B A J K A CHARAKTERISTIKA VÝZNAMNÍ AUTOŘI

B A J K A CHARAKTERISTIKA VÝZNAMNÍ AUTOŘI

BAJKA literární útvar, který vznikl pravděpodobně v 6. stol. př. n. l. krátké jednoduché vyprávění ve verších nebo v próze základem je alegorie, kdy zvířata mluví jako lidé, případně je provázejí jiné nepřirozené jevy - z tohoto jednání vyplyne nějaké mravní poučení či kritika chyby, jednotlivá zvířata tím získávají lidské vlastnosti, jež se pro ně stávají typické (např. liška je chytrá, až vychytralá, osel hloupý, vrána důmyslná, kočka požitkářská, páv marnivý atp.), kromě toho se zvířatům přisuzují standardizované role (ovce, případně jehně nebo kůzle vystupuje v roli oběti, vlk zase jako škůdce) cílem je kritizovat společenské nešvary, působit na lidi a vychovávat je k odstranění těchto nešvarů děje se tak humornou formou, pomocí ironie a satiry

EZOP (6. stol. př. n. l.) - považován za zakladatele řecké bajky - působil v Řecku asi v 6. stol. př. n. l. - o jeho životě se toho příliš neví - své bajky přednášel ústně - šlo o krátké prozaické příběhy se stručným dějem, v nichž vystupovala ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, které přebírají lidské vlastnosti a stávají se typem, nositelem konkrétního charakteru - každá bajka obsahuje na konci většinou didaktické poučení - teprve ve 3. století př. n. l. byly jeho bajky písemně zaznamenány

EZOPOVY BAJKY PES A KOHOUT Pes a kohout se vydali na cestu a u starého dubu si řekli, že tady přespí. Kohout vyletěl na větev a hned usnul, pes si zalezl do dutiny mezi stromy. Ráno začal kohout kokrhat. Uslyšela ho liška a začala mu lichotit. Kohout ale věděl, že ho chce liška ošálit, a tak řekl: "Děkuji liško za pozváni, ale nejsem tu sám" Liška se těšila, že bude mít dva kohouty a šla se podívat, kde ten druhý spí. Strčila hlavu do dutiny a v tom haf a chňap, pes chytil drzou lišku za čenich a pak ji rozsápal. KOČKA A MYŠI Ve starém příbytku bydlelo mnoho myší. Kočka na ně číhala. Skočila vždy pro jednu. Pohrála si s ní a pak ji schroustla. Myši se naučily být opatrné, začaly se ukrývat a lezly do děr. Kočka přemýšlela, jak by je vylákala ven. Skočila na kolík, pověsila se na něj a dělala mrtvou. Myši se ale nedaly ošidit. Vystrkovaly hlavičky a prohlížely si kočku a pak zvolaly: "Nás neošidíš!"

EZOPOVY BAJKY Pes a lev Vrána a džbán Vlk a koza O pyšném orlu Lišák a hrozny Zajíc a želva Liška a vrána Vlk v rouše beránčím Mravenec a holubička Had a rak Cvrček Netopýr a lasička Osel a žáby Lev a zajíc Včelař a včely Jelen a lev Kůň a osel Myš a žába Vlk a pastýři Zlatonosná slepice Osel s nákladem soli Liška a šípek Opice a rybáři Vlk a jeřáb Velbloud Kohouti Nemocný jelen Ledňáček Žena a slepice Pes s kouskem masa Laň a réva Zajíci Kavka a holubi Koza a osel Osel a cvrčkové Liška a kozel Kocour a slepice Páv a jeřáb Netopýr, šípek a potápka Lev a myš

JEAN DE LA FONTAINE (1621 1695) - francouzský bajkař a básník - během života vydal 12 svazků bajek Zajíc a želva, Lišák a hrozny, Lev a myš, Zajícovy uši, Vlk a pes, Vlaštovka a ptáčata, Vlk a jehně, Liška a čáp, Netopýr a kolčavy, Holub a mravenec, Zajíc a žáby, Liška a kohout, Lev a osel, Vlci a ovce, Kocour a stará krysa, Moucha a mravenec, Osel a psík, Myš a žába, Kůň a jelen, Kůň a vlk, Orel a sova, Nemocný lev a liška, Kůň a osel, Kočka, lasice a králík, Lev, vlk a liška

IVAN ANDREJEVIČ KRYLOV (1769 1844) - nejznámější ruský autor bajek - napsal kolem dvou set bajek Vlk a beránek Orel a slepice Rybí tanec Osel Mravenec Statečný osel

VLK A BERÁNEK Hladový vlk spatřil malého beránka, jak pije u potoka. Vlk potřeboval najít důvod, pro nějž by mohl beránka sežrat. Vymýšlí si, že mu beránek kalí vodu, že byl na něj drzý, ale beránek mu jeho obvinění vyvrací. Vlk se rozzlobí a nehledá již další obvinění: Už tím jsi vinen, že mám hlad, říká beránkovi a odnáší si ho v zubech. Naučení: Kdo je bohatý, mocný a silný, je vždy v právu slabý a chudý se spravedlnosti nedovolá.

RYBÍ TANEC Lev jel obhlédnout své království. Na břehu řeky uviděl rybáře, který si nad ohněm opékal ryby na pánvi. Ryby bolestí poskakovaly. Rybář vykládá lvu, že ryby radostně tančí jemu na počest. Na otázku, jak se žije jeho poddaným, odpovídá rybář, že se mají jako v ráji. Naučení: Car se dal oklamat svými úředníky a netušil, jak se doopravdy žije jeho poddaným.

OREL A SLEPICE Orel, car ptactva, létal ve velkých výškách a jednou se mu zlíbilo usednout na nízký plot nedaleko stodoly. Chvilku tam poseděl a pak přeletěl na vedlejší plůtek. Pozorovaly ho slepice na blízkém dvorku. Proč každý orla tak chválí, vždyť přeletět z plotu na plot umím také, řekla jedna z nich. Orel s nimi naoko souhlasí, ale pokládá jim otázku, zda mohou létat jako on také do oblak. Naučení: U talentovaných lidí bychom neměli vyhledávat jejich chyby, ale ocenit jejich nadání a jejich činy.

OSEL Rolník měl osla a byl s ním spokojen. Aby se osel nezatoulal, pověsil mu na krk zvonec. Osel byl velmi pyšný, domníval se, že má něco jako řád. Dříve se chodil klidně pást do ovsa, do pšenice i do vojtěšky a nikdo ho přitom nenachytal. Teď ho každý slyší, sedláci ho vyhánějí holí a posílají na něj psy. Všude ho čekají jen rány. Naučení: Malý zlodějíček a podvodník se snadno přehlédne. Jakmile má však řád nebo vysoký úřad, je všem na očích a nic mu neprojde.

MRAVENEC V mraveništi žil velký mravenec, silný, uzvedl zrnko ječmene, nebál se ani pavouka. Všichni ho chválili a jemu stoupla sláva do hlavy. Rozhodl se, že předvede svou sílu ve městě. Když jel kolem sedlák s fůrou sena, vlezl mravenec do sena. Myslel, že až dojedou do města, bude se mu každý obdivovat. V seně ho však nikdo neviděl, ať se snažil předvádět sebevíc. Lidé si hleděli svého a nikdo o něj nestál. Postěžoval si psovi, že u nich v mraveništi by se na jeho sílu všichni rádi přišli podívat. Pes mu odpovídá (naučení): Co doma k slávě stačí, svět ještě neomráčí.

STATEČNÝ OSEL Liška potkala osla. Osel vypráví, že jde od lva. Lev byl dříve zlý, i osel se bál jeho řevu, ale teď leží jako mrtvý a je s ním velmi zle. Všechna zvířata, která se ho dříve bála, se sbíhají, aby se mu pomstila a mlátí ho hlava nehlava. Liška se ptá, zda ho osel nechal na pokoji. Osel odpovídá, že je stejně odvážný jako ostatní, a také ho pořádně kopl, aby poznal, jaká jsou oslí kopyta. Naučení: Zbabělci si netroufnou na toho, kdo je právě u moci. Jestliže se však jeho osud změní, dovolí si na něj i ti nejzbabělejší a nejhloupější.

IVAN OLBRACHT (1882 1952) - český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy O MUDRCI BIDPAJOVI A JEHO ZVÍŘÁTKÁCH - zpracování staroindických bajek ze sbírky Pančatántra

O MUDRCI BIDPAJOVI A JEHO ZVÍŘÁTKÁCH V indické zemi vládl král Dabželim. Byl paličatý a trestal každého, kdo se ho pokoušel přivést na cestu moudrosti. O to právě usiloval mudrc Bidpaj. Král dal Bidpaje uvěznit na doživotí do žaláře a Bidpaj měl v žaláři vymýšlet bajky. Královi po době došlo, že se chová špatně, a jak při bezesných nocích sledoval hvězdy, došlo mu, jak malá je jeho hloupá malichernost proti hvězdám. Tak si dal zavolat mudrce Bidpaje ze žaláře, aby ho vyučoval moudrosti a aby mu opakoval výtky. Poté si dal Dabželim povolat Bidpaje, aby mu povídal bajku o dvou lidech, které proti sobě někdo poštve. Bidpaj dovyprávěl a odešel. Jindy byl ke králi povolán, aby vypravoval o tom, jaké to je, když má být někdo po zásluze potrestán. Jiný večer měl Bidpaj vyprávět o věrných přátelích. Součástí této bajky je i vyprávění o původu jednoho z přátel. Jindy zas Bidpaj měl vyprávět o minulosti druhého z přátel. Dál Bidpaj vyprávěl o tom, jak někdo hledal, našel a pak ztratil. Další večer měl vyprávět o tom, co jsou to sny, a jak si je někdo vykládal. Nakonec dostal za úkol napsat všechny bajky, které vyprávěl, aby si je mohli všichni přečíst.

O MUDRCI BIDPAJOVI A JEHO ZVÍŘÁTKÁCH O OPICI A TESAŘOVI Tesař jednou tesal do klády dvojím klínem a viděla ho přitom opice. Když tesař odešel, opice si sedla na kládu a začala klíny vytahovat. Klíny vyskočily, kláda se sevřela a přivřela opici ocas. Opice zavřeštěla a tesař ihned přiběhnul. Nelitoval tu opici, naopak, ještě jí dal na zadek. O PŘÍLIŠ ŠETRNÉM VLKOVI Lovec jednou s lukem ulovil srnu. Když už s ní odcházel, přiběhl k němu kanec a myslivce zabil. Ještě předtím, než se na myslivce vrhl, myslivec po něm vystřelil šíp a tak kanec také zemřel. Šel takhle po té mýtině vlk a když viděl tolik jídla, řekl si: "Pro dnešek sním jen luk, zbytek si nechám na zítra a na pozítří." Tak se dal do přehryzávání tětivy a luk se vymrštil a praštil vlka do hlavy, takže na místě zemřel. O ŽABÍM KONI Plazil se had po cestě u rybníka a viděl žábu. Had vypadal strašně zbědovaně. Žába se ho ptala, co mu je, a had řekl, že to může říct jen žabímu králi. Tak ho žába k němu dovedla. Had povídal královi, proč je tak zbědovaný - přítel had, kterého omylem kousl místo žáby, ho proklel, takže sám nemůže lovit, a jídlo dostane jen tehdy, když bude na hřbetě vozit žabího krále. A tak krále poprosil, jestli by mohl být jeho kůň. Král svolil, a tak had dostával potravu a dál žil.

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/ezop http://cs.wikipedia.org/wiki/jean_de_la_fontaine http://cs.wikipedia.org/wiki/ivan_andrejevi%c4%8d_krylov http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=49606&s_lang=2&detail=1 http://cs.wikipedia.org/wiki/ivan_olbracht http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/ivan-olbracht/o-mudrci-bidpajovi-a-jehozviratkach.html http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/ezop/ezopovy-bajky-4.html https://cs.wikipedia.org/wiki/bajka