Technická redaktorka: Eva Ježková Jazyková korektura: Jan Vitoň Překlad: Miloslav Rakovič

Podobné dokumenty
HODNOCENÍ PSYCHOSOCIÁLNÍCH POTŘEB TERMINÁLNĚ NEMOCNÝCH Evaluation of psychosocial needs in patients at terminal stage of their disease

PhDr. Radka Bužgová, Ph.D. PhDr. Lucie Sikorová, Ph.D. Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství

Sociální gerontologie a thanatologie (podpora pro kombinovanou formu studia)

PALIATIVNÍ PÉČE A DOPROVÁZENÍ UMÍRAJÍCÍCH 8. BŘEZNA 2017 Mgr. Martina Jenčková

SPIRITUÁLNÍ PÉČE VE ZDRAVOTNICTVÍ

TEMATICKÉ OKRUHY K STÁTNÍ ZAVĚREČNÉ ZKOUŠCE AKADEMICKÝ ROK 2010/2011

ÚMRTÍ PACIENTA V REŽIMU PALIATIVNÍ PÉČE

Utrpení pacientů v závěru života a koncept důstojné smrti

SUPERVIZE JAKO NÁSTROJ DUŠEVNÍ HYGIENY U STUDENTŮ SOCIÁLNÍ PRÁCE NA ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTĚ JIHOČESKÉ UNIVERZITY V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Radka Bužgová 1, Erika Hajnová 1,2, Lucie Sikorová 1, Radka Kozáková 1. Abstrakt. Abstract. korespondence:

Charitativní a humanitární činnost

Výzkum v paliativní péči Co nám dává a co nám bere?

Postoje pracovníků pomáhajících profesí k eutanazii. Ivana Vašutová

1. Regionální paliativní konference Multiprofesní spolupráce v péči o pacienty v závěru života v domácím prostředí STANDARDY PALIATIVNÍ PÉČE

Etické problémy pacientů s defibrilátorem. Miloš Táborský I. IKK FNOL a UPOL

Domácí umírání Romantické přání nebo reálná možnost? O.Sláma Masarykův onkologický ústav Brno

Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství

Studie o zkušenostech se špatným zacházením v dětském věku (ACE) realizovaná v ČR Úvodem. Velemínský Miloš

Průvodce nabídkou Certifikace paliativního přístupu v sociálních službách

INSTITUT ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ ÚSTAV OŠETŘOVATELSTVÍ VYPSÁNÍ TÉMAT PRO BAKALÁŘSKÉ PRÁCE AKADEMICKÝ ROK : Bakalářský studijního program

Paliativní péče péče o terminálně nemocné a umírající doporučený postup pro praktické lékaře

HOSPICOVÁ PÉČE. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Erika Hajnová, Radka Bužgová. Abstrakt. Abstract. Úvod

Organizace a poskytování paliativní hospicové péče ve Švýcarsku a systém vzdělávání v této oblasti

Dobrovolná bezdětnost v evropských zemích Estonsku, Polsku a ČR

Úloha pacienta. Úloha lékaře. Komunikace Potřeby. Úloha sestry. Úloha rodiny

Ošetřovatelství

PŘÍPADOVÁ STUDIE ORGANIZACE DENOKINN: PROJEKT DOMÁCÍ PALIATIVNÍ PÉČE A SOCIÁLNÍ PODPORY

Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně ČLS JEP. Česká společnost pro klinickou pastorační péči ČSKPP ČLS JEP Stanovy ČSKPP ČLS JEP

NADĚJE Jak pracujeme s nadějí v hospici. Mgr. Radka Alexandrová DLBsHospicem sv. Josefa, Rajhrad Brno

PASTORAČNÍ PÉČE ve zdravotnictví. Marta Hošťálková

TEMATICKÉ OKRUHY K STÁTNÍ ZAVĚREČNÉ ZKOUŠCE AKADEMICKÝ ROK 2010/2011

Úvod do problematiky spolupráce sociálního a zdravotního sektoru

METODICKÝ POKYN MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČR K POSKYTOVÁNÍ MOBILNÍ SPECIALIZOVANÉ PALIATIVNÍ PÉČE

Pražská vysoká škola psychosociálních studií

Besedy pro zdraví Rakovina není náhoda

POSTAVENÍ ZDRAVOTNICKÝCH SLUŽEB V SOCIÁLNÍM SYSTÉMU ČR Position of health services in the Czech social security system

Grantová, projektová a VaV činnost na FZV UP v Olomouci

Imigrace bezpečnostní a zdravotní rizika

ÚROVEŇ TEORETICKÝCH ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ SESTER S REALIZACÍ KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE V OŠETŘOVATELSKÉM PROCESU

VLIV POZITIVNÍCH POCIT

Mobilní specializovaná paliativní péče zahraniční inspirace

Ošetřovatelství. pojetí moderního ošetřovatelství

Ústav ošetřovatelství

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Péče o těžce nemocného a umírajícího v domácí hospicové péči z pohledu pečujícího

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích PROGRAM. odborné konference. Komunitní ošetřovatelství v procesu změn

Konstruování významového rámce zdravotní gramotnosti matek s dítětem v symbiotickém období

Psychoterapeutická podpora při umírání

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Zdravotně sociální fakulta

KATEDRA ANTROPOLOGIE A ZDRAVOVĚDY NÁVRH TÉMAT BAKALÁŘSKÝCH A DIPLOMOVÝCH PRACÍ Akademický rok 2015/2016

Radka Bužgová, Lucie Sikorová

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Paliativní péče - Úvod. Mgr. Zimmelová

JE PRO KOMUNÁLNÍHO POLITIKA VYUŽITELNÉ TÉMA ZDRAVÍ?

Další možnosti rozvoje dětské paliativní péče v ČR

Klinické ošetřovatelství

A PRACUJÍCÍCH SENIORŮ

SMES-EU D&H-5P Workshop 1. Prague November 2003 V Praze listopadu 2003

Whitte paper on palliative care in dementia. V.česko-slovenská konference paliativní medicíny, Brno, sídlo VOP

Bydlení a možnosti podpory života seniorů doma a v komunitě

Komunitní služby a instituce

Setkání hlavních sester ze států EU 10/2014

Dotazník populace

Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči Zdravotnické noviny str. 14 Téma PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph. D.

BIOMEDICÍNSKÁ INFORMATIKA A JEJÍ ÚLOHA V PERSONALIZOVANÉ MEDICÍNĚ


Radka Bužgová, Renáta Zeleníková. Abstrakt. Abstract. roč. 3, č. 2/2012 ISSN

Je Česká republika připravena na věcnou debatu o eutanazii? Pavel Ševčík, KARIM FNO a LF OU

Vzdělávání v Biomedicínské a Zdravotnické Informatice

Evropské výběrové šetření o zdravotním stavu v ČR - EHIS CR Základní charakteristiky zdraví

a intenzivní medicíně v roce 2015 Kam směruje?

Key words: nursing personnel quantification qualification structure neurological department

Risk management in the rhythm of BLUES. Více času a peněz pro podnikatele

Doprovázení umírajících a pozůstalých

ETIKA VE ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ OBLASTI

MUDr. Ing. Bc. Markéta Kastnerová, Ph.D. Publikační činnost: Monografie:

Výběr z nových knih 11/2007 psychologie

Multikulturní ošetřovatelství 1

Multikulturní ošetřovatelství 2

Pražská charta - výzva vládám, aby mírnily utrpení nevyléčitelně nemocných a uznaly přístup k paliativní péči jako lidské právo.

Why PRIME? 20 years of Erasmus Programme Over 2 million students in total Annually

Humanistické modely Faye G. Abdellah Modle 21 problémů ošetřovatelství. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

PRÁVA PACIENTŮ PRÁVA HOSPITALIZOVANÝCH DĚTÍ

Modely interpersonálních vztahů Majory Gordon Model funkčních vzorců zdraví. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Standardy hospicové péče

SEZNAM PŘÍLOH. Příloha č. 1: Souhlas s poskytnutím rozhovoru. Příloha č. 2: Maslowova pyramida potřeb. Příloha č. 3: Projekt diplomové práce

Interpersonální komunikace - N Anotace, sylabus, výstupy studia, literatura

Světové šetření o zdraví (13. díl) Cíle zdravotnictví a sociální kapitál

Pohled pacientů s Parkinsonovou nemocí a jejich rodin na péči na konci života. Radka Bužgová, Radka Kozáková

Předmět psychologie zdraví

Umí paliativní medicína zmírnit utrpení nevyléčitelně nemocných?

ZMÌNY POTØEB U PACIENTÙ V TERMINÁLNÍM STADIU

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta zdravotnických studií Katedra ošetřovatelství a porodní asistence. Sborník příspěvků

SPOLUPRÁCE RODINNÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ SE ZDRAVOTNICKÝM PERSONÁLEM V PÉČI O SENIORY V DOMOVECH SENIORŮ

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Paliativní medicína v ČR v roce Kde se nacházíme a kam směřujeme? Pohled lékaře - onkologa

Podpora zdravotní gramotnosti prostřednictvím knihoven a informačních systémů

Transkript:

KONTAKT 3/11 Odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky Časopis byl v roce 2008 zařazen Radou vlády pro vědu a výzkum do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR. Časopis byl excerpován v Bibliographia medica Čechoslovaca (BMČ). Vychází čtvrtletně. VYDAVATEL Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta; Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta sociálních studií a Lékařská fakulta; Trnavská univerzita v Trnavě, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce; Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva K otištění jsou přijímány rukopisy týkající se zdravotně sociální problematiky, ošetřovatelství, kvality života, právních otázek ve zdravotnictví, filozofické etiky, bioetiky a filozofické antropologie. Časopis Kontakt vychází čtvrtletně. Všechny příspěvky jsou recenzovány. Technická redaktorka: Eva Ježková Jazyková korektura: Jan Vitoň Překlad: Miloslav Rakovič ADRESA REDAKCE Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta KONTAKT J. Boreckého 27 370 11 České Budějovice Objednávky přijímá redakce Tel.: +420 389 037 834; e-mail: kontakt@zsf.jcu.cz Tisk: Tiskárna Vlastimil Johanus, číslo 3/2011 vyšlo v září 2011 ISSN 1212-4117 (Print) ISSN 1804-7122 (Online)

REDAKČNÍ RADA Šéfredaktor: prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) Odpovědní redaktoři: prof. MUDr. Pravoslav Stránský, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové (CZ) doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) Externí členové: MUDr. Karel Blažek praktický lékař, České Budějovice (CZ) MUDr. Bc. Libuše Čeledová, Ph.D. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Praha (CZ) Bc. MUDr. Rostislav Čevela Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Praha (CZ) prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství, Kladno (CZ) prof. MUDr. Peter Fedor-Freybergh, PhD. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava (SK) prof. PhDr. Stanislav Hubík, CSc. Masarykova univerzita, Brno (CZ) prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství, Kladno (CZ) doc. Katalin Papp, Ph.D., MA., R.N. University of Debrecen, Faculty of Health, Nyíregyháza, Department of Nursing (HU) prof. Ing. Libuša Radková, PhD. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava (SK) prof. Ing. Miloslav Rakovič, DrSc. Dobřichovice (CZ) doc. MUDr. Jozef Rosina, Ph.D. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství, Kladno (CZ) prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava (SK) prof. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc. Městská nemocnice Ostrava, Dětské lékařství (CZ) prof. MUDr. Ladislav Šoltés, DrSc. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava (SK) prof. PhDr. Dalibor Tureček, CSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta (CZ) prof. Daniel J. West, Jr., Ph.D., B.S., M.ED. Scranton University Pennsylvania (USA) Interní členové: doc. PhDr. Sylva Bártlová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) doc. PhDr. Mária Boledovičová, PhD. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva (SK) doc. MUDr. et Mgr. Alan Bulava, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) doc. MUDr. Jaroslav Horáček, CSc. Ostravská univerzita v Ostravě (CZ) doc. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) doc. Ing. Lucie Kozlová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) doc. PhDr. Jana Levická, PhD. Trnavská univerzita v Trnavě, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce (SK) doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) JUDr. Ing. Daniel Prouza, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) PhDr. Marie Trešlová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ) MUDr. Miloš Velemínský, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta (CZ)

KONTAKT Ročník 13 Číslo 3 2011 OBSAH Editorial (J. Šimek)... 263 OŠETŘOVATELSTVÍ Hodnocení psychosociálních potřeb terminálně nemocných (R. Bužgová)... 265 Životní styl mongolské minority v České republice (V. Tóthová, V. Veisová, M. Jelečková, H. Michálková, L. Rolantová)... 275 Úlohy ošetrovateľstva v podpore adaptácie pacientov s reumatoidnou artritídou (M. Sováriová Soósová)... 287 ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ VĚDY Nejčastější příčiny neschopnosti k práci v České republice (L. Bojičová, V. Adámková)... 298 Nové posuzování stupně závislosti dle principů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (R. Čevela, L. Čeledová)... 308 Komplexní zdravotní pojištění cizinců a jeho nedostatky (Analýza stavu poskytování zdravotní péče cizincům) (R. Zassiedko, M. Tušková)... 315 Kouření a konzumace alkoholu u romských komunit v České a Slovenské republice (D. Urban, A. Kajanová)... 328 Filozofické východiská lekárskej etiky (M. Nemčeková)... 336 BIOMEDICÍNA Veratrové alkaloidy: biologie, chemie, farmakologie a toxikologie (Z. Navrátilová, J. Patočka)... 345 Zdravie a stav oporno-pohybového systému u adolescentov (M. Zanovitová, I. Zanovit, E. Bendíková)... 356 RECENZE Recenze Payne, J. a kol.: Kvalita života a zdraví (M. Šauerová)... 367 Recenze Čapoun, T. a kol.: Chemické havárie (J. Patočka)... 369

OBSAH Recenze Mika, O. J., Říha, M.: Ochrana obyvatelstva před následky použití zbraní hromadného ničení (J. Patočka)... 369 Recenze Klement, C. a kol.: Mimoriadne udalosti vo verejnom zdravotníctve (J. Patočka)... 370 Recenze Velemínský, M.: Celebritami proti své vůli (J. Vitoň)... 371 ZPRÁVY 4. mezinárodní sympozium ošetřovatelství... 374 2. národní konference o ženách ve vědě... 376 PŘEČETLI JSME ZA VÁS... 378 Instrukce pro autory... 381

Editorial EDITORIAL V našem životě se střídají dny všední a sváteční. Je tomu tak proto, abychom se ve svátek alespoň na chvíli zastavili a potěšili se z toho dobrého, co nám osud připravil. Kdo uznává, že svět nevznikl jen tak z ničeho, navíc ještě v tu chvíli prožívá vděk vůči tomu, kdo náš svět stvořil, i se vším tím dobrým, co v něm nacházíme. Den vydání nového čísla časopisu je vždy malým svátkem pro všechny, kdo se jeho vydání účastnili. Dnešní den je pro nás svátkem mimořádným, protože během přípravy tohoto čísla oslavil své životní jubileum člověk, kterého máme rádi a který pro časopis Kontakt mnoho dobrého vykonal. A nejen pro tento časopis. Je jím pan profesor MUDr. Miloš Velemínský, CSc., dr. h. c. Máme v čerstvé paměti jeho vedení Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, které bylo naplněno usilovnou prací pro dobro fakulty s velikou dávkou tolerance pro všechny. Rád vzpomínám na jedno jeho vystoupení na kolegiu děkana, kdy v reakci na jakousi kritiku otevřeně deklaroval, že naslouchá nejrůznějším hlasům pracovníků fakulty a samozřejmě je jimi též ve svých rozhodnutích ovlivňován. Jednou jsem přednášel etiku v doktorském studiu a při té příležitosti také vysvětloval, co se mi na naší fakultě nelíbí. Jak už to tak mezi lidmi bývá, druhý den mne pan děkan na chodbě zastavil a ptal se, co mám proti Zdravotně sociální fakultě. K mému milému překvapení přijal bez dalšího mé vysvětlení, že fakultu kritizuji právě proto, že se mi na ní líbí a že mám pocit, že jsem zde ostatními vřele přijímán. Náš vztah se přece jen dostal do krize, a to tehdy, když jsem publikoval článek o domácích porodech, v kterém jsem porody doma víc hájil, než kritizoval. V této krizi jsem vysoce ocenil schopnost pana profesora odpouštět, ale především základní motiv našeho sporu, starost pana profesora Velemínského o osud čerstvě narozených dětí. Jim především věnoval svou profesionální dráhu, a to nejen jako lékařský odborník, ale i jako jejich přítel a ochránce. Brzy jsem pochopil, že právě zde je jeho hlavní důvod nelásky k porodům doma. Stejná starost jej přivedla k vybudování první jihočeské neonatologické jednotky intenzivní péče v r. 1976 a dále pak k práci na rozvoji neonatologického oddělení v českobudějovické nemocnici, které v letech 1983 1997 vedl. Jistě není náhodou, že v roce 2010 dostal cenu Purpurové srdce (Občanské sdružení Nedoklubko ve spolupráci s Českou neonatologickou společností) za přínos v péči o předčasně narozené děti. Jako lékař a vědec ochotně předává své zkušenosti dále a také zná ono fatální publish or perish. Proto celý život publikoval a jako děkan se prof. Velemínský s péčí jemu vlastní staral i o fakultní časopisy. Poté, co skončila jeho práce jako děkana, vede časopisy Journal of Nursing, Social Studies and Public Health, Prevence úrazů, otrav a násilí a také tento časopis Kontakt. Jemu i sobě přejeme, aby ještě dlouhá léta v plném zdraví a svěžesti mezi námi pobýval a pokračoval ve své práci pro lepší svět. Jiří Šimek odpovědný redaktor; simek@zsf.jcu.cz 263

ORIGINAL ARTICLE HODNOCENÍ PSYCHOSOCIÁLNÍCH POTŘEB TERMINÁLNĚ NEMOCNÝCH Evaluation of psychosocial needs in patients at terminal stage of their disease OŠETŘOVATELSTVÍ Radka Bužgová Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence Summary The requirements for the dignity of dying and good conditions of the death always inseparably include the quality of taking the care and evaluating and experiencing the end of the life by the patient. In spite of this, many patients are provided neither with specialized care nor with general palliative care at the end of their life. There are evidences suggesting that these patients encounter many unmet needs considerably reducing the quality of their life. The authors particularly point out the problem of lacking solutions to needs of patients at the terminal stage of their disease, very old fragile patients, or patients with dementia, due to the fact that the palliative treatment of non-cancer diseases is not very popular in the international context. Patients with the final stage of their chronic disease typically die in hospitals, their needs being frequently ignored. The target of the reviewing study presented here was to determine what psychosocial needs were found in oncological and nononcological patients and what tools are being most frequently employed for the measurement of psychosocial needs in patients at the terminal stage of their diseases. McIllmurray et al. (2003) consider six categories of psychosocial needs as follows: needs associated with the work of healthcare professionals, the need for information, the need for support, the need for finding their own intensity and emotional needs, spiritual needs, and practical needs, which are furthermore discussed in the work. Based on an analysis of research works carried out, it was found that in the field of psychosocial needs, the patients experiencing the palliative treatment feel a particular importance of relationships between them, the team of care providers and the family. In abroad, standardized questionnaires, as for example the NEQ (Needs Evaluation Questionnaire) or PNI (Psychosocial Need Inventory), are used in the measurement of psychosocial needs of patients submitted to the palliative treatment. Establishing the psychotherapeutic relationship with the patient based on the trust, having respect one for another, open communication and supporting the independence, should become an important element of taking care of patients at the terminal stage of their disease. Support of relationships between the patients and their families is also an integral component of this issue. Key words: palliative care needs unmet needs death dying Souhrn Důstojné umírání a dobrá smrt v sobě vždy nerozlučně zahrnují kvalitu poskytované péče a pacientovo hodnocení a prožívání konce života. Přesto mnoha pacientům není v závěru jejich života poskytována specializovaná ani obecná paliativní péče. Existují důkazy, že u těchto pacientů je mnoho nenaplněných potřeb (unmet needs), které významně snižují jejich kvalitu života. Autoři Submitted: 2011-06-09 Accepted: 2011-09-09 Published online: 2011-09-29 KONTAKT: 13/3: 265 274 ISSN 1212-4117 (Print) ISSN 1804-7122 (Online) 265

OŠETŘOVATELSTVÍ poukazují zejména na problém neřešení potřeb pacientů v terminálním stadiu chronické nemoci, velmi starých křehkých pacientů nebo pacientů s demencí proto, že paliativní péče nenádorových onemocnění není v mezinárodním kontextu příliš rozšířená. Pacienti s konečným stupněm chronické nemoci zpravidla umírají v nemocnici a jejich potřeby jako umírajících jsou mnohdy ignorovány. Cílem této přehledové studie je zjistit, jaké psychosociální potřeby byly zjištěny u onkologicky i neonkologicky nemocných a jaké nástroje jsou nejčastěji používány k měření psychosociálních potřeb terminálně nemocných. McIllmurray et al. (2003) rozlišují 6 kategorií psychosociálních potřeb: potřeby související se zdravotnickými profesionály, potřeba být informován, potřeba podpory, potřeba nalezení vlastní identity a emocionální potřeby, spirituální potřeby, praktické potřeby, které jsou v této práci dále rozpracovány. Na základě analýzy provedených výzkumů bylo zjištěno, že pacienti v paliativní péči považují za důležitý v oblasti psychosociálních potřeb zejména vztah mezi pacientem a ošetřujícím týmem a rodinou. K měření psychosociálních potřeb pacientů v paliativní péči v zahraničí se používají standardizované dotazníky, např. NEQ (Needs Evaluation Questionnaire) či PNI (Psychosocial Need Inventory). Vytvoření psychoterapeutického vztahu s pacientem založeného na důvěře, vzájemné úctě, otevřené komunikaci a podpoře nezávislosti by se mělo stát důležitou komponentou péče o terminálně nemocné. Nezbytnou součástí je také podpora vztahu mezi pacientem a jeho rodinou. Klíčová slova: paliativní péče potřeby nenaplněné potřeby smrt umírání ÚVOD Smrt je jednou ze základních mezních situací lidského života. Je chápána jako přirozený konec stáří, ne však jako přirozené ukončení života v kterékoliv životní etapě. Anticipace smrti je sociálním jevem, váže se na průběh celé životní dráhy, nejen na sám okamžik konce života. Výsledkem této anticipace je postoj k životu i ke smrti. Výskyt smrti v jiné než pozdní fázi života je dnes vnímán v tragické podobě (Alan, 1989, p. 394). Postoj ke smrti jednotlivce částečně ovlivňuje pojetí smrti ve společnosti, které souvisí se strukturou společnosti a rituály (Bártlová, 2005, p. 64). Zdrojem nových postojů ke smrti je také fenomén prodlužování lidského života. V současné době se změnil způsob, jímž se na smrt připravujeme. V každodennosti, v běžném zorném poli se smrt vlastně nevyskytuje. Pomyšlení na ni se zpravidla odkládá až na období pozdního stáří, lidé k ní mají v podstatě fatalistický přístup (Alan, 1989, p. 394). V naší společnosti 80 92 % lidí umírá v nemocnicích nebo institucích (Bártlová, 2005, p. 64). Způsob a úroveň péče o umírající je ovlivněna celkovým společenským prostředím, významnou roli sehrává také vztah společnosti k otázkám umírání a smrti (Bártlová, 2005, p. 72). Umírání může být tedy ovlivněno. Alan (1989, p. 401) hovoří o adekvátním umírání, které má významný sociologický akcent. Souvisí totiž s otázkou kdy, kde a jak umřít. Konceptem péče o umírající se zabývá paliativní péče. Světová zdravotnická organizace (WHO, 1990) definuje paliativní péči jako celkovou, totální péči o pacienty, jejichž nemoc již nereaguje na kurativní léčbu. Cílem je dosažení co možná nejlepší kvality života pro pacienty a jejich rodiny. Důležitá je léčba bolesti a jiných symptomů, psychických, sociálních a spirituálních problémů. Jednou z důležitých hodnot paliativní péče je zachování lidské důstojnosti v závěru života. Důležitým aspektem důstojného umírání je osobní blízkost druhého člověka, která činí umírání sociálním aktem (Haškovcová, 2000, p. 129). Důstojné umírání a dobrá smrt v sobě vždy také nerozlučně zahrnují kvalitu poskytované péče a pacientovo hodnocení a prožívání konce života (Bártlová, 2005, p. 72; Currow et al., 2008, p. 44). Kvalita péče může být z perspektivy pacienta hodnocena rozsahem pojmenovaných a naplněných potřeb pacienta. Aby mohly být potřeby pojmenovány, musí být nejprve identifikovány (Osse et al., 2007, p. 901). Potřeba v užším smyslu je stav nedostatku něčeho, co je nevyhnutelné pro organismus nebo osobnost. Nesplněná potřeba působí napětí, které se uvolňuje naplněním potřeby (Dostálová, 1998, p. 390). V České republice umírá ročně v průměru kolem 105 000 lidí. Pouze 1 % z nich se dostává do specializované paliativní péče (Kalvach, 2004). Mnoha pacientům tedy není v závěru 266

jejich života poskytována specializovaná ani obecná paliativní péče. Existují důkazy, že u těchto pacientů je mnoho nenaplněných potřeb (unmet needs), které významně snižují jejich kvalitu života (Currow et al., 2008, p. 44). Nenaplněné potřeby jsou definovány jako potřeby, které pacient označí jako důležité a současně jako nenaplněné (Richardson et al., 2005, p. 20). Fitzsimons et al. (2007, p. 313 322) poukazují zejména na problém neřešení potřeb pacientů v terminálním stadiu chronické nemoci, velmi starých křehkých pacientů nebo pacientů s demencí proto, že paliativní péče nenádorových onemocnění není v mezinárodním kontextu příliš rozšířená. Pacienti s konečným stupněm chronické nemoci zpravidla umírají v nemocnici a jejich potřeby jako umírajících jsou mnohdy ignorovány. Také v ČR tvoří nejpočetnější skupinu potencionálních klientů paliativní péče senioři umírající na komplikace nebo letální vyústění chronického progresivního onemocnění (Kalvach, 2004). V souvislosti se stárnutím populace lze očekávat, že bude přibývat seniorů umírajících na chronické onemocnění. Potřeby těchto terminálně nemocných seniorů se mohou lišit a potřebují specifický přístup v paliativní péči. Výzkum Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky) realizovaný hospicovým občanským sdružením Cesta domů upozorňuje zejména na problém neřešení psychosociálních potřeb umírajících pacientů (Kalvach, 2004). Identifikování psychosociálních potřeb by mělo probíhat systematicky. Osse et al. (2000, p. 901) doporučují použití dotazníků na kvalitu života související se zdravím a nástroje pro zjišťování potřeb, např. Psychosocial Needs Inventory (PNI), the Self Assessment Questionnaire (SAQ). V roce 2007 předložil další vhodný nástroj pro měření potřeb pacientů v paliativní péči použitelný pro výzkum i klinickou praxi, a to dotazník PNPC (the Problems and Needs in Palliative Care Questionnaire), zahrnující i potřeby psychosociální (Osse et al., 2007). Cílem této přehledové studie je zjistit, jaké psychosociální potřeby byly zjištěny u onkologicky i neonkologicky nemocných a jaké nástroje jsou nejčastěji používány k měření psychosociálních potřeb terminálně nemocných. Diwan a Moriarty (1995, p. 50 51) uvádějí 4 různé přístupy pro měření nenaplněných potřeb pacientů v závěru jejich života. Jsou to normativní potřeby, relativní potřeby, perceptivní potřeby a expresivní potřeby. Při zjišťování normativních potřeb je měřena kvantita a kvalita poskytované péče. Zpravidla se hodnotí naplňováním standardů a slouží k porovnávání. Při zjišťování relativních potřeb je zjišťována dostupnost služeb v jednotlivých komunitách, hodnotí se zejména rovnost. Perceptivní potřeby se zabývají tím, jak umírající sami vnímají a cítí své potřeby a jak hodnotí jejich naplnění. Hodnocení expresivních potřeb ukazuje, jaké služby jsou požadovány v určité lokalitě a slouží ke komunitnímu plánování. Pro identifikaci psychosociálních potřeb umírajících je vhodný přístup zjišťování perceptivních potřeb, tedy hodnocení důležitosti jednotlivých potřeb přímo umírajícím, případně jeho rodinou. Psychosociální potřeby terminálně nemocných McIllmurray et al. (2003, p. 49) na základě analýzy literatury rozlišují 6 kategorií psychosociálních potřeb: 1. potřeby související s profesionály poskytující péči, 2. potřeba být informován, 3. potřeba podpory, 4. potřeba nalezení vlastní identity a emocionální potřeby, 5. spirituální potřeby a 6. praktické potřeby. Murray et al. (2004, p. 40) odlišují spiritualitu od psychosociálních potřeb. Považuji však za důležité spirituální potřeby do tohoto příspěvku zahrnout, přestože by mohly být interpretovány samostatně. Potřeby související s profesionály poskytující péči Multidisciplinární tým hraje důležitou roli při hodnocení psychosociálních potřeb terminálně nemocných. Davies a Higginson (2005, p. 623) v systematickém přehledu dokládají, že psychosociální podporu pacienti s nádorovým onemocněním hledají také ve vztahu s pracovníky pomáhajících profesí. McIllmurray et al. (2003, p. 51) uvádějí důležitost těchto potřeb pro umírající pacienty: mít ošetřující tým, který naslouchá, má čas na rozhovor a je dostupný. Dále být ošetřován s respektem a úctou, mít důvěru v pracovníky pomáhajících profesí, mít možnost podílet se na rozhodování o následné péči a podporu udržení nezávislosti s ohledem na progredující nemoc. OŠETŘOVATELSTVÍ 267

OŠETŘOVATELSTVÍ Stigmatizace nemoci s terminální prognózou může mít za následek, že pacienti jen obtížně sdělují pečujícím své obavy, protože cítí potřebu chránit je před další psychickou zátěží. Mnohdy může dojít k neschopnosti otevřeně a efektivně komunikovat a obě strany se stále více odcizují (Johnstonová, 2007, p. 377). Vytvoření vyváženého terapeutického vztahu mezi profesionály a nemocným je základem pro naplnění těchto potřeb, může vést k posílení pocitu jistoty a bezpečí či vlastní sebeúcty nemocného. Potřeba být informován Pro člověka v závěru jeho života je důležité získat pravdivé informace o svém zdravotním stavu a prognóze, podávané citlivým a vhodným způsobem (McIllmurray et al., 2003, p. 51). Svatošová (2005, p. 197) poukazuje na fakt, že pravdivé informace o zdravotním stavu jsou nezbytné pro naplnění všech ostatních psychosociálních i spirituálních potřeb. Glaser a Strauss (1974) hovoří o otevřeném kontextu uvědomění, kdy pacient a všichni zúčastnění znají skutečný stav, realisticky ho vyhodnocují a vědomosti si vzájemně předávají. Otevřený kontext se jeví ve většině případů jako nejvhodnější nápomocná forma vztahu k umírajícímu (Bártlová, 2005, p. 66). Jenkins et al. (2001, p. 50) uvádějí, že pacienti s letálním onemocněním chtějí zpravidla znát informace o nemoci, zda se jedná o nádorové onemocnění, či nikoliv, kdy budou potřebovat péči, možné způsoby léčby, jaká je prognóza nemoci a jak léčba ovlivní jejich současný život. Senioři nad 70 let nepovažovali za nutné znát název nemoci a informace o onemocnění. Preferovali informace o dopadu nemoci na jejich soběstačnost a možnosti péče. Nezbytný je také dostatek informací o možných službách a péči, informace o ošetřovatelském plánu či možnostech finančního zabezpečení (McIllmurray et al., 2003, p. 51). Pacienti a rodinní příslušníci potřebují od multidisciplinárního týmu i profesionální rady, které jim pomohou při rozhodování, sníží jejich nejistotu, umožní reálně zhodnotit vlastní situaci a kognitivně i emocionálně se připravit na budoucnost (Pollard, Swift, 2005, p. 31). Dostatečné informace a ujištění o péči mohou snížit úzkost a strach ze smrti. Potřeba sociální podpory Sociální podporu mohou terminálně nemocným poskytovat rodinní příslušníci, významní druzí (significant others), pracovníci pomáhajících profesí či dobrovolníci. Nejdůležitějším prvkem důstojného umírání je osobní blízkost druhého člověka. Přítomnost druhých lidí činí z procesu umírání sociální akt (Haškovcová, 2000, p. 129). Důležitý je zejména intimní sociální kontakt a to nikoliv jen jako momentální, nýbrž spojený nějak s biografií pacienta, s nímž je v souladu způsob komunikace, zahrnující i vědomí blížící se smrti. Možnosti psychologicko-sociální podpory při umírání jsou také vázány na širší sociologický kontext smrti vůbec, totiž na zvláštní anticipační socializaci, která by ze smrti udělala v podstatě přirozené vyústění životní dráhy (Alan 1989, p. 403). Člověk v závěru života potřebuje být se svým životním partnerem, dětmi, případně řešit problémy ve vztazích v rodině (Wijk, Grimby, 2008, p. 109). Existence nemoci může však vytvářet psychickou bariéru mezi těmi, kdo nemocí trpí, a ostatními. Může docházet k procesu, kdy se umírající stále více vzdalují od smysluplných sociálních vztahů s lidmi, kteří jsou pro ně důležití. Tento proces může být urychlen fyzickou separací v institucionální péči. Vědomí blížící se smrti může vést také k ústupu ze života, kdy se pacienti začnou postupně dlouhodoběji stahovat ze sítě každodenních sociálních vztahů a vyvazovat se ze společenských rolí, tedy rezignují na svou roli vůči jiným lidem. Tento jev je pozorován zejména u starších lidí, kteří se mohou záměrně vzdávat svého sociálního statusu, aby se připravili na definitivní odchod (Johnstonová, 2007, p. 377 379). Důležitou součástí podpory je zachování pocitu naděje. Pacient potřebuje stále cítit, že je podporován a že se mu dostává patřičné naděje (Lloydová Williamsová, 2007, p. 321). Kategorie naděje je odvozena z kategorie možností. V naději hraje ústřední roli očekávaná pravděpodobnost, s jakou jsou možnosti reálné. Pro nevyléčitelně nemocné a umírající se naděje redukuje na možnosti fiktivní. Většina nemocných však projikuje fiktivní možnosti do reálného světa a hovoří o možnostech, na které si lze sáhnout. Tak získává i iracionální naděje reálný obsah (Haškovcová, 2000, p. 72). 268

Emocionální potřeby a potřeba nalezení vlastní identity Častým problémem pacientů v paliativní péči je úzkost, strach z utrpení, ze smrti, smutek, deprese nebo hněv. Úzkost je často spojená se strachem z nemoci a ze smrti, ale sama způsobuje tělesné symptomy, takže vede k začarovanému kruhu myšlenkových procesů. Rizikovým faktorem pro predispozici úzkosti je malá sociální opora a sociální izolace (Lloydová Williamsová, 2007, p. 322). Důležitou potřebou je pak mít svobodu či možnost vyjadřovat své emoce, hovořit o nich a cítit se bezpečně (Wijk, Grimby 2008, p. 109). O smrti a umírání zpravidla chtějí hovořit více senioři než lidé mladší (Wijk, Grimby, 2008, p. 108 110). Důležitou potřebou pacientů s nevyléčitelným onemocněním je najít svou vlastní identitu ve své změněné situaci. Pacient potřebuje pomoci vyrovnat se se změnami ve svém těle nebo se způsoby, jak se na ně dívá, a s nepředvídatelnou budoucností. Nedílnou součástí je i podpora udržení nezávislosti s ohledem na nemoc po co nejdelší dobu a v co největší míře. Pacienti považují za důležité mít kontrolu nad svým životem (McIllmurray, 2003, p. 52). Liang et al. (1990, p. 1000) poukazují na důležitost možnosti seberealizace formou denních aktivit. Spirituální potřeby Spirituální pohoda nebo naopak spirituální distres u pacientů v závěru života má vliv na jeho kvalitu. Spirituální potřeby nejsou příliš často zjišťovány. Murray et al. (2004, p. 40) definují spirituální potřeby jako potřeby a očekávání, které lidé mají k nalezení smyslu, cíle a hodnoty svého života. Spirituální péče je potom pomoc lidem nalézt smysl, cíl i hodnotu života, který je změněn nemocí. Multidimenzionální model spirituality dle Kelleheara (2000, p. 150 152) zahrnuje 3 hlavní oblasti potřeb: situační, morální a náboženské. Mezi situační potřeby patří nalezení smyslu a cíle života, naděje, ujištění a sociální participace. Úkolem je nalézt smysl života, naději a sociální roli ve své situaci progredující nemoci. Morální potřeby zahrnují vnitřní klid a usmíření, setkání s druhými, morální a sociální analýzu, odpuštění. Náboženské potřeby zahrnují usmíření s Bohem, náboženskou podporu, obřady, návštěvu duchovního, četbu náboženské literatury, rozhovory o Bohu, věčném životě a naději. Hampton et al. (2007, p. 45) zjišťovali nejobvyklejší spirituální potřeby pacientů v domácí hospicové péči. Pacienti nejčastěji uváděli tyto: být s rodinou, vidět úsměv na druhých, přemýšlet nad pěknými myšlenkami, smát se, hovořit o běžných denních záležitostech a být s přáteli. Méně často uváděli náboženské potřeby, jako jsou motlitba, účast na bohoslužbě, číst náboženský text, hovořit o spirituálních tématech, být s lidmi stejné víry. Známkou nenaplněných spirituálních potřeb je uvádění strachu, frustrace, zranění nebo zoufalství. Dále pocity, že život nemá smysl, pocity izolace a nepodpory, zbytečnosti, ztráta sebedůvěry, problémy ve vztazích, pocity ztráty kontroly. Kissane a Yates (2005, p. 189) hovoří o existencionální tísni, která pochází z konfrontace s podstatou existence. Patří sem otázky smrti, smyslu života, zodpovědnosti, svobody a pocitu vlastní hodnoty. Naopak známky duchovní pohody jsou vnitřní klid a harmonie, naděje a smysl života, sebeúcta, pocity vlastní hodnoty, zvládání a schopnost sdílet emoce a schopnost komunikovat pravdivě a poctivě (Murray et al., 2004, p. 40). Praktické potřeby Mezi praktické potřeby patří zajištění zdravotní a sociální péče. Liang et al. (1990, p. 1000) upozorňují na důležitost finančních potřeb. Mnoho pacientů v závěru života (zejména mladších) cítí potřebu zabezpečit své děti či zajistit budoucnost svých dětí nebo blízkých (Wijk, Grimby, 2008, p. 110) nebo pomoci dokončit započaté dílo (např. firmu,...). Hierarchie potřeb terminálně nemocných Hierarchie potřeb umírajícího pacienta může být založena na Maslowově hierarchii potřeb. Mezi základní potřeby, které se prolínají s psychosociálními potřebami pacientů v paliativní péči, patří potřeba jistoty a bezpečí, mezi vyšší potřeby potom potřeba sounáležitosti a lásky, uznání a sebeúcty a potřeba seberealizace (Ebersole et al., 2004, p. 521). Podstatou potřeby jistoty a bezpečí je tendence lidí mít životní situace (alespoň částečně) pod kontrolou. Je možné ji charakterizovat jako potřebu stability, ochrany, struktury, pořádku, norem, limitů a osvobození od strachu a úzkosti (Tomagová et al., 2008, p. 128). Schéma 1 znázorňuje psychosociální potřeby terminálně nemocných, které souvisejí s potřebou jistoty a bezpečí. OŠETŘOVATELSTVÍ 269

OŠETŘOVATELSTVÍ Schéma 1 Potřeby jistoty a bezpečí u pacientů v paliativní péči Potřeba sounáležitosti a lásky zahrnuje potřebu někam a někomu patřit, mít rodinu, milovat a být milován, mít místo ve skupině, pocit příslušnosti, náklonnosti k ní, být akceptovaný, sociálně integrovaný a mít pozitivní citovou ozvu (Tomagová et al., 2008, p. 22). Schéma 2 znázorňuje psychosociální potřeby terminálně nemocných, které souvisejí s potřebou sounáležitosti a lásky. Schéma 2 Potřeby sounáležitosti a lásky u pacientů v paliativní péči 270

V závěru života se dostává do popředí také potřeba uznání a sebeúcty. Psychosociální potřeby terminálně nemocných, které souvisejí s potřebou uznání a sebeúcty, znázorňuje schéma 3. OŠETŘOVATELSTVÍ Schéma 3 Potřeby uznání a bezpečí u pacientů v paliativní péči Na vrcholu hierarchie potřeb stojí potřeby seberealizace a metafyzické potřeby, které jsou v závěru života člověka specifické. Schéma 4 ukazuje psychosociální potřeby terminálně nemocných související s potřebami seberealizace. Schéma 4 Potřeby seberealizace a metafyzické potřeby u pacientů v paliativní péči Identifikace psychosociálních potřeb Liang et al. (1990, p. 1000) zjišťovali vytvořeným dotazníkem priority psychosociálních potřeb pacientů s nádorovým onemocněním. Priority pacientů byly následující: rodina, být bez emocionálního stresu, mít více informací, být finančně zajištěný, mít příležitost k sociálnímu životu. Tamburini et al. (2000, p. 33) zkoumali 271

OŠETŘOVATELSTVÍ potřeby 493 onkologicky hospitalizovaných pacientů dotazníkem NEQ (Needs Evaluation Questionnaire). Pacienti jako nejdůležitější potřeby uváděli potřeby: mít více informací o svém budoucím stavu (74 %), mít více informací o diagnóze (56 %), mít lepší služby v instituci (hygiena, jídlo, úklid) (56 %), mít více informací o ošetřovatelském plánu (51 %), mít více informací o finančních možnostech (47 %), cítit se více prospěšný pro svou rodinu (46 %), mít možnost mluvit s lidmi se stejnými problémy a zkušenostmi (38 %). Méně často uváděli pacienti potřebu hovořit s psychologem nebo duchovním. Nejvíce potřeb bylo vázáno na vztah mezi pacientem a ošetřujícím týmem a komunikaci. McIllmurary et al. (2003, p. 51) pro zjišťování psychosociálních potřeb použili dotazník PNI (Psychosocial Need Inventory). Zjistili, že pacienti s nádorovým onemocněním nejčastěji uváděli z psychosociálních potřeb jako důležité následující: mít ošetřující personál, který naslouchá, hovoří se mnou, ošetřuje mě s respektem a úctou. Dále mít pravdivé informace, mít důvěru v multidisciplinární tým, mít informace o možných službách, mít podporu rodiny a přátel, dále emocionální potřeby (pomoc s emocemi) a spirituální potřeby (příležitost pro osobní modlitbu, podpora duchovním). Soothill et al. (2001, p. 597) zdůrazňují nutnost informací, dobré vztahy se zdravotními profesionály, které byly často označeny jako nenaplněné potřeby. Pro mnoho pacientů byly dalšími nenaplněnými potřebami plné prožití denních aktivit, emoce a sociální identita. Více nenaplněných potřeb bylo u pacientů mladších, s dlouhodobou nemocí a bez náboženského vyznání. Naopak důležité a naplněné potřeby byly označeny: podpora rodiny a přátel. Edmonds et al. (2001, p. 288) a Fitzsimons et al. (2007, p. 314) poukazují, že v minulých letech nebyla věnována pozornost potřebám pacientů v konečném stadiu chronické nemoci. Pacienti umírající na chronické onemocnění mají jiné potřeby a symptomy než pacienti umírající na nádorové onemocnění. Pro měření potřeb použili dotazníky na kvalitu života pacientů a kvalitativní výzkum. Dle výzkumu Edmonds et al. (2001, p. 292) potřebují pacienti umírající na chronické onemocnění častěji sociální služby, pomoc s dovozem jídla a s domácností než pacienti umírající na nádorové onemocnění. Pacienti s nádorovým onemocněním také častěji umírají v domácím prostředí nebo v hospici. Pacienti s chronickým onemocněním umírají častěji v nemocnici. Fitzsimons et al. (2007, p. 317 318) vidí jako problém pacientů s chronickým onemocněním v závěru života zejména zvyšující se závislost, sociální izolaci a zátěž rodiny. Zvyšující se závislost často souvisí s pocity smutku a frustrace plynoucí ze ztráty kontroly nad svým životem. Gourdji et al. (2009, p. 45 48) zjistil kvalitativním výzkumem, že pro zachování kvality života v paliativní péči považovali respondenti za důležité: dělat věci, které obvykle dělal, být schopný pokračovat v obvyklých aktivitách, být potřebný pro druhé, mít dobré vztahy s rodinou, přáteli a pečujícími. Také Steinhauser et al. (2000, p. 827 830) považovali za jednu z komponent dobré smrti být potřebný pro druhé. Pacienti s terminální nemocí chtěli přispívat k pohodě druhých formou dárků, trávením času s nimi nebo předáváním zkušeností. Dále zjistil, že pro dobrou smrt vnímali pacienti několik důležitých oblastí z psychosociálních potřeb: možnost rozhodování, přípravu na smrt, dokončení díla a být prospěšný pro druhé. Wijk a Grimby (2008, p. 108 110) se zabývali v kvalitativním výzkumu potřebami seniorů v paliativní péči. Zjistili, že více než 50 % seniorů v paliativní péči si nebylo jisto svojí diagnózou, nebylo informováno o přechodu z kurativní péče do paliativní. Senioři považovali za důležité péči o úzkost a nejistotu, dále mít určité soukromí pro vlastní klid, příležitost vidět příbuzné a mít možnost vyjádřit vlastní pocity a reakce na danou situaci. Další přání bylo moci přemýšlet nad svým životem a rekapitulovat ho, nalézt cíl života, cítit se bezpečně, mít příležitost jít ven a mít dobré jídlo. Sociální potřeby často souvisely s návštěvou rodiny a známých, dělání si starostí o budoucnost blízkých, s praktickými a ekonomickými záležitostmi. Méně pacientů hovořilo o nutnosti smíření s rodinou. Potřeby v terminální fázi onemocnění se mohou také lišit u pacientů s demencí. Demence je pomalu progredující nemoc a rodina ani ošetřující personál nemusí vždy rozpoznat, že se jedná o terminální stadium. Sloane et al. (2008, p. 749) uvádějí, že pacienti s demencí častěji umírají v nemocnici, s častějším použitím restriktivních opatření. Umírající s demencí mají častěji dekubity a špatnou hygienickou péči. 272

ZÁVĚR Zjišťování psychosociálních potřeb terminálně nemocných je důležitou součástí péče o umírajícího pacienta. Hodnocení naplněných potřeb může být jedním z indikátorů měření kvality poskytované péče. Pro hodnocení psychosociálních potřeb je možné použít, kromě individuálního rozhovoru, standardizované dotazníky. V zahraničí je často používán dotazník PNI (Psychosocial Needs Inventory). Na základě analýzy provedených výzkumů lze konstatovat, že dle priorit pacientů je nejvíce psychosociálních potřeb vázáno na vztah mezi pacientem a ošetřujícím týmem a rodinou. Vytvoření psychoterapeutického vztahu s pacientem založeného na důvěře, vzájemné úctě, otevřené komunikaci a podpoře nezávislosti by se mělo stát důležitou komponentou péče o terminálně nemocné. Nezbytnou součástí je také podpora vztahu mezi pacientem a jeho rodinou. Zajímavým zjištěním je, že důležitou potřebou pacientů v závěru života je potřeba být prospěšný druhým a předávat jim své zkušenosti. V ČR chybí výzkumy zabývající se problematikou identifikace psychosociálních potřeb pacientů v paliativní péči. Této problematice by měla být věnována větší pozornost. Porozumění člověku v závěru jeho života a jeho potřebám je nezbytné pro poskytování kvalitní multidisciplinární péče. LITERATURA 1. Alan J (1989). Etapy očima sociologie. 1. vydání. Brno: Edice pyramida, 439 p. 2. Bártlová S (2005). Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. přepracované. vydání. Praha: Grada Publishing, 188 p. 3. Currow DC, Agar M, Sanderson Ch, Abernethy AP (2008). Population who die without specialist palliative care: does lowe uptake equate with unmet need. Palliative medicine, 22/1: 43 50. 4. Davies E, Higginson I (2005). Systematic review of specialist palliative day-care for adults with cancer. Support Care Cancer, 13/8: 607 627. 5. Diwan S, Moriarty D (1995). A Conceptual Framework For Identifying Unmet Health Care Needs of Community Dwelling Elderly. The Journal of Applied Gerontology, 14/1: 47 63. 6. Dostálová O (1998). Emocionální problémy v paliativní medicíně. In Vorlíček J, Adam Z: Paliativní medicína. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, pp. 389 413. 7. Ebersolle P, Hess P, Schmidt Luggen A (2004). Toward healthy aging: human needs and nursing response. 6 th ed. St. Louis: C. V. Mosby, 789 p. 8. Edmonds P, Karlsen S, Khan S, Addington-Hall J (2001). A comparison of the palliative care needs of patients dying from chronic respiratory diseases and lung cancer. Palliative Medicine, 15/4: 287 295. 9. Fitzsimons D, Mullan D, Wilson JS, Conway B, Corcoran B, Dempster M, Gamble J, Stewart C, Rafferty S, McMahon M, MacMahon J, Mulholland P, Stockdale P (2007). The challenge of patients unmet palliative care needs in the final stages of chronic illness. Palliative Medicine, 21/4: 313 322. 10. Glaser B, Strauss A (1974). Interaktion mit Sterbenden: Beobachtungen für Ärzte, Schwestern, Seelsorger und Angehörige. Gottingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 285 p. 11. Gourdji I, McVey L, Puden M (2009). A Quality End of Life from a Palliative Care Patient s Perspective. Journal of Palliative Care, 25/1: 40 50. 12. Hampton D, Hollis DE, Lloyd DA, Taylor J (2007). Spiritual Needs of Persons With Advanced Cancer. American Journal of Hospice and Palliative Medicine, 24/1: 42 48. 13. Haškovcová H (2000). Thanatologie. 1. vydání. Praha: Galén, 191 p. 14. Jenkins V, Fallowfield L, Saul J (2001). Information needs of patients with cancer: results from a large study in UK cancer centres. British Journal of Cancer, 84/1: 48 51. 15. Johnstonová G (2007). Sociální smrt. Důsledky zdlouhavého umírání. In Payneová S et al. (2007). Principy a praxe paliativní péče. 1. vydání. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, pp. 371 383. 16. Kalvach Z (2004). Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky). 1. vydání. Praha: Cesta domů, 103 p. 17. Kellehear A (2000). Spirituality and palliative care: a model of needs. Palliative Medicine, 14/2: 149 155. 18. Kissane D, Yates P (2005). Psychická a existencionální tíseň. In O Connor M, Aranda S. Paliativní péče pro sestry všech oborů. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, pp. 189 200. 19. McIllmurray MB, Francis B, Harman JC, Morris SM, Soothill K, Thomas C (2003). Psychosocial needs in cancer patients related to religious belief. Palliative Medicine, 17: 49 54. 20. Murray SA, Kendall M, Boyd K, Worth A, Benton TF (2004). Exploring the spiritual needs of people dying of lung cancer or heart failure: a prospective qualitative interview study of patients and their carers. Palliative Medicine, 18/1: 39 45. 21. Liang LP, Dunn SM, Gorman A, Stuart-Harris R (1990). Identifying priorities of psychosocial need in cancer patients. British Journal of Cancer, 62/6: 1000 1003. 22. Lloydová Williamsová M (2007). Emoce a kognice. Psychologické aspekty péče. In Payneová S et al.: Principy a praxe paliativní péče. 1. vydání. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, pp. 317 330. 23. Osse BHP, Vernooij-Dassen MJFJ, de Vree BPW, Schadé E, Grol RPTM (2000). Assessment of the Need for Palliative Care as Perceived by Individual Cancer Patients and Their Families. Cancer, 88/4: 900 911. 24. Osse BHP, Vernooij-Dassen MJFJ, Schadé E, Grol RPTM (2007). A practical instrument to explore OŠETŘOVATELSTVÍ 273

OŠETŘOVATELSTVÍ patients needs in palliative care: the Problems and Needs in Palliative Care questionnaire short version. Palliative Medicine, 21: 391 399. 25. Pollard A, Swift K (2005). Komunikační dovednosti v paliativní péči. In O Connor M, Aranda S: Paliativní péče pro sestry všech oborů. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, pp. 29 42. 26. Richardson A, Medina J, Richardson A (2005). Patients Needs Assessment Tools in Cancer Care: Principles and Practice. London: NHS Trust. 27. Sloane P, Zimmerman S, Williams Ch (2008). Dying With Dementia in Long-Term Care. The Gerontologist, 48/6: 741 751. 28. Soothill K, Morris S, Harman J, Francis B, Thomas C, McIllmurray M (2001). The significant unmet needs of cancer patients: probing psychosocial concerns. Support Care Cancer, 9/8: 597 605. 29. Steinhauser KE, Clipp EC, McNeilly M, Christakis NA, McIntyre LM, Tulsky JA 2000). In search of good death: observation of patients, families, and providers. Ann Inter Med. 16/132: 825 832. 30. Svatošová M (2005). Sociální práce s lidmi umírajícími v hospici. In Matoušek O, Koláčková J, Kodymová P: Sociální práce v praxi. 1. vydání. Praha: Portál, pp. 195 210. 31. Tamburini M, Gangeri L, Brunelli C (2000). Assessment of hospitalized cancer patients needs by the Needs Evaluation Questionnaire. Annals of Oncology, 11/1: 31 37. 32. Tomagová M et al. (2008). Potreby v ošetrovateľstve. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 198 p. 33. Wijk H, Grimby A (2008). Needs of Elderly Patients in Palliative Care. American Journal of Hospice and Palliative Medicine, 25/2: 106 111. 34. WHO (1990). Expert Committee: Cancer Pain Relief and Palliative Care. Geneva, World Health Organisation. Radka Bužgová radka.buzgova@osu.cz 274

ORIGINAL ARTICLE ŽIVOTNÍ STYL MONGOLSKÉ MINORITY V ČESKÉ REPUBLICE Style of life of the Mongolian minority in the Czech Republic OŠETŘOVATELSTVÍ Valérie Tóthová 1, Věra Veisová 1, Monika Jelečková 2, Helena Michálková 1, Lucie Rolantová 1 1Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství a porodní asistence 2Nemocnice Znojmo, a. s.; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství a porodní asistence doktorandka Summary The entry of the Czech Republic into the European Union, globalisation effects and associated reduction in distances and increase in the human population mobility these are only examples of factors affecting the varying structure of the population in our country. It is no more just a transit country for migrants, but it also becomes a target country. The majority society ever more comes in contact with migrants, who are members of other nations and ethnic groups (Ivanová et al., 2005). This brings enhanced requirements not only for individuals but also for the whole society in terms of the multicultural understanding and tolerance. The public meets foreigners in common life and members of helping professions meet them in the course of their work. However, they encounter much higher requirements, since they must be able to provide services and care in a culturally appropriate manner. This becomes a considerable demand at the moment when a foreigner, member of some minority or subculture, gets ill and thus, it is necessary to provide him/her with culturally competent and a considerate nursing and medical care (Tóthová et al., 2010). Numerous theoretical sources are already currently available, dealing with the specification of particular minorities, but sole theoretical knowledge is insufficient to provide the culturally competent nursing care. The skill in its application is necessary. Thus, grant IGA MZ NS/9606-3 Providing culturally differentiated nursing care in selected minorities occurring in the Czech Republic was established and implemented with the aim to perform mapping of specific features of selected minorities living in the Czech Republic in terms of theory and research. The scope of the communication presented here is to acquaint the reader with specific features of the style of life in one of the minorities chosen, the Mongolian minority. A questionnaire method was employed for the data accumulation. The questionnaire comprised total of 140 items and, in addition to identification data, it consisted of three parts. The second part of the questionnaire was focused on the style of life. The sample group included total of 3 258 respondents, 564 inquired persons being members of the Mongolian minority. The results obviously show that about half the total number of respondents adhere to the healthy style of life: sleeping for 7 8 hours, sufficient intake of liquids, taking regular meals and more than half of the respondents are non-smokers. Key words: Mongols multicultural nursing style of life minority group nourishment free time Submitted: 2011-07-18 Accepted: 2011-09-06 Published online: 2011-09-29 KONTAKT: 13/3: 275 286 ISSN 1212-4117 (Print) ISSN 1804-7122 (Online) 275

OŠETŘOVATELSTVÍ Souhrn Vstup České republiky do Evropské unie, vliv globalizace a s ní související zkracování vzdáleností a zvyšování mobility lidské populace to vše jsou jen příklady faktorů, které mají podíl na měnící se struktuře obyvatelstva naší země. Ta již není pouze tranzitní zemí pro migranty, ale stává se také zemí cílovou. Majoritní společnost se stále častěji setkává s imigranty, příslušníky jiných národností a etnik (Ivanová et al., 2005). To klade zvýšené nároky nejen na jednotlivce, ale i na celou společnost, co se týče multikulturního porozumění a tolerance. Tak jako se široká veřejnost setkává s cizinci v běžném životě, setkávají se s nimi i pracovníci pomáhajících profesí. Nároky na ně kladené jsou však mnohem vyšší, neboť musí být schopni poskytnout služby a péči kulturně vhodným způsobem. Výrazným požadavkem se toto stává ve chvíli, kdy je cizinec, příslušník některé z minorit či subkultury nemocný a je potřeba zajistit mu kulturně kompetentní a ohleduplnou ošetřovatelskou a medicínskou péči (Tóthová et al., 2010). V současnosti již existuje velké množství teoretických zdrojů pojednávajících o specifikách jednotlivých minorit, ale samotné teoretické znalosti pro poskytování kulturně kompetentní ošetřovatelské péče nestačí. Je nutné je umět aplikovat. Proto také vznikl a byl realizován grant IGA MZ NS/9606-3 Zajištění kulturně diferencované ošetřovatelské péče ve vybraných minoritách ČR s cílem zmapovat specifika vybraných minorit žijících v ČR jak po stránce teoretické, tak výzkumné. Předmětem předkládaného příspěvku je seznámení se specifiky v oblasti životního stylu jedné ze zvolených minorit, a to mongolské. V kvantitativním šetření byla ke sběru dat použita metoda dotazníku. Dotazník měl celkem 140 položek a kromě identifikačních údajů měl 3 části. Druhá část dotazníku byla věnovaná životnímu stylu. Výběrový soubor tvořilo celkem 3 258 respondentů, přičemž 564 dotázaných bylo z mongolské minority (Mongolové). Z výsledků výzkumu je zřejmé, že přibližně polovina respondentů dodržuje zdravý životní styl: spí 7 8 hodin denně, dodržuje dostatečný příjem tekutin, pravidelně se stravuje a nadpoloviční většina respondentů nekouří. Klíčová slova: Mongolové multikulturní ošetřovatelství životní styl minoritní skupina výživa volný čas ÚVOD Mongolsko je zemí o rozloze 1 564 100 km 2 a je obklopeno Ruskou federací a Čínou. Hlavním městem je Ulánbátar. Díky klimatickým a přírodním podmínkám je zde hustota osídlení velmi nízká, a to 1,7 os./km 2 (Zastupitelský úřad Ulánbátar, Mongolsko, 2011). Mezi úřední jazyky patří chalch mongolština, ruština a angličtina, ale v některých částech země lze využít i češtinu. Administrativně se tato země dělí na ajmaky (provincie), sumy (okresy) a bagy (obce). Je považována za zemi, kam civilizace zatím nepronikla. Obyvatelé zde žijí životem svých předků, jsou spjati se svou zemí, milují a potřebují prostor. Není zde mnoho měst, asfaltových silnic ani supermarketů. Zajištění obživy je pro obyvatele velmi obtížné a vyžaduje mnoho práce, vůle a píle, neboť hlavním zdrojem je kočovné pastevectví. Z našeho pohledu se proto může Mongolsko jevit jako velmi chudá země (Společnost přátel Mongolska, 2008). Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Mongolskem již řadu let panují velmi dobré vztahy, stává se naše země pro mnohé Mongoly zemí zaslíbenou. V Mongolsku pracovalo v průmyslovém odvětví od 50. let minulého století mnoho českých odborníků (Zastupitelský úřad Ulánbátar, Mongolsko, 2011). Dnes je sice způsob spolupráce s touto zemí poněkud odlišný, přesto stále velmi aktivní, o čemž svědčí i založení Česko-mongolské obchodní komory r. 2004 (Česko-mongolská obchodní komora, 2004). Někteří Mongolové proto vnímají ČR jako možnost získat práci a zlepšit tak svou ekonomickou situaci, pomoci k lepšímu životu i členům své rodiny, která je pro ně tradičně velmi důležitá. Pokud se jim podaří překonat různé nesnáze a do ČR se skutečně dostanou, nacházejí v lepším případě špatně placenou, nekvalifikovanou práci, v horším případě končí bez práce a bez možnosti svou rodinu zajistit. Převážnou část této minority na našem území 276