Plán péče. o: přírodní památku U Posedu na období:

Plán péče o: přírodní památku U Posedu na období: 2012 2021

Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území...3 1.1 Základní identifikační údaje...3 1.2 Údaje o lokalizaci území...3 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí...3 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma...4 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími...4 1.6 Kategorie IUCN...4 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ...4 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu...5 1.9 Cíl ochrany...6 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany...6 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů...6 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti...14 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy...17 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch...18 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup...19 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize...20 3. Plán zásahů a opatření...20 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ...20 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností...21 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu...22 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území...22 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností...22 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území...22 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území...22 4. Závěrečné údaje...22 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací)...22 4.2 Použité podklady a zdroje informací...23 4.3 Seznam používaných zkratek...24 4.4 Plán péče zpracoval...25 Přílohy Strana 2

1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 468 kategorie ochrany: přírodní památka název území: U Posedu druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: 17.094/87-VI/2 datum platnosti předpisu: 21. 12. 1987 datum účinnosti předpisu: 29. 12. 1987 Starší a související předpisy druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení SPR Klečové louky, zrušeno 1965) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: 23.854/60-V/2 datum platnosti předpisu: 21. 6. 1960 druh právního předpisu: výnos (první vyhlášení SPR U Posedu, zrušeno 1987) orgán, který předpis vydal: Ministerstvo školství a kultury číslo předpisu: 41.350/65-V/2 datum platnosti předpisu: 19. 10. 1965 Poznámka. Ve starší dokumentaci je chráněné území nazýváno U posedu (tj. s malým písmenem p ). V souladu se současnými gramatickými pravidly je zde název ZCHÚ důsledně uváděn s oběma velkými písmeny. 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: Liberecký okres: Liberec obec s rozšířenou působností: Frýdlant obec s pověřeným obecním úřadem: Frýdlant obec: Hejnice katastrální území: Hejnice Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Přírodní památka je součástí jedné velké lesní parcely. Geometrické zaměření chybí, hranice ZCHÚ jsou vázány na jednotky prostorového rozdělení lesa. Dle platného LHP činí rozloha přírodní památky (dílec 336 C) 1,09 ha. Zvláště chráněné území Tabulka 1: Parcelní vymezení PP U Posedu k. ú. 638196 Hejnice parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem výměra v ZCHÚ 1247/1 lesní pozemek 6 9933787 10924 Celkem 10924 výměry v metrech čtverečních, výměra v ZCHÚ dle LHP (chybí geodetické zaměření) Strana 3

Ochranné pásmo Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ, o celkové rozloze cca 3,14 ha. Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma druh pozemku ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha lesní pozemky 1,09 vodní plochy trvalé travní porosty orná půda ostatní zem. pozemky ostatní plochy zast. plochy a nádvoří plocha celkem 1,09 Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Tabulka 2 OP plocha v ha zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok neplodná půda ost. způsoby využití 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: ne chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: CHOPAV Jizerské hory Natura 2000 ptačí oblast: CZ0511008 Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ0510412 Jizerské smrčiny Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny a krajinných útvarů. (čl. 1, odst. 2 přílohy XLVII výnosu MK ČSR č. 17.094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987) 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. Ekosystémy Strana 4

Tabulka 3 název ekosystému podíl plochy popis ekosystému (kód biotopu) v ZCHÚ rašelinná smrčina (L9.2A) 72 % silně proschlá rašelinná smrčina s roztroušenou starší přirozenou obnovou smrku a podsadbami kleče, smrku, místy i břízy karpatské a jeřábu; Sphagno-Piceetum vrchovištní kleč (R3.2) 20 % víceméně souvislý porost středně vysoké kleče, místy rozvolněný; Pino mugo-sphagnetum přirozená rašelinná bezlesí (R3.1, R3.3) 8 % nevelké plochy vrchovištní vegetace svazu Sphagnion medii, při okraji a uvnitř klečového porostu, ve svažité (západní) části průtočná rašelinná jezírka, ve vrcholové části mělké šlenky, ojediněle s Carex limosa Poznámka. Hlavním předmětem ochrany jsou ekosystémy, ZCHÚ má tedy v tomto ohledu spíše charakter přírodní rezervace než přírodní památky. Použité kódy biotopů: L9.2A rašelinná smrčina, R3.1 otevřená vrchoviště, R3.2 vrchoviště s klečí, R3.3 vrchovištní šlenky 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. Typy přírodních stanovišť Tabulka 4 kód a název typu přír. stanoviště podíl plochy popis biotopu typu přír. stanoviště v ZCHÚ 7110* Aktivní vrchoviště 8 přirozené světliny uvnitř a po okrajích klečového porostu, společenstva svazu Sphagnion medii, fragmentárně i Leuko-Scheuchzerion palustris; většinou přechodné společenstvo mezi as. Sphagno-Caricetum pauciflorae a Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi 91D0* Rašelinný les 92 proschlá rašelinná smrčina (Sphagno- Piceetum) s nesouvislou přirozenou i umělou obnovou, včetně podsadeb kleče, řídce i břízy karpatské a jeřábu; v jádrové části vrchoviště větší porost původní kleče (Pino mugo- Sphagnetum) * hvězdička označuje prioritní typy přírodních stanovišť B. Evropsky významné druhy a ptáci název druhu Aegolius funereus sýc rousný Tetrao tetrix tetřívek obecný aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ součást populace na rozsáhlejším území, stavy kolísají, nepravidelně hnízdí součást populace v centrální oblasti náhorní plošiny (Pavlova planina, Klečové louky, Na Čihadle atd.) čítající cca 7-10 kohoutů stupeň ohrožení zranitelný ohrožený Tabulka 5 popis biotopu druhu smrčiny rašelinná bezlesí Strana 5

1.9 Cíl ochrany Cílem ochrany je zachování rašelinných biotopů přinejmenším v současném stavu, v případě rašelinné smrčiny pak dosáhnout vzniku alespoň volně zapojeného porostu starších stromů. Důležitá je i obnova okolních lesních porostů, které budou plnit důležitou clonící funkci. Vrchoviště by mělo být uchráněno i před výraznějším narušováním zvěří, což v současnosti zajišťuje oplocenka. Pokud by se do budoucna podařilo snížit stavy zvěře, mohla by být i odstraněna. PP U Posedu zahrnuje menší vrchoviště, jehož jádro tvoří klečový porost s nevelkými světlinami a na nějž navazuje rozpadlá rašelinná smrčina, pokrývající většinu chráněného území. Vzhledem k této charakteristice a k vývoji okolní krajiny v uplynulých desetiletích lze označit stav přírodní památky jako poměrně uspokojivý. Vrchoviště vykazuje průměrný stupeň degradace, který se projevuje především v ústupu citlivějších druhů mechového patra a odumření stromového porostu po obvodu vrchoviště, kde však dochází k pozvolné regeneraci. Hydrický režim se nejeví zásadně narušen a vrchoviště není bezprostředně existenčně ohroženo, ani nelze v nejbližší době očekávat další degradační projevy. 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů 2.1.1 Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Smědavská hornatina. Smědavská hornatina zaujímá severní část Jizerské hornatiny, vytváří členitou hornatinu na výrazně porfyrickém granodioritu až adamellitu v oblasti maximálního tektonického vyklenutí při hlavním evropském rozvodí, s rozsáhlými klenbovými vrcholy a s vysokým zlomovým svahem na severu v povodí Smědé, rozřezaným hlubokými údolími potoků s vodopády. Charakteristické jsou četné tvary zvětrávání a odnosu granitoidů izolované skály, skalní hradby, mrazové sruby a srázy, kryoplanační terasy, kamenná moře, balvanové haldy a proudy, žokovité, kvádrovité a deskovité balvany a bloky, skalní mísy, žlábkovité škrapy; pro náhorní část okrsku jsou typická vrchoviště s jezírky. Nejvyšším bodem této geomorfologické jednotky je Jizera (1122 m), dalšími význačnými kótami jsou Černá hora (1085 m), Smědavská hora (1084 m), Holubník (1071 m), Ptačí kupy (1013 m), Polední kameny (1006 m), Paličník (944 m). Vlastní území přírodní památky je situováno při nevýrazném sedle hřebene vybíhajícího jižně ze Smědavské hory zaujímá část náhorní plošiny a navazující svah západní orientace, nadmořská výška lokality je mezi 990 a 1002 m (dle Základní mapy ČR 1:10 000). Reliéf lokality tvoří charakteristická vrchovištní konvexe nevelkých rozměrů, jejíž střed je rovinný a okraje krátce svažité. Západní část území již zasahuje do zřetelného svahu, výraznější, avšak jen krátké jsou svahy při jižní hranici přírodní památky. Horninovým podložím je dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec (CHALOUPSKÝ 1988), výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošskojizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do karbonu. V jejím nadloží se nachází menší ložisko rašeliny, které pokrývá i celé území přírodní památky. V menší mocnosti se vrchovištní rašelina vyskytuje i v okolí lokality. DITTRICH (1933) tuto lokalitu přímo nepopisuje, patrně ji však pokládá za součást lokality Kneipe. Tomu by odpovídala uváděná rozloha 4 ha (1 ha bezlesí a 3 ha les) i poloha zákresu v mapě, která odpovídá spíše této lokalitě než vrchovišti Na Kneipě. NEVRLÝ (1962) k lokalitě č. 27 Loučka u posedu uvádí následující: Terasovitá rašelinná louka hruškovitého tvaru (orientovaná od východu k západu) s nápadným sklonem k západu a velikosti asi 70 x 30 m. Je téměř celá hustě porostlá klečí a od lesa markantně oddělena. Tůň- Strana 6

ky jsou malé, protáhlé a rozdupané od zvěře. Na vysokých smrcích na severním okraji louky je připevněn vysoký posed. Asi 50 m severovýchodním směrem je v lese malá loučka, která patrně souvisela s původní hlavní loukou. K tomuto dnes již historickému popisu lze poznamenat, že skutečná rozloha louky (pokud ji ohraničíme porostem kleče a přirozenými světlinami) je dosti větší délka činí cca 110 m a největší šířka na východní straně je cca 60 m. Posed zde samozřejmě již dávno nestojí, neboť porost, v němž byl umístěn, byl na konci 80. let vytěžen. Vliv zvěře je již cca 10 let minimalizován oplocením celé lokality. Loučku na SV dnes již asi nelze identifikovat, je však třeba zmínit jiné blízké vrchoviště, Smutnou loučku (název zavedl Nevrlý), která tvoří přirozené pokračování vrchoviště U Posedu východně od rozvodí. Jedná se dnes již jen o malou světlinu se šlenky a zbytky původního klečového porostu a s dosud poměrně dobře zachovalou vrchovištní květenou (VÁŇA 2006 zde zaznamenal sporadický výskyt druhu Sphagnum balticum, který na okolních lokalitách již neroste). Autor tohoto textu dosud pokládal toto malé bezlesí za zaniklé (cf. VIŠŇÁK 2003), neboť si nepamatoval jeho přesnou lokalizaci a opakovaně je hledal na jiném místě. Z detailní ortofotomapy a z Váňova popisu ale přesvědčivě vyplývá, že vrchoviště dosud zcela nezaniklo. Zakresleno je již na porostní mapě z r. 1871. Jako největší vrchovištní bezlesí v blízkém okolí je zde ovšem uváděna lokalita, jíž Nevrlý nazval Loučky u pětiroží (v některých starých mapách je nazývána Malá vlčí louka). Tato lokalita je dnes již zcela rozpuštěna v mezernatých mlazinách kleče a smrku a vyhraněná vrchovištní květena zde chybí. 2.1.2 Půdní poměry Základní informaci poskytuje Půdní mapa ČR, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995). V území jsou vyznačeny tyto mapovací jednotky: rašeliništní půda vrchovištní na substrátu rašeliny vrchovištní jádro vrchoviště a převážná část území přírodní památky; glej zrašelinělý na podloží rašeliny vrchovištní obklopuje enklávu rašeliništní půdy a v podobě dlouhého výběžku sestupuje po svahu na SZ (prameny Bílého potoka); podzol zrašelinělý na podloží kyselých intruziv (zde žuly) dominantní půdní jednotka vyšších poloh Jizerských hor, zaujímá okrajové sušší polohy a do přírodní památky zasahuje pouze malou měrou. Půdy jsou obecně silně kyselé a minerálně slabé, zato však s vysokým podílem humusu ve svrchních horizontech. Výraznější zamokření se projevuje pouze na bezlesí vrchovištní louky (zvláště na sníženém západním okraji), navazující rašelinná smrčina je zamokřená pouze ve vlhčí části roku, zatímco v sušších obdobích půda vysychá, mj. i v důsledku odlesnění okolních ploch a odumření smrčiny. 2.1.3 Klimatologie Zájmové území spadá do vlhkého, oceánicky laděného klimatu Jizerských hor. Ty jsou jedním z prvních pohoří, které přijímá vlhké severozápadní proudění. Strmě se zdvihající severní svahy s relativní výškou přes 600 metrů urychlují vzestup vzdušných mas a při následném ochlazení dochází ke kondenzaci vodních par. Významnou roli přitom sehrává rozsáhlá náhorní parovina s nadmořskou výškou kolem 900 metrů. Výsledkem jsou nadprůměrné srážkové úhrny i poměrně nízké teploty, které jsou ještě umocněny existencí mrazových pánví a dalších chladných sníženin. KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny CH 4, CH 6 a CH 7. Jádrová část hor, včetně zájmové lokality, je zahrnuta do okrsku CH 6 s touto charakteristikou: léto je velmi krátké až krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké, přechodné období dlouhé, s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná a vlhká, s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Klima oblasti má zřetelné rysy hygrické, zčásti i termické oceánity, která se projevuje vyrovnaným Strana 7

chodem srážek a teplot. Zajímavá je zejména srážková křivka, která je v návětrné části hor poměrně plochá, přičemž podíl srážek za teplý a chladný půlrok je zhruba 1:1. V připojených tabulkách jsou uvedeny dlouhodobé průměry měsíčních teplot a srážek naměřené v 1. polovině 20. století na stálých pozorovacích místech v centrální části Jizerských hor. Pro oblast PP U Posedu lze extrapolací očekávat průměrné roční teploty pod 4 C, průměrné teploty měsíce ledna pod 5 C a měsíce července kolem 13 C. Roční suma srážek dosahuje zřejmě průměrné hodnoty mezi 1500 a 1600 mm. Vyšší srážkový úhrn souvisí s náhorní, návětrnou polohou. Z hlediska termického režimu to pak znamená zvýšenou cirkulaci vzduchu (v porovnání s jinými rašeliništi), tj. oceáničtější ráz podnebí s méně výraznými extrémními teplotami, včetně výskytu pozdních mrazů. V tomto smyslu se podnebí PP U Posedu liší nejen od typicky pánevních vrchovišť Velké a Malé Jizerské louky, ale i od nedaleké PR Klečové louky. Tabulka 6: Roční chod teplot za období 1901-1950 (VESECKÝ et al. 1961) údaje ve C I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka -4,8-4,0-0,8 3,3 9,1 12,0 13,8 12,9 9,7 5,2 0,0-3,3 4,4 10,1 Desná, Souš -4,9-4,0-0,8 3,1 8,8 12,1 14,0 13,1 9,8 5,2 0,1-3,4 4,4 10,2 stanice Bedřichov, Nová Louka (780 m), stanice Desná, Souš (772 m) Tabulka 7: Roční chod srážek za období 1901-1950 (VESECKÝ et al. 1961) údaje v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok IV-IX X-III Nová Louka 111 96 86 99 98 137 153 161 110 112 105 105 1373 758 615 Kristiánov 111 90 89 96 95 135 147 159 108 112 104 110 1356 740 616 U Studánky 165 132 114 128 111 152 175 177 121 136 143 151 1705 864 841 Jizerka 137 110 96 100 103 134 150 156 120 127 118 125 1476 763 713 Desná, Souš 131 106 87 92 90 109 131 132 98 110 111 115 1312 652 660 stanice: Bedřichov, Nová Louka (780 m); Bedřichov, Kristiánov (798 m); Bílý Potok, U Studánky (900 m); Jizerka (870 m), Desná, Souš (772 m). Výše uvedené hodnoty se vztahují pouze na období let 1901-1950. V novější době dochází ke zřetelným klimatickým posunům, což přesvědčivě dokládá i srovnávací tabulka teplot a srážek pro dvě stálé klimatické stanice na území Jizerských hor Bedřichov a Souš (údaje ČHMÚ převzaty z práce JÓŽA & VONIČKA 2004). Z jednoduché analýzy těchto zveřejněných měření vycházejí najevo tyto poznatky: v posledních desetiletích dochází k pozorovatelnému vzestupu průměrných teplot oproti první polovině 20. století. Odchylky za všechny měsíce jsou kladné, nejvýraznější u měsíců srpna, v případě průměrů za období 1991-2003 též u měsíců května, ledna a července. Relativně nejmenší vzestup teplot je v měsících září až prosinec a v březnu. U stanice Souš jsou odchylky celkově poněkud nižší, což lze vysvětlit mj. ochlazujícím účinkem srážek, které jsou tu v současnosti četnější než na Bedřichově. vývoj srážkové činnosti probíhá diferencovaně. Na stanici Bedřichov dochází ke zřetelnému úbytku srážek, zejména v měsících lednu, dubnu, srpnu a říjnu. Na stanici Souš došlo za sledované období naopak k mírnému vzestupu srážkových úhrnů, především v měsících březnu a prosinci. Naopak mírný deficit je zaznamenán v srpnu a dubnu. Tyto odlišnosti lze vysvětlit vyšším podílem vlhkého proudění z jižních kvadrantů oproti minulosti. Polohy orientované k jihu jsou tak oproti minulosti mírně vlhčí, zatímco polohy otevřené severozápadnímu proudění jsou dnes relativně sušší. Podobné výsledky byly zjištěny i na dalších klimatických stanicích v regionu (např. srovnání srážkového vývoje v Liberci a Jablonci a na některých stanicích v Podještědí). Strana 8

2.1.4 Hydrologie Území přírodní památky leží v blízkosti hlavního evropského rozvodí, odvodňováno je však již jen do Smědé. V západní části lokality vyvěrá potůček, který se asi po 400 metrech toku vlévá zprava do Černého potoka. Na vrchovišti se nachází i několik menších vodních ploch. Z nich největší je jezírko asi 8 m dlouhé, protáhlého tvaru, v západní části území. Na něj navazuje řada průtočných tůněk ve stupňovitém stavu. V rozšířené západní části vrchoviště je několik vodních ploch typu šlenků. Jsou mělké a v sušších obdobích roku částečně vysychají. 2.1.5 Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor na západním okraji sudetského masívu. Potenciální přirozená vegetace. Centrální část Jizerských hor je spojována s představou souvisle vyvinutých klimaxových smrčin. Tento rozšířený názor se promítl i do obsahu lesní typologické mapy, kde je na velké rozloze mapován 8. lesní vegetační stupeň (smrkový) a téměř veškerou zbývající plochu centrální části hor vyplňuje 7. stupeň bukosmrkový (tj. s převažujícím smrkem). Paleobotanické průzkumy ale dosvědčují, že v minulosti tomu tak vždy nebylo. Z rozboru fosilních pylových spekter, dochovaných v rašelinných substrátech náhorních poloh, je zřejmý vysoký podíl, místy až převaha pylového spadu buku a jedle. Je přitom zajímavé, že zastoupení pylu obou těchto dřevin, zejména ale buku, je ve vrcholových polohách vyšší než v lokalitách níže položených. Lokalita U Posedu nebyla v minulosti palynologicky studována, byly však analyzovány profily blízkých vrchovišť Malá a Velká Klečová louka, Vlčí louka, Na Čihadle, Žďárek (Na Kotli?) a Vánoční louka. PLAIL (1927) odebíral rašelinu mj. z lokalit Malá Klečová louka a Na Čihadle. Maximum pylu buku zaznamenal v hloubce 65 cm 22,6 % při současném zastoupení pylu jedle 27,3 % a smrku 26,6 % (ve dvou dalších vzorcích má jedle 30 %). V uvedených vzorcích je zároveň nízký podíl borovice, takže lze usuzovat, že vrchoviště bylo v té době jen nesouvisle porostlé klečí. Také Na Čihadle je podíl jedle a buku vysoký i když většinou nedosahuje podílu smrku. Lze tu zaznamenat dvě maxima první ve 200-240 cm s podílem buku a jedle po cca 20 %, druhé mezi 100 a 150 cm, kde má jedle téměř 30% podíl a buk kolísavé zastoupení mezi 10 a 20 %. Pozoruhodné je vysoké a průběžně stoupající zastoupení kleče až k hodnotě 50 %. V současnosti kleč přirozeně na lokalitě neroste, takže vysoký pylový spad je nutné přičíst na účet okolních vrchovišť. PUCHMAJEROVÁ (1929, 1936) studovala vrchoviště Vánoční louka, Na Čihadle, Žďárek, Vlčí louka a (Velká?) Klečová louka. Z Vlčí louky, která je PP U Posedu ekologicky nejbližší, uvádí vysoký podíl jedle v celém profilu (až 42 %), stejné maximum má i buk obojí v hloubce kolem 200 cm (diagram ani tabulka bohužel nejsou připojeny, profil je jen stručně popsán v textu). Z uvedeného je zřejmé, že buk a jedle tvořily po delší dobu většinu pylového spadu, četnější než pyl smrku a borovice (kleče), které zde recentně převažují. Dle autorčina blíže nedokladovaného sdělení poskytl podobné výsledky i profil z Vánoční louky, která leží ještě asi o 20 m výše než Vlčí louka. FIRBAS (1929) přehledně shrnuje výsledky z Plailovy práce a doplňuje je o několik dalších lokalit, převážně z Frýdlantské pahorkatiny. Ze jmenovaných prací je zřejmé, že jedle a buk byly po celý starší atlantik a zřejmě i část subboreálu vůdčími dřevinami vrcholových poloh Jizerských hor, s výjimkou vlastních rašelinišť, na nichž místně převládal smrk, popř. kleč. K podobným závěrům dospěli další autoři i v jiných středoevropských pohořích (RYBNÍČKOVÁ 1985: 241). Názor, že hřebenové polohy Jizerských hor jsou přirozeně porostlé nesmíšenými smrčinami, je proto nutné odmítnout. Historicky dokladovaná převaha smrku v nejvyšších polohách hor (TOMANDL 1972, 1975) odráží již stav podmíněný tzv. malou dobou ledovou (1600-1850) a leckde i vlivy antropické (toulavá těžba buku, místně snad i jedle). Strana 9

Důležitým poznatkem je i to, že zmiňovaná vrchoviště jsou poměrně mladá vznikla někdy během subboreálu, popř. až v subatlantiku, jejich stáří se tedy pohybuje mezi 2000 a 4000 roky. Z tohoto pravidla se vymyká rašeliniště Žďárek, jehož vznik klade PUCHMAJEROVÁ (1929) až do preboreálu, tedy do doby zhruba před 10 000 roky. Potenciální přirozenou vegetaci území přírodní památky tvoří společenstva, která jsou zde i dnes zastoupena, byť v ± narušeném stavu. Jádro území a dnes již jen menšinu plochy zaujímá porost kleče s nevelkými vrchovištními bezlesími (vesměs svaz Sphagnion medii). Okrajové sušší partie území pokrývá rašelinná smrčina as. Sphagno-Piceetum, která již víceméně za hranicemi ZCHÚ přechází do málo výrazné podmáčené smrčiny (Bazzanio-Piceetum) a následně třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-piceetum). V nezamokřených vyvýšených terénech má určité potenciální rozšíření i buk a přinejmenším historicky též jedle. Přinejmenším je zde možno hovořit o bukové smrčině (C.-P. fagetosum), což ve smyslu lesní typologie odpovídá 7. bukosmrkovému lesnímu vegetačnímu stupni (dosud je území řazeno do 8. smrkového LVS). Botanická prozkoumanost území. Lokalita je ve starší botanické literatuře prakticky neznámá, což vzhledem k jejím nevelkým rozměrům a příliš nepřekvapuje. V r. 1979-1980 studovala vegetaci jizerskohorských rašelinišť HOUŠKOVÁ (1981), která na vrchovišti U Posedu zapsala dva fytocenologické snímky. První a zatím poslední botanický inventarizační průzkum zde uskutečnila před 30 lety TUROŇOVÁ (1981). Floristické poměry. Květenu území poprvé zhodnotila TUROŇOVÁ (1981), která zde zapsala 23 druhy cévnatých rostlin. Další průzkum, ovšem jen zběžný, provedl autor tohoto textu o dvacet let později (VIŠŇÁK 2000). Zaznamenal při něm 37 druhů, nejvýznamnějším novým nálezem byla Carex limosa, která byla zjištěna jako dosti hojná v západní, svažité části vrchoviště. Dále byla zjištěna řada druhů pasekových společenstev, které se zde rozšířily v důsledku velkoplošného odlesnění okolní krajiny. Při orientačním průzkumu v tomto roce (VIŠŇÁK 2010 hoc loco) byly zjištěny 34 druhy, nebylo zaznamenáno 7 pasekových druhů z r. 2000, což lze pokládat za důkaz postupující regenerace lesa, nově byly zaznamenány druhy Athyrium distentifolium a Huperzia selago. Byl také konstatován velmi hojný výskyt druhu Melampyrum pratense, který při předchozím šetření nebyl zaznamenán, snad jen nedopatřením. Opylování tohoto entomogamního druhu zajišťuje velký počet čmeláků, který se tak i podílí na jeho reprodukci. Melampyrum pratense bylo v dávnějších dobách velmi typickým druhem rašelinných smrčin, ale během imisně ekologické katastrofy zřejmě dosti ustoupilo a nyní je zřejmě opětovném vzestupu: podobný jev byl pozorován i na dalších vrchovištích v okolí. V PP U Posedu roste nejen v proschlé rašelinné smrčině, ale místy i hojně v otevřených částech vrchoviště. Zajímavé zjištění bylo učiněno i v případě nejvzácnějšího druhu přírodní památky ostřice bažinné (Carex limosa). Ta byla v r. 2000 dosti hojná v západní části území, nyní zde však nebyla vůbec nalezena, zato byl zaznamenán její výskyt ve šlenku ve vrcholové (východní) části lokality, ve světlině uvnitř klečového porostu, v porostu o velikosti nejvýše 4 m 2. Tato změna rozšíření nemá jasné vysvětlení a patrně nesouvisí s vlivem zvěře, neboť od r. 2001 je lokalita oplocena, takže by druh měl mít teoreticky lepší růstové podmínky než dříve. Význačná květena území je shrnuta do následující tabulky. Je v ní celkem 9 druhů z červeného seznamu, z toho 2 v kategorii taxonů silně ohrožených (Andromeda polifolia, Carex limosa), 5 v kategorii taxonů ohrožených (Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Huperzia selago, Lycopodium annotinum a Oxycoccus palustris) a 2 v kategorii vzácnějších taxonů vyžadujících pozornost (Betula carpatica, Empetrum nigrum). Z výše uvedeného výčtu náleží 6 taxonů mezi druhy zvláště chráněné dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Jedná se o tři druhy silně ohrožené a tři druhy ohrožené. Jejich výčet včetně stručných poznámek k rozšíření je obsažen v tabulce 7 na konci kapitoly 2.1. Strana 10

Tabulka 8: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území vědecké jméno české jméno čs zch poznámka k rozšíření Andromeda polifolia kyhanka sivolistá C2 3 místy hojná Betula carpatica (cult.) bříza karpatská C4 početně vysazena, odrůstá Carex limosa ostřice bažinná C2 2 světlina v kleči, max. 4 m 2 Carex pauciflora ostřice chudokvětá C3 dosti hojně Drosera rotundifolia rosnatka okrouhlolistá C3 2 dosti hojně Empetrum nigrum šicha černá C4 2 dosti hojně Huperzia selago vranec jedlový C3 3 vzácně v západní části Lycopodium annotinum plavuň pučivá C3 3 v raš. smrčině hojně Oxycoccus palustris klikva bahenní C3 3 dosti hojně čs kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ( 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený). Celkově lze říci, že vrchovištní květena je na lokalitě U Posedu oproti jiným vrchovištím v širším okolí dosti ochuzena, což jistě souvisí i s nevelkou rozlohou otevřených ploch (bezlesí). Přesto je poněkud bohatší (o druh Carex limosa) než květena o dost většího nedalekého vrchoviště Vlčí louka. Aktuální vegetaci většiny území tvoří rozpadlá rašelinná smrčina, která obklopuje vrchovištní jádro s klečovým porostem a nevelkými světlinami. Smrčinu dnes představuje porost zbytkových souší, s pouze sporadickými, silně poškozenými stromy středního věku, do 9 m výšky, zejména v západní části území. Dále jsou řídce přítomny odrostlejší mladé smrky do 4-6 m, nesouvislou dolní etáž tvoří smrk (z umělé i přirozené obnovy) do 2 m a vysazená kleč 1-1,5 m vys. Místy je zastoupena vysazená bříza karpatská, zmlazená bříza bělokorá a jeřáb ptačí vysazený i zmlazený, ve výšce kolem 1 m (i vyšší, zčásti poškozeno okusem). V bylinném patře celkově převažuje Vaccinium myrtillus, hojné je Eriophorum vaginatum a Melampyrum pratense, dalšími druhy jsou Calluna vulgaris, Vaccinium vitis-idaea, V. uliginosum, Lycopodium annotinum, Avenella flexuosa. Porost původní kleče v jádru vrchoviště je 1-1,5 m vysoký, dílem plně zapojený, dílem prostoupený světlinami. Největší bezlesí se nachází při jihovýchodním okraji klečového porostu, další světliny vystupují při jižním okraji a zejména ve svažité západní části, kde je v stupňovitém terénu situována řada průtočných jezírek. Převažujícími druhy bylinného patra jsou Carex pauciflora a Eriophorum vaginatum, k hojným druhům náleží Calluna vulgaris, dále Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, v sušších partiích přistupuje Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea, místy i v bezlesích je hojné Melampyrum pratense. V početných jezírkách (šlencích) roste většinou Carex canescens a Eriophorum angustifolium, na jediném místě ve vrcholové části i Carex limosa. V mechovém patře převažuje Sphagnum fallax, s menší pokryvností S. russowii, ve šlencích roste nesouvisle Sphagnum cuspidatum a Warnstorfia fluitans, často jsou šlenky bahnité, bez mechového či bylinného porostu. Na vrchovišti zcela chybí Scheuchzeria palustris a Trichophorum cespitosum. Souhrnnou charakteristiku vegetace ZCHÚ viz též v popisu dílčích ploch (příloha S1). Mechorosty (VÁŇA 2006, kráceno) Celkov ý charakter bryoflóry: V okrajových částech rašeliniště (třtinová smrčina, podmáčená smrčina, rašelinná smrčina) přítomny běžné druhy mechorostů smrčin spolu s druhy vlhkých smrčin. Klečové porosty vrchovištní plochy osidlují rovněž obvyklé druhy mecho- Strana 11

rostů, vzácnější je pouze Sphagnum papillosum. Významnější druhy charakteristické pro vrchoviště (Calypogeia sphagnicola, Mylia anomala, Dicranum undulatum, Polytrichum strictum aj.), bulty a šlenky (Sphagnum balticum, S. fuscum, S. magellanicum, S. majus, S. rubellum, S. tenellum) nebyly nalezeny ani před 40 lety; vzhledem k obecnému ústupu řady těchto druhů z rašelinišť Jizerských hor lze pokládat za nepravděpodobné, že by se mohly na vrchovišti vyskytnout a mohly být při průzkumu přehlédnuty. Dominantními druhy rašeliníků jsou Sphagnum fallax (vlhčí místa, klečový porost), Sphagnum girgensohnii (zrašelinělé lesní partie) a Sphagnum russowii (klečový porost, otevřené plochy, vlhké lesní partie). Typická společenstva bultů vzhledem k absenci dominantních rašeliníků chybějí, nevelké bulty tvoří ojediněle S. russowii, S. capillifolium (okrajová zóna) nebo i S. papillosum. Zbytky společenstev šlenků se vyskytují ojediněle v bezlesých enklávách, zarostlém jezírku a erozní rýze (hlavně západní část lokality); pouze v nich se vzácně vyskytují druhy Sphagnum cuspidatum a Warnstorfia fluitans. K invazním druhům mechorostů na rašeliništi lze počítat především Dicranella cerviculata (obnažená rašelina), Polytrichum longisetum (rašelinná smrčina); vzhledem k nepatrnému výskytu útvarů připomínajících šlenky a absenci rašelinných jezírek nedochází k masovému šíření druhu Gymnocolea inflata, běžnému na některých lokalitách. Návrh opatření k zachování bryoflóry: Dosavadní stav (lokalita již oplocena, tím vyloučeno narušení zvěří) do určité míry klidový. Pokud nedojde k dalšímu vysychání lokality (eventuelní narušení vodního režimu, další odlesnění okrajových partií), přetrvají i vzácněji se vyskytující druhy; jejich výskyt může ohrozit nejvýše zarůstání zbytku otevřených ploch (hlavně šlenků) klečí. Skepse nad vývojem rašeliniště (cf. TUROŇOVÁ 1981: Zda rašeliniště přežije rok 2000 je otázkou ) je sice nadsazená, nicméně hodnota společenstev na vrchovišti (minimálně synuzií mechorostů) je průměrná, nevyskytuje se zde žádný význačný druh. Zjištěné a uváděné druhy játrovek: Barbilophozia floerkei ojediněle v okrajové části vrchoviště. Calypogeia integristipula v okrajových partiích na zemi i dřevě. Calypogeia muelleriana vzácně v okrajových partiích vrchoviště. Cephalozia bicuspidata vzácně v klečových porostech, hojnější v lesních partiích vrchoviště. Cephalozia lunulifolia na tlejícím dřevě smrků. Gymnocolea inflata ojediněle ve zbytcích šlenků. Chiloscyphus profundus na tlejícím dřevě smrků. Lepidozia reptans pouze v okrajových částech na humusu i dřevě. Lophozia longiflora na tlejícím dřevě vzácně. Lophozia ventricosa v lesních partiích a okrajových částech klečového porostu. Ptilidium ciliare primárně v sušších místech pod klečí i ve smrčině, místy i ve vlhku. Ptilidium pulcherrimum na tlejícím dřevě a borce kleče. Zjištěné a uváděné druhy mechů: Aulacomnium palustre nehojně mezi klečí. Dicranella cerviculata pouze na obnažené rašelině jako pionýrský druh. Dicranella heteromalla pouze v lesních partiích, nezasahuje do klečových porostů. Dicranum scoparium běžně na sušších místech pod klečí, hojně v okrajové zóně v lesních partiích. Hypnum cupressiforme na pařezech, bazích smrků a holé půdě v okrajových smrčinách. Plagiothecium denticulatum pouze ve smrčinách na okraji rašeliniště. Plagiothecium laetum vzácně ve smrčinách na okraji rašeliniště. Pleurozium schreberi na sušších místech pod klečí dosti hojně. Pohlia nutans vzácnější v sušších partiích pod klečí, častější ve smrčinách. Strana 12

Polytrichum commune vlhké partie, zvláště v okrajových částech rašeliniště. Polytrichum formosum běžný druh lesních partií, do klečových porostů zasahuje pouze výjimečně. Polytrichum longisetum porůznu v okrajových partiích, vždy na rašelinném humolitu. Sphagnum capillifolium ojedinělé bulty na přechodu kleče ve smrčinu. Sphagnum cuspidatum ojediněle ve zbytcích šlenků v západní části lokality. Sphagnum fallax nejběžnější druh rašeliníku na celém vrchovišti, hlavně ve vlhčích partiích. Sphagnum flexuosum nehojně v klečovém porostu. Sphagnum girgensohnii okraje rašeliniště (smrčiny) Sphagnum papillosum nepříliš hojně v otevřenějších plochách a jejich bezprostředním okolí. Sphagnum russowii běžně v klečových i smrkových porostech. Straminergon stramineum vtroušen mezi rašeliníky, nehojně. Warnstorfia fluitans ojediněle ve zbytcích šlenků v západní části lokality. Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2: Floristický přehled 2.1.6 Zoologie Vzhledem k nepatrné rozloze je PP U Posedu zoologicky málo významné území. Určitý význam má pouze v kontextu širšího území náhorní plošiny (Pavlova planina). Vzhledem k absenci většího množství rašelinných jezírek a větších tůněk (je zde jediná větší vodní plocha) zde ale chybí řada cenných druhů vázaných na tyto biotopy nebo je jejich abundance velice nízká. Na druhou stranu lze předpokládat, že se zde bude vyskytovat řada druhů hmyzu vázaných na rašeliništní vegetaci, které jsou známé např. z nedalekých PR Klečové louky a Na Čihadle (např. motýli). Přímo z území PP neexistují žádné údaje o výskytu bezobratlých živočichů. Obratlovci byli v území PP sledováni pouze v souvislosti s monitoringem populace tetřívka v Jizerských horách a dalších významných druhů v ptačí oblasti (sýc rousný). Kompletní inventarizační průzkum obratlovců zde nebyl proveden a vzhledem k nepatrné rozloze území nemá ani praktický význam. V území PP a nejbližším okolí jsou pravidelně pozorováni v období jarního toku tetřívci a v budce umístěné v území PP nepravidelně hnízdí pár sýce rousného. Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005, PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách. Tabulka 9: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů název druhu kategorie dle ČS poznámka k rozšíření, zdroj OBRATLOVCI VERTEBRATA skokan hnědý Rana temporaria téměř ohrožený Výskyt na všech vrchovištích Jizerských hor (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). ještěrka živorodá Zootoca vivipara téměř ohrožená (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). zmije obecná Vipera berus zranitelná (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). sýc rousný Aegolius funereus zranitelný (M. Pudil, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix ohrožený (M. Pudil, nepubl. údaje). Strana 13

Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostliny název druhu ostřice bažinná (Carex limosa) rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) šicha černá (Empetrum nigrum) klikva bahenní (Oxycoccus palustris) kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) vranec jedlový (Huperzia selago) kategorie dle Vyhl. 395/92 silně ohrožený silně ohrožený silně ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený ohrožený poznámka k rozšíření Tabulka 10 na jediném místě v území, ve šlenku uprostřed kleče, v náhorní části vrchoviště v otevřených plochách vrchoviště dosti hojně na bezlesích a kolem kleče nezřídka na vrchovišti porůznu v otevřených částech vrchoviště a v rozvolněné kleči dosti často v rašelinné smrčině a kolem kleče roztroušeně v dolní části vrchoviště zřídka B) Živočichové Tabulka 11 název druhu kategorie dle Vyhl. 395/92 pozn. k rozšíření, výskytu, příp. ekologická charakteristika druhu, zdroj ještěrka živorodá Zootoca vivipara silně ohrožená Výskyt po celém území PP (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). zmije obecná Vipera berus kriticky ohrožená Výskyt pravděpodobný po celém území PP (M. Pudil, P. Vonička, nepubl. údaje). sýc rousný Aegolius funereus silně ohrožený Součást populace na rozsáhlejším území, početnost kolísá, nepravidelně hnízdí (M. Pudil, nepubl. údaje). tetřívek obecný Tetrao tetrix silně ohrožený Součást populace v centrální oblasti náhorní plošiny (Pavlova planina, Klečové louky, Na Čihadle atd.) čítající cca 7-10 kohoutů (M. Pudil, nepubl. údaje). 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Vrchoviště U Posedu je územně chráněno již od r. 1960, kdy bylo vyhlášeno za součást přísné rezervace Klečové louky. Po prověrkách chráněných území byly v r. 1965 původně velkoryse navržené rezervace značně zmenšeny (údajně z cca 2500 ha na 1500 ha), což postihlo i SPR Klečové louky; odlehlá vrchovištní jádra této SPR byla však vyčleněna do samostatných malých SPR Vlčí louky, U Posedu a Na Kneipě. Dle ministerského výnosu z r. 1965 zaujímá SPR U Posedu porost 49b4 na polesí Smědava (vymezení dle LHP k 1. 1. 1959), o výměře 1,16 ha. Ochranné pásmo nebylo stanoveno. Nově byla rezervace vyhlášena v r. 1987, ve shodném vymezení a se stejnou udanou výměrou, včetně odkazu na tehdy již dávno neplatnou Strana 14

porostní situaci. Ochranné podmínky zůstaly nezměněny, znění výnosu z r. 1987 se od předchozího výnosu liší jen v detailech. Až do 90. let se v rezervaci (resp. od r. 1992 přírodní památce) neprováděl aktivní ochranářský management. V návrhu způsobu řízení vývoje z r. 1981 je konstatováno, že území bylo zasaženo žírem obaleče modřínového a chemicky ošetřeno v r. 1980. Dále je zmíněno zařazení SPR do pásma ohrožení průmyslovými imisemi A a škody zvěří. Obnovní cíl je ve shodě s typologickým hodnocením (SLT 9R na 0,93 ha) stanoven kos 9, sm 1, bř karp. +. Z obnovního postupu vrchoviště ponechat bez zásahů samovovolnému vývoji lze usuzovat, že lesy v okolí vrchoviště ještě nebyly zásadněji dotčeny kalamitou. Tato situace se ale záhy změnila, jak dokládá návrh způsobu řízení vývoje z r. 1991. Zde se již uvádí bezprostřední i široké okolí odtěženo rozbití integrity lesa. V obnovním postupu je uvedeno: vlastní vrchoviště bez zásahů, pouze pod proschlé a rozvracející se okraje se sm zajistit umělou podsadbu sm 2, kleč 6, bř k. 2 na ploše 0,2 ha. Dále je doporučeno oplocení lokality a požadavek na naléhavé zalesnění nevyhlášeného ochranného pásma. K podsadbám proschlé rašelinné smrčiny došlo dle uváděného věku porostů v r. 1996, současné složení nejmladší etáže je dle LHP kos 75 %, sm 20 %, břp 5 %, podíl břízy je tedy nižší, než bylo požadováno. Bříza karpatská byla chráněna individuálním způsobem. K oplocení lokality bylo přistoupeno až po r. 2000. Oplocenka pokrývá plochu 2,94 ha, délka plotu je cca 670 m. V tomto deceniu byly v území doplněny výsadby jeřábu a snad i smrku. V r. 2005 byla opravena oplocenka, v současnosti je ale již opět poškozená, její stav je nicméně lepší než u staršího oplocení PP Na Kneipě. Okolní porosty, zasahující do ochranného pásma, byly dle LHP založeny, resp. vylepšeny v r. 1987 (kos), 1990 (sm, smp, kos), 1995 (smp, sm, kos, jř), 1997 (sm, jř). V nedávné době byl v severozápadní části PP zahrnut meliorační příkop. b) lesní hospodářství Vrchoviště U Posedu náleží do vrcholové části Jizerských hor, kde lesy byly poměrně dlouho ušetřeny výraznější exploatace. Důvodem byla relativní odlehlost osídlené krajiny (Frýdlantská pahorkatina), od níž byla náhorní planina oddělena příkrými balvanitými svahy a hlubokými údolími. Přesto již v 17. století lze zaznamenat pronikání dřevařů do nitra hor. Těžba se tehdy odehrávala blízko hrany strmých svahů, po nichž bylo možné dřevo spouštět pomocí upravených smyků. Další možnost představovalo svážení dřeva na saních, teprve později se rozšířilo plavení krátkého dřeva po upravených tocích. K počátkům těžby v Jizerských horách (kromě nižších poloh) je jen minimum archivních dokladů, takže si lze těžko učinit představu, do jaké míry tehdy lidé ovlivňovali tvář horských lesů. Dřevo se tehdy těžilo toulavým způsobem, což umožňovalo přirozenou obnovu lesa a udržení jejich přírodního charakteru. Při větším soustředění toulavých těžeb ovšem docházelo k velkému proředění porostů, které pak snadno podléhaly bořivým větrům. Při manipulaci se dřevem byly též poškozeny mladé nárosty. V r. 1776 dochází na clam-gallaských majetcích k zavedení holosečí, což vedlo k silnějšímu vytěžování lesů, a to navzdory tomu, že i nadále se až do poloviny 19. století těžilo toulavým způsobem a holoseče byly využívány zejména pro zpracování polomů (TOMANDL 1958). Masivní těžby jsou zaznamenány cca od r. 1780 a na počátku 19. století je již širší okolí zájmového území takřka souvisle odlesněno. Rozsáhlé holoseče pak pokračují až do 60. let 19. století. V tomto období je také zaznamenána vysoká frekvence ničivých polomů. V prostoru dnešní PP U Posedu je na první mapě lesů z r. 1811-1817 ještě zakreslen vzrostlý smrkový les, který zaujímá západní svahu hřebene Riegel nad horním tokem Černého potoka. Strana 15

Naproti tomu terény spadající do povodí Bílé Smědé jsou v té doby již rozsáhle vytěženy. Pozdější mapy ovšem tehdejší existenci staršího lesa v zájmovém území poněkud znevěrohodňují. Na mapě z r. 1852 je již široký okolní prostor zařazen do III. věkové třídy (tj. věk porostů 41-60 let). Pokud by šlo o porosty holosečně obnovené, znamenalo by to, že předchozí les zde musel být vytěžen nejpozději právě kolem roku 1811. Na porostní mapě z r. 1881 jsou ovšem tyto porosty již zařazeny do V. věkové třídy, tedy nejméně 81 let staré, což vznik současného porostu posouvá ještě hlouběji do minulosti, konkrétně mezi r. 1792 a 1800 (v této souvislosti je zajímavé, že v porostní mapě z r. 1950 je zachycen malý zbytek staré etáže, která svým věkem spadá do r. 1796). Tento nesoulad s mapou z počátku 19. století lze vysvětlit tak, že tehdy se již jednalo o etážovitý porost, kde věk dolní etáže spadal do výše uvedeného období, zatímco horní etáž mohla být vytěžena kdykoliv mezi r. 1811 a 1852. Druhou možností jsou zásadní nepřesnosti v některé ze dvou starších map. Z hlediska dnešního stavu lesa v okolí zájmové lokality jde ovšem o celkem nepodstatné historické detaily. Kolem roku 1900 byl totiž okolní porost vytěžen a na rozlehlé holině (cca 15 ha) byl uměle a patrně s použitím sazenic cizí provenience založen nový porost, který v 80. letech uschnul a následně byl celoplošně odtěžen. Zbytky původnějšího porostu se dosud nacházejí na vrchovišti, tj. ve vlastní přírodní památce. Věk tohoto porostu je v hospodářské knize z r. 1950 uváděn 71 let, tj. k r. 1879, což koresponduje s tím, že v mapě z r. 1881 je porost zařazen do I. věkové třídy. Naproti tomu v současném LHP je věk horní etáže stanoven na 115 let, což odpovídá r. 1887 (nižší etáže spadají svým vznikem do r. 1972 a 1996). Stáří posledních dožívajících stromů horní etáže lze vzhledem k zakrslému vzrůstu těžko odhadovat, dost možná jde o stromy mladší, neboť v přírašelinných lesích obvykle probíhá nepřetržitá obnova a porost je výrazně nestejnověký. Lze předpokládat, že smrčina obklopující vrchoviště s klečovým porostem nebyla v minulosti významněji hospodářsky usměrňována, přinejmenším se zde (pravděpodobně) neprováděla umělá obnova, neboť jí nebylo zapotřebí. Až do druhé poloviny 20. století se tak porost dochoval v relativně přírodním stavu. Obrat znamenal až katastrofický rozpad lesů vlivem imisí a hmyzích škůdců a jejich rychlé odtěžení. Přirozená obnova byla shledána nedostatečnou a proto se přistoupilo k podsadbám smrku a zejména kleče. Kleč je údajně jizerskohorského původu, smrk snad rovněž. V současnosti je již obnova rašelinné smrčiny zajištěna v dostatečné míře, byť porost je dosud nesouvislý a mladý. V lesní hospodářské evidenci z tohoto decenia (do r. 2010 včetně) je pro území přírodní památky zaznamenán jediný výkon nahodilá těžba živelná, nenapadená kůrovcem, v objemu 0,7 m 3 ze srpna r. 2006. c) myslivost Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře, jejíž stavy jsou zde od druhé poloviny 20. století vysoké. S tím souvisí i značné škody na lesních porostech, které nabývají na významu v souvislosti se snahou o zlepšování ekologické stability porostů vnášením dosud víceméně chybějících listnatých dřevin, případně jedle. Vrchoviště U Posedu bylo v minulosti hojně vyhledáváno jelení zvěří, o čemž svědčilo i velké kaliště v západní, svažité části louky. Při severním okraji stával posed, po němž lokalita získala své jméno (NEVRLÝ 1962). Častá přítomnost zvěře jistě vedla k redukci vzácné vrchovištní flóry. Po r. 2000 byla však lokalita oplocena, takže tento rušivý vliv téměř ustal. V současnosti je ovšem oplocení již zřejmě narušeno, což dokazují stopy zvěře v rašelinných jezírkách a poškozené výsadby jeřábu. Většina listnatých výsadeb či nárostů ovšem byla v létě r. 2010 dosud v nepoškozeném stavu, včasným opravením oplocenky lze dalším škodám ještě zabránit. Strana 16

d) rekreace a sport Lokalita leží stranou turistických cest, cca 70 m od jejího východního okraje ale prochází panelová Pavlova cesta, která je využívána jako cyklostezka. Přírodní památka není nijak turisticky zpřístupněna a leží stranou zájmu návštěvníků hor. e) jiné vlivy Po odeznění imisně ekologické katastrofy na počátku 90. let minulého století přetrvává chronické poškození půd kyselými depozicemi, které nepříznivě ovlivňuje i stav porostů. I přes výrazný pokles imisí zejména u oxidu siřičitého je vnos okyselujících látek (v současnosti především oxidu dusíku) do půdního prostředí kritický. Dlouhodobě se projevuje nízká hladina bazických kationtů, zejména pak v poměru k trojmocnému hliníku, který je v kyselém prostředí uvolňován z jílových minerálů. Lesní porosty tak strádají nedostatečnou minerální výživou, která se projevuje mj. žloutnutím jehličí. V krajních případech dochází k chřadnutí stromů a celých porostů a jejich snadnému napadání lýkožroutem. Snížená vitalita je zvláště patrná u porostů na organických půdách, tj. na rašeliništích. V tomto smyslu je značně nejistá další budoucnost především rašelinných smrčin. Ke zjevné degradaci dochází i na vrchovištních bezlesích. Výrazné okyselení srážek, které probíhalo od 60. let minulého století, zapříčinilo hluboké změny v řasové flóře rašelinných jezírek a podepsalo se i na druhovém složení a plošném zastoupení mechorostů. Příčinou degradace je i dlouhodobě probíhající vysýchání vrchovišť, které lze doložit srovnáním současného stavu rašelinišť se starými lesními mapami, leteckými snímky a dobovými fotografiemi. Zmenšuje se plocha rašelinných jezírek, do bezlesí proniká kleč a smrk, na vnějším okraji jsou klečové porosty rozkládány expandujícím smrkem. Patrné jsou i změny ve složení vegetace, zejména šíření bezkolence modrého na úkor suchopýru, suchopýrku a ostřice chudokvěté. K detailnějšímu vyhodnocení těchto na první pohled méně zřetelných změn ovšem chybí reprezentativní síť monitoračních ploch. Vysýchání vrchovišť má tři příčiny: existence starých i nových odvodňovacích příkopů, vliv velkoplošného odlesnění hor v 80. letech minulého století a relativní nedostatek srážek v porovnání s dřívějšími obdobími. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne 8. 12. 1967. Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979. Ptačí oblast Jizerské hory, vyhlášená nařízením vlády č. 605 ze dne 27. října 2004. Evropsky významná lokalita (EVL) Jizerské smrčiny, vyhlášená nařízením vlády č. 132 ze dne 22. prosince 2004. Lesní hospodářský plán pro LHC Frýdlant, platnost 1. 1. 2002 31. 12. 2011. Územní plány obcí. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast. Strana 17

2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Tabulka 12 Přírodní lesní oblast 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod LHC Frýdlant Výměra LHC v ZCHÚ 1,09 ha Období platnosti LHP (LHO) 1. 1. 2012 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant Nižší organizační jednotka revír Smědava Lesní půda zaujímá celou výměru rezervace, konkrétně jde o celý dílec 336 C. Typologické hodnocení. Na území přírodní památky jsou dle typologické mapy rovnoměrně zastoupeny LT 8R3 a 9R1, zcela okrajově zasahuje ještě LT 8G3. Toto hodnocení je poněkud zkreslené, neboť celá typologická vrstva je v daném prostoru poněkud posunuta východním směrem (patrně pozůstatek z doby, kdy se typologické mapy vyhotovovaly ručně na průsvitkách). Také rozsah LT 9R1 je vzhledem k současné situaci v území poněkud nadhodnocen, jeho reálná výměra činí cca 0,38 ha (nepřesahuje za hranice PP) a pokrývá tak přibližně třetinu území. Tabulka 13: Přehled výměr a zastoupení lesních typů Přírodní lesní oblast: 21 Jizerské hory a Ještěd Lesní typ Název LT Přirozená dřevinná skladba* Výměra Podíl (%) (LT) (ha) 8G3 podmáčená smrčina třtinová sm 9-10, ol +-1, břp +-1 0,04 3,70 8R3 vrchovištní smrčina borůvková sm 8-10, břp +-1, kos +-1 0,52 47,84 9R1 vrchovištní kleč kos 8, břp 1, sm 1 0,53 48,46 Celkem 1,09 100,00 *) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací Porovnání přirozené a současné skladby lesa V další tabulce je porovnána přirozená druhová skladba zastoupených lesních typů podle modelu ÚHÚL s aktuálním složením lesních porostů odvozeným z terénního šetření. Srovnání má omezenou výpovědní hodnotu, již s ohledem na nepřesnou typologii. Ve skutečnosti by v přirozené skladbě mělo být méně kleče, než je zde uvedeno (cca 35 %), v současné skladbě je pak podíl kleče navýšen o hojné podsadby v proschlé rašelinné smrčině. Podíl břízy karpatské v přirozené skladbě je také nadhodnocen a vychází z obecného modelu, který pro tuto lokalitu příliš neodpovídá. Zastoupení olše se týká zcela okrajově zasahujícího (dle nepřesné mapy) LT 8G3 a opět jde o model, jehož platnost ve vrcholových partiích Jizerských hor je sporná. V současné skladbě je podíl listnatých dřevin (břízy karpatské, bělokoré a jeřábu) možná již nad 1 %, zatím jde ale o roztroušené nízké stromky, jejichž budoucnost je nejistá (v případě dalšího poškození oplocenky mohou být snadno zničeny zvěří, jeřáb jen velmi pomalu odrůstá, bříza bělokorá se patrně nedožije dospělého věku, neboť bude rozlámána sněhem). Strana 18

Tabulka 14: Přirozená a současná skladba v území Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnaté SM smrk ztepilý 0,65 60,0 0,53 48,84 KOS borovice kleč 0,44 40,0 0,48 43,55 SMP smrk pichlavý Listnaté JR jeřáb ptačí + + BŘK bříza karpatská + + 0,08 7,42 OL olše lepkavá 0,00 0,19 Celkem 1,09 100,0 1,09 100,0 vedle dřevin zde uvedených se na území přírodní památky řídce vyskytuje i zmlazená bříza bělokorá a ojediněle též borovice lesní Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č. 60/2008 Sb. lze porosty v přírodní památce zahrnout do stupně přirozenosti B les přírodní. Jedná se o hodnocení průměrné, neboť dílčí části území se kvalitativně liší, avšak vzhledem k jejich nepatrné rozloze není účelné hodnotit je samostatně. Ve skutečnosti lze jádrovou část vrchoviště (klečový porost s drobnými bezlesími) hodnotit jako les původní (prales), navazující proschlou rašelinnou smrčinu spíše jako les přírodě blízký. V prvním případě jde o porosty zcela autochtonní, pěstebně a zřejmě ani těžebně nijak v minulosti neovlivněné. V druhém případě je důvodem sníženého hodnocení částečná umělá obnova porostu podsadbami. Samotné odumření předchozího porostu vlivem imisí a kůrovce nemá pro hodnocení žádnou váhu (hodnotící kritéria s těmito faktory nepočítají). Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Ve stávajícím plánu péče z r. 2001 jsou obsaženy následující obecné zásady: vylepšit stávající podsadby a přirozenou obnovu autochtonním smrkem, zejména v úsecích s převažující klečí; doplnit menší příměs jeřábu na celé ploše smrčiny, výsadby opatřit individuálními ochranami; zvážit možnost oplocení lokality podobně jako v případě PP Na Kneipě, pokud se nepodaří dosáhnout výrazného snížení stavů jelení zvěře. Navrhovaná opatření byla víceméně splněna. Především byla celá přírodní památka, včetně přilehlých porostů, oplocena. Díky tomu zde prospívají výsadby břízy karpatské a jeřábu, k nimž přibývá i zmlazení jeřábu a břízy bělokoré. Oplocenka je ale již zřejmě narušena, což se projevuje poškozením části jeřábů v západní části lokality. Požadované vylepšení bylo patrně provedeno, a to v případě jeřábu, výsadby smrku z novější doby nebyly zjištěny. V předpisu LHP žádné zásahy obsaženy nejsou. Nynější stav obnovy na území vlastní PP je uspokojivý, naléhavá je však údržba oplocení, aby doposud nadějná obnova listnatých dřevin nevyšla vniveč. Strana 19

2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá. 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa Soubory lesních typů 1 les ochranný 8R, 9R (8G) Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 8R (8G) sm 7-10 bř karpatská, jř kos 0-3 9R kos 7 bř karpatská, jř sm 3 A porostní typ smrkový s enklávou vrchovištní kleče a přirozenými světlinami Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) výběrný jednotlivý, přednostně bezzásahový režim Obmýtí fyzický věk Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Obnovní doba nepřetržitá přirozeně diferencovaný porost bez hospodářského usměrňování, s respektováním otevřených ploch a volného zápoje Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií s úplným vyloučením obnovní těžby Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu přednostně přirozená obnova, pouze v případě dlouhodobého selhání výsadba geneticky vhodného sm pod vyšší sm souše (mimo jádro vrchoviště), již nevysazovat kos, případné podsadby jř a břk možné; nezalesňovat otevřenou plochu vrchoviště bezlesí! Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií bez výchovných zásahů Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií oplocení celé přírodní památky alespoň po dalších 10 let a jeho pravidelná údržba, sanace jednotlivých kůrovcových smrků s ponecháním ošetřené hmoty v porostu Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií nahodilé těžby (vyjma sanace jednotlivých stromů) se neprovádějí, stojící i ležící souše se ponechávají na místě Poznámka nestejnorodý porost: na většině plochy proschlá a rozpadající se rašelinná smrčina s nesouvislou obnovou, v jádru klečový porost s nevelkými přirozenými světlinami Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa Strana 20

3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Současný stav přírodní památky je uspokojivý a nevyžaduje si žádná naléhavá opatření (s výjimkou opravy oplocenky, viz níže). Porosty kleče a rašelinná bezlesí jsou přírodními biotopy, které je třeba uchránit ode všech rušivých vlivů. Vývoj přilehlé rašelinné smrčiny lze usměrňovat tak, aby se stala bohatě strukturovaným, stabilním porostním útvarem chránícím vrchovištní jádro před degradací. V současnosti je zde zajištěna v dostatečné míře obnova všech cílových dřevin, vylepšení není zapotřebí. Porost je vhodné udržet v nepravidelném volném zápoji, s tolerancí menších mezer. Výchova se u tohoto typu porostů nejeví účelnou. Vzhledem k poslání porostu a jeho ochrannému charakteru s minimálním hospodářským významem zde nelze počítat s obnovní těžbou. Také rozsah nahodilé těžby by měl být omezen na zcela nezbytné asanační zásahy, které ovšem nemohou mít za výsledek eliminaci porostu. Přírodní památka je již cca 10 let spolu s velkou části ochranného pásma oplocena. Oplocení se příznivě odráží v odrůstání listnatých výsadeb a zmlazení břízy a jeřábu. Vrchoviště již není rozrýváno zvěří (zaniklo velké kaliště v západní části), což by mělo vést k postupné regeneraci rostlinných společenstev, zejména mechového patra (v rozporu s tímto předpokladem ale ze západní části vymizela před 10 lety hojná ostřice bažinná, která však byla nyní nalezena ve východní části vrchoviště). Přesto jsou na lokalitě dobře patrné stopy zvěře, což svědčí o narušení plotu. Je třeba neprodleně zajistit jeho opravu, neboť v případě většího poškození by mohly snadno přijít nadějné výsadby břízy karpatské a jeřábu vniveč. Oplocení je pak třeba udržovat nejméně po celé další decenium. Mělo by být využito i pro vnášení listnatých dřevin, případně jedle do zahrnuté části ochranného pásma. Později by mohla být oplocenka snesena, ovšem jen za předpokladu, že se podaří trvale snížit stavy jelení zvěře. PP U Posedu je přírodovědně relativně méně hodnotnou lokalitou a není tak zranitelné působením zvěře, jako např. nedaleká PP Na Kneipě (u níž lze doporučit trvalé oplocení). Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Ochranné pásmo přírodní památky je stanoveno dle zákona v šířce 50 m po celém obvodu, jeho výměra činí cca 3,14 ha. Zahrnuje většinou mladé porosty na někdejších kalamitních holinách (části psk 336 B1a, 2a, 2b/1b). Jedná se o nerovnoměrně (až skupinovitě) smíšené mlaziny smrku ztepilého, smrku pichlavého a kleče (částečně neznámého původu), s menším podílem jeřábu. Pouze při východním okraji se nachází skupinka starších smrků. Většina výměry ochranného pásma (téměř 60 %) je zahrnuta spolu s přírodní památkou do oplocenky, díky tomu zde relativně prospívá obnova jeřábu a břízy. Mlaziny jsou většinou volně zapojené až mezernaté, vylepšované a tedy nestejného vzrůstu. Zčásti se ještě nacházejí na rašelinné půdě, zčásti jsou již v mírně podmáčeném terénu na minerálním podloží. Perspektiva porostů je zatím poměrně dobrá. Cílem hospodářské péče v ochranném pásmu je postupná eliminace náhradních dřevin (smrku pichlavého a kleče) a jejich náhrada smrkem ztepilým. Porost je vhodnější udržovat ve volném zápoji, žádoucí je zavádění listnatých dřevin, zejména jeřábu, v sušších polohách i buku, experimentálně lze do oplocenky v malém počtu vysadit i jedli bělokorou. Oplocenku je vhodné udržet dalších alespoň 10 let. Strana 21

3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Geometrický plán zaměření přírodní památky v rezervační knize chybí, přestože v terénu lze dohledat mezníky (v r. 2010 byl nalezen již pouze jeden, v r. 2000 byly zjištěny 2 vytržené). Vzhledem k tomu, že hranice ZCHÚ nejsou fixovány na žádné jasné terénní rozhraní, bylo by vhodné PP geodeticky zaměřit (bylo to požadováno již v minulém plánu péče). V neuspokojivém stavu je i značení hranic. V terénu byly dohledány tři hraniční tabule s malým státním znakem dvě při východním okraji, jedna v západním cípu. Tabule na západní straně již přerůstá vysokou klečí, obě tabule na východě mají částečně rozpadlý podložní štít (tzv. madonku). Pruhové značení lze dohledat pouze na několika souších, v silně vybledlém, v podstatě nečitelném stavu. Značení hranic nebylo zjevně udržováno více jak 10 let, obnova je nanejvýš naléhavá. Další obnovu značení je třeba provádět v závislosti na jeho stavu, obvykle 1x za 5 let. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Bez návrhu. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Lokalita je turisticky nepřístupná, regulace návštěvnosti tudíž není zapotřebí. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Veřejná prezentace přírodní památky není zapotřebí. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Průzkumy a výzkumy provádět dle aktuálních potřeb a zájmů. 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace Orientační náklady za rok (Kč) Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) Jednorázové a časově omezené zásahy geometrický plán 50 000,- obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x 50 000,- údržba oplocenky 100 000,- zpracování nového plánu péče, ev. monitoring 30 000,- Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) 230 000,- Opakované zásahy (asi nic) Opakované zásahy celkem (Kč) 0,- N á k l a d y c e l k e m (Kč) 230 000,- Strana 22

4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2001): Plán péče pro PP U Posedu na období 1. 1. 2002 31. 12. 2011. Ms., Ekoles- Projekt s. r. o., Jablonec n. N. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. MŽP ČR, Praha. CIPRA Z. (2001): Přírodní památka U Posedu posudek plánu péče na období 2002-2011. Ms., 3 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. DITTRICH J. (1933): Die Moore Nordostböhmens. Sebastianberg. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, 155-246. HOLUBIČKOVÁ B. & VÁŇA J. (1973): Studie o vegetaci blat. IV. Rašeliniště jizerských hor. Sborn. Severočes. Přír., Litoměřice, 4: 37-52. HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HOUŠKOVÁ E. (1987): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť Jizerských hor a jejich předpokládané sukcesní vztahy. Stipa 8/9: 20 31. HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3. Jehličnaté lesy. Academia, Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. Ústř. Ústav Geol., Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) Ústř. Ústav Geol., Praha. CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. JÓŽA M. & VONIČKA P. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. 928 p., Academia, Praha KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. Preslia, Praha, 75: 193-222. MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Praha, 714 p. MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1 206. NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: 33-84. NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. Strana 23

PLAIL J. (1927): Pollenanalytische Untersuchungen einiger Hochmoore des Isergebirges. Mitt. Ver. Heimatkunde, Reichenberg, 21: 112-128. PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (eds.) (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: 1 184. PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod. Fak. UK, Praha ] PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno]. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: 1-166. PUCHMAJEROVÁ M. (1929): Les tourbières de la haute chaine des Krkonoše et du massif central de la Jizera. Publ. Fac. Sc. Univ. Charl., Prague, 89: 1-25. PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: 4-44. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Studie ČSAV, Praha, 84/8: 1-124. SCHIFFNER V. (1908): Ökologische Studie über die sogenannten Knieholzwiesen des Isergebirges. In: Wiesner-Festschrift 1908, Wien, pp. 452-472. SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha, 103-121. SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60, ed. Severočes. Mus., Liberec. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68. TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. Český Geol. Ústav, Praha. TUROŇOVÁ D. (1981): Inventarizační botanický průzkum SPR U Posedu. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] TUROŇOVÁ D. (1987): Ochranářský botanický průzkum státních přírodních rezervací Klečové louky, Na Čihadle, U posedu, Na Kneipě a Vlčí louka. Stipa, Ústí nad Labem, 9: 33-53. VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v území mezi Černým potokem a Jizerou (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor I). Ms., 36 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha. VIŠŇÁK R. (2000): Přírodovědné podklady pro plán péče o PP U Posedu. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: 11-84. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území. 4.3 Seznam používaných zkratek CHKO chráněná krajinná oblast, EVL evropsky významná lokalita, IO individuální ochrana, LHC lesní hospodářský celek, LHP lesní hospodářský plán, LT lesní typ, NPR národní přírodní rezervace, OP ochranné pásmo, PP přírodní památka, PR přírodní rezervace, psk porostní skupina, SLT soubor lesních typů, SPR státní přírodní rezervace, ZCHÚ zvláště chráněné území, Strana 24

další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: bk buk lesní (Fagus sylvatica) bo borovice lesní (Pinus sylvestris) bř bříza bělokorá (Betula pendula) břk bříza karpatská (Betula carpatica) jd jedle bělokorá (Abies alba) jř jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) kl javor klen (Acer pseudoplatanus) kos borovice kleč (Pinus mugo, včetně vysazené P. x pseudopumilio a nerozlišené P. rotundata) md modřín opadavý (Larix decidua) sm smrk ztepilý (Picea abies) smp smrk pichlavý (Picea pungens) 4.4 Plán péče zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem listopad 2010 Podklady k zoologii připravili Ing. Pavel Vonička a Mgr. Martin Pudil. Strana 25

PŘÍLOHY Tabulk y: Příloha T1 Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.5.1 a k bodu 3.1.2). Mapy: Příloha M1 Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 Mapa dílčích ploch ortofotomapa Příloha M4 Lesnická mapa typologická Příloha M5 Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6 Lesní porostní mapa Příloha M7 Historické letecké snímky Ostatní: Příloha S1 Podrobnější popisy dílčích ploch Příloha S2 Floristický přehled Strana 26

Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha T1 JPRL dílčí výměra RS/PT zastoupení dřevin prům. stupeň doporučený zásah nal. poznámka plocha v ha výška přir. 336C12/3/1 1 1,09 1A sm 6, kos 4, břk, jř (bř) 6/2 B-C údržba oplocení, jinak bez zásahu 1 Poznámka: Bližší popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1. Vysvětlivky: JPRL jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. stupeň přirozenosti dle metodiky (A les původní, B přírodní, C přírodě blízký, D kulturní, E nepůvodní); nal. naléhavost, zásah: 1 naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 vhodný, 3 možný, zbytný.

Pøíloha M1 Orientaèní mapa s vyznaèením území Podklad: turistická mapa, www.mapy.cz 0 300 600 900 1200 Meters 1:25000

Pøíloha M2 Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma 0 50 100 150 200 Meters 1:5000