PŘIPRAVENOST PRACOVNÍKŮ PŘÍMÉ OBSLUŽNÉ PÉČE V DOMOVECH PRO SENIORY Z POHLEDU VŠEOBECNÝCH SESTER

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Bc. Iva Obšilová PŘIPRAVENOST PRACOVNÍKŮ PŘÍMÉ OBSLUŽNÉ PÉČE V DOMOVECH PRO SENIORY Z POHLEDU VŠEOBECNÝCH SESTER Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Simona Saibertová Brno 2013

Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem. V Brně dne: 14. dubna 2013. Bc. Iva Obšilová

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Simony Saibertové a konzultanta Mgr. Petra Fučíka, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 14. dubna 2013. Bc. Iva Obšilová

PODĚKOVÁNÍ Děkuji, za odborné vedení práce a cenné rady Mgr. Simoně Saibertové, které mi v průběhu práce poskytla a podněty k jejímu zpracování. V neposlední řadě děkuji Mgr. Petru Fučíkovi, Ph.D. za pomoc při statistickém zpracování dat a také děkuji respondentům, za jejich ochotu a čas, který mi věnovali. V Brně dne 14. dubna 2013.. Bc. Iva Obšilová

Obsah ÚVOD... 6 1 Gerontologie a geriatrie... 8 1.1 Stáří a stárnutí... 9 1.1.1 Biologické změny ve stáří... 10 1.1.2 Psychické změny ve stáří... 13 1.1.3 Sociální změny ve stáří... 15 1.1.4 Specifika nemocí ve stáří... 15 1.2 Systém péče o seniory... 18 1.2.1 Historie péče o staré lidi... 18 1.2.2 Národní a mezinárodní dokumenty o seniorech... 20 1.2.3 Systém geriatrické péče v současnosti... 23 1.3 Geriatrický pacient a ústavní péče... 30 1.3.1 Etické aspekty geriatrického ošetřování... 31 1.4 Pracovníci v sociálních službách... 34 1.4.1 Pracovník přímé obslužné péče... 34 1.4.2 Vzdělávání pracovníků přímé obslužné péče... 35 1.4.3 Náplň práce pracovníků přímé obslužné péče... 36 2 Empirická část... 39 2.1 Cíle a hypotézy... 39 2.2 Metodika výzkumu... 40 2.2.1 Výběr metody... 40 2.2.2 Struktura dotazníku... 41 2.2.3 Průběh průzkumného šetření... 41 2.2.4 Zpracování dotazníků... 41 2.3 Analýza výsledků průzkumného šetření... 42

2.4 Testování hypotéz... 64 2.4.1 Testování hypotézy č. 1... 64 2.4.2 Testování hypotézy č. 2... 69 2.4.3 Testování hypotézy č. 3... 73 2.4.4 Testování hypotézy č. 4... 78 2.4.5 Testování hypotézy č. 5... 84 2.4.6 Testování hypotézy č. 6... 87 DISKUZE... 90 NÁVRH ŘEŠENÍ... 97 ZÁVĚR... 99 ANOTACE... 101 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 103 SEZNAM ZKRATEK... 106 SEZNAM TABULEK... 107 SEZNAM GRAFŮ... 109 SEZNAM PŘÍLOH... 111

ÚVOD Stárnutí populace je označován jako jev celosvětový a v naší zemi stejně jako ve vyspělých zemích narůstá počet osob, které z důvodu vysokého věku nebo zhoršeného zdravotního stavu nejsou schopny se o sebe postarat. Ve velké míře se jedná o lidi, u kterých je zdravotní stav natolik stabilizován, že nevyžaduje akutní lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, ale současně neumožňuje plnou soběstačnost. Demografická prognóza OSN z roku 1993 odhaduje, že do roku 2020 by mělo dojít ke zvýšení podílu seniorů v populaci téměř o jednu polovinu. Stárnutí se netýká jen populace jako takové, ale současně se také zvyšuje počet osob starších 80 let, kteří již mají své specifické potřeby. Zejména u této věkové skupiny lze předpokládat, vyšší nároky na sociální a zdravotní péči a určitý podíl seniorů bude vyžadovat v důsledku multimorbidity a křehkosti podporu a péči. Jedná se zejména o Alzheimerovu chorobu a jiné demence, depresi, poruchy pohybového systému, metabolické poruchy, následky traumat a cévních mozkových příhod a také kardiovaskulární onemocnění. Důležité téma dnešní doby je nutnost přizpůsobit institucionální péči potřebám těchto seniorů. Dle programu Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 musí péče o seniory nabízet co nejširší škálu služeb, odpovídající rozdílným potřebám a životním situacím seniorů a v budoucnu lze očekávat zvýšení nároků na zdravotní i sociální péči. Mezi jeden z cílů tohoto programu určené pro Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo práce a sociálních věcí a jednotlivé zdravotní pojišťovny patří nastavení fungujícího systému dlouhodobé péče, který by seniorům zajistil přístup ke kvalitním, koordinovaným, komplexním a navzájem provázaným zdravotně sociálním službám. V důsledku pokračujících změn ve společnosti a změnami v ekonomické či bytové situaci rodin, zaměstnaností anebo nutností cestování za prací, je počet rodin ochotných a schopných pečovat o nemocného a často i nesoběstačného seniora stále nižší. Jejich péče je z těchto důvodů nahrazována zejména hospitalizací na lůžkových odděleních LDN, zdravotnických zařízeních a v domovech pro seniory. V těchto zařízeních dlouhodobou péči seniorům poskytují profesionální poskytovatelé, kteří spadají do resortu Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. Cílem zdravotní péče je zlepšení zdravotního stavu a cílem dlouhodobé péče kompenzace nesoběstačnosti. Oba tyto typy péče v praxi nelze zcela oddělit, neboť stav seniorů 6

často vyžaduje poskytování obou typů péče a to i mnohdy z důvodu, že dlouhodobá nesoběstačnost nemusí být nutně fyziologická záležitost, ale výsledek zhoršení zdravotního stavu. Péče o seniory představuje jak služby zdravotnické, jako je léčba, rehabilitace, diagnostika komplikací, tak také služby sociální. Diplomová práce se skládá ze dvou hlavních kapitol, teoretické a empirické. Teoretická kapitola je rozdělena do čtyř částí a zabývá se stářím a stárnutím s ohledem na specifika biologických, psychických a sociálních změn ve stáří a také zvláštnostmi nemocí ve stáří. Dále je zde uveden systém péče o seniory v minulosti i současnosti a také shrnuty národní a mezinárodní dokumenty o seniorech. Třetí část se zabývá problematikou péče o seniory v ústavním zařízení a etickými aspekty v geriatrické péči. Poslední, čtvrtá, část je vyhrazena pro specifikaci povolání pracovníka přímé obslužné péče v domovech pro seniory, systémem jejich vzdělávání a náplni práce. V domovech pro seniory je poskytována jak péče sociální, tak i péče zdravotní a proto se empirická část zabývá vzájemnou spoluprácí všeobecných sester a pracovníků přímé obslužné péče. Cílem výzkumu bylo zjistit, prostřednictvím názorů všeobecných sester jednotlivých domovů pro seniory, odpovědi na otázky, co pracovníkům přímé obslužné péče činí největší problémy při práci se seniory a jaká kritéria ovlivňují spokojenost všeobecných sester se spoluprácí s pracovníky přímé obslužné péče. 7

1 Gerontologie a geriatrie Pojem gerontologie představuje nauku o stárnutí a stáří, která se zabývá problematikou starých lidí a života ve stáří. Jedná se o integrovaný vědní obor s interdisciplinárním charakterem, který zkoumá problematiku stárnutí z pohledu biologického, demografického, sociálního a z mnoha dalších aspektů. Cílem gerontologie je oblast degenerativních onemocnění ve stáří, základní fyziologické mechanismy, které působí na funkční zdatnost jedince a také rozdíly mezi fyziologickými a chorobnými mechanismy. Gerontologie se dělí na tři vědní oblasti: Gerontologii experimentální, která studuje, proč a jak stárnou živé organismy. Základy jejího výzkumu spočívají na buněčné a molekulární úrovni. Gerontologii sociální, která se věnuje vztahům starého člověka a společnosti, potřebám starých lidí od společnosti a také zkoumá, jak stárnutí populace ovlivňuje společnost. Gerontologii klinickou (geriatrii), která je oblastí medicíny zabývající se zdravotním a funkčním stavem starých lidí. 1 Dle Webera se gerontologie zabývá hlavně prvotními fyziologickými mechanismy stárnutí, které působí na funkční zdatnost jedince. 2 Současně lze také říci, že klinická gerontologie je lékařským oborem, který se zabývá diagnostikou onemocnění ve stáří a zároveň také širšími spojitostmi z pohledu veřejného zdravotnictví, respektuje zvláštnosti chorob ve stáří, sociální podmíněnost a důsledky chronických chorob. Klade si za cíl zachování funkčního potenciálu seniorů, nedotknutelnosti jejich individuality, důstojnosti a kvality života. Hlavním obsahem geriatrie je poskytování akutní, dlouhodobé, ústavní i ambulantní péče a klade velký důraz na prevenci, edukaci a rehabilitaci k udržení soběstačnosti a co nejdelšímu oddálení závislosti. Snaží se o umožnění co nejdelšího pobytu seniora v domácím prostředí, přičemž také úzce spolupracuje i se sociální péčí. 3 1 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 49. 2 Srov. WEBER, P., et al. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 11. 3 Srov. HOLMEROVÁ, I., a kol. Vybrané kapitoly z gerontologie, s. 128 [online] Dostupné na WWW: http://www.geriatrie.cz/dokumenty/vybrkapzgerontologie.pdf [cit. 2012-10-14]. 8

1.1 Stáří a stárnutí Stárnutí znamená přirozený a fyziologický proces, v průběhu kterého nastává úbytek funkčních rezerv organismu. Současně se uplatňují změny degenerativní, morfologické a funkční. Fenotypem stáří bývají nazývány projevy a změny, kterými se odlišují staří lidé od mladých. 4 Na otázku proč stárneme, se snaží odpovědět teorie stárnutí. Teorie lze rozdělit do dvou skupin a to na stochastické a nestochastické. Stochastické teorie, nahodilé, předpokládají, že s věkem přibývá poruch buněčného selhání. Tyto teorie v podstatě vycházejí z pravděpodobné poruchy rovnováhy mezi poškozením a nápravou. Teorie omylů a katastrof podle této teorie nastává nahromadění chyb v syntéze proteinů při jejich transkripci a translaci. Teorie překřížení ( Cross-Linking Theory ) dle níž dochází k přehození proteinů a dalších buněčných makromolekul. Teorie opotřebení kumulativní poškození životně nenahraditelných součástí organismu, které cestou zániku buněk vedou k poškození tkáně, následně orgánů a nakonec organismu. Teorie volných radikálů kdy superoxidové radikály O2, jsou schopné poškodit membránové proteiny, enzymy a DNA. Teorie somatických mutací předpokládá, že se stárnutím roste počet genových mutací, které způsobující nakonec až zánik buněk. Nestochastické teorie v sobě zahrnují dramaticky odlišné druhově specifické odlišnosti v maximálně možné délce života, těsnou závislost s přežitím u jednovaječných dvojčat ve srovnání s dvojvaječnými a fakt, že prosté mutace mohou prolongovat délku života až o 50% u některých červů, much a myší. Pacemakerová teorie (genetických hodin). Dle této teorie jsou určité orgány nebo orgánové systémy (imunitní a neuroendokrinní) pokládány za geneticky naprogramovaný pacemaker na určitou dobu života. Podle hormonální teorie biologické hodiny určují hormonální sekreci vedoucí ke tkáňovým změnám. 4 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 99. 9

Imunologická teorie. T-buňky klesají, což vede k vyšší šanci onemocnět infekcí nebo tumorem. Již v adolescenci dochází např. k involuci thymu, poklesu funkce B- a hlavně T- lymfocytů. 5 1.1.1 Biologické změny ve stáří S věkem dochází ke snižování tělesné výšky vlivem snižování výšky meziobratlových disků a kompresi obratlů. Tělesná hmotnost obvykle stoupá do 7. - 8. decennia a pak nastává úbytek aktivní tělesné hmoty a přibývá tuk a vazivo. Involučně nastává pokles hmotnosti kosti a vnitřních orgánů. Ve stáří se zmenšuje tělesný povrch, uvádí se u mužů pokles o 13 cm 2 a u žen o 15 cm 2. S přibývajícím věkem nastává také změna výrazu obličeje a stírají se sexuální rozdíly. Nápadné jsou vrásky, šedivění vlasů a zejména u mužů alopecie. Současně nastává prodlužování ušních lalůčků, pokles tváří, změny v oblasti očních víček a nosu. Se ztrátou zubů se mění výraz úst a dolní části obličeje. 6 V souvislosti se snižováním funkce endokrinních žláz se sekrece jednotlivých hormonů nerovnoměrně zmenšuje a toto vede k hormonální nerovnováze, kdy hladiny některých hormonů klesají, jiných zase naopak nápadně stoupají a dochází k určité dezintegraci celého systému s následnými orgánovými a funkčními změnami. 7 Změnou v distribuci tělesných tekutin klesá podíl intracelulární tekutiny, přičemž celkové množství vody v těle se nemění. Ve stáří také dochází ke změnám vzhledu kůže, kdy kromě přibývajících vrásek se kůže ztenčuje, je suchá a svraštělá. Snížený je i kožní turgor a zejména na nekrytých částech těla se objevuje pigmentace. Zpomaluje se růst nehtů a začínají se na nich objevovat podélné rýhy. 8 Stárnutí nervového systému se projevuje postupným nestejnoměrným snižováním počtu neuronů, kdy k biochemickým změnám v neuronech především patří ukládání lipofuscinu, tvorba senilních plaků, změny v množství neurotransmiterů. Vlivem stárnutí dochází na periferním nervovém systému k zužování poměrů myelinizovaných 5 Srov. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H., a kol., Gerontologie, s. 10-11. 6 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 101. 7 Srov. Tamtéž, s. 670. 8 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 22. 10

nervů a snižování rychlosti vedení. Tyto změny hlubokého čití se projevují poruchou chůze, postoje a rovnováhy. 9 Pro změny postoje a chůze je typická hyperkyfóza a nastává zkrácení kroku a zpomalení chůze. Současně také dochází k úbytku svalové hmoty a svalové síly a velmi časté jsou degenerativní kloubní onemocnění. 10 Ve stáří jsou také velmi časté poruchy spánku, kdy mezi nejčastější patří insomnie, dále také obtížné usínání, noční buzení, buzení v časných ranních hodinách a celkový pocit nedostatečného spánku a únavy. Závažný je také výskyt spánkové inverze. 11 Často se vyskytuje noční buzení a ve dne dochází k vyššímu počtu krátkých usnutí. U starých lidí je vyšší náchylnost k poruchám časového schématu dne. K poruchám spánku častěji dochází u institucionalizovaných seniorů než u seniorů žijícím ve vlastním domácím prostředí. 12 Vlivem metabolických změn dochází ke ztížení vstupu glukózy do buňky a k porušení glukózové tolerance a současně ke snížení bazálního metabolismu až o pětinu. 13 Za hlavní příčinu poklesu glukózové tolerance během stárnutí je označována inzulínová rezistence v periferních tkáních, hlavně ve svalech. 14 Častý je také výskyt poruch termoregulace, kdy je účinnost a přesnost teplotních regulací snížena. Mezi hlavní příčiny poruch termoregulace patří úbytek tělesné hmoty a s tím spojené zhoršené podmínky pro přídatnou svalovou tvorbu tepla. Při rozvoji neuropatie hrozí zhoršení tepelného čití. Současně k poruchám termoregulace napomáhá vymizení podkožního tuku jako izolační vrstvy a poruchy vazokonstrikce a vasodilatace. 15 V oběhovém systému nastává pokles průtoku krve všemi orgány, zejména pak ledvinami. Dochází k zvětšení a prodloužení tepen, které pojmou více krve, ale současně klesá jejich elasticita. V důsledku narušení regulace krevního tlaku dochází ke vzniku tzv. pružníkové hypertenze. Nastává snížení poddajnosti levé srdeční komory a tím ke sklonu k srdečnímu selhávání. Při zvýšení srdeční zátěže se zhoršuje 9 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 23. 10 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 101. 11 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 23. 12 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 265. 13 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 23. 14 Srov. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H., a kol., Gerontologie, s. 60. 15 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 334. 11

srdeční výkonnost a je menší zrychlení srdeční frekvence. Zanikají srdeční buňky převodního systému, dochází k degeneraci srdečních chlopní a ukládání vápníku do chlopní. 16 Pravděpodobně nejčastější patologií kardiovaskulárního systému ve stáří je hypertenze. Dalším velmi častým onemocněním, jehož prevalence se zvyšuje s věkem, je ischemická choroba srdeční, srdeční insuficience a arytmie. Ve stáří se také mohou objevit synkopy, které mohou mít řadu příčin s různou prognózou. 17 V důsledku změn v respiračním systému se mění poddajnost plic, dochází ke zvětšování alveolárních prostorů, klesá vitální kapacita plic a v důsledku snížení výkonnosti řasinkového epitelu se častěji vyskytuje infekce dýchacích cest. 18 S věkem se zhoršuje plicní ventilace, tato situace vede k ventilačně-perfuzní nerovnováze a pozvolnému snižování PaO 2 (parciálního tlaku kyslíku). Současně také dochází ke zhoršení ventilační odpovědi na hypoxémii a hyperkapnii. Zhoršuje se schopnost fyzické zátěže a kašlací reflex. 19 Ve vylučovacím systému dochází k úbytku ledvinných glomerulů a s tím spojeným snížením glomerulární filtrace. Očišťovací schopnost ledvin klesá spolu s maximální koncentrační schopností. Během stárnutí se snižuje elasticita uretry, snižuje se kapacita močového měchýře a současně také síla obou svěračů a tím dochází k vzniku inkontinence. Stoupá postmikční reziduum. 20 Často nelze odlišit, zda pokles funkce ledvin nastal postupnými involučními procesy anebo zda je zhoršování způsobeno dalšími chorobnými stavy, zejména vlivem hypertenze a aterosklerotickými změnami renálních cév. 21 Změny v trávicím systému jsou ovlivněny nižším vylučování slin a snížením acidity žaludeční šťávy. Dochází ke zpomalení motility trávicí trubice a zhoršení vyprazdňování žaludku. Je narušeno vstřebávání minerálů a vitamínů. V souvislosti se změnou peristaltiky tlustého střeva dochází často k zácpám. V pankreatu vznikají atrofické změny Langerharsových ostrůvků, které mohou zapříčinit vznik stařeckého diabetu. Současně se zvyšuje opotřebování a ztráta zubů. 22 V souvislosti s věkem 16 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 23. 17 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 573. 18 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 23. 19 Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 94. 20 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 23. 21 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 739. 22 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 24. 12

dochází také ke zhoršování chuti a čichu, které způsobují nechutenství a přispívají k úbytku hmotnosti. Častý je také výskyt divertiklů, divertikulární choroby a vlivem redukce střevního povrchu může docházet k dyspepsii. 23 S přibývajícím věkem nastává také snížení výkonnosti smyslových orgánů. Mezi nejzávažnější patří postižení zraku a sluchu. Klesá akomodační schopnost oka, kdy je hlavně postižena schopnost vidění do blízka. Také se často se vyskytuje glaukom a senilní katarakta. Vlivem atrofických změn dochází ke snížení zásobování oka krví a toto může způsobovat snížení ostrosti, barevného vidění, vidění v šeru a schopnost rozpoznání kontrastů. Současně se také může vyskytovat zúžení zorného pole. 24 V souvislosti s věkem roste také výskyt věkem podmíněné makulární degenerace, která je nejčastější příčinou slepoty ve stáří. 25 Velmi častá je porucha sluchu, kdy se objevují atrofické změny na sluchové dráze a dochází ke vzniku stařecké nedoslýchavosti, většinou oboustranné. 26 Podle Topinkové postižení sluchu patří mezi čtvrté nejčastější chronické onemocnění ve vyšším věku a důsledkem poruch sluchu může být omezení komunikace, ztráta kontaktu s okolím, sociální izolace a osamělost. Velmi často přicházejí deprese, poruchy chování s paranoidními rysy a může také nastat výskyt sluchových halucinací. 27 1.1.2 Psychické změny ve stáří Stárnutí ovlivňuje mnoho faktorů. Je možné mezi ně zařadit faktory genetické, různé životní události a velký vliv má také osobnost jedince a jeho zdravotní historie. 28 Obdobně jako k fyzickým změnám, dochází ve stáří ke změnám v psychické oblasti. Obě tyto změny spolu úzce souvisí a jsou navzájem ovlivňovány. 29 Odezva na změny je ovlivněna jak osobností seniora, tak také reakcemi jeho okolí a možností získat pomoc v oblastech, které senior nemůže zvládnout sám. 30 Některé změny jsou 23 Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 103. 24 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 24. 25 Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 61. 26 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 24. 27 Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 59. 28 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 24. 29 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 145. 30 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 12. 13

podmíněny biologicky, další mohou být důsledkem psychosociálních vlivů a může jít také o výsledek jejich interakce. Přičemž doba, kdy se tyto změny mohou začít projevovat, je individuální. Pokles funkčních rezerv a také zhoršování adaptačních schopností může být ovlivňován i psychosociálními faktory jako je vzdělání, individuální životní styl a také očekávání a postoje společnosti ke starým lidem. 31 Mezi další příznaky psychických změn je možno zařadit také zhoršení paměti, obtížnější osvojování nového, nedůvěřivost, snížená sebedůvěra, sugestibilita, emoční labilita a také změny vnímání a zhoršení úsudku. 32 Současně také dochází ke snížení vštípivosti a výbavnosti, kdy vštípit si něco do paměti trvá podstatně delší dobu anebo se vůbec nepodaří. Naopak paradoxně dobře si senioři pamatují podrobnosti ze svého dětství a mládí, ale mají problém vzpomenout si, co dělali včera nebo kdy a co naposledy jedli. 33 Zhoršení paměti není závislé pouze na biologických změnách, ale jde o individuálně specifický projev, který závisí na genetických předpokladech, aktuálním zdraví a současně také na zkušenostech a postojích k duševní činnosti. Zachování funkcí paměti je ovlivněno vzděláním, mírou rozumových schopností a také mírou užívání paměti. 34 Mezi další významné psychické změny ve stáří patří také zpomalení poznávacích procesů s prodloužením reakčních časů. Celkové zpomalení může způsobovat téměř dvojnásobné prodloužení schopnosti zvládnout určitý úkol. Senioři se obtížně rozhodují a už jenom samotný fakt, že se musí rozhodnout je pro ně stresující. Ve stáří dochází také k výrazným změnám v rozdělování a přenášení pozornosti. Staří lidé více chybují a jejich schopnost soustředění se na větší množství podnětů je snížená. Současně však tento pokles pozornosti nemusí mít na běžný život seniorů podstatný vliv, může se významněji projevit pouze v náročných situacích. 35 Během stáří dochází k postupné proměně intelektových funkcí, přičemž je tato proměna individuálně variabilní a závisí na biologických i sociálních faktorech. 36 Dle Haškovcové podle některých studií není individuální intelektuální úroveň seniorů 31 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 315-317. 32 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 12. 33 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 145-147. 34 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 322. 35 Srov. Tamtéž, s. 318. 36 Srov. VÁGNEROVÁ, M.. Vývojová psychologie, s. 326. 14

výrazně poškozena a může dokonce i vzrůstat. 37 Současně také i uvažování starých lidí může mít určité typické rysy podmíněné stárnutím a také změnou životního stylu. Zvětšuje se tendence k dogmatismu, ulpívavosti a rozvláčnosti. 38 Venglářová popisuje model adaptace na stáří, kdy je možné pozorovat konstruktivní přístup ke stáří a v případě tohoto přístupu si během produktivního věku člověk připravuje aktivity, které později rozvíjí. Současně také udržuje vhodné pohybové aktivity a sociální kontakty. Dalším bodem modelu adaptace je vytvoření závislosti na okolí, kdy senior například může rodinu svými obtížemi nutit k výraznějším kontaktům. Někdy může také nastat situace, kdy senior situaci nezvládne a zaujme nepřátelský postoj, který se projevuje hostilitou - nepřátelstvím k lidem okolo. 39 1.1.3 Sociální změny ve stáří Sociální stáří se vyznačuje změnou sociálních rolí a potřeb, současně i změnou životního stylu a ekonomického zajištění. Mezi hlavní rizika seniorů patří maladaptace na změnu pobytu, změna životního programu, ztráta společenské prestiže, osamělost, možný pokles životní úrovně, nebezpečí ztráty soběstačnosti a také nebezpečí diskriminace. Za stěžejní je považován odchod do důchodu nebo penzionování. 40 Mezi další zátěže patří smrt životního partnera, kdy subjektivní stres spojený se ztrátou roste s věkem, a i když starší lidé vědí, že ztráta partnera nastane, snáší tuto situaci většinou velmi těžce. 41 1.1.4 Specifika nemocí ve stáří Specifika chorob ve stáří vznikají vzájemným působením stárnutí na jedné straně a choroby na straně druhé. Nemoci a chorobné stavy se vyznačují četnými zvláštnostmi, mezi které lze zahrnout polymorbiditu, kdy jedinec má současně více 37 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 156. 38 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 329-330. 39 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory, s. 12. 40 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 47. 41 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 376. 15

chorob bez vzájemné souvislosti nebo vzájemné podmíněnosti. Další riziko představuje oboustranná podmíněnost zdravotní a sociální situace. Každá změna v sociální oblasti může vyvolat změnu zdravotního stavu seniora a naopak. Mezi zvláštnosti klinického obrazu ve stáří patří mikrosymptomatologie, monosymptomatologie nebo oligosymptomatologie, vzdálené příznaky, sklon ke chronicitě a ke komplikacím a také atypický příznak chorob. Nemoci ve stáří mají sklon ke kumulaci a vzájemnému potencování a typická je vícerozměrnost. Současně se somatickými obtížemi se objevují potíže i v psychické a sociální oblasti. 42 K významným charakteristikám geriatrických pacientů patří křehkost (frailty). V tomto případě jde o označení určité funkční kategorie seniorů, jež nezvládá instrumentální aktivity každodenního života a důsledkem může být nutnost poskytování komunitní péče anebo dlouhodobé ústavní péče. 43 Dle Kalvacha je ve stáří zvýrazněn konstituční charakter poruch zdraví oproti monokauzální podmíněnosti chorob mladšího věku. Velmi často se vyskytuje polymorbidita, kdy klinický obraz choroby, její průběh a prognóza je ovlivněna nejen základní chorobou, ale také přidruženými chorobami a funkční rezervou organismu. Mezi důsledky multimorbidity je možné také zařadit polypragmazii, předepisování a užívání velkého množství léků, které mohou zhoršit spolupráci nemocného a spolehlivost užívání zásadních léků. Často může nastat dominový efekt, kdy akutní onemocnění může dekompenzovat i přidružená chronická onemocnění. V důsledku dominového efektu vzniká nebezpečí fenoménu dekompenzace nejkřehčího orgánu a zátěžové stavy mohou ohrozit nejkřehčí orgán. Velmi závažné je naříkání nevinného orgánu, kdy vlastní příznaky základního onemocnění bývají atypicky nenápadné a málo vyjádřené. Může jít například o nepřítomnost bolesti u tiché ischemie myokardu, srdečního infarktu, bezbolestné žaludeční vředy. Závažné je také absence horečky nebo zvýšené teploty u zánětlivých stavů, chybění napětí břišních svalů u náhlých příhod břišních při kachexii a svalové atrofii. Při zánětech, srdečního selhávání, anemii a plicní embolii může chybět tachykardie. Velmi často je klinický obraz ovlivněn encefalopatií, kdy dochází vlivem například hypoperfuze, hypoxemie, poruchám mikrocirkulace, léků, hypoglykémie a jeho důsledkem je vznik 42 Srov. WEBER, P., et al. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 17-19. 43 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 124. 16

geriatrických syndromů, kterými jsou instabilita, imobilita, intelektové poruchy, inkontinence a iatrogenie. 44 Instabilita je ve stáří nejčastěji průvodním jevem multimorbidity a patří mezi hlavní geriatrický syndrom působící velké potíže značnému počtu seniorů. Instabilita souvisí s pojmy rovnováha, stoj, ztráta rovnováhy, závrať a pády. K rozvoji instability také přispívají systémové choroby, jako je anémie, elektrolytové poruchy, hypoglykémie nebo hyperglykémie, poruchy acidobazické rovnováhy a poruchy funkce štítné žlázy. 45 Další z geriatrických syndromů je imobilita, která může být trvalého nebo přechodného charakteru a mezi její příčiny patří vlivy fyzikální, psychologické a vlivy prostředí. 46 Pro popis psychických změn ve stáří je užíváno označení intelektová porucha a terminologicky je pro ně užíváno označení jako senilita, zmatenost, encefalopatie, mozková nebo cerebrální dysfunkce. Intelektové poruchy je možné vnímat jako mozkové selhávání, klinický syndrom, u něhož se mozek stává funkčně abnormální a to v důsledku změn difuzních, funkčních nebo patologických. Patří mezi ně delirium, derilantní stavy a demence. 47 Velké problémy společenské i hygienické přináší i inkontinence ať už moči nebo i stolice. Tyto obtíže vznikají z poruchy souhry činnosti močového měchýře, střeva a mnoha dalších faktorů zevního prostředí. 48 Iatrogenie představuje rozvoj geriatrického hospitalismu včetně nadměrného aplikování psychofarmak ke zklidnění. 49 Nově byly přidány i další geriatrické syndromy, které mohou seniora nejen omezovat na soběstačnosti a samostatnosti, ale současně i ohrožovat na životě, s následujícím trvalým pobytem ve zdravotnickém či sociálním zařízení: Syndrom hypomobility, dekondice a svalové slabosti, Syndrom anorexie a malnutrice, Syndrom kognitivního deficitu, demence a poruch, 44 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 205-207. 45 Srov. WEBER, P., et al. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 63. 46 Srov. Tamtéž, s. 45. 47 Srov. Tamtéž, s. 93. 48 Srov. WEBER, P., et al. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 76. 49 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 206. 17

Syndrom deliria, Syndrom týrání a zneužívání starého člověka, Syndrom teplotní zátěže a teplotního poškození, Syndrom dehydratace, Syndrom duálního senzorického deficitu, Syndrom maladaptace, Syndrom terminální geriatrické deteriorace, Farmakoterapie jako patogenetický i dekompenzující faktor, Systémová zánětlivá rekce jako patogenetický i dekompenzující faktor geriatrické křehkosti. 50 1.2 Systém péče o seniory 1.2.1 Historie péče o staré lidi První poznatky z péče o staré lidi jsou datovány již do staré Číny, kdy Konfucius vyžadoval láskyplné zacházení se starými rodinnými příslušníky a úctu k předkům. Ve starověké Indii se zmínky o péči o staré lidi spojují s buddhismem a bylo rozlišováno mezi naplněným životem a jednoduchým stárnutím v letech. Jako prostředek na udržení mládí byla doporučována konzumace česneku anebo léčebné koupele. Ve starém Izraeli byla úcta k důstojnosti stáří součástí společenské etiky. Staří Egypťané spojovali stárnutí s hnilobou vnitřností. Hippokrates považovat za příčinu stárnutí úbytek tepla v organismu starého člověka a ve svém díle De diaeta doporučoval optimální dietu pro starce. Platón měl názor, že životospráva v mládí je rozhodující pro způsob stárnutí. Dle Aristotelova názoru byla choroba předčasnou starobou a staroba přirozenou chorobou. 51 V případě, že o starého člověka nemohla pečovat rodina, staří lidé většinou živořili v nedůstojných podmínkách, ocitali se na periferii společnosti, byli nuceni žebrat a často umírali hladem a žízní. Teprve v roce 1504 vyšel v Anglii první zákon, který měl za cíl řešení sociálních problémů starých lidí, a za vlády královny Alžběty bylo 50 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci Geriatrické syndromy a geriatrický pacient,141-318. 51 Srov. HEGYI, L., KRAJČÍK, Š., Geriatria, s. 18. 18

vydáno první chudinské právo, které platilo 200 let. První starobince byly v Anglii zřizovány od roku 1782 a teprve od roku 1909 bylo stanoveno získání penze pro každého nemajetného občana staršího 70 let. Majetnější občané mohli pobývat v penzionech pro staré dámy a pány. V Evropě byly už 15. a 16. století zakládány obecní ústavy pro zchudlé a staré občany. Také v USA vznikaly v 18. století tzv. farmy chudých, dobročinné a veřejné domy. 52 V Čechách a na Moravě existovaly tři základní typy ústavní péče většinou s charitativní pomocí. Středověké špitály, které sloužily jako útulky pro nemocné a potřebné lidi a to nejenom pro staré občany, ale i pro mladší lidi. Bylo možné koupit si tam i byt a stravu a platit si tam ošetřování. Dalším typem byly klášterní nemocnice a nemocnice pro malomocné. 53 Ve 12. století byly zřizovány církevní špitály, které chudým a starým lidem poskytovaly nocleh a stravu, je možné je tedy označit za první zařízení pro dlouhodobý pobyt seniorů. V domácím prostředí nebo v klášterních nemocnicích byli léčeni pouze bohatí. Od 17. století byly zakládány první nemocnice, ve kterých převládala léčebná péče, a proto byli senioři umisťováni do starobinců a chudobinců. Od 18. Století se objevují první známky institucionalizované péče a dochází k budování pastoušek a nemocnic pro chudé. V těchto zařízeních byla péče na nízké úrovni s malým počtem ošetřovatelek bez odborné přípravy a potřebného vzdělání. Během první republiky začala vznikat nová zařízení, v Praze byla založena Rudolfem Eiseltem Klinika nemocí ve stáří. Po druhé světové válce dochází k masivnímu rozvoji ústavní péče a z původních domů odpočinku vznikají domovy důchodců. Dochází také k rozvoji pečovatelských služeb o osamělé staré lidi. V 60. letech dochází ke vzniku gerontologických ambulancí, síti gerontologických poraden, preventivním depistážím a školením geriatrických sester. 54 Později dochází také ke vzniku domů s pečovatelskou službou a v 70. letech k budování léčeben pro dlouhodobě nemocné. Po roce 1980 vznikají specializované geriatrické ordinace a oddělení a po roce1989 jsou zakládány agentury domácí péče a první hospicová zařízení. 55 V tuto dobu byly vytvářeny jak zdravotní, tak sociální systémy a péče o seniory je rozdělena na péči zdravotní a na péči sociální. Ovšem v průběhu času 52 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 184. 53 Srov. Tamtéž, s. 185-186. 54 Srov. MATOUŠEK, O., a kol., Základy sociální práce, s. 146. 55 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 29-41. 19

se ukazuje, že tento systém nevyhovuje a je potřeba budovat služby zdravotně-sociální koordinovaně, aby byl zajištěn takový systém péče, který pokrývá skutečné potřeby obyvatel. 56 Přičemž zdravotně-sociální péče nemůže být považována za zvláštní péči, ale za péči pronikající mezi oba rezorty Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento systém péče však u nás dosud v uspokojivé podobě neexistuje vzhledem k oddělenosti obou resortů. S ohledem na specifičnost problémů a potřeb seniora je nutné, aby byl systém zdravotně sociální péče potřebám seniorů přizpůsoben. 57 1.2.2 Národní a mezinárodní dokumenty o seniorech Vídeňský mezinárodní akční plán stárnutí byl schválen Valným shromážděním OSN roku 1982 poté, co byl přijat ve stejném roce Světovým shromážděním pro problematiku stárnutí ve Vídni. Jedná se o první mezinárodní dokument pro problematiku stárnutí. Je zaměřen na posílení schopnosti států a občanské společnosti řešit účinně stárnutí obyvatelstva. Mezi jeho další zaměření patří využití rozvojového potenciálu seniorů a podpora regionální a mezinárodní spolupráce. Zahrnuje 62 doporučení pro kroky zaměřené na výzkum, sběr a analýzu dat, výcvik, vzdělávání i tato odvětví: zdraví a výživa, ochrana starších konzumentů, bydlení a životní prostředí, rodina, sociální zabezpečení, zabezpečení příjmu a zaměstnání, vzdělávání. Zásady OSN pro seniory byly přijaty Valným shromážděním OSN v roce 1991. Dle tohoto dokumentu jsou vlády vyzývány k tomu, aby tyto zásady začlenily do svých národních programů. Celkem 18 zásad je seskupeno do 5 oblastí vztahujících se k postavení seniorů: nezávislost, zapojení do společnosti, péče, seberealizace, důstojnost. Mezinárodní rok seniorů byl deklarován Valným shromážděním OSN na rok 1999. K tomuto roku byl vyhlášen koncepční a operativní pracovní rámec, náměty pro aktivity na národní i místní úrovni. 56 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., České ošetřovatelství, s. 34-35. 57 Srov. JAROŠOVÁ, D., Úvod do komunitního ošetřovatelství, s. 74. 20

Montrealská deklarace byla přijatá na 4. světové konferenci o stárnutí v roce 1999. V deklaraci je upozorněno na právo starých lidí na důstojnost, respekt a odpovědnost přispívat k realizaci práv seniorů účastí i na politickém procesu v místě jejich bydliště v souladu s demokratickými principy OSN jako právoplatní občané. V této deklaraci je také obsažena i výzva adresovaná Spojeným národům, aby zaručily začleňování otázek stárnutí do pořadu všech jednání, činnosti, výzkumů, plánů a programů. Rezoluce Zajištění udržitelnosti a kvality důchodů v Evropě přijatá na jednání výkonného výboru Evropské odborové konfederace v roce 2001 v Bruselu, uvádí, že je třeba v návaznosti na cíle spravedlnosti a solidarity všemožně usilovat o to, aby důchody byly svázány s vývojem cen a mezd a poskytnout důchodcům zaručený příjem s přihlédnutím k jejich životní úrovni a životní úrovni obyvatelstva. 58 Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí 2002 představuje závěrečný dokument druhého světového shromáždění Organizace spojených národů o stárnutí a stáří. Tento plán si klade za cíl zajistit všem lidem na světě podmínky pro stárnutí v bezpečí a důstojnosti, a aby se mohli ve společnosti i nadále podílet na všech aktivitách. Dle tohoto plánu je třeba zaměřit se na klíčové priority v souvislosti se stárnutím obyvatelstva. Navržená doporučení pro postup jsou rozdělena do tří nejdůležitějších směrů: a) starší lidé a rozvoj zde je zdůrazněno plné zapojení starších lidí do procesu rozvoje a také prospěch z jeho výhod, problém stárnutí pracovní síly, přístup ke znalostem, výchově a vzdělání. Významná je zde mezigenerační solidarita, příležitosti k zaměstnání pro všechny starší pracovníky, kteří chtějí pracovat, rovnost příležitostí po celý život při dalším vzdělávání, sociální zabezpečení a také zajištění příjmu seniorům a vymýcení chudoby, b) zachování zdraví a pohody ve stáří tento směr je významný pro ekonomický růst a rozvoj společnosti. Zdůrazňuje zdraví a pohodu seniorů, plný nárok na přístup k preventivní a léčebné péči a také léčení seniorů se zdravotním postižením. Klade velkou důležitost na výuku personálu a zařízení umožňující plnit potřeby staršího obyvatelstva, 58 Srov. Český helsinský výbor Zásadní mezinárodní a národní dokumenty týkající se seniorů. [online] Dostupné na WWW: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005040109 [cit. 2012-12-17]. 21

c) zajištění napomáhajících a podpůrných prostředí tato část popisuje čtyři hlavní okruhy problémů. Patří mezi ně bydlení a životní prostředí seniorů, péče a podpora poskytovatelů péče, násilí, zneužívání a zanedbávání u seniorů a celkový obraz stárnutí. 59 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2013-2017 je nový hlavní výstup Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012 v České republice. Jeho cílem je zvýšení kvality života seniorů a podpora aktivního zapojení starších osob a seniorů do společnosti. Zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí (dále MPSV) a dalších resortů, neziskových organizací, místních a krajských samospráv, akademické sféry a samotných seniorů se shodli především na těchto oblastech, které je nutné podpořit: a) rozvoj virtuálních univerzit třetího věku do menších měst a obcí, b) zařazení konceptu age-managementu do personálních procesů firem, c) rozvoj projektů a aktivit zaměřených na mezigenerační dialog a využití životních zkušeností a moudrosti seniorů ve společnosti, d) vytváření zdravého a k seniorům přátelského prostředí v komunitě s ohledem na zajištění vhodného bydlení, dopravu a dostupnost zdravotních a sociálních služeb, e) aktivní zapojení seniorů do dobrovolnictví, f) zvyšování mediální kultury ve vztahu k seniorům a stárnutí populace obecně. 60 Program Zdraví 21 se mimo jiné také v bodě 5 zabývá seniorskou populací a uvádí, že z hlediska zdravotního a funkčního velmi heterogenní a vyžadují senioři diferencované přístupy a projekty. Významnou část seniorů je možno chápat jako typicky geriatrické pacienty. Zde vystupuje do popředí křehkost, atypičnost chorobných projevů a mnohočetnost jejich obtíží. Jen u menší části seniorů dochází ke ztrátě soběstačnosti, která je vždy důsledkem kombinace zdravotního postižení, nároků prostředí a sociální situace. U těchto seniorů je zapotřebí zabezpečit účelné sladění 59 Srov. Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí 2002. [online] Dostupné na WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/1205/madrid.pdf [cit. 2010-12-17]. 60 Srov. Národní strategie podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. [online] Dostupné na WWW: www.mpsv.cz/files/clanky/13099/teze_ns.pdf [cit. 2012-12-17]. 22

zdravotnických a sociálních služeb s využitím všech možností k životu v přirozeném prostředí. 61 1.2.3 Systém geriatrické péče v současnosti Cílem současné péče o seniory je co nejdelší zachování zdraví a soběstačnosti, začlenění do společnosti, co nejdelší setrvání v rodinném a domácím prostředí. Péče v období nemoci seniora představuje intenzivní a šetrné léčení a také rehabilitaci se zřetelem na potřeby seniora. Valným shromážděním Organizace spojených národů byly v roce 1991 přijaty Zásady OSN pro seniory. V těchto zásadách je v 18 bodech rozpracováno 5 aspektů: zabezpečenost, důstojnost, nezávislost, seberealizace a participace. Základními cíli jsou společenská integrace seniorů, odmítnutí projevů segregace, mezigenerační solidarita a kvalita života ve stáří (United Nations Principles, 1997). Vzhledem ke zvyšování počtu osob vyššího věku, prodlužováním délky života ve stáří a současně také s prodlužováním období, kdy starý člověk potřebuje pomoc a péči, dochází také k rozvoji terénních zdravotnických a sociálních služeb. Přičemž zdravotní a sociální péče od sebe nelze oddělovat, protože zdravotní problémy jsou často spojeny se sociálními a naopak. Propojenost zdravotní a sociální péče by měla zahrnovat zdravotní péči akutní, následnou doléčovací a rehabilitační, péči ambulantní a domácí péči, semiambulantní a v neposlední řadě sociální péči, sociální intervence. Principy zdravotně - sociální péče dle navržené strategie na Vídeňském sympoziu o stárnutí a stáří v roce 1982 lze shrnout do čtyř bodů: Demedicinace zvláště u chronicky nemocných je třeba usilovat o to, aby medicínské aspekty péče byly podřízeny kvalitě života. Ústavní dlouhodobá péče by měla usilovat o zachování civilního prostředí, včetně oblečení. Tím by ovšem neměla být dotčena dostupnost a účinnost diagnostické, léčebné a rehabilitační péče, Deinstitucionalizace hlavní těžiště péče by mělo spočívat v terénních komunitních službách poskytovaných v domácím prostředí, Desektorializace pro zlepšení kvality péče je třeba usilovat o prolomení bariéry mezi zdravotní a sociální péčí, ambulantní a ústavní péčí, 61 Srov. Zdraví 21. [online] Dostupné na WWW: http://aplikace.msmt.cz/htm/1046zdravi21cil1_9str1_56.htm [cit. 2012-12-30]. 23

Deprofesionalizace při péči laických pečovatelů, například rodinných příslušníků, dobrovolníků, by odborníci v ošetřovatelství a rehabilitaci plnili roli instruktorů a supervizorů. 62 Je nutné, aby péče o seniory byla poskytována jak v rovině zdravotní, tak v rovině sociální. Často senior potřebuje obě péče současně, a přesto přetrvává organizační rozdělení obou služeb. 63 Zdravotní služby Podmínky pro poskytování a provozování zdravotních služeb upravuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Tento zákon charakterizuje zdravotní péči jako soubor činností a opatření, které jsou prováděné u fyzických osob za účelem předcházení, odhalení a odstranění nemoci, udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení. V 5 tohoto zákona jsou vymezeny druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti jejího poskytnutí a podle účelu jejího poskytnutí. Dále tento zákon vymezuje níže uvedené druhy zdravotní péče podle účelu jejího poskytnutí a současně formy zdravotní péče. 64 Ambulantní geriatrická péče: Ordinace praktického lékaře poskytující základní, primární zdravotní péči. Hlavním úkolem praktického lékaře v péči o seniory by měla být prevence ztrát funkčních schopností, prevence a léčba onemocnění, podpora péče poskytované rodinou a pomoc při klidném a dobrém odchodu. 65 Praktického lékaře navštíví až 80% starých osob, proto je právem označován jako geriatr první linie. Je zde uplatňována primární, sekundární i terciární prevence a dispenzarizace, a proto je možno předejít vzniku nesoběstačnosti a závislosti seniora. Současně také spolupracuje s pacientovou rodinou, domácí ošetřovatelskou péčí, pečovatelskou službou a dalšími neziskovými organizacemi, 62 Srov. KALVACH, Z., a kol., Geriatrie a gerontologie, s. 465-466. 63 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Sociální gerontologie, s. 173. 64 Srov. 2 zákona 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování [online] Dostupné na WWW: http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ze-dne-6-listopadu-2011-o-zdravotnich-sluzbacha-podminkach-jejich-poskytovani-zakon-o-zdravotnich-sluzbach-18611.html,[cit. 2012-11-18]. 65 Srov. WEBER, P., et al. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 31. 24

Oddělení ambulantní geriatrické péče, poskytují konziliární služby u hospitalizovaných i ambulantních pacientů. Jsou zde poskytována odborná vyšetření zejména z oborů vnitřního lékařství, urologie, oční, neurologie a dermatovenerologie. Geriatrické ambulance mohou být i součástí nemocnic, 66 Domácí péče představuje péči o pacienta v jeho vlastním sociálním prostředí za pomocí podpory komunity a při využití zbytkových potenciálů seniora, začlenění rodinných příslušníků, blízkých a agentur domácí péče. 67 Cílem domácí péče je snížení potřeby ústavní péče, oddálení trvalé ústavní péče a snaha o odvrácení akutní hospitalizace. 68 Nemocniční geriatrická péče: Geriatrická oddělení nemocnic jsou určena nemocným s interdisciplinárními problémy, mezi něž patří kolapsové stavy, pády, poruchy kognice, náhlá akutní nespecifická zhoršení zdravotního stavu. Současně jsou určena pro ty starší nemocné, kteří prodělali léčbu závažného onemocnění nebo úrazu a jejich zdravotní stav ještě vyžaduje dlouhodobější léčbu. 69 Pobyt zde je hrazen zdravotními pojišťovnami. Léčebny dlouhodobě nemocných zajišťuje péči o nemocné, u nichž se ani při použití nejlepších léčebných prostředků a metod nedá předpokládat v době kratší než tři měsíce podstatné zlepšení. Pobyty v těchto léčebnách jsou do značné míry zdravotně sociální. 70 Jde o zdravotnické zařízení s péčí hrazenou zdravotními pojišťovnami. Většinou jsou zde překládáni nemocní z akutních lůžek nemocnic a geriatrických oddělení, ale také z domova na doporučení praktických nebo odborných lékařů. Snahou tohoto zařízení je významně zlepšit soběstačnost a nácvik sebeobsluhy hospitalizovaných, Na gerontopsychiatrických odděleních jsou hospitalizováni senioři s projevy demence senilní a demence arteriosklerotické, s Alzheimerovou nemocí, depresemi, stavy zmatenosti, úzkostnými stavy, Hospicová péče představuje ústavní zdravotnické zařízení s převážně symptomatickou a paliativní terapií. Je zde kladen důraz na léčbu bolesti, úzkosti a na kvalitu terminálního života. Současně je také zdůrazňována komunikace, zajištění 66 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 471. 67 Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 55. 68 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 471. 69 Srov. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H., Gerontologie, s. 75. 70 Srov. KALVACH, Z., a spolupracovníci, Geriatrie a gerontologie, s. 501. 25

důstojnosti, soukromí a kontaktu s rodinou. Tyto služby přesahují již rámec a možnosti nemocničního oddělení. 71 Hospicová péče současně umožňuje respitní péči - odlehčovací služby. Tyto služby jsou poskytovány za účelem odpočinku pečující rodiny, hospitalizace pečovatele, dovolená apod. Náklady na hospicovou péči jsou hrazeny pacientem nebo rodinou. Současně se zdravotními službami jsou ve zdravotnických zařízeních poskytovány i služby sociální. Poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních upravuje 52 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách. Podle tohoto zákona se ve zdravotnických zařízeních poskytují pobytové sociální služby pacientům, u kterých již není vyžadována lůžková péče, ale s ohledem na svůj zdravotní stav nejsou schopni obejít se bez pomoci jiné osoby a nemohou být propuštěni ze zdravotnického zařízení do doby, než je jim zajištěna pomoc jinou osobou nebo je zajištěno poskytování sociálních služeb ambulantních, terénních anebo pobytových sociálních služeb v zařízení sociálních služeb. Mezi tyto služby patří poskytnutí ubytování, stravy, pomoc při osobní hygieně a poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, dopomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkován kontaktu nespolečenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. 72 Péče o seniory má výrazně smíšený charakter zdravotně-sociální. Z tohoto pohledu je neodpovídající současný přístup v České republice, kdy sociální a zdravotní záležitosti jsou oddělovány, což již po dlouhá léta působí značné obtíže právě v péči o seniory. 73 Sociální služby Sociální služby dle zákona č. 108/2006 Sb. jsou poskytovány ve formě pobytové, ambulantní a terénní. Pobytové služby jsou služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantní služby jsou určeny pro osoby, které jsou na službu dopravovány nebo na ni dochází a terénní služby jsou osobám poskytovány v jejich 71 Srov. Tamtéž, s. 472. 72 Srov. 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách [online] Dostupné na WWW: http://www.mpsv.cz/cs/7334, [cit. 2012-12-1]. 73 Srov. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H., a kol., Gerontologie., s. 76. 26

přirozeném sociálním prostředí. Sociální služby seniorům pomáhají zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost a snaží se co nejvíce umožnit jim zapojení do běžného života společnosti, důstojné prostředí a zacházení. 74 Poskytování těchto služeb včetně úhrady za poskytování těchto služeb upravuje vyhláška č. 505/2006 Sb. Mezi základní sociální služby pro seniory patří: Sociální poradenství, které je poskytováno v poradnách pro seniory a umožňuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti. Pomáhá při uplatňování práv seniorů, Osobní asistence je terénní služba, která poskytuje osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění či zdravotního stavu služby v přirozeném sociálním prostředí. Mezi úkony osobní asistence patří pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, při osobní hygieně, zajištění stravy a chodu domácnosti. Součástí osobní asistence jsou výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a dopomoc při uplatňování práv seniora, Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba, která je poskytována ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb. Součástí péče je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně a poskytnutí stravy a pomoc při zajištění chodu domácnosti a zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, Tísňová péče je terénní služba, kterou je poskytována nepřetržitá distanční a hlasová elektronická komunikace s osobami vystavenými neustálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života, jestliže dojde k náhlému zhoršení zdravotního stavu, Průvodcovské a předčitatelské služby představují terénní nebo ambulantní služby, pomocí níž si senioři mohou osobně si vyřídit vlastní záležitosti, Odlehčovací služby mohou být terénní, ambulantní nebo pobytové a poskytují se seniorům, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby je umožnit osobě, která o seniora pečuje, nezbytný odpočinek, Centra denních služeb poskytují ambulantní služby seniorům, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení a jejichž stav vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Jsou určena rodinám, 74 Srov. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L., Sociální gerontologie, s. 156. 27