Právo proti nekalé soutěži a zákon o právu autorském

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce Právo proti nekalé soutěži a zákon o právu autorském Bohuslava Meluchová 2012/2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právo proti nekalé soutěži a zákon o právu autorském zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury... 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. JUDr. Petru Hajnovi, DrSc. za odborné vedení diplomové práce, za cenné rady, připomínky a inspiraci, které mi při psaní této práce poskytl, jakoţ i za jeho ochotu a vstřícnost. 3

OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 6 ÚVOD... 7 1 NEKALÁ SOUTĚŽ... 9 1.1 Účastníci nekalé soutěţe... 10 1.1.1 Soutěţitelé... 11 1.1.2 Spotřebitelé... 12 1.1.3 Osoby pomocné... 12 1.2 Generální klauzule nekalé soutěţe... 13 1.2.1 Jednání v hospodářské soutěţi... 14 1.2.2 Dobré mravy soutěţe... 16 1.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům... 16 1.3 Obecně k speciálním skutkovým podstatám nekalé soutěţe... 17 1.4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi... 18 1.4.1 Mimosoudní ochrana... 19 1.4.2 Soudní ochrana... 19 1.4.2.1 Aktivní a pasivní legitimace... 20 1.4.2.2 Jednotlivé nároky... 23 2 AUTORSKÉ PRÁVO... 26 2.1 Historie norem autorského práva na území České Republiky... 27 2.2 Zákon o právu autorském... 28 2.3 Předmět autorského práva... 29 2.3.2 Některé zvláštní typy autorských děl... 31 2.4 Vznik a autorského práva... 32 2.5 Obchodování s majetkovými právy... 34 2.6 Ochrana autorského práva... 35 4

2.7 Díla nechráněná a díla volná... 39 3 AUTORSKÉ PRÁVO A VYBRANÉ SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE... 40 3.1 Vyvolání nebezpečí záměny... 40 3.2 Parazitování na pověsti... 43 4 PRAKTICKÉ PŘÍKLADY SOUBĚHU PRÁVA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI A ZÁKONA O PRÁVU AUTORSKÉM... 44 4.1 NEOPRÁVNĚNÉ UŢITÍ DÍLA V REKLAMĚ... 44 Upeč. třeba zeď... 44 Happy Birthday... 47 4.2 NAPODOBENÍ CIZÍCH VÝROBKŮ... 49 Krteček... 49 4.3 OCHRANA NÁZVŮ A JMEN POSTAV UMĚLECKÝCH DĚL... 51 4.4 ZNEUŢITÍ DÍLA NA INTERNETU... 53 ZÁVĚR... 55 RESUMÉ... 57 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 58 5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK LZPS ObčZ ObchZ OSŘ MK ČR WIPO Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo kultury České republiky Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization) 6

ÚVOD Soutěţní chování je pro člověka naprosto přirozené. Je to forma motivace, která nás nutí být lepšími a hledat nové prostředky k dosaţení cílů ve všech oblastech našeho ţivota tedy jak cílů biologických, tak i například cílů politických nebo ekonomických. Lidská snaha, jak s co nejmenším vynaloţením energie, získat co největší uţitek vedla ke vzniku vynálezů a k objevům na poli vědy a techniky. Na druhou stranu, lidská touha být lepší neţ konkurence, v sobě můţe někdy obsahovat nekalé praktiky, spočívající v jednání na úkor druhého. Takovéto chování není v civilizované společnosti ţádoucí. Aby se zamezilo nemravnému, cizopasnému, podvodnému a dalšímu obdobnému zápornému chování v rámci hospodářské soutěţe, stanovila se pravidla a hospodářská soutěţ byla právně regulována. Název této práce zní Právo proti nekalé soutěţi a zákon o právu autorském. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe nekalá soutěţ a autorské právo nemají mnoho společného. Jak však bylo zmíněno výše, soutěţní chování se uplatňuje ve všech aspektech lidského ţivota, tedy i ve vědě a umění. Co více, věda a umění se stále častěji uplatňují v hospodářské soutěţi. Například taková reklama musí být v dnešní době originální, vtipná, krásná. Z některých reklam se stávají téměř umělecká díla naopak jiné reklamy, ve snaze zaujmout, tato umělecké díla (hudební, výtvarná) pouţívají jako svou součást. V této práci bude na příkladech ukázáno, kdy bylo dílo pouţito v hospodářské soutěţi neoprávněně a došlo tak k jednočinnému souběhu porušení práv autorských i práv z nekalé soutěţe. Smyslem této práce není dopodrobna zmapovat problematiku nekalé soutěţe a její prolínání s autorským právem. To by ani vzhledem k rozsahu práce nebylo moţné. Autorka si klade za cíl představit základní instituty problematiky, přičemţ prioritou je teoretický základ obohatit i o praktické zkušenosti a názorné příklady. Při zpracování této práce bylo pouţito metody analytické, komparativní a dále metody deskriptivní, která se váţe především k prvním dvěma kapitolám práce, jenţ se věnují základním institutům, na nichţ práce stojí. První kapitola této práce bude věnována úvodu do práva proti nekalé soutěţi, vymezení základních pojmů, jako je hospodářská soutěţ, účastníci nekalé soutěţe, generální klauzule a jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěţe. Také zde budou popsány právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. 7

Druhá kapitola se zaměří na právo autorské a jeho základní pojmové znaky a na ty aspekty, jeţ nejblíţe s právem proti nekalé soutěţi souvisí. První dvě kapitoly budou značně teoretické a jejich účelem je především co nejlepší orientace čtenáře v dané problematice. V další kapitole budou popsány ty typy nekalé soutěţe, jeţ se nejčastěji objevují v souběhu s právem autorským a v závěru práce autorka představí souběh práva proti nekalé soutěţi a práva autorského v praxi, a to jak na rozhodovací praxi soudů českých, tak i zahraničních. V případech, kdy k některé situaci doposud neexistuje patřičná judikatura, naznačí autorka moţný problém teoreticky. 8

1 NEKALÁ SOUTĚŽ V úvodu této práce by měl být vysvětlen pojem nekalá soutěž. Pro pojem nekalá soutěţ je zásadní pojem hospodářská soutěţ, jelikoţ nekalá soutěţ můţe existovat pouze v rámci hospodářské soutěţe, je její součástí. Samotný pojem hospodářská soutěţ není v českém právním řádu nikde definován a vymezit jej je velmi obtíţné a někteří autoři se shodují, ţe i téměř zbytečné. Například prof. Bejček ve svém díle píše, ţe snahou o přesné vymezení pojmu hospodářská soutěţ, by vznikla definice, jeţ by byla natolik obecná, ţe by z ní nevzešel ţádný uţitek. 1 Právní věda se tedy spokojuje s jakýmsi intuitivním chápáním tohoto pojmu, případně s definicí ekonomickou. 2 Ani v obchodním zákoníku nenajdeme ţádnou zákonnou definici tohoto pojmu, přesto hned v prvním ustanovení předcházejícím ujednání o nekalé soutěţi nalezneme podmínky účasti na hospodářské soutěţi. ObchZ v 41 odst. 1 stanoví, ţe,,fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen,,soutěžitelé ), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. 3 Přičemţ právo provozovat hospodářskou činnost je všem dána v Čl. 26. odst 1 LZPS: Každý má právo na svobodnou volbu podnikání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. V následujícím ustanovení ObchZ je zneuţití účasti v hospodářské soutěţi rozděleno do dvou kategorií, a to na nekalé soutěţní jednání, neboli nekalou soutěţ a na nedovolené omezování hospodářské soutěţe. Nedovolené omezování hospodářské soutěţe je upraveno zák. č. 143/2001 Sb., O ochraně hospodářské soutěţe, zatímco nekalou soutěţ upravuje ObchZ. V 44 a násld. Tato úprava je koncipována vymezením generální klauzule proti nekalé soutěţi, následovanou demonstrativním výčtem několika nejčastějších skutkových podstat nekalé soutěţe. Na ně navazuje v 53 a násl., několik ustanovení upravující ţalobní právo dotčených osob a některé procesní otázky. Pojem nekalá soutěţ nalezneme také v některých veřejnoprávních předpisech, jako je například zák. č. 634/1992 Sb., O ochraně spotřebitele, zák. č. 40/1995 Sb., O regulaci 1 BEJČEK, J., Existenční ochrana konkurence, 1.vyd, Brno, Masarykova Univerzita, 1996, s. 13 2 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha, C.H.Beck, 2007. s. 284 3 41 odst. 1 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 9

reklamy, zák. č. 231/2001 Sb., O provozování rozhlasového a televizního vysílání a také v zák. č. 40/2009 Sb., Trestním zákoníku, jeţ upravuje trestní postih nekalé soutěţe. Kdyţ se pojem nekalá soutěţ pokusíme podrobněji rozebrat, je jasné, ţe vznikl spojením výrazů nekalá a soutěž. Synonymy k nekalá jsou slova nepoctivá, nevyhovující, mravně špatná či nečestná, z čehoţ jasně vyplývá negativní význam. Podle L. Hamanna je lidové pojímání tohoto pojmu chápáno jako chování neslušné a mravně nesprávné a běţný člověk si tak představuje nekalou soutěţ jako např. reklamu, jeţ se snaţí oklamat spotřebitele. Stíháno je však pouze takové jednání, které je nekalé objektivně. 4 Nekalá soutěţ je deliktem objektivní povahy, tedy zákon u něj nevyţaduje zavinění a ve sporech vzniklých z nekalé soutěţe se nedokazuje. Právo nekalé soutěţe je dále řazeno mezi tzv. odpovědnostní právo, čímţ rozumíme, ţe vzniká jako právní následek porušení právní povinnosti tedy soutěţiteli, který poruší primární povinnost nejednat nekalosoutěţně, vzniká další, sekundární povinnost. Současná právní úprava nekalé soutěţe pochází z více neţ sto let staré Paříţské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, jeţ v Čl. 10bis odst. 2, jeţ nekalou soutěţ definuje takto: Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo obchodě. 1.1 Účastníci nekalé soutěže V předchozí kapitole jiţ bylo řečeno, ţe nekalá soutěţ je součástí soutěţe hospodářské, jenţ je zakotvena v Listině základních práv a svobod a kaţdý má právo se jí účastnit. Obchodní zákoník definuje účastníky hospodářské soutěţe jako fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen soutěžitelé ), mají právo svobodně rozvíjet svou hospodářskou činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny dbát závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Toto ustanovení je rozšířením obecné působnosti obchodního zákoníku i na osoby, jeţ by mu běţně nepodléhaly, jelikoţ nejsou podnikateli. Nekalá soutěţ a vztahy z ní vyplývající s podnikáním jednoznačně úzce souvisejí, avšak hospodářské vztahy zahrnují více neţ jen 4 VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Masarykova univerzita, 2005, s. 36 10

vztahy obchodněprávní ve smyslu obchodního zákoníku, coţ bylo důvodem pro zvláštní vymezení účastníků pro hospodářskou soutěţ. Právo na účast v hospodářské soutěţi je ustanoveno pro všechny, kdo se jí chtějí a mohou účastnit - jak pro osoby fyzické, tak právnické, podnikatele i osoby které podnikateli nejsou. Podmínkou účastenství v soutěţněprávních vztazích je způsobilost k právním úkonům, účastník však nemusí mít oprávnění k podnikatelské činnosti. 5 Osoby dotčené nekalou soutěţí lze dle většinového názoru rozdělit do tří skupin na soutěţitele, spotřebitele (a zákazníky) a jiné osoby (osoby pomocné). 1.1.1 Soutěžitelé Pro všechny osoby účastnící se hospodářské soutěţe ve smyslu výše uvedeném, je pouţíván jako zkratka pojem soutěţitel, aniţ by však byl tento pojem v obchodním zákoníku blíţe definován. 41 ObchZ uvádí pouze to, ţe soutěţitelé mohou být fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěţe, i kdyţ nejsou podnikatelé. Osobami nepodnikatelskými, jeţ se účastní hospodářské soutěţe, se rozumí zejména svobodně tvořící umělci, kulturní a charitativní organizace nebo stát a veřejnoprávní instituce. 6 Smyslový obsah pojmu soutěţitel pak naznačuje, ţe daný subjekt je s jiným subjektem v soutěţním vztahu, nevyţaduje se však, aby tento vztah byl pouze mezi účastníky podnikajícími v tomtéţ nebo obdobném oboru, s týmţ nebo zaměnitelným předmětem podnikání. 7 Soutěţitelé, jeţ vůči sobě vystupují ve shodném či příbuzném odvětví, nebo ti, kteří nabízejí zaměnitelné výrobky či sluţby, jsou soutěţiteli přímými. 8 5 MUNKOVÁ, J., Právo proti nekalé soutěži, 3. Vydání,Praha, C. H.Beck, 2008, s. 32 6 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P. Kurs obchodního práva: obecná část: soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 299 7 MUNKOVÁ, J., Právo proti nekalé soutěži, 3. Vydání, Praha,C. H.Beck, 2008, s. 33 8 VEČERKOVÁ, E., Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži, Právní fórum 5/2005, s. 196 11

1.1.2 Spotřebitelé Spotřebitelé nenaplňují podmínky stanovené v 41 obchodního zákoníku stanovené pro soutěţitele, z čehoţ vyplývá, ţe se musí jednat o osoby odlišné od soutěţitelů. Definici pojmu spotřebitel nalezneme v 52 odst 3 ObchZ a ta zní: Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 9 Spotřebitel je oprávněn podávat ţalobu proti jinému subjektu, jenţ se dopustil nekalé soutěţe, pokud byl touto nekalou soutěţí jakkoli dotčen. Ţalujícímu spotřebiteli je navíc dána výhoda oproti dalším subjektům, jimţ byla způsobena újma nekalým soutěţním jednáním. Ustanovení 54 odst. 2 ObchZ přesouvá důkazní břemeno z ţalujícího spotřebitele na ţalovaného, kdyţ říká: Jestliže se práva, aby se rušitel jednání nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech uvedených v 44 až 47 a 52 domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu. 10 Jedná se o případ, tzn. pozitivní diskriminace a snahu o zvýšenou ochranu spotřebitele. V důvodové zprávě této novely je to vysvětleno tím, ţe spotřebitel nemá k dispozici důkazy a údaje ani finanční prostředky na to, aby si je opatřil. 11 Výši způsobené škody, závaţnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vţdy ţalobce, i kdyţ jím je spotřebitel. 1.1.3 Osoby pomocné Osoby pomocné jsou osoby, jeţ jednají nekalosoutěţně, tedy jejich jednání naplňuje znaky generální klauzule, případně některé z jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěţe, ale nejedná se o soutěţitele. Osoby pomocné bývají někdy označovány jako tzv. 9 52 odst. 3 Zk. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 10 54 odst. 2 Zk. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 11 HAJN, P., Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěže?, Obchodněprávní revue 3/2011, s. 69 12

pomocníci v nekalé soutěţi, jelikoţ pomáhají soutěţiteli v uskutečnění jeho nekalosoutěţního jednání. Tyto osoby nemusí svým jednání sledovat hospodářský prospěch, ale vţdy musí jednat se soutěţním záměrem, jelikoţ jinak by se nedalo hovořit o jednání v hospodářské soutěţi. 12 Pomocné osoby jsou typické pro skutkovou podstatu podplácení, nebo skutkovou podstatu porušení obchodního tajemství. V případě podplácení podle 49 písm. b) se jedná o členy statutárních nebo jiných orgánů soutěžitele a o osoby, které jsou vůči soutěžiteli v zaměstnaneckém nebo obdobném poměru. 13 V případě porušení obchodního tajemství podle 51, spatřujeme osoby pomocné v osobách, které se o tomto tajemství dozvěděly a neoprávněně je zpřístupnily jinému, anebo využily pro sebe. 14 1.2 Generální klauzule nekalé soutěže Ustanovení obchodního zákoníku upravující nekalosoutěţní jednání jsou dvojí struktury. Pod 44 odst 1 ObchZ nalezneme velmi obecné ustanovení, jeţ bývá označováno za generální klauzuli proti nekalé soutěţi, následovanou výčtem několika skutkových podstat nejtypičtějších a nejvíce se vyskytujících nekalosoutěţních jednání. Generální klauzule zakazuje v hospodářské soutěţi a hospodářském styku takové jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům a jiným zákazníkům. Tyto znaky, jeţ generální klauzule uvádí, musí být naplněny i tehdy, jedná-li se o některou z konkrétních skutkových podstat. Co je však důleţitější, za nekalou soutěţ lze označit i takové chování, které nemá podobu ţádné z konkrétních skutkových podstat jmenovaných v 45 a násld. ObchZ. Tyto jednotlivé skutkové podstaty jsou fakticky rozvedením a upřesněním základního ustanovení pro nekalosoutěţní jednání. Nekalosoutěţní jednání, jeţ nejsou speciálně 12 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 81 13 49 písm b) Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 14 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 302 13

upravena a pojmenována a lze je tedy postihnout jen na základě generální klauzule, jsou označovány za nepojmenované soutěţní delikty příp. soudcovské skutkové podstaty. 15 Z naší předválečné i současné zahraniční soutěžněprávní judikatury zjišťujeme, že větší díl případů nekalé soutěže byl podřazen pod samostatně aplikovanou generální klauzuli nekalé soutěže. Právní teorie pak třídí judikáty k nekalé soutěži do některých charakteristických skupin a takto se dochází vlastně (způsoby blízkými spíš anglosaskému právu) k vytváření nových dílčích skutkových podstat nekalé soutěže a ke stále pokračujícímu vymezování toho, co je v rozporu s dobrými mravy soutěže. 16 1.2.1 Jednání v hospodářské soutěži Nekalá soutěţ můţe být způsobena pouze jednáním v hospodářské soutěţi. Nejčastěji jde o jednání komisivní, tedy konání, jako je například napodobení reklamy jiného soutěţitele, výjimkou však není ani jednání omisivní, spočívající v nečinnosti. Jako příklad opomenutí, jeţ zakládá nekalou soutěţ lze uvést neodstranění ochranné známky z produktu soutěţitele, která byla prohlášena za neplatnou. Zdali půjde o jednání v rámci hospodářské soutěţe či nikoli, je třeba posoudit podle konkrétní situace a okolností. 17 Samotný pojem hospodářská soutěţ je velice vágní. Proběhlo mnoho snah o objasnění a definování tohoto pojmu. Velice zajímavý a výstiţný je poznatek J. Bejčka, jeţ ve své stati píše: Více či méně scholaristických definic hospodářské soutěže je celá řada. Definovat přesně tak mnohostranný složitý jev, jakým je soutěž, je možné jen na vysokém stupni abstrakce, což ovšem zase znamená praktickou nepoužitelnost takové definice. 18 Dle obecného názoru, jednání v hospodářské soutěţi předpokládá existenci dvou nebo více soupeřících subjektů (tedy existenci soutěţního vztahu) a existenci soutěţního záměru. P. Hajn pak došel k závěru, ţe pojem jednání v hospodářské soutěţi nelze 15 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 305-307 16 HAJN, P., Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita, Brno, 2000, s. 129. 17 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 307 18 BEJČEK, J., Pojem soutěže a soutěž jejích cílů, Právní praxe v podnikání, 6/1996 14

interpretovat zcela jednoznačně bez nejmenších pochybností a doporučuje nahradit obvyklé pojmy soutěţní vztah a soutěţní záměr výrazy soutěţní situace a soutěţní orientace jednání, které lépe vyjadřují skutečnost, ţe odpovědnost za nekalou soutěţ má objektivní charakter. 19 Aby byly naplněny znaky nekalé soutěţe, musí dojít k jednání v hospodářské soutěţi. Mnozí soutěţitelé však chápou pojem soutěţe velmi restriktivně a u soudu často namítají neexistenci přímého soutěţního či konkurenčního vztahu. Hospodářskou soutěţ ale nelze zúţit pouze na soupeření přímo si konkurujících soutěţitelů výrobců nebo poskytovatelů totoţných či obdobných výrobků a sluţeb, coţ opakovaně deklarují soudy ve svých rozhodnutích. Jako příklad lze uvést rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 04. 1995, sp. zn. 3 Cmo 328/94, kdy ţalobce, pan P., jehoţ předmětem podnikání bylo zprostředkování tanečnic v zahraničních zábavních podnicích varietního typu, přičemţ se výhradně orientoval na území Itálie, ţaloval paní S.Š., umělkyni, jeţ navrhovala kostýmy pro taneční skupiny. Ţalovaná se dle ţalobce dopustila parazitováním na pověsti tím, ţe uveřejnila v novinách inzerát znějící: Hledám dívky 18 až 28 let do taneční skupiny na výjezdy do zahraničí. Angažmá a pracovní smlouvy výhradně přes P. (ţalobce) = záruka. Soud I. stupně dospěl k závěru, ţe: podání uvedeného inzerátu nelze kvalifikovat jako soutěžní jednání, žalovaná nebyla ke vztahu k žalobci soutěžitelem. Z textu inzerátu, zejm. znění Angažmá a pracovní smlouvy výhradně přes P. nelze navíc dovolit, že by toto jednání bylo způsobilé přivodit újmu žalobci. Ţalobce se proti tomuto rozsudku odvolal a Odvolací soud z uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaná naplnila svým jednáním a to okamžikem otištění předmětného inzerátu podle jejího zadání beze zbytku znaky jednání nekalé soutěže ve smyslu ust. 44 odst. 1 ObchZ. Hospodářskou soutěž nelze zúžit (tak jak to učinil soud prvního stupně) pouze na soupeření přímo si konkurujících výrobců či poskytovatelů služeb pravidelně (nikoli tedy ojediněle) stejné či obdobné výroby nebo služby nabízejících. Je nerozhodné, že žalovaná je podnikatelkou v jiném oboru než žalovaný (viz. též ust. 41 ObchZ.). 20 19 HAJN, P., Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita, Brno, 2000, s. 121 20 MACEK, J., Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže, Vydání první, Praha, C. H. Beck 2000, s. 68-75 15

1.2.2 Dobré mravy soutěže Dobrými mravy soutěţe není myšleno totéţ, co dobrými mravy obecně. Při soutěţním chování platí mírně odlišná pravidla mravnosti neţ v běţném ţivotě a tedy jednání, které by mohlo být podle měřítek morálky soutěţního práva povaţováno za závadné, můţe být v kontextu té obecné zcela nezávadné. Jistá míra agresivity je však v soutěţní morálce tolerována. 21 Pro zjištění, zda jednání žalovaného mohlo naplňovat obecnou skutkovou podstatu nekalé soutěže, je třeba zkoumat, zda byla splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže (nikoli rozporu s dobrými mravy obecně); protože jde o otázku právní, řeší ji soudy podle svého mravního a právního, zákonům odpovídajícího přesvědčení, nikoli znalci. 22 Rozlišením dvou úrovní morálky jsou umoţněny některé konkurenční aktivity, jeţ by mohly být obecně povaţovány za hranicí běţné mravnosti. Nicméně některé reklamy, ve snaze šokovat, zachází příliš daleko, a i kdyţ je soutěţní právo toleruje, mohou být stíhány právem veřejným. 1.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům Poslední podmínkou nekalé soutěţe uvedenou v generální klauzuli je podmínka způsobilosti přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům. Je zde záměrně pouţito slovo újma a nikoli škoda, jak jej známe z OZ 415 a násld. Pojem újma není se slovem škoda obsahově shodný, jedná se o pojem širší a podle judikatury Nejvyššího soudu ČR zahrnuje nejen škodu hmotnou, ale i škodu nehmotnou, jakou je například poškození pověsti. 23 Nekalá soutěţ je ohroţovací delikt, dopustí se jí tedy ten, kdo můţe svým jednáním přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům. Ti se mohou nekalousetěţnímu jednání bránit uţ před jeho samotným vznikem, z čehoţ vyplývá preventivní funkce této úpravy. Pro kvalifikaci nekalé soutěže se vyžaduje pouhá způsobilost jednání přivodit 21 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 5 22 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, 32 Cdo 139/2008 23 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 6 16

újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, vznik újmy není nutný. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní; nehovoří např. o újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. I tady bude záležet na tom, jak bude vykládán pojem újma ; újma (ať již hrozící, nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není. 24 Přestoţe zákonodárce pouţil mnoţné číslo, není nutné, aby jednání bylo způsobilé přivodit újmu více spotřebitelům či soutěţitelům. O nekalosoutěţní jednání půjde i v případě, kdyţ újma můţe být způsobena jen jedinému spotřebiteli či soutěţiteli. Výše zmíněné znaky hospodářské soutěţe musí být naplněny současně. V případě, ţe by byly splněny jen některé z nich, například by jeden soutěţitel způsobil újmu druhému v soukromém ţivotě a nikoli na poli hospodářské soutěţe, nejednalo by se tak o nekalou soutěţ postihnutelnou podle ObchZ. Při posuzování, zdali je jednání soutěţitele v rozporu s dobrými mravy soutěţe nebo zda by mohlo přivodit újmu jinému soutěţiteli či spotřebitelům, se vychází z hlediska tzv. průměrného spotřebitele. Průměrný spotřebitel je běţný člen skupiny spotřebitelů, který se orientuje podle značky, kvality a dalších vlastností zboţí (jako např. cena), aniţ by bylo nutné vzít v úvahu jako důkaz jakýkoliv spotřebitelský průzkum. Hlediskem je průměrný spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný. 25 1.3 Obecně k speciálním skutkovým podstatám nekalé soutěže Obchodní zákoník v 44 odst. 2 upravuje speciální formy (speciální skutkové podstaty) nekalé soutěţe, jimţ jsou zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, 24 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, 32 Cdo 139/2008 25 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. září 2011, Sp. Zn. 23 Cdo 2500/2010 17

vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. 26 Tento výčet speciálních skutkových podstat nekalé soutěţe je pouze výčtem demonstrativním, coţ dovozujeme z pouţité formulace zejména. Speciální skutkové podstaty nekalé soutěţe musí taktéţ vţdy naplňovat znaky generální klauzule, tedy musí dojít k jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţitele a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nenaplňuje-li počínání soutěţitele některý z těchto uvedených znaků, nemůţe toto jednání naplnit ani jednotlivé znaky speciálních skutkových podstat nekalé soutěţe. Blíţe se zabývat všemi jednotlivými skutkovými podstatami nekalé soutěţe by bylo neúčelné a neúměrné vzhledem k záměru této práce. Autorka předpokládá jistou čtenářovu znalost této problematiky, a bude se věnovat pouze vybraným skutkovým podstatám, jeţ jsou nejpodstatnější pro autorské právo v jiných kapitolách této práce. 1.4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Ochrany práv a zamezení nekalé soutěţe lze dosáhnout dvěma základními cestami cestou soudní, nebo mimosoudní. Oba tyto způsoby mají své výhody, ale také naopak úskalí. Soudní ochrana bývá pro mnohé aţ poslední moţností a z důvodu její časové a finanční náročnosti volí jiné moţnosti, například svépomocná opatření ( 6 ObčZ). 26 44 odst. 2 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 18

1.4.1 Mimosoudní ochrana Aby byly právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi účinné, škody minimální, a aby soutěţiteli jednajícímu nekalosoutěţně nezůstali výhody, které mu nekalé počínání přineslo, musí být potírání nekalé soutěţe rychlé. Proto se k prosazování práva poměrně často uplatňuje ochrana pokojného stavu a svépomoc. 27 Zásahy do pokojeného stavu dle ustanovení 5 ObčZ jsou myšleny především takové zásahy, které směřují proti věcem, a to zejména těm movitým. Při takovémto narušení, (jako příklad lze uvést přelepování reklamních plakátů soutěţitele jiným soutěţitelem v konkurenčním postavení) se poškozený můţe domáhat u státního orgánu předběţného zákazu takovéto činnosti nebo navrácení v původní stav. Pokojný stav nemusí být vţdy stavem po právu legitimním. Aby bylo moţno pouţít svépomoc, musí být zásah do práva, jenţ je takto bráněn, neoprávněný a musí hrozit bezprostřední nebezpečí. Odvrácení zásahu musí být přiměřené a smí je činit pouze osoba přímo ohroţená, případně její zákonný zástupce. 28 1.4.2 Soudní ochrana Obchodní zákoník obsahuje krom hmotněprávních ustanovení, upravších nekalou soutěţ, také normy procesněprávní, a to ustanovení 53 a 54 ObchZ. Jedná se o poměrně stručnou regulaci, avšak je doplňována obecnými procesněprávními ustanoveními obsaţenými v občanském soudním řádu a také rozhodovací činností soudů. 29 Předchozí úprava obsahovala i trestněprávní ustanovení, od toho ale bylo v současném obchodním zákoníku upuštěno. 53 ObchZ stanoví, kdo je oprávněn podávat ţalobu z nekalé soutěţe a jaké nároky mohou tyto osoby poţadovat. Konkrétně konstituuje, ţe osoby, jejichž práva 27 HAJN, P., ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 374 28 HAJN, P., ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 382 29 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 87 19

byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, se mohou proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. 30 Ţalobce můţe navrhnout některý z těchto nároků, nebo kumulativně několik z nich, ale také nárok obsaţený například v příslušném ustanovení občanského soudního řádu. Ustanovení 54 odst. 1 rozšiřuje okruh osob za určitých okolností pověřených aktivní legitimací o právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. Odstavec 2. tohoto ustanovení konstituuje tzn. pozitivní diskriminaci spotřebitele při dokazování, která jiţ byla popsána výše v této práci. 1.4.2.1 Aktivní a pasivní legitimace Dle ustanovení 53 ObchZ jsou ve sporech z nekalé soutěţe aktivně legitimovány všechny osoby, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena, nikoli pouze soutěţitelé, spotřebitelé a zákazníci, o kterých se zmiňuje 44 odst. 1 ObchZ. Ustanovení 54 odst. 1 ObchZ dále rozšiřuje okruh osob oprávněných podávat ţalobu ve sporech z nekalé soutěţe o právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů, kdyţ říká, ţe Právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v 48 až 51 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. 31 Je však nutné, aby alespoň hrozila újma soutěţitelům nebo spotřebitelům, jelikoţ v opačném případě bychom nemohli hovořit o nekalé soutěţi a tím pádem by nebylo moţné ustanovení 53 a 54 ObchZ aplikovat. 32 Aktivně legitimován v celé šíři úpravy je, a vyuţít všech právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţe můţe zásadně soutěžitel. Soutěţitel, jehoţ práva byla nekalou soutěţí porušena, či ohroţena můţe vystupovat jako ţalobce ve sporech z nekalé soutěţe, 30 53 Zk. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 31 54 odst. 1 Zk. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 32 ŠALOMOUN, M., Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl, 2. Vydání, C. H. Beck, Praha, 2009, s. 47 20

a to samostatně nebo za něj můţe jednat tzn. právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů. Soutěţitelé mohou ţalovat ve všech případech nekalé soutěţe (u všech skutkových podstat) a mohou poţadovat všechny nároky z obchodního zákoníku vyplývající, tedy aby se rušitel zdrţel nekalosoutěţního jednání, odstranil závadný stav, poskytl přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích, aby nahradil škodu a vydal bezdůvodné obohacení. Naproti tomu, v případě, ţe za soutěţitele jedná právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů, můţe tato právnická osoba uplatnit pouze nárok na zdrţení se nekalosoutěţního jednání nebo nárok na odstranění závadného stavu, a to pouze v případech skutkových podstat nekalé soutěţe uvedených v 44 47 a 52 ObchZ. 33 Spotřebitel můţe uplatňovat nároky z nekalé soutěţe pouze tehdy, pokud můţe být dotčen jeho zájem. To se zjevně netýká a je tedy vyloučeno u skutkových podstat parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství ( 48-51 ObchZ). Co se však týká nároků, jeţ mohou spotřebitelé uplatnit, tak v tomto ohledu mají stejná práva jako soutěţitelé. To znamená, ţe spotřebitelé mohou uplatnit jakýkoli z nároků uvedených v 53, tedy nárok zdrţovací, nárok restituční, nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení. 34 Obdobně jako soutěţitelé, taktéţ spotřebitelé mohou ve sporech z nekalé soutěţe vystupovat buďto samostatně, či prostřednictvím tzn. právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů. V případech, kdy za spotřebitele jedná právnická osoba oprávněná hájit zájmy spotřebitelů, můţe tato právnická osoba poţadovat pouze některé nároky, obdobně jak tomu bylo u právnických osob hájících zájmy soutěţitelů (nárok na zdrţení se nekalosoutěţního jednání nebo nárok na odstranění závadného stavu, a to pouze v případech skutkových podstat nekalé soutěţe uvedených v 44 47 a 52 ObchZ). Krom jiţ zmíněných soutěţitelů, spotřebitelů a právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů, je aktivní legitimace dána tzv. jiným osobám, jejichž práva byla nekalosoutěžním jednáním porušena nebo ohrožena. Obchodní zákoník tento pojem blíţe nespecifikuje, ale z právní teorie lze vyvodit, ţe pod takto legitimované 33 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 42 34 MACEK, J., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, I., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vydání, C. H. Beck, Praha, 2010, s. 201 21

osoby lze zařadit širší okruh osob, např. osoby, jejichţ osobnostní atributy byly neoprávněně pouţity v hospodářské soutěţi, nejčastěji v reklamě nebo firmě, nebo vlastníci autorských práv, jejichţ dílo bylo podobně neoprávněně pouţito. Jiné osoby, jejichţ práva byla nekalosoutěţním jednáním porušena nebo poškozena, jsou teoreticky aktivně legitimována ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe 35, ale pouze v případě, kdy jejich práva byla nekalou soutěţí přímo dotčena. Takto legitimované jiné osoby mohou uplatnit všechny nároky uvedené v ustanovení 53 ObchZ. Ve sporech z nekalé soutěţe platí praktický zákaz kumulace ţalob na základě 83 odst. 2 OSŘ, který stanoví, ţe zahájení řízení o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky. 36 V takovém případě nárok uplatní pouze jedna oprávněná osoba, a další osoby oprávněné z téhoţ nároku se mohou k ţalobě připojit jako vedlejší intervenienti. Zákaz kumulace ţalob se dotýká pouze ţalob na zdrţení se protiprávního jednání nebo odstranění závadného stavu, nikoli však ostatních nároků z nekalé soutěţe, tedy přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. 37 Subjektem pasivně legitimovaným z nekalé soutěže, tedy tím, kdo můţe být ţalován, je dle 53 ObchZ rušitel. Pojem rušitel, není v zákoně nikterak definován, dovodit však lze, ţe se bude jednat o jakoukoli fyzickou či právnickou osobu, která se svým jednáním dopustila nekalé soutěţe. Můţe se jednat také o osobu, jeţ za sebe nechala jednat jiného, nebo mu dala k takovému jednání podnět nebo jej podporovala či vyuţila. Nejde však vždy jen o bezprostřední vztah mezi rušitelem a osobou dotčenou v jejích právech. Např. v souvislosti s reklamou, prodejem, všude tam, kde 35 Prakticky téměř nemůţe dojít k situaci, kdy by osoby, jejichţ práva byla nekalosoutěţním jednáním porušena nebo poškozena, mohly být legitimovány k ţalobě proti nekalé soutěţi při naplnění skutkové podstaty podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství. 36 83 odst. 2 Zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 37 MACEK, J., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, I., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vydání, C. H. Beck, Praha, 2010, s. 206 22

mezi podnikatelem a adresátem jeho podnikatelských snah, ať je to jiný soutěžitel nebo spotřebitel, je vsunuta třetí osoba, je třeba brát v úvahu i to, nakolik je tato třetí osoba (popřípadě i třetí osoby) odpovědná za nekalosoutěžní jednání. Rozhodující pro posouzení bude zřejmě vztah mezi rušitelem a touto třetí osobou. Jde-li o zcela závislého zaměstnance, který pouze provádí příkaz svého zaměstnavatele, neměla by zde přicházet v úvahu jeho osobní odpovědnost, jestliže nemohl jednání svého zaměstnavatele nijak ovlivnit. 38 1.4.2.2 Jednotlivé nároky Nároky z nekalé soutěţe jsou značně podobné nárokům, které zákonodárce přiznává autorovi z titulu porušení práva autorského. Jedná se o právo ţalobce poţadovat, aby se rušitel zdrţel nekalosoutěţního jednání, odstranil závadný stav, poskytl přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích, aby nahradil škodu a vydal bezdůvodné obohacení. Soud můţe navíc účastníkovi, jehoţ návrhu bylo vyhověno, přiznat právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, jenţ ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění 39 ( 155 odst. 4 OSŘ 40 ). Dle autorčina názoru, je účelem uveřejnění rozsudku jistá morální satisfakce, a především vzkaz veřejnosti a zákazníkům, vysvětlení situace a případné očištění jména a pověsti poškozeného soutěţitele. Zdržení se nekalosoutěžního jednání (zápůrčí, zdržovací nárok): Zdrţovací nárok směřuje proti soustavnému nekalosoutěţnímu jednání, u nějţ hrozí pokračování či opakování v budoucnu. Má tedy preventivní funkci a nelze jej uplatnit, pokud rušitel své nekalosoutěţní jednání jiţ ukončil. V případě podání zápůrčí ţaloby, je poměrně náročné správně formulovat petit ţaloby. Často dochází k tomu, ţe petit je formulován příliš široce, a tím pádem je natolik neurčitý a obecný, ţe není způsobilý být obsahem výroku soudu, 38 MACEK, J., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, I., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vydání, C. H. Beck, Praha, 2010, s. 202 39 ŠALOMOUN, M., Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl, 2. Vydání, C. H. Beck, Praha, 2009, s. 45 40 Dříve zahrnuto v 55 odst. 2 ObchZ 23

nebo se naopak můţeme setkat s petitem ţaloby, formulovaným příliš úzce. V takovém případě petit dopadá jen na jisté konkrétní chování, přičemţ nezabrání rušiteli v jiném, nepatrně obměněném jednání narušujícím soutěţ. 41 Odstranění závadného stavu (nárok restituční): Nárok na odstranění závadného stavu se uplatňuje restituční ţalobou podle ustanovení 80 písm. b) OSŘ. Na rozdíl od ţaloby zápůrčí směřuje restituční ţaloba do minulosti, jelikoţ jejím účelem je odstranění negativních účinků, jeţ vznikly v důsledku nekalosoutěţního jednání, které jiţ nastaly. 42 Odstranění závadného stavu můţe spočívat například ve faktické likvidaci, změně, či doplnění a zpřesnění údajů. Způsob odstranění závadného stavu však musí odpovídat obsahu, formě a rozsahu nekalosoutěţního zásahu. 43 Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění: Přiměřené zadostiučinění plní satisfakční funkci a lze jej poskytnout jak v peněţité, tak v nepeněţité formě. Nemateriální forma má většinou podobu omluvy, a to jak veřejné (uveřejněné v tisku, rozhlase), tak soukromé. Dále se můţe jednat například o vydání veřejného prohlášení, nebo zasílání vysvětlujících dopisů. Přiměřené zadostiučinění v nepeněţité formě má přednost, peněţitá forma připadá v úvahu pouze v případech, kdy není nemateriální satisfakce účinná, nebo dostatečná. Pokud vznikne oprávněnému újma hmotná, prostředkem nápravy můţe být pouze náhrada škody, případně vydání bezdůvodného obohacení. 44 Zadostiučinění musí být přiměřené co do formy i obsahu a nemělo by vést k likvidaci ţalovaného, či naopak k obohacení ţalobce. 45 Náhrada škody je dalším nárokem z nekalé soutěţe podle 53 ObchZ, jenţ má sankční a kompenzační charakter. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu z nekalosoutěţního jednání jsou: - Nekalosoutěţní chování podle 44 52 ObchZ 41 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 92 42 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 94-95 43 tamtéţ 44 PABJANOVÁ, K., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku, Právní fórum 2/2006, s. 50 45 HAJN, P., ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 388 24

- Vznik škody - Příčinná souvislost mezi nekalosoutěţním chováním a vznikem škody - Neexistence okolností vylučujících odpovědnost za škodu 46 Odpovědnost za škodu způsobenou nekalosoutěţním jednáním je postavena na principu objektivní odpovědnosti, coţ znamená, ţe není vyţadováno zavinění, respektive není jej třeba dokazovat. Rušitel však můţe prokázat, ţe došlo k některé z okolností, které vylučují odpovědnost za škodu podle 374 ObchZ. Za okolnost vylučující odpovědnost se podle tohoto ustanovení povaţuje překáţka, jeţ nastala nezávisle na vůli povinného a brání mu ve splnění jeho povinnosti, pokud nelze rozumně předpokládat, ţe by povinná strana tuto překáţku nebo její následky mohla odvrátit nebo překonat, a zároveň tuto překáţku v době vzniku závazku nemohla předvídat. Odpovědnost však nevylučuje překáţka, která vznikla teprve v době, kdy povinná strana byla v prodlení s plněním své povinnosti, nebo vznikla z jejich hospodářských poměrů. 47 Škoda se obvykle hradí v penězích, avšak poţádá-li oprávněná strana, a je-li to s ohledem na povahu porušených práv moţné a obvyklé, lze škodu nahradit i uvedením v předešlý stav. 48 Škodou se myslí, jak škoda skutečná, tak ušlý zisk, přičemţ v souladu s 380 ObchZ za škodu je třeba povaţovat i újmu, jeţ vznikla poškozenému proto, ţe musel vynaloţit pro protiprávní jednání náklady, jeţ by jinak nevynaloţil. Pro vydání bezdůvodného obohacení se uplatní ustanovení 451 aţ 459 ObčZ, a to i přesto, ţe v nich není obsaženo jako specifický důvod jednání nekalé soutěže a k podřazení nekalosoutěžních případů pod majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů je třeba dospět výkladem. 49 Podle 451 odst. 2 ObčZ se bezdůvodným obohacením myslí majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakoţ i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Majetková újma oprávněného je předpokladem pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení i nároku na náhradu 46 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 115-117 47 374 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 48 378 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 49 MUNKOVÁ, J., Právo proti nekalé soutěži, 3. Vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 114 25

škody, avšak oba tyto nároky se do značné míry liší. Zatímco presumpcí vzniku odpovědnosti za škodu je újma v důsledku protiprávního jednání rušitele, přičemţ jeho obohacení není nutné, bezdůvodné obohacení je vznik újmy jednoho v důsledku obohacení jiného bez ohledu na to, zda byla někomu způsobena škoda. Na rozdíl od odpovědnosti za škodu, zákon nestanoví ţádné důvody k liberaci z bezdůvodného obohacení. 50 Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 51 Vyčíslení výše bezdůvodného obohacení je značně obtíţné, především z toho důvodu, ţe ţalobce často není schopen určit přesnou částku, o kterou se rušitel obohatil. 2 AUTORSKÉ PRÁVO Autorské právo vychází jiţ z Listiny základních práv a svobod, konkrétně z Čl. 11 a Čl. 34. První ze zmíněných ustanovuje právo člověka na vlastnictví majetku, přičemţ jako takové chápeme vlastnictví hmotných statků i statků nehmotných. Čl. 34 LZPS pak stanovuje veřejné subjektivní právo kaţdého k výsledku jeho tvorby. Právo k výsledkům duševní činnosti je tedy jedním ze základních lidských práv a jako takové je nezcizitelné, nelze se jej vzdát a jako právo osobnostní je nepromlčitelné. České autorské právo zahrnuje práva osobnostní i práva majetková, jedná se tedy o dualistickou koncepci. Osobnostní autorská práva zahrnují například právo na zveřejnění díla, či na jeho změnu a úpravy. Těsně souvisejí s osobností autora, jsou nepřevoditelné a smrtí autora zanikají. Nezaniká ale právo na autorství, a pokud je autor znám, musí být i po jeho smrti uveden. 52 50 ŠKÁROVÁ, M., ŠVESTKA, J., JEHLIČKA, O., HULMÁK, M., a kolektiv, Občanský zákoník I, II, 2. Vydání, Praha, C.H.Beck, 2009, s. 1325 51 451 Zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 52 DIBLÍK, J., VEIT, F., Mediální právo a práva k nehmotným statkům v České republice, Praha, Linde, 2012, s 145 26

Majetková práva dávají autorovi výlučné právo dílo uţít, přičemţ uţitím díla je myšleno například právo na rozšiřování díla či jeho rozmnoţeniny, právo na půjčování díla či jeho rozmnoţeniny, právo na pronájem díla či jeho rozmnoţeniny nebo na jeho vystavení. Autorské právo má soukromoprávní povahu, jeţ vychází z přirozeně soukromé povahy vztahů vyplývajících z tvorby, jeţ toto právo upravuje. Autorské právo přísluší individuálně určené osobě, původně tvůrci díla, jako fyzické osobě, čemuţ na druhé straně odpovídá povinnost individuálně neurčených osob zdrţet se jakýchkoli neoprávněných zásahů do práv nositele autorského práva. Autorské právo tedy působí erga omnes, tj. i proti autorovi samému. V tomto smyslu se jedná o právo univerzální povahy. 53 Nositelem autorského práva můţe být pouze osoba fyzická, nikoli právnická. 2.1 Historie norem autorského práva na území České Republiky Autorské právo bylo na našem území poprvé upraveno roku 1846 rakouským císařským patentem a následně pak roku 1895 zákonem o právu původském. Roku 1923 byl vydán zvláštní zákon o nakladatelské smlouvě, roku 1926 druhý zákon o právu původském, jeţ zavedl registraci děl bez uvedeného autorového jména, v roce 1953 byl vydán třetí autorský zákon, jeţ reagoval na přijetí nového občanského zákoníku, následovaný čtvrtým autorským zákonem roku 1965. Tento zákon byl pětkrát novelizován a byla k němu vydána řada prováděcích předpisů, které však byly povětšinou zrušeny. Nejvýznamnější z těchto prováděcích předpisů, jeţ nebyly zrušeny je vyhl. MK ČR č. 261/1996 Sb., o odměnách autorům děl, která lze vzhledem k jejich povaze rozmnoţovat pro osobní potřebu na podkladě tiskovin nebo jejich rozmnoţenin přenesením pomocí technického zařízení na jiný hmotný podklad (zpoplatnění kopírovacích zařízení) a vyhl. MK ČR č. 115/1991 Sb. o úpravě odměn a náhrad oprávněným subjektům za uţití předmětů ochrany podle autorského zákona pořízením zvukové nebo zvukově-obrazové 53 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. dubna 2007, Sp. Zn. 30 Cdo 739/2007 27

rozmnoţeniny a veřejným půjčováním snímků pro osobní potřeby ve znění vyhl. MK ČR č. 520/1992 Sb. (tzv. zpoplatnění prázdných kazet). 54 2.2 Zákon o právu autorském V roce 2000 byl vydán nový autorský zákon, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, jeţ platí dodnes. Z hlediska koncepce práv duševního vlastnictví odpovídá kontinentálnímu pojetí práva a vychází zejména z francouzské a německé koncepce autorských práv. Nový autorský zákoník vychází z dualistické představy autorského práva, na rozdíl od předchozího autorského zákoníku, jeţ byl silně monistický a chápal autorské právo jako vnitřně jednotné s osobněmajetkovou povahou. 55 Autorský zákon je lex specialis k občanskému zákoníku a přejímá základní zásadu občanského smluvního práva zásadu smluvní volnosti. Zákoník upravuje licenční smlouvu jako typ smluv pro autorská práva a práva související. Ze zásady smluvní volnosti v autorském právu existuje několik výjimek, s ohledem na povahu autorských práv a potřebou některé instituty kogentně upravit (např. nemoţnost převodu autorského práva nebo povinná kolektivní správa práv v určitých zákonem stanovených případech). 56 Zákon je rozdělen na dvanáct částí, přičemţ vlastní autorský zákon obsahuje část první, následující části pak představují změny jiných zákonů, zrušovací ustanovení a ustanovení o účinnosti. Autorský zákon je rozdělen do šesti hlav a na samotném začátku definuje dílo, přičemţ obsahuje ustanovení i o některých zvláštních dílech, jako jsou například dílo zaměstnanecké, školní či soutěţní dílo, dílo kolektivní nebo dílo na objednávku. Dále upravuje autorství, vznik a obsah autorského práva jak práva majetková, tak práva osobnostní, výjimky a omezení autorského práva a jeho ochranu, licenční smlouvy. V hlavě druhé nalezneme práva související s právem autorským, např. práva výkonného umělce k uměleckému výkonu, práva rozhlasového a televizního 54 ŠEBELOVÁ, M., Autorské právo - komentáře vzory a judikatura, Computer Press, 2006, multimediální text 55 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha, C.H. Beck, 2007, s 11 56 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P., Autorský zákon. Komentář., 4 vydání, Praha, C.H.Beck, 2012, s. 9 28

vysílatele k jeho vysílání nebo práva nakladatele. Následující hlavy autorského zákona upravují zvláštní právo pořizovatele databáze (Hlava III.), kolektivní správu práv (Hlava IV.), Souběh ochrany (Hlava V.), Správní delikty (Hlava VI.) a ustanovení přechodná a závěrečná (Hlava VII.). 2.3 Předmět autorského práva Předmětem autorského práva je jednotlivě určené dílo, které je nehmotné, ale musí být vţdy hmotně vyjádřeno, a to v jakékoli lidskými smysly vnímatelné podobě. 57 Podle 2 odst 1 AZ je dílem dílo literární, dílo vědecké, či jiné umělecké dílo (dílo hudební, dílo dramatické a hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické, dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo uţitého umění a kartografické, apod.), jenţ je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dále je za dílo povaţován počítačový program, je-li původní, výtvor vzniklý tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně jeho překladu do jiného jazyka, sborník (časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl). 58 Z ustanovení 2 odst 1 AZ vyplývají tři znaky díla: 1. Dílo musí být literární, vědecké nebo umělecké; 2. musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora; 3. musí být vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Z tohoto vyplývá rozdělení děl na tři hlavní druhy na díla literární, umělecké a vědecké. Toto rozdělení má své historické kořeny a můţeme se s ním setkat v mnohých zahraničních úpravách či mezinárodních smlouvách. V podstatě však díla literární spadají pod díla umělecká a je jim pouze, z ne zcela logického důvodu, vyhrazena zvláštní 57 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2007 30 Cdo 739/2007 58 2 odst 2 Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 29