SMA 2. přednáška. Nauka o materiálu NÁVRHY NA OPAKOVÁNÍ

Podobné dokumenty
HLINÍK A JEHO SLITINY

TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ. Ing. V. Kraus, CSc. Opakování z Nauky o materiálu

- zabývá se pozorováním a zkoumáním vnitřní stavby neboli struktury (slohu) kovů a slitin

Precipitace. Změna rozpustnosti je základním předpokladem pro precipitační proces

LETECKÉ MATERIÁLY. Úvod do předmětu

ŽÍHÁNÍ. Tepelné zpracování kovových materiálů

FÁZOVÉ PŘEMĚNY. Hlediska: termodynamika (velikost energie k přeměně) kinetika (rychlost nukleace a rychlost růstu = celková rychlost přeměny)

ŽELEZO A JEHO SLITINY

METALOGRAFIE II. Oceli a litiny

ŽÍHÁNÍ 1. ŽÍHÁNÍ OCELÍ

Metalografie ocelí a litin

VLIV TEPELNÉHO ZPRACOVÁNÍ NA VLASTNOSTI VYSOCEPEVNÉ NÍZKOLEGOVANÉ OCELI. David Aišman

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Minule vazebné síly v látkách

Projekt: 1.5, Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/ Tepelné zpracování

TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ KONSTRUKČNÍCH OCELÍ SVOČ Jana Martínková, Západočeská univerzita v Plzni, Univerzitní 8, Plzeň Česká republika

NTI/USM Úvod do studia materiálů Ocel a slitiny železa

K618 - Materiály listopadu 2013

1. přednáška OCELOVÉ KONSTRUKCE VŠB. Technická univerzita Ostrava Fakulta stavební Podéš 1875, éště. Miloš Rieger

Konstrukční, nástrojové

Fe Fe 3 C. Metastabilní soustava

ϑ 0 čas [ s, min, h ]

Krystalizace ocelí a litin


III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

OPTIMALIZACE REŽIMU TEPELNÉHO ZPRACOVÁNÍ PRO ZVÝŠENÍ MECHANICKÝCH VLASTNOSTÍ SLITINY ALSI9Cu2Mg

Tepelné a chemickotepelné zpracování slitin Fe-C. Žíhání, kalení, cementace, nitridace

t-tloušťka materiálu te [mm] C Ce 25 < 0,2 < 0,45 37 < 0,2 < 0,41

Svařitelnost korozivzdorných ocelí

Tepelné a chemickotepelné zpracování slitin Fe-C. Žíhání, kalení, cementace, nitridace

Číselné označování hliníku a jeho slitin dle ČSN EN 573 1:2005 ( )

Nauka o materiálu. Přednáška č.14 Kompozity

Otázky ke zkoušce BUM LS 2006/07 Požaduji pouze tučně zvýrazněné otázky.

Žíhání druhého druhu. Teorie tepelného zpracování Katedra materiálu Technická univerzita v Liberci Doc. Ing. Karel Daďourek, 2007

2. Struktura a vlastnosti oceli, druhy ocelí Rovnovážné a nerovnovážné struktury oceli, mechanické vlastnosti oceli, druhy konstrukčních ocelí.

Metody studia mechanických vlastností kovů

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Pracovní list č.6 k prezentaci Kalení

A U T O R : I N G. J A N N O Ž I Č K A S O Š A S O U Č E S K Á L Í P A V Y _ 3 2 _ I N O V A C E _ _ T E P E L N É Z P R A C O V Á N Í _ P W

Možnosti Impact testu při posuzování správnosti tepelného zpracování ocelí. Ing. Petr Beneš

Nauka o materiálu. Přednáška č.2 Poruchy krystalické mřížky

Nauka o materiálu. Přednáška č.10 Difuze v tuhých látkách, fáze a fázové přeměny

OCELI A LITINY. Ing. V. Kraus, CSc. Opakování z Nauky o materiálu

Tepelné zpracování ocelí. Doc. Ing. Stanislav Věchet, CSc. ; Ing. Karel Němec, Ph.D.

LITINY. Slitiny železa na odlitky


Rozdělení ocelí podle použití. Konstrukční, nástrojové

Hliník a slitiny hliníku

42 28XX nízko středně legované oceli na odlitky odlévané jiným způsobem než do pískových forem 42 29XX vysoko legované oceli na odlitky

Hliník a jeho slitiny Konstrukce z hliníku

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

18MTY 1. Ing. Jaroslav Valach, Ph.D.

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Pracovní list č.3 k prezentaci Křivky chladnutí a ohřevu kovů

2. Struktura a vlastnosti oceli, druhy ocelí Rovnovážné a nerovnovážné struktury oceli, mechanické vlastnosti oceli, druhy konstrukčních ocelí.

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Polotovary vyráběné tvářením za studena

Metalurgie vysokopevn ch ocelí

VLIV PARAMETRŮ LASEROVÉHO POVRCHOVÉHO ZPRACOVÁNÍ NA MIKROSTRUKTURU OCELÍ

HLINÍK. Lehké neželezné kovy a jejich slitiny

Závislost tvrdosti odlitků Al slitin na době stárnutí a průběhu tepelného zpracování

ztuhnutím pyrosolu taveniny, v níž je dispergován plyn, kapalina nebo tuhá látka fotochemickým rozkladem krystalů některých solí

Zvyšování kvality výuky technických oborů

5.0 ZJIŠŤOVÁNÍ FÁZOVÝCH PŘEMĚN

Nástrojové oceli. Ing. Karel Němec, Ph.D.

CSM 21 je označení ROBERT ZAPP WERKSTOFFTECHNIK GmbH 0,02 % 15,00 % 4,75 % 3,50 %

Fázové přeměny v ocelích

PODSTATA VYSOKOTEPLOTNÍ STABILITY Ni-Cr-W-C SLITIN. THE NATURE OF HIGH-TEMPERATURE HEAT RESISTANCE OF Ni-Cr-W-C ALLYS

TECHNOLOGIE I (slévání a svařování)

STROJÍRENSKÁ TECHNOLOGIE I - přehled látky

VÝROBA TEMPEROVANÉ LITINY

PŘÍPRAVA ULTRAJEMNNÉ STRUKTURY HLINÍKU INTENZIVNÍ PLASTICKOU DEFORMACÍ A JEJÍ TEPELNÁ STABILITA SVOČ FST 2008

4. KOVOVÉ MATERIÁLY A JEJICH ZPRACOVÁNÍ. 4.1 Technické slitiny železa Slitiny železa s uhlíkem a vliv dalších prvků

Uhlík a jeho alotropy

Polymorfismus kovů Při změně podmínek (zejména teploty), nebo např.mechanickým působením změna krystalické struktury.

Charakteristika. Vlastnosti. Použití NÁSTROJE NA TLAKOVÉ LITÍ NÁSTROJE NA PROTLAČOVÁNÍ NÁSTROJE PRO TVÁŘENÍ ZA TEPLA VYŠŠÍ ŽIVOTNOST NÁSTROJŮ

OPTIMALIZACE TEPELNÉHO ZPRACOVÁNÍ ODLITKŮ ZE SLITINY IN 738 LC

Hliník a jeho slitiny

VLASTNOSTI PM SLITINY AlCr6Fe2Ti S VYSOKOU TEPELNOU STABILITOU. PROPERTIES OF PM AlCr6Fe2Ti ALLOY WITH HIGH THERMAL STABILITY

Požadavky na nástroj při stříhání. Charakteristika. Použití STRUKTURA CHIPPER / VIKING

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

VYSOCEPEVNÉ HLINÍKOVÉ SLITINY SE ZLEPŠENÝMI SLÉVÁRENSKÝMI VLASTNOSTMI

Výroba surového železa, výroba ocelí, výroba litin

POPIS NOVÝCH STRUKTURNÍCH FÁZÍ A JEJICH VLIV NA VLASTNOSTI CÍNOVÉ KOMPOZICE STANIT

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

VLASTNOSTI RYCHLE ZTUHLÝCH PRÁŠKŮ NÁSTROJOVÉ OCELI LEGOVANÉ NIOBEM

42 X X X X. X X Hutní skupina. Pořadové číslo slitiny Sudé tvářené Liché - slévárenské

LOGO. Struktura a vlastnosti pevných látek

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

SLITINY HLINÍKU Charakteristika slitin hliníku Přednosti. Nedostatky. Označování slitin hliníku

ROZDĚLENÍ, VLASTNOSTI A POUŽITÍ MATERIÁLŮ

7. TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ

Kovy a kovové výrobky pro stavebnictví

TECHNOLOGICAL PROCESS IN ISOTHERMAL HEAT TREATMENT OF STEEL TECHNOLOGICKÝ POSTUP PŘI IZOTERMICKÉM TEPELNÉM ZPRACOVÁNÍ OCELI

KALENÍ A POPOUŠTĚNÍ. 0 0,4 0,8 1,2 1,6 1,8 Obsah C (%) Oblasti vhodných kalících teplot v diagramu Fe - Fe3C

VLASTNOSTI NiCrW SLITIN BĚHEM DLOUHODOBÉHO ŽÍHÁNÍ. PROPERTIES OF NiCrW ALLOYS DURING LONG-RUN HIGH- TEMPERATURE ANNEALING

05 Technické materiály - litina, neželezné kovy

FSI VUT BAKALÁŘSKÁ PRÁCE List 4. Slévárenství, hliník, hliníkové slitiny, tepelné zpracování, tvrdost

TEORIE TVÁŘENÍ. Lisování

MECHANICKÉ VLASTNOSTI A STRUKTURNÍ STABILITA LITÝCH NIKLOVÝCH SLITIN PO DLOUHODOBÉM ÚČINKU TEPLOTY

Tepelné zpracování test

Západočeská univerzita v Plzni fakulta Strojní

Transkript:

SMA 2. přednáška Nauka o materiálu NÁVRHY NA OPAKOVÁNÍ

Millerovy indexy rovin (h k l) nesoudělné převrácené hodnoty úseků, které vytíná rovina na osách x, y, z Millerovy indexy této roviny jsou : (1 1 2) skluzové roviny roviny nejhustěji obsazené atomy

Difuze Několik principiálních postřehů Difuze je děj spojený s přenosem částic hmoty a změnou její koncentrace Během difuze se snižuje koncentrační rozdíl Difuze prvků A do B může probíhat, jen tvoří-li oba prvky tuhé roztoky Difuze prvků, které mají různý difuzní tok je doprovázena tokem vakancí. Počet vakancí a teplota mají podstatný vliv na průběh ( snadnost ) difuze Zdroj: [1]

Stavba látek vliv vazby mezi atomy na vlastnosti látek specifika kovové vazby Digram Fe - Fe3 C - jednotlivé fáze struktury, vlastnosti litin tvárná x bílá (temperovaná) Fáze v tepelném zpracování austenit (i zbytkový), bainit, martenzit, troostit, sorbit, perlit Vliv prvků na oblast - gama austenitotvorné (Ni, Mn, Cu) rozšiřují (otevírají) oblast železa gama (austenitu). - alfa feritotvorné Cr, Si, Mo, W (otevírají) oblast železa alfa (feritu) Matení pojmů - Překrystalizace x rekrystalizace

Tepelné zpracování vytvrzování využití změny rozpustnosti přísady Precipitační vytvrzování k získání vysokých pevnostních vlastností je u některých hliníkových slitin využíváno tepelné zpracování. Postup tohoto tepelného zpracování je podobný kalení a popouštění ocelí, avšak mechanismus vytvrzení je poněkud odlišný. Základním předpokladem je, aby daný legující prvek měl dostatečnou rozpustnost v tuhém roztoku α(al) a aby tato rozpustnost vykazovala výraznou závislost na teplotě. Závislost rozpustnosti mědi na teplotě je ukázána v pravé části obr. Za pokojové teploty je rozpustnost nižší, než je celkový obsah legujícího prvku ve slitině, to znamená, že mikrostruktura takové slitiny je heterogenní (obsahuje vedle tuhého roztoku α(al) rovněž intermediální fázi CuAl 2 ). Precipitační vytvrzování má následující tři kroky: 1. rozpouštěcí žíhání 2. rychlé ochlazení 3. umělé stárnutí Zdroj: [2]

Tepelné zpracování vytvrzování využití změny rozpustnosti přísady Zdroj: [2]

Rozpouštěcí žíhání je třeba provádět při teplotě (T 1 ) v oblasti homogenního tuhého roztoku α(al). Při tomto žíhání dojde k rozpuštění fáze CuAl 2 v tuhém roztoku. U hliníkových slitin leží teploty rozpouštěcího žíhání v okolí 500 C. Po rozpouštěcím žíhání následuje rychlé ochlazení, např. do vody. Podle teplotní závislosti rozpustnosti by se při ochlazení měla znovu vyloučit fáze CuAl 2. Je-li však chlazení dostatečně rychlé, tato fáze se vyloučit v mikrostruktuře nestačí a vznikne tzv. přesycený tuhý roztok (Al), u něhož je obsah legujícího prvku vyšší v porovnání s rovnovážnou rozpustností. Po rychlém ochlazení následuje umělé stárnutí, což je ohřev a potřebná výdrž při zvýšené teplotě (T 2 = 160-200 C). V tomto kroku dochází k rozpadu přesyceného tuhého roztoku, který je spojen s procesem, který se nazývá precipitace. V tuhém roztoku dochází k vylučování velice jemných (desítky nm) částic intermediálních fází tzv. precipitátů. Díky tomu, že tyto precipitáty představují účinnou překážku pro skluz dislokací, je jejich vznik spojen s výrazným vytvrzením (nárůst tvrdosti HV) a zpevněním (nárůst pevnosti Rm) slitiny. Pokud stárnutí provádíme příliš dlouho, dojde k nadměrnému zhrubnutí precipitátů, a celkové vytvrzení klesá (přestárnutí). Zdroj: [2]

Ze skupiny slitin pro tváření, které lze vytvrzovat, jsou nejznámější slitiny Al-Cu, případně Al-Cu-Mg (obsahy legujících prvků: Cu 1-6 %, Mg max.2%), které mají název duraly. Jedná se o materiály, které mezi hliníkovými slitinami dosahují po vytvrzení jedny z nejvyšších pevnostních vlastností (mez pevnosti v tahu až 450 MPa). Široké využití nacházejí zejména v leteckém průmyslu v konstrukcích draků letounů, dále v automobilovém průmyslu, při výrobě sportovního náčiní atd. Poměrně rozšířenými hliníkovými slitinami jsou rovněž slitiny Al- Mg-Si (Mg, Si max. 1,5 %). Široké použití nacházejí ve stavebnictví (profily) a v automobilovém průmyslu (hliníkové karosérie). Mezi vytvrditelné patří rovněž slitiny Al-Zn-Mg-Cu (Zn 3-8 %, Mg 1-3 %, Cu max. 2 %), které dosahují vůbec nejvyšších pevností (až 600 MPa), a proto se používají na vysoce namáhané součástky v leteckém a automobilovém průmyslu. Z vytvrditelných slitin lze ještě zmínit špičkové slitiny Al-Li-Cu-Mg s vynikající kombinací nízké hustoty a vysoké pevnosti, jejichž hlavní využití je soustředěno do výroby letadel. Zdroj: [2]

Chladnutí - Krystalizace kovů a slitin - dendritická segregace Dendrity stromečkovité útvary tvorba vznikem hlavních os a dalších na ně kolmých. Kostra dendritu je bohatší na složku s vyšší teplotou tavení. Pro dosažení rovnovážného stavu - difúzní rychlost kovu s vyšší teplotou tavení tak velká, aby se složení během krystalizace a ochlazování mohlo vyrovnávat. Dojde - pokud nejsou rozdíly v chemickém složení příliš velké, pomalé chladnutí. V praxi častěji se rovnovážného stavu nedosáhne - osy dendritů zůstanou bohatší na kov s vyšší teplotou tavení, kdežto meziosové prostory jsou o tento kov chudší. Ztuhlá tavenina je sice tvořena krystaly jediné fáze, ale uvnitř každého krystalu je složení nestejnorodé = DENDRITICKÉ ODMÍŠENÍ <= lze odstranit žíháním difúzí dojde k vyrovnání složení. Zdroj: [1]

LITERATURA [1] Skálová J., Koutský J., Motyčka V.: Nauka o materiálech. ZČU Plzeň. 1999. [2] Kratochvíl B., Švorčík V., Vojtěch D. Úvod do studia materiálů. 1. vydání. ISBN 80-7080-568-4. 2005.