ÚVOD DO POJIŠŤOVNICTVÍ 2 HISTORIE POJIŠŤOVNICTVÍ
Pojištění jako snaha odstranit či alespoň zmírnit finanční následky způsobené nepříznivými nahodilými událostmi jak z titulu objektivního, tak subjektivního rizika Zprvu nebylo prováděno na komerční bázi Pojištění na bázi vzájemnostního pojištění Různé vzájemné pojišťovací spolky. Ty sdružovaly finanční prostředky, jež kryly alespoň zčásti následky vzniklých nahodilých událostí jednotlivých členů uzavřených skupin (kupci, řemeslníci, sdružení ve skupinách - cechy) a za podmínek, které určovaly stanovy těchto spolků S ohledem na vzájemnostní charakter nebylo ani možné jednoznačně určit osobu ani pojistníka, ani pojištěného Často ex post, nikoliv ex ante
Prvky komerčního pojištění, tedy pojištění založeného na stejné bázi jako jej známe v dnešní podobě, se začalo vyvíjet v souvislosti s rozvojem námořní dopravy ve starověkém Středomoří a s tím související přepravou zboží (Řecko, Fénicie) Systém na bázi námořních půjček (kupec jako majitel zboží obdržel úvěr v hodnotě přepravovaného zboží). Nebylo-li zboží přepraveno do cílového místa (například pro ztroskotání lodi), kupec tento úvěr nemusel splatit; v opačném případě kupec tento úvěr zaplatil a spolu s ním i náklady na přepravu a odměnu za poskytnutou službu (pojistné).
Pojištění má historii dlouhou zřejmě více, než 4 tisíce let Ve starém Egyptě (cca 2500 před Kristem) uzavírali kameníci vzájemné dohody o společném krytí nákladů na pohřeb v případě úmrtí svého člena. Tyto náklady byly uhrazovány z pravidelně vybíraných příspěvků. Babylónská říše z doby 2000 let před Kristem. Za vlády krále Chammurabiho uzavírali majitelé karavan dohody o vzájemném krytí škod, jež by mohly vzniknout v souvislosti s přepravou zboží na plánovaných cestách těchto karavan. V Indii, zhruba v období asi tisíc let před Kristem, vznikaly již určité druhy a formy pojištění úvěrů v kastě obchodníků. Řada tvrzení není přesně doložena. Třeba o pojištění v Jihovýchodní Asii, zvláště v Číně, se žádné doklady zřejmě nedochovaly, ač je z logiky věci zřejmé, že je-li pojištění derivátem a průvodním jevem tržní ekonomiky (a to i v prvopočátečních formách), pak není důvod se domnívat, že tam, kde tržní vztahy existovaly, by snad prvky pojištění absentovaly.
V antickém Řecku existoval druh sociálního pojištění pro případ vážného poškození zdraví (zmrzačení) v průběhu války[1] (Athény kolem roku 400 před n. l.). Ve starém Římě prokazatelně působily čtyři formy statutárních institucí, které si kladly za cíl zprvu zabezpečit důstojný pohřeb členů a později i finanční prostředky pro pozůstalé po svých členech. Byly to nejrůznější spolky s vlastními stanovami, které určovaly výši příspěvků, tresty za nedodržování stanov, jednotlivé druhy poskytnutí pojistné náhrady (vypravení důstojného pohřbu, poskytnutí věna nevěstě atd.). [1] Ani toto však není průkazně doloženo.
Námořní pojištění Koncem 10. století se svého nového rozvoje dočkal i středomořský námořní obchod. Námořní doprava v té době byla velice riskantní, a to nejen pro nedokonalost lodí, omezenost navigačních zařízení atd., ale i pro bující pirátství a neustále se opakující války. V souvislosti s tím se nejprve ve Středomoří a později i v zemích při Atlantiku vytvořilo námořní pojištění. Spolu s rozvojem obchodu a řemesel obecně s rozvojem trhu - stále větší profesní skupiny začaly pociťovat naléhavou potřebu sdružovat se v zájmu přežití. Vznikla tzv. bratrstva neboli gildy, v nichž se sdružovali především kupci a dále cechy, v nichž se spojovali řemeslníci.
Vzájemnostní forma V novověku námořní doprava a mezinárodní obchod podstatným způsobem ovlivnily rozvoj pojištění, a to především v období renesance. Největší rozkvět pro pojištění probíhal v bohatých a důležitých hanzovních městech Itálie, Flander, Holandska. Tyto vzájemné pojišťovací spolky rozvrhují své výdaje, oddělují peníze určené na výplatu pojistných plnění (rezervy) od ostatních peněz (aktiv) spolků a výdaje jsou plánovány a určovány podle předpokládaných výběrů pravidelných příspěvků členů vzájemných spolků a rezerv na výplatu pojistných událostí.
Novověk první pojistná smlouva podepsaná v italské Pise, ze dne 13. dubna 1379, zahajující v Evropě éru komerčního námořního pojištění a současně i počátky námořního práva Velká rizika související s pojišťováním lodí a jejich nákladu vedla jednotlivé pojistitele ke snahám spojovat se při pojišťování zvláště nebezpečných rizik, tedy k pokusům rozdělovat riziko formou soupojištění (tzv. horizontální členění rizika ) a pak i cestou zajištění (tzv. vertikální členění rizika ). První doklady o zajistných smlouvách se dochovaly ze 14. století v Anglii a Itálii.
Od počátku 15. století zanikalo vtělování rent na nemovitosti a vznikaly nové smlouvy, které se již podobají dnešnímu důchodovému pojištění. Vzorem tohoto pojištění byla smlouva z roku 1472, dosud uchovaná v městském archivu Leden v Holandsku. V této smlouvě jsou pravděpodobně uvedeny podmínky důchodového pojištění, jako výše důchodu (renty), platební lhůty a podmínky při promeškání placení.
9. června 1584: První písemně doložená pojistná událost a její řešení. Pojistná smlouva, uzavřená 18. června 1583 na život Williama Gibbonse, na období 12 měsíců a na pojistnou částku 382 liber. Tuto pojistnou smlouvu uzavřel pojistník p. Richard Martin. Pojištěný William Gibbons zemřel 9. června 1584, týden před uplynutím dvanácti měsíců. Přesto pojistná událost údajně nebyla pojistitelem vyplacena, ačkoli zde byl právní základ nároku na výplatu pojistného plnění prokazatelně dán.
Ve stejné době, tedy v druhé polovině 16. století, dochází k rozvoji tzv. rentových důchodů převážně v Anglii, Flandrech a Holandsku. Z této doby se rovněž datují první početní podklady nového způsobu pojištění, kterým se pojišťovaly důchody tzv. tontiny (název po italském lékaři Lorenzu Tontim, který jako první začal vědecky zpracovávat pravděpodobnost délky lidského života). Za vznik a rozvoj tohoto způsobu pojištění vděčíme významnému holandskému státníkovi (Jean de Witte).
Ve druhé polovině 17. století (r. 1687) byla v Londýně na Tower Street otevřena kavárna pana Edwarda Lloyda, který tuto kavárnu využíval jako centrum výměny informací v námořní přepravě. Po smrti zakladatele této kavárny ( r. 1713), bylo toto informační a pojišťovací centrum používáno k tomuto účelu nadále. V roce 1720 získali noví majitelé kavárny Lloyd a pojistitelé od parlamentu výlučné právo provozovat námořní pojištění, takže prostory Lloyďs se z kavárny změnily definitivně ve volný spolek samostatných upisovatelů.
V roce 1769 založila skupina obchodníků a makléřů v Pope Head Alley nový podnik s názvem New Lloyďs Coffee House, který převzal úkoly původního Lloydu. Tato kavárna se stala postupně místem, kde se provozovalo námořní pojištění. V roce 1699 vznikla první komerční životní pojišťovna - londýnská Společnost pro pojišťování vdov a sirotků. Tato pojišťovna byla již částečně založena na vědeckých základech. Provozovala pouze pojištění pro případ smrti výplata byla prováděna buď jednorázově nebo formou důchodu.
Zhruba v polovině 18. století lze zaznamenat určitou institucionalizaci pojištění Zakládání vzájemných pojišťoven, které již mohou nabídnout četná pojištění a pojistné produkty, zvláště pojištění živelní (především pojištění požáru), životní pojištění a dále pojištění, související s riziky, jež vznikají při přepravě zboží
18. století Anglický vědec Edmond Hailey zpracoval první úmrtnostní tabulky na základě zkoumání farních zápisů o narození a úmrtí obyvatel. V r.1756 vznikly první tabulky prémiových sazeb v životním pojištění. Matematik James Dodson byl ve svých 46 letech považován pro pojistitele za příliš velké riziko a z tohoto důvodu ho odmítli pojistit (vzhledem k jeho věku). Pustil se tedy do práce prostudoval všechny dostupné informace o délce lidského života. To, s čím přišel, byly tabulky prémiových sazeb. Každý mohl pojistit svůj život na určitou částku peněz a na určitý počet let. Toto pojistné bylo potom kalkulováno podle věku a délky pojištění. Dodson rozprostřel riziko na celou skupinu a riziko klienta na období smlouvy. Vysoké náklady pojištění starého klienta se vyrovnaly nižšími náklady, když šlo o klienta mladého. Tyto vědecké základy výpočtu pojistného byly posledním krokem ke stanovení solidních základů životního pojištění. Tento Dodsonův princip je v životním pojištění využíván dodnes. Do sklonku 18. století se životní pojištění omezovalo jen na Anglii. V r.1778 byla založena životní pokladna v Hamburku a bezprostředně po té začaly vznikat životní pojišťovací společnosti i jinde.
V souvislosti s rozvoje výroby a obchodu vzrůstaly požadavky na přijímání vyšších rizik do pojistné ochrany. Tato potřeba si vynutila nutnost přijímaná rizika rozčlenit na více subjektů, protože již nebylo možné, aby jeden pojišťovací ústav nesl nepřiměřeně vysoké riziko vzniku pojistné události sám. Přijímaná rizika tak bylo nutno rozčlenit (rozmělnit, atomizovat), a to nejen v horizontální rovině (soupojištění), ale i v rovině vertikální (zajištění). Roku 1852 vzniká první Kolínská zajišťovací společnost na německém území.
Počátkem 19. století dochází k rozvoji pojištění na moderní komerční bázi: zakládání četných pojišťoven rozšiřují se vědecké základy pojištění (teorie pravděpodobnosti, první demografické propočty) vznikají nové druhy pojištění a rozličné pojistné produkty 19. století je tak obdobím, kdy byla založena i tradice českého pojištění a pojišťovnictví
Moderní pojištění - byznys Počátek 19. století Pojištění je předmětem podnikání v okamžiku, kdy lze prokázat, že dlouhodobé výnosy budou vyšší, než dlouhodobé investice (náklady) Tři odvětví: pojištění námořní, požární a životní
Regulace sektoru S ohledem na masivní důsledky případného selhání zasahuje stát ve dvou směrech: Zakládá a kontroluje sociální pojištění Reguluje komerční pojištění
Nástroje regulace sektoru Koncese k výkonu finanční služby Tvorba zabezpečovacích fondů Kontrola hospodaření (andělské oči) Kontrola výše úrokové míry užívané při kalkulaci tarifu pojistného Regulace investování vybraného pojistného včetně kvót, preference státních cenných papírů a hypotéčních zástavních listů Daňová zvýhodnění životního pojištění
Specifika v ČR po II. sv. válce Monopol České/slovenské státní pojišťovny Státní garance za výsledky interní dohled Příjmy a výdaje byly fakticky (vysokým zdaněním, nárokem na čerpání z rezerv) součástí státního rozpočtu Průmyslová rizika nebyla 20. let pojišťována, v zemědělství bylo pojištění naopak povinné» Pokr.
Specifika v ČR po II. sv. válce Zjednodušené metody výpočtu pojistného Sdružená pojištění Nízké tarify pojistného Správní náklady cca 5 % z vybraného pojistného jsou mimořádně nízké Nízké náklady na marketing Pojistně technické rezervy zdrojem pokladního plánu SBČS za pevně stanovený úrok Neduhy monopolu úzká nabídka Změna po roce 1991 odstranění monopolu