Čez a jeho prunéřovský otesánek

Česká RePublika > léto 2009 Čez a jeho prunéřovský otesánek Elektrárna Prunéřov je jedním z největších českých znečišťovatelů životního protředí. Do atmosféry každoročně napumpuje více emisí oxidu uhličitého než všechna česká osobní auta dohromady. Společnost ČEZ zde chce v rámci její obnovy instalovat zastaralé zařízení s účinností na úrovni osmdesátých let minulého století Foto Greenpeace / Ibra Ibrahimovič

Foto Greenpeace / Václav Vašků Praha, 5. dubna 2009 Obří transparent s nápisem BAIL OUT THE CLIMATE (Zachraňte klima) vyvěsili aktivisté Greenpeace na Nuselském mostě naproti Kongresovému centru, kde se uskutečnilo setkání amerického prezidenta Obamy a jeho evropských protějšků. Jedním z hlavních témat jednání byla právě koordinace postupu EU a USA proti změnám klimatu před prosincovou klimatickou konferencí v Kodani. 2 fotografie čísla

editorial Milé čtenářky a čtenáři, právě nyní, kdy píši tento úvodník, vystoupalo devět odvážných aktivistů na třísetmetrový komín prunéřovské elektrárny, jednoho z největších českých znečišťovatelů životního protředí. Aktivisté chtějí, aby společnost ČEZ při rekonstrukci elektrárny použila nejlepší dostupnou technologii s čistou účinností minimálně 42 %, nebo ji do roku 2015 úplně uzavřela. Pokud byste chtěli podpořit kampaň Greenpeace, díky které by se dalo ročně ušetřit půl miliónu tun uhlí a do ovzduší se dostalo o 300 tisíc tun oxidu uhličitého méně, napište prosím z internetových stránek www.greenpeace.cz generálnímu řediteli ČEZu. Do centra pozornosti světových médií se po přepadení několika velkých lodí dostali somálští piráti. Jan Freidinger v článku Když piráti rybaří a rybáři střílí ze samopalů poutavě líčí, kde vlastně celý problém vznikl a co znamená pro některé z nejchudších zemí Afriky. S francouzskými špióny mělo Greenpeace co do činění již v roce 1985, kdy se jim podařilo potopit vlajkovou loď organizace Rainbow Warrior. Tentokrát se špionáže ujal polostátní energetický gigant Electricité de France (EDF), který provozuje 58 jaderných elektráren. Čím Greenpeace EDF tak postrašilo? Více se dozvíte od Martina Kloubka. Když se v roce 2008 začaly na špinavých zdech a chodnících Londýna objevovat nápisy, které jménem Greenpeace vyzývaly k protestu proti výstavbě další přistávací dráhy na letišti Heathrow, kampaň vzbudila obrovský ohlas. Ben Jasper nyní přináší koncept Cleanpeace i do pražských ulic. Při procházce městem se pozorně dívejte, obrazů vytvořených vodou bude s blížící se mezinárodní konferencí OSN o klimatu v Kodani přibývat. Ráda bych Vás také pozvala do kin na film Architekt odpadu. Dílo amerického architekta Mika Reynoldse je opravdu inspirativní a třeba se dům z pneumatik či plechovek od piva objeví i na Vaší zahradě. ve zkratce Yann Arthus-Bertrand, mezinárodně uznávaný fotograf a autor knihy The Earth From Above, u nás známý jako autor fotografií Krásná země neznámá, vytvořil dokumentární projekt o planetě Zemi s názvem HOME. Z ptačí perspektivy v něm máte možnost prožít cestu kolem světa do těch nejúžasnějších, ale také nejponičenějších krajin Země. Snímek Home nabízí konkrétní pohled na problémy, kterým musí naše planeta čelit: globální oteplování, kácení deštných pralesů, ztráta biodiverzity a ubývání přírodních zdrojů, ale na druhou stranu i pozitivní vývoj, jako je vzrůstající demokracie, růst našich příjmů a životního standardu, rozvoj vzdělání. Pokud se chcete podívat do 50 zemí světa, rozhodně si film, který je v kinech od 5. června, nenechte ujít. Greenpeace je mediálním partnerem projektu. Státy EU začínají postupně na svém území zakazovat pěstování geneticky modifikované kukuřice (MON 810). Zatím posledním z nich se stalo Německo. Přitom kukuřice MON 810 je jedinou geneticky modifikovanou plodinou, kterou je na území Evropské unie povoleno pěstovat. Nyní tato plodina prochází procesem opětovného schvalování poté, co jí vypršelo původní desetileté povolení. Již před Německem její pěstování zakázala Francie, Řecko, Rakousko, Maďarsko a nedávno také Lucembursko. Obsah čísla Fotografie čísla... 2 Editorial Novinky... 3 Klima ČEZ a jeho prunéřovský otesánek... 4-7 Klima Scénář budoucnosti...7 Oceány Když piráti rybaří a rybáři střílí ze samopalů... 8-11 Energetika Francouzská špionáž... 12 Energetika Cleanpeace ve špíně ulice... 13 Profil Architekt odpadu míří do Prahy... 14 Podpořte Greenpeace... 15 Krásné letní dny plné sluníčka a pohody Petra Krystiánová Petra Krystiánová šéfredaktorka Vydává: Greenpeace Česká republika Prvního pluku 12, Praha 8 Karlín, 186 00 tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667 e-mail: greenpeace@ecn.cz www.greenpeace.cz Šéfredaktorka: Petra Krystiánová Grafická úprava: Petr Slezák Registrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68 Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993 Tištěno na 100% recyklovaném papíře editorial ve zkratce 3

ČEZ a jeho prunéřovský otesánek Elektrárna Prunéřov nedaleko Chomutova je jedním z největších českých znečišťovatelů životního protředí. Do atmosféry každoročně napumpuje více emisí oxidu uhličitého než všechna česká osobní auta dohromady. Společnost ČEZ nyní chystá její kompletní obnovu. Jenže v jejím rámci zde chce instalovat zastaralé zařízení s účinností na úrovni osmdesátých let minulého století. Foto Greenpeace / Václav Vašků 4 klima

klima 5

Foto Greenpeace / Ibra Ibrahimovič Elektrárna v Prunéřově je skutečným rekordmanem. Jde o největší českou uhelnou elektrárnu. Zároveň představuje náš největší zdroj emisí oxidu uhličitého, který každoročně napumpuje do atmosféry více tohoto skleníkového plynu než všechna česká osobní auta dohromady, tedy přes 10 miliónů tun. Je také největším tuzemským chrličem oxidů síry (16 400 tun) a oxidů dusíku (18 000 tun). V emisích polétavého prachu (854 tun) a kadmia (271 kg) se umístila na čestném druhém místě. V okrese Chomutov, kde elektrárna stojí, dosahují koncentrace tohoto zdraví škodlivého a fytotoxického plynu navzdory provedenému odsíření nejvyšších hodnot z celé republiky. A chomutovský okres disponuje dalším nezáviděníhodným prvenstvím tzv. střední délka života, tedy statisticky průměrný věk úmrtí, je zde nejkratší pro muže a čtvrtá nejkratší pro ženy v České republice. Málokdo pochybuje o tom, že předčasná úmrtí a stav zdejšího životního prostředí spolu úzce souvisejí. Redukční dieta Nejstarší části elektrárny Prunéřov byly postaveny v šedesátých letech 20. století, nejnovější blok je 27 let starý. S energií se zde vyloženě plýtvá: elektrárna má čistou účinnost pouhých 32 procent. To znamená, že z energie obsažené v uhlí se zde na elektřinu přemění necelá třetina. Zbytek se v podobě odpadního tepla vypustí chladicími věžemi pánubohu do oken. Protože v sousedním velkolomu je i v rámci platných limitů těžby dostatek uhlí ještě na dalších třicet let, rozhodl se ČEZ pro kompletní obnovu elektrárny. V jejím rámci chce zachovat pouze konstrukce budov. Veškeré zařízení, tedy zejména kotle, turbíny a generátory, zamýšlí nahradit novým. Uvozovky jsou zde namístě. Technologie, kterou zde chce společnost dalších 25 let používat, totiž zvýší účinnost elektrárny o 18 procent. Nejlepší dostupná technologie využívající tzv. nadkritické parametry páry je přitom účinnější o 31 až 38 procent. ČEZ ji však v Prunéřově instalovat odmítá. V okrese Chomutov, kde elektrárna stojí, dosahují koncentrace zdraví škodlivých a fytotoxických plynů navzdory provedenému odsíření nejvyšších hodnost z celé republiky. ČEZ je nejbohatší česká firma. V loňském roce vydělal 47,4 miliardy korun. Téměř pětkrát více, než byl rozpočet celého Ústeckého kraje. Přesto umístění nejlepší dostupné technologie v Prunéřově odmítá z ekonomických důvodů. Investice do kvalitnějšího zařízení by se prý za třicet let, na které zbývá zdejší uhlí, nevrátila. Navlas stejnou elektrárnu, jakou odmítá postavit v Prunéřově (instalovaný výkon 660 MW, účinnost přes 42 %, nadkritické parametry páry), však nyní ČEZ staví v Ledvicích. Za jak dlouho se zaplatí? Ekologické limity, které stanovují množství dispozičního uhlí, nebudou při provozu a počítané ekonomické návratnosti (30 let) nového bloku překročeny, píše společnost na straně 122 ve svém Oznámení o vlivech elektrárny Ledvice na životní prostředí. Jinými slovy: tatáž elektrárna by měla údajně v jednom případě návratnost 30 let, zatímco ve druhém rozhodně nikoliv. Jak to ČEZ vysvětluje? Nijak, 6 Klima

TRVALE UDRŽITELNÁ ENERGETICKÁ KONCEPCE PRO EVROPSKOU UNII evropská energetická koncepce Čistá účinnost elektrárny Prunéřov II současný stav stav po rekonstrukci podle plánů ČEZu nejlepší dostupná technologie ekonomickou analýzu celého projektu prý sice má, ale utajuje ji i před úředníky ministerstva životního prostředí. pokličkou ČEZ prosadit maximální možné snížení emisí a zvýšení účinnosti elektrárny v Prunéřově. Nejen kvůli klimatu, ale i kvůli místním obyvatelům, kteří na miliardové zisky ČEZu doplácejí svým zdravím a kratší délkou života. Nedlouho před uzávěrkou tohoto čísla ČEZ vyrazil do protiútoku. Ministerstvu životního prostředí pohrozil, že bude elektrárnu provozovat ve stávající podobě bez rekonstrukce. Je to skvělá nahrávka na smeč, kterou, doufejme, nový ministr Miko uhraje. Bez rekonstrukce totiž elektrárna nepřežije další chystané kolo zpřísňování evropských emisních limitů. Pokud bude ČEZ vyhrožovat dalším provozem nerekonstruované elektrárny, do deseti let se patrně dočká jejího úplného uzavření. Pokud chce ČEZ svému otesánkovi namísto diety přichystat stejně rychlý konec jako ve známé pohádce, nemělo by mu ministerstvo bránit. Ba dokonce by se slušelo podat motyku. Nahrávka na smeč Greenpeace chce společně s Ekologickým právním servisem a místním sdružením Chomutov pod Jan Rovenský kampaně Greenpeace Scénář budoucnosti I v češtině si nyní můžete přečíst koncepci Energetické [r]evoluce pro Evropu. Slovy předsedy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) R. K. Pačauriho vědecky precizní publikaci s konkrétními energetickými scénáři pro budoucnost. paul Langrock/Zenit/greenpeace energetická [r]evoluce gp/daniel Langrock/Zenit/gp BeLtra paul Langrock/Zenit/greenpeace Greenpeace představilo v půli května na odborném mezinárodním semináři český překlad publikace nazvané Energetická [r]evoluce pro Evropu, která může do roku 2030 ušetřit 55 miliard eur a snížit emise oxidu uhličitého skoro o polovinu. České vydání této trvale udržitelné energetické koncepce představili její zahraniční autoři: Dr. Wolfram Krewitt z německého Ústavu pro letectví a kosmonautiku, Christine Lins z Evropské rady pro obnovitelnou energii (EREC) a Sven Teske z Greenpeace International. Energetická revoluce jasně a na konkrétních číslech vyvrací mýtus, že podpora čistých technologií je ekonomicky nevýhodná. Pokud začneme místo do fosilních paliv a uranu investovat do zvyšování energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů, bude to výhodnější pro energetickou bezpečnost Evropy, klima i naše peněženky, vysvětluje Sven Teske. A doktor Radžendra K. Pačauri, ředitel Institutu energie a zdrojů a předseda Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), dodává, že se jedná o srozumitelnou a vědecky precizní publikaci, která může být užitečná dokonce i těm, kdo s jejími závěry nesouhlasí, neboť umožňuje hluboký vhled do otázek spojených s konkrétními energetickými scénáři pro budoucnost. Právě zvyšování energetické účinnosti a mohutný rozvoj obnovitelných zdrojů představují základní pilíře Energetické [r]evoluce. Do roku 2050 lze podle ní dokonce pokrýt 56 % spotřeby energie z obnovitelných zdrojů a snížit emise oxidu uhličitého téměř o 80 %. Koncepce počítá výhradně s využitím již známých a technicky dostupných řešení. Český překlad Energetické [r]evoluce vydaný v tisíci kusech a zveřejněný na stránkách www.energetickarevoluce.cz si klade za cíl ovlivnit odbornou i veřejnou debatu o přípravě nové státní energetické koncepce připravovanou ministerstvem průmyslu a obchodu, která naopak počítá s pokračováním masivní těžby hnědého uhlí a novými jadernými reaktory. Navzdory symbolickému a trochu provokativnímu názvu jde v koncepci spíše o energetickou evoluci, neboť k odstavení posledních uhelných a jaderných elektráren by došlo až kolem roku 2040. Aby to bylo možné, musí ale Evropa přestat stavět nové uhelné a jaderné zdroje a začít je postupně nahrazovat čistými technologiemi a úsporami. Magdalena Klimovičová kampaně Greenpeace klima 7

8 Oceány

Když piráti rybaří a rybáři střílí ze samopalů S kalašnikovem v ruce se postavili ilegálním rybářským lodím, které jim kradou jejich úlovky. Nelegální rybolov, proti kterému vede Greenpeace dlouhodobou kampaň, je jednou z hlavních příčin nechvalně známého řádění pirátů v somálských vodách. Podobný scénář navíc hrozí i v jiných oblastech Afriky. Foto Greenpeace / Dick Gillberg Oceány 9

Foto Greenpeace / Zwaneveld V noci jsme rozhodili sítě na moře a ráno se vraceli pro úlovky. Jenže místo nich jsme uviděli velkou loď, jak nám je vytahuje z vody. Připluli jsme blíž a její posádka nás začala kropit horkou vodou a dokonce i střílet. Výstřel zranil přítele a poškodil naši loď. Ke břehu jsme doplavali a příště si s sebou vzali samopaly kalašnikov a raketomety. Tak popisuje pro Washington Post začátky pirátského řádění v Adenském průlivu bývalý somálský rybář a poté i pirát Ali a vysvětluje: Měli jsme v plánu zaútočit na ilegální rybářské lodě a kořist použít na léčení raněných a opravu lodí. Peníze se hodily, přesto toho Ali nechal. Původním cílem bylo zastavit nelegální rybolov, ale pak se začalo s přepadáním lodí přepravujících potraviny a jiné zboží, a dokonce i lodí z naší vlastní země. Pirátské peníze rozložily život v mém městě, dodává Ali, který se raději přestěhoval do sousední Keni. Aktivita somálských pirátů se prudce zvýšila po pádu Barreho režimu v roce 1991. Byla reakcí nejen na stovky ilegálních rybářských lodí drancujících somálské vody, ale i na počínání mezinárodních společností, které do tamních vod ukládaly nebezpečný odpad. Mluvčí Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Nick Nuttall potvrdil pro Al-Jazeeru, že ukládání nebezpečného odpadu, včetně toxických a radioaktivních látek, začalo již na počátku devadesátých let a pokračovalo během celé občanské války. Důkaz přineslo i tsunami v roce 2004, které vyplavilo na somálské břehy zrezivělé kontejnery s toxickým odpadem. Evropské společnosti záhy zjistily, že zbavit se tímto způsobem odpadu je ekonomicky velmi výhodné tuna takto uloženého odpadu je přijde na 2,5 USD zatímco doma v Evropě by zaplatily asi 1000 USD, vysvětluje Nick Nuttall. Původním cílem bylo zastavit nelegální rybolov, ale pak se začalo s přepadáním lodí přepravujících potraviny a jiné zboží, a dokonce i lodí z naší vlastní země. Pirátské peníze rozložily život v mém městě Ovšem to, co začalo jako defenzivní hnutí místních rybářů, postupně přerostlo v organizovaný zločin, ozbrojené loupeže a pirátství. Cílem se tak staly všechny typy plavidel, včetně těch, která převážejí rozvojovou pomoc. Mezinárodní společenství reagovalo na situaci poměrně rychle a na ochranu svých lodí vyslalo do neklidné oblasti námořní flotily. Ale zájem světových mocností se až příliš soustředí na dění na moři, zatímco ten hlavní problém leží na pevnině. Somálsko je jednou z nejchudších a nejméně stabilních zemí světa s obrovskou mírou kriminality, korupce a násilí. Pokud to světové velmoci myslí se stabilizací této oblasti vážně, nestačí, aby zde pouze chránily své 10 Oceány

ekonomické zájmy pomocí válečných lodí, ale musí přijmout komplexní přístup, který nebude řešit pouze důsledky, ale i příčiny této krize. Vyhladovělé země Ilegální rybolov je navíc vážným problémem i pro západní pobřeží Afriky. A i zde se situace může v budoucnu vyostřit. Sierra Leone, Guinea a Guinea Bissau jsou velmi chudé státy i na africké poměry. Většina obyvatel Sierry Leone si vystačí s méně než dvěma dolary na den, průměrná délka života je 41 let. Polovina populace je podvyživená. Ironií je, že všechny tři země mají nárok na jedny z nejbohatších lovišť ryb na světě. Jak je možné, že oblast s takovým bohatstvím ryb strádá? Jak je možné, že západní Afrika je jediným regionem na světě, kde klesá spotřeba ryb? Tamější bohatá loviště totiž ilegálně vylovují cizí rybářské lodě. Pirátští rybáři tak olupují nejchudší lidi na světě o potravu a peníze. Za kořist inkasují milióny v přístavech daleko od afrických břehů. A až příliš často mizí zisky z pirátského rybolovu právě v zemích, které nejhlasitěji hovoří o Fair Trade (spravedlivém obchodu) s Afrikou. Ilegální rybářské lodě bez povolení k lovu ignorují nebo porušují všechna pravidla. Často podle potřeby plují pod jinou vlajkou, aby nebylo možné dohledat jejich skutečný původ. Někdy jsou si tak jistí Požadavky Greenpeace a organizace Environmental Justice Foundation 1. Přístavy musí odmítnout poskytovat útočiště a servis ilegálním rybářským lodím. 2. Prodejci a obchodníci s rybami musí být schopni prokázat původ nabízených ryb. 3. Rybářské lodě by měly být kontrolovány pomocí elektronických sledovacích zařízení a vlády jednotlivých států by měly být odpovědné za lodě ze své země. 4. Ilegální rybářské lodě často přeloží své úlovky ještě na moři na jiná plavidla. Tento postup musí být prohlášen za nezákonný. 5. Některé lodě a společnosti jsou opětovně chyceny při činu. Tyto lodě by měly být zaneseny v jednotném mezinárodním seznamu, který bude veřejně přístupný a na jehož základě mohou jednotlivé země odmítnout tyto lodě ve svých přístavech. 6. Mezinárodní pomoc by měla směřovat i na ochranu bohatých lovišť rozvojových zemí před pirátským rybolovem. tím, že se jim nemůže nic stát, že jednoduše nevyvěsí žádnou vlajku. Podle odhadů britského úřadu pro mezinárodní rozvoj přichází jen Guinea kvůli pirátskému rybolovu o 100 miliónů USD ročně. Greenpeace provedlo v roce 2001 pozorování tamních lovišť a zjistilo, že 34 % lodí zde loví ilegálně, někdy hluboko v guinejské výlučné ekonomické zóně. Úlovky jsou tajně přeloženy na lodě, které ještě na moři ryby zpracují a zamrazí, a následně se prodají na trzích v Evropě, Japonsku, Koreji nebo Číně. Místní rybáři nemají v souboji s těmito piráty šanci. Jsou nuceni, často v nepříliš stabilních kánoích, lovit dál a dál od pobřeží. Bude mezinárodní společenství čekat, až se místní rybáři inspirují somálským příkladem, nebo se poučí a začne jednat? Greenpeace dokonce nedávno odhalilo, že španělská vláda dotovala jednu z firem zapojených do nelegálního rybolovu. Společnost Vidal Armadores dostala dotace 3,5 miliónu eur a španělská vláda jí navíc pomáhala se zajišťováním smluv a povolenek v jiných zemích. Greenpeace předalo důkaz o španělské firmě Vidal Armadores Komisi pro rybolov organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Vidal Armadores v tom ale není sama překládku úlovku a další mezery v pravidlech využívají rybářské společnosti po celém světě. Piráti už jen z Karibiku? Mořské pytláky lze zastavit. Vlády mohou zakázat vydávání krycích vlajek a odmítnout rybářům, kteří porušují pravidla, a společnostem, které s nimi obchodují, vstup do svých přístavů. Přijetí opatření, která jsou potřebná pro ochranu mořského prostředí a obyvatel na něm závislých, je pouze otázkou politické vůle. V rámci boje proti nelegálnímu rybolovu spojilo Greenpeace síly s organizací Environmental Justice Foundation. Společně odhalujeme aktivity pirátských rybářských flotil, které bez povolení decimují zásoby ryb na celém světě. Prosazujeme, aby jednotlivé země nepovolily těmto pytlákům vstup do svých přístavů, znemožnily jim prodej zboží na trzích a potrestaly společnosti, které s nimi spolupracují. Jan Freidinger kampaně Greenpeace Foto Greenpeace / Dick Gillberg Oceány 11

Francouzská špionáž Bombový útok na loď Greenpeace Rainbow Warrior podnikla francouzská tajná služba v souvislosti s protesty proti jaderným testům v Tichomoří před 24 lety. Na palubě zahynul nizozemský fotograf Fernando Pereira. Čtvrt století poté, znovu ve Francii, se Greenpeace opět stává nechtěným aktérem špionážní hry. Foto Greenpeace / Pierre Gleizes Útok na vlajkovou loď Greenpeace Rainbow Warrior byl podrobně naplánován. Předcházela mu infiltrace francouzských tajných složek do Greenpeace a léta odposlechů a sledování. A situace se opakuje. Tentokrát se nelegální špionáže ujal polostátní energetický gigant Electricité de France (EDF), který provozuje padesát osm jaderných elektráren. Na celý případ se přišlo víceméně náhodou. Když policie prošetřovala dopingovou aféru v cyklistice, zjistila při prohlídce jedné z podezřelých firem, že tato společnost prolomila ochranu počítačového systému francouzské kanceláře Greenpeace a prováděla systematickou špionáž. Objednavatelem těchto služeb byla právě EDF. Čím Greenpeace EDF tak postrašilo, že společnosti stálo za to zaplatit jiné firmě, aby pro ni nelegálně získávala informace? Greenpeace soustavně odhaluje skrytou tvář jaderného průmyslu, který je ve skutečnosti nebezpečný, drahý a nepotřebný. Snažíme se tuto myšlenku nenásilně a veřejně obhájit. Již v roce 1971 vyrazilo na moře v malém člunu deset mužů, aby se pokusili zabránit pokusnému jadernému výbuchu, který plánovaly Spojené státy. Šlo vůbec o první akci Greenpeace. Od té doby organizace neustále poukazuje na nebezpečí plynoucí z jaderné energie a zbraní, od transportu radioaktivního materiálu a nakládání s nebezpečných radioaktivním odpadem až po nebezpečí havárií. Upozorňuje také na skutečnost, že jádro není odpovědí na problém klimatických změn, neboť čistá a bezpečná jaderná energie je mýtus. V březnu pak naše francouzská kancelář zveřejnila údaje o posledním transportu jaderného paliva MOX (štěpná směs uranu a plutonia) z Francie do Japonska. Náklad obsahoval 1,8 tuny plutonia množství dostatečné k výrobě 225 jaderných bomb. Každá s ničivější silou než bomba, jež dopadla na Nagasaki. Velká kontroverze mezi Greenpeace a francouzským jaderným průmyslem se přitom táhne od roku 2006, kdy organizace velmi podráždila francouzskou vládu zveřejněním tajných dokumentů, které poukazovaly na zranitelnost některých reaktorů vůči útoku za použití civilního letadla, jako tomu bylo v případě 11. září. Dá se vcelku chápat, že systematická snaha Greenpeace odhalovat stinné stránky jaderného průmyslu je provozovatelům jaderných elektráren trnem v oku. Případ z Francie, který se podle posledních zpráv možná rozroste i do dalších evropských zemí, však překračuje určité hranice soutěže myšlenek a argumentů. A poukazuje ještě na jedno nebezpečí, o kterém propagátoři jaderné energetiky neradi slyší. Je jím oslabování demokracie, utajování a špehování občanských skupin, které vyjadřují jiné než oficiální názory státního zřízení, bez jehož podpory se jaderný průmysl neobejde. Foto Greenpeace / Pierre Gleizes 225 jaderných bomb Ve Francii Greenpeace vystoupilo s kritikou tzv. jaderného reaktoru třetí generace EPR (European Pressurized Reactor), který má být v zemi spuštěn v roce 2012. V lednu 2009, poté co premiér Nicolas Sarkozy oficiálně potvrdil, že hodlá postavit takový reaktor, přineslo Greenpeace důkazy o tom, že jaderný odpad z tohoto druhu reaktoru by byl asi sedmkrát nebezpečnější než odpad produkovaný předchozími reaktory. Neděje se tak přitom pouze v rozvojovém světě a v tzv. postkomunistických zemích, ale i ve vyspělé demokracii, jakou je Francie. O to varovnějším signálem by pro nás poslední případ měl být. Martin Kloubek kampaně Greenpeace 12 energetika

Foto Greenpeace Cleanpeace ve špíně ulice Můžete vytvořit obrazy bez pomoci barev, dokonce jen vodou? Koncept Cleanpeace, který úspěšně používá například britské Greenpeace, už má své místo i v českých ulicích. Britský umělec vystupující pod přezdívkou Moose si jednoho dne při umývání nádobí v restauraci, kde si přivydělával na živobytí, začal z nudy kreslit na zašpiněné zdi kuchyně. Když viděl, jak je vlastně jednoduché malovat a psát na špinavý a mastný povrch pouhým jeho čištěním, dostal nápad, že by mohl podobným způsobem pracovat přímo na ulici. Koncept Cleanpeace byl na světě. V Británii dosáhl Moose brzy značného věhlasu, a protože si dokázal vydělat dost peněz reklamou, nabídl své služby zdarma britské kanceláři Greenpeace. A tak se v roce 2008 začaly na špinavých zdech a chodnících Londýna objevovat nápisy, které jménem Greenpeace vyzývaly k protestu proti výstavbě další přistávací dráhy na letišti Heathrow. Kampaň vzbudila obrovský ohlas a lví podíl na tom měl právě koncept Cleanpeace. v souvislosti s blížící se přelomovou konferencí OSN o klimatických změnách, která se uskuteční v prosinci tohoto roku v Kodani. Je nutné, a Greenpeace po tom důrazně volá, aby se zde domluvily zásadní cíle pro snížení emisí skleníkových plynů a přijala se dohoda o investicích do obnovitelných zdrojů energie. Greenpeace v tomto smyslu samo nabízí pomocnou ruku a předkládá jasně formulovaná řešení ve studii Energetická (r)evoluce. Celý dokument naleznete na www.energetickarevoluce.cz. Právě na Energetickou (r)evoluci a možnost zapojit se do našeho úsilí upozorňujeme prostřednictvím obrazů, které čištěním špinavých chodníků malujeme přímo v ulicích hlavního města. Ulice Prahy pokrývá souvislá vrstva špíny, kterou má zčásti na svědomí i velké množství zplodin, jež vznikají spalováním fosilních paliv. K psaní do špíny na chodníku používáme natlakovaný proud studené vody. Místo tak zanecháme čistější než dřív, pouze s jakýmsi dočasným tetováním. Dokonce i elektrickou energii, která je zapotřebí k vytvoření dostatečného tlaku vody, vyrábíme ekologicky šetrným způsobem pomocí moderního přenosného generátoru na LPG, jež má mnohem menší emise než standardní zařízení na benzín či naftu. Policie: vše je v pořádku Při čištění chodníků nás několikrát zastavila policejní hlídka. Po chvilce však strážci veřejného pořádku vždy zjistili, že naše počínání lze na rozdíl od graffity jen těžko napasovat do škatulky zakázané. Viděno očima zákona totiž nic nemalujeme a nic nepoškozujeme, pouze čistíme špínu z ulic. Nakonec se s námi vždy rozloučili s úsměvem a popřáli nám hodně štěstí. Dokonce jsme dostali radu, jak ošálit pražské parkovací vyhlášky. Nutno dodat, že jsme ji však nevyužili. Zaútočila na nás pouze ochranka před budovou ČEZu, na jehož schodech jsme nechali stručnou upoutávku na Energetickou (r)evoluci. Na druhou stranu jsme zde měli příležitost velmi věcně pohovořit s bývalým zaměstnancem jaderné elektrárny, který se zajímal o to, co děláme, a požádal nás o kopii Energetické (r)evoluce. Cleanpeace se tak v těchto dnech objevuje i před ministerstvy, stanicemi metra a kancelářskými budovami sdělovacích prostředků. S blížící se mezinárodní konferencí OSN o klimatu v Kodani budeme pomocí Cleanpeace stále častěji odkazovat na aktuální stav jednání. Budete-li se tedy procházet pražskými ulicemi, mějte oči otevřené. Přelomová konference v Kodani Stejný koncept jsme se proto nyní rozhodli využít i v české kanceláři Greenpeace, abychom oslovili lidi Ben Jasper kampaně Greenpeace energetika 13

Architekt odpadu míří do Prahy Dům postavený z plechovek od piva byl prvním dílem v kariéře amerického architekta Mika Reynoldse. Naštval jím Národní asociaci zedníků natolik, že ho donutili stavbu přerušit. Dnes dostává Reynolds na své domy stavěné jen z odpadu zakázky i za milión dolarů. V průběhu následujících dvaceti pěti let vytvořili architekt a jeho tým energeticky nezávislou komunitu zkušební oblast autonomního života. Brzy začali zemědomy stavět na zakázku pro klienty po celém světě, včetně herce Dennise Weavera, který si objednal dům za milión dolarů vysoko v Coloradských horách. Dům z plechovek od piva nebo pneumatik, který má vlastní vytápění, zásobení vodou, a dokonce i možnost pěstovat své vlastní plodiny. Tento dům nepotřebuje k výstavbě žádnou drahou technologii, ale pouze pořádnou zásobu recyklačního materiálu. Navíc má vlastní energetický pohon. Nevěříte? Pak si nenechte ujít snímek Architekt odpadu, který Vás přesvědčí o tom, že to vše je skutečné. Hlavní postavou dokumentu je Michael Reynolds, průkopník odpadové architektury a tvůrce zemědomu. Reakce na tento nový styl bydlení jsou velmi protichůdné. Slovy samotného Michaela Reynoldse: Pokud máte vlastní elektřinu, teplo a vodu, znamená to, že si tvoříte svou vlastní politiku. A právě toho se někteří bojí. Dům z pivních plechovek byl prvním úderným zářezem v Reynoldsově kariéře. Právě tento kousek, patřící mezi jeho nejstarší experimenty, naštval Národní asociaci zedníků natolik, že ho donutili stavbu přerušit. Mike se tím ale nenechal odradit a dále rozvíjel koncept zemědomu. Domu, který je mimo systém všech rozvodných sítí, je poháněn sluneční energií, postavený například z pneumatik, recykluje dešťovou a odpadní vodu a náklady na jeho chod jsou téměř nulové. Jako útočiště a místo pro realizaci prvních experimentů si Reynolds vybral kus pouště nedaleko městečka Taos v Novém Mexiku. Líbily se mu zdejší mírné stavební zákony. A také úředníci, kteří byli myšlence zemědomu nakloněni a udělili architektovi zvláštní povolení porušovat státní stavební nařízení, čímž mu umožnili používat nekonvenční stavební materiály, jako již zmiňované plechovky od piva, ze kterých postavil několik neuvěřitelně originálních domů. Některé stavby vypadají jako středověké hrady, jiné jako pyramidy, spoustu z nich pohánějí obrovské větrné turbíny. Boj o nové zákony Ve chvíli, kdy začal koncept zemědomu slavit jasné úspěchy, postihly komunitu v Taosu vážné problémy. Výměna křesel v místním plánovacím výboru bohužel znamenala, že se na rozhodovací místa dostali úředníci, kteří konceptu zemědomu nakloněni nebyli. Plánovací a stavební předpisy nařizovaly, aby byl každý dům napojen na centrální rozvodnou síť Reynolds a jeho zemědomy tak porušovali veškeré myslitelné stavební zákony. Důsledkem bylo, že se úředníci rozhodli Reynoldsovu komunitu uzavřít, a dokonce mu odebrali licenci architekta i podnikatele. Reynolds pochopil, že pokud chce, aby jeho domy měly nějakou budoucnost a otevřely možnost zásadních společenských změn, musí na chvíli opustit stavbu, uvázat kravatu a přepsat zákony. A proč s tím nezačít právě v Novém Mexiku ve státě, kde vědci porušili každý myslitelný zákon a ustanovení, když v něm poprvé vyzkoušeli atomovou bombu? Chcete vědět, zda se architektovi podaří revoluční průlom v oblasti stavebních zákonů? Jděte do kina. Z celkových 350 hodin natočeného materiálu se tvůrcům nakonec podařilo sestříhat nesmírně živý a zajímavý portrét výjimečného muže a jeho splněného životního snu. Lenka Boráková kampaně Greenpeace 14 profil

Tričko s obrázkem velryby Triko save our seas batikované triko Tričko homeless Bavlněné tričko, vpředu obrázek velryby, vzadu logo Greenpeace, tmavě modré s bleděmodrým potiskem. Dámské i pánské. velikost: S, M, L, XL cena: 300,- Kč Bavlněné triko, olivová barva, vpředu znak velryby a logo Greenpeace. Dámské i pánské. velikost: S, M, L, XL cena: 300,- Kč Dívčí triko s dlouhým rukávem, červeno-oranžová kombinace, vpředu malé černé logo Greenpeace. velikost: S, M, L cena: 390,- Kč Bavlněné triko s obrázekem ledních medvědů a nápisem Homeless Stop global warming. Dámské i pánské. velikost: S (dámské), M, L, XL cena: 350,- Kč nákupní taška nákupní taška Pexeso cd Planet dance Nákupní taška z nebělené bavlny s nápisem Reduce, Reuse, Recycle. cena: 130,- Kč Nákupní taška z nebělené bavlny s nápisem Reduce, Reuse, Recycle. cena: 130,- Kč Klasická stolní hra. cena: 40,- Kč Kompilace taneční hudby vydaná na podporu Greenpeace: Patrick Bergman, Over3, Ohm Square, EOST rmx by DJ Wich, Different D.I.S.C.O. etc. cena: 50,- Kč Objednávka LÉTO 2009 počet kusů S M L XL celkem Objednané zboží zašlete na adresu: Jméno: Tričko s obrázkem velryby D P Ulice, číslo: Triko Save our seas Batikované triko Tričko Homeless Nákupní taška R R R Nákupní taška GE Pexeso CD Planet Dance D P D P D P Město: PSČ: *Telefon: Podpis: *Poznámka: uplatňuji 30% slevu pro členy / členky RWC Zboží můžete zakoupit v naší kanceláři, ale zasíláme jej i na dobírku (v tomto případě připočítáváme cca. 90 Kč na poštovné netýká se samotné objednávky pexesa nebo klíčenky). Objednat zboží si můžete telefonicky, e-mailem, poštou i faxem. Greenpeace 1. pluku 12/143, 186 00 Praha 8, tel. 224 319 667, fax: 222 313 777 e-mail: greenpeace@ecn.cz *Uvedete-li na objednávce svoje telefonní číslo, případně e-mailovou adresu, urychlíte nám komunikaci s Vámi v případě, že některý z Vámi požadovaných produktů nemáme na skladě. Jako poznámku můžete uvést například nejpozdější datum, do kterého dodávku požadujete (jedná-li se například o dárek ke konkrétní příležitosti apod.). Lenka Dvořáková, která se o náš obchod stará, se snaží o co nejrychlejší vyřízení Vašich objednávek, ale při jejich vysokém počtu může někdy dojít ke zpoždění. I v takovém případě usnadní uvedení telefonního či e-mailového spojení další dohodu. PodPoŘte greenpeace 15

Foto John Novis Daniel Beltra, John Novis a Jiří Řezáč. Trojice významných fotografů Greenpeace, která zachytila dopady klimatických změn, Vás nechá prostřednictvím výstavy Greenpeace nahlédnout do různých koutů světa, kde dochází k viditelnému zániku panenské přírody z důvodu globálního oteplování. Foto Daniel Beltra Tající ledovce himálajského pohoří, hořící pralesy v Brazílii a vyschlá Amazonie (snímek, za který Beltra obdržel prestižní fotografickou cenu World Press Photo) nebo kanadské lesy, drasticky zničené kvůli rozsáhlé těžbě ropných písků. To vše nabídne putovní výstava Greenpeace, která se objeví na nejednom letním festivalu. O průběhu jejího dění a místech, kde bude rozmístěna, se v blízké době dozvíte na stránkách www.greenpeace.cz. Foto Jiří Řezáč