, která měla význam chleba. Podle Cooka byly brambory důležitým obchodním artiklem. Do Evropy byly brambory dovezeny nejdříve z Peru přes Španělsko, roku 1565 (Solanum andigenum). Odtud se postupně rozšířily jako vzácná zahradní okrasná a léčivá barevně kvetoucí rostlina, s hlízami rohlíčkovitého tvaru a červenou slupkou. V roce 1585 byly do Anglie dovezeny kulturní brambory (Solanum tuberosum), které pocházely z pobřeží Chile. Byly to bíle kvetoucí rostliny s kulatými hlízami a světlou slupkou, které se později staly základem evropských odrůd bramborů (Jůzl et al., 2000). Do Čech je z Německa přivezl v roce 1628 lékárník Jiří Agricola z Jáchymova a předkládal je na hostině pořádané na oslavu opevnění města Jáchymova. Proslavená pěstováním brambor byla i zahrada irských františkánů z kláštera na pražském Novém Městě. Z tohoto období pochází také nejstarší české pojmenování brambor zemské jablko. V letech 1770 až 1773 dala Marie Terezie dovést značné množství brambor z Pruska. Podle jména této země a jejich obyvatel Braniborů jim lidé začali říkat brambury a odtud vznikl dnešní název brambory. Marie Terezie rozeslala po zemi kněží, kteří přesvědčovali lid o užitečnosti pěstování brambor. Dopomohla k tomu velká neúroda a hlad v zemi. V Čechách se od 70. let 18. století začínají pěstovat brambory ve velkém jako hlavní potrava chudých lidí. Vyřešily do té doby závažný problém hladomoru a rychle se přicházelo i na další způsoby jejich využití - nahradily žito v lihovarech a začaly vznikat první škrobárny (Houba et al., 2007). V současné době se plocha brambor, pěstovaných v České republice, pohybuje na úrovni 25 tisíc hektarů z toho asi 3,2 tisíce ha sadby, cca 4 tisíce ha je určeno pro výrobu škrobu a cca 7 až 8 tisíc ha u malopěstitelů. 10

2.2 Význam pěstování brambor Brambory jsou hodnotná potravina. Dodávají lidskému organismu škrob, balastní látky, kvalitní bílkoviny, vitaminy, minerální a rostlinné látky. V minulých desetiletích patřilo k základním zemědělským činnostem pěstování brambor. Patří k nezastupitelným plodinám v osevním postupu. Přispívají k udržování půdní struktury a úrodnosti. Proti dřívějšímu velkému zastoupení se jejich plochy dnes několikanásobně zmenšily. Ochrana rostlin v průběhu vegetace a způsob sklizně vede k vyšším výnosům, lepší kvalitě i lepšímu odbytu brambor (Houba et al., 2007). Bohužel plochy pro pěstování brambor v České republice dlouhodobě klesají. V roce 1990 zabíraly brambory v ČR 109 664 hektarů polí, o deset let později 69 236 hektarů. V roce 2010 to bylo už jen 27 079 hektarů. Své místo si brambory celkem drží na zahrádkách, kde se pěstují dohromady asi na 7 000 hektarech půdy. V minulém roce činila plocha pěstovaných brambor 23 652 hektarů. Na úkor brambor se pěstuje více kukuřice pro přibývající bioplynové stanice. Od roku 1990 do loňska klesla rozloha bramborových polí na čtvrtinu. [1] 2.3 Botanická charakteristika Brambor hlíznatý je dvouděložná rostlina náležící do botanické čeledi lilkovitých (Liliaceae), stejné jako rajčata, lilek, tabák a rulík. Vyznačuje se charakteristickým zdužnatělým stonkem, hlízou, která tvoří jedlou část rostliny. Je jednoletou bylinou, která může být rozmnožována generativně i vegetativně. Téměř ve všech zemích i u nás se kulturní brambor rozmnožuje na běžných produkčních plochách vegetativně hlízami. Zásobní látkou je polysacharid škrob, jehož obsah se běžně pohybuje od 12 do 23 % v původní hmotě. Bramborový trs se skládá z nadzemní a podzemní části (Zimolka et al., 2008). Obr. č. 1: Vývojové fáze bramboru [2] 11

2.3.1 Soustava nadzemních orgánů Charakter nadzemní části trsu je ovlivněn tvarem a typem natě. Typ natě určuje architekturu porostu. Všeobecně se rozlišuje stonkový typ a listový typ. Podle tvaru trsu se rozeznává tvar kuželovitý, zarovnaný a deštníkovitý. Stonek je různě tlustý a dlouhý. Na průměru je stonek nepravidelně obdélníkovitý, trojúhelníkovitý, někdy okrouhlý (Jůzl et al., 2000). Listy jsou lichozpeřené, barvy hnědozelené, tmavozelené až světlezelené více či méně ochlupené. List se skládá z řapíku prodlouženého ve vřeteno a z lístků, lístečků, palistů a palístků. Květenství je dvojvijan, umístěný na vrcholu stonku. Květy jsou většinou pětičetné. Květ se skládá z pěti kališních kvítků, pěti korunních lístků, pěti tyčinek s krátkými nitkami a prašníky a z pestíků. Brambory jsou samosprašnou rostlinou, ale mohou být opyleny i hmyzem. Plodem brambor jsou zelené dvoupouzdré bobule, které obsahují jedovatý alkaloid solanin (Zimolka et al., 2008). Obr. č. 2: Trs bramboru a jeho orgány: a mateřská hlíza, b nadzemní stonek, c křídlení stonků, d list, e konečný lístek, f postranní pérový lístek, g mezilístky, h srůst lístků, ch květ, i květenství, j plodenství, k plod se semeny, l dceřiné hlízy, m podzemní část druhého stonku, n stolon, o soustava adventních kořenů (Jůzl et al., 2000) 12

2.3.2 Soustava podzemních orgánů Podzemní část je tvořena kořenovou soustavou, složenou z většího počtu bohatě větvených stonkových a stolonových kořenů. Délka stolonů působí na rozložení hlíz pod trsem. Stolony postupně dužnatí, tloustnou a na koncích vytvoří hlízu nejcennější část rostliny. Každá hlíza má část korunkovou s vrcholovým očkem s několika dalšími očky, část pupkovou, spojenou se stolonem, kde je oček málo. Očka jsou mělká až hluboká. Pro zpracování jsou vhodnější hlízy s mělkými očky (Houba et al., 2007). 2.4 Složení hlízy bramboru Brambory jsou velmi hodnotnou, oblíbenou a chutnou potravinou. Obsahují řadu nutričně významných látek a jsou nejlepším potravinovým koncentrátem a levným zdrojem energie. Do kategorie látek kalorických náleží škrob, dusíkaté látky a tuk. Mezi nekalorické látky patří jednak látky pochutinové, které mohou mít vedle účinnosti na vůni a chuť i význam nutriční (minerální látky, organické kyseliny, aromatické látky, fenoly a glykosidy). Ostatní látky polysacharidy mimo škrobů, vitaminy, enzymy a barviva. Hlíza bramboru obsahuje podle odrůdy, termínu délky i sklizně a způsobu skladování asi 20 % sušiny a 80 % vody. Podstatnou část sušiny brambor tvoří škrob. Konzumní odrůdy ho obsahují 11 16 %. Mezibuněčné složky vytvářejí polysacharidy, které jsou označovány jako vláknina potravy (hrubá vláknina, celulóza, hemicelulózy, pentózany a pektin). Dusíkaté látky (hrubé bílkoviny) představují jeden z nejvýznamnějších komplexů sloučenin. Spolu vytvářejí nutriční a kalorickou hodnotu bramborové hlízy. Nejdůležitějším podílem dusíkatých látek jsou bílkoviny (v průměru kolem 50 % obsahu). Tuky jsou obsaženy v hlízách ve velmi malé koncentraci (0,1 % čerstvé hmoty). Z cukrů jsou zastoupeny monosacharidy, glukóza, fruktóza a disacharid sacharóza (kolem 0,5 % čerstvé hmoty). Cukry se podílejí na chuti kuchyňsky upravených hlíz zjemnění. Vitaminy řadí brambory mezi potraviny zvláštního významu. Vitamin C významný antioxidant. Brambory obsahují také některé vitaminy ze skupiny B: thiamin (B 1 ), riboflavin (B 2 ), nikotinamid (B 3 ). V dužnině bramborových hlíz se vyskytují rostlinné pigmenty - karotenoidy (jsou nositelem žlutého zbarvení dužniny). Červené a modré zbarvení je způsobeno 13

anthokyany, které jsou rozpuštěny v buněčné šťávě buněk peridermu a ve vnější korové vrstvě. Polovinu všech minerálních látek představuje draslík (1,7 2 % v sušině). Dále je zastoupen fosfor, hořčík, vápník, síra, sodík, železo, mangan, zinek, měď a selen. Ve výživě lidí zaujímají přední místo antioxidanty. Obsahují nejvíce polyfenolů a vitaminu C, jsou zde zastoupeny i karotenoidy a anthokyany. Rostliny bramboru mohou přijímat a v hlízách kumulovat nebezpečné cizorodé látky těžké kovy, dusičnany, či rezidua pesticidů. Při smažení, grilování se vytváří nebezpečný akrylamid (Čepl et al., 2009). Tab. č. 1: Průměrné hodnoty obsahu významným látek v bramborové hlíze (Jůzl et al., 2000) Látka Obsah v původní hmotě (%) v sušině (%) Voda 76,3 - Sušina 23,7 - Škrob 17,5 73,8 Celkový cukr 0,5 2,1 Hrubé dusíkaté látky 2,0 (N x 6,25) 8,4 Celkový tuk 0,1 0,4 Celkový popel 1,1 4,6 Vitamin C 15,000 mg % 63,6 mg % Thiamin (B 1 ) 0,110 mg % 0,4 mg % Riboflavin (B 2 ) 0,051 mg % 0,2 mg % Solanin 7,5 mg % 35 mg % 2.5 Choroby bramboru Brambory jsou napadány celou řadou chorob a škůdců. Poškození listů, kořenů a stolonů má negativní vliv na výnos a zhoršuje kvalitu hlíz znehodnocení. 2.5.1 Fyziologické choroby bramboru abiózy Mezi tyto choroby se řadí genetické poruchy, poruchy ve výživě, poškození herbicidy a desikanty. Zjistitelné jsou na nati v době vegetace a na hlízách. Nejsou přenosné z rostliny na rostlinu. K nejznámějším fyziologickým chorobám patří: hlízkování, dutost hlíz, rozprasky hlíz, zmlazování hlíz, nitkovitost klíčků, prorůstání klíčků, bujení lenticel, rzivost dužniny, šedivost dužniny, fyziologická svinutka, poškození nízkými teplotami a krupobití (Jůzl et al., 2000). 14

Obr. č. 3: Dutost hlíz Obr. č. 4: Rzivost dužiny [4] 2.5.2 Virové choroby bramboru Po houbové chorobě plísni bramborové představují nejvýznamnější skupinu chorob brambor. Viry se mohou vyskytovat v různých kmenech, vyznačují se různými projevy agresivitou i škodlivostí (různé formy mozaiky, zkadeření, nekrózy, deformace a stáčení listů, inhibice růstu). Virové choroby škodí i na hlízách (nekrózy slupky, dužniny hlíz). Odrůdy brambor vykazují rozdílnou náchylnost k jednotlivým virovým chorobám. Přítomnost virů se zjišťuje laboratorními metodami, nejčastěji imunoenzymatickou metodou ELISA, která je vysoce spolehlivá. Veškeré virové choroby brambor jsou přenosné sadbou, proto je nutné sázet pouze kvalitní a certifikovanou sadbu. Mezi další způsoby přenosu viru patří přenosy savým hmyzem mšice, mechanicky šťávou, dotykem. Ochrana proti mšicím se musí provádět včas a opakovaně používat insekticidy s rychlým účinkem. V množitelských porostech je nutno provádět negativní výběry (selekce). Odstraněním infekčních zdrojů (virové, bakteriální) se zamezí interní šíření chorob (Rasocha et al., 2008). Nejdůležitější viry bramboru: Svinutka bramboru (PLRV) Těžká virová choroba, která snižuje výnos až o 80 %, v závislosti na odrůdě, projevu infekce a podmínek pěstování. Příznaky se projevují chlorózou a typickým kornoutovitým stáčením listů spodního později i vyššího patra. Listy jsou tuhé, kožovité, při zmáčknutí praskají. Svinutka je přenášena mšicemi (Rasocha et al., 2008). Y - viróza bramboru (PVX) Stejně jako svinutka patří mezi těžké virózy, které způsobují snížení výnosu až o 70 %. PVX je přenášena jak mšicemi tak i mechanicky šťávou. Příznaky jsou 15

odlišné podle pěstované odrůdy a podle kmenu viru, kterým je rostlina napadena. Projevuje se od velmi slabých symptomů lehké mozaiky až po silné symptomy projevující se výraznou mozaikou, zkadeřením a nekrózou listů. U lehké mozaiky se projevuje primární infekce slabě výrazným žloutnutím částí listu. Sekundární infekce (nemocné hlízy) bývají výraznější. Těžká mozaika a kadeřavost bramboru je charakteristická výraznou mozaikou listů, které jsou většinou zkadeřeny. Listy spodních pater žloutnou, často se ulamují a opadávají (Rasocha et al., 2008). A - viróza brambor (PVA) Těžká virová choroba snižující výnos o 30 40 %. Způsobuje tzv. mírnou mozaiku, většinou spojenou s kadeřením listů. U některých odrůd vyvolává i těžké mozaiky, jejichž příznaky se projevují obvykle za podmračeného a chladnějšího počasí. Je přenášena mšicemi a mechanicky šťávou (Rasocha et al., 2008). X - viróza brambor (PVX) Jedná se o lehkou virózu snižující výnos o 10 30 %, která se přenáší mechanicky šťávou. V současné době je výskyt této choroby nízký, vzhledem k poměrně přesné diagnostice a dalším opatřením. Příznaky souvisejí na pěstovaných odrůdách i kmenu viru. Většinou se projevuje lehkými formami mozaik světlé skvrny na listcích. Lístky bývají mírně zvlněné až zvrásněné (Rasocha et al., 2008). M - viróza brambor (PVM) Lehká virová choroba snižující výnos o 10 30 %. Typický příznakem této virózy je lžicovité stáčení listů podél hlavního nervu, především listů středního a horního patra. Stáčení listů může být doprovázeno různými formami mozaiky, většinou lehké. Viróza přenášena mšicemi a mechanicky šťávou (Rasocha et al., 2008). S - viróza brambor (PVS) Lehké virové onemocnění, které snižuje výnos do 10 %. Výskyt při množení sadby je hodnocen pouze u základní sadby. Většina odrůd spadající pod certifikované stupně je tímto virem zamořena. Vizuální hodnocení příznaků u této virózy je velmi obtížné, neboť projevy bývají latentní. Někdy dochází u infikovaných rostlin k mírnému prohloubení žilek nervů, doprovázené mírným zvrásněním listů. Viróza je snadno přenosná mechanicky šťávou a některými druhy mšic (Rasocha et al., 2008). 16

Na bramborách se mohou vyskytovat i jiné druhy virů. Mezi nejznámější patří Mop - top virus bramboru. Na řezu dužniny jsou zřetelné slabě vystouplé korkovité hnědé kroužky a polokroužky, které znehodnocují konzumní hodnotu. Mezi další druhy virů patří tabákový rattle virus, kroužkovitost tabáku, černá kroužkovitost rajčete, žlutá zakrslost bramboru, virus nekrózy tabáku a další asi tři desítky různých virů, které však nemají velký význam (Jůzl et al., 2000). 2.5.3 Houbové choroby bramboru Houbové choroby zaujímají početnou skupinu škodlivých organismů poškozující podzemní i nadzemní části bramborových rostlin. Rostlinou jsou napadány buďto přímo nebo sekundárně mechanickým poškozením. V ochraně se uplatňují agrotechnická opatření, u některých z nich má zásadní význam použití fungicidů. Vhodné je využití signalizace, metod prognózy a výběr vhodných odrůd. Na výskytu houbových chorob se výrazně podílí technologie pěstování, ale rozhodující vliv mají obvykle půdní podmínky a průběh počasí (Rasocha et al., 2008). Nejdůležitější houbové choroby bramboru: Plíseň bramborová Plíseň bramborová je nejzávažnější chorobou bramboru. Původcem choroby je parazit Phytophthora infestans. Způsobuje vysoké ztráty na výnosu a ve skládce. Projevuje se nekrotizujícími skvrnami na špičkách listů, později i na řapících a stoncích a následným usycháním natě. Skvrny na listech jsou ohraničeny konidiofory (nosiči konidií v podobě bělavého povlaku). Na hlízách se objevují tmavší skvrny na povrchu a rezavé hlavně při okrajích průřezu hlízy. Přenášení je možné napadenou sadbou nebo výtrusy, které jsou větrem a deštěm roznášeny do značné vzdálenosti. Vzniku a vývoji choroby napomáhá denní teplota přes 20 o C a noční nad 10 o C při současném deštivém počasí. Nebezpečí se zvyšuje blízkostí vodních ploch, hustým, zapleveleným porostem a vnímavostí odrůdy. Proti této chorobě se musí používat chemické přípravky a ukončení vegetace zničením natě (Vokál et al., 2003). Kořenomorka bramborová Jedná se o chorobu s běžným výskytem, která však nezpůsobuje nápadné změny porostu. Tato choroba ale významně snižuje výnos, a hlavně zhoršuje výtěžnost 17

a kvalitu konzumních nebo sadbových hlíz. Původcem choroby je houba Rhizoctonia solani, která napadá i mnoho dalších kulturních i planých rostlin. Zdrojem infekce pro rostlinu jsou trvalé útvary (sklerocia) a houbová vlákna (mycelium) na sadbových hlízách nebo v půdě. Ochrana spočívá v agrotechnickém opatřením a moření sadbových hlíz fungicidy (Vokál et al., 2003). Terčovitá a hnědá skvrnitost bramboru Každoročně se u nás vyskytující choroba, ale častější je v suchých letech a v ranobramborářských oblastech. Nezpůsobuje obvykle závažné škody. Napadá převážně listy, zřídka jsou infikovány hlízy. Na listech se objevují nejprve žluté a krátce po infekci tmavě hnědé nekrózy (Rasocha et al., 2008). Fusariová hniloba bramboru Představuje nejdůležitější skládkovou chorobu s běžným výskytem. Vyskytuje se pouze u mechanicky poškozených hlíz v závislosti na použití technologie sklizně a posklizňové úpravy. S využitím technologie odkamenění se výrazně snížily ztráty způsobené touto chorobou (Rasocha et al., 2008). Fómová hniloba bramboru Skládková choroba s výskytem především v letech s chladným a vlhkým počasím v závěru vegetace a v období sklizně. Ztráty způsobují infekce hlíz, ke kterým dochází rovněž prostřednictvím mechanického poškození (Vokál et al., 2003). Rakovina bramboru Karanténní choroba způsobující při rozšíření závažné hospodářské ztráty. Vyskytuje se ve vlhčích a chladnějších oblastech. Houba v půdě přežívá v podobě silnostěnných tzv. zimních sporangií nejméně 30 let. Choroba může být přenášena infikovanou sadbou nebo zamořenou půdou (Vokál et al., 2003). Koletotrichové vadnutí bramboru Choroba zcela běžně se vyskytující v porostech brambor. Původcem je houba Colletotrichum coccodes, která napadá kořeny, stolony a podzemní část stonků, někdy i hlízy. Škody způsobené je obtížné odhadovat, neboť spočívají ve zkrácení vegetace vlivem destrukce kořenového systému. V porostu je proto projev nenápadný a připomíná přirozené dozrávání (Rasocha et al., 2008). 18

Mezi další významné houbové choroby patří: vodnatá hniloba, prašná strupovitost a stříbřitost slupky. Choroby s lokálním výskytem. Stříbřitost slupky významně ovlivňuje prodejnost hlíz (Vokál et al., 2004). 2.5.4 Bakteriální choroby bramboru Choroby náležící k velmi závažným škodlivým prokaryontním organismům, které snižují výnosy a ohrožují kvalitu hlíz. Některé bakterie se uplatňují sekundárně, urychlují nebo dokončují rozklad hlíz napadených jinými chorobami a nebo mechanicky poškozených. Proti bakteriálním chorobám nelze zasahovat přímo, baktericidy přináší rizika pro spotřebitele, životních prostředí a je ekonomicky neúnosné. Při pěstování brambor musí být zajištěny takové podmínky aby se bakteriální choroby co nejvíce omezily karantenní a preventivní opatření. Pro vyloučení výskytu bakteriálních chorob v certifikované sadbě se využívají metody na principu imunofluorescenčního testu, testu ELISA, nebo molekulární analýzy (Rasocha et al., 2008). Bakteriální kroužkovitost bramboru Nebezpečná karanténní choroba, která v našich podmínkách nezpůsobuje přímé hospodářské ztráty. Původcem je bakterie Clavibacter michiganensis subsp. sepedonicus. Příznaky na rostlinách jsou často nenápadné. Listy a stonky napadených rostlin vadnou, postupně mění barvu na šedozelenou, žloutnou a nekrotizují. Příznaky na hlízách, které na povrchu vypadají normálně, ale cévní svazky na příčném řezu hlízou se zbarvují světlehnědě, v pozdějších stadiích po zmáčknutí hlízy vytéká z cévních svazků krémově zbarvený sliz. Zdrojem infekce je napadená sadba, případně nedesinfikované posklizňové linky, sklady a jejich zařízení. V půdě nepřezimuje. Opatřením je využívání certifikované sadby (Vokál et al., 2003). Bakteriální hnědá hniloba bramboru Karanténní choroba převážně tropických a subtropických oblastí, ale byla zjištěna i v některých evropských státech, ze kterých se k nám dováží sadba. Patogen představuje vážné potenciální nebezpečí v případě jeho rozšíření. Napadení se projevuje vadnutím stonků a listů a jejich postupným odumíráním. Cévní svazky v hlízách hnědnou a produkují krémový bakteriální sliz. Přímá identifikace se provádí laboratorními testy, z důvodu možnosti zaměnění s bakteriální kroužkovitostí. 19

Původcem je bakterie Ralstonia solanacearum, která může přežívat v půdě, ve vodě nebo v plevelných rostlinách, časté je šíření závlahovou metodou (Vokál et al., 2003). Bakteriální černání stonku a mokrá hniloba hlíz bramboru V našich podmínkách je výskyt těchto chorob zcela běžný. Mají společného původce, a to bakterie rodu Erwinia, které napadají stonky a hlízy. Příznaky se projevují na jednotlivých stoncích, při silné infekci bývá napaden celý trs. Stonek černá nad povrchem půdy a napadené pletivo se rozkládá. Celá rostlina nebo jednotlivé stonky vadnou, krní, žloutnou a postupně umírají. Zdrojem infekce je napadená sadba. V našich podmínkách původce v půdě nepřezimuje. Ochrana spočívá v odstranění zdrojů infekce v množitelských porostech a ve využití meristémových technik při získávání výchozích materiálů (Vokál et al., 2003). Aktinomycétová obecná strupovitost bramboru Jedná se o chorobu, která vážně poškozuje vzhled hlíz tzv. kosmetická vada. V případě silného napadení jsou konzumní a sadbové hlízy neprodejné. U hlíz při zpracování na výrobky se zvyšuje podíl odpadu při loupání. Silné napadení ovlivňuje skladovatelnost a podporuje výskyt mokré bakteriální hniloby. V našich podmínkách nedochází ke snížení výnosů, ale u sadby může být porušena klíčivost a vzcházivost. Výskyt je silně podmíněn vnímavostí odrůdy a lokalitou. Na slupce hlíz se objevují strupy různých velikosti, které mohou být ploché, vystouplé, nebo propadlé. Ve vlhké půdě lze pozorovat bílý až šedý povlak mycelia původce Streptomyces scabies. Choroba se nepřenáší sadbou. K infekci dochází z půdy při nasazování hlíz, zejména je-li sucho a vyšší ph půdy. Na výskytu strupovitosti má silný vliv náchylnosti odrůdy. Ochrana spočívá ve výběru méně náchylných odrůd, agrotechnice a vyrovnané výživě (Vokál et al., 2003). 2.5.5 Choroby bramboru způsobené fytoplasmami Choroby často vyskytující se v teplejších oblastech. Původci jsou vnitrobuněční parazité přenosní některými druhy křísů, mechanicky, semeny a pylem (Rasocha et al., 2008). Stolbur bramboru Výskyt je především v teplejších nížinných oblastech. V oblasti bramborářské je jeho význam zanedbatelný. Vektorem stolburu je především žilnatka vironosná 20

(Hyalesthes absoletus). Stolbur brambor je karanténní choroba. Příznaky zpočátku připomínají onemocnění vločkovitosti hlíz či svinutku. Hlavním příznakem je tvorba nadzemních tzv. vzdušných hlíz na stonku, fialové vrcholy na stonku. Infikované hlízy vytvářejí tenké až nitkové klíčky a jsou gumové. Ochrana spočívá v použití zdravé a správně vytříděné sadby (Vokál et al., 2004). 2.6 Škůdci bramboru Řada škůdců se vyskytuje na nadzemních i podzemních částech rostlin bramboru, škodí sáním i požerem. Jsou přenašeči některých chorob, především virových, houbových a bakteriálních. Poškozením rostliny je vstupní branou pro infekci. Škůdci negativně ovlivňují kvalitu hlíz a výrazně snižují výnos. Obecně rozdělujeme škůdce bramboru do dvou skupin, na škůdce bramborové natě a na škůdce kořenu, stolonu a hlíz (Rasocha et al., 2008). 2.6.1 Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) patří mezi nejzávažnější škůdce bramboru. Pochází z Ameriky a do Evropy byla zavlečena koncem 19. století. U nás byla rozšířena až po roce 1950. Dospělci i larvy způsobují požer natě, někdy poškozují i hlízy vyčnívající na povrch půdy. Ekologicky nejlepší je ruční sběr a následná likvidace (malé plochy). Na větších plochách nebo při silném výskytu se doporučuje chemický postřik insekticidy. Ochrana také závisí na střídání plodin v osevním postupu (Kazda et al., 2010). 2.6.2 Drátovci (Elateridae) Hlízy bramboru jsou v půdě poškozovány žírem larev kovaříků. Vyžírají četné povrchové dírky několik mm hluboké, ale často také vnikají i hluboko do dužniny hlízy, kde vytvářejí chodbičky vyplněné svými výměšky. V závěru vegetace larvy hlízu většinou opouštějí. Kovaříci a jejich larvy mají řadu přirozených nepřátel. Ke snížení jejich výskytu pomáhají i agrotechnická opatření. Chemická ochrana se používá v případě výskytu nejméně 10 drátovců na 1 m 2 pomocí půdních insekticidů v rámci celého osevního postupu (Rasocha et al., 2008). 21

2.6.3 Dřepčík bramborový (Melolontha melolontha) Dřepčík vykusuje 2 3 mm velké otvory v listech bramboru a tím způsobuje tzv. dírkovitost. Při silném přemnožení způsobuje výrazné perforace listů, které později zasychají. Škodí larvičky i brouci. Ochrana spočívá ve využití obdobných insekticidů jako proti mandelince bramborové, pouze při silném přemnožení škůdce (Rasocha et al., 2008). 2.6.4 Háďátko bramborové (Globodera rostochiensis) Nejznámější háďátko patřící mezi karanténní škůdce. Způsobuje výrazné hospodářské škody na výnosech. Larvy i dospělci škodí sáním na kořenovém systému. Napadené kořeny při silném poškození odumírají. Na poli se projevuje ohnisky špatně rostoucích rostlin. Ochrana je závislá na dodržování karanténních opatření. Dalším háďátkem, které způsobuje podobné škody jako háďátko bramborové je háďátko nažloutlé (Globodera pallida). Poměrně málo odrůd je proti tomuto škůdci odolných. V našich podmínkách je zatím výskyt ojedinělý (Rasocha et al., 2008). 2.6.5 Mšice broskvoňová (Myzus persicae) Škodí sáním na rostlinách. Kromě přímých škod sáním, při kterém dochází k deformacím, krněním, žloutnutí listů a zasychání výhonků, má velký význam jako vektor viróz. Mezi nejdůležitější virózy, které jsou přenášeny mšicemi, patří mozaika, kadeřavost a svinutka brambor. Ochrana musí být vzhledem k přenosu viróz prováděna i při malém výskytu mšic v množitelských porostech (Kazda et al., 2010). 2.7 Sadba brambor O úspěchu pěstování brambor největší měrou rozhoduje použitá sadba, její výkonnost, vitalita a zdravotní stav. K sázení se používá jen certifikovaná sadba. Sadba z nekontrolovaného porostu může být napadena virovými i jinými chorobami. Je mimořádně důležité znát původ a množitelský stupeň pěstované odrůdy. Tato sadba byla uznaná semenářskou inspekcí při polních přehlídkách, posklizňových zkouškách a dosažené kvalitativní parametry odpovídají požadavkům pro příslušný stupeň množení. Velikost sadbových hlíz se pohybuje v rozmezí 25 60 mm, což odpovídá hmotnosti mezi 30 80 g v závislosti na obsahu sušiny (Vokál et al., 2004). 22

2.7.1 Množení sadby Brambory v provozních podmínkách jsou množeny pouze vegetativně hlízami. Vysazovanými hlízami dochází k šíření většiny hospodářsky závažných virových a houbových chorob. Závaznými právními předpisy je proto upraveno vypěstování certifikované sadby, která probíhá v několika stupních množení (Kazda et al., 2010). Množení sadby je prováděno na poli, výjimkou jsou výchozí šlechtitelské materiály, které se dnes rozmnožují převážně s využitím tkáňových kultur. Výroba rozmnožovacího materiálu předstupňů a základního rozmnožovacího materiálu probíhá v uzavřených pěstebních oblastech, vyjmenovaných v zákoně č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Na pozemku pro množení sadby musí být proveden průzkum na nepřítomnost háďátka bramborového a musí být dodržena časová izolace od předchozího pěstování brambor nejméně 3 roky. Nebezpečí přenosu chorob plyne z tzv. plevelných brambor. Důležité je dodržení prostorových i mechanických izolací podle hodnot uvedených ve vyhlášce. Povinným a velmi důležitým zásahem u sadbových porostů jsou negativní výběry selekce. Během vegetace se uskutečňují dvě povinné přehlídky množitelských porostů. Pro množení sadby je specifickým zásahem předčasné ukončení vegetace, spočívající v mechanickém, chemickém nebo kombinovaném jednorázovém zničení natě. Cílem tohoto opatření je zabránit přenosu viróz náletem vektorů, chránit porost proti šíření plísně bramborové, usnadnit sklizeň a v neposlední řadě dosáhnout lepší vyzrálosti. Po provedení desikace probíhá třetí přehlídka, u které se hodnotí kvalita desikace a kontrola obrostů. Důležité jsou posklizňové zkoušky, jimiž se stanovuje napadení virovými chorobami. Posklizňové zkoušky jsou součástí uznávání množitelských porostů (Houba, 2003). 2.7.2 Mechanická příprava sadby S mechanickou přípravou sadby brambor je nutno začínat již na podzim při sklizni a uskladnění. Sklizené partie sadby je nutno zbavit příměsí, matečných, nahnilých a silně mechanicky poškozených hlíz. Hlízy se ukládají do skladů volně nebo do ohradových palet. Po vydýchání a zhojení poraněných hlíz se může třídit a expedovat sadba, přibližně čtyři týdny po sklizni. Nejvhodnější je třídit a expedovat sadbu až v předjaří. Sadba brambor se třídí nejméně na dvě velikostní frakce. Postup má vliv na spotřebu sadby, kvalitní práci sázečů, na výnosy a velikost hlíz 23

při následující sklizni. Pro sázení se používají pouze hlízy vizuálně zdravé. Při nedostatku sadby u malopěstitelů (zahrádkářů) je možno provést krájení hlíz větších rozměrů. Krájení hlíz nelze provádět u množitelských porostů, kde je tato činnost přímo zakázána (Vokál et al., 2004). 2.7.3 Biologická příprava sadby Úkolem biologické přípravy sadby je zkrátit období mezi sázením a vzcházením porostu. Snižuje riziko mezerovitosti porostu při vzcházení, které je způsobeno zejména napadením klíčků kořenomorkou bramborovou (Rhizoctonia solani) a suchou hnilobou (Fusarium ssp.). Účelem je lepší využití vegetační doby rychlejším nárůstem natě, což zajišťuje hlavně u raných brambor rychlejší nárůst hlíz a časnější termín sklizně a tím i lepší využití pozemku. Zajišťuje vytvoření klíčků v různých stadiích vývoje hlíz za krátké období před jejich výsadbou (Jůzl et al., 2000). K tradičním způsobům biologické přípravy sadby patří: Předkličování sadby Je charakteristické pro produkci raných konzumních brambor. Předklíčená sadba má mít pevné, pokud možno nelámavé a odrůdově zbarvené klíčky o velikosti 15 25 mm, nejlépe se základy kořínků v podobě hrbolků. Předklíčení zahajujeme asi 6 týdnů před plánovanou výsadbou. Důležité je otužování sadby před výsadbou vůči teplotnímu šoku (Jůzl et al., 2000). Narašování sadby Narašování sadby zajišťuje probuzení hlíz s vyvinutými klíčky maximálně do délky 5 mm. Vysazování lze provádět běžnými typy sázečů. Vhodná teplota pro narašování je okolo 10 C. Doba narašení trvá 3 týdny. Tento způsob biologické přípravy sadby je možno využívat ve sklepích, krechtech a bramborárnách s minimálními náklady (Jůzl et al., 2000). Zakořenění sadby Provádí se především u malopěstitelů brambor s cílem získat co nejranější sklizeň. Zakořeňuje se v lískách s plným dnem v tenké vrstvě zeminy, směs rašeliny s pískem. Sadbové hlízy se narovnají korunkovou částí nahoru a zasypou se 10 20 mm vrstvou zeminy. Za občasného pokropení vodou se hlízy brambor nechají zakořeňovat 24

při pokojové teplotě (18 22 o C). Sázení provádíme za 20 25 dnů tak, aby se nepoškodily klíčky a ni kořínky (Vokál et al., 2004). 2.7.4 Chemická příprava sadby Ošetření sadby proti napadení chorobami a škůdci. Kořenomorka bramborová výrazně snižuje výnosy a zvyšuje podíl nazelenalých hlíz. U náchylných odrůd brambor se ošetření provádí suchou nebo mokrou cestou a to fungicidními přípravky před výsadbou. K suchému moření jsou používány přípravky na bázi mancozebu (Novozir, Dithane). Při plnění zásobníku sázeče se při výsadbě přímo posypávají hlízy. Při moření mokrou cestou padající hlíza prochází kuželem postřikového roztoku. Z vlhkých mořidel jsou nejúčinnější přípravky na bázi pencycuronu a tolcofosmethylu. Proti skládkovým chorobám tj. suché fusariové hnilobě a suché fómové hnilobě se sadba ošetřuje přípravky na bázi thiabendazolu. Granulované insekticidy se využívají proti přenašečům virových chorob přímo k sadbovým hlízám. Účinná látka je toxická pro savý hmyz, vstřebává se kořeny a je rozváděna po celém systému v rostlině (Jůzl et al., 2000). 2.7.5 Potřeba sadby Potřeba sadby se odvíjí od užitkového směru pěstování brambor. Obecně se uvádí při 50 tisících rostlin/ha a při průměrné hmotnosti hlízy 60 g potřeba sadby 3 t/ha. U množitelských porostů je obecně doporučen spon 750 x 200 230 mm, což odpovídá 58 tisícům 67 tisícům jedinců/ha. Pro užitkový směr konzumních a průmyslových brambor je doporučen spon 750 x 300 380 mm, který odpovídá 35 tisícům 44 tisícům jedinců/ha (Vokál et al., 2004). 2.8 Agrotechnika pěstování brambor 2.8.1 Stanoviště Výběru pozemku pro pěstování brambor musí být věnována pozornost. Je třeba se vyvarovat stanovišť v mrazových kotlinách, poloh s nedostatkem vzdušného proudění, zastíněných vlhkých míst, kde jsou příznivé podmínky pro šíření chorob. Pozemky musí být prosté rakoviny brambor, háďátka a výskytu bakterióz. Vyhovují polohy, kde jsou v létě teploty nižší, ale s vyššími srážkami. Půdy mají být lehčí, propustné a dobře zásobené živinami. Pozemky je třeba vybírat co nejméně kamenité. 25

Při pěstování brambor na kamenitých půdách využívat technologii s odkameněním (Vokál et al., 2003). 2.8.2 Zařazení v osevním postupu Brambory se většinou pěstují po obilninách jako tzv. přerušovače obilných sledů. Zařazením brambor po obilninách je významné i proto, že kořenové výměšky brambor potlačují původce chorob pat stébel. Pro svoji dlouhou vegetační dobu zanechávají půdu v dobrém stavu. Kromě hnojení chlévským hnojem se využívá i zelené hnojení, komposty, sláma a kejda. Brambory mohou být zařazené také po luskovinách, hnojených olejninách, zvláště pokud k nim není hnojeno chlévským hnojem. Dobrou předplodinou jsou i jeteloviny, po nichž brambory upravují vodní režim půdy pro následnou ozimou pšenici. Brambory jsou po sobě snášenlivé, ale pro nebezpečí výskytu háďátka bramborového vyžadují delší časový odstup (Kostelanský, 1997). Celkový odběr živin bramborami je vysoký, ale protože nať zůstává na pozemku, nedosahuje export živin tak vysokých hodnot. Z tohoto důvodu jsou brambory velmi dobrou předplodinou (Vaněk et al., 2002). 2.8.3 Zpracování půdy Bramborám vyhovuje prokypřená ornice, která umožňuje růst stolonů a zvětšování objemu hlíz a celkově podporuje růst a vývoj příznivý vodním, teplotním i vzdušným režimem. V utužené půdě dochází k opoždění vzcházení, vyvíjí se slabý kořenový systém, je omezena asimilační plocha rostliny a nejsou dány předpoklady pro dobrý výnos hlíz (Jůzl et al., 2000). 2.8.3.1 Podzimní zpracování půdy Po předplodině se nejprve provede podmítka do hloubky 80 100 mm. Je důležité, aby byla podmítka provedena ihned po sklizni předplodiny a kvalitně. Podmítkou jsou zapraveny i posklizňové zbytky předplodiny, které mohou být zdrojem organických látek pro tvorbu humusu. Podmítka má i význam v regulaci plevelů. Po podmítce následuje podzimní orba se zaorávkou chlévského hnoje. Pro zapravení hnoje je nutná alespoň střední orba do hloubky 200 mm. K orbě se musí přistoupit bezprostředně po aplikaci hnoje. Zelené hnojení je zapravováno přímo nebo po předešlém válení. Orba nakypřuje půdu a zvyšuje její pórovitost. Při orbě dochází 26

k drobení půdy, k obracení půdy a také k hubení plevelů. Důležité pro orbu je promísení a důkladné zaklopení všech částí (Vokál et al., 2004). 2.8.3.2 Jarní zpracování půdy První operací na jaře je urovnání pozemku smykem. Mezi základní jarní operaci patří kypření, důležité pro vytvoření kyprého lůžka do hloubky 180 200 mm a vhodné podmínky pro kvalitní práci sázečů odplevelení pozemků, zdárný růst a vývoj brambor. Zvláště na těžších půdách je účelné dvojí postupné prokypření (Vokál et al., 2004). Podniky specializované na produkci brambor dnes zpravidla uplatňují technologii pěstování v odkameněných hrůbcích (Čepl et al., 2009). 2.8.3.3 Technologie odkameňování Tato technologie se u nás začala používat od začátku devadesátých let. Pod tuto technologii spadá rýhování pozemku a vlastní odstranění kamenů a hrud (separace). V současné době je již tato technologie standardem při pěstování konzumních brambor a sadby. Touto technologií dochází ke snížení mechanického poškození hlíz vlivem vzájemných kontaktů kamenů a hlíz (Čepl et al., 2009). Rýhování Rýhování je první operace na jaře. Pro tuto přípravu půdy se využívají dvou a více tělesové rýhovače. Vytvářejí se rýhy do hlouby cca 250 mm. Šířka se rovná dvojnásobku meziřádkové vzdálenosti (Vokál et al., 2004). Separace Vytvořené rýhy se zpracovávají separátory. Separátor se skládá z pasivní vyorávací radlice, prosévacího ústrojí (prosévací pásy nebo hvězdice, kombinace), reverzního dopravníku a zásobníku na kameny. Ornice je prosévána v celém profilu, kameny a hroudy jsou zasypány prosátou ornicí. Hloubka kypření je cca 200 mm. Jedná se o energeticky nejnáročnější operaci. Po této operaci bezprostředně následuje sázení. Separátor má nižší plošnou výkonnost. Na jeden rýhovač se doporučují dva separátory (Čepl et al., 2009). 27

2.8.4 Hnojení a výživa brambor Hnojením se částečně ovlivňuje počet a velikost hlíz. Dobrá výživa více ovlivňuje počet hlíz, kdežto vyhovující rozložení srážek působí výrazně na velikost hlíz. Kvalita hlíz je ovlivňována dostatečnou a vyrovnanou výživou (Vaněk et al., 2002). Rostlina bramboru přijímá téměř po celou dobu vegetace živiny. Odběr živin na 10 t hlíz spolu s nadzemní částí a kořeny jsou průměrně 40 50 kg N, 8,8 kg P, 70 kg K, 22 kg Ca a 8,4 kg Mg (Čepl et al., 2009). Bramborářské oblasti se vyznačují nižší úrodností, a to naznačuje význam hnojení pro dosažení potřebných výnosů a kvality hlíz. Přiměřené hnojení kvalitními statkovými hnojivy je základem úspěšného pěstování brambor. K bramborám se hnojí nejčastěji na podzim v dávce 30 35 t/ha. Výjimkou jsou vlhké oblasti a oblasti, kde je možné využití závlah, lze zaorávat dobře vyzrálý hnůj na jaře. Velmi dobrým organickým hnojivem je zelené hnojení s možností využití kejdy nebo slámy. Pod brambory se přímo nevápní, jelikož jim vyhovuje kyselejší půdní reakce. Půdy na kterých jsou brambory pěstovány mají ph 5,5 6,0. Pokud je ph velmi nízké hnojíme vápníkem k předplodině. Při vyšší hodnotě ph se objevuje vyšší výskyt strupovitosti hlíz (Vaněk et al., 2002). 2.8.4.1 Hnojení dusíkem Dusík je hlavní prvkem tvorby nadzemní biomasy. Dávka dusíku příznivě ovlivňuje listovou plochu která je v kladné korelaci s výnosem hlíz. Při vysokých dávkách dusíku které zvyšují výnos, ale dochází ke zhoršení kvality hlíz a je i vyšší nebezpečí napadení plísní bramborovou v důsledku prodloužení vegetace. Brambory dobře snášejí fyziologicky kyselá hnojiva. Dáváme přednost síranu amonnému a hnojivu DAM 390, NP roztokům, případně močovině. Rovnoměrné aplikace lze docílit použitím kapalných hnojiv (Vaněk et al., 2002). Doporučené dávky dusíku se aplikují: A. Základní hnojení Před výsadbou se aplikuje převážná část dusíku v síranu amonnému, hnojivu DAM 390 a v NP hnojivech. Je-li celková dávka dusíku 80 kg N/ha hnojíme jen v tomto období (Vaněk et al., 2002). 28

B. Přihnojování během vegetace Přihnojování během vegetace se nejčastěji provádí po vzejití porostu. Realizuje se jen při vyšších dávkách dusíku, kdy se aplikuje asi 1/3 celkové délky. Přihnojování se rovněž provádí při poškození porostů, např. namrznutím, krupobitím apod. Pro přihnojování se používá ledek amonný s vápencem, případně močovina při prvních postřicích proti plísni bramborové (Vaněk et al., 2002). Tab. č. 2: Doporučené dávky N v min. hnojivech (kg č. živin/ha) (Čepl et al., 2009) Dávka hnoje Délka vegetační doby Konzumní Brambory určené pro (t/ha) zvolené odrůdy odrůdy potravinářské výrobky velmi rané a rané 120 110 bez hnoje polorané 110 100 polopozdní a pozdní 90 90 velmi rané a rané 120 100 20 polorané 100 90 polopozdní a pozdní 80 80 velmi rané a rané 110 90 40 polorané 90 80 polopozdní a pozdní 70 70 velmi rané a rané 90 80 60 polorané 80 70 polopozdní a pozdní 60 60 2.8.4.2 Hnojení fosforem Dostatek fosforu příznivě ovlivňuje kvalitu hlíz. Pro hnojení fosforem je využíván hlavně superfosfát, případně NP a NPK. Dostatek fosforu příznivě ovlivňuje kvalitu hlíz. Na neutrálních a slabě kyselých půdách superfosfát aplikujeme již na podzim. Na silně kyselých půdách se aplikuje na jaře před sázením. Dávky fosforu se pohybují v rozmezí 30 45 kg/ha (Vaněk et al., 2002). Při použití vyšších dávek fosforu jako důsledek nízkého obsahu fosforu v půdě, nebo u pozemků s nižším ph, je účelné použití na podzim spolu s organickým hnojením hnojiva s pomalejším uvolňováním méně rozpustného fosforu typu Hyperkorn. Následně se na jaře doplní hnojením nižší dávkou superfosfátu (Vokál et. al, 2004). 2.8.4.3 Hnojení draslíkem Výživou draslíkem je ovlivňován výnos hlíz i jejich kvalita. Nejvíce draslíku potřebují průmyslové odrůdy. Brambory nesnášejí chlor, který způsobuje snížení velikosti škrobových zrn, a tím zhoršuje technologické vlastnosti zejména u průmyslových brambor. Na středních půdách je dodávána převážná část draslíku 29

v 60 % draselné soli na podzim před orbou, na písčitých půdách na jaře. Dávky draslíku se pohybují v rozmezí 100 165 kg/ha. Možné je využití draselných hnojiv s hořčíkem, zvláště na půdách s nízkým obsahem přijatelného hořčíku (Vaněk et al., 2002). 2.8.5 Sázení Brambory se sázejí za optimálních a klimatických podmínek do hrůbků. Teplota půdy má být alespoň v rozmezí 6 9 o C. Důležitější než teplota půdy je vlhkost půdy. V ranobramborářských oblastech bývá nejčastěji začátkem března. V ostatních oblastech se sází v průběhu dubna (Vokál et al., 2004). Tzv. sponem je vyjádřena vzdálenost mezi hrůbky a hlízami. Spon je rovněž významným regulačním faktorem velikosti a vyrovnanosti hlíz. Pro starší technologie byl obvyklý spon 750 x 290 310 mm. U technologie s odkameněním je meziřádková vzdálenost uvnitř záhonu 750 mm a mezi vnějšími hrůbky 1 050 mm. Vzdálenost hlíz v řádku se pohybuje v rozmezí 250 300 mm (Čepl et al., 2009). 2.8.6 Ochrana proti škodlivým činitelům Ochrana proti plevelům Plevele jsou významným škodlivým činitelem. Regulaci plevelů je možné provést v porostech zejména raných bramborů opakovaně mechanickým zpracováním půdy. V některých pěstitelských systémech se mechanická kultivace provádí do vyrašení a následně se aplikují herbicidy. V případě nelze-li provádět mechanické zásahy po výsadbě bramborů, je nutno používat preemergentní i postemergentní aplikace herbicidů v závislosti na intenzitě zaplevelení. V závislosti na druhovém spektru a intenzitě výskytu mají negativní vliv zejména na výnos hlíz (Kazda et al., 2010). Ochrana proti chorobám Významně se houbové choroby začínají objevovat na bramborách až v průběhu června. Obvykle je nutné udržovat opakovanými aplikacemi fungicidní clonu od tohoto období až do konce vegetace. Nejvýznamnější chorobou je plíseň bramborová (Phytophthora infestans) (Kazda et al., 2010). Houbové choroby jsou velmi významnou skupinou škodlivých činitelů, kde úroveň boje proti nim, rozhodující měrou ovlivňuje výši výnosu a kvalitu hlíz. Ochrana kromě fungicidů také spočívá v agrotechnickém opatření (Čepl et al., 2009). 30

Ochrana proti škůdcům Ochrana insekticidy proti mandelince bramborové se provádí při hospodářsky významném výskytu (práh škodlivosti), tj. 100 jarních brouků nebo 5 000 larev na jeden hektar. Insekticidy jsou aplikovány ve formě postřiku, případně jako moření. Proti mšicím je v množitelských porostech ochrana zaměřena na přímou, která spočívá ve využití aphicidních přípravků (Vokál et al., 2004). 2.8.7 Sklizeň brambor Většinou se před vlastní sklizní provádí odstranění natě. U konzumních brambor se dává přednost mechanickému zničení natě. U množitelských porostů a tam, kde není výskyt plísně bramborové v nati, se provádí odstranění chemicky pomocí desikantů. U množitelských porostů je povinné (Vokál et al., 2003). Termín sklizně je rozdílný a závisí převážně na užitkovém směru pěstování, odrůdě, předčasném ukončení vegetace a průběhu povětrnosti. Stav půdy a průběh povětrnosti při sklizni ovlivňuje kvalitu hlíz i výši ztrát. Nejčastěji se pro sklizeň používají vyorávací nakladače nebo novější dvouřádkové sklízeče mající technické předpoklady pro minimalizaci mechanického poškození hlíz a maximální odstranění příměsí již při sklizni (Čepl et al., 2009). 2.8.8 Skladování Brambory se musí uchovat v požadovaném stavu až do doby jejich spotřeby. Vhodné skladovací podmínky jako je teplota, vlhkost, větrání mají zajistit minimální ztráty (choroby, namrznutí). Příčinou infekce původci skládkových chorob je mechanické poškození hlíz při sklizni (špatná manipulace) a napadení hlíz plísní bramboru. Mezi skládkové choroby patří měkká bakteriální hniloba, fusariová a fómová hniloba. Bramborárny jsou nejvhodnější pro skladování brambor. Jsou buď paletové, boxové nebo pro volně ložené brambory. V dnešní době se využívá automatického větrání a sledování vlhkosti vzduchu řízené počítačem. Velkou pozornost je potřeba věnovat čištění a dezinfekci skladů, palet a linek posklizňové úpravy (Houba, 2003). 31