Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková www.zsslapanice.cz organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 O perníkové chaloupce DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE_STE_09-05_CJ-2 autor Mgr. Šárka Štěpánková vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace předmět Český jazyk ročník 2. ZŠ Šlapanice 2012 2013
O PERNÍKOVÉ CHALOUPCE Tatínek: Tak děti, a můžeme vyrazit do lesa. /tatínek a děti vyrazí ze dveří/ Děti, pojďte! Šup! Musím jít pracovat, ať máme na zimu připravené suché dřevo. /Jeníček s Mařenkou vyběhnou a honí se kolem tatínka, tatínek se zastaví, upraví Jeníčkovi kšandy a Mařenku pohladí/ Já budu v lese kácet stromy a vy budete opodál tak daleko, aby na vás nespadl strom. Nezapomeňte, že musíte být dál, ale nechoďte zase moc daleko, stále musíte slyšet mou pilu a sekeru. To abyste se neztratili. Rozumíte? Mařenka: Ano, tatínku! Tatínek: Nasbíráte do svých džbánečků maliny a ostružiny, aby měla maminka do buchty. A také bylinky do čaje. Mařenka: Nasbíráme. Tatínek: Tak a teď si už jděte sbírat. /dá oběma dětem pusinku na čelo a jde kácet, ještě se otočí a dětem zamává, děti mu také zamávají/ Jé, tady jsou velké jahody. Podívej! Mařenka: /ochutná/ A jak jsou slaďoučké. Mňam! /tatínek kácí stromy, děti trhají jahody do džbánků/ Vypravěč: Děti trhaly jahody a maliny a sledovaly zvířátka a postupně se vzdalovaly a vzdalovaly a nepostřehly, že jsou příliš daleko do tatínka a že už neslyší kácení stromů. Děti se ztratily. Mařenka: Jeníčku, já neslyším tatínka. A už se stmívá! Asi jsme se ztratily. Mařenko, co budeme dělat?
Mařenka: Víš, co Jeníčku, vylez na strom a podívej se, jestli náhodou v dálce neuvidíš světýlko. Když náhodou nějaké uvidíš, tak si pamatuj směr a tam se vydáme. Tak já už lezu. Mařenka: Jeníčku, pozor ať nespadneš! /zakrývá si oči/ /dívá se na strany/tam nic nevidím, na téhle straně taky nic, tam taky nic, Mařenko. Jé! Tam v dálce vidím světýlko. Mařenka: Jeníčku, tak opatrně slez ze stromu a zapamatuj si, kde je to světýlko, tím směrem se vydáme. Vypravěč: Jeníček s Mařenkou vyšli za světýlkem a mysleli si, že je to jejich domeček. Šli a šli cestou necestou, prodírali se houštinami, až došli na palouk, kde stála chaloupka, ze které vycházelo světýlko, které viděl Jeníček ze stromu. Chaloupka to však nebyla obyčejná. Mařenko, podívej se, ta chaloupka je celá z perníku. Pojď, půjdeme blíž a dáme si. Já vylezu na střechu, nalámu perníček a budu ti ho házet do zástěry. Mařenka: Jeníčku, aby to nebylo nebezpečné. Co víš, kdo žije v chaloupce, aby nám někdo nevyhuboval. Nebuď, Mařenko, takový strašpytel. Podívej se na ty dobroty. Jen si trochu nalámeme a zase půjdeme. Mařenka: Ale dávej si pozor, ať nespadneš! Vypravěč: Jeníček vylezl na střechu a začal loupat perníček a házel ho dolů Mařence do zástěry. Oba dva si na perníčku moc pochutnávali, byl moc dobrý.
Ježibaba: Dědku, jdi se podívat, kdo nám to loupe perníček. Už jdu! Vypravěč: Najednou se v chaloupce ozvaly kroky, dědek se šel podívat, co se venku děje. Mařenka: /šeptem/ Jeníčku, schovej se! Kdo nám to tu loupe perníček? Mařenka: To jen větříček. /dědek zaleze zpátky/ Vypravěč: Jeníček stále loupal perníček a házel ho dolů Mařence. Opět se ozvaly kroky a tentokrát vyšla ježibaba. Ježibaba: Kdo nám to tu loupe perníček? Mařenka: To jen větříček. Ježibaba: /dojde za roh a chytí Mařenku/Žádný větříček. Nezvaní hosté? /sleze a začne bránit Mařenku/ Necháš Mařenku! Ježibaba: /ježibaba chytne obě děti za krk a odtáhne je do chaloupky/loupali jste perníček, loupali, tak jaké pak copak! Dovnitř do mé chaloupky pěkně půjdete! Vypravěč: Jeníčka ježibaba zavřela do klícky a vykrmovala ho. Každý den musel sníst velkou horu perníku. Jeníček začal tloustnout. Zato Mařenka musela chodit pro dříví, řezat a sekat ho a pak s ním zatápět v peci. Musela zadělávat těsto na perníky, péct je a pak zdobit. Mařenka musela každý den uklízet a smejčit, až byla celá polámaná a bolavá. Jednoho dne říká Mařenka Jeníčkovi.
Mařenka: Jeníčku, už bys neměl tolik jíst ten perníček. Myslím si, že tě ježibaba chystá vykrmit, abys přišel na pekáč. To snad ne! Ty mně ten perníček závidíš! Mařenka: Proč si myslíš, že jsi zavřený v té kleci. Myslíš, že mě ježibaba chce opravdu upéct? / Mařenka kývne/ Já nechci na pekáč! Mařenka: Tak už ten perník nejez. Já něco vymyslím. Neboj se! Ježibaba: Jeníčku, nadešel den, kdy si tě upeču. Tak pojď, vylez si tady na lopatu. Mařenka: Babičko, ale my nevíme, jak se na takovou lopatu leze. Ježibaba: Jak to že nevíte, jak se leze na lopatu, copak jste nikdy neviděli, jak se dává do pece chléb? Budu vám to muset ukázat /ježibaba si vlezla na lopatu a děti ji šupnou do pece. / Vypravěč: Děti neváhaly a šup s ježibabou do pece a utíkaly a utíkaly. Dědek ježibabě otevřel pec a sám se vydal děti pronásledovat. /děti se chytnou za ruce a utíkají, dědek je ufuněný, děti potkají kmotru/ Mařenka: Prosím kmotra, pomozte nám, pronásleduje nás dědek. Kterou cestou se dostaneme domů? Běžte tudyhle, dojdete do vesničky a tam to už znáte. Já dědka už nějak zdržím. /doběhne dědek/ Osobo, neviděla jste tady utíkat děti? Kdo je tady třetí? Jsem tu sama, pleju len.
Vypravěč: Odpověděla žena, jako by mu nerozuměla. Já jsem se vás ptal, jestli jste tady neviděla dvě děti utíkat. Jo, jo. Budeme trhat, až vypleju a uzraje. Osobo, ptám se vás, neviděla jste tady utíkat dvě děti? Tkát. Kdepak! Osobo, cožpak nerozumíte, neviděla jste tady utíkat dvě děti? Jaképak smetí! Letos nám vykvetl moc krásný len. Osobo, vy jste snad hluchá, ptám se vás, neviděla jste tady dvě děti utíkat? Jakpak můžu jen tak stát? Budeme příst. Osobo, co je mi do toho? Neviděla jste tady děti? Jo, děti, to jste měl říct hned, viděla, viděla, utíkaly Kam? Tam tou cestičkou do polí./a ukázala na opačnou stranu, než kam poslala děti. /Ale ty už nedohoníte Vypravěč: Jeníček a Mařenka mezi tím doběhli do vsi a pak už věděli. Za chvilku byly doma u maminky a tatínka, kteří se o ně velice strachovali. To bylo radosti. A zazvonil zvonec a pohádky je konec.
METODICKÉ POKYNY K MATERIÁLU Tento digitální učební materiál je určen především pro žáky 2. ročníku a lze ho využít jak v hodinách čtení, tak hodinách dramatické výchovy. ZDROJE POUŽITÉ V MATERIÁLU FISCHEROVÁ-KVĚTOCHOVÁ, M. Pro naše děti a mámy. 1. vyd. Praha: Albatros, 1993 ISBN 80-00-00-397-X