Renata Kocianová, Miroslava Dvořáková (eds.) Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013
Vychází v rámci projektu Visegrad Fund Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries Editoři PhDr. Renata Kocianová, Ph.D. PhDr. Miroslava Dvořáková, Ph.D. Recenzenti Doc. PaedDr. Mária Pisoňová, PhD. Doc. PaedDr. Ludvík Eger, CSc. Za obsah, způsob bibliografické citace a jazykovou správnost odpovídají autoři. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-469-1
Obsah Předmluva... 5 Dlouhověkost, aktivní stárnutí a uplatnění na trhu práce: perspektivy, podmínky a příležitosti Iva Holmerová, Petr Wija (CZ)... 7 Systémové charakteristiky edukácie seniorov v Slovenskej republike Miroslav Krystoň (SK)... 16 Historie a současný stav univerzit třetího věku v České republice Petr Vavřín (CZ)... 28 Employees position on the labour market and their oppurtunities for education and training in Hungary Zsuzsaana Marosné Kuna, Csilla Czeglédi (HU)... 31 Work ability index nástroj měření pracovní schopnosti Ilona Štorová (CZ)... 44 Podpora profesních kompetencí odborníků vzdělávajících seniory v pobytových zařízeních Vladimír Šik (CZ)... 50 Kognitivní rehabilitace a další formy podpory v kontextu časné fáze syndromu demence u seniorů Eva Jarolímová, Iva Holmerová (CZ)... 60 Podpora seniorů v seberozvíjení a vztazích v Domově sociální péče Hagibor Elena Jaroševská, Radek Roule (CZ)... 66 Metody aktivizace seniorů v Domově sociální péče Hagibor Alena Siegelová (CZ)... 71 Edukace seniorů v rámci ergoterapie v Domově sociální péče Hagibor Svatava Bartošková, Tereza Medková (CZ)... 75 The specification of senior education in the area of new information-communication technologies on the example of University of third age (Uniersytet trzeciego wieku UTW) of Oświęcim Łukasz Tomczyk (PL)... 79
Constructing one s own biography in the light of self-education and autocreation of seniors Arkadiusz Wąsiński (PL)... 89 Senior person in view of existential concerns Artur Fabiś (PL)... 96 Summary... 107
Předmluva Sborník Vzdělávání a rozvoj seniorů vznikl zejména z příspěvků z konference, která byla uspořádána pod záštitou Katedry andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dne 11. dubna 2013 v rámci projektu Visegrad Fund Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries. Projekt se zaměřuje na komparaci národních výzkumů zemí V4 ve čtyřech tematických oblastech. První jsou širší společenské kontexty vzdělávání seniorů politické, legislativní, ekonomické, sociální a kulturní. Druhou tematickou oblastí je vztah seniorů a pracovního života, pozornost je zaměřena na trh práce, diskriminaci a rovné zacházení, age management a rovněž na vzdělávání a rozvoj seniorů v organizacích. Třetím tématem projektu je systém vzdělávání seniorů. V jeho rámci se projekt zabývá institucionalizací, pozornost věnuje poskytovatelům vzdělávání seniorů a obsahovému zaměření jejich vzdělávání. Metody vzdělávání seniorů tradiční metody a současné trendy a výhledy postihuje čtvrtá tematická oblast projektu. Konference se účastnili nejenom kolegové z partnerských pracovišť tohoto projektu ze zemí Visegradské čtyřky, ale i další významní odborníci zabývající se problematikou vzdělávání a rozvoje seniorů zejména z České republiky. Příspěvky zde uveřejněné představují pouze část vystoupení přítomných, jsou však doplněny o další texty vážící se k danému tématu. Téma vzdělávání a rozvoje seniorů je velmi aktuální a také velmi komplexní, nebylo a není tedy možné postihnout problematiku v celé její šíři tak, jak by jistě zasloužila. Ostatně to nemůže být ambicí žádného sborníku podobného typu. Nabízíme tedy pohled ze tří různých, nikoliv však jediných možných, úhlů pohledu. První část publikace je věnována problematice sénia jako věku, v němž člověk je či může být stále velmi aktivní ve všech oblastech svého života, včetně života pracovního, k čemuž může přispět mimo jiné i jeho edukace v rámci různých organizací a institucí. Touto problematikou, konkrétně problematikou dlouhověkosti, aktivního stárnutí a uplatnění na trhu práce, systémovými charakteristikami edukace seniorů na Slovensku, historií a současným stavem univerzit třetího věku v České republice, pozicí zaměstnanců na pracovním trhu a jejich příležitostmi ke vzdělávání v Maďarsku a nástrojem měření pracovních schopnosti, se zabývá prvních pět příspěvků tohoto sborníku. Druhá část sborníku se zabývá problematikou pobytových zařízení určených pro seniory a možnostmi jejich aktivního působení a seberealizace především v rámci těchto zařízení. Tomuto tématu, a to podpoře profesních kompetencí odborníků vzdělávajících seniory v pobytových zařízeních, kognitivní rehabilitaci a dalším formám podpory v kontextu časné fáze syndromu demence, dále podpoře seniorů 5
v seberozvíjení a vztazích, metodám jejich aktivizace a edukace v rámci ergoterapie v Domově sociální péče Hagibor, se věnuje dalších pět textů. Třetí část se zaměřuje na specifické oblasti rozvoje a vzdělávání seniorů, jakými jsou vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií, autobiografická reflexe či pomoc seniorům vypořádat se s existenciálními problémy, jako je strach ze smrti, osamělost apod. Věříme, že vám tento sborník přinese nové podněty. Renata Kocianová Miroslava Dvořáková 6
LONGEVITY, ACTIVE AGEING AND PARTICIPATION IN THE LABOUR MARKET: PERSPECTIVES, CONDITIONS AND OPPORTUNITIES DLOUHOVĚKOST, AKTIVNÍ STÁRNUTÍ A UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE: PERSPEKTIVY, PODMÍNKY A PŘÍLEŽITOSTI doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika E-mail: iva.holmerova@gerontocentrum.cz Mgr. Petr Wija, Ph.D. Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika E-mail: petr.wija@gmail.com Abstract: The article focuses on the characteristics of demographic development and its connection with and impacts on working life, going into retirement and employment of elderly workers, with the stress on the role of education and lifelong learning. Analysed is the impact of education on the medium length of life, the degree of economic activity and participation in formal and non-formal education and lifelong learning in the course of life and in the old age, along with factors affecting early departure from the labour market and the length of working life, seen from an international perspective and in comparison, especially with the EU countries. Key words: Longevity, ageing of population, working life, providing for retirement, employment of elderly workers. Abstrakt: Článek se zaměřuje na charakteristiku demografického vývoje a jeho souvislostí a dopadů na pracovní život, penzionování, zaměstnanost starších pracovníků s důrazem na roli vzdělávání a celoživotního učení. Analyzován je dopad vzdělání na střední délku života, míru ekonomické aktivity a účast na formálním a neformálním vzdělávání a na celoživotním učení v průběhu života a ve stáří, faktory ovlivňující předčasný odchod z trhu práce a délku pracovního života v mezinárodní perspektivě a srovnání, zejména se zeměmi Evropské unie. Klíčová slova: Dlouhověkost, stárnutí populace, pracovní život, penzionování, celoživotní učení, zaměstnanost starších pracovníků. 7
Úvod Se zvyšující se střední délkou života občané v České republice nyní prožijí větší počet let v důchodu než jejich předchůdci. Předčasný odchod do důchodu byl v minulých desetiletích ve vyspělých zemích Evropy podporován s cílem snížit úroveň nezaměstnanosti. S rychlým stárnutím populace se tento trend stal neudržitelným a země EU si jako jeden ze společných cílů v rámci otevřené metody koordinace uplatňované v oblasti sociální politiky zvolily zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků a oddálení průměrného věku odchodu z trhu práce. Starší pracovníci jsou v rámci EU definováni jako pracovníci ve věku 55 až 64 let, v rámci sociální legislativy ČR (zákon o zaměstnanosti) se za rizikovou či znevýhodněnou skupinu, na které se zaměřuje aktivní politika zaměstnanosti, považují osoby již ve věku 50 a více let. V rámci EU ale i v globálním měřítku je jako hlavní strategie podporováno aktivní stárnutí, a to jak ve smyslu ekonomického, tak sociálního zapojení do společnosti. Nepostradatelnou součástí a jedním z pilířů aktivního stárnutí a podpory zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti nejen starších pracovníků je podpora celoživotního učení a vzdělávání v kontextu znalostní a informační společnosti. Demografický vývoj a charakteristika seniorů Podle výsledků sčítání žilo v roce 2011 v České republice více než 1,64 milionu osob starších 65 let, více než 697 tisíc osob starších 75 let a téměř 155 tisíc osob starších 85 let. Podíl žen v těchto věkových kategoriích činil 60 %, 65 %, resp. 72 %. Podíl osob starších 65 a více let na celkové populaci vzrostl na 15,8 % (v případě žen 13,0 % a mužů 18,4 %), podíl osob starších 75 a 85 let pak na 6,7 %, resp. 1,5 % populace. Mezi roky 2001 a 2011 přibylo více než 234 tis. osob ve věku 65 a více let, a to více mužů (o 121 tis., resp. o 22 %) než žen (o 113 tis., resp. o 13 %). Počet osob ve věku 95 a více let se téměř zdvojnásobil na více než 6 tis. osob a počet stoletých a starších osob se téměř ztrojnásobil na 530 osob, z toho 80 % žen. V nejvyšších věkových kategoriích je poměr mužů a žen zhruba 1 ku 4. Dvě třetiny osob starších 65 let žily v obcích do 50 tis. obyvatel, jedna čtvrtina ve městech nad 100 tis. obyvatel. Ve věkové skupině 65 a více let bylo dle výsledků sčítání v roce 2011 ovdovělých 25 % mužů a 69 % žen, ve věkové skupině 85 a více let pak 44 % mužů a 84 % žen. V jednočlenné domácnosti žilo zhruba 30 % osob ve věku 65 a více let (17 % mužů a 39 % žen) a 39 % osob starších 75 let (21 % mužů a 48 % žen). Z celkového počtu téměř půl milionu (497,2 tis.) jednočlenných domácností osob ve věku 65 a více let tvořily domácnosti žen 77 %. Naděje dožití při narození dle úmrtnostních tabulek ČSÚ v roce 2011 činila 74,7 let pro muže, u žen přesně o šest let více, tj. 80,7 let. Ze zemí, které vstoupily do EU v roce 2004 (EU-10) mají nižší úmrtnost než ČR jen středomořské státy (Kypr, Slovinsko a Malta). V České republice byla v roce 2010 (data WHO HFA database) 8
přibližně o 2 roky nižší střední délka života ve srovnání se Slovinskem, které je zhruba na úrovni průměru EU. Česká republika stále zaostává za nejvyspělejšími zeměmi západní Evropy s nejdelší střední délkou života. V roce 2010 měli muži o cca 6 let kratší střední délku života než muži ve Švýcarsku (74,4 oproti 80,1) a ženy v ČR o 4 roky kratší než ve Francii (80,6 oproti 84,8). Obrázek 1: Přírůstky ve střední délce života v jednotlivých dekádách v letech 1960 2010 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 0,7 0,9 0,8 1,5 4,1 2,9 2,7 2,3-1,0-2,0-3,0-1,8-0,4 1960/70 1970/80 1980/90 1990/00 2000/10 muži ženy Zdroj: Data ČSÚ (úmrtnostní tabulky) Od roku 1990 se střední délka života zvýšila u mužů o 6,8 a u žen o 5,2 let. V důsledku rychlejšího poklesu úmrtnosti u mužů se tak rozdíl ve střední délce života mužů a žen oproti roku 1990 snížil o jeden a tři čtvrtiny roku na 6 let v roce 2011. K nejrychlejšímu růstu střední délky života došlo v letech 1990 až 2000 (viz obrázek 1). Podle střední varianty prognózy demografického vývoje zpracované Přírodovědeckou fakultou UK (Burcin, Kučera, 2012) do konce roku 2070 naděje dožití pří narození vzroste přibližně v rozsahu 10,8 roku u mužů a 8,7 roku u žen. Zastoupení seniorů v dané populaci závisí na výchozí věkové struktuře a předchozím vývoji porodnosti, úmrtnosti a migrace. Na stárnutí populace bude mít stále významnější vliv snižování úmrtnosti ve středním a vyšším věku, které proběhne většinou rychleji u mužů než u žen (Rychtaříková, 2013). Podle ČSÚ (2012) je nejvyšší podíl seniorů v Německu a Itálii, kde tvoří více než 20 % populace, naopak např. v Irsku nebo v Turecku tvoří osoby starší 65 let jen 11,6 %, respektive 7,2 % populace. 9
Význam vzdělávání pro zdraví, osobní kompetence a aktivní stárnutí Vzdělávání hraje klíčovou roli pro adaptaci na změny prostředí, občanské a osobní kompetence, flexibilitu na trhu práce a účast na dalším vzdělávání v průběhu života. Delší život znamená, že přínosy vzdělávání využíváme po delší dobu, ať již v rámci pracovního nebo mimopracovního života. Délka vzdělávání se prodlužuje, ale současně v důsledku inovací, technologických změn a rostoucí globální konkurence rychleji zastarává. Vzdělávání je zásadní pro zdravotní gramotnost a schopnost zdravého života. Celoživotní učení může přispět k rozvoji osobnosti, schopnosti adaptovat se na změny v průběhu života a může zvýšit kompetence ke zdravému životu. Zásadní je rovněž význam vzdělávání pro finanční gramotnost a finanční zabezpečení, plánování a chování v průběhu života. Růst vzdělanosti je také jedním z klíčových faktorů růstu střední délky života a dlouhověkosti. Podle OECD (2012) má 30-ti letý muž s vysokoškolským vzděláním v v OECD (15 zemí) střední délku života 51 let ve srovnání se 43 lety u osoby bez dokončeného středního vzdělání. Rozdíl ve střední délce života tak činí 8 let mužů, u žen jsou to 4 roky. Vztah mezi vzděláním a střední délkou života je silnější u mužů než u žen. Rozdíly ve střední délce života podle vzdělání jsou dle OECD výrazné zejména v zemích střední Evropy. Největší rozdíly ve střední délce života mezi osobami s nejvyšším a nejnižším vzděláním jsou ze srovnávaných zemí OECD v České republice, a to 17 let u mužů a 4,6 u žen. Rozdíl mezi osobami s maturitou a základním vzděláním (resp. vyšším sekundárním a nižším sekundárním vzděláním) je v České republice 11,7 let pro muže, pro ženy pak o deset let méně (1,7 let). Vyšší úroveň vzdělání je dle OECD (2012) spojena také s vyšší volební účastí, větší podporou rovných práv pro etnické menšiny, vyšším sociálním zapojením a vyšší spokojeností v životě. Vzdělání a volební účast koreluje zejména u mladších věkových kategorií 25 34 let. Senioři jsou obecně disciplinovanější voliči a z tohoto důvodu hraje vzdělání ve volební účasti seniorů relativně menší roli. Nejnižší celková účast ve formálním a neformálním vzdělávání (14 %) je podle OECD u osob 55 64 let s nízkým vzděláním, naopak nejvyšší (65 %) je u osob ve věku 25 34 let s terciárním vzděláním. Ve skupině 55 64 let mají osoby s vyšším vzděláním o 3,3 % vyšší šanci účastnit se formálního a/nebo neformálního vzdělávání než osoby s nízkým vzděláním. Podle výsledků sčítání (ČSÚ, 2013) se počet osob s terciárním vzděláním zvýšil od roku 2001 téměř o polovinu (46,6 %) na 1,1 mil. osob a jejich podíl v populaci na 10,7 %. Nejvyšší podíl osob s vysokoškolským vzděláním byl ve věkové skupině 25 29 let, a to téměř každá čtvrtá osoba v tomto věku (viz obrázek 2). Ve věkové skupině 65 a více let mělo vysokoškolské vzdělání 8,7 % osob. Současně se o čtvrtinu zvýšil počet lidí zcela bez vzdělání, kteří vůbec nechodili do školy na 47 253, což signalizuje riziko růstu podílu osob žijících trvale v sociálním vyloučení a na okraji společnosti. 10
Obrázek 2: Podíl osob s vysokoškolským vzděláním podle věku, 2011 % 25 23,3 20 15 10 5 4,4 18,6 14,3 14,5 15,2 14,2 11,8 9,8 11,0 7,5 0 Zdroj: Data ČSÚ (SLDB 2011) Zaměstnanost starších pracovníků a faktory předčasného odchodu z trhu práce Aktivní stárnutí označuje kapacitu lidí, jak stárnou, vést produktivní život ve společnosti a ekonomice. To znamená, že lidé si mohou flexibilně volit způsob, jak stráví čas v průběhu svého života učením, prací, podílením se na volnočasových aktivitách a péči. (OECD, 2000) Model životního cyklu, ve kterém jsou od sebe striktně odděleny fáze počátečního vzdělávání, následovaného pracovní činností a penzionováním postupně přestává platit. Hranice mezi těmito etapami je stále flexibilnější a heterogenita individuálních zkušeností i možností přechodu mezi vzděláváním, prací a volným časem se zvyšuje. S růstem střední délky života se prodlužuje také průměrná doba pobírání starobního důchodu. Průměrná doba pobírání řádného starobního důchodu se od roku 1970 zvýšila o 12 let a od roku 2000 o 3 roky (viz obrázek 3). V roce 2011 činila 18,6 let u mužů a 26,3 let u žen, tj. u mužů čtvrtinu a u žen třetinu střední délky života. V souvislosti se zajištěním finanční udržitelnosti průběžného důchodového systému je postupně zvyšován zákonem stanovený věk odchodu do důchodu. Česká republika má v porovnání s ostatními státy OECD jeden z nejnižších důchodových věků pro ženy (o více než 3 roky oproti průměru OECD). U mužů je důchodový věk nižší pouze o 7 měsíců oproti průměru OECD (MPSV, 2012). V současnosti existuje výrazný rozdíl mezi důchodovým věkem mužů a žen se dvěma dětmi (3,5 roku). K vyrovnání důchodových věků na 67 letech dojde v roce 2044 pro osoby nar. v roce 1977. Podle současné právní úpravy se bude důchodový věk dále postupně zvyšovat bez omezení o 2 měsíce za každý následující rok narození, takže např. důchodového věku 70 let dosáhnou pojištěnci narození v roce 1995, a to v roce 2065 (MPSV, 2012). 11
Obrázek 3: Vývoj průměrné délky doby pobírání řádného starobního důchodu od roku 1970 25 20 16 20 23 15 11 13 10 5 0 1970 1980 1990 2000 2011 Zdroj: Data (ČSSZ) V ČR je možné do předčasného starobního důchodu odejít až 3 roky před dosažením důchodového věku, resp. až 5 let ne však dříve než v 60 letech. V posledních letech došlo z důvodu obav v reakci na připravované změny ve způsobu výpočtu důchodu v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ke zvýšení počtu starobních důchodců, jimž je vyplácen trvale krácený předčasný starobní důchod. Mezi nejčastější důvod předčasného opuštění trhu práce patří zdravotní důvody a ztráta zaměstnání před dosažením důchodového věku. Více než polovina všech nově přiznaných invalidních důchodů v roce 2011 byla přiznána osobám ve věku 50 a více let a téměř třetina osobám ve věku 55 a více let. Mezi další důvody předčasného odchodu z trhu práce patří problémy na pracovišti, nespokojenost, věková diskriminace na pracovišti, málo dostupná flexibilní pracovní doba a/nebo částečné pracovní úvazky (malá možnost sladit požadavky zaměstnání a rodinného života či péče o blízké), zájem o rodinu, možnost věnovat se zájmům atd. Nejvyšší zaměstnanost starších osob (55 64 let) v mezinárodním srovnání je v severských zemích (Island 79 %, Švédsko 72 %, Norsko 70 %). Hodnoty v České republice jsou na úrovni průměru EU (ČR 47,6, EU 47,4). Maďarsko a Polsko dosahuje zhruba o 10 % nižší úroveň zaměstnanosti starších pracovníků než Česká republika (35,8, resp. 36,9 %) v roce 2011 (Eurostat, 2013). V období let 1998 až 2011 se zaměstnanost starších pracovníků v České republice zvýšila o více než 10 procentních bodů z 37,1 na 47,6 % (viz obrázek 4), zejména díky růstu zaměstnanosti starších žen (o 14,3 % a u mužů o 5,7 %). Přesto však 12
rozdíl v zaměstnanosti starších žen a mužů činí více než 20 procentních bodů (58,9 % oproti 37,2 % žen). Obrázek 4: Zaměstnanost starších pracovníků (55 64 let) v České republice v letech 1998 2011 70 60 50 40 30 20 10 53,2 37,1 30,3 22,9 58,9 47,6 37,2 21,7 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 muži ženy celkem rozdíl muži - ženy Zdroj: Data (Eurostat, 2012) Mezi opatření na podporu zaměstnanosti starších osob a prodloužení ekonomicky aktivního života patří podpora celoživotního učení, podmínek pro flexibilní odchod z trhu práce, podpora zdraví na pracovišti, větší dostupnost částečných úvazků, lepší kvalita pracovních podmínek a kultury zvyšující pracovní spokojenost starších pracovníků (kvalita zaměstnání, vztahů atd.), minimalizace věkové diskriminace při přijímání a propouštění ze zaměstnání, využívání age managementu, motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů k vzdělávání a setrvání starších osob a celková změna obrazu starších pracovníků a stárnutí populace ve veřejném mínění (odstranění stereotypů na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců) atd. Pracovní uplatnění seniorů ve věku 65 a více let na trhu práce Řada seniorů pokračuje po odchodu do důchodu (začátku pobírání starobního důchodu) v pracovní činnosti, a to buď dále v rámci plného nebo částečného úvazku a na stejné pozici nebo v jiné pozici či zaměstnání a jiném oboru. Podle údajů ze sčítání se počet ekonomicky aktivních osob ve věku 65 a více let mezi roky 2001 a 2011 zvýšil z 60,4 tis. na 98,5 tis., tj. o 63 %, čímž došlo k vyrovnání rychlého poklesu počtu a podílu pracujících důchodců, ke kterému došlo v 90. letech 20. století (viz obrázek 5). Zhruba 87,5 % ekonomicky aktivních seniorů tvořili pracující důchodci, zbývající část (12,5 %) připadala na zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a pomáhající členy domácnosti, včetně zaměstnanců ve věku 65 a více let, kteří nepobírající důchod. Jak ukazuje tabulka 1 (níže), vzdělání má značný vliv na délku pracovního života a setrvání v zaměstnání 13
po dosažení důchodového věku. Čtvrtina ekonomicky aktivních osob ve věku 60 a více let měla vysokoškolské vzdělání. Na délku pracovního života má také významný vliv postavení v zaměstnání. Zatímco na celkové ekonomicky aktivní populaci se OSVČ podle údajů ze sčítání v roce 2001 (ČSÚ, 2004) podílely 11 %, u ekonomicky aktivních osob ve věku 65 a více let to bylo o deset procent více, tj. 21% (25 % u mužů a 12 % u žen). Obrázek 5: Ekonomická aktivita osob 65 a více let dle SLDB (1991, 2001 a 2011) 120 000 100 000 80 000 7,5 % 97,6 tis. 98,5 tis. 6,0 % % 8,4 7,0 5,6 60 000 4,2 40 000 2,8 20 000 1,4 0 1991 2001 2011 pracující důchodci 65+ ekon.aktivní 65+ podíl ekon. akt. v pop. 65+ 0,0 Zdroj: Data ČSÚ, 2013 Pracující důchodci tvoří dvě základní skupiny, a to jednak kvalifikované osoby, které pokračují i po odchodu do důchodu ve své profesi, a osoby, které bez ohledu na předchozí profesi a pracovní uplatnění vykonávají pomocné a nekvalifikované práce (ČSÚ, 2004). Muži nejčastěji pracovali jako vědečtí a odborní duševní pracovníci, druhou nejčetnější skupinu tvoří pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. Ženy nejčastěji pracovaly jako pomocné a nekvalifikované pracovnice (čtvrtina z nich), dále jako pedagogické pracovnice, vědecké a odborné duševní pracovnice a jako provozní pracovnice ve službách a obchodě. Ve většině odvětví se v roce 2001 podíly pracujících důchodců na celkovém počtu zaměstnaných osob pohybovaly kolem 2 %, avšak např. ve školství a ve veřejných a osobních službách překračují 8 % a v odvětví výzkumu a vývoje se blížily dokonce 10 % pracovníků tohoto odvětví (ČSÚ, 2004). Tabulka 1: Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku 15 a více let a 60 a více let podle ekonomické aktivity v roce 2011 (SLDB) Věková skupina Populace celkem Ekonomicky aktivní populace 15 a více let 12,5 % 17,1 % 60 a více let 9,0 % 24,8 % Zdroj: ČSÚ, 2013 (data SLDB 2011) 14
Shrnutí Intenzivní dlouhodobou péči prostřednictvím profesionálních sociálních a zdravotních služeb potřebuje jen menší část seniorů, resp. v průběhu našeho stále se prodlužujícího života ji potřebujeme po relativně krátkou dobu. Většina lidí naopak potřebuje v průběhu stáří příležitost a program, možnost uplatnění ve formálních nebo neformálních aktivitách. Výše vstupního vzdělání podmiňuje pracovní aktivitu a zdraví v průběhu celého života a má významný dopad na délku pracovního života, zdraví a míru sociálního zapojení a životní spokojenost. Celoživotní vzdělávání a jeho rozvoj, podpora, včetně efektivních a empiricky ověřených metod jsou zásadní nejen pro zvýšení zaměstnatelnosti, produktivity a konkurenceschopnosti stárnoucí pracovní síly či starších pracovníků a tím i ekonomiky dané země, ale také pro zvýšení zdravotní gramotnosti a občanské participace stárnoucí populace. Literatura OECD. Education at a Glance 2012: OECD Indicators [online]. OECD Publishing, 2012. Dostupné na: http://dx.doi.org/10.1787/eag-2012-en MPSV. Pojistněmatematická zpráva o důchodovém pojištění 2012 [online]. MPSV, 2012. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13783/pmz-2012.pdf ČSÚ. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2013. [cit. 2013-03-08]. Dostupné na: http://www.scitani.cz/ ČSÚ. Ekonomická aktivita obyvatelstva (SLDB 2001) [online]. (Zveřejněno dne: 7.6. 2004) Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/p/4115-03 Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2011. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, 2012. ISBN 978-80-87039-29-8. Dostupné na: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/informacni-materialy/statisticke-rocenky.htm 15
SYSTEM CHARACTERISTICS OF SENIOR PEOPLE EDUCATION IN THE SLOVAK REPUBLIC SYSTÉMOVÉ CHARAKTERISTIKY EDUKÁCIE SENIOROV V SLOVENSKEJ REPUBLIKE Doc. PaedDr. Miroslav Krystoň, CSc. Pedagogická fakulta, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovenská republika E-mail: miroslav.kryston@umb.sk Abstract: The Older Adults education has strongly established position in the concepts of lifelong and lifewide learning, which are consistently seen like strategically principles of the education on the second half of the 20th century. The educational quality and educational character of The Older Adults is determined by complex of several factors. These involve external determinants which reflected the historical development and current status of the socio-economic, political and cultural conditions, typical for society. The internal determinates are same important as external determinants. They primarily relate to issues of the motivation, individual needs and their saturation in the educational process. It s undisputed, that these two groups of determinants are closely interrelated and influence each other. In this context, the study focuses on the analysis of the system features which characterize the teleological, conceptual, contentual and processual attributes of The Older Adults education in the Slovakian terms. Our attention is focus on these partial questions: The characteristics of The Older Adults as a specifics target group of education; The systematic definition of The Older Adults education; The analysis of the state access to this education segment legislation, conceptions, strategies; The socio-demographic characteristics related to The Older Adults education; The motivation in The Older Adults education, The system and structure of the institutions where take place The Older Adults education in Slovakia. In characterizing individual attributes of The Older Adults education we will base on the relevant and publicly issued legislative standards, conceptual and strategical documents, theoretical works from the eminent authors of the angragogy and pedagogy education, current statistics and research results already realized in Slovakia. The study aims to handle more complex view of the developmental tendencies, but mainly the current situation and perspectives of The Older Adults education, respectively the problem areas that characterize this area of education in Slovakia Key words: The Older Adults, The system of The Older Adults education, Legislative and Conception of The Older Adults education in Slovakia. 16
Úvod Učenie (sa) je biodromálny proces. Táto, dnes všeobecne akceptovaná, axióma v najširšom kontexte legitimizuje aj všetky aktivity súvisiace s teoretickými a praktickými otázkami edukácie starších dospelých. Nenávratnou minulosťou sa stáva doba, v ktorej boli výchova a vzdelávanie vnímané ako sociálne funkcie výhradne orientované len na juvenilnú populáciu. Dynamika vývoja stojí v pozadí skutočnosti, že dnes sa už nemôžeme uspokojiť ani so stavom, kedy vzdelávanie starších dospelých bolo iba gestom akejsi sociálnej a kultúrnej zhovievavosti, resp. ústretovosti voči ľuďom v postproduktívnom veku, ktorý im spoločnosť dávala, viac či menej formálne a úprimne, najavo, že na nich nezabudla a že jej záleží na ich plnohodnotnom živote. Nechceme tým povedať, že sa tento sociálny altruizmus úplne vytratil zo spektra argumentov podporujúcich význam edukácie starších dospelých. Ukazuje sa však, že v súčasnosti môžeme, v tomto smere, zaznamenať zreteľný posun od humanisticko-idealistickej pozície k pozícii viac pragmatickohospodárskej. (Krystoň, 2012, s. 65). Vzdelávanie starších dospelých sa, aj v dôsledku negatívnej, resp. nie optimálnej ekonomicko-hospodárskej situácie a demografickej prognózy stalo existenčnou nevyhnutnosťou (tak z pohľadu spoločnosti, ako aj z pohľadu samotných starších dospelých). Narastá tým aj význam vedeckého skúmania jednotlivých aspektov edukácie starších dospelých, ktoré má za úlohu na základe analýzy doterajšieho vývoja a súčasného stavu identifikovať a zdôvodniť perspektívy tohto segmentu výchovy a vzdelávania. Terminologický exkurz Jednou zo základných podmienok realizácie akéhokoľvek edukačného procesu je existencia jeho reálnej cieľovej skupiny. Z tohto dôvodu považujeme za funkčné naznačiť súčasný stav a perspektívy demografického vývoja vo vzťahu k populácii starších dospelých v Slovenskej republike. Skôr než pristúpime k analýze konkrétnych štatistických údajov považujeme za potrebné charakterizovať kľúčové pojmy, starší dospelý, resp. senior. Hneď úvodom treba konštatovať, že neexistuje jednotná a konsenzuálne akceptovaná odpoveď na otázku kto je to starší dospelý resp. senior. Zároveň však treba dodať, že táto názorová difúzia má svoje logické príčiny. Jednou z nich je multidisciplinárny prístup k tejto skupine obyvateľstva. Starší dospelí, resp. seniori sú v súčasnosti predmetom záujmu viacerých vedných disciplín, ale aj administratívno-správnych rezortov fungujúcich v danej spoločnosti. Každý z nich formuluje vlastné kritériá, na základe ktorých kategorizuje jednotlivcov, resp. sociálne skupiny do viac či menej stabilných a funkčných štrukturálnych systémov. V závislosti do tejto kategorizácie sú potom vytvárané a uplatňované konkrétne nástroje a opatrenia, ktorými daný segment explicitne definuje svoj vzťah, ale aj ciele a úlohy vlastných aktivít orientovaných na spomínanú sociálnu skupinu. Ako sme už naznačili, takýto stav je potrebné legitímne akceptovať aj keď z neho vyplývajú viaceré disproporcie. Typickým príkladom je už samotné definovanie konkrétneho fyzického veku človeka, v ktorom je tento za staršieho, resp. seniora považovaný. Základné definičné 17
kritérium je v tomto smere, spravidla ukotvené v relevantných legislatívnych normách (zákony, vyhlášky), ktoré síce neposkytujú komplexnejšiu definíciu sénia, ale v konkrétnom legislatívnom kontexte pomerne presne vymedzujú vek, pri ktorom sa na obyvateľa daného štátu vzťahujú ekonomické opatrenia spojené s kategóriou sénia. Aj na tomto mieste treba pripomenúť, že tieto normy sú: v jednotlivých štátoch prirodzene odlišné, majú zreteľne dynamický charakter, nezriedka determinovaný aktuálnym stavom ekonomiky daného štátu ale aj politickými záujmami. V podmienkach Slovenskej republiky možno v uvedenom kontexte za základnú normu považovať Zákon č. 461/2003 Z.z. o sociálnom poistení. Je signifikantné, že tento zákon počas svojej 10 ročnej platnosti prešiel 46-mi novelizáciami a úpravami. V jeho platnom znení (od 1. januára 2013), v 65 nachádzame podmienky nároku na starobný dôchodok, v ktorých sa konštatuje, že: dôchodkový vek je 62 rokov... (odsek 2). Tento údaj sa v súčasnosti vzťahuje na mužov a od r. 2014 bude platný aj pre ženy (pozri: www.szk.sk/files/legislativa/2013-461_znenie_20160801.pdf). V ďalších relevantných dokumentoch a publikáciách vzťahujúcich sa na Slovenskú republiku sú prezentované iné klasifikačné štruktúry: klasifikácia podľa Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO): - stredný vek: 45 59 rokov - vyšší vek, starší vek, resp. ranná dospelosť (preséniu): 60 74 rokov. - vysoký vek, vlastná staroba (sénium): 75 89 rokov - dlhovekosť: 90 a viac rokov (Juhaščíková, Štukovská:2012, s. 5) klasifikácia podľa ekonomických vekových skupín: - predproduktívny vek: 0 14 rokov - produktívny vek: 15 64 rokov - poproduktívny vek: 65 a viac rokov (kolektív autorov:2012, s. 3). V kontexte obsahového zamerania našej práce budeme preferovať edukologické, resp. geragogické hľadisko. Opierame sa o vedecké práce renomovaných autorov v oblasti teórie edukácie seniorov: Balogová, 2005; Čornaničová, 1998; Határ, 2008; Šerák, 2009. V uvedených textoch je konsenzuálne prijímané členenie a terminológia seniorského vekového obdobia, autorky R. Čornaničovej (1998, s. 30), ktorá termínom senior označuje človeka po 60. roku jeho veku. Vo svojich novších prácach R. Čornaničová naznačuje posun vo vnímaní spodnej hranice seniorského veku ku hodnote 65 rokov (Čornaničová, 2009, s. 54). Podobný názor vyslovuje aj M. Šerák (2009, s. 183). Záverom teda konštatujeme, že pod pojmom senior budeme vnímať vekovú skupinu obyvateľstva vo veku oscilujúcom v rozpätí 60 65 a viac rokov. 18
Demografické údaje Slovenská republika Celkový počet obyvateľov Veková skupina 0 14 15 64 65+ nezistená abs. v % abs. v % abs. v % abs. v % 2011 5 397 036 826 516 15,3 3 886 327 72,0 682 873 12,7 1 320 0,02 2001 5 379 455 1 015 493 18,9 3 705 515 68,9 610 923 11,4 47 524 0,9 1991 5 274 335 1 313 961 24,9 3 415 721 64,8 543 180 10,3 1 473 0,0 1980 4 991 168 1 302 072 26,1 3 162 504 63,4 519 388 10,4 7 204 0,1 1970 4 537 290 1 232 721 27,2 2 883 333 63,5 418 340 9,2 2 896 0,1 Aktuálne demografické údaje a prognózy z nich vyplývajúce v celku jednoznačne naznačujú, že orientácia na edukáciu seniorov je orientáciou s reálnou perspektívou. Toto konštatovanie platí rovnako vo vzťahu k európskemu geopriestoru ako aj vo vzťahu k jednotlivým krajinám, ktoré sú jeho súčasťou. Aktuálne štatistické parametre sme čerpali z najnovších dostupných relevantných zdrojov, ktoré vznikli ako produkt aktivít realizovaných v rámci Európskeho roku aktívneho starnutia a solidarity medzi generáciami (2012), ako aj z výsledkov Sčítania obyvateľov, domov a bytov v Slovenskej republike, ktoré boli publikované v roku 2012. (poznámka: Štatistické údaje a informácie z oblasti demografie sú verejne dostupné na internetovej stránke Štatistického úradu Slovenskej republiky http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=2434). Za základné východisko považujeme prehľad obyvateľstva spracovaný podľa jednotlivých vekových skupín: Tabuľka 1: Obyvateľstvo Slovenskej republiky podľa vekových skupín Slovenská republika Celkový počet obyvateľov Veková skupina 0 14 15 64 65+ nezistená abs. v % abs. v % abs. v % abs. v % 2011 5 397 036 826 516 15,3 3 886 327 72,0 682 873 12,7 1 320 0,02 2001 5 379 455 1 015 493 18,9 3 705 515 68,9 610 923 11,4 47 524 0,9 1991 5 274 335 1 313 961 24,9 3 415 721 64,8 543 180 10,3 1 473 0,0 1980 4 991 168 1 302 072 26,1 3 162 504 63,4 519 388 10,4 7 204 0,1 1970 4 537 290 1 232 721 27,2 2 883 333 63,5 418 340 9,2 2 896 0,1 Zdroj údajov: Štatistický úrad SR Ak pozornosť sústredíme na populáciu v strednom veku a v séniu situácia v Slovenskej republike vyzerá nasledovne: 19
Tabuľka 2: Obyvateľstvo Slovenskej republiky v strednom veku a v starobe Rok Počet obyvateľo v spolu Vekové skupiny 45 59 rokov 60 74 rokov 75 89 rokov 90 a viac rokov muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy 1991 5 274 335 362 531 407 143 245 435 324 772 74 147 129 408 2 051 5 578 2001 5 379 455 486 766 523 205 246 625 344 698 77 404 147 984 3 429 9 127 2011 5 397 036 562 324 582 806 304 917 399 288 91 559 185 033 3 714 10 086 Zdroj údajov: Štatistický úrad SR, sčítanie 1991 2011 Na základe analýzy údajov prezentovaných v tabuľkách 1 a 2 môžeme konštatovať nasledovné: Podiel 65-ročných a starších obyvateľov na celkovej populácii Slovenskej republiky za ostatných 20 rokov neustále rastie. V roku 2011 dosahoval hodnotu 12,7 percenta. Aktuálna správa Európskej komisie a Eurostatu o demografických trendoch v Európskej únii, ktorá je zverejňovaná každé 2 roky upozorňuje, že ak sa na Slovensku zachová súčasný trend demografického vývoja, v roku 2060 budú obyvatelia SR vo veku 65+ tvoriť už viac ako jednu tretinu celkovej populácie (36,1%). Znamená to, že takým vysokým podielom obyvateľstva v tejto vekovej kategórii zaujme Slovensko v roku 2060 druhé miesto v rámci členských štátov únie, hneď po Poľsku, kde odhad dosahuje hranicu až 36,2 % (Juhaščíková, Štukovská, 2012, s. 11). Tento trend zodpovedá celkovému demografickému vývoju v Európskej únii, kde sa počet obyvateľstva nad 65 rokov v roku 2060 predpokladal na hranici 30 percent populácie (www.active-ageing-2012.eu). spomaľuje sa dynamika rastu percentuálneho podielu obyvateľstva v produktívnom veku (15 64 rokov) zo 4,1 % v dekáde 1991 2001 na 3,1 % v dekáde 2001 2011. Naopak akceleruje percentuálny nárast počtu obyvateľstva v poproduktívnom veku (65+) z 1,1 % v dekáde 1991 2001 na 1,3 % v dekáde 2001 2011. Súhrnne povedané populácia na Slovensku starne, čo dokazuje aj nárast indexu starnutia, t. j. pomeru poproduktívnej a juvenilnej ( detskej ) zložky obyvateľstva. Tabuľka 3: Index starnutia v Slovenskej republike Rok Index starnutia v % muži ženy spolu 1991 32,1 51,0 41,3 2001 44,5 76,5 60,2 2011 60,5 106,0 82,6 Zdroj údajov: Štatistický úrad SR, sčítanie 1991 2011 20