UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Závěrečná práce 2014 Jan Šťastný

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Analýza vstřelených branek na ZOH 2014 v Soči Závěrečná práce Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Pavliš Autor: Jan Šťastný

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou závěrečnou práci Analýza vstřelených branek na ZOH 2014 v Soči vypracoval samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačil v tetu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna k dalším studijním účelům v souladu s autorským právem. V Praze, dne

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval PhDr. Zdeňku Pavlišovi za odborné vedení, poskytované konzultace a cenné rady při zpracování předkládané práce. Dále děkuji svým nejbližším za soustavnou podporu při studiu.

Obsah 1. Úvod... 8 2. Cíle a úkoly práce... 10 2.1. Cíle práce... 10 2.2. Úkoly práce... 10 3. Teoretická východiska... 12 3.1. Rozbor dostupné literatury... 12 3.2. Postup zpracování... 12 3.3. Struktura ledního hokeje... 13 3.3.1. Herní činnosti jednotlivce útočné... 13 3.3.2. Herní kombinace útočné...16 3.3.3. Organizace hry družstva v útoku... 18 3.4. Požadavky kladené na hráče, jejich dovednosti aneb způsoby zakončení útočných akcí... 18 3.4.1. Kličkování...19 3.4.2. Vedení kotouče podél hrazení... 20 3.4.3. Krytí kotouče tělem... 20 3.4.4. Přihrávání... 21 3.4.5. Přenechání kotouče... 22 3.4.6. Vyjetí z rohu... 22 3.4.7. Vyjetí zpoza branky... 23 3.4.8. Rotace dvou hráčů za sebou... 23 3.4.9. Rotace dvou hráčů proti sobě... 24 3.4.10. Rotace tří hráčů proti sobě... 24 3.4.11. Rotace s obráncem... 25 3.5. Druhy střel při zakončení... 25 3.5.1. Střelba po ruce švihem... 25 3.5.2. Střelba po ruce přiklepnutým švihem a krátkým přiklepnutím... 26 3.5.3. Střelba golfovým úderem... 26

3.5.4. Střela přes ruku (backhand)... 27 3.5.5. Střelba z první (z voleje)... 27 3.5.6. Dorážení a tečování... 27 3.5.7. Samostatný nájezd... 28 3.6. Zakončení rovnovážných a nerovnovážných situací... 28 3.6.1. Zakončení v herní situaci 1 1... 28 3.6.2. Zakončení v herní situaci 2 1... 29 3.6.3. Zakončení v herní situaci 2 2... 30 3.6.4. Zakončení v herní situaci 3 1... 31 3.6.5. Zakončení v herní situaci 3 2... 32 3.6.6. Zakončení v herní situaci 3 3... 33 3.6.7. Útočná nátlaková hra... 33 4. Praktická část... 35 4.1. Charakteristika sledovaných souborů... 35 4.1.1. Kanada... 35 4.1.2. Švédsko... 35 4.1.3. Finsko... 36 4.1.4. USA... 36 4.1.5. Rusko... 37 4.1.6. Švýcarsko... 37 4.1.7. Česká republika... 37 4.1.8. Lotyšsko... 38 4.1.9. Slovensko... 38 4.1.10. Slovinsko... 38 4.1.11. Norsko... 39 4.1.12. Rakousko... 39 4.2. Grafické zobrazení jednotlivých utkání v Soči... 39 4.2.1. Utkání ze dne 12. 2. 2014... 40 4.2.2. Utkání ze dne 13. 2. 2014... 42 4.2.3. Utkání ze dne 14. 2. 2014... 46 4.2.4. Utkání ze dne 15. 2. 2014... 50 4.2.5. Utkání ze dne 16. 2. 2014... 54

4.2.6. Utkání ze dne 18. 2. 2014 (osmifinále)... 58 4.2.7. Utkání ze dne 19. 2. 2014 (čtvrtfinále)... 62 4.2.8. Utkání ze dne 21. 2. 2014 (semifinále)... 66 4.2.9. Utkání ze dne 22. 2. 2014 (o třetí místo)... 68 4.2.10. Utkání ze dne 23. 2. 2014 (finále)... 69 4.3. Analýza vstřelených branek... 70 4.3.1. Analýza vstřelených branek z pohledu střeleckých prostorů... 70 4.3.2. Analýza způsobu zakončení z hlediska typu střely... 71 4.3.3. Analýza vstřelených gólů z hlediska dopadu kotouče do brány... 72 4.3.1. Analýza počtu vstřelených gólů v jednotlivých třetinách... 73 5. Diskuse... 74 6. Doporučení pro tréninkovou prai... 75 7. Závěr... 77 8. Použité grafické značení... 79 Seznam pramenů a odborné literatury... 80 Přílohy... 82

1. Úvod Lední hokej pro jednoho jenom hra, pro druhého smysl života ať už tak, nebo tak, dokázal se tento nejrychlejší kolektivní sport na světě dostat za více než 150 let své eistence na pomyslný stupeň vítězů v oblíbenosti, a to nejenom v českém, ale i mezinárodním měřítku. Od prvních krůčků na ledě se ti nejmenší hráči učí ctižádosti, respektu, disciplíně, národní hrdosti, statečnosti i umění nést prohru či kýženou výhru kladným vlastnostem, které si z ledu ponesou po zbytek svého života. Kořeny tohoto sportu, jež nás fascinuje, rmoutí i vzrušuje, sahají hluboko do starověkého Řecka 1. Avšak svou jasnou podobu získal až v 2. polovině 19. století v Kanadě v Kingstonu, Montrealu a Halifau. 2 Psal se rok 1908, když sportovní nadšenec Emil Procházka napsal a doručil na místodržitelství království v Praze následující žádost: Podepsaní předkládají stanovy Českého Svazu Hockeyového s uctivou žádostí, by slavné c. k. místodržitelství znění jich na vědomí vzalo a co možno vbrzku schválení svého k rukám předsedy přípravného výboru p. E. Procházky, ředitele Ústředního obchodního zpravodajství v Praze V., Mikulášská tř. č. 9, udělilo. O osm dní později byl tak Český svaz Hockeyový úředně uznán. Nutno podotknout, že se ještě bavíme o Rakousku-Uhersku. 3 Hra o dvanácti hráčích na ledě v našich končinách nebyla vždy čistě sportovní záležitostí. Silně se na ní podepsal před revolucí komunistický režim necitelné zásahy, kádrování, reorganizace, zatýkání - tomu všemu byli sportovci podrobeni. Možná proto se stal hokej jednou z možností, díky které se dalo uniknout z období normalizace, především pak bitvy s tehdejším SSSR stmelovaly celý československý národ. Vítězství v tu chvíli patřilo všem. 4 Česká republika se zařadila mezi hokejové velmoci až v devadesátých letech. Po výhře na ZOH v Naganu v roce 1998 a následujícím hattricku na 1 GUT, Karel a Václav PACINA. Malá encyklopedie ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Olympia, 1986. ISBN 27-010-86, 2 KOSTKA, Vladimír, Luděk BUKAČ a Vladimír ŠAFAŘÍK. Lední hokej: teorie a didaktika. 1. Vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 11 3 Český svaz ledního hokeje. Historie ČSLH. [online]. [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://www.cslh.cz/tet/35-historie-slh.html 4 Tamtéž 8

Mistrovstvích světa z let 1999, 2000 a 2001 jsme se zařadili mezi nejlepší týmy historie. Malý národ tehdy dokázal přepsat dějiny i statistické tabulky. S novým tisíciletím však nastalo na úspěchy hubenější období. Nejenom seniorské, ale i juniorské kategorie začaly mít čím dál tím větší problémy se prosadit v obranném pásmu soupeře. Přestože jsme měli mnoho šancí, nedokázali jsme prostě a jednoduše dát gól. Z toho důvodu jsem se rozhodl, ve své závěrečné práci, zaměřit na způsob zakončování útočných akcí vybraných hokejových týmů na letošních Zimních olympijských hrách v Soči. I když máme kvalitní trenérskou školu, myslím si, že trochu za světem zaostáváme a máme co zlepšovat. Vidím to jak z pohledu bývalého hráče, tak trenéra, který již jedenáct let působí u mládežnického hokeje (Slavia, Liberec). Každý den, hodinu i minutu přemýšlím nad složením a přípravou jednotlivých tréninků, aby byly skutečně efektivní a vyvážené. Hledám progresivnější metody cvičení, snažím se klukům vždy vysvětlit to, co od nich chci tak, aby to následně dokázali na ledě i v suché přípravě předvést. A předvedou! Analyzujeme společně hru vlastní i soupeře, mezi čtyřma očima rozebíráme hokejové i osobní záležitosti. Trenér totiž není pouze rádce, dráb a kamarád v jedné osobě, ale i psycholog, který musí mužstvo i jedince vyburcovat i v těch nejhorších chvílích k těm nejlepším výkonům. Všechny své dosud nabyté zkušenosti bych rád předal i dalším generacím. Z toho důvodu budu kromě sledování způsobů a místa zakončení v útočeném pásmu věnovat návrhům na modernizaci a zefektivnění cvičení, které mají vést ke zlepšení přípravě na souboj před soupeřovou bránou. 9

2. Cíle a úkoly práce Historia magistra vitae es, jinak historie je učitelkou života, je jednoduché, ale pravdivé rčení. V dnešní době je těžké hodnotit minulost, jelikož po boji je každý králem. Všichni jsme dokonalí trenéři, málokdo však již umí navrhnout účinné řešení. Proto jsem si vytyčil následující cíle a úkoly práce. 2.1. Cíle práce C1: Zjistit způsoby využití získaných informací ze Zimních olympijských her v Soči. C2: Vytvořit formuláře, tabulky i nákresy, podle kterých bude možné co nejefektivněji sledovat způsob, styl a místo zakončení gólových situací. C3: Zjistit metody, podle kterých lze jednotlivě získané údaje hodnotit. C4: Zařadit nově získané poznatky do hokejového tréninku a postupně své vědomosti předat hráčům samotným. 2.2. Úkoly práce Ú1: Zhlédnout záznamy z hokejových utkání všech pozorovaných celků na Zimních olympijských hrách v Soči. Ú2: Analyzovat jednotlivé herní situace a zjištěné informace přenést z digitální na papírovou formu. Ú3: Nashromáždit veškeré podklady a vyhledat prameny, které se týkají zadaného tématu. 10

Ú4: Porovnat zjištěné údaje s odbornou literaturou, i vlastní praí. Ú5: Předložit návrh tréninkových cvičení pro jednotlivé týmy, které by zlepšilo jejich hru. 11

3. Teoretická východiska 3.1. Rozbor dostupné literatury Veškerá dostupná relevantní literatura, kterou jsem nashromáždil, řeší otázku činnosti mužstva v útočném pásmu a zakončování útočných akcí pouze z hlediska tréninku, chyb v provedení či metodiky nácviku. Byť jsem strávil hodiny nad knihami a jejich studiem, musím konstatovat, že ani jedna z nich se primárně nezabývá tématem, jež je předmětem mé práce. V tetu vycházím hned z několika publikací. Tak třeba pánové Bukač a Dovalil se věnují námětu z mnoha pohledů od teorie, až po praktická cvičení. Na jejich učení navazuje pan Pavliš, jehož poznatky však předčily i předchozí oba zmiňované autory. Panu Pavlišovi se kromě dalších přidaných ukázkových cvičení podařilo od sebe oddělit tréninky útočníků a obránců. Abych to správně vysvětlil - na každý hokejový post je kladen jiný požadavek a hráč musí přesně vědět, co se od něj očekává. Ve svém tetu pochopitelně vycházím z vícera knih, nicméně tyto jsou z mého pohledu nejstěžejnější. V seznamu literatury rovněž najdete i knihy, které neoznačuji pod čarou, avšak kvůli závěrečné práci jsem je přečetl. 3.2. Postup zpracování Abych správně dokázal vyvodit závěr, je zapotřebí i metodika neboli postup zpracování závěrečné práce. Již vám známé tištěné prameny jsem musel nejdříve přečíst, analyzovat (postup, který identifikuje podstatu, zákonitosti a hlavní smysl zdroje) 5 a na závěr komparovat. Do audiovizuální podoby jsem nadále zaznamenal jednotlivá hokejová utkání sledovaných celků. Ty jsem několikrát za sebou zhlédl, včetně učebních videí, a vytvořil k nim podrobný rozbor. Získané statistické informace jsem 5 LIŠKA, Václav a Václav PACINA. Diplomová práce: zpracování a obhajoba. 3. rozš. vyd. Praha: Ivo Ulrych - Růžičkův statek, 2005, 495 s. ISBN 80-865-7917-4. s. 107 12

zapsal do předem připravených formulářů a číselně je vyhodnotil tak, aby byly všem srozumitelné. Jak pracovat s tabulkami, záznamy pohybové skladby či statisticko-matematickou metodou jsem čerpal z knih od autorek Holoušové, Krobotové 6 a Skalkové 7 a pana Lišky. 3.3. Struktura ledního hokeje Dalším důležitým bodem je struktura ledního hokeje. Ta je rozdělena do dvou níže uvedených celků. 3.3.1. Herní činnosti jednotlivce útočné Herní činnosti jednotlivce (dále HČJ) bychom mohli popsat jako kompley pohybových struktur jednotlivce, kterými řeší různé herní situace. 8 HČJ se dělí na útočné a obranné. 9 Ve své práci se ale zaměřím pouze na ty ofenzivní. HČJ se skládají ze spousty úkonů, které musí hokejista de facto automaticky splňovat. Mezi takové řadíme tzv. uvolňování hráče s kotoučem, které spočívá v udržení kotouče v přímém souboji s protihráčem. Při nácviku vedení kotouče musí hráči dbát na zrychlení v zatáčkách a obloucích. 10 K získání výhodnější pozice pro další činnosti (přihrávka, střelba, postup k bráně protihráče) dochází úspěšným překonáním soupeře. Uvolnění s kotoučem pak vytváří výhodné možnosti pro přečíslení (početní převahu útočících hráčů v konkrétní herní situaci) a tím i ke vstřelení branky. 11 Nicméně ne všichni hokejisté, kteří tuto techniku dokonale ovládají, dokážou své umění uplatnit ve prospěch týmu. Dle Kostky totiž hráči nemají dostatečný přehled o herní situaci, 6 HOLOUŠOVÁ, Drahomíra a Milena KROBOTOVÁ. Diplomové a závěrečné práce. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 117 s. ISBN 80-244-1237-3. s. 90-93 7 SKALKOVÁ, Jarmila. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 208 s. 8 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2000, 271 s. ISBN 80-238-5831-9. s. 27 9 VOZÁK, Jiří. Analýza vstřelených branek z pohledu zakončení útočných akcí družstev ELH v sezóně 2007-2008. Liberec, 2010. Závěrečná práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu. 10 GUT, Karel a Pavel WOHL. Zásobník cvičení ledního hokeje: Pro vědecko-metodické oddělení ÚV ČSTV. Praha: Olympia-Praha, 1976. 11 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 50-51 13

nedovedou správně vystihnout, kdy je nutné vést kotouč, nebo naopak, kdy je to nesprávné, kdy by bylo lépe přihrát nebo vstřelit branku. Samoúčelná technika totiž není cílem sportovce, i když zvládnutí techniky je předpokladem správného řešení herní situace. 12 Tudíž je třeba perfektně znát, z čeho je popisovaná činnost složena: 1) Vedení puku a. Driblinkem hráč drží hůl oběma rukama a střídavě posouvá puk z jedné strany na druhou. Z hlediska délky tohoto posunu rozlišujeme driblink krátký nebo dlouhý, při kterém se kotouč pohybuje přibližně v šíři ramen. V této souvislosti je rovněž důležitá práce se zápěstím. Ta totiž umožňuje citlivé natáčení čepele, a tím přiklopení kotouče holí. Puk může být veden na jedné či druhé straně těla. Jestliže je veden po straně, která je souhlasná s držením hole, potom hovoříme o forhendu. V opačném případě pak o backhandu. b. Tažení a tlačení kotouče i když se jedná o méně časté způsoby vedení kotouče, je dobré je znát. V takovýchto případech nedochází k střídavému posunu kotouče do stran. Hráč drží hůl jen jednou rukou a podle pozice puku mluvíme buď o tlačení (kotouč je veden před tělem), nebo o tažení (kotouč je za tělem). c. Vedení kotouče od sebe k sobě útočník v takovém případě od sebe a k sobě přibližuje nebo oddaluje kotouč. 13 2) Obcházení soupeře a. Kličkou zatím nejčastější úkon s kotoučem, který hráči provádějí. Při tomto úkonu se sportovec na okamžik postaví na obě nohy, provede klamný pohyb ramenem, trupem a holí na jednu stranu a prudce posune kotouč na stranu druhou. Dalo by se říci, že právě kličky patří k nejobtížnějším technickým prvkům. Od hráčů vyžadují rychlé myšlení a správné provedení, na které nedokáže adekvátně a dostatečně rychle reagovat. b. Obhozením 12 KOSTKA, Vladimír, Jan NOVOTNÝ, Jan PRÁMNÍK, ŘEŠÁTKO, Oto BLAŽEJ a Jiří HERTL. Lední hokej mládeže: Sbírka příruček jednotným osnovám tělesné výchovy mládeže. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, vydavatelství ÚV ČSTV, 1963., s. 54 13 KOSTKA, Vladimír, Luděk BUKAČ a Vladimír ŠAFAŘÍK. Lední hokej: (teorie a didaktika). 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 186 s., s. 60 14

c. Prohozením 14 3) Zpracování a přihrávání kotouče hráč v takovém případě usměrňuje kotouč k některému ze svých spoluhráčů, a to po ledě, bruslí či přihrávkou nad ledem. Abyste si to dokázali představit, tak během jednoho utkání můžete zhlédnout v průměru až 250 přihrávek. K tomuto číslu se dopočítal p. Kostka ve své publikaci z r. 1984. 15 4) Uvolňování hráče bez kotouče útočící hráč se snaží odpoutat od svého soupeře do postavení, které mu umožní převzetí puku, odvrácení pozornosti od spoluhráče či střelbu z přihrávky. K tomuto bodu jsem si dovolil přidat vizuální ukázku dle p. Kostky. Uvolňující se hráč najíždí do volného prostoru šikmo vpřed a ukazuje čepelí své hole, kterou pokládá na led vytočenou kolmo na směr předpokládané přihrávky, kam má být adresován kotouč. Posléze najíždí bokem ke spoluhráči s kotoučem tak, aby současně mohl sledovat činnost přihrávajícího hráče a činnost protihráčů. Bruslí jízdou vpřed, vyjíždí zatáčku, překládá za jízdy vpřed, zastavuje a startuje dopředu nebo jiným směrem, mění rychlost bruslení, zrychluje, zpomaluje jízdu a při přijetí kotouče zrychluje svůj pohyb. 16 5) Střelba jedná se o vyvrcholení útočné akce, při které se hráč snaží švihem, přiklepnutím, doražením, tečováním nebo úderem dopravit puk do soupeřovy brány. 17 Podle Bukače se jedná o energeticky náročnou činnost, kdy z pohybových schopností je nejdůležitější rychlá síla, mrštnost, obratnost a síla v držení hole. 18 Z hlediska technických se zase naopak jedná o dobré periferní vidění, klamání a zrychlení po kličce, stálý kontakt čepele s kotoučem, krytí puku tělem či pozorování hole bránícího hráče. Pavliš, ve své publikaci z roku 2002, doporučuje se zaměřit na vedení kotouče bez odporu soupeře s důrazem na způsob vedení puku a kondiční aspekt, přičemž vysvětluje i druhou oblast, a to 14 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s.54-55 15 KOSTKA, Vladimír. Moderní hokej. Vyd. 2. Praha, 1984, 371 s. Sport (Olympia). 16 KOSTKA, Vladimír, Luděk BUKAČ a Vladimír ŠAFAŘÍK. Lední hokej: (teorie a didaktika). 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 186 s., s. 62, citace 17 Tamtéž 18 BUKAČ, Luděk a Josef DOVALIL. Lední hokej: Trénink herní dokonalosti. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, 245 s. Sport. ISBN 80-703-3024-4. 15

vedení kotoučem s odporem protihráče. 19 Pokud zvládnete uvolňování hráče s kotoučem po technické stránce, je třeba přistoupit k doprovodným akcím, a to: 1) Klamání a fintování eistuje ve třech podobách, které lze využívat samostatně nebo v různých kombinacích tělem, změnou směru a rychlosti bruslení či pohybem hole. a. Klamání tělem Klamání tělem v sobě zahrnuje pohyb hlavy, ramen, paží, horní i dolní části trupu a jeho hlavním cílem je přinutit bránícího hráče udělat pohyb nebo se naklonit do nesprávného směru. b. Klamání změnou směru V daném okamžiku je zapotřebí dobrá bruslařská technika. Lze ji provádět ve dvou podobách překládáním nebo vyjížděním krátkých prudkých oblouků. c. Klamání změnou rychlosti Hráč v takovém to případě mění rychlost pohybu s kotoučem a tím znesnadňuje obránci opačného týmu defenzivní zákrok. d. Klamání a fintování pohybem hole - může být prováděno třemi způsoby, a to naznačením přihrávky, střelby a pohybem hole bez pohybu kotouče. 20 3.3.2. Herní kombinace útočné Nyní se přesouváme k útočným herním kombinacím, které bychom mohli definovat jako spolupráci dvou a více hráčů v útoku nebo obraně při řešení různých herních situací. Útočné herní kombinace jsou podle Periče (2002) založené na principech přihraj a jeď, křížení, zpětné přihrávky a přenechání kotouče a clonění. 21 19 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2002, 328 s. ISBN 80-238-8645-2., s. 78-79 20 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2000, 271 s. ISBN 80-238-5831-9. s. 27-29 21 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 76-77 16

Nejdříve si probereme kombinaci přihraj a jeď, která se používá ve všech pásmech kluziště. V té nejjednodušší formě hokejista přihrává spoluhráči, najede do volného prostoru a dostává přihrávku zpět. 22 Eistuje i možnost, kdy hráč, který přihrává, se místo do volného prostoru uvolňuje směrem ke svému spoluhráči, kterému předtím přihrál. Upozorňuji na to, že tento způsob je náročnější na myšlení. 23 Další kombinace spočívá ve výměně míst neboli v tzv. křížení. Hokejisté si navzájem prostřídají své posty, přičemž dochází k překřížení jejich drah. 24 V takovéto situaci hraje hlavní úlohu hráč bez kotouče, který si najíždí na přihrávku pohybem proti puku. Naopak hráč s kotoučem přihrává a přebírá tím volné místo. 25 Clonění, v některých případech označováno jako blokování, zařazuje Pavliš (2000) do tréninku starších kategorií. Proč? Hráči musí spolu perfektně spolupracovat. Clonění spočívá v tom, že hokejista bez kotouče svým pohybem omezuje činnost bránícího soupeře dovoleným způsobem a tím usnadňuje svému spoluhráči kontrolu nad kotoučem. Nebavíme se o žádném osobním souboji, ale o taktický prvek, který se zaměřuje nejen na clonění soupeře, ale i na clonění jeho hole. 26 V poslední fázi se bavíme o kombinaci založené na principu přenechání kotouče (hráč vědomě přihrává kotouč spoluhráči) a zpětné přihrávky (hráč zanechává kotouč na místě, odjíždí od něj a přijíždějící spoluhráč jej zpracovává). Trenér nejdřív musí naučit mladé hráče tyto dvě situace od sebe rozlišovat. Vše vychází z postavení hráčů za sebou, kdy hráč, který je blíže brance soupeře a je protihráčem obsazován, přihrává vzad volnému spoluhráči. 22 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 76-77 23 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2000, 271 s. ISBN 80-238-5831-9. s. 128 24 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 78 25 BUKAČ, Luděk a Josef DOVALIL. Lední hokej: Trénink herní dokonalosti. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, 245 s. Sport. ISBN 80-703-3024-4. s. 49 26 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2000, 271 s. ISBN 80-238-5831-9. s. 135 17

Hráč, který přihrávku obdrží, může na základě aktuální herní situaci střílet, uvolnit se nebo rozvíjet útok dál. Obě varianty lze spojit s křížením a cloněním. 27 3.3.3. Organizace hry družstva v útoku Organizací hry družstva v útoku se nejvíce zabývá Pavliš (2000). Jeho hlavním tématem jsou cvičení, během kterých musí být schopni se hráči orientovat na hřišti vzhledem k puku a svým spoluhráčům. Pavliš klade důraz na správné najetí, včasnost i přesnost. Do této sekce dále řadíme přesilovou hru, kdy je tým v početní výhodě a tím pádem má větší možnost vstřelit branku, a hru v oslabení, při kterém je třeba bránit, blokovat a chytat kotouč. 28 Organizace hry je rovněž důležitá z prostorového i početního hlediska. Hru lze dělit na celé hřiště, do třetin i do malých prostor s nižším počtem hráčů. 3.4. Požadavky kladené na hráče, jejich dovednosti aneb způsoby zakončení útočných akcí Při hře jsou kladeny poměrně vysoké nároky na individuální výkony hráče. Ten nejenže musí prokázat svou herní dovednost, ale i předvést tvořivost a improvizaci pro daný herní okamžik. Na ukázku jsem si vybral improvizační situaci opakovaného zakončení, kdy hráč vyjíždí z rohu, přijímá přihrávku od spoluhráče, míří za branku, kde řeší svou akci zakončením zpoza branky. 27 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 82 28 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2000, 271 s. ISBN 80-238-5831-9. s. 152 18

Posléze reaguje hráč na druhý přihraný kotouč a snaží se skórovat opakovanou střelbou (Cvičení č. 1). (Cvičení č. 1: Improvizace) 3.4.1. Kličkování Ke stěžejním dovednostem hokejisty patří kontrola kotouče kličkování, přihrávání a střelba. Kličkování je prakticky vůbec nejnáročnější dovednost, která podléhá požadavkům naučené automatizace. 29 Ve druhém cvičení, které jsem si vymyslel, obránce reaguje na pokyn trenéra a naskakuje do hry. Přijímá přihrávku od prvního útočníka a z přechodu z jízdy vzad do jízdy vpřed přihrává druhému forvardovi. Ten přihrávkou pod tlakem vybízí prvního útočníka ke střele na soupeřovu branku, zatímco si druhý útočící hráč najíždí do prostoru, kde přijímá přihrávku od třetího ofenzivního spoluhráče. Obránce, který celou situaci rozehrál, se snaží útočníka dostat pod tlak tak, aby musel hráč reagovat kličkou (Cvičení č. 2). 29 VOZÁK, Jiří. Analýza vstřelených branek z pohledu zakončení útočných akcí družstev ELH v sezóně 2007-2008. Liberec. Závěrečná práce. Univerzita Karlova v Praze - Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí práce PhDr. Zdeněk Pavliš., s. 38 19 (Cvičení č. 2: Kličkování)

3.4.2. Vedení kotouče podél hrazení Vedení puku podél hrazení je pro hráče poměrně složitý. Hokejista je omezen nejenom prostorem, ale dostává se i pod tlak bránícího soupeře. V našem případě útočník startuje na pokyn trenéra podél mantinelu s kotoučem, zatímco obránce se snaží v jízdě vzad vytěsňovat jeho prostor. Na písknutí útočící hráč reaguje ve stísněném prostoru a snaží se celou akci zakončit změnou směru, kličkou, střelou či odhodem od hrazení na bránu (Cvičení č. 3). (Cvičení č. 3: Vedení kotouče podél hrazení) 3.4.3. Krytí kotouče tělem Úkolem hokejisty je za každé situace kontrolovat kotouč. Stane-li se, že se útočící hráč dostane pod tlak protihráče, měl by se útočník snažit puk krýt tělem, především okolo hrazení. V tomto případě startuje útočící hráč na pokyn trenéra, přijímá přihrávku od spoluhráče a nastřeluje kotouč do rohu kluziště. Druhý ofenzivní hokejista reaguje na nastřelený puk a bruslí podél hrazení. Útočník, který kotouč nastřeloval, se snaží hráče, jenž právě kontroluje puk, dostat pod tlak. 20

Cílem hokejisty držícího puk je prosadit se do zakončení, a to buď zpomalením hry, změnou směru nebo klamáním (Cvičení č. 4). (Cvičení č. 4: Krytí kotouče tělem) 3.4.4. Přihrávání Přihrávka je činnost, při které hráč usměrňuje co nejpřesněji puk některému ze svých spoluhráčů tak, aby jej mohl hráč ze stejného týmu zpracovat. 30 Hokejista na obrázku startuje s kotoučem, přihrává spoluhráči a najíždí si do prostoru. Poté dostává přihrávku z rohu, v co nejkratším intervalu zakončuje a míří zpět do rohu, odkud přihrávku přijal (Cvičení č. 5). (Cvičení č. 5: Přihrávání) 30 Zdeněk Pavliš... [et]. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 1998. ISBN 80-238-2194-6, s. 64 21

3.4.5. Přenechání kotouče Přenechání kotouče je zaměřeno na principu kombinace výměně míst. Rozhodující úlohu v takovémto případě sehrává hokejista, který je v držení puku. Na jeho pohyb reaguje hráč bez kotouče. Hráči startují proti sobě, kdy na ose hřiště dochází k přenechání kotouče. Hokejisté pokračují do středního pásma, kde si puk přihrávkou opět vymění. Po výměně následuje přenechání kotouče za překážkou a hráči míří zase zpět na branku a zakončují situaci ve schématu 2 0 (Cvičení č. 6). (Cvičení č. 6: Přenechání kotouče) 3.4.6. Vyjetí z rohu V takovémto případě hráč startuje z vrcholu kruhu proti hokejistovi, který stojí u hrazení. Následně dochází k výměně kotouče a vyjetí z rohu hráče, který buď zakončuje samostatnou akcí, nebo přihrává spoluhráči, který střílí na bránu (Cvičení č. 7). (Cvičení č. 7: Vyjetí z rohu) 22

3.4.7. Vyjetí zpoza branky V této situaci vyjíždí útočník z rohu podél hrazení za brankou, přijímá nahrávku z druhé strany od spoluhráče a snaží se prosadit zpoza branky vyjetím, změnou směru či klamným pohybem (Cvičení č. 8). (Cvičení č. 8: Vyjetí zpoza branky) 3.4.8. Rotace dvou hráčů za sebou Hráč nahazuje kotouč do rohu a s malým časovým odstupem pro něj zpětně míří. Za ním se rozjíždí druhý hokejista. První útočící hráč sbírá puk, míří podél hrazení a okamžitě jej posílá zpátky o mantinel. Posléze si hokejista najede do volného prostoru, spoluhráč přebírá kotouč a otáčí hru směrem na branku. Celou situaci řeší střelou nebo přihrávkou (Cvičení č. 9). (Cvičení č. 9: Rotace hráčů za sebou) 23

3.4.9. Rotace dvou hráčů proti sobě Při rotaci dvou hráčů proti sobě dostává obránce přihrávku na modré čáře a zakončuje střelou na branku. Po střele následně vyjíždí z rohu dvojice útočníků proti sobě, kteří si buď přenechají kotouč, nebo si naznačením puk ponechají. Defenzivní hráč, který vystřelil, se naopak snaží pasivně bránit oba hráče útočící (Cvičení č. 10). (Cvičení č. 10: Rotace dvou hráčů proti sobě) 3.4.10. Rotace tří hráčů proti sobě V našem příkladě stojí tři útočníci v útočeném pásmu na kruhu. Trenér jednomu z nich přihrává kotouč a ofenzivní hokejisté se snaží ve trojici reagovat na puk. Právě rotací proti sobě se snaží všichni útočníci co nejrychleji prosadit do zakončení (Cvičení č. 11). (Cvičení č. 11: Rotace tří hráčů proti sobě). 24

3.4.11. Rotace s obráncem Při cvičení rotace s obráncem se zapojí do hry celá pětice. Útočící hráči si vymění kotouč s obránci ve středním pásmu. Následně dochází k zakončení s tím, že defenzivní hokejista ještě dostává přihrávku od trenéra a po výměně puku obránců mezi sebou střílí na bránu, kde již cloní 3 útočící hráči. Poté pravý útočník sbírá kotouč z rohu, kde dochází k přenechání puku mezi forvardem a obráncem (Cvičení č. 12). (Cvičení č. 12: Rotace s obráncem) 3.5. Druhy střel při zakončení Střelba je v každém utkání nepostradatelná a její efektivita je ovlivněna hned několika faktory. K nim bezesporu patří fyzická vyspělost a silové schopnosti hráče, rychlost, správně využitý čas při střelbě i přesnost střelby. 31 3.5.1. Střelba po ruce švihem Střelbu po ruce švihem lze pokládat za základní. Hráč v takovémto případě stojí bokem do směru střelby, pevně svírá hůl a kotouč přiklápí čepelí k ledu. Následně prudkým páčivým pohybem zrychluje puk. V úrovni přední nohy 31 PERIČ, Tomáš. Zdeněk Pavliš... [et]. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 1998. ISBN 80-238-2194-6.Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 60-61 25

dochází k odklopování čepele od kotouče a ke zvedání hole z ledu. Společně s holí je zvedán i puk. 32 3.5.2. Střelba po ruce přiklepnutým švihem a krátkým přiklepnutím Při této střele je technika obdobná jako u střelby po ruce švihem. K pohybu kotouče dochází na úrovni nohou k oddálení hole od kotouče a posléze k udeření puku a tím k prudšímu vystřelení. Váhu těla přenáší hokejista na souhlasnou nohu (u levého držení na levou). Druhá noha provádí švihem dozadu koordinační pohyb. Prakticky stejným způsobem provádí hráč střelbu krátkým přiklepnutím. Ta je především využívána v prostoru před brankou soupeře. Hráč při ní vystřeluje pouze pohybem zápěstí. 33 3.5.3. Střelba golfovým úderem Střelba golfovým úderem je považována za nejprudší vystřelení vůbec. Kotouč se tak může pohybovat rychlostí okolo 190 km/h. Nicméně střelba golfovým úderem je považována za méně přesnou, na kterou je potřeba dlouhá příprava. 34 Při této střelbě je potřeba pevně držet hůl spodní rukou, a to v širším úchopu. V okamžiku úderu by měl být puk na úrovni osy těla asi 0,5 metru před hráčem. Při nápřahu holí dochází k oddálení hole vzad a vzhůru. Pak dochází k zpětnému pohybu hole ke kotouči, do kterého čepel udeří. Je nutné dbát na dotažení pohybu hole ve směru střelby. 35 Při palbě přenáší hráč váhu 32 KOSTKA, Vladimír a Pavel WOHL. Tréninky mladých hokejistů. Praha: Olympia, 1979. Sportovní abeceda, 1927. publikace., s. 132 33 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 62-63 34 Tamtéž 35 VOZÁK, Jiří. Analýza vstřelených branek z pohledu zakončení útočných akcí družstev ELH v sezóně 2007-2008. Liberec. Závěrečná práce. Univerzita Karlova v Praze - Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí práce PhDr. Zdeněk Pavliš., s. 34 26

těla na nesouhlasnou nohu (u leváka na pravou nohu). Souhlasná noha provádí švih vzad. 36 3.5.4. Střela přes ruku (backhand) Střelba přes ruku švihem se řadí k obtížnějším způsobům střelby, a tak je třeba nácvikům této techniky věnovat větší pozornost již od nejmladších věkových kategorií. 37 Při této střele stojí hráč souhlasným bokem ke směru střelby, puk je při tom na úrovni zadní nohy. Hůl musí být v pevném sevření a kotouč u patky čepele. Puk je vystřelen prudkým pohybem spodní ruky a trupu, zatímco výšku střely určuje odklon čepele od kotouče a zvednutí hole z ledu. Váha těla hokejisty je na souhlasné noze. 3.5.5. Střelba z první (z voleje) Střelby z první neboli z voleje či rovněž bez přípravy - jedná se o rychlé zakončení střelby (dorážka, odražený kotouč, přihrávka ), a to bez jakékoliv přípravy. Hráč vyvíjí na kotouč maimální sílu. 3.5.6. Dorážení a tečování Dorážka i tečování zhodnocují střelbu a obojí je výsledkem herního myšlení. V utkání často dochází k situacím, kdy soupeřův brankář sice vykryje střelu, ale kotouč vyráží před bránu. V takovém případě je důležité, aby spoluhráč hokejisty, jehož střela byla vytěsněna, stál poblíž brány a dorážel odražený puk. 38 Cílem tečování je změna směru kotouče. To se provádí sklepnutím kotouče nebo naklopením či nastavením čepele. 36 PERIČ, Tomáš. Lední hokej: trénink budoucích hvězd. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0472-2., s. 62-63 37 MOREV, Jiří. Rozbor střelby ledního hokeje v juniorské kategorii. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Mgr. Jiří Nykodým, Ph. D. 38 KOSTKA, Vladimír. Útok v ledním hokeji. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1963., s. 83 27

3.5.7. Samostatný nájezd Samostatný nájezd je silně spjat s fintováním a klamáním. Snahou hráče, který provádí nájezd, je donutit brankáře k prvnímu pohybu nebo jej překvapit předem nepředvídatelnou střelou. 3.6. Zakončení rovnovážných a nerovnovážných situací V následujících řádcích si vysvětlíme základní herní situace, a to jak rovnovážné, tak i ty nerovnovážné. 3.6.1. Zakončení v herní situaci 1 1 Individuální akce v situaci 1 1 patří společně s přímou přihrávkou do protiútoku k základním rysům kolektivního pojetí hry. Překonat soupeře v útočném nebo obranném osobním souboji vytváří jistotu družstva při kontrole kotouče a umožňuje hráčům bez kotouče se zapojit do útočné akce bez obav, že spoluhráč ztratí puk. Každá herní situace 1 1 má svá specifická řešení, která si ukážeme. Řešení herních situací 1 1 je ovlivňováno ať už v utkání či tréninku třemi následujícími faktory prostorem, ve kterém situace vznikla, individuálními technickými a taktickými schopnostmi bránícího a útočícího hráče. 39 (Cvičení č. 13: Zakončení v herní situaci 1 1) 39 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2000, 271 s. ISBN 80-238-5831-9. s. 38 28

V herní situaci 1 1 se jedná o součinnost mezi útočníkem a obráncem. Forvard na signál trenéra nabírá rychlost v obraném pásmu, dostává přihrávku od spoluhráče a defenzivní hráč si najíždí na útočníka, který přijímá kotouč. Ofenzivní hráč má za úkol se prosadit a bránící hokejista po obranném zákroku získat puk a vyvézt jej ze třetiny (Cvičení č. 13). V následujícím příkladu se bavíme o herní činnosti jednotlivce na malém prostoru v přímém souboji o kotouč. Trenér nahazuje puk do rohu kluziště. Dochází k situaci, kdy hráč v držení kotouče se snaží prosadit a hokejista, který není v držení puku, naopak brání (Cvičení č. 14). (Cvičení č. 14: Zakončení v herní situaci 1 1/II.) 3.6.2. Zakončení v herní situaci 2 1 Při herní situaci 2 1 překonává hráč odpor soupeře pomocí spolupráce a součinnosti útočících hráčů. Podle Pavliše (2000) se tato situace objevuje ve všech fázích hry a prostorách hřiště. Ve většině případů je řešena s využitím různých útočných kombinací. 40 40 PAVLIŠ, Zdeněk. Příručka pro trenéry ledního hokeje. 1. vyd. Praha: Český svaz ledního hokeje, 2000, 271 s. ISBN 80-238-5831-9. s. 146 29

(Cvičení č. 15: Zakončení v herní situaci 2 1) Útočníci startují proti sobě a řeší situaci 2 1, kdy obránce brání jak z levé, tak poté z pravé strany. Cvičení je situováno na malém prostoru (Cvičení č. 15). 3.6.3. Zakončení v herní situaci 2 2 Herní situace 2 2 je tzv. rovnovážná. Cvičení je situováno na hru v malém prostoru s co nejčastější střelou z každé pozice (Cvičení č. 16). (Cvičení č. 16: Zakončení v herní situaci 2 2) V druhém případě útočící hráč přihrává na modrou čáru obránci a ten po ní odbrusluje na osu hřiště. Útočník míří směrem na branku a snaží se tečovat střelu beka, a to jak z levé, tak z pravé strany. Posléze dochází k souboji před bránou. 30

Do volného prostoru si najedou ofenzivní hráči, kterým trenér přihraje puk a obránci se naopak snaží herně rozebrat dvojici útočníků (Cvičení č. 17). (Cvičení č. 17: Zakončení v herní situaci 2 2/II) 3.6.4. Zakončení v herní situaci 3 1 Zakončení v herní situaci 3 1 je kombinace, při které dochází ke spolupráci dvou a více hráčů. Na pokyn trenéra oba bránící hráči střílí, potom dochází ke kombinaci celého útoku. A to buď rozehrávkou defenzivního hokejisty na opěrný bod, nebo na střed. Obránce, jenž rozehrával kotouč, dobruslí celou akci k modré čáře (Cvičení č. 18). (Cvičení č. 18: Zakončení v herní situaci 3 1) 31

3.6.5. Zakončení v herní situaci 3 2 V tomto případě si opět uvedeme pouze příklady. Útočník a obránce se postaví do předem dané formace. Trenér nahodí kotouč podél hrazení, u kterého se snaží forvardi prosadit a beci naopak získat kotouč nebo jej vyhodit z pásma (Cvičení č. 19). (Cvičení č. 19: Zakončení v herní situaci 3 2) Útočící hráči jsou připraveni na červené čáře, obránci pak na modré. Na znamení trenéra, centr rozehrává kotouč doleva, doprava nebo samostatně proniká k bráně (Cvičení č. 20). (Cvičení č. 20: Zakončení v herní situaci 3 2/II) 32

3.6.6. Zakončení v herní situaci 3 3 Hra 3 3 na určeném prostoru, kdy se snaží útočící hráči kombinací vstřelit branku a bránící hráči získat kotouč (Cvičení č. 21). (Cvičení č. 21: Zakončení v herní situaci 3 3) 3.6.7. Útočná nátlaková hra Nátlaková hra se odehrává v útočném pásmu v módu 5 5. Hlavním úkolem hokejistů je zakončit ofenzivní akci střelbou přímo po vniknutí do pásma. Herní situace se na soupeřově straně opakují, proto je nutné je neustále nacvičovat. Jedná se o útok z rohu hřiště (individuálně, cloněním, rotací), útok z prostoru branky či středem od bočního hrazení nebo přihrávku na obránce. 41 Do pásma se postaví pět útočících a pět bránících hráčů. Ti musí reagovat na přihrávku trenéra, která směřuje směrem k forvardům. Útočníci mají za úkol se prosadit a obránci odebrat kotouč a odehrát jej ze třetiny. 41 DUBOVOV, Jiří. Systematika ledního hokeje: analýza videozáznamů vybraných tréninkových jednotek. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Marcela Janíková, Ph. D., s. 44 33

Celá situace se opakuje po dobu třiceti vteřin. Cvičení probíhá zrcadlově na každé straně (Cvičení č. 22). (Cvičení č. 22: Útočná nátlaková hra) 34

4. Praktická část 4.1. Charakteristika sledovaných souborů Během jednotlivých utkání na Zimních olympijských hrách v Soči jsem pozoroval všechny hokejové celky. Nejdříve tedy, než se budeme věnovat samotné analýze vstřelených gólů z hlediska dopadu kotouče do brány či postavení hráčů na ledě, si nejdříve dovolím zhodnotit mužstva, z jejichž výkonů jsem čerpal údaje pro svou závěrečnou práci. Soupisku jednotlivých týmů pak naleznete v přílohách. 4.1.1. Kanada Kvalitní a vyvážené mužstvo Kanady (Příloha č. 1), vedené čtyřmi nejlepšími trenéry NHL (National Hockey League) v čele s Michaelem Babcockem, Jr. (Juniorem) na střídačce, přicestovalo do Soči s řadou hokejových osobností. Tým se prezentoval klasickým způsobem typickým pro kanadský hokej rychlost, přímočarost, agresivita, tlak do brány, výborné řešení situace v osobních soubojích. Klíčem k jejich úspěchu byla jednoznačně výtečná obranná hra, vždyť v šesti zápasech inkasovali pouze tři góly. Defenzivní hráči vydatně pomáhali i v ofenzivním pásmu. Důkazem toho je, že z celkových 17 branek jich zajistili hned sedm. Podělili se o ně Drew Doughty a Shea Weber. Spolehlivý výkon jistil zkušený brankář Carey Price. Nakonec tento mladý perspektivní tým obhájil zaslouženě olympijské zlato z Vancouveru 2010. 4.1.2. Švédsko Silný a nadějný tým Švédska (Příloha č. 2) spoléhající se na skvělého obránce Erika Karlssona, legendu Daniela Alfredssona či na jednoho z nejlepších gólmanů vůbec Henrika Lundquista, došel až do finále s velmi 35

dobře určenou taktickou hrou a systémem pod vedením kouče Pära Martse. V klíčovém utkání však Švédsku možná chyběla k úspěchu absence Henrika Sedina z důvodu zranění před olympijskými hrami či dvou vynikajících centrů Henrika Zetterberga a Nicklase Backströma. Toto mužstvo bylo jediné, které v základní skupině neztratilo ani bod, nicméně v boji s Kanadou o první místo jim tento fakt nebyl moc platný. Švédsko se na turnaji, kde obsadili druhou příčku, prezentovalo velmi útočným hokejem. Osobně si myslím, že tento tým má toho dost před sebou. 4.1.3. Finsko Finské mužstvo (Příloha č. 3) - kvalitní tým vedený veteránem a legendou finského hokeje Teemu Selänne předvedl skvělý výkon a po zásluze získal bronzové medaile. Mužstvo se mohlo spolehnout na perfektně fungující systém hry a dobře si počínalo i v přesilovkách. Vše zezadu jistila brankářská opora Tukka Rask. 4.1.4. USA USA (Příloha č. 4) - mužstvo s nejnižším věkovým průměrem a jeden z favoritů na zlatou medaili nakonec skončilo překvapivě až na čtvrtém místě. Tým se prezentoval dle mého názoru nejlepší hrou, vynikal v bruslení, hrál rychlý a kombinační hokej a obránci dobře podporovali své útočníky. Jak bude níže patrné, v některých utkáních byla převaha USA obrovská. Bohužel jim nevyšlo semifinále ani souboj o třetí místo. Možná to bylo z toho důvodu, že jim došla síla na hru celoplošný agresivní hokej, kterou po celou dobu turnaje, na tak velkém hřišti jako bylo v Soči, prezentovali. Každopádně mají tito hráči v sobě obrovskou sílu a potenciál do let budoucích. 36

4.1.5. Rusko Domácí ruský výběr (Příloha č. 5) s hvězdami jako je Aleander Ovečkin, Jevgenij Malkin či Pavel Datsyuk si před turnajem v Soči nepřipouštěl nic jiného než finále a zisk olympijského zlata nejenom pro svou zemi, ale i pro svého prezidenta Vladimíra Putina. Od začátku bylo znát, že tým je pod tlakem fanoušků. Mužstvo nebylo zcela v dobré formě, výkony byly kostrbaté. Rusko navíc narazilo na precizní tým Finska, který svou trpělivou hrou dokázal vymazat hvězdy ruského hokeje a jejich cestu za kýženou zlatou medailí ukončil. Rusko předvádělo během turnaje útočnou hru, avšak v klíčových momentech se nijak neprosadilo. I brankář Semjon Varlamov si dokázal vybrat slabší chvilku, když ve čtvrtfinále pustil dva góly a byl vystřídán. Jednoznačnou slabinou týmu byla obrana, která působila příliš statickým dojmem. 4.1.6. Švýcarsko Mužstvo Švýcarska (Příloha č. 6) pod vedením Seana Simpsona vsadilo na přesnou defenzívu a čekalo na chyby svých soupeřů. Jejich cesta i přes ucházející výsledky v základní skupině skončila v osmifinále, kde Švýcaři nestačili na zlepšující se zápas od zápasu lotyšský tým. 4.1.7. Česká republika Reprezentace České republiky (Příloha č. 7) postavena okolo našich nejlepších hráčů Jaromíra Jágra, Marka Židlického, Tomáše Plekance či Davida Krejčího ukončila své působení na olympijském turnaji ve čtvrtfinále. Tým kouče Aloise Hadamczika nestačil na dosud největšího favorita - mužstvo USA. Přestože česká reprezentace ukázala v zápase srdce, bojovnost i odhodlání, dva slepené góly v naší brance a inkasovaná střela těsně na konci první třetiny tým Ameriky uklidnily a ti si již závěr souboje pohlídali. Český výběr v některých pasážích hry na olympiádě nehrál špatně, ale na postup mezi čtyři nejlepší celky to bohužel nestačilo. 37

4.1.8. Lotyšsko Tým Lotyšska (Příloha č. 8) veden asistentem trenéra amerického mužstva Buffalo Sabres Tedem Nolanem a hrající legendou kapitánem Sandisem Ozolinšem se zařadil překvapivě mezi osm celků, které prošly do čtvrtfinále, a to přes tým Švýcarska. Zvláště ve čtvrtfinále Lotyšsko potrápilo pozdějšího vítěze Kanadu. Mužstvo předvedlo klasický ruský hokej. Zároveň se projevily i velké zkušenosti trenéra, který svým svěřencům naordinoval kvalitní systém hry. 4.1.9. Slovensko Slovensko (Příloha č. 9) vedené Vladimírem Vůjtkem starším nebude na turnaj vzpomínat v nejlepším. Trenér musel řešit před olympijskými hrami spoustu omluvenek z důvodu zranění, a to se podepsalo na herní kvalitě, která se od mužstva očekávala. Tým okolo kapitána Zdena Cháry prohrál veškerá utkání, jediný souboj s domácími Rusy dokázalo toto mužstvo dovést až do samostatných nájezdů, které nakonec prohrálo. V osmifinále bylo Slovensko vyřazeno Českou republikou. 4.1.10. Slovinsko Mužstvo Slovinska (Příloha č. 10) na olympiádě nečekaně oslnilo, když během všech utkání hrálo s obrovským nasazením, předvádělo velmi dobrý bruslařský a technický hokej a potrápilo mnoho favoritů. Mezi největší hvězdy patřil Anze Kopitar z týmu Los Angeles Kings. Do čtvrtfinále se slovinský celek probojoval především díky tomu, že hráči hrají dlouhodobě pospolu. Přestože ve vyřazovacích soubojích nestačili na Švédy, i tak odjeli slovinští hráči s historickým úspěchem domů. 38

4.1.11. Norsko Tým Norska (Příloha č. 11) předváděl na hrách klasický severský hokej a svým soupeřům rozhodně nedal svou kůži lacino. Vynikající výkony podával brankář Lars Haugen, avšak ani to nestačilo a cesta Norů skončila v osmifinále. 4.1.12. Rakousko Již kvalifikace mezi dvanáct nejlepších týmů na olympijské hry znamenala pro rakouský tým (Příloha č. 12) opravdový úspěch. Mužstvo okolo hvězd z NHL Thomase Vanka a Michaela Grabnera bohužel v takto silné konkurenci neobstálo. 4.2. Grafické zobrazení jednotlivých utkání v Soči V této části nejdříve převedu jednotlivé zápasy všech sledovaných celků do grafické podoby (Obrázek č. 1) a do předem připravených tabulek ze zápasu zanesu údaje z pozorování. Aby bylo vše jasné, vytvořil jsem značky pro zakončení (Tabulka č. 1). Tabulka 1: Tabulka zkratek pro jednotlivé typy střel Střela Značka Střela švihem ŠV Golfový úder GÚ Krátký příklep KP Bekhend BK Tečovaná střela TČ Doražení kotouče DR Střela z první SP Samostatný nájezd (blafák) SN Obrázek 1: Mustr hřiště hledisko střeleckých postů, brána hledisko vstřelených gólů 39

4.2.1. Utkání ze dne 12. 2. 2014 Tabulka 2: Celkový statistický přehled zápasu Lotyšsko vs. Švýcarsko Týmy Lotyšsko Švýcarsko Střely na branku 21 39 Vstřelené branky 0 1 Hráč X #82 Moser Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště X 1. gól - DR/1 Obrázek 2: Lotyšsko vs. Švýcarsko - švýcarské góly v lotyšské bráně Obrázek 3: Lotyšsko vs. Švýcarsko - lotyšské góly ve švýcarské bráně 40

Tabulka 3: Celkový statistický přehled zápasu Česká republika vs. Švédsko Týmy Česká republika Švédsko Střely na branku 29 25 Vstřelené branky 2 4 #2 Židlický #65 Karlssson #68 Jágr #14 Berglund Hráč #40Zettemberg #65 Karlsson #82 Moser Způsob zakončení a 1. gól - GÚ/3 1. gól - GÚ/3 pozice skórujícího 2. gól - BK/3 2. gól - GÚ/4 hráče dle struktury 3. gól - ŠV/2 hřiště 4. gól - GÚ/2 Obrázek 4: Česká republika vs. Švédsko - české góly ve švédské bráně Obrázek 5: Česká republika vs. Švédsko - švédské góly v české bráně 41

4.2.2. Utkání ze dne 13. 2. 2014 Tabulka 4: Celkový statistický přehled zápasu Finsko vs. Kanada Týmy Finsko Rakousko Střely na branku 52 20 Vstřelené branky 8 4 #64 Granlund #40 Grabner #18 Lepistö #27 Hundertpfund #3 Määttä #40 Grabner Hráč #26 Immonen #40 Grabner #36 Jokinen #27 Kontiola #26 Immonen Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště #64 Granlund 1. gól - ŠV/1 1. gól - SP/3 2. gól - SP/2 2. gól - TČ/1 3. gól - GÚ/2 3. gól - TČ/1 4. gól - DR/1 4. gól - ŠV/2 5. gól - DR/1 6. gól - DR/1 7. gól - SP/1 8. gól - ŠV/2 Obrázek 6: Finsko vs. Rakousko - rakouské góly ve finské bráně Obrázek 7: Finsko vs. Rakousko - finské góly v rakouské bráně 42

Tabulka 5: Celkový statistický přehled zápasu Rusko vs. Slovinsko Týmy Rusko Slovinsko Střely na branku 35 14 Vstřelené branky 5 2 #8 Ovečkin #8 Jeglič #11 Malkin #8 Jeglič Hráč #71 Kovalčuk #43 Ničuškin Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště #77 Bělov 1. gól - ŠV/4 1. gól - ŠV/2 2. gól - ŠV/1 2. gól - SN/1 3. gól - KP/2 4. gól - KP/1 5.gól - GÚ/2 Obrázek 8: Rusko vs. Slovinsko - ruské góly ve slovinské bráně Obrázek 9: Rusko vs. Slovinsko - slovinské góly v ruské bráně 43

Tabulka 6: Celkový statistický přehled zápasu Kanada vs. Norsko Týmy Kanada Norsko Střely na branku 38 20 Vstřelené branky 3 1 #6 Weber #41 Thoresen Hráč #22 Benn Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště #8 Doughty 1. gól - GÚ/4 1. gól - TČ/1 2. gól - KP/1 3. gól - BK/1 Obrázek 10: Kanada vs. Norsko - kanadské góly v norské bráně Obrázek 11: Kanada vs. Norsko - norské góly v kanadské bráně 44

Tabulka 7: Celkový statistický přehled zápasu Slovensko vs. USA Týmy Slovensko USA Střely na branku 23 33 Vstřelené branky 1 7 #90 Tatár #4 Carlson #88 Kesler #26 Stastny Hráč #42 Backes #26 Stastny #81 Kessel #23 Brown 1. gól - ŠV/2 1. gól - GÚ/2 Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště 2. gól - GÚ/3 3. gól - DR/1 4. gól - DR/1 5. gól - DR/1 6. gól - SP/1 7. gól - ŠV/1 Obrázek 12: Slovensko vs. USA - slovenské góly v americké bráně Obrázek 13: Slovensko vs. USA - americké góly ve slovenské bráně 45

4.2.3. Utkání ze dne 14. 2. 2014 Tabulka 8: Celkový statistický přehled zápasu Česká republika vs. Lotyšsko Týmy Česká republika Lotyšsko Střely na branku 39 20 Vstřelené branky 4 2 #91 Erat #5 Sprukts Hráč #68 Jágr #12 Vasiljevs #89 Voráček Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště #2 Židlický 1. gól - ŠV/2 1. gól - DR/1 2. gól - ŠV/2 2. gól - ŠV/1 3. gól - TČ/1 4. gól - DR/1 Obrázek 14: Česká republika vs. Lotyšsko - české góly v lotyšské bráně Obrázek 15: Česká republika vs. Lotyšsko - lotyšské góly v české bráně 46

Tabulka 9: Celkový statistický přehled zápasu Švédsko vs. Švýcarsko Týmy Švédsko Švýcarsko Střely na branku 31 26 Vstřelené branky 1 0 Hráč #11 Alfredsson Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště 1. gól - DR/1 Obrázek 16: Švédsko vs. Švýcarsko - švédské góly ve švýcarské bráně Obrázek 17: Švédsko vs. Švýcarsko - švýcarské góly ve švédské bráně 47

Tabulka 10: Celkový statistický přehled zápasu Kanada vs. Rakousko Týmy Kanada Rakousko Střely na branku 46 23 Vstřelené branky 6 0 #8 Daughty #6 Weber Hráč #77 Carter #77 Carter #77 Carter Způsob zakončení a pozice skórujícího hráče dle struktury hřiště #15 Getzlaf 1. gól - ŠV/2 2. gól - GÚ/2 3. gól - DR/1 4. gól - DR/1 5. gól - DR/1 6. gól - BK/2 Obrázek 18: Kanada vs. Rakousko - kanadské góly v rakouské bráně Obrázek 19: Kanada vs. Rakousko - rakouské góly v kanadské bráně 48

Tabulka 11: Celkový statistický přehled zápasu Norsko vs. Finsko Týmy Norsko Finsko Střely na branku 21 39 Vstřelené branky 1 6 #19 Skroder #8 Selänne #28 Korpikovski #21 Lehterä Hráč #28 Korpikovski #12 Jokinen #3 Määtta 1. gól - SP/2 1. gól - ŠV/1 Způsob zakončení a 2. gól - DR/1 pozice skórujícího 3. gól - ŠV/2 hráče dle struktury 4. gól - TČ/1 hřiště 5. gól - SP/1 6. gól - DR/1 Obrázek 20: Norsko vs. Finsko - norské góly ve finské bráně Obrázek 21: Norsko vs. Finsko - finské góly v norské bráně 49