Přehled gramatiky 1 PODSTATNÁ JMÉNA (DIE SUBSTANTIVE) - určujeme jejich rod, číslo a pád 1.1 ROD (DAS GENUS) - rozlišujeme: mužský (der), ženský (die) a střední (das) rod mužský, č.j. rod ženský, č.j. rod střední, č.j. množné číslo 1.2 ČLENY URČITÉ (DIE BESTIMMTEN ARTIKEL) - označení známých věcí či osob - v češtině jim odpovídají ukazovací zájmena ten, ta, to - skloňování dle pádu 1.3 ČLENY NEURČITÉ (DIE UNBESTIMMTEN ARTIKEL) - označujeme neznámé věci či osoby - v češtině jim odpovídají neurčitá zájmena nějaký, nějaká, nějaké - skloňujeme dle pádu 1.pád der die das die 2.pád des der des der 3.pád dem der dem den 4.pád den die das die rod mužský, č.j. rod ženský, č.j. rod střední, č.j. 1.pád ein eine ein množné číslo 2.pád eines einer eines 3.pád einem einer einem mn. č. není 4.pád einen eine ein 2 PŘÍDAVNÁ JMÉNA (DIE ADJEKTIVE) - označují vlastnosti - používá se ve formě přísudku (Der Film ist langweilig.), nebo přívlastku (Der langweiliger Film.) 1
2.1 SKLOŇOVÁNÍ PO ČLENU URČITÉM (DIE DEKLINATION NACH DEM BESTIMMTEN ARTIKEL) - Podobně se skloňuje i člen kein (žádný), který koncovku přijímá dle členu určité, přídavné jméno se pak skloňuje dle tabulky (1. p. č. mn. - keine kleinen Kinder) r. mužský č. j. r. ženský č. j. r. střední č. j. č. mn. 1.p. der junge Mann die nette Frau das kleine Kind die kleinen Kinder 3.p. dem jungen Mann der netten Frau dem kleinen Kind den kleinen Kindern 4.p. den jungen Mann die nette Frau das kleine Kind die kleinen Kinder 2.2 SKLOŇOVÁNÍ PO ČLENU NEURČITÉM (DIE DEKLINATION NACH DEM UNBESTIMMTEN ARTIKEL) - množnému číslu odpovídá člen neurčitý, tudíž se skloňuje bez členu a přídavné jméno přijímá koncovku členu určitého (1. p. č. mn. - die kleinen Kinder -> kleine Kinder) r. mužský č. j. r. ženský č. j. r. střední č. j. č. mn. 1.p. ein junger Mann eine nette Frau ein kleines Kind kleine Kinder 3.p. einem jungen Mann einer netten Frau einem kleinen Kind kleinen Kindern 4.p. einen jungen Mann eine nette Frau ein kleines Kind kleine Kinder 2.3 STUPŇOVÁNÍ (DIE KOMPARATION DER ADJEKTIVE) - rozlišujeme tři stupně - u slov končících na t, -d, -z, -sch, -ß vkládáme mezi kmen a koncovku -e- - nepravidelná stupňovaná jména jsou zvýrazněny podtržením 1.stupeň (Positiv) - rozlišujeme tři stupně - srovnání se vyjadřuje za pomocí části so wie (Das blaue Kleid ist so schön wie das gelbe Kleid.) 2.stupeň (Komparativ) - tvoří se příponou er, v případě některých slov i přehláskou - srovnání se vyjadřuje pomocí als (Mein Anzug war teuer als Martins Anzug.) 2
3. stupeň (Superlativ) - tvoří se tvarem am + (e)sten 1.stupeň 2.stupeň 3.stupeň Groß größer am größten elegant eleganter am elegantesten gut besser am besten Viel mehr am meisten Hoch höher am höchsten 3 ZÁJMENA (DIE PRONOMINA) - zastupuje podstatné, popř. přídavné jméno 3.1 OSOBNÍ ZÁJMENA (DIE PERSONALPRONOMINA) 1.p. ich du er/sie/es wir ihr sie/sie 3.p. mir dir ihm/ihr/ihm uns euch ihnen/ihnen 4.p. mich dich ihn/sie/es uns euch sie/sie 3.2 ZVRATNÁ ZÁJMENA (DIE REFLEXIVPRONOMINA) - neexistují v prvním pádu 3.p. mir dir sich uns euch sich 4.p. mich dich sich uns euch Sich 3.3 PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA (DIE POSSESSIVPRONOMINA) - mein (můj, moje), dein (tvůj, tvoje), sein (jeho), ihr (její, jejich), Ihr (Váš), unser (náš, naše), euer (váš, vaše) r. mužský r. střední r. ženský č. j. č. mn. č. j. č. j. 1.p. mein deine sein unsere 3.p. meinem deiner seinem unseren 4.p. meinen deine sein unsere 3
3.4 TÁZACÍ ZÁJMENA (DIE INTERROGATIVPRONOMINA) - welche (která, kteří, které), welcher (který), welches (které), wer (kdo), was (co) r. mužský č. j. r. ženský č. j. r. střední č. j. č. mn. osoby věci 1.p. welcher welche welches welche wer was 3.p. welchem welcher welchem welchen wem - 4.p. welchen welche welches welche wen was 3.4.1 W-otázky (Die W-fragen) - wer (kdo), was (co), wann (kdy), wo (kde), warum (proč), wie (jak, jaký), wohin (kam), woher (odkud), wem (komu), wessen (čí), wen (koho) 4 ČÍSLOVKY (DIE NUMERALIEN) - označují určitý, nebo neurčitý počet 0 null 11 elf 30 dreißig 1 eins 12 zwölf 40 vierzig 2 zwei 13 dreizehn 50 fünfzig 3 drei 14 vierzehn 60 sechzig 4 vier 15 fünfzehn 70 siebzig 5 fünf 16 sechzehn 80 achtzig 6 - sechs 17 siebzehn 90 neunzig 7 sieben 18 achtzehn 100 hundert 8 acht 19 neunzehn 200 zweihundert 9 neun 20 zwanzig 1 000 tausend 10 zehn 21 - einundzwanzig 1 000 000 eine Million 4
4.1 ŘADOVÉ ČÍSLOVKY (DIE ORDINALZAHLEN) - tvoří se od základních číslovek přidáním koncovky te, u číslovek nad 20 koncovka (e)ste - před číslovkami stojí vždy člen určitý 1. der erste 9. der neunte 2. der zweite 10. der zehnte 3. der dritte 11. der elfte 4. der vierte 12. der zwölfte 5. der fünfte 20. der zwanzigste 6. der sechste 21. der einundzwanzigste 7. der siebte/siebente 100. der hunderste 8. der achte 1 000. der tausendste 5 SLOVESA (DIE VERBEN) 5.1 PRAVIDELNÁ SLOVESA (DIE REGELMÄßIGEN VERBEN/DIE SCHWACHEN VERBEN) 5.1.1 Přítomný čas tvoříme přidáním osobních koncovek. machen os. 1. os. 2. os. 3. č.j. ich mache du machst er/sie/es macht č.mn. wir machen ihr macht sie/sie machen 5.1.2 Perfektum (minulý čas složený) - vytváříme za pomoci pomocného slovesa a příčestí minulého. - Pomocné sloveso sein (většinou u pohybových sloves gehen, laufen), nebo haben (zbylé a výjimky fliegen, blieben). - Příčestí minulé, neboli partizip perfekt, se skládá z předpony ge- a koncovky t/-et/-en přidané ke kořeni slovesa - (Ich habe gemacht.) - s koncovkou ieren (Du hast fotografiert.) - s odlučitelnou předponou (Wir haben ausgemacht.) - s neodlučitelnou předponou (Sie haben verkauft.) 5
5.1.3 Préteritum (minulý čas jednoduchý) - tvoříme přidáním přípony -t-/-et- ke kořeni slovesa a připojením osobních koncovek. - v případě, že kořen slovesa končí na -d/-t, vkládáme písmeno -e- pro lepší výslovnost (Ich machtete.) 5.2 NEPRAVIDELNÁ SLOVESA (DIE UNREGELMÄßIGEN VERBEN/DIE STARKEN VERBEN) 5.2.1 V přítomném čase se mění kmenová samohláska ve 2. a 3. os. č. j. a ä (tragen er trägt), e i/ie, o ö (stoßen er stößt) Lesen os. 1. os. 2. os. 3. č. j. ich lese du liest er/sie/es liest č. mn. wir lesen ihr lest sie/sie lesen 5.2.2 Perfektum tvoříme: - pomocným slovesem haben/sein - příčestím (předpona ge-) a koncovkou en - případnou změnou kmenové samohlásky 5.2.3 Préteritum tvoříme: - dochází ke změně kmenové samohlásky - v 1. a 3. os. č.j. nepřipojujeme osobní koncovku - končí-li kořen slovesa na -d/-t nebo na sykavku (essen, lesen, ) vkládáme ve os. 2. č. j. samohlásku -e- bekommen os. 1. os. 2. os. 3. č. j. ich bekam du bekamst er/sie/es bekam č. mn. wir bekamen ihr bekamt sie/sie bekamen 5.3 POMOCNÁ SLOVESA (DIE HILFSVERBEN) - používáme je při tvorbě perfekta - jedná se o slovesa haben, sein a werden 6
5.3.1 Přítomný čas haben sein werden ich habe ich bin ich werde du hast du bist du wirst er/sie/es hat er/sie/es ist er/sie/es wird wir haben wir sind wir werden ihr habt ihr seid ihr werdet sie/sie haben sie/sie sind sie/sie werden 5.3.2 Perfektum: - složený z příčestí minulého a pomocného slovesa haben Sein werden ich habe gehabt ich bin gewesen ich bin geworden du hast gehabt du bist gewesen du bist geworden er/sie/es hat gehabt er/sie/es ist gewesen er/sie/es ist geworden wir haben gehabt wir sind gewesen wir sind geworden ihr habt gehabt ihr seid gewesen ihr seid geworden sie/sie haben gehabt sie/sie sind gewesen sie/sie sind geworden 7
5.3.3 Préteritum: - 1. a 3. os. č. j. i č. mn. má tvar slovesa stejný haben Sein Werden ich hatte ich war ich wurde du hattest du warst du wurdest er/sie/es hatte er/sie/es war er/sie/es wurde wir hatten wir waren wir wurden ihr hattet ihr wart ihr wurdet sie/sie hatten sie/sie waren sie/sie wurden 5.4 ZPŮSOBOVÁ SLOVESA (DIE MODALVERBEN) - dürfen (smět), können (moci, umět), mögen (mít rád, chtít), wollen (chtít), sollen (mít povinnost), müssen (muset) - nepoužíváme infinitivy s zu - pro skloňování platí stejná pravidla jako u nepravidelných sloves 5.4.1 Přítomný čas: - u všech sloves, kromě sollen, změna kmenové samohlásky 5.4.2 Préteritum (zkrácený minulý čas) - tvoří se připojením koncovky -t- ke kořenu slovesa, přidáním osobní koncovky a změnou kmenové samohlásky. dürfen Können mögen wollen sollen müssen ich durfte du konntest er/sie/es mochte wir wollten ihr solltet sie/sie mussten 5.4.3 Perfektum - způsobové sloveso stojí na konci věty - pokud je ve větě s modálním slovesem i sloveso významové, je modální sloveso v infinitivu 5.4.4 Wissen (vědět) Sloveso wissen se časuje stejně, nicméně nespadá pod způsobová slovesa, protože nemění způsob výpovědi a tvoří infinitiv s zu. Präsens: ich weiß/wir wissen Präteritum: ich wusste Perfektum: ich habe gewusst 8
5.5 S NEODLUČITELNÝMI PŘEDPONAMI (DIE VERBEN MIT TRENNBAREN PRÄFIXEN) - be-, ge-, ent-, emp-, er-, zer-, ver-, miss-, dis-, re-, in- 5.6 S ODLUČITELNÝMI PŘEDPONAMI (DIE VERBEN MIT UNTRENNBAREN PRÄFIXEN) - předpony dáváme na konec věty - ab-, an-, auf-, aus-, bei-, mit-, nach-, vor-, zu- 5.7 ZVRATNÁ SLOVESA (DIE REFLEXIVEN VERBEN) - vyskytují se se zvratným zájmenem (viz plakát s přehledem gramatiky) - Ich wasche mich. Myji se. [4. pád] - Ich wasche mir die Hände. Myji si ruce. [3. pád] 6 PŘÍSLOVCE (DAS ADVERB) - vyjadřují především místní, časové, příčinné a způsobové okolnosti - některá mají stejný tvar jako přídavná jména (gut, schnell, ) 6.1 STUPŇOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ (DIE STEIGERUNG DER ADVERBIEN) - je stejné jako u přídavných jmen, kromě 3. stupně, který má koncovkou (e)sten 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň fleißig fleißiger am fleißigsten bald eher am ehesten gern lieber am liebsten Oft öfter am öftesten 7 PŘEDLOŽKY (DIE PRÄPOSITIONEN) - vyjadřují vztahy ve větě (odpovědi na otázky Kde? Kam? V kolik?, ) - předložky se mohou vázat s 2., 3. nebo 4. pádem 7.1 PŘEDLOŽKY SE 3. PÁDEM (DIE PRÄPOSITIONEN MIT DATIV) - ab (od), aus (z), außer (kromě, mimo), bei (u), gegenüber (naproti), mit (s), nach (do, po, podle), seit (od, už), trotz (přes), von (z, od), zu (k) 7.2 PŘEDLOŽKY SE 4. PÁDEM (DIE PRÄPOSITIONEN MIT AKKUSATIV) - bis (až, do), durch (7. pád skrz), für (pro, za), gegen (proti, kolem), ohne (bez), um (v, kolem, za) 9
7.3 PŘEDLOŽKY SE 3. A 4. PÁDEM (DIE PRÄPOSITIONEN MIT DATIV UND AKKUSATIV) - an (na svisle), auf (na - vodorovně), in (v), hinter (za), neben (vedle), über (nad, přes), unter (pod), vor (před), zwischen (mezi) - předložky pro určení místa - 3. p. Wo? Kde? a se 4.p. Wohin? Kam? Wo? in der Schule am (an dem) Meer vor dem Haus auf dem Tisch Wohin? in die Schule ans Meer vor das Haus auf den Tisch 8 SOUVĚTÍ (DIE SÄTZE) 8.1 VĚTY SOUŘADNÉ (DIE SATZVERBINDUNGEN) 8.1.1 S přímým pořádkem slov ve větě - po spojce následuje podmět a přísudek - oddělujeme čárkou kromě und - po spojce und se nemusí podmět opakovat - und (a), aber (ale), oder (nebo), sondern (nýbrž), denn (neboť) - (Sie ist zu Hause, aber er ist im Garten.) 8.1.2 S nepřímým pořádkem slov ve větě - po spojce následuje přísudek a pak teprve podmět - dann/dannach (pak, potom), außerdem (a kromě toho), deshalb/darum (proto), sonst (jinak), trotzdem (přesto) - (Sie ist krank, trotzdem ist sie in der Schule.) 10
8.2 VĚTY PODŘADNÉ (DIE SATZGEFÜGE) 8.2.1 S přímým pořádkem slov ve větě - po spojce následuje podmět, přísudek je na konci věty - dass (že), weil (protože), wenn (když) - (Er sagte, dass sie Squash spielen.) Pravidla vedlejších vět: - odlučitelné předpony se neodlučují - (Wir wissen, dass sie nicht aufräumt.) - příčestí minulé stojí před pomocným slovesem - (Er war traurig, weil sie nicht angerufen hat.) - v případě dvou sloves stojí sloveso v infinitivu před způsobovým slovesem - (Er sagte, dass sie schon nach Hause gehen muss.) - pokud uvozuje souvětí VV (vedlejší věta), následuje za VV sloveso - (Wenn windiges Wetter ist, bleiben wir zu Hause.) 8.3 VEDLEJŠÍ VĚTY PODMĚTNÉ (DIE SUBJEKTSÄTZE) - uvozena spojkou dass - ptáme se: Kdo, co? - Mir gefällt, dass er zu Besuch kommt. 8.4 VEDLEJŠÍ VĚTY PŘEDMĚTNÉ (DIE SUBJEKTSÄTZE) - uvozena spojkou dass - ptáme se: Koho, co? - (Ich weiß, dass er zu Besuch kommt.) 8.5 INFINITIV S ZU (DER INFINITIV MIT ZU ) - VV s dass se často nahrazují vazbou infinitivu s zu za podmínek: - podměty v obou větách se shodují - (Er plant, dass er mich besucht.) => - předmět v VH je podmětem VV - (Er rät mir, dass ich ihn anrufe.) => - ve VV je podmětem neurčité zájmeno man - (Es ist verboten, dass man an der Tankstelle raucht.) => - (Es ist verboten, an der Tankstelle zu rauchen.) 11
8.6 VEDLEJŠÍ VĚTY ČASOVÉ (DIE TEMPORALSÄTZE) - uvozeny spojkou: als (když), wenn (když), seit/dem (od té doby), bevor (dřívě než, než), bis (až, než) - ptáme se: Kdy? Od kdy? Do kdy? - spojka als se používá jen při ději minulém, který se udál jen jednou a neopakoval se 8.7 VEDLEJŠÍ VĚTY PODMÍNKOVÉ (DIE KONDITIONALSÄTZE) - uvozeny spojkou wenn (když) - ptáme se: Za jaké podmínky? Kdy? - při vynechání spojky je slovosled otázkový (tj. na prvním místě sloveso) - (Wenn man studieren will, muss man viel lernen. =>Will man studieren, muss man viel lernen.) 8.8 VEDLEJŠÍ VĚTY ÚČELOVÉ (DIE TEMPORALSÄTZE) - uvozeny spojkou: damit (aby), konsturukcí um zu (pokud) - ptáme se: Za jakým účelem? - po spojce následuje podmět a na konci věty je přísudek - pokud je ve VH i VV stejný podmět, lze nahradit konstrukcí um zu Frage: Wozu soll ich Fremdsprachen lernen? Damit du bei einer ausländischen Firma arbeiten kannst. Um ber einer ausländischen Firma arbeiten zu können. 8.9 VZTAŽNÉ VĚTY (DIE TEMPORALSÄTZE) - rozvíjí podmět nebo předmět VH - patří sem: der (který), die (která), das (které), wo (kde), wie (jak), wer (kdo, was (co) r. mužský č. j. r. ženský č. j. r. střední č. j. č. mn. 1. p. der die das die 2. p. dessen deren dessen deren 3. p. dem der dem denen 4. p. den die das die 12