Děti Země Klub za udržitelnou dopravu Cejl 48/50, 602 00 Brno, tel./fax 545 210 393, dz.brno@ecn.cz, IČ 67010041 Krajský úřad Jihomoravského kraje prostřednictvím Městského úřadu Pohořelice Odboru územního plánování a stavební řád Vídeňská 699 691 23 Pohořelice podatelna@pohorelice.cz E-mail se zaručeným elektronickým podpisem 07. 01. 2011 Odvolání proti vydání územního rozhodnutí k umístění stavby R52, stavba 5204 Pohořelice Ivaň; km 19,200-23,000 k č.j.: MUPOD38854/2010 z 29. 11. 2010 Městský řad Pohořelice (dále jen stavební úřad ) vydal dne 29. 11. 2010 pod č. j.: MUPOD38854/2010 územní rozhodnutí se 103 stavebními objekty a se 40 podmínkami v rozsahu 193 stran, kterým umístil stavbu R52, stavba 5204 Pohřelice Ivaň; km 19,2000-23,000. Rozhodnutí bylo na úřední desce stavebního úřadu zveřejněno vyvěšením dne 8. 12. 2010 a doručeno dne 23. 12. 2010, poslední lhůta pro podání odvolání je dnes 7. 1. 2010. Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu (dále jen Děti Země ) jako účastník předmětného územního řízení podaly k umístění stavby své včasné vyjádření dne 21. 7. 2010 (elektronicky). Země z důvodu níže uvedených proti tomuto územnímu rozhodnutí podávají dle 81 odst. 1 ve spojení s 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen správní řád) toto o d v o l á n í a žádají, aby napadené rozhodnutí bylo odvolacím orgánem dle 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušeno a vráceno k novému rozhodnutí, neboť územního rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s 3, 50 odst. 3 a odst. 4 a 68 odst. 3 správního řádu. Současně Děti Země žádají, aby byl nadřízeným orgánem (Krajským úřadem Jihomoravského kraje, odborem ŽP) v rámci odvolacího řízení přezkoumán obsah namítaného závazného stanoviska k zásahu do krajinného rázu (vydané dle 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.) ve smyslu 149 odst. 4 a odst. 5 správního řádu a dále stanovisko EIA. Odůvodnění: I. Územní rozhodnutí nebylo možné vydat, neboť není v souladu s žádnou odpovídající územně plánovací dokumentací, resp. s ÚP VÚC či ZÚR Zásadní námitkou proti umístění stavby kteréhokoliv úseku R52, včetně předmětného R5204, do území je nesoulad s územně plánovací dokumentací dle ustanovení 90 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. Územně plánovací dokumentace je dána hierarchickou strukturou, kterou tvoří Zásady územního rozvoje (popř. platné ÚP VÚC), územní plány obcí a regulační plány. Politika územního rozvoje není územně plánovací dokumentací (viz ust. 2 odst. 1 písm. n) stavebního zákona). Je pouze jedním z nástrojů územního plánování (celostátní koncepcí). Pokud je úkolem stavebního úřadu zkoumat soulad záměru s územně plánovací dokumentací, pak musí být v případě silnice R52, resp. R5204, zkoumán soulad se ZÚR (nejsou schválené), s platným ÚP VÚC (neexistuje). 1
V tomto případě ale zcela absentuje nadřazená územně plánovací dokumentace, neboť ZÚR JMK nebyly do dnešního dne schváleny a žádný platný ÚP VÚC pro danou oblast neexistuje. ÚP VÚC Břeclavska schválený usnesením Zastupitelstva Jihomoravského kraje dne 9. 11. 2006, jehož součástí byl i koridor rychlostní silnice R52, byl dne 25. 11. 2009 rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ao 1/2007 zrušen. Skutečnost, že nelze umísťovat a stavět rychlostní silnici (záměr nadmístního významu) jen na základě územních plánů obcí, jednoznačně vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 185. Pod bodem 65 je v citovaném rozsudku uvedeno: Vymezení těchto ploch nadmístního významu je pro pořizování územních plánů obcí závazné ve dvojím smyslu: pozitivním a negativním. V pozitivním smyslu jsou nadřazenou územně plánovací dokumentací vymezené rozvojové plochy nadmístního významu pro územní plány obcí závazné tak, že obec je povinna tyto rozvojové plochy vymezené v nadřazené dokumentaci respektovat a vymezit je i ve svém územním plánu. V negativním smyslu jsou závazné tak, že obec ve svém územním plánu nemůže vymezit rozvojové plochy nadmístního významu, které v nadřazené územně plánovací dokumentaci obsaženy nejsou. Obec je však oprávněna vymezit ve svém územním plánu rozvojové plochy místního významu volně dle svého uvážení. Tento závěr plyne ze samotné povahy a hierarchie územního plánování. Protože jediná platná nadřazená územně plánovací dokumentace týkající se stavby R52 byla soudem zrušena (ÚP VÚC Břeclavsko) a územním plány obcí pro soulad s R52 použít nelze, nemá záměr rychlostní silnice R52 oporu v územně plánovací dokumentaci, což je jednou z podmínek pro vydání územního rozhodnutí. Jak vyplývá z ustanovení 92 odst. 2 stavebního zákona, jestliže záměr žadatele není v souladu s požadavky uvedenými v 90 stavebního zákona, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne. Dikce zákona je naprosto jasná, příslušné stavební úřady tedy nemají jinou možnost než zmiňovanou žádost o územní rozhodnutí zamítnout pro nesoulad záměru s územně plánovací dokumentací. Pokud tak neučiní, vystavují se značnému riziku, že jejich rozhodnutí bude zrušené nadřízeným orgánem anebo soudem. Příslušné stavební úřady se také pokoušejí opírat o zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, který je speciálním právním předpisem ke stavebnímu zákonu. Stavební úřady na základě ust. 1 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. zcela nelogicky dovozují, že k umístění stavby do území je možné použít obsah Politiky územního rozvoje (dále jen PÚR ). Ust. 1 cit. zákona uvádí pouze definici, co se rozumí pod pojmem dopravní infrastruktura. Lze sice souhlasit, že silnice R52 v PÚR je jako dopravní infrastruktura uvedená, nicméně z této skutečnosti nevyplývá, že ji lze také bez schválené příslušné nadřazené územně plánovací dokumentace umístit do území. Zákon č. 416/2009 Sb. totiž nezbavuje stavební úřad povinnosti zkoumat soulad záměru s územně plánovací dokumentací dle ust. 90 stavebního zákona (viz výše), neboť k tomuto ustanovení neobsahuje speciální úpravu. Kromě toho dle právního názoru Městského soudu v Praze (viz např. jeho usnesení ze dne 13. 7. 2010, č.j.:10a 155/2010-1110 o nepřiznání odkladného účinku žalobě Dětí Země proti vydání rozhodnutí dle 12 a 44 zákona č. 114/1992 Sb. k povolení stavby dálnice D8-0805 Lovosice Řehlovice nebo obdobné usnesení o nepřiznání odkladného účinku jejich žalobě proti povolení výjimky k zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů organismů pro stejnou dálnici ze dne 29. 9. 2010, č.j. 10A 211/2010-66), lze tento zákon použít jen v případě, pokud stavební úřady (za splnění podmínky platného schválení ZÚR či ÚP VÚC) zažádají stavební úřad o spojení územního a stavebního řízení do jednoho celku. To ale není případ umisťování částí silnice R52 (oba rozsudky k D8-0805 mohou Děti Země na vyžádání předložit). Co se týče PÚR, ta je velice obecným dokumentem (koncepcí), který ve svém příliš velkém měřítku nemůže přesně vymezovat trasování určité komunikace ani přesně umístit jiné záměry. Toto je úkolem územně plánovací dokumentace (konkrétně Zásad územního rozvoje), která má Politiku územního rozvoje dále rozpracovat a rovněž vyhodnotit možná variantní řešení. Pokud by tomu tak nebylo, pak by zpracování územně plánovací dokumentace (v tomto případě ZÚR) ztrácelo svůj význam. Stavební úřady rozhodující v prvním stupni a vydávající územní rozhodnutí tak vůbec neberou v potaz hierarchii územního plánování, ze které jasně vyplývá, že úkolem ZÚR je PÚR dále rozpracovat, prověřit a vyhodnotit možné varianty jednotlivých záměrů i s ohledem na životní prostředí a veřejné zdraví. 2
Skutečnost, že nelze automaticky přebírat záměry v PÚR uvedené do ZÚR (a tím méně do územních plánů obcí) potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 9 Ao 3/2009, kde uvedl, že: Závaznost v Politice obecně vyjádřených záměrů pro pořizování, a vydávání zásad územního rozvoje, územních a regulačních plánů a pro rozhodování v území ovšem neznamená a ani znamenat nemůže, že by kraje při pořizování zásad územního rozvoje automaticky převzaly do svých plánů realizaci v Politice obsažených záměrů, a to bez dalšího hodnocení jejich dopadů či zvažování možných variant. Takový postup by byl v rozporu se zvláštními právními předpisy jako je zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, nebo zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, případně zmíněná SEA směrnice komunitárního práva. Závaznost obecně formulovaných záměrů Politiky pro územně plánovací dokumentaci je nutno vyložit jako závaznost příslušných územních orgánů převzít do územně plánovací dokumentace vládou České republiky schválený koncepční záměr územního rozvoje na celostátní či mezinárodní úrovni, nikoli faktickou realizací tohoto záměru. Pokud by obecné záměry vyjádřené v Politice samy o sobě, bez ohledu na jejich obsahové vymezení znamenaly pro příslušné územní orgány povinnost automatické realizace, postrádal by způsob, jakým je ve stavebním zákoně upraven proces schvalováni zásad územního rozvoje, územního plánu či regulačního plánu, smysl. S posledně uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu uvedeným v usnesení sp. zn. 9 Ao 3/2009 se následně plně ztotožnil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 5/10. K závaznosti Politiky územního rozvoje ve smyslu ust. 31 odst. 4 stavebního zákona Ústavní soud uvedl, že jazykový výklad zákona není sám o sobě dostačující, a že je nutné použít i jiné druhy výkladů, např. výklad systematický. Z uvedeného plyne, že i když stavební zákon výslovně uvádí, že PÚR je závazná (pro pořizování ZÚR, územních plánů i pro rozhodování v území), tak ve skutečnosti závazná není a ani být nemůže, protože je příliš obecná. Nic na tom podle ÚS nemění ani to, že PÚR vymezuje koridory dopravních staveb. Tento výklad znamená, že obsah PÚR nemůže být v žádném případě rozhodujícím argumentem pro vymezení trasy jakékoliv dálnice či rychlostní silnice nadmístního významu v ZÚR a nelze tak podle něj ani vydávat územní rozhodnutí. Veškeré námitky, týkající se vlivů na životní prostředí, chráněná území, požadavku na posouzení variant atd. musejí být řešeny na úrovni ZÚR a nelze je odmítnout s tím, že PÚR rozhodla. Je tedy zřejmé, že stavební úřad (na hranici trestní zodpovědnosti) zcela ignoruje české zákony, pokud umístil předmětný záměr, a to z těchto důvodů: 1) Pouze na základě Politiky územního rozvoje (bez schválených Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje) nemohou být zákonným způsobem vydána příslušná územní rozhodnutí pro rychlostní silnici R52, včetně R5204. 2) Pouze na základě územních plánů obcí např. Mikulov, Pohořelice (bez schválených Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje), nemohou být zákonným způsobem vydána příslušná územní rozhodnutí pro záměr rychlostní silnice R52, tzn. ani pro R5204. 3) Zákon č. 416/2009 Sb. nezbavuje stavební úřady povinnosti zkoumat soulad s územně plánovací dokumentací, a proto pouze s odkazem na něj (bez schválených Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje) nemohou být zákonným způsobem vydána příslušná územní rozhodnutí pro záměr rychlostní silnice R52. Navíc lze tento zákon na urychlení výstavby dopravní infrastruktury použít jen v případě spojení územního a stavebního řízení, což se silnice R52, včetně stavby umisťovaného úseku R5204, s vydáváním územních rozhodnutí netýká. 4) Do doby, než budou schváleny Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje obsahující vymezení trasy silnice R52 Pohořelice-Mikulov-st. hranice ČR/Rakousko, nelze zákonným způsobem vydat žádné pravomocné územní rozhodnutí pro jakoukoliv část záměru rychlostní silnice R52, včetně R5204. S ohledem na výše uvedené důvody lze konstatovat, že v současné době nemůže být zákonným způsobem vydáno žádné pravomocné rozhodnutí pro jakýkoliv úsek či součást záměru rychlostní silnice R52, tzn. ani jeho část (R5204, R5205, R5206) či součást. Všechna územní rozhodnutí vydaná stavebními úřady v Pohořelicích a Mikulově bez schválení ZÚR JmK musí nadřízený orgán zrušit a vrátit k novému projednání a rozhodnutí ve věci, tzn. územní řízení zastavit. Pokud k tomu nedojde, je velmi pravděpodobné, že vydaná územní rozhodnutí, včetně předmětného, budou zrušena Krajským soudem v Brně rozhodujícím v oblasti správního soudnictví. 3
II. Žádost o přezkum zákonnosti vydání stanoviska EIA pro silnici R52 Pohořelice Mikulov st. hranice Děti Země upozorňují na skutečnost, že stanovisko EIA k záměru Rychlostní silnice R52 Pohořelice Mikulov (Drasenhofen) je nezákonné, a to především z těchto důvodů (podrobně viz níže): a) Rozpor stanoviska EIA se stanoviskem MŽP k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí ČR do roku 2010 a s usnesením vlády ČR č. 741/99 k návrhu rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010. b) Rozpor stanoviska EIA s požadavkem posouzení variant řešení dálničního spojení Brno Vídeň (chybějící SEA, která má procesu EIA předcházet). c) Rozpor postupu MŽP s právní úpravou mezistátního posuzování vlivů na životní prostředí. d) MŽP vydalo souhlasné stanovisko k záměru přesto, že již současné zatížení životního prostředí v území dotčeném záměrem přesahuje míru únosného zatížení a přestože v procesu předcházejícím vydání záměru nebyl dostatečně zohledněn stav životního prostředí v tomto území a možností kumulativních vlivů záměru (nedostatečné zohlednění stavu životního prostředí v dotčeném území a přímých vlivů záměru, neostatečné posouzení a nezohlednění možností kumulace vlivů záměru s vlivy jiných záměrů). e) Stanovisko EIA nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. f) Nedostatečné vypořádání připomínek uplatněných v rámci procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí. Nezákonný stav ohledně stanoviska EIA může být zhojen pouze tak, že nejprve dojde k řádnému hodnocení záměru v procesu SEA včetně porovnání možných variant řešení a teprve následně bude zahájen nový proces EIA s vybranou variantou dle závěrů procesu SEA. Přitom vše musí proběhnout jak v souladu s českou právní úpravou, tj. zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, tak i v souladu s evropským právem, tj. zejména směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí a směrnicí Rady 85/337/EHS, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Podrobná argumentace Dětí Země proti k procesu EIA a vydání stanoviska EIA: 1. Rozpor stanoviska EIA se stanoviskem MŽP k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí ČR do roku 2010 a s usnesením vlády ČR č. 741/99 k návrhu rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010 Dne 24. 6. 1999 vydalo MŽP v souladu s tehdy platnou úpravou posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (tj. podle ust. 14 zákona č. 244/1992 Sb. v tehdy platném znění) pod č.j. M/11862/1137/700/1412/OPVŽP/99 Stanovisko k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010 (dále jen stanovisko SEA, a to ke kombinaci variant Y a Z, popsané v příloze č. 1 tohoto stanoviska, s doplňky a doporučeními uvedenými v jeho příloze č. 2 a na základě odůvodnění uvedeného v jeho příloze č. 3. V citovaném stanovisku je mj. uvedeno, že s ohledem na vztah posuzování vlivů staveb na životní prostředí (EIA) a posuzování koncepcí (SEA) není možné přednostně budovat (a posuzovat podle části druhé zákona č. 244/1992 Sb. EIA) [podle platné právní úpravy odpovídá dílu 2 hlavy I části první zákona č. 100/2001 Sb.] bezproblémové krátké úseky liniových staveb, často na sebe nenavazující, aniž by byl řešen celý dálkový tah s kritickými místy z hlediska buď ochrany přírody a krajiny nebo připomínek obyvatel. Závěrem posouzení jednotlivých staveb v rámci dále popsané kombinace variant (v Příloze č. 1 stanoviska), k níž MŽP vydává souhlasné stanovisko, by mohlo být souhlasné stanovisko (s podmínkami), 1) pokud budou předloženy a posouzeny všechny reálné varianty daného úseku a 2) pokud se neobjeví nové skutečnosti, které posuzovatelům koncepce nebyly známy Na nepreferovaných a nepodporovaných tazích lze očekávat jeden nebo více úseků/staveb, u nichž závěrem posouzení vlivů na životní prostředí bude záporné stanovisko příslušného orgánu. Posouzení koncepce totiž identifikovalo environmentální bariéry a limity (v širokém slova smyslu). V příloze č. 1 citovaného stanoviska SEA je pod bodem R52 + I/52 uvedeno:... vylučuje se výstavba a územní ochrana trasy R 52 v úseku Pohořelice - Nový Přerov - hranice Rakouska, preferuje se dostavba trasy R55 Břeclav D2 - hranice Rakouska. 4
Z bodu 1) přílohy č. 2 tohoto stanoviska ( Doplňky a doporučení MŽP ke koncepci rozvoje dopravních sítí ČR do roku 2010 ) pak vyplývá, že výsledná kombinace variant Y a Z s uvedenými preferencemi neobsahuje mimo jiné úsek R52 Pohořelice - hranice Rakouska (a to bez bližší identifikace konkrétní trasy této rychlostní komunikace). Citované stanovisko SEA kromě toho: předpokládá, že jednotlivé dopravní sítě a zařízení budou vytvářet dopravní systém šetrný k životnímu prostředí s tím, že šetrné dopravní způsoby a kombinace budou ve vztahu k uživateli zvýhodňovány a nešetrné způsoby, především individuální osobní a dálková nákladní automobilová doprava v citlivých oblastech přírody i lidských sídel budou potlačovány. Ze stanoviska SEA ke k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010 tedy vyplývá povinnost úřadů, příslušných k posuzování vlivů záměrů na životní prostředí podle dílu 2 hlavy I části první zákona č. 100/2001 Sb., zajistit posuzování celých dálkových tahů a vydávat k těmto záměrům souhlasná stanoviska pouze tehdy, pokud budou předloženy a posouzeny všechny reálné varianty daného úseku. Toto stanovisko SEA je stále platné. Dále z citovaného stanoviska SEA jednoznačně vyplývá, že rychlostní komunikace R 52 Pohořelice - hranice Rakouska není obsažena ve výsledné kombinaci variant Y a Z podle přílohy č. 1 tohoto stanoviska, s níž MŽP tímto stanoviskem vyslovilo souhlas. Z přílohy č. 2 naopak vyplývá, že tato rychlostní komunikace (v jakékoli variantě) patří mezi nepreferované a nepodporované tahy, u nichž posouzení koncepce identifikovalo environmentální bariéry a limity a pro to pro ně lze očekávat záporné stanovisko příslušného orgánu k posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Podle přílohy č. 1 stanoviska SEA je naopak součástí kombinace variant, s níž žalovaný vyslovil souhlas, vybudování rychlostní komunikace R55 hranice Rakouska Břeclav D2, která představuje alternativní variantu dálničního propojení Brno Vídeň (podrobněji viz níže ad. 1.4 ). Stanovisko EIA k R52 je s výše uvedenými závěry stanoviska SEA k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010 v rozporu, neboť se bez jakéhokoli odůvodnění odchyluje od v citovaném stanovisku deklarovaného předpokladu vydávání záporných stanovisek k nepreferovaným a nepodporovaným tahům, k nimž záměr rychlostní komunikace R 52 patří. MŽP bylo v souladu s obecnými zásadami výkonu veřejné správy povinno při vydání stanoviska EIA závěry vlastního dříve vydaného stanoviska SEA respektovat, případně odůvodnit, na základě jakých nových skutečností se od nich odchýlilo. Z těchto důvodů MŽP vydáním stanoviska EIA porušilo vlastní stanovisko SEA. 2. Rozpor stanoviska EIA s požadavkem posouzení variant řešení dálničního spojení Brno Vídeň Podle ust. 6 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb. musí oznamovatel záměru, který podléhá posuzování podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, v oznámení vždy uvést nástin studovaných hlavních variant a stěžejní důvody pro jeho volbu vzhledem k vlivu na životní prostředí. S touto povinností oznamovatele úzce souvisí i ust. 5 odst. 2 téhož zákona, podle nějž se u dlouhodobého záměru jeho jednotlivé etapy posuzují samostatně a v kontextu vlivů záměru jako celku, a ust. 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, v platném znění, podle nějž nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Podle ust. 7 odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb. může příslušný úřad v závěru zjišťovacího řízení navrhnout zpracování variant řešení záměru, které se zpravidla liší umístěním, kapacitou, použitou technologií či okamžikem provedení, jestliže je jejich provedení prokazatelně účelné a z technických hledisek možné. Na tato ustanovení dále navazuje bod B.I.5 Přílohy č. 3., resp. část B bod I.5 Přílohy č. 4 tohoto zákona, podle nichž k náležitostem oznámení, resp. dokumentace, patří mj. zdůvodnění potřeby záměru a jeho umístění, včetně přehledu zvažovaných variant a hlavních důvodů (i z hlediska životního prostředí) pro jejich výběr, resp. odmítnutí. Obdobné povinnosti vyplývají rovněž z čl. 5 Směrnice 85/337/EHS o hodnocení vlivu některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnic 97/11/ES a 2003/35/ES (dále jen směrnice EIA ) ve spojení s bodem 2 přílohy č. IV této směrnice, podle nichž je investor povinen zajistit mimo jiné posouzení nejdůležitějších zkoumaných variant řešení s udáním hlavních důvodů výběru, zohledňujících životní prostředí. Vzhledem ke skutečnosti, že by realizace záměru negativně ovlivnila evropsky významnou lokalitu Mušovský luh a ptačí oblasti Pálava a Nové Mlýny (podrobněji viz níže ad. 4.1), vyplývá nutnost posouzení variant záměru 5
i z ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., upravujících ochranu území Natura 2000, jakož i ze Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). Záměr, pro nějž bylo vydáno stanovisko EIA, je fakticky nedílnou součástí plánovaného vybudování dálničního spojení Brno Vídeň. Uvedená východiska, týkající se povinnosti příslušného orgánu hodnotit důsledky jednotlivých variant, vedoucích k dosažení cíle zásahu do životního prostředí, je tedy nezbytné aplikovat na tento skutečný či konečný cíl. Tento požadavek je zároveň v souladu se závěry stanoviska SEA k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010 ze dne 24. 6. 1999 (viz výše). Ze všech těchto skutečností vyplývá především nutnost posouzení alternativní varianty spojení Brno Vídeň s využitím stávající trasy dálnice D2, dostavby rychlostní silnice R55 (včetně obchvatu Břeclavi) a jejího napojení na státní hranici s Rakouskem na existujícím hraničním přechodu Břeclav Reintal. MŽP bylo opakovaně upozorňováno na potřebu posouzení především této varianty a poukazovali na její nesporné výhody, spočívající zejména v nejmenší finanční náročnosti tohoto řešení a v jeho nejméně škodlivých důsledcích pro životní prostředí, především vzhledem k nejmenším celkovým (kumulovaným) vlivům kamionové dopravy (podrobněji viz níže ad 4.2), neboť toto řešení umožňuje její nejkratší vedení v hlavním evropském multimodálním koridoru Ostrava Břeclav Vídeň a tím i možnost, aby kamiony opouštěly území České republiky nejkratší možnou trasou. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti jsme přesvědčeni, že posouzení vlivů záměru na životní prostředí, které předcházelo vydání stanoviska EIA nevyhovělo požadavkům citovaných ustanovení 5 odst. 2 a 6 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb. V rámci tohoto posouzení byly hodnoceny pouze dílčí varianty trasy rychlostní silnice R52 Pohořelice Mikulov, ve všech případech s předpokladem přechodu státní hranice s Rakouskem v Mikulově. Alternativním možnostem dálničního spojení í Brno Vídeň nebyla přes opakované připomínky veřejnosti věnována v podstatě žádná pozornost. Pokud MŽP postupem podle ust. 7 odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb. nenavrhlo zpracování těchto variant v závěru zjišťovacího řízení jako variant aktivních, bylo podle našeho názoru jeho minimální povinností zajistit, aby byla existence těchto variant zohledněna v rámci posouzení tzv. nulové varianty, tj. neprovedení záměru v žádné z variant předložených oznamovatelem. Hodnocení nulové varianty v Dokumentaci (např. str. 11 a 132) i Posudku však vychází z apriorního předpokladu budoucího zvýšení intenzity dopravy v trase napadeným rozhodnutím doporučené varianty záměru (viz např. str. 174 Posudku text vychází se zde z předpokladu, že dálnice A5 bude realizována k horizontu let 2009 2010 a v této době bude do Mikulova přivedeno cca 18 000 vozidel za 24 hodin ). Možnost zcela odlišné situace v případě realizace některé z jiných variant dálničního spojení Brno Vídeň, a tím i naprosto odlišných vlivů nulové varianty na životní prostředí, se zpracovatelé podkladů napadeného rozhodnutí výslovně odmítli zabývat (viz např. reakci na připomínky občanského sdružení Nebojsa k Dokumentaci na str. 144 Posudku). MŽP tento nedostatek podkladů napadeného rozhodnutí nejen neodstranilo postupem podle ust. 8 odst. 4, případně 9 odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb., ale své stanovisko na uvedeném přístupu výslovně založil (srov. např. vypořádání připomínek občanského sdružení Nebojsa na str. 12 stanoviska EIA). Tím porušilo výše citovaná ustanovení 5 odst. 2 a 6 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., jakož i čl. 5 ve spojení s bodem 2 přílohy č. IV směrnice EIA. Zároveň tento postup vedl k vydání souhlasného stanoviska k budoucím zásahům do životního prostředí, popsaným níže v bodě 4., které s ohledem na existenci výše uvedených variant záměru nelze považovat za přípustné. S tímto názorem občanů se ztotožnil i veřejný ochránce práv (ombudsman), který ve své Zprávě o výsledku šetření ve věci záměru výstavby kapacitního silničního spojení Brna a Vídně" zde dne 3.11. 2006, mimo jiné konstatoval, že nedošlo k posouzení reálně v úvahu přicházejících variant předmětného komunikačního tahu navzdory tomu, že tento postup právní úprava předpokládá (viz str. 12 citované zprávy). Tento závažný nedostatek podle ombudsmana zpochybňuje celý další postup projednávání R52 (str. 13 zprávy). Na str. 14-15 zprávy se pak ombudsman vyjadřuje k požadavku na hodnocení dopadů záměru na území Natura 2000, a to ve shodě s naším názorem (vyjádřený názor ombudsmana se týká postupu při pořizování územního plánu VÚC Břeclavska, ale platí analogicky i pro proces EIA pro záměr stavby R52 samotné. Na těchto závěrech ombudsman setrval (po vyjádření příslušných úřadů, včetně MŽP) i ve svém Závěrečném stanovisku ve věci 6
záměru výstavby kapacitního silničního spojení Brna a Vídně ze dne 26.4. 2007 (viz str. 5 tohoto stanoviska). V tomto stanovisku ombudsman jako opatření k nápravě ve smyslu ust. 19 zákona č. 349/1999, o veřejném ochránci práv, požaduje porovnat dopravní, ekonomické a ekologické varianty dálničního spojení Brno-Vídeň. Konečně v této souvislosti lze odkázat na stanovisko Evropské komise, Generálního ředitelství životní prostředí, vyjádřené v dopise ze dne 19. 1. 2007, jehož obsahem je mimo jiné konstatování, že i dle názoru Komise zřejmě existují dvě možnosti spojení mezi Brnem a Vídní přes Mikulov/Drasenhofen nebo přes Břeclav a že dle názoru Komise by bylo praktické provést nezávislou srovnávací studii těchto dvou variant z hlediska dopravního, ekonomického, sociálního a ekologického. Dále je v dopise uvedeno, že příslušné oddělní zmíněný projekt podrobně vyhodnocuje a že Komise zatím neschválila např. projekt na vypracování studie pro jednu z variant vedení navazující dálnice A5 v Rakousku (úsek Schrick-Drasenhofen). Komise také navrhla EIB (Evropské investiční bance), aby pozastavila financování té části rozšíření dálnice D1 (pro tento záměr byla schválena půjčka EIB), která má vazby na přípravu výstavby rychlostní silnice R52. Je tedy zřejmé, že i Evropská komise se ztotožňuje se s názorem navrhovatelů o existenci dvou variant rychlostní silničního spojení Brna s Vídní, jež by měly být v souladu s příslušnými ustanoveními českého i evropského práva posouzeny. Důkazy dostupné státní správě (odkazujeme na spisový materiál nadřízeného orgánu, Krajského úřadu JMK): Zpráva o výsledku šetření veřejného ochránce práv ve věci záměru výstavby kapacitního silničního spojení Brna a Vídně ze dne 3. 11. 2006 Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci záměru výstavby kapacitního silničního spojení Brna a Vídně ze dne 26. 4. 2007 Dopis Evropské komise, Generálního ředitelství životní prostředí, označeného jako Věc: Zapojení Evropské komise do budování rychlostní silnice Vídeň Brno 3. Rozpor postupu MŽP s právní úpravou mezistátního posuzování vlivů na životní prostředí Již ze samotného názvu záměru, jehož se týká napadené rozhodnutí ( Rychlostní silnice R52 Pohořelice Mikulov ( - Drasenhofen) ), resp. ze skutečnosti, že se jedná o záměr rychlostní komunikace, jejíž součástí je hraniční přechod mezi Českou republikou a Rakouskem je zřejmé, že jak přímé, tak zejména nepřímé (srov. ust. 5 odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb.) vlivy tohoto záměru mohou zasahovat i mimo území České republiky, tedy na území Rakouska. Ještě zřejmější je to při zohlednění výše uvedené skutečnosti, že záměr je fakticky nedílnou součástí plánovaného vybudování dálničního spojení Brno Vídeň. Nejvýznamnější konkrétní vlivy realizace záměru na území Rakouska by spočívaly především ve zvýšení dopravní zátěže na komunikacích, navazujících na hraniční bod rychlostní silnice R52. Přivedení dramaticky navýšené dopravy, včetně těžké dálkové kamionové dopravy do prostoru dnešní státní silnice (Bundesstrasse) Drasenhofen Poysdorf Schrick Vídeň by mělo zásadní vliv na obtěžování obyvatel v dotčeném území nárůstem hluku a znečištění ovzduší, dále na krajinu a další složky životního prostředí. Blíže viz např. připomínky rakouské veřejnosti (Zelení, Občanská iniciativa B305 Kapellerfeld) k Oznámení, které jsou přílohou závěru zjišťovacího řízení EIA. Podle ust. 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2001 Sb. je záměr uvedený v příloze č. 1 tohoto zákona, pokud dotčené území může zasahovat i mimo území České republiky, předmětem tzv. mezistátního posuzování. Zvláštní pravidla tohoto posuzování jsou obsažena v ust. 11-14 zákona č. 100/2001 Sb. Pokud se jedná o záměr, jež má být proveden na území České republiky, vyplývají speciální povinnosti MŽP jako příslušného úřadu především z ust. 13 zákona č. 100/2001 Sb. Tyto povinnosti bylo tedy MŽP v procesu posuzování vlivů záměru povinno splnit. Citovaná ustanovení zákona č. 100/2001 Sb. byla do české úpravy posuzování vlivů na životní prostředí včleněna v souvislosti s ratifikací Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států, přijaté dne 25. 2. 1991 v Espoo (dále jen Espoo konvence ), která pro Českou republiku vstoupila v platnost podle svého článku 18 odst. 3 dne 27. 5. 2001 a byla publikována ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 91/2001 Sb.m.s. Podle čl. 2 odst. 2 Espoo konvence je povinností každé její smluvní strany přijmout s ohledem na navrhované činnosti vyjmenované v příloze I, které mohou pravděpodobně způsobit významný škodlivý dopad přesahující hranice států, nezbytná právní, administrativní nebo jiná opatření k implementaci ustanovení této úmluvy, včetně opatření zaměřených na vytvoření procedury posuzování vlivů na životní prostředí, která by umožnila účast veřejnosti a vypracování dokumentace posuzování vlivů na životní prostředí popsané v příloze II. 7
Pod bodem 7. přílohy I Espoo konvence jsou uvedeny mj. rychlostní komunikace. Při posuzování záměru bylo proto povinností MŽP rovněž dodržet závazky, vyplývající z Espoo konvence, a to jak s ohledem na znění čl. 10 Ústavy (podle nějž mají ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy přednost před zákonem), tak vzhledem k tomu, že pro případy mezistátního posuzování je priorita úpravy obsažené v mezinárodních smlouvách vyjádřena speciálně v ust. 12 odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb. MŽP tedy mělo v průběhu posuzování vlivů záměru na životní prostředí zajistit zejména dodržení ust. čl. 3, 4 a 5 Espoo konvence. Zvláštní ustanovení, týkající se posuzování projektů, které mohou mít významné vlivy na životní prostředí v jiném členském státě ES, obsahuje rovněž směrnice EIA, a to ve svých článcích 7 a 8. I tato ustanovení bylo tedy MŽP povinno v průběhu posuzování vlivů záměru na životní prostředí dodržet. V kapitole D. III. Oznámení Údaje o možných významných nepříznivých vlivech přesahujících státní hranice oznamovatel uvedl, že Tato kapitola je významná, neboť posuzovaný záměr novostavba rychlostní silnice, je ukončen na státní hranici s Rakouskem. I když charakter záměru nesplňuje náležitosti pro tzv. přeshraniční EIA posouzení a nezpůsobí dílčí významné nepříznivé vlivy, které by přesahovaly státní hranice, svým celkovým charakterem významné nadregionální liniové stavby ovlivní výslednou variantou směrové vedení obdobné liniové stavby na Rakouské straně. Toto ovlivnění je zcela zásadní, neboť na Rakouské straně je posuzováno také několik variant, ale dle předběžných výsledků, pouze jediná je relativně nejméně konfliktní. Toto tvrzení je vnitřně rozporné, neboť pokud je pravdivé konstatování, že celkový charakter záměru zcela zásadně ovlivní směrové vedení obdobné liniové stavby na rakouské straně, pak nemůže být současně správné konstatování, že záměr nezpůsobí dílčí významné nepříznivé vlivy, které by přesahovaly státní hranice (viz výše). Tvrzení oznamovatele, že charakter záměru nesplňuje náležitosti pro tzv. přeshraniční EIA, bylo tedy s ohledem na výše citované znění ust. 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2001 Sb. a dále na znění čl. 2.4 Espoo konvence a čl. 7.1 směrnice EIA zjevně nesprávné. K Oznámení se dopisem č.j. 51 5610/10-V/1/03 ze dne ze dne 9.4. 2003 jménem Rakouské republiky vyjádřilo Spolkové ministerstvo pro zemědělství a lesní hospodářství, životní prostředí a vodní hospodářství (jeho český překlad obsažen v příloze Závěru zjišťovacího řízení EIA, str. 34 37, viz www.mzp.cz). V bodě 2.2. tohoto dopisu je obsažen požadavek na oznámení, podle jakých předpisů bude záměr dále schvalován a zda rakouským občanům nebo obcím bude příslušet postavení strany, a to s výslovným odkazem na čl. 3 Espoo konvence. Kromě toho dopis obsahuje řadu dalších požadavků a návrhů, týkajících se dalšího posuzování záměru a v závěru pak obecný požadavek, aby žalovaný stanovisko rakouského ministerstva a veřejnosti ve svých rozhodnutích zohlednil a sdělil, jakým způsobem bude toto zohlednění provedeno. Rakouská republika jako dotčená strana (ve smyslu čl. 1.3 Espoo konvence) tedy reagovala na Oznámení způsobem, z nějž jednoznačně vyplýval její zájem podílet se na mezistátním posuzování; v žádném případě pak z citovaného dopisu nevyplývá opak (srov. čl. 3.3. a 3.4. Espoo konvence). Kromě vyjádření rakouského ministerstva obdržel žalovaný i připomínky dalších rakouských správních orgánů, obcí a osob. I tato skutečnost nasvědčuje tomu, že vlivy záměru mohou zasahovat i mimo území České republiky, resp. že záměr je takto správními úřady i veřejností dotčeného státu hodnocen. Závěr zjišťovacího řízení neobsahuje žádný údaj o nutnosti postupovat v průběhu dalšího posuzování vlivů záměru v souladu s ust. 13 odst. 2-6 zákona č. 100/2001 Sb., resp. relevantních ustanovení Espoo konvence a směrnice EIA. Kapitola závěru, označená jako Souhrnné vypořádání připomínek, kromě toho obsahuje pouze stručný výčet hlavních témat, kterých se obdržená vyjádření týkala (bez rozlišení, zda se jednalo o vyjádření vnitrostátních, nebo zahraničních subjektů). Tímto postupem MŽP porušilo ust. 7 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. vůči všem subjektům, které svá vyjádření k Oznámení v zákonem stanovené lhůtě zaslaly, tedy i vůči rakouským správním úřadům a osobám. Z formulace uvedené na str. 3 závěru (... dopracovat samostatnou kapitolu Údaje o možných významných nepříznivých vlivech přesahujících státní hranice ) je zřejmé, že MŽP si bylo vědomo toho, že vlivy záměru přesahují hranice České republiky, ale bez ohledu na tuto skutečnost nepostupovalo v souladu s úpravou mezistátního posuzování. Obsah Dokumentace EIA však nesplňuje ani citovaný požadavek závěru zjišťovacího řízení a samostatnou kapitolu Údaje o možných významných nepříznivých vlivech přesahujících státní hranice neobsahuje. Tento postup se zpracovatel Dokumentace pokouší obhájit na str. 123 odkazem na vypuštění původní varianty č. 4, obsažené v Oznámení, což podle jeho názoru umožnilo dopracovat Dokumentaci v rámci standardního procesu... a ne jako mezistátní posuzování. Tato argumentace je s ohledem na výše uvedené skutečnosti 8
zcela chybná. Kromě toho zpracovatel Dokumentace v této souvislosti odkazuje na mezivládní dohodu o místě přechodu státní hranice pro stavby Severní dálnice A5 a Rychlostní silnice R 52, ačkoliv takováto dohoda nebyla dosud uzavřena (viz výše ad. 1). S tímto nesprávným stanoviskem zpracovatele Dokumentace se ztotožnil i zpracovatel Posudku (bod D.II.4., str. 91). Dále se upozorňuje na skutečnost, že v dopise podepsaném vyslancem Rakouské republiky v České republice Dr. Peterem Hancvenclem ze dne 19. 7. 2005, adresovaném náměstkyni ministra životního prostředí Ing. Ivaně Jiráskové je mj. výslovně uvedeno, že pokud k záměru rychlostní silnice R52 Pohořelice Mikulov - Drasenhofen nebyly podány oficiální rakouské připomínky k dokumentaci vlivů na životní prostředí, pak tato skutečnost z rakouského pohledu neznamená, že tímto byla dokončena účast Rakouska a rakouské veřejnosti, neboť ani Úmluva Espoo ani čl. 7 směrnice EIA EU něco takového nestanovují, a že Rakousko stále vychází z toho, že se u tohoto záměru jedná o proces EIA podle Úmluvy Espoo. Citovaný dopis dále odkazuje na tzv. Aide Memoire, předané vyslancem Rakouské republiky v České republice Dr. Peterem Hancvenclem náměstkyni ministra životního prostředí Ing. Ivaně Jiráskové dne 7. 6. 2005 (což dokazuje dopis náměstkyně ministra žalovaného Ing. Ivany Jiráskové, adresovaný Dr. Peteru Hancvenclovi ze dne 22. 6. 2005). V Aide Memoire se mimo jiné uvádí, že rychlostní silnice R52, resp. její česká část představuje již sama o sobě záměr, který může mít značný dopad na rakouské území a zejména že Rakousko tedy projevilo svůj zájem o účast na řízení v České republice a sdělilo, že tuto informaci považuje za notifikaci ve smyslu Espoo konvence, přičemž v tomto případě přeshraničního silničního spojení se oba státy nacházejí jak v roli strany původce, tak strany postižené. Dále je na str. 2 tohoto dokumentu uvedeno, že veřejné tvrzení (náměstkyně ministra životního prostředí na veřejném projednávání Posudku v Mikulově dne 14. 4. 2005) že by se vůbec nemělo jednat o řízení podle Espoo konvence, dostává tedy rakouské úřady do velmi choulostivé situace, protože podnikly a podnikají vše, aby, odpovídajíc zásadám čl. 2 odst. 6 a čl. 3 odst. 8 Espoo konvence, měla rakouská veřejnost ty samé možnosti k účasti jako ta česká. V bodech 1., 2. a 4. na str. 2 a 3 citovaného Aide Memoire se dále konstatuje, že rakouská strana vždy vycházela z toho, že na záměr rychlostní silnice R52 bude provedeno přeshraniční řízení podle Espoo konvence, že na této skutečnosti nic nemění to, že Rakouská republika nepodala žádné vyjádření k Dokumentaci a že podle názoru rakouské strany by tedy bylo záhodno, aby česká strana nadále vycházela z toho, že se až do udělení povolení jedná o přeshraniční řízení. Citovanými vyjádřeními, obsaženými v dopisu vyslance Rakouské republiky ze dne 19. 7. 2005 a v Aide memoire jsou tedy vyvrácena výše citovaná tvrzení, obsažená v Oznámení a Dokumentaci, podle nějž charakter záměru nesplňuje náležitosti pro tzv. přeshraniční EIA. Kromě toho formulace použité v Aide Memoire (zejména v bodě 4. na str. 3 tohoto dokumentu) zakládají dle našeho názoru odůvodněnou pochybnost o tom, zda stanovisko EIA, datované dne 13. 5. 2005, bylo skutečně vydáno již před dnem jednání vyslance Rakouské republiky s náměstkyní ministra životního prostředí, které se uskutečnilo dne 7.6. 2005 (lze v této souvislosti upozornit na skutečnost, že rozhodnutí bylo ve smyslu ust. 17 odst. 2, odst. 3 písm. a) a odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb. zveřejněno (vyvěšeno) na úřední desce Jihomoravského kraje až dne 21. 6. 2005). Z citovaných formulací se zdá být přinejmenším zřejmé, že rakouská strana dne 7. 6. 2005 nebyla s obsahem napadeného rozhodnutí seznámena a považovala proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí za stále probíhající. Je tedy nutno odmítnout tvrzení, opakovaně použitá ve stanovisku EIA (např. na str. 14 a 25), podle nichž Republika Rakousko nemá k plánovanému záměru žádné připomínky. MŽP tedy v průběhu posuzování vlivů záměru vycházelo z nesprávného a neodůvodněného předpokladu, že záměr nenaplňuje podmínky mezistátního posuzování. Zaslalo sice (v českém jazyce) Spolkovému ministerstvu pro zemědělství a lesní hospodářství, životní prostředí a vodní hospodářství Rakouské republiky jednotlivé podklady pro vydání napadeného rozhodnutí (Oznámení, Dokumentaci a Posudek), avšak nesplnilo další povinnosti, vyplývající z ust. 13 odst. 2 a 5 zákona č. 100/2001 Sb. (nevyžádalo si od dotčeného státu údaje o stavu životního prostředí na jeho dotčeném území a nezajistilo jejich využití při zpracování Dokumentace a zejména nezapracovalo vyjádření dotčeného státu do napadeného rozhodnutí (srov. seznam subjektů, jejichž vyjádření jsou ve stanovisku zčásti nebo zcela zahrnuta, na str. 3 stanoviska EIA), ani v něm neuvedlo důvody neuvedení tohoto vyjádření, ačkoliv tak měl především vzhledem k výše citovanému dopisu spolkového ministerstva ze dne 9. 4. 2003 učinit. Dále porušilo ust. 8 odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb. tím, že nevrátilo Dokumentaci zpracovateli k přepracování, ačkoli v rozporu se závěrem zjišťovacího řízení neobsahovala objektivní údaje o možných významných nepříznivých vlivech přesahujících státní hranice. 9
Dále MŽP nesplnilo požadavky článků 3 odst. 5, 4 odst. 1 (ve spojení s Přílohou č. II.) a 5 Espoo konvence, neboť neposkytlo dotčené straně veškeré relevantní informace o navrhované činnosti a jejím možném významném škodlivém dopadu přesahujícím hranice států (v Dokumentaci je v rozporu se skutečností uvedeno, že možnost těchto škodlivých dopadů neexistuje), nezajistil, aby popis životního prostředí, které může být pravděpodobně významně ovlivněno navrhovanou činností a jejími alternativami, a popis potenciálního dopadu navrhované činnosti a jejích alternativ na životní prostředí a odhad jeho významu obsahoval i informace, týkající se životního prostředí mimo území České republiky, a nezahájil bez zbytečného odkladu po dokončení Dokumentace konzultace s dotčenou stranou o potenciálním dopadu navrhované činnosti přesahujícím hranice států a o opatřeních ke snížení nebo vyloučení tohoto dopadu. Tím zároveň porušilo články 7 odst. 3 a 4 směrnice EIA. Důkazy dostupné státní správě (odkazujeme na spisový materiál nadřízeného orgánu, Krajského úřadu JMK): Dopis podepsaného vyslancem Rakouské republiky v České republice Dr. Peterem Hancvenclem ze dne 19.7.2005 Aide Memoire, předaného vyslancem Rakouské republiky v České republice Dr. Peterem Hancvenclem náměstkyni ministra žalovaného Ing. Ivaně Jiráskové dne 7. 6. 2005 Dopis náměstkyně ministra žalovaného Ing. Ivany Jiráskové ze dne 22. 6. 2005 4. MŽP vydalo souhlasné stanovisko k záměru přesto, že již současné zatížení životního prostředí v území dotčeném záměrem přesahuje míru únosného zatížení a přestože v procesu předcházejícím vydání záměru nebyl dostatečně zohledněn stav životního prostředí v tomto území a možností kumulativních vlivů záměru Podle ust. 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, v platném znění, nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Podle ust. 12 odst. 1 téhož zákona určují přípustnou míru znečišťování životního prostředí mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí. Na citovaná ustanovení zákona č. 17/1992 Sb. navazuje mj. i úprava posuzování vlivů na životní prostředí. Zákon č. 100/2001 Sb. v ust. 5 odst. 2 stanoví obecnou povinnost vycházet při posuzování vlivů záměru na životní prostředí se ze stavu životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru. Tato povinnost se pak promítá do povinných náležitostí jednotlivých podkladů, jež jsou v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí zpracovávány, tedy zejména oznámení záměru a dokumentace vlivů záměru na životní prostředí (srov. zejména přílohu č. 3 část B. bod III. zákona č. 100/2001 Sb. a Přílohu č.4 část C. body 2 a zejména 3 tohoto zákona). Povinnou náležitostí dokumentace je mj. celkové zhodnocení kvality životního prostředí v dotčeném území z hlediska jeho únosného zatížení. Obdobné požadavky vyplývají z čl. 3 směrnice EIA, podle nějž musí být zhodnoceny veškeré přímé i nepřímé vlivy záměru na člověka, faunu, flóru, půdu, vodu atd. Pokud dokumentace není z výše uvedených hledisek dostatečná, je příslušný úřad povinen postupovat podle ust. 8 odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb., tedy vrátit ji oznamovateli k doplnění nebo přepracování. Povinností zpracovatele posudku je na nesprávnost dokumentace, spočívající v nedostatečném zohlednění stávajícího zatížení území v posudku upozornit (srov. Přílohu č. 5, bod II.2. zákona č. 100/2001 Sb. ve spojení s ust. 9 odst. 2 tohoto zákona) a sám i z tohoto hlediska záměr zhodnotit (viz zejména bod VI. naposledy citované přílohy). Rovněž v případě nesplnění této povinnosti je příslušný úřad podle s ust. 9 odst. 7 zákona č. 100/2001 Sb. povinen vrátit posudek zpracovateli k doplnění nebo přepracování. Příslušný úřad je konečně povinen (na základě výše citovaných ustanovení zákona č. 17/1992 Sb. a ust. 5 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb.) zohlednit stav životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru, resp. míru stávajícího zatížení území, i ve svém stanovisku podle ust. 10 zákona č. 100/2001 Sb. Jsme přesvědčeni, že výše citovaná ustanovení zákonů č. 17/1992 Sb. a č. 100/2001 Sb., jakož i čl. 3 směrnice EIA, byla v průběhu procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí a vydáním stanoviska EIA porušena, a to jak vzhledem k bezprostředním vlivům záměru v území přímo dotčeném jeho výstavbou, tak, s ohledem na kumulaci vlivů záměru s dalšími vlivy na životní prostředí, i v jiných územích. 10
4.1 Nedostatečné zohlednění stavu životního prostředí v dotčeném území a přímých vlivů záměru K nejdůležitějším vlivům přímým vlivům záměru na dotčené území, které podle našeho názoru nebyly před vydáním napadeného rozhodnutí dostatečně posouzeny a zohledněny, patří: a) vlivy záměru na území, jež jsou součástí soustavy Natura 2000 Jak vyplývá z Dokumentace (např. str. 37, 68 a 133) a zejména ze Studie vlivu stavby na stanoviště a druhy evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy NATURA 2000 (dále jen Studie ), která byla žalovaným zaslána krajskému úřadu a dotčeným obcím spolu s Posudkem (viz text průvodního dopisu MŽP ze dne 14. 3. 2005), došlo by v důsledku realizace záměru k zásahům do území, jež jsou součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000, konkrétně do evropsky významné lokality Mušovský luh (vyhlášena jako součást národního seznamu evropsky významných lokalit nařízením vlády č. 135/2005 Sb.) a ptačích oblastí Pálava (vyhlášena nařízením vlády č. 682/2004 Sb.) a Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny (vyhlášena nařízením vlády č. 27/2005 Sb.). Jednalo by s především o zásahy do lužních lesů v sousedství Novomlýnských nádrží, resp. evropsky významné lokality Mušovský luh (srov. vyjádření Ministerstva zemědělství k Dokumentaci ze dne 12. 1. 2004, vztahující se mj. k napadeným rozhodnutím doporučené variantě 1x záměru viz str. 236-273 Posudku), o redukci rozlohy biotopů chráněných druhů rostlin a živočichů (resp. ptáků), k jejichž ochraně byly uvedená evropsky významná lokalita a ptačí oblasti vyhlášeny, zvýšené nebezpečí úhynu chráněných živočichů na komunikaci a rušení chráněných druhů živočichů (ptáků). Podle ust. 45g zákona č. 114/1992 Sb. může orgán ochrany přírody udělit povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu podle tohoto zákona pro evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast pouze v případě, že bude vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita nebo ptačí oblast určena, ani nedojde k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování druhů, k jejichž ochraně jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné z hlediska účelu tohoto zákona a nestanoví-li 45i jinak. Podle ust. 45h odst. 1 zákona č. 114/1992 každý záměr, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá hodnocení jeho důsledků na tato území a stav jejich ochrany. Kdo zamýšlí takovýto záměr uskutečnit, je podle ust. 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 povinen návrh záměru předložit orgánu ochrany přírody ke stanovisku. Jestliže orgán ochrany přírody svým stanoviskem významný vliv záměru na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast nevyloučí, musí být podle ust. 45i odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. záměr předmětem posouzení podle tohoto ustanovení a zvláštních právních předpisů (tedy podle zákona č. 100/2001 Sb.). Nelze-li vyloučit negativní vliv záměru na takové území, musí předkladatel zpracovat varianty řešení, jejichž cílem je negativní vliv na území vyloučit nebo v případě, že vyloučení není možné, alespoň zmírnit. Podle ust. 45i odst. 8 zákona č. 114/1992 Sb. orgán, který je příslušný ke schválení záměru uvedeného v 45h (viz výše), jej může schválit, jen pokud na základě stanoviska, vydaného podle zákona č. 100/2001 Sb., takový záměr nebude mít negativní vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, anebo za podmínek stanovených v 45i odst. 9, popřípadě odst. 10. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pokud hodnocení záměru podle ust. 45i odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. (tedy postupem podle zákona č. 100/2001 Sb.) prokáže jeho negativní vliv na území Natura 2000 a neexistuje variantní řešení s menším negativním vlivem nebo bez něj, lze navržený záměr schválit jen z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a za současného uložení kompenzačních opatření nezbytných pro zajištění ochrany a celistvosti území Natura 2000. Uvedená ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. implementují do českého právního řádu ustanovení Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích), především její článek 4 odst. 4, a Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích), především její článek 6 odst. 2, 3 a 4. Podle citovaných ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., jakož i směrnic o ptácích a o stanovištích bylo MŽP povinno v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí postupem podle zákona č. 100/2001 Sb. zajistit, aby toto posouzení vyhovělo rovněž požadavkům ust. 45i odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., tedy mimo jiné aby 11