MOTIVY EVROPSKÉ INTEGRACE Iveta Mizerová
EVROPSKÁ INTEGRACE Je proces vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy Toto politické, zákonodárné i ekonomické sbližování začalo po druhé světové válce a znamená, že jednotlivé členské státy přenášejí některé své kompetence na společné instituce Hlavními institucemi tohoto procesu jsou Evropská unie a Rada Evropy Evropská integrace vznikla především proto, že řada odpovědných politiků chtěla vytvořit podmínky, aby se světová válka nemohla již opakovat
MOTIVY EVROPSKÉ INTEGRACE 1. Po otřesných zkušenostech z 2. světové války bylo zabezpečení míru a bezpečnosti na evropském kontinentě prvořadým úkolem. 2. Evropská soudržnost coby způsob překonání destruktivních sil nacionalismu. Od pádu západořímské říše v roce 476 n. l. poznala Evropa pouze několik málo let míru. Důvod byl nasnadě: příliš mnoho zhruba stejně silných států na omezeném území. 3. Evropská soudržnost coby ochrana před obecně vnímaným strachem ze sovětské rozpínavosti. Komunistický koncept tzv. světové proletářské revoluce, nevypočitatelnost Stalina (spojenectví s Hitlerem ) ve Francii a Itálii získali po válce komunisté poměrně silnou voličskou základnu
MOTIVY EVROPSKÉ INTEGRACE 4. Evropská soudržnost coby způsob začlenění Německa do mezinárodních politických a ekonomických vztahů Vítězné mocnosti se poučily z vývoje po 1. sv. válce, kdy Německo nejen politicky a ekonomicky izolovaly, ale navíc mu nařídily obrovské reparace, které v Němcích spolu s podmínkami Versailleské smlouvy živily pocit nespravedlnosti, beznaděje a nenávisti ke zbytku světa. 5. Evropská soudržnost coby pokus o aplikaci amerického modelu ekonomického růstu, prosperity a politické stability. zóny volného obchodu celní unie jednotného vnitřního trhu v 17 zemích zavedena společná měna euro
SPOLEČENSTVÍ 9. května 1950 Schumanova deklarace - návrh francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana na vytvoření organizace, jež by koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl Skutečným autorem plánu byl předseda francouzského Vysokého plánovacího úřadu Jean Monnet. 18. dubna 1951 byla šesti evropskými státy -Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Francie, Itálie, Spolková Republika Německo - podepsána tzv. PAŘÍŽSKÁ SMLOUVA Zakládala EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI = ESUO vstoupila v platnost 27. července 1952
ROBERT SCHUMAN JEAN MONNET FRANCOUZŠTÍ ARCHITEKTI EVROPKSÉ INTEGRACE
ÚRYVEK Z PAŘÍŽSKÉ SMLOUVY dychtivi pomoci zvýšit životní úroveň a posílit mír rozšiřováním své základní výroby, odhodláni nahradit staleté soupeření sjednocením svých základních zájmů, vybudovat zřízením hospodářského společenství základy širšího a hlubšího společenství mezi národy, jež dlouho dělily krvavé konflikty, a položit základy institucí způsobilých řídit jejich osud, napříště společný, rozhodli se vytvořit Evropské společenství uhlí a oceli
EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI (EUSO) Hlavním cílem bylo zaručit mír mezi tradičními válečnými nepřáteli Francií a Německem prostřednictvím kontroly těžařského a hutnického průmyslu, jenž tvoří základ pro vybudování ozbrojených sil. Členské státy se měly v nejrůznějších oblastech postupně čím dál víc propojovat, až by míra jejich integrace dosáhla takového stupně, že by rozpoutání války mezi nimi představovalo významné ztráty pro každou z ekonomik. ESUO bylo od počátku budováno jako společný trh s uhlím a ocelí. Vytvořením společných orgánů bylo prvním případem, kdy se evropské státy vzdaly své suverenity a přenesly ji na nadnárodní úroveň. ESUO také mělo prokázat schopnost mírové spolupráce a vytvořit pevný základ další, již hlubší integrační formy. Platnost Pařížské smlouvy vypršela 23.7.2002. Oblast sektorové úpravy a pravomoci orgánů ESUO tak přešly do šířeji pojaté oblasti celní a hospodářské unie.
EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI (EUSO) Platnost Pařížské smlouvy vypršela 23.7.2002. Oblast sektorové úpravy a pravomoci orgánů ESUO tak přešly do šířeji pojaté oblasti celní a hospodářské unie. ESUO mělo jenom malý vliv na produkci uhlí a oceli. Ta se zvyšovala a snižovala v souladu se světovými trendy. Nicméně obchod mezi členskými státy se zvýšil (u uhlí zdesetinásobil). To členským státům ušetřilo peníze, protože nemusely dovážet uhlí z USA. Vysoký úřad také poskytl 280 půjček na modernizaci průmyslu. To pomohlo snížit náklady a zvýšit produkci.
ŘÍMSKÉ SMLOUVY 27. 3. 1957 podepsány stávajícími členy dvě tzv. Římské smlouvy (vstoupily v platnost 1958), které zakládaly: 1. Euratom - Evropské společenství atomové energie Bylo založeno 25. března 1957 v Římě na základě Římských smluv (vstoupily v platnost 1. ledna 1958). Zakládajícími zeměmi: Francie, Spolková Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. Hlavní úkolem Euratomu je: přispět ke zvýšení životní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu. Dalšími úkoly jsou například: investice do jaderného průmyslu spolupráce ve výzkumu a vývoji ochrana zdraví společný jaderný trh spolupráce při nakládání s jaderným palivem společný postup vůči třetím zemím
ŘÍMSKÉ SMLOUVY 2. Evropské hospodářské společenství (EHS) Byla mezinárodní organizace existující mezi lety 1958 až 1993. Byla vytvořena, aby podporovala ekonomickou integraci mezi Belgií, Francií,Německem, Itálií, Lucemburskem a Nizozemskem. Po ratifikaci Lisabonské smlouvy Evropská společenství zanikla a právním nástupcem se stala Evropská unie. cíl: vytvoření společného trhu, nepřetržitý a vyvážený růst, vyšší stabilita, rychlejší zvyšování životní úrovně postupné sbližování hospodářské politiky členských států
PROGRAM ERASMUS Program Erasmus je program Evropské unie podporující zahraniční mobilitu vysokoškolských studentů a pedagogů a spolupráci ve vysokoškolském vzdělávání v Evropě. Program byl zřízen v roce 1987 rozhodnutím/ehs. V letech 2000 až 2006 byl součástí programu Sokrates. Název Erasmus je odvozen z příjmení holandského renesančního humanisty Erasma Rotterdamského Program v Česku spravuje Národní agentura pro evropské vzdělávací programy (NAEP). Program Erasmus je od ledna roku 2014 nahrazen programem Erasmus+
EVROPSKÉ OBRANNÉ SPOLEČENSTVÍ (EOS) Bylo návrhem vojenského paktu, který v roce 1950 inicioval francouzský předseda vlády René Pleven V reakci na americké výzvy k znovuvyzbrojení západního Německa. Záměrem bylo vytvoření panevropských obranných sil jako alternativy k navrhovanému přistoupení západního Německa do NATO Evropské obranné společenství mělo zahrnovat západní Německo, Francii, Itálii a země Beneluxu. Smlouva o Evropském obranném společenství byla podepsána 27. května 1952, ale nikdy nevešla v platnost kvůli zamítnutí ratifikace francouzským parlamentem.
LITERATURA: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/treaties_introd uction_cs.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/program_erasmus KÖNIG, P.; LACINA, L.; PŘENOSIL, J. Učebnice Evropské integrace. Brno : Barrister & Principál, 2006. ISBN 80-7364-022-8. http://dum.rvp.cz/materialy/evropska-integrace-1951-2011.html