EVROPA PO REVOLUCÍCH VIKTORIÁNSKÁ ANGLIE... 2 KRÁLOVNA VIKTORIE (1837-1901)... 2 VNITŘNÍ POLITIKA... 2 FRANCIE CÍSAŘE NAPOLEONA III.... 3 KRYMSKÁ VÁLKA... 3 PŘESTAVBA PAŘÍŽE... 3 PÁD NAPOLEONA III.... 4 Prusko-francouzská válka (1870-1871)... 4 Pařížská komuna 28. 3. 1871... 4 Komuna = revoluční výbor... 4 IRSKÁ OTÁZKA... 4 SJEDNOCENÍ NĚMECKA... 5 OTTO VON BISMARCK (1862-1890)... 5 SJEDNOCENÍ ITÁLIE... 6 HABSBURSKÁ MONARCHIE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ... 7 BACHŮV NEOABSOLUTISMUS (1879-1859/60)... 7 VZNIK KONSTITUČNÍ MONARCHIE... 7 RAKOUSKO-UHERSKÉ VYROVNÁNÍ 1867 ( DUALISMUS )... 7 Autor práce: Barbora Chalupová alias Pandě
VIKTORIÁNSKÁ ANGLIE KRÁLOVNA VIKTORIE (1837-1901) období největšího ekonomického rozmachu Velké Británie o základ moderní společnosti o mění se sociální struktura o vysoká míra urbanizace = příleţitosti k práci o masový průmysl (textilní, strojírenský) o vznik telegrafu snazší komunikace o Londýn se stal nejvýznamnějším městem světa o vzniklo první metro, důmyslná kanalizace v roce 1851 byla uspořádána Světová výstavba viktoriánský styl o psaní deníků, dlouhých dopisů, soukromé a veřejné prostory, důsledně odlišené oblečení muţů a ţen, dodrţování tradic (čaj o páté ) konzervativní tradiční Anglie = lpí na tradicích a na striktních pravidlech VNITŘNÍ POLITIKA parlamentní monarchie jiţ přes 200 let stále trval volební cenzus o 1867 volební právo přiznáno všem majitelům nemovitostí počet voličů stoupl na dva miliony systém dvou politických stran o toryové (konzervativci) Benjamin Disraeli hájili zájmy pozemkové aristokracie a vysokého duchovenstva o whigové (liberálové) Villiam Gladstone zastupovali burţoazii (bankéři, obchodníci, průmyslníci) zájmy dělníků hájily odbory o př.: pracovní doba omezena např. jen na 56 hodin 2 S t r á n k a
FRANCIE CÍSAŘE NAPOLEONA III. od roku 1852 byla Francie císařstvím bonapartismus = zásada cukr a bič snaha vytvořit kontinentální velmoc o 50. a 60. léta 19. století kolonie v severní a západní Africe o druhá největší koloniální země po Anglii 1853 společně s Velkou Británií bojovala v Krymské válce (na straně Osmanské říše) KRYMSKÁ VÁLKA rusko-turecký konflikt o spory o Boţí hrob v Jeruzalému správa byla nově v rukou Francie dříve bylo pod správou pravoslavného Ruska nastal útlak křesťanů na Balkáně snahy Pruska o přístup do Dardanel a Bosporu Francie společně s Velkou Británií a Sardinií poskytla Turecku účinnou vojenskou pomoc o ovládali Černé moře a válku přenesli na Krymský poloostrov Rusko bylo poraţeno, příměří bylo uzavřeno roku 1856 v Paříţi Rusko ztratilo kontrolu nad Černým mořem Turecku bylo zaručena celistvost a nezávislost úţiny Bospor a Dardanely byly prohlášeny za neutrální po Krymské válce definitivně zanikla Svatá aliance PŘESTAVBA PAŘÍŢE v 1853 velkolepá přestavba Paříţe v moderní velkoměsto (Haussmann) hygienická očista, široké bulváry, rozsáhlá likvidace celých čtvrtí o proti byli zastánci staré Paříţe 3 S t r á n k a
PÁD NAPOLEONA III. PRUSKO-FRANCOUZSKÁ VÁLKA (1870-1871) Napoleonův protest proti obsazení uvolněného španělského trůnu pruskými Hohenzollerny o ohroţení Francie z obou stran zahájil válku proti Prusku (podpora většiny německých států) 1870 poráţka Francie u Met a Sedanu 2. září 1870 bylo svrženo druhé císařství a opoziční politici vyhlásili třetí republiku (4. září) Francie ztratila území Alsaska a Lotrinska 1871 ve Versailles proběhlo vyhlášení Německa PAŘÍŢSKÁ KOMUNA 28. 3. 1871 postupné podmínky příměří a potíţe se zásobováním Paříţe o nespokojenost republikánů a dělníků KOMUNA = REVOLUČNÍ VÝBOR sedmdesáti-dvoudenní vláda nad Paříţí, snaha vytvořit socialistickou společnost vypukla občanská válka po uzavření míru s Pruskem se spojilo vládní vojsko s pruskou armádou 21. 5. 1871 byl zahájen útok na Paříţ o začal krvavý týden postřílení zbytku komunardů u hřbitovní zdi Pére Lachaise 28. 5. 1871 kruté deprese, popravy, deportace do kolonií (30 000 obětí) Paříţ byla 100 let bez starosty, řízena přímo vládou IRSKÁ OTÁZKA 1801 spojení s Velkou Británií a Irska (zrušen irský parlament a samospráva) o Sinn Fein feniáni (my sami) irští revoluční demokraté (snaha o samostatnost Irska) o problém Belfast a Ulster protestanté (zbytek Irska katolíci) o nezávislým se Irsko stalo v roce 1937 zahraniční politika = báječná izolace kolonie = zdroj surovin, pracovních sil, odbyt britského zboţí o Afrika od Egypta po jiţní Afriku o nevýznamnější Indie (povstání proti Velké Británii) od roku 1876 byla anglická královna také indickou císařovnou 4 S t r á n k a
název Velké Británie: Britské impérium Indie Bangladéš, Pákistán, Barma SJEDNOCENÍ NĚMECKA revoluce 1848 sjednocení nepřinesla (velko- a malo-německé řešení) v čele sjednocování stálo Prusko (Vilém I. + Otto von Bismarck) o rozdrobenost byla překáţka hospodářského rozvoje cla, jiné daně, jiné míry OTTO VON BISMARCK (1862-1890) od roku 1862 byl pruským premiérem o cílem bylo sjednocení Německa (i krví a ţelezem ) proběhly tři válečné konflikty 1. 1864 společná válka prusko-rakousko-dánská Prusko + Rakousko proti Dánsku Dánsko přichází o Šlesvik ve prospěch Pruska a Holštýn ve prospěch Rakouska 2. 1866 prusko-rakouská válka probíhala na území Čech, klíčová bitva u Sadové u Hradce Králové (poráţka Rakouska) je vytvořen Severoněmecký spolek všechny německé státy na sever od Mohanu = konfederace 21 států pod vedením Pruska válka byla ukončena mírem podepsaným v Praze 23. srpna 1866 3. prusko-francouzská válka (1870-1871) nesouhlas Francie s kandidaturou Hohenzollernů na uvolněný španělský trůn Francie byla poraţena v Metz a Sedanu v roce 1871 ve Versailles vyhlášení Německého císařství z Německa se stal spolkový stát (22 států + 2 svobodná města) o kaţdý stát měl zástupce v senátu i sněmu, v čele stál císař (pruský král Vilém I.; do roku 1888), 1888-1918 Vilém II., říšský kancléř Otto von Bismarck o rychlé tempo rozvoje, do konce 19. století bylo Německo nejbohatším státem v Evropě 5 S t r á n k a
SJEDNOCENÍ ITÁLIE 1848 pokusy o sjednocování neúspěšné nerovnoměrný vývoj v zemi (sever/jih) do čela sjednocovacího procesu Itálie se postavilo Sardinské království (snaha o jednotný stát) o od roku 1849 vládl Viktor Emanuel II. sjednocení shora o ministr Cavour vyjednával v jednotlivých zemích, diplomatického jednání 1859 krátká válka s Rakouskem připojení Lambordie od jara 1860 probíhalo sjednocování ze zdola o povstání rolníku na Sicílii proti Bourbonům v čele stál legendární revolucionář Guiseppe Garibaldi (sjednocování zdola revolučním bojem) obsazení Palerma, přebírání moci na jihu, v září 1860 obsazení Neapole dobytá území byla předána do rukou Viktora Emanuela II. do 1860 proběhlo sjednocování většiny Itálie v březnu 1861 Torino italský parlament o Itálie se stává konstituční monarchií Italské království hlavním městem se stal Turín, později Florencie samostatný Papeţský stát a Benátsko (Rakousko) o Itálie našla Spojence v Prusku po poráţce Rakouska ve válce 1866 získala Itálie Benátsko po prusko-francouzské válce 1870 se k Italskému království připojil také papeţský stát o nesouhlas papeţe a Vatikánu ke smíru dochází roku 1929 Lateránskou dohodou (Mussolini) v lednu 1871 se stává Řím hlavním městem Itálie 6 S t r á n k a
HABSBURSKÁ MONARCHIE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ BACHŮV NEOABSOLUTISMUS (1851-1859/60) Alexander Bach o 1849-1959 byl rakouským ministrem vnitra absolutistická vláda (neoabsolutismus) o projevy nesouhlasu umlčovány vězení, deportace (např. K. H. Borovský) o oporou reţimu byla byrokracie, armáda a církev bezpečnost na venkově-nově vzniklé četnictvo cenzura, povolen pouze vládní tisk na druhé straně však byla liberální hospodářská politika = rozmach podnikání moderní státní správa (od okresů výše) rušení cel, nové ţivnostenské zákony, moderní pošta VZNIK KONSTITUČNÍ MONARCHIE 1859 poráţka Rakouska v severní Itálii, ztráta Lombardie, odvolání Bacha Říjnový diplom 1860 o císař František Josef I. zřeknutí se absolutismu, slib konstituce 1861 ústava (Schmerlingova) o neúplná konstituční monarchie, lidská práva a svobody (panovník musel souhlasit se vzniklým zákonem, volební cenzus) RAKOUSKO-UHERSKÉ VYROVNÁNÍ 1867 ( DUALISMUS ) prohra Rakouska v roce 1866 v prusko-rakouské válce v roce 1867 8. června vzniká Rakousko-Uhersko o Předlitavsko Rakousko alpské země, Čechy, Morava, Slezsko, Istrie, Terst, Dalmácie, Holič a Bukovina (hlavní město Vídeň) o Zalitavsko Uhersko Uherské království, Slavonie, Chorvatsko (hlavní město Budapešť) společné: panovník, armáda, zahraniční politika, měna kaţdá část: vlastní vláda, parlament v prosinci 1867 vznikla nová ústava rovnost všech občanů před zákonem, neomezená volnost pohybu a jmění, osobní a domovní svobodu, svobodu shromaţďování, víry, právo vytvářet spolky, volební právo pouze pro bohatší občany (volební cenzus) 7 S t r á n k a