Masarykova univerzita Právnická fakulta. Bakalářská práce OPRAVA CHYB V KATASTRU NEMOVITOSTÍ

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce OPRAVA CHYB V KATASTRU NEMOVITOSTÍ 2007/2008 Terézia Majerová 1

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce OPRAVA CHYB V KATASTRU NEMOVITOSTÍ Terézia Majerová 2007/2008 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Oprava chyb v katastru nemovitostí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. V Ostravě dne: 4.dubna 2008 Terézia Majerová 2

Tímto chci poděkovat JUDr. Janě Tkáčikové, Ph.D. za pomoc a odborné vedení v průběhu zpracování bakalářské práce. 3

OBSAH 1. ÚVOD 2. HISTORIE CHYB V KATASTRU NEMOVITOSTÍ 2.1 Období pozemkového katastru 2.2 Období evidence nemovitostí 2.3 Období katastru nemovitostí 3. POJMY 4. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA CHYB V KATASTRU NEMOVITOSTÍ 4.1 Oprava chyb v katastrálním operátu 4.1.1 Na návrh vlastníka nemovitosti na opravu chyby v katastru nemovitostí 4.1.2 Bez návrhu vlastníka nemovitosti na opravu chyby v katastru nemovitostí 4.2 Revize údajů katastru nemovitostí 4.3 Obnova katastrálního operátu 4.4 Povinnosti vlastníků a jiných oprávněných osob, obcí a státních orgánů 4.5 Porušování pořádku na úseku katastru nemovitostí 4.6 Hlavní zásady při vedení katastru nemovitostí 5. ŘÍZENÍ O OPRAVĚ CHYBY V KATASTRÁLNÍM OPERÁTU 5.1 Výzva k jednání 5.2 Oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí 5.3 Nesouhlas s opravou chyby v katastru nemovitostí 5.4 Vyrozumění o zahájení řízení 5.5 Seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí 5.6 Seznámení se podklady zápis z ústního jednání 5.7 Vydání rozhodnutí 5.8 Odvolání proti vydanému rozhodnutí 5.9 Vyrozumění účastníků řízení s odvoláním k vydanému rozhodnutí 5.10 Postoupení spisu opravného řízení (OR) k odvolacímu orgánu 4

5.11 Rozhodnutí odvolacího orgánu (ZKI) 5.12 Ukončení opravného řízení (OR) 6. NÁLEŽITOSTI OPRAVNÉHO ŘÍZENÍ (OR) 6.1 Předmět řízení 6.2 Objekt řízení 6.3 Soupis součásti spisu 6.4 Oprávněná úřední osoba 7. ZÁVĚR 8. SUMMARY 9. PRAMENY 10. PŘÍLOHY 5

1. ÚVOD Katastry mají v českých zemích už téměř tisíciletou tradici. Ve své dlouhé historii prošly řadou změn, zaznamenaly spoustu tápání a omylů, ale stále se vyvíjely směrem ke spolehlivému multidisciplinárnímu nástroji, obhospodařujícímu miliony informací sloužících potřebám individuálním, skupinovým i celospolečenským. Jde o rozsáhlé a rovněž nákladné dílo, které se v jednotlivých etapách vytváří po řadu desetiletí, zpravidla navazuje na předchozí výsledky a postupně se vyvíjí tak, jak se vyvíjí společnost, její potřeby, ale i možnosti. Taky koncepční změny katastru a jeho obsahu znamenají vždy mimořádně nákladnou a dlouhodobou záležitost, přesahující desítky let. Problematika a úskalí procesní úpravy institutu s názvem oprava chyby v katastrálním operátu, způsobují v praxi nemalé potíže. Počet řízení o opravě chyby v katastrálním operátu vedených zeměměřickými a katastrálními orgány není rozhodně zanedbatelný. Někdy ale bývají, zejména ve vztahu k provádění zápisů věcných a jiných práv k nemovitostem do katastru nemovitostí, neprávem na okraji zájmu. Vedení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu však není žádná jednoduchá, primitivní záležitost,. Jedná se počtem a složitosti případů o proces s potřebou kvalitně, precizně a správně vedených jednotlivých řízení. Citlivým problémem je zásah do omezení vlastnických práv, většinou fyzických osob zejména k budovám a pozemkům. Při vedení katastru nemovitostí a odstraňování chyb v katastru je nutná aktivní účast vlastníků nemovitostí a jiných oprávněných osob, a také obcí a státních orgánů. Jednotlivé povinnosti jako jsou například účast na jednáních, předkládání listin, ohlašování změn, označení hranic pozemků atd., jsou samozřejmostí při dodržování pořádku na úseku katastru. Již 16. rokem pracuji na katastrálním úřadě v odboru dokumentace katastru nemovitostí a denně se setkávám v praxi s problematikou týkající se opravy chyby v katastru nemovitostí. S velikým uspokojením musím konstatovat, že se stěžovatelům na našem katastrálním pracovišti dostává nejen písemné odpovědi, ale také hlavně ústního rozboru problému již při jejich osobní návštěvě katastrálního úřadu. Svůj postup na téma opravy chyby v katastru nemovitostí prostřednictvím 8 katastrálního zákona zdůvodňujeme snahou udržovat stav zápisů v katastru nemovitostí v souladu s platným právním i naturálním stavem. Dle mého názoru tato snaha katastru nemovitostí nepřekračuje zákonný rámec pro provádění oprav chyby, které vždy musí být podloženy příslušnou listinou. V opačném případě jsou žadatelé o opravu odkazováni na činnost soudů. 6

Téma práce jsem si vybrala z důvodu složitosti jednotlivých případů, jejich řešení a taky pro široké názorové proudy ovlivňující rozhodování katastrálních úřadů na téma co se má opravou chyby v katastru nemovitostí napravovat a co je považováno za překročení kompetencí orgánů státní správy zeměměřictví a katastru nemovitostí při aplikaci ustanovení 8 katastrálního zákona. Jedná se také o možnost selhání lidského faktoru při složitém vedení procesu opravy, a také o vysokou odbornou zdatnost, náročnost a nutnost vyvarovat se omylů a úskalím procesní úpravy, často při nejednotnosti právního názoru a nedostatku přesného výkladu úpravy správního řádu. Obsah pojmu chyba v katastru nemovitostí je nutno chápat v pozitivním smyslu v souladu se zněním 8 zákona č. 344/1992 Sb. (katastrální zákon), kde je uvedeno, co je považováno za chybu v katastrálním operátu a postup jejich opravy. Veřejností je často jako chyba vnímáno jakýkoli rozpor údajů katastru nemovitostí s mnohdy jen domnělými vědomostmi o stavu jejich vlastnictví, které jsou často tradovány mezi generacemi bez existujícího listinného podkladu. I při práci na katastrálních úřadech se často při změně technologie vedení katastru nemovitostí zjistí údaje v souboru popisných informací katastru, které nekorespondují s nynějšími požadavky na způsob zápisu. Zjištěné rozpory jsou neprávem pokládány za chybu, přestože se jedná spíše o dědictví minulosti a rozdílných způsobů vedení katastru dříve a nyní. V této práci se chci proto zabývat praktickými zkušenostmi procesního postupu při řešení vybraného konkrétního problému při odstraňování chyb. Zaměříme se na velice aktuální téma dnešního stavu katastru nemovitostí v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu a to: opravu chybného jednostranně ( polovičatě ) zapsaného starého věcného břemene souhrnnou poznámkou k celému listu vlastnictví v režimu zákona č.500/2004 Sb., jakožto subsidiární aplikace správního řádu nejen na formální správní řízení, ale i na postup katastrálních úřadů před tímto řízením, tj. od podání návrhu na opravu chyby v katastru nemovitostí vlastníkem nemovitosti či provedení opravy bez návrhu, z vlastního nebo jiného podnětu (z úřední povinnosti) do vydání rozhodnutí správním orgánem v určité věci. 7

2. HISTORIE CHYB V KATASTRU NEMOVITOSTÍ 2.1 Období pozemkového katastru Název katastr pochází ze středolatinského capitastrum a volně přeloženo znamená listinu uspořádanou podle hlav, krátce asi totéž co soupis (podle hlav, později též podle jakékoliv jednotky). Obecně pak býval tímto slovem označován přehledný soustavný popis zvláštních vlastností, osob, věcí nebo práv, zejména pak soupis pozemků nebo i výtěžků z obchodů a živností pořizovaný k účelům daňovým. Katastr měl sloužit jako podklad pro vyměřování daní, pro zakládání, obnovování a doplňování veřejných knih a jejich map, zajištění držby, pro převody nemovitostí a pro reálný úvěr. Měl být také pomůckou pro kartografické a výškopisné práce, pro technická podnikání, pro statistické a hospodářské účely, pro ochranu památek i pro vědecké a badatelské účely. České katastry lze v podstatě rozdělit do dvou zásadních historických etap: - etapa katastrů pouze popisných s odhadovanými technickými údaji, bez mapové složky (trvala zhruba od poloviny 11. století do druhé poloviny 18. století) - etapa katastrů s exaktním mapovým podkladem (existující od závěru 18. století dodnes). Všechny české katastry vznikly na podkladě právní normy, ať už jí byl královský či císařský patent nebo rozkaz a nebo později příslušný zákon. Ve vývoji českých katastrů se vyskytuje několik zlomových momentů, znamenajících výraznou kvalitativní změnu jejich podoby v porovnání s předchozím stavem. V každém z těchto zlomových momentů ovlivnila vývoj výrazná osobnost, ať už v osobě rázného a moudrého panovníka nebo v podobě mimořádně zdatného a angažovaného odborníka, schopného o své pravdě přesvědčit své okolí. Vznik pozemkových katastrů jako technických evidencí nemovitého majetku si vynutila potřeba získat věrohodné podklady pro vyměřování daní z nemovitostí, případně i získat jiné údaje o charakteristice jednotlivých nemovitostí. Veřejné knihy pak vznikaly jako písemný doklad o vlastnictví k nemovitostem, o vzniku, změně a zániku majetkových práv a o oprávněních i naopak o omezeních k nim se vztahujících. Významný rozdíl mezi těmito veřejnoprávními institucemi fungujícími souběžně v průběhu několika staletí spočíval též v předmětu zájmu: zatímco pozemkové katastry až do konce 18. 8

století, tedy do vzniku josefského katastru, se týkaly pouze rustikálního (selského, nesvobodného) majetku, veřejné knihy až do druhé poloviny 19. století, tedy do vydání knihovního zákona č.95/1871 Ř.z. (říšského zákoníku), se týkaly pouze dominikálního (panského, tedy šlechtického a církevního) majetku. Označení veřejné knihy se ujalo v minulém století a proniklo i do legislativně právní terminologie. Vývoj veřejných knih na území dnešní České republiky má dlouhodobý charakter a složitý vývoj. Prvním historický doloženým druhem veřejných knih jsou zemské desky, vzniklé v druhé polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Jsou tedy asi o 250 let starší než soupisy půdy, předznamenávající pozdější pozemkové katastry. Mezi veřejné knihy se zařazují i některé další instrumenty jako třeba vesnické gruntovní knihy (urburní knihy), vodní knihy, dvorské (manské) desky, dvorní knihy, lenní knihy, městské knihy a později i podnikové rejstříky. Tyto knihy však zmíněný knihovní zákon neuvádí, nebyly vedeny u knihovních soudů či obdobných institucí, ale pouze u správních úřadů a neplatil u nich intabulační princip. Z uvedených důvodů je zřejmě nelze považovat za rovnoprávné veřejné knihy. Společnou vlastností veřejných knih je skutečnost, že do nich byly zapisovány právní poměry vztahující se k nemovitostem, tzn. vznik, změna a zánik vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a jejich omezení 1. Veřejné knihy mají některé společné principy, ale způsobem uložení, vedení, zaměření a členění se jednotlivé druhy veřejných knih vzájemně odlišují. Ze systémového hlediska je nutno výčet veřejných knih rozšířit nově o katastr nemovitostí, neboť ten od 1.1.1993 převzal i evidenci právních poměrů k nemovitostem a evidenci vlastníků a splňuje i většinu knihovních zásad (principů) platných pro veřejné knihy. První katastry na našem území (1022) první historický doložené vybírání daní ; doba Přemyslovců; daň z lánů (1 lán asi 18 ha); až do konce 18. století pouze vybírání daní z poddanské (rustikální), půda panská (dominikální) bez daně (1571 1573); v Čechách systém usedlostní (dle počtu usedlostí), na Moravě platba daně dle počtu poddaných; 1. berní rula (1. rustikální katastr), celková přehlídka pozemků, pouze rustikální (poddanská) půda, počátek právního charakteru půdy, půda nadále nesvobodná a zdanitelná (1654); 2. berní rula 1 Systém ASPI - stav k 2.3.2008 do částky 23/2008 Sb. a 4/2008 Sb.m.s. Obsah a text 946/1811 Sb.z.s. - stav k 15. 4.1928. 9

(2. rustikální katastr), úprava a zpřesnění 1. berní ruly (1684); 3. berní rula (1. rustikální katastr tereziánský), za vlády Marie Terezie, přibývá částečné měření pozemků, pokus o evidování dominikální (panské) půdy; zamítnut pro odpor šlechty (1715 1748); 4. berní rula (2. rustikální katastr tereziánský), náprava chyb z 3. berní ruly; stanovení rozhraní nebo vyrovnání mezi rustikálem a dominikálem (1757). Josefský katastr - někdy se mu též říká josefinský katastr. Byla nařízena oprava katastru na základě vyměření půdy a naprosté rovnosti v jejím právním postavení, ať patří komukoli. Právním podkladem tohoto katastru byl Nejvyšší patent císaře Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 o reformě pozemkové daně a vyměření půdy. Šlo o mimořádně závažný akt, který poznamenal české i rakouské dějiny. Znamenal zrušení nezdaňování nebo menšího zdaňování panské půdy; za základ vyměřování daní stanoveno nikoli panství, ale technicky definovatelná plocha katastrální obce (pozdějšího katastrálního území). Poprvé v naší historii provedeno katastrální mapování se zjištěním, označením (omezníkováním) a popisem průběhu obecních hranic a posléze i jejich zaměřením metodou měřického stolu včetně sepsání protokolu o průběhu hranic. Předmětem měření tedy byly pouze pozemky plodné, do kterých patřily role, louky, vinice a chmelnice a lesy. Ostatní kultury (druhy pozemků) se zařazovaly do některé z uvedených hlavních kultur podle příbuzností a následně určen výtěžek půdy. Na krátkost doby, v níž byl josefský katastr vyhotoven, je dílem mnohem dokonalejším než dřívější katastry, které se napojovaly na pochybný základ opakovanými vizitacemi a revizitacemi po celá staletí. Zásadní závadou však byl nesprávný princip celého měření. Samostatně se měřily jednotlivé parcely, které se graficky vyrovnávaly do předem zaměřených hranic tratí nebo honů bez vyrovnání na geodetickou polohopisnou síť, pokrývající plochu nejméně v rozsahu plánovaného mapování. I přes tuto zásadní výhradu je potřeba hodnotit uskutečnění josefského katastrálního mapování jako významný počin. Jednalo se totiž o první účelové a cílené katastrální mapování 2. Tereziánsko-Josefský katastr - po smrti císaře Josefa II. zahájili stavové boj proti josefskému katastru. Leopold II. zrušil josefský katastr a patentem v roce 1790 zavedl opět tereziánský katastr avšak s výměrami katastru josefského, zavedl opět diferencovanou berní politiku. Tímto způsobem vznikl kříženec obou katastrů: tereziánsko-josefský katastr, který platil až do roku 1846. 2 Ing.Kuba Bohumil, Ing.Olivová Květa, Katastr nemovitostí první vydání, Nakladatelství Vilímek, Jihlava 1993, EXACT Servise spol. s r.o., Praha, str.24, 41-46 10

Stabilní katastr - mapový a písemný operát Stabilního katastru je uceleným, na svoji dobu maximálně vědecky objektivním a přesným dílem o kvantitativním i kvalitativním stavu půdního fondu. Konečným cílem Stabilního katastru bylo vytvořit spolehlivý a vědecky propracovaný základ pro maximálně spravedlivé vyměřování pozemkové daně. Na základě přesného zaměření a zobrazení pozemků, z nichž každý dostal své parcelní číslo, mohl být určen čistý výnos. Oceňovací řízení v Rakousku začalo nejdříve v roce 1835 v Dolních Rakousích a bylo ukončeno v roce 1861 v Tyrolích. Dlouhá doba, již si vyžádala důkladnost a šíře prováděných oceňovacích prací způsobila, že dílo Stabilního katastru se stalo v některých částech nesourodým. Když pak byla konečně zavedena pozemková daň podle Stabilního katastru, ukázaly se značné nesrovnalosti v rozdělení pozemkové daně. Proto se začala připravovat nová úprava pozemkové daně, jež se projevila v reambulaci na základě nového zákona o revizi katastru daně pozemkové z 24. května 1869. Nejvíce však do stability katastru zasáhl prudký a neočekávaný rozvoj průmyslu. Industrializace, růst továren a měst měnil rychle charakter krajiny i ekonomiky země a daně z průmyslového podnikání začínaly hrát zpočátku pomalu a později stále rychleji důležitější úlohu než daně z pozemků. Oceňovací operát Stabilního katastru, tak dlouho a pečlivě uskutečňovaný, se tedy nakonec z hlediska potřeb státní fiskální politiky ukázal jako nedokonalý a nepotřebný. Písemný oceňovací operát Stabilního katastru, nehledě na jeho slabiny a nedostatky, je velmi cenným historickým pramenem pro svoji šíři a hloubku v záběru faktů často exaktně zjištěných, i pro výbornou přehlednost údajů, počínaje jednotlivými obcemi, přes berní okresy a kraje až k sumárním údajům o celé zemi. Reambulace stabilního katastru (1869-1882) - protože stabilní katastr nebyl spolehlivě doplňován nastalými změnami, zejména nebyla doplňována katastrální mapa, neshodoval se postupně se skutečností. To vedlo k vydání zákona ze dne 24. května 1869 číslo 88 Ř.z. O revizi katastru daně pozemkové. Úkolem reambulace bylo zejména jednorázové doplnění měřického i písemného elaborátu katastru všemi změnami nastalými od původního měření a provedení nového, tzv. všeobecného vcenění a vtřídění pozemků. Bonita pozemků byla vyjadřována 6 až 8 třídami. Bylo nutno zjistit veškeré nastalé změny v kultuře, osobně a předmětech měření, tyto vyšetřit a zaměřit, doplnit katastrální mapy, určit plochy jednotlivých kultur a dílů různé bonity a vyhotovit sumáře obcí podle kultur a bonit. Vlastní reambulace byla dokončena v roce 1880, takže od 1.1.1881 mohla být provizorně zavedena nová pozemková daň, reklamační řízení bylo ukončeno v roce 1882. Velmi krátká doba na tak náročné a rozsáhlé dílo (necelých 11 let) a vysoký tlak na včasné dokončení vedly k 11

zaměstnávání nezkušených a neodborných sil. Práce byly prováděny ve spěchu, povrchně a neodborně. Výsledkem bylo podstatné znehodnocení map stabilního katastru. Evidence reambulovaného katastru (1883) - potřeba souladu s pozemkovými knihami si vynutila již v roce 1883, tedy 3 roky po ukončení reambulace, vydání zákona ze dne 23. května 1883, č. 83 Ř.z. O udržování evidence katastru daně pozemkové. Vedení evidence katastru se vztahovalo na změny hranic obce, držitelovy osoby, předmětů daně, způsobu užívání (kultur) a změny způsobené chybami v psaní a počítání. Zákon zřídil evidenční geometry v okrese a evidenční inspektory u zemských finančních správ a vytvořil tak základ budoucí organizace výkonné služby v okrese (53 evidenčních okresů v Čechách a 30 na Moravě). V zájmu udržování souladu se skutečností byla uložena povinnost držitelům ohlašovat změny, upravena součinnost ostatních úřadů a uloženy povinnosti obcím v souvislosti s vyšetřováním změn. Provádění úplné revize držby bylo stanoveno každé 3 roky. Podrobně bylo rozpracováno řízení o vyšetřování změn včetně zaměřování změn evidenčními geometry i vyhotovování geometrických (situačních) plánů oprávněnými soukromými techniky. Vzájemný soulad s pozemkovou knihou byl zajišťován součinností s knihovními soudy. Nedostatečná přesnost graficky vyhotovených map vedla k zavedení tzv. trigonometricko-polygonální metody, tedy číselného měření. Zákon o evidenci katastru s dalšími prováděcími předpisy stanovil a upřesnil metody a postupy trvalého vedení katastru v souladu jak s pozemkovou knihou, tak se skutečností. Zavedl některé postupy, které byly převzaty i do pozdějších předpisů a jsou používány v nezměněné nebo v upravené formě dodnes. Propracované a velmi podrobné technické návody pak byly základem a vzorem měřických návodů pro dalších sto let. Pozemkový katastr (1927-1964) - po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl evidovaný katastr převzat v nezměněné formě. K zásadním změnám dochází zákonem č.177 ze dne 16. prosince 1927 S. z.n. o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon). Katastrální zákon zrušil všechny předchozí předpisy vztahující se na pozemkový katastr a jeho vedení, mimo ustanovení obsažená v tomto zákoně. Zákon definoval pojem pozemku a parcely, katastr měl sloužit jako podklad pro vyměřování daní, pro zakládání, obnovování a doplňování veřejných knih a jejich map, zajištění držby, pro převody nemovitostí a pro reálný úvěr. Veřejnosti byl přístupný pouze měřický a písemný operát katastru (nikoliv tedy sbírka listin). Každý mohl do operátu nejen nahlížet, ale pořizovat si pro svou potřebu výpisy, opisy a náčrty. Pozemkový katastr převzal i dobré 12

zkušenosti z organizace služby, propracované zásady a postupy provádění technických činností a sjednotil postupy na celém území státu. Katastrální zákon zavedl novou zobrazovací soustavu platnou pro veškeré prováděné měřické práce, odstraňující nedostatky předchozí triangulace a zobrazení Jednotnou trigonometrickou síť katastrální (JTSK). Nově se zmapovalo 7 354 mapových listů (téměř 5% území), převážně měst. Slibný rozvoj katastru a zejména nové mapování narušily válečné události, druhá pozemková reforma v roce 1945 a komunistický převrat v roce 1948. Pozemkový katastr se používal až do roku 1956, katastrální zákon byl definitivně zrušen až zákonem č.46/1971 Sb., O geodézii a kartografii. Po skončení 2. světové války a obnovení Československé republiky došlo k mimořádně rozsáhlým změnám ve vlastnictví. Znárodnění, konfiskace, přídělová i scelovací řízení byly upraveny zvláštními zákony, které znamenaly zásahy do občanského zákoníku i knihovního zákona a průlom intabulačního principu. Skutečný právní stav se v mimořádně velkém rozsahu dostal do nesouladu se stavem pozemkových knih. Uvést tento stav do souladu a vyznačit všechny změny do pozemkových knih, pro která platila přísná a složitá formální pravidla, nebylo v krátkém čase vůbec možné. Zvláště v případech přídělů zemědělského majetku podle dekretů presidenta republiky č.12/1945 Sb., a č.28/1945 Sb., které vyžadovaly rozsáhlé úpravy hranic pozemků, šlo o dlouhodobou záležitost. To vedlo nakonec k zásadnímu zásahu do knihovního zákona vydáním zákona ze dne 8. května 1947, č.90/1947 Sb., - o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Zákon podstatně zjednodušil vyznačení konfiskovaného majetku i zápis přiděleného majetku novým vlastníkům, zejména pak připustil zřizování tzv. předběžných knihovních vložek pro přidělený majetek, které místo parcel dosud nevytvořeného knihovního tělesa obsahovaly jen jeho velmi přibližně označení (např. jen číslem popisným zemědělské usedlosti). Šlo tedy jen o formální zápisy bez jednoznačného vymezení věcí, avšak s právními důsledky. Přesto, že předběžné knihovní vložky měly být po dokončení měřických prací přeměněny na definitivní, šlo o narušení nejzákladnějších právních i technických principů. Byl to však jen první z řady dalších případů, kdy ustoupení politickým tlakům ohrozilo nejzákladnější nezbytné podmínky pro trvalé a spolehlivé vedení pozemkové knihy a katastru. Tento zákon připustil také nahrazení geometrických (polohopisných) plánů zjednodušenými podklady o prozatímním dělení parcel tzv. polohopisnými nástiny a srovnávacím sestavením. Práce na upřesnění přídělu a jejich definitivním vytýčení a zaměření, které nepostupovaly dostatečně rychle i přes nasazení 13

množství málo kvalifikovaných sil, byly nakonec po změně politického režimu v únoru 1948 přerušeny. Výsledkem je nedostatečně evidované vlastnictví značného rozsahu, podchycené jen v přídělových elaborátech, které nebylo dosud jednoznačně vymezeno, ale má právní platnost. K převratným změnám po roce 1948 došlo i v oblasti práva. Dne 1.1.1951 vstoupil v platnost nový občanský zákoník č.141/1950 Sb., který výslovně stanovil, že stavby nejsou součástí pozemku a za věci nemovité považoval pozemky a stavby (s výjimkou staveb dočasných). Vlastníkem stavby mohla být osoba rozdílná od vlastníka pozemku. Vlastnictví se nabývalo již samotnou smlouvou, popř. ze zákona nebo úředním výrokem, a nikoliv až vkladem do pozemkové knihy. I když nebyla výslovně zrušena povinnost zápisů do veřejných knih, neměly zápisy nadále charakter konstitutivní, ale jen deklaratorní význam. Praktickým důsledkem byla neúplnost zápisů a tím i postupně nemožnost vůbec změny knihovat. Vlastnictví pak bylo nutno prokazovat velmi obtížně původními listinami. Upuštění od osvědčené zásady superficies solo cedit v pozemkovém právu vyvolalo značné problémy i v evidenci. Pozemková kniha ani katastr nemovitostí samostatné stavby dosud neevidovaly. Bez dořešení problému, jak dostatečně stavby evidovat, zejména v mapách, se však v evidenci pokračovalo a tento problém není důsledně dořešen dodnes. V důsledku rozsáhlých změn ve vlastnických a užívacích poměrech, zejména násilná kolektivizace zemědělství a povýšení pravomocí státu, ztrácela neudržovaná a trvale neudržovatelná pozemková kniha i katastr nemovitostí postupně význam a prakticky se přestaly vést. Jednotná evidence půdy (1954-1964) - určité vakuum v padesátých letech po zastavení zápisů v pozemkovém katastru a pozemkových knihách a potřeba státu plánovat a řídit zemědělskou výrobu vedly v roce 1955 nejprve k pořízení jednorázového soupisu veškeré půdy a její výměry podle druhů kultur a skutečného užívání, bez ohledu na platné právní vztahy. Následně, v letech 1956 až 1960 byla urychleně na celém území státu založena Jednotná evidence půdy (JEP), u níž se počítalo s pravidelným vedením a udržováním v souladu se skutečným stavem v přírodě. Nevycházela ze zákonné úpravy, ale pouze z usnesení vlády ze dne 25.ledna 1956. Legislativně právní normou bylo upraveno pouze označování druhů kultur a jejich charakteristiky (Směrnice č.154/1957 Ú.l.). JEP se zakládala na základě vyšetření skutečného stavu užívání půdy a jejich kultur s využitím různorodých podkladů. Pronikavé úlevy byly povoleny i pro přesnost zákresů do map, pro které byly povoleny i zcela netechnické a přibližné postupy a byly povoleny značné odchylky v 14

přesnosti. Nezaměřené novostavby bylo přípustné doplnit přibližnou lokalizací a přibližným půdorysem. Vzhledem k rozsahu díla a krátkosti času byly opět využity nezpracované a neodborné síly, takže ani velmi mírná kritéria přesnosti nemohla být při plnění tohoto politicky pojatého úkolu dodržena. Takto vzniklé pozemkové mapy JEP se pak ale staly jedním z podkladů při vyhotovení map navazující evidence nemovitostí. 2.2 Období evidence nemovitostí Evidence nemovitostí (1964-1992) - nový občanský zákoník č.40/1964 Sb., který nabyl účinnosti 1. dubna 1964, přinesl řadu změn. Nově upravil pojem nemovitosti jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, a upravil i nabývání osobního vlastnictví. Ke smlouvě o převodu nemovitosti bylo třeba její registrace státním notářstvím, vlastnictví přecházelo registrací smlouvy. Mimoknihovní princip nabývání vlastnictví zůstal zachován. Potřeby vést současně skutečně užívací vztahy k půdě i vlastnické vztahy měla zajistit nová evidence nemovitostí, která byla legislativně upravena zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí a prováděcí vyhláškou č. 23/1964 Sb., které nabyly účinnosti k 1.dubnu 1964. Evidence nemovitostí vycházela z předchozí jednotné evidence půdy (JEP), která měla být doplněna o evidenci nově zavedených právních užívacích vztahů a vlastnictví. Právní vztahy se evidovaly na základě ověřených kopií nebo originálů listin předkládaných k zápisu na jednoduchých listech vlastnictví se strukturou údajů obdobnou bývalé pozemkové knize. Doplnění nikde již nevedených údajů o vlastnictví za období od roku 1951 bylo prováděno systematickým šetřením přímo v obcích. Podpůrně se využívalo pozemkových knih. Tyto práce prováděné podle Směrnice pro komplexní zakládání evidence nemovitostí probíhaly za podpory státních notářství od roku 1967 do roku 1988, a podařilo se při nich jednak došetřit poslední známý právní stav, jednak doplnit sbírku listin o všechny dostupné právní listiny v originálech nebo ověřených kopiích. I když praktickému provádění lze leccos vytknout, jde o obdivuhodný výkon a získané listiny umožňují i následně případné chyby či nedokonalost zápisů na listech vlastnictví opravit. Při zápisu věcných břemen při komplexním zakládání evidence nemovitostí měla bývala střediska geodézie (za spolupráce s pracovníky místních národních výborů a s pracovníky státních notářství) vždy vyšetřit, zda konkrétní věcné břemeno nezaniklo a do evidence nemovitosti převzato být nemá, nebo zda je naopak věcné břemeno stále aktuální, a má se do evidence nemovitostí převzít. Výsledný evidenční stav, kdy u strany povinné nebylo do evidence nemovitostí věcné břemeno z pozemkové knihy převzato a u strany oprávněné byl 15

zápis oprávnění z téhož věcného břemene proveden (resp. byl ponechán takový už existující zápis předcházející) byl objektivně a nesporně chybný i v době platnosti předpisu pro vedení evidence nemovitostí, případné opravy chyb se prováděly v režimu správního řádu č.71/1967 Sb. 3 Ustanovením 396 zákona č.109/1964 Sb., hospodářského zákoníku o zániku věcných břemen dnem nabytí majetku do státního socialistického vlastnictví dopadá pouze na případy, kdy k takovému nabytí majetku do státního socialistického vlastnictví došlo za účinnosti hospodářského zákoníku. V případech, kdy stát nabyl majetek ještě před účinností hospodářského zákoníku, je proto nutné dovozovat případný zánik věcného břemene z předpisů předcházejících (např. z vládního nařízení č.97/1952 Sb., o zániku věcných práv na některých částech národního majetku nebo z vyhlášky ministerstva financí č.88 (1959 Ú.l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru). Mimořádně významná otázka map se začala řešit již v závěru období vedení JEP. Přikročilo se k vyhotovení nových pozemkových map, které měly plně nahradit dřívější mapy pozemkového katastru. K obnově se mělo využít především kresby u neudržovaných katastrálních map, a pouze kresba, která nebyla v těchto mapách obsažena, se přebírala z nedokonalých map JEP. Výsledná kvalita takto obnovených map byla ovlivněna mj. i řadou nejasností, jak vyřešit problém souvislého zobrazení map, které byly původně vyhotoveny jako ostrovní a byly poznamenány rozdílnou srážkou i místními deformacemi. I přes snahy zabránit dalšímu zhoršení kvality map k němu nepochybně došlo. Zásadním nedostatkem bylo nevyřešení spolehlivé evidence parcel ve vlastnictví občanů sloučených do větších půdních celků, které v souladu s předpisy neměly být ani zobrazovány v mapách. 2.3 Období katastru nemovitostí Současný katastr nemovitostí - nejen obnova pořádku a práva, ale především ekonomika byla hlavním a nejnaléhavějším důvodem k zahájení vládního programu rozsáhlé privatizace a restitucí po roce 1989. Jednou ze základních podmínek pro úspěšný postup tohoto procesu je spolehlivě fungující katastr a pozemková kniha. Téměř všechny instituce, úřady, společnosti, obce a občané požadovali dokumenty prokazující jejich vlastnictví, nejen současné, ale pro restituce i historické. Stávající evidence nemovitostí se ukázala být zcela nevyhovující a střediska geodézie byla zcela zahlcena požadavky. Požadované informace o vlastnictví sice existovaly, ale jejich vyhledávání vyžadovalo vysoce kvalifikovanou, individuální a časově 3 Systém ASPI - stav k 2.3.2008 do částky 23/2008 Sb. a 4/2008 Sb.m.s.,Obsah a text 71/1967 Sb. - poslední stav textu 16

náročnou práci. Právě na této nedostatečnosti se ukázalo, že stávající evidenci je nezbytné přebudovat na spolehlivě fungující katastr, který je jednou ze základních podmínek postupu privatizačního programu. První potřebný krok ke znovu vybudování katastru, tentokráte spojen i s funkcí bývalé pozemkové knihy, byl učiněn přípravou a vydáním základní legislativy, která nabyla účinnosti ke dni 1.1.1993 a dále byla doplněna dalšími potřebnými zákony a vyhláškami. Nová legislativa vytváří tzv. právní katastr spojující v jediném instrumentu spravovaném výhradně zeměměřickými orgány funkce jak pozemkového katastru, tak bývalé pozemkové knihy. Tentokrát v modernizované formě umožňující využití výpočetní techniky. Legislativa však vytváří pouze rámec a základní předpoklady k zahájení práce na dlouhodobém a mimořádně náročném úkolu, kterým je vlastní vybudování takového katastru. Katastr nemovitostí musí pro zachování nezbytné kontinuity vycházet se současného stavu předchozí značně nedokonalé evidence nemovitostí. Nabytím účinnosti zákonů se sice mapy a písemné operáty rázem staly k 1.1.1993 operáty katastru nemovitostí, ale je nezbytné je v nejkratší době podstatně upravit. Specifickým problémem katastru jsou parcely ve vlastnictví občanů, které byly sloučeny do větších půdních celků. Tyto parcely nejsou zobrazeny ani v současných mapách, ani v písemném operátu, ale jsou pouze ve zjednodušené pomocné evidenci umožňující jejich vyhledávání v mapách a dokumentech předchozích evidencí. I když podle zákona mají být tyto parcely doplněny nejpozději při dokončení budoucích pozemkových úprav, je v zájmu postupu automatizace i spolehlivosti vedení katastru tyto parcely doplnit do map i písemného operátu co nejdříve. Protože jde o asi 8 milionů takových parcel, bude zřejmé první krok spočívat v jejich doplnění alespoň do písemného operátu. Při budování katastru nejde o jednorázovou záležitost, ale o kontinuální dlouhodobý proces. Změny obsahu i metod vedení katastru jsou vzhledem k rozsahu vedených informací vždy záležitostí desítek let. Mimořádně vysoká věrohodnost a spolehlivost údajů je pro katastr nezbytná. Historie katastru je plná příkladů, kdy důsledky nadřazení rychlosti a množství provedené práce nad kvalitu a přesnost se odstraňují jen velmi obtížně a dlouhodobě negativně ovlivňují i výsledky práce dalších generací. 3. POJMY Bývalý pozemkový katastr geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v Československé republice; obsah katastrálního operátu, vyhotovený podle dřívějších předpisů. Spolehlivostí posiloval právní jistoty občanů 4. 4 Bumba Jan: České katastry od 11. století do 21. století, Grada Publishing, a.s., 2007, str.89 17

Katastr nemovitostí soubor údajů o nemovitostech v České republice podle katastrálního zákona 5 zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení; součásti katastru je evidence vlastnických a jiných práv k nemovitostem a dalších práv k nemovitostem 5 a tvoří ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách a o právních vztazích, které se k nim váží. Dřívější pozemkové evidence operát bývalého pozemkového katastru a navazujícího přídělového a scelovacího řízení; ve zvláštních případech též pozemková kniha a evidence nemovitostí 6. Zemské desky druh veřejné knihy; vznikly a byly udržovány v období od 13. do 18.století jako písemný doklad o vlastnictví k nemovitostem, o vzniku, změně a zániku majetkových práv a o oprávněních či naopak o omezeních k nim se vztahujících; úřední knihy zemského soudu 7. Urbáře druh knihy, do které vrchnosti před rokem 1650 nechaly zapisovat veškeré své držebnosti, zejména však požitková práva; kromě toho byly do urbářů zapisovány i držebnosti poddaných a jejich povinnosti k vrchnosti; urbáře byly v té době považovány za knihy veřejné a zčásti pozemkové; byly to knihy velmi nedůvěryhodné 7. Horní knihy patří do skupiny veřejných knih, evidujícím majetková práva po zemských deskách; byly zřízeny horním zákonem č.146/1854 Ř.z.; obsahem byla různá horní oprávnění, jímž horní zákon přiznával charakter nemovitosti ve smyslu právním; vydáním horního zákona č.44/1957 Sb., byly pak s účinností od 1. ledna 1958 zrušeny a staly se archiváliemi 7. Pozemkové knihy Podle knihovního zákona č.95/1871 Ř.z. (říšského zákoníku) skupinu veřejných knih tvořily zemské desky, horní knihy, pozemkové knihy a železniční knihy. Plnily významné poslání spočívající v garantování vlastnických a jiných práv k nemovitostem; v pozemkových knihách se zapisovaly všechny právní poměry vztahující se k nemovitostem podle obecného zákoníku občanského č.946/1811 Ř. z. i ke skutečnostem, jimž speciální zákon přiznával charakter nemovitostí; jednotlivé vložky jsou sepsány podle nemovitostí; obsah se týkal zápisů k veškerým nemovitostem, s výjimkou nemovitostí vedených v horních knihách a v železničních knihách a tvořících tzv. veřejný statek 7. 5 1 odst.2 zákona č.344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů) 6 Bumba Jan: Geometrický plán, Příručka pro vyhotovitele i uživatele, Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 1999, str.15-30 7 Bumba Jan: České katastry od 11. století do 21. století, Grada Publishing, a.s., 2007, str.106-133 18

Železniční knihy specializovaný evidenční instrument pro železnice a později též pro veřejnou dopravu; vznikly na podkladě zákona č.70/1874 Ř. z. a od ostatních veřejných knih se lišil; zápisy se prováděly podle ustanovení knihovního zákona č.95/1871 Ř. z., vlastnické právo mohlo být do železničních knih vloženo pouze pro toho, kdo získal pro dotyčnou dráhu řádnou koncesi 7. Věcné břemeno je věcné břemeno, zatěžující nemovitost a tím i vlastníka nemovitosti jako povinného, a naopak právo oprávněného z věcného břemena využívat cizí nemovitost k přesně stanoveným účelům a ve svůj prospěch. Je právním instrumentem, sahajícím až do středověku. Obecně se tvrdí, že v novověku měl nejdokonaleji problematiku služebností a věcných břemen zpracován obecný zákoník občanský č.946/1811 Ř. z. 7. Evidence nemovitostí (EN) evidování vlastnických a jiných majetkových práv k nemovitostem. Občanský zákoník č.40/1964 Sb., přinesl řadu změn, některé z nich měly následek vytvoření nové legislativy týkající se evidování nemovitostí - zákon č.22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí a vyhláška č.23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. č.22/1964 Sb. Byla stanovena povinnost zasílat příslušná usnesení okresních soudů na Střediska geodézie 7. Jednotná evidence půdy (JEP) vedla se v letech 1956 až 1964; na rozdíl od pozemkového katastru a veřejných knih evidovala pouze faktické užívací vztahy k pozemkům. Z toho důvodu nebylo možno vlastnické a podobné právní vztahy k nemovitostem podle JEP jakkoli prokazovat. Vytvořena usnesením vlády č.192 ze dne 25. ledna 1956. Katastrální území technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí 8. Hranice katastrálního území probíhají po hranicích pozemků a mohou být totožné i s hranicemi územních správních jednotek - obcí. U každého katastrálního území se eviduje 9 údajů; významným je číselný kód katastrálního území, který zabezpečuje propojení s Jednotným celostátním číselníkem prostorové identifikace informací. Parcela obraz pozemku, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem 9. 8 27 písm. a) zákona č.344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů 9 Ing.Kuba Bohumil, Ing.Olivová Květa, Katastr nemovitostí první vydání, Nakladatelství Vilímek, Jihlava 1993, EXACT Servise spol. s r.o., Praha, str.9-13 19

Parcelní číslo číslo (vyjádřeno arabskými číslicemi), kterým je označena parcela shodně ve všech částech katastrálního operátu 9. Identifikace parcel porovnání totožnosti parcely nebo skupiny souvisejících parcel dřívějších pozemkových evidencí (bývalého pozemkového katastru, pozemkové knihy, scelovacího a přídělového řízení) s parcelou nebo skupinou souvisejících parcel vedených v katastru nemovitostí 9. Geometrické určení nemovitosti a katastrálního území určení tvaru a rozměru nemovitosti a katastrálního území, vymezených jejich hranicemi v zobrazovací rovině 9. Geometrický plán technický podklad a neoddělitelná součást všech listin, podle nichž má být proveden zápis do katastru nemovitostí, je-li třeba předmět zápis zobrazit do katastrální mapy 9. Katastrální mapa polohopisná mapa velkého měřítka (do 1 : 5 000 včetně) s popisem, která zobrazuje všechny nemovitosti a katastrální území, které jsou předmětem katastru nemovitostí; pozemky se v katastrální mapě zobrazují průmětem svých hranic do zobrazovací roviny, označují se parcelními čísly a značkami druhů pozemků; stavby se zobrazují průnikem nebo průmětem svého vnějšího obvodu; digitální katastrální mapa má svůj obsah zaznamenán číselně a je možno jej prostřednictvím výpočetní a zobrazovací techniky znázornit nebo jinak účelově využít 9. Kopie katastrální mapy obraz části katastrální mapy pořízený ručně nebo reprograficky 9. Polohové určení nemovitosti a katastrálního území určení jejich polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem a katastrálním územím 9. Mapa bývalého pozemkového katastru odlišení původně v pozemkovém katastru používaného výrazu katastrální mapa od současné katastrální mapy katastru nemovitostí 9. Nemovitost pozemek a stavba spojená se zemí pevným základem; podzemní nemovitost je stavba a její zařízení, která jsou pod zemským povrchem a jsou s ním spojena pevným východem; v katastru nemovitostí se uvádí pouze pojmenování a popis umístění podzemní stavby, jejíž vlastník se odlišný od vlastníka pozemku, pod kterým je stavba umístěna 9. List vlastnictví obsahuje jméno popřípadě název vlastníků nebo spoluvlastníků, rodná čísla občanů nebo identifikační čísla právnických osob, všechna parcelní čísla nemovitostí, popisná 20

čísla a evidenční čísla nemovitostí, které vlastní v daném katastrálním území; doplňkové (podobnější) údaje o právních vztazích k nemovitostem a různé poznámky 9. Veřejnosti se list vlastnictví (LV) poskytuje jako automatizovaně vyhotovený Výpis z katastru nemovitostí Jiný oprávněný osoba, která je oprávněná z ostatních věcných práv k nemovitostem 10. Pozemek přirozená část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí druhů pozemků popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků 10. Popisné číslo číslo, kterým se označuje v obci každá samostatná budova trvalého charakteru (obytná, provozní, obchodní), která je oddělena od jiné budovy, má vlastní vchod a vybavení; části obce mají samostatné popisné číslování budov 10. Evidenční číslo číslo, kterým se označují budovy a objekty, které slouží k prozatímnímu nebo občasnému bydlení, popřípadě k nebytovým účelům (zahradní domky, chaty apod.) a nejsou označeny popisným číslem; části obce mají samostatné evidenční číslování budov 10. Poznámka druh zápisu oznámení soudu nebo jiného státního orgánu do katastru nemovitostí, a to poznámka o zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, vyhlášení konkurzu proti vlastníkovi nemovitosti a zahájení vyvlastňovacího řízení 10 ; úkon nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti; informuje třetí osoby o možných právních vadách nemovitostí. Srovnávací sestavení parcel porovnání parcel dřívějších pozemkových evidencí (tj. bývalého pozemkového katastru, pozemkové knihy, scelovacího a přídělového řízení) s parcelami katastru nemovitostí popřípadě s jejich částmi včetně stanovení výměr těchto částí; srovnávací sestavení parcel má vždy orientační charakter 10. Výměra parcely vyjádření plošného obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách se zaokrouhlením na celé čtvereční metry; výměra parcely není závazným údajem katastru nemovitostí pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru nemovitostí 10. 10 1 zákona č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem 21

Závazné údaje závaznými údaji katastru nemovitostí pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru nemovitostí jsou parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území 10. Záznam druh zápisu práva k nemovitosti do katastru nemovitostí které vzniklo, změnilo se nebo zaniklo ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora ve veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním a to na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy 10 ; nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti protože tato práva k nemovitostem již existují nezávisle na zápisu do katastru nemovitostí, např. ze zákona, rozhodnutím státního orgánu atd. Podkladem pro záznam jsou listiny, které podle právních předpisů potvrzují právní vztahy k nemovitostem (kolaudační rozhodnutí, delimitační protokoly, atd.) Vklad druh zápisu práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na základě rozhodnutí o povolení vkladu práva katastrálním úřadem a to práva vlastnického, zástavního práva, práva odpovídajícímu věcnému břemeni, předkupního práva pokud má mít účinky věcného práva a jiného práva, pokud bylo zřízeno jako věcné právo k nemovitosti 10 ; tento úkon Katastrálního úřadu má za následek vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti; vklad zahájí Katastrální úřad pouze na písemný návrh účastníků řízení. Soubor popisných informací (SPI) je veden na paměťovém médiu počítače a lze z něho vytvořit tyto základní sestavy: seznam a abecední rejstřík vlastníků, nájemců a jiných oprávněných osob z právních vztahů, soupis parcel podle parcelních čísel se všemi evidovanými údaji, dílčí list vlastnictví, evidenční list a seznam staveb (domů) s čísly popisnými a seznam staveb s čísly evidenčními 11. Ze souboru popisných informací je možné vytvářet podle zadaných kritérií účelové sestavy. Soubor geodetických informací (SGI) zahrnuje především katastrální mapu a ve stanovených katastrálních územích i jejich číselné vyjádření, tzn. souřadnice všech lomových bodů parcel určené v Jednotném systému trigonometrické sítě katastrální. V katastrální mapě v měřítkách 1:1 000 a 1:2 000 se zobrazují i tzv. další prvky polohopisu, jako například lanové dráhy s veřejnou dopravou, hrana koruny a střední dělící pás silniční komunikace, portál železničního a silničního tunelu atd. Tyto prvky nejsou obsahem katastru nemovitostí, ale zvyšují vypovídací (orientační) schopnost katastrální mapy. Číselné vyjádření obsahu 11 Ing.Kuba Bohumil, Ing.Olivová Květa, Katastr nemovitostí první vydání, Nakladatelství Vilímek, Jihlava 1993, EXACT Servise spol. s r.o., Praha, str.24, 41-46 22

katastrální mapy umožňuje za určitých podmínek její automatizované zobrazení a vytvoření digitální katastrální mapy 11. Veškerá mapová (SGI) i listinná (SPI) dokumentace obsah katastru nemovitostí je uspořádána v katastrálních operátech, které jsou založeny samostatně pro každé katastrální území. Jedná se tedy o ucelené technické dílo, které se skládá z přesně definovaných součástí. Technicko-hospodářské mapování Určitých úspěchů doznalo nové mapování v měřítkách 1:1000 a 1:2000, nejprve podle směrnic pro technicko-hospodářské mapování (THM), později podle směrnic pro tvorbu základní mapy velkého měřítka (ZMVM). Při mapování se podařilo postupně zvládnout fotogrammetrické technologie a dosáhnout vysoký stupeň automatizace v celém procesu tvorby. Společným nedostatkem však byly chabé základy místního šetření, vyplývající již z nedokonalé legislativy, které snižují praktickou využitelnost těchto map. Tato nová mapová díla pokrývají cca 25 % území. Zatímco písemný operát lze relativně snadno s využitím stávajících údajů přepracovat, katastrální mapy tvoří zcela specifický problém, který nebude možno vyřešit v krátkém čase. Po evidenci nemovitostí zdědil katastr mimo poměrné přesné mapy vyhotovené číselnými metodami (asi 30 % území) také graficky vyhotovené mapy mající svůj původ v mapách stabilního katastru (asi na 70 % území), které jsou poznamenány nejen nedokonalostmi při svém vzniku, nepravidelnou srážkou, lokálními deformacemi, ale hlavně nekvalitní údržbou za období téměř 150 let a mnoha obnovami. Mapy KM-D, DKM Pojem katastrální mapa se vztahuje výlučně k mapě současného katastru nemovitostí. U map starších užíváme pojmu mapa předchozích pozemkových evidencí, případně mapa bývalého pozemkového katastru. Pojem pozemková mapa nenávratně zmizel z platného pojmosloví. Katastrální mapa je závazné státní mapové dílo velkého měřítka. Analogová (grafická) mapa má několik forem. Nejrozšířenější je grafická mapa sáhového měřítka 1:2880 vedená na plastové folii. Tato mapa je sice pokračovatelem mapy bývalého stabilního katastru, avšak nikoli v podobě přímé návaznosti, ale jako nejméně třetí odvozenina původní mapy. Katastrální mapa grafická je dána s přesností a v zobrazovací soustavě stanovenými v době jejího vzniku; v případě sáhové mapy je její nenahraditelnou úlohou mimo jiné zprostředkování informace zcela mimořádného právního významu informace o polohovém 23

určení nemovitosti (tj. o jejím skutečném umístění na zemském povrchu v relativním vztahu k ostatním nemovitostem). V digitální podobě má tyto formy: digitální katastrální mapa (dále jen digitální mapa, DKM), katastrální mapa obnovená digitalizací analogové mapy (dále jen digitalizovaná mapa, KM- D). Katastrální mapa v digitální formě DKM (digitální katastrální mapa) je vedena v souřadnicovém systému S-JTSK. Zobrazení polohopisu tzv. katastrální mapy digitalizované - KM-D je vedeno v místním souřadnicovém systému vycházejícím z původní souřadnicové soustavy stabilního katastru a v S-JTSK tehdy, pokud do něj byla převedena transformací z jiného systému nebo z jiné zobrazovací soustavy 12. 4. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA CHYB V KATASTRU NEMOVITOSTÍ 4.1 Oprava chyb v katastrálním operátu Vzhledem k dlouhodobému vývoji českých katastrů vzniklo mnoho případů evidenčních chyb v době zakládání a vedení bývalé evidence nemovitostí. Tyto chyby spočívaly ve zcela zřejmém a nesporném chybném evidování právně nesprávného stavu, které bylo možné plošně a systematicky zjistit až po digitalizaci souboru popisných informací katastru a jejich vzájemném propojení v informačním systému katastru nemovitostí (dále jen ISKN). Katastrální úřad na návrh nebo i bez návrhu opraví ve smyslu 8 katastrálního zákona chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru nebo vznikly nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Chybné údaje v katastru mající svůj základ v nesprávnostech v listinách, na jejichž základě byly do katastru zapsány, lze v katastru opravit jen na základě opravy těchto listin provedené tím, kdo tyto listiny vyhotovil nebo je oprávněn opravy v nich provést. 12 Český úřad zeměměřický a katastrální, Návod pro správu a vedení katastru nemovitostí, Praha 2001, str.13 24

Opravu chybného geometrického a polohového určení hranice pozemku může katastrální úřad provést jen je-li doloženo, že se neshoduje se stavem hranice v terénu a současný průběh hranice v terénu není dotčenými vlastníky zpochybňován a nebyl jimi měněn 13. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu 14. Každý jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti se týkají katastru nemovitostí, má právo kdykoliv požadovat odstranění chyb v katastrálním operátu. Žádost o opravu chyb je nutné podat písemně příslušnému katastrálnímu úřadu. Výsledky projednání musí být vždy protokolárně doloženy. Katastrální úřad provede opravu v katastru nemovitostí do 30 dnů, ve zvlášť odůvodněném případě do 60 dnů ode dne doručení písemné žádosti. O provedené opravě v katastrálním operátu vyrozumí katastrální úřad osoby, jichž se oprava dotýká. Pokud tato osoba do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění oznámí, že s provedenou opravou nesouhlasí, vydá katastrální úřad ve věci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu je dotčena nemovitost, prostřednictvím katastrálního úřadu, který rozhodnutí vydal 15. Proces opravy chyby má velice specifický režim a je rozdělen do dvou fází. V první fázi se jedná o vyřizování žádosti mimo formální správní řízení, ve druhé fázi se pak jedná o správní řízení, ve kterém je vydáváno konečné rozhodnutí ve věci. Jakmile v konkrétním případě bylo zahájeno správní řízení, nelze se již z jakéhokoliv důvodu procesně vracet do první fáze, tj. před okamžik zahájení řízení. Rozsah subjektů oprávněných podat návrh na opravu chyby je katastrálním zákonem omezen. 4.1.1 Na návrh vlastníka nemovitosti na opravu chyby v katastru nemovitostí Návrh na opravu chyby 16 může podat vlastník nemovitostí nebo jiný oprávněný. Z podaného návrhu na opravu údajů katastru musí být zřejmé, která osoba návrh předkládá, který údaj 13 Pekárek M., Průchová I. Pozemkové právo. 2. přepracované a rozšířené vydání Brno: Nakladatelství Masarykova univerzita v Brně, 2004, s. 239 14 Usnesení předsednictva ČNR č.2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 15 Ing.Kuba Bohumil, Ing.Olivová Květa, Katastr nemovitostí první vydání, Nakladatelství Vilímek, Jihlava 1993, EXACT Service spol. s r.o., Praha, str.62 16 viz příloha č.1 25