PRŮZKUMY PAMÁTEK I. HISTORIE dlouholetá tradice- počátky průzkumů je možné zasadit do 19. století, kdy rozpoznání vývoje stavby sloužilo puristickým architektům jako podklad pro neoslohovou obnovu stavby arch. Josef Mocker (2.polovina 19.stol., kdy rozpoznání vývoje stavby sloužilo puristickým architektům jako poklad pro neoslohovou obnovu památek), arch. Kamil Hilbert považuje se za zakladatele moderních průzkumů památek (rozsáhlá studie o mělnickém kostele, kterou publikoval v Památkách archeologických v r.1916), zlom po druhé světové válce - detailnější poznávání stavebních a architektonických památek, jader historických měst, a to zejména s ohledem na jejich obnovu (rekonstrukci), Oldřich Stefan seminář Vojtěcha Birnbauma, Václav Wagner, Václav Richter, Václav Mencl 1949 založení R-ateliéru zaměřeného na rekonstrukce památek při Stavoprojektu přelom 40. a 50. let 20. století - Dobroslav Líbal: založil specializované pracoviště pracoviště Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, tzv.súrpmo, především s Dobroslavem Líbalem, precizovala M. Vilímková a zejména Luboš Lancinger, jehož role je pro konečnou podobu historické části SHP rozhodující, D. Líbal základní koncepce SHP, František Kašička, Jaroslav Vajdiš - grafická část průzkumů 1
Jan Muk konstrukční principy a struktura stavby Jiří Škabrada - historické konstrukce, původní řemeslné prvky a vesnická architektura; provozní a technologické aspekty, uplatňující se zejména u obytných a hospodářských budov Mojmír Horyna filozoficko-teologické souvislosti architektury Eva Holanová, Jan Eliáš - archivace. 1989 : SHP se začalo realizovat větší množství rozkolísaná kvalita zpracování PERIODIKA Průzkumy památek, od r..1994, www.pruzkumypamatek.cz Svorník, sborník z konferencí Sdružení pro stavebně historický průzkum, od r.2001, www.svornik.cz Dějiny staveb II. ZÁKLADNÍ STAVEBNĚ-HISTORICKÝ PRŮZKUM Standardní stavebně-historický nedestruktivní průzkum - SHP samostatný obor stanovuje formu i obsah zkoumání a utřídění poznatků o historických stavbách. cílem je shromáždit, zpracovat a utřídit informace o zkoumaném objektu max. detailní poznání stavby od doby jejího vzniku až do okamžiku zpracování SHP = průběžný obraz vývoje stavby 14 zák.č.20/1987 Sb. vyhláška č.66/1988 Sb. SHP jako soubor všech v dané době dosažitelných poznatků o historické stavbě od doby jejích vzniku až do vypracování SHP. Informace jsou získávány zkoumáním stavby samotné jako hmotného pramene, kdy jsou využívány znalosti z dějin umění, znalosti historických konstrukcí, typologie, technologie a další. SHP obsahuje doporučení, jak dále zacházet s památkou, popř. obsahuje zdůvodnění a podklady pro prohlášení objektu za kulturní památku. - zpracovávají odborníci několika profesí 1.část: historická shromažďuje a zpracovává všechny dostupné písemné a obrazové historické prameny a literaturu, přílohou nejdůležitější historické plány a fotografie 2
2.část: 3.část: architektonický rozbor popř. doplněna technický stav objektu syntetická závěry a vyhodnocení vč. Uměleckohistorického zhodnocení, součástí půdorysy všech podlaží s vyznačením stáří jednotlivých konstrukcí, popř. hodnotové plány IIa. OBSAH SHP ÚVODNÍ a IDENTIFIKAČNÍ ČÁST 1. DĚJINY OBJEKTU 2. PRAMENY, LITERATURA, SOUPIS PLÁNŮ A IKONOGRAFIÍ 3. POPIS OBJEKTU 4. STAVEBNÍ HISTORIE OBJEKTU 5. SEZNAM (HODNOTNÝCH) PRVKŮ OČÍSLOVANÝ SEZNAM PRVKŮ 6. SOUPIS (HODNOTNÝCH) PRVKŮ postupně dle čísel jednotlivých prvků 7. CELKOVÉ UMĚLECKO-HISTORICKÉ (KULTURNĚHISTORICKÉ, PAMÁTKOVÉ) VYHODNOCENÍ OBJEKTU 8. ARCHITEKTONICKO-URBANISTICKÉ (ESTETICKÉ) ZÁVADY přehledný 9. NÁMĚTY PRO OBNOVU OBJEKTU GRAFICKÉ VYHODNOCENÍ SHP (ZDROJ: Holeček, J., Girsa, V. a kolektiv: Projektování obnovy stavebních památek, NPÚ Praha 2008) III.TITULNÍ LIST název lokality (kraj, bývalý okres, obec, případně její část) název objektu číslo popisné jméno a číslo ulice evidenční číslo kulturní památky (podle Ústředního seznamu kulturních památek) číslo(a) parcely (parcel) (doporučeno) investor (objednavatel) standardního SHP zpracovatelé (dle příslušné části standardního SHP) typ SHP: standardní, případně prohloubený, zkrácený, rozšířený doba zpracování (případně alespoň termín dokončení) IV. ÚVOD o důvodu zpracování standardního SHP o stavu objektu v době průzkumu Případně uvádí: odlišnosti od běžné formy standardního SHP (vyvolané charakterem zkoumaného objektu) použité geodetické zaměření, popřípadě rozsah a formu jeho doplnění, zpřesnění či rozšíření V závěrečné části úvodu je potřebné uvést klausule: standardní SHP nenahrazuje závazná vyjádření příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. práce je duševním vlastnictvím autorů V. DĚJINY OBJEKTU zachycuje dějiny objektu v celém období jeho existence až po současnost, chronologicky řazený přehled a interpretace písemných zpráv, plánové a obrazové dokumentace, základem je shromáždění max.množství písemných, plánových i obrazových informací, nezbytná je úplná citace pramenů, odkaz je vhodné uvádět v hranaté závorce. VI. PRAMENY, PLÁNY, IKONOGRAFIE, EDICE PRAMENŮ, LITERATURA soupis všech dosažitelných informací o sledovaném objektu, podle archivních a bibliografických norem: KOSEK, Jiří. Html tvorba dokonalých stránek: podrobný průvodce. Ilustroval Ondřej Tůma. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 291 s. ISBN 80-7169-608-0 3
VII. POPIS OBJEKTU urbanistické vztahy dispozice objektu konstrukční systémy architektonická kompozice objektu komunikační schéma fundovaný popis zachycující vztahy a vazby jednotlivých částí včetně detailů a prvků řemeslné výbavy objektu určení a popis všech nedestruktivně zjistitelných historických konstrukcí určení užitých materiálů, popis, případně základní charakteristika částí těsně spojených se stavbou (např. kamen, různých technologických zařízení apod.) Doporučená skladba kapitoly: urbanistická situace (objekt ve vztahu k okolí s případným určením jednotlivých součástí souboru, které mohou být následně zkoumány samostatně) stručná základní charakteristika objektu rozbor průčelí (hlavní, ostatní, dvorní) rozbor přízemí rozbor sklepů rozbor pater rozbor krovů a půdního prostoru případný informativní rozbor dalších objektů či jejich prvků, pokud mají určitou významovou vazbu ke zkoumanému objektu a nejsou předmětem daného SHP VIII. STAVEBNÍ HISTORIE OBJEKTU Podrobná charakteristika a popis objektu na základě průzkumu v terénu. Podrobná stavební historie objektu: vývoj zástavby parcely, vývoj hmot stavby, slučování a zanikání starších staveb a jejich částí, vývoj podoby pláště stavby, nástavby, přístavby, demolice objektu nebo jeho části, vývoj dispozic a konstrukcí, vývoj uměleckořemeslných a uměleckých prvků, interiérů apod. identifikace, lokalizace a rozbor jednotlivých součástí stavby z historicko-vývojového hlediska, včetně poznatků sondážního průzkumu rozbor exteriéru památky z vývojového hlediska, rozbor vnitřních prostorů památky IX. SEZNAM HODNOTNÝCH PRVKŮ Jednoznačná identifikace všech hodnotných prvků či daných nedělitelných částí památky. OČÍSLOVANÝ SEZNAM PRVKŮ tj. výčet, jednoznačná lokalizace. číslo prvku, název prvku, např. okna, dveře, mříže, architektonický článek a další, zpravidla lokalizovatelné, zřetelně ohraničené prvky nebo architektonické články, materiál, lokalizace ve stavbě X. SOUPIS HODNOTNÝCH PRVKŮ Postupně dle čísel jednotlivých prvků. V plánech zpracovaná charakteristika prvků zachycující: vybrané konstrukce a jejich povrchové úpravy, tektonické články (římsy, šambrány apod.), výplňové prvky včetně povrchových úprav, výtvarná díla (jen sumárně) U rozsáhlejších staveb často jako samostatná příloha, někdy je součástí jen kap.5 (Seznam hodnotných prvků) a soupis prvků nahrazuje inventarizace zpracovaná architektem a zpracovatelem SHP. XI. HODNOCENÍ OBJEKTU Souhrnné vyjádření umělecko historické podstaty a významu objektu, jasné zřetelné zdůvodnění potřeby ochrany objektu na základě hodnocení stavby samotné a z rozboru jejího umístění v konkrétním prostředí.. 4
zdůvodnění potřeby ochrany souhrn umělecko historické podstaty objektu, míra autenticity dochování XII. ZÁVADY Tj. výčet, jednoznačná identifikace závad, které památku poškozují. funkčnosti objektu v rámci odpovídajícího využití narušení celkového výrazu narušení hodnotného detailu narušení vztahových hodnot narušení dispozice narušení komunikačních schémat apod. XIII. NÁMĚTY PRO OBNOVU OBJEKTU upozornění na klíčové hodnoty objektu, které je třeba zvláště pečlivě projektově nebo restaurátorsky ošetřit, případné návrhy na odstranění nehodnotných dodatečných či devastujících úprav objektu, případné návrhy na doplnění hodnotných zaniklých částí a prvků stavby, pokud je jejich absence na úkor hodnoty objektu, popř. náměty technologické povahy, náměty pro funkční nebo provozní využití objektu (u staveb nevyužívaných, zchátralých, zpravidla v případech, kdy pořizované SHP není podkladem pro konkrétní záměry obnovy), popř. další vhodné náměty dle situace objektu XIV. DOKUMENTACE HISTORICKÉHO VÝVOJE OBJEKTU mapa stabilního katastru reprodukce vybraných historických plánů a map historická ikonografie XV. DOKUMENTACE SOUČASNÉHO STAVU situace objektu ve vztahu k okolí průčelí objektu kresebná a fotografická dokumentace XVI. GRAFICKÉ VYHODNOCENÍ SHP M 1:200 zakresleno do půdorysů všech podlaží, vč.prostoru krovu, dle potřeby i ve svislých řezech rozlišovat dataci nespornou a hypotetickou! A : STAVEBNÍ VÝVOJ B : HODNOCENÍ OBJEKTU XVII. FOTOGRAFICKÁ DOKUMENTACE SHP dokumentace se zaměřením na širší vztahy, průčelí objektu (popř. včetně detailů), významné a typické prostory (popř. vč. detailnější dokumentace), nálezy (charakteristické prvky) 5
A : Stavební vývoj A : Stavební vývoj 6
B : Hodnocení objektu B : Hodnocení objektu 7
DOKUMENTACE STAVBY KRESEBNÁ FOTOGRAFICKÁ MĚŘICKÁ Fotogrammetrie a laserové skenování jsou moderní postupy pro detailní zaměřování objektů. Taktéž slouží k získání 3D modelu zaměřovaného objektu. FOTOGRAMMETRICKÉ ZAMĚŘOVÁNÍ Zaměřování stavebních objektů pomocí fotogrammetrických metod (pozemní fotogrammetrie) slouží především k dokumentaci památek (menší objekty, fasády). Fotogrammetrické zaměření fasády je velice efektivní metoda pro pořízení dokumentace k fasádě. Požívají se metody jednosnímkové fotogrammetrie nebo stereofotogrammetrie. Konkrétní metoda se volí podle hloubkového členění zaměřovaného objektu a podle požadované výsledné přesnosti. U nepříliš prostorově členitých objektů se používá metoda jednosnímková, u členitějších objektů je to stereometoda. Přesnost fotogrammetrického zaměření objektu závisí rovněž na použité komoře (měřická, semiměřická, neměřická komora). Pro vytvoření výsledného modelu se používá průseková fotogrammetrie. LASEROVÉ SKENOVÁNÍ Laserové skenování (laserscanning) je nová technologie umožňující zaměření velkého množství bodů v minimálním rozestupu za krátkou dobu observace (100 000 bodů za sekundu). Tímto způsobem se přenese objekt / terén do počítače, vznikne tzv. digitální model objektu / terénu s vysokou hustotou zaměřených bodů, které tvoří tzv. mračno bodů, které je možno dále zpracovávat, identifikovat a vektorizovat z něj potřebné hrany, linie, profily i celé trojrozměrné objekty bez nutnosti jejich podrobného měření v terénu klasickými metodami. Laserové skenování slouží např. k přesnému výpočtu kubatur, skenování mostních konstrukcí či tvorbě 3D modelů uměleckých předmětů. 8
OPERATIVNÍ PRŮZKUM A DOKUMENTACE Operativní průzkum a dokumentace historických staveb (OPD) je kombinace metod, primárně sloužících k maximálně objektivnímu a podrobnému záznamu nálezových situací odhalovaných v průběhu oprav, konzervačních zásahů, demolic apod. Cílem je uchovat maximum informací pro budoucnost, pokud je to možné, přispět i k zachování dosud nedostatečně oceňovaných památek. Metoda těsně navazuje na SHP. Výsledky OPD by měly být zahrnuty mezi ostatní zdroje informací tvořících oporu pro stanovení památkové hodnoty objektu. Základním cílem by měla být přehledná provázanost dat získávaných různými metodami zkoumání a dokumentace. Uplatnění písemného záznamu v terénu, kresby nálezové situace a fotodokumentace. Nálezová situace Nález Sonda Prvek Nálezová zpráva Hlášení o nálezu, tzv.hlon, rychlý registrační záznam nálezové situace. PASPORTIZACE A INVENTARIZACE Podrobný rozbor stavby, její části nebo také souboru staveb. Pasportizace vztahuje se na celek stavebního díla. Inventarizace týká se součástí (výbavy) stavebního díla. 9
ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (tzv. Maltská konvence), k jejímuž dodržování se Česká republika zavázala v roce 2000: " za součásti archeologického dědictví považují veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období, jejichž uchování a studium umožňuje vysledovat vývoj historie lidstva a jeho vztah k přirozenému prostředí, o nichž jsou hlavními zdroji informací vykopávky nebo objevy a další metody výzkumu lidstva, které jsou situovány na jakémkoli místě, které spadá pod jurisdikci Stran. Do archeologického dědictví se zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou." Archeologický výzkum je vůči stavebněhistorickému průzkumu vymezen úrovní současného terénu. Tj. co se skrývá pod terénem je vymezeno archeologii. Archeologický nález: Zákon o státní památkové péči: každá "věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje až do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí". Základní formou ochrany, dle znění 22., odst. 1 zákona o st. pam. péči je Území s archeologickými nálezy. Na tomto území, které se nachází na většině území ČR, je nutné dodržovat pravidla daná zákonem 20/1987Sb., a to 22., odst. 2. Územím s archeologickými nálezy se nazývá každé území původního výskytu archeologických nálezů nemovitých a/nebo movitých, na němž již byly registrovány jakékoliv archeologické nálezy movité či nemovité povahy a na němž je lze odůvodněně očekávat či na němž jejich výskyt není vyloučen. Za území bez archeologických nálezů lze označit pouze takové území, na němž byly prokazatelně odtěženy veškeré uloženiny čtvrtohorního stáří. Nutné je oznámit již v době přípravy územně příslušnému Archeologickému ústavu záměr provádět práce ohrožující archeologické nemovité a movité nálezy a umožnit mu, nebo jiné k tomu oprávněné organizaci, provedení záchranného archeologického výzkumu. Dojde-li tedy při stavbě k archeologickému nálezu, je nutné ho do druhého dne oznámit buďto Archeologickému ústavu, nebo nejbližšímu muzeu. 10
RESTAURÁTORSKÝ PRŮZKUM Restaurátorský průzkum je zjištění stavu, struktury a materiálu restaurovaného díla včetně rozsahu poškození, změn a ztrát a studia závažných historických i současných informací a pramenů. Dotýká se jen vybraných částí stavby, které se vyznačují zejména výtvarnými hodnotami. Průzkum je určující pro další restaurátorský postup. Průzkum díla musí předcházet jakýmkoli dalším restaurátorským úkonům. Na základě průzkumu restaurátor vypracuje návrh dalšího postupu a o všech svých nálezech a doporučeních včetně požadovaného honoráře písemně zpraví vlastníka restaurovaného díla. Pro pokračování restaurátorských prací musí obdržet jeho písemný souhlas. Všechny významné změny navrženého postupu restaurování musí být vlastníkovi předem oznámeny a realizovány teprve na základě jeho písemného souhlasu. STAVEBNĚ-TECHNICKÝ PRŮZKUM Cíl: poznání konstrukční podstaty a technického stavu stavby. 3 stupně podrobnosti: základní, podrobný a doplňkový PLOŠNÝ PRŮZKUM Slouží k poznání kulturního dědictví určitého územního celku. Základem je podrobná prohlídka terénu, fotodokumentace, písemný záznam, zákres do mapy. 11
PŘÍRODOVĚDNÉ A TECHNICKÉ METODY PRŮZKUMU - ARCHEOMETRIE DENDROCHRONOLOGIE = letokruhová analýza Metoda datování dřevěných prvků založená na měření šířek letokruhů na příčném či podélném řezu nebo na radiálním vývrtu. Letokruhová křivka přesně změřené šířky jednotlivých letokruhů na časovou osu. Standardní chronologie pro vzájemné křížové srovnávání datování. TERMOLUMINISCENCE Přirodovědná metoda umožňující datování páleného materiálu keramiky, cihel, střešní krytiny, dlažby. Princip spočívá v měření luminiscence při zahřátí vzorku obsahujícího křemen a další citlivé materiály na 300 C. RADIOUHLÍKOVÁ METODA DATOVÁNÍ Určování stáří biologického materiálu. Metoda je založena na výpočtu z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14 C v původně živých organismech. PETROGRAFIE Petrografie je součástí geologie a zabývá se popisem složení a vlastností hornin (použitého staviva). Petrografie je spíše popisná věda, definuje jednotlivé druhy stavebního kamene, určení jejich původu, nejbližších míst využití horniny apod.. 12
CHEMICKO TECHNOLOGICKÉ PRŮZKUMY Zkoumá chemické složení, strukturu, optické, fyzikálně-mechanické a další vlastnosti historických stavebních materiálů. Využívá rozsáhlou skupinu metod. - Granulometrická analýza - Mikroskopický průzkum - Skenovací elektronová mikroskopie (SEM) - Infračervená reflektografie - Ultrafialová luminiscence - Rentgenová fluorescenční analýza TERMOVIZE Měření intenzity infračerveného záření na povrchu předmětů termovizní kamerou. Termogram digitální obraz teplotního pole. PŘENOSNÝ RENTGEN Pomocí mobilního zařízení je možné nahlédnout pod povrch stěn, stropů nebo dalších částí. ENDOSKOPIE Umožňuje vyšetření nepřístupných prostor a dutin pomocí optického endoskopu nebo dálkově ovládané videokamery. TRASOLOGIE Zabývá se zkoumáním pracovních ploch otisky, vrypy, značky, známky opotřebení apod., usiluje o rozkrytí událostí a okolností, které souvisejí s individuální historií památky. - Stopy nástrojů použitých při výrobě a opracování, - Otisky lidských rukou, - Stopy po manipulaci během stavby, - Záměrné technologické značky, - Stopy opotřebování, - Viditelné projevy statických poruch a technologických závad, - Stopy rozmanitých dodatečných úprav a konzervačních zásahů, - Graffiti nápisy, značky, obrázky 13
LETECKÝ PRŮZKUM Vyhledávání a mapování zaniklých staveb a dalších objektů z nadhledu pomocí tzv. porostových příznaků. GEOFYZIKÁLNÍ PRŮZKUM Exaktní přírodovědný obor založený na prostorovém mapování změn sledovaných fyzikálních veličin pomocí speciálních přístrojů. Hlavním předpokladem je kontrastní fyzikální odlišnost anomálií vůči okolí. 14