Nejrychlejší subaru ve sprintech bylo to frýdlantské Autor: Vlastimil Resl, 5. 11. 2013 19:20 Premiérovou sezónu v kokpitu vozu s pohonem všech čtyř kol za sebou mají Josef Zimmermann a Pavel Zalabák. A hned od jejího začátku se stali nejrychlejšími sprintery, pilotujícími subaru. V závěrečných podnicích už byli schopni na některých vložkách zajíždět časy v první desítce absolutní klasifikace. Dosavadním vrcholem byla devátá příčka v Jeseníkách, kde zároveň vybojovali bronz ve třídě 3. S Pepou a jeho přítelkyní Nikolou jsme se sešli k příjemnému povídání v mladoboleslavské restauraci Rožátov a frýdlantský soutěžák byl ve svých vyjádřeních tradičně hodně otevřený. Pepo, letošní sezónu jste zahájili už na Testovací RZ Žiželice. Zde jste se zúčastnili nově zavedeného Rallye Campu. Ten je od letošní sezóny povinný pro posádky, toužící získat nově licenci pro závodění s vozem s pohonem všech čtyř kol. Můžeš popsat průběh kempu i samotného podniku? Do centra akce jsme jeli už ve čtvrtek. V pátek proběhl Rally Camp. Byl ohromně přínosný hlavě pro mechanika Láďu. Ten měl trauma ze zdravé výživy a nutnosti jíst brokolici:-). Ale teď vážně. Dozvěděli jsme se hrozně moc věcí a získali spoustu užitečných informací. O nastavení auta nám vyprávěl Roman Kresta. Ten měl také, spolu s šéfem jezdecké školy panem Paterou, na starosti techniku jízdy. S rozpisem a logistikou a organizací týmu nám poradil Filip Schovánek. Fyzická příprava, životospráva a správné stravování byly zase parketou MUDr. Jiříka, jenž mimo jiné připravuje posádky továrního týmu Škoda Motorsport. Rozhodně bych doporučil navštívit tento kemp i pokročilým závodníkům. Pokud budu moci, velmi rád se ho zúčastním znovu.
V sobotu jste se ale v Žiželicích moc nesvezli. Co se stalo? Jelikož jsme přes zimu subaru repasovali, byly Žiželice úplně prvním svezením s ním. Dojmy byly rozpačité. Po třech průjezdech totiž přišel technický problém. Později jsme odhalili závadu palivového čerpadla, které částečně poškodilo úplně nový motor. Kvůli jeho následné opravě jsme nestihli úvodní sprint na Vrchovině. Mrzelo nás to tím více, že soutěž se jela na sněhu. Právě ten nám vedle bláta a mokra vyhovuje. Lužické hory, Kopnou, Kostelec, Pačejov a Jeseníky jste dokončili, první odstoupení přišlo až ve Vsetíně. Jak sezónu hodnotíš? Spokojeni jsme hlavně s dokončením pěti ze šesti podniků. Ve Vsetíně jsme navíc odstoupili víceméně z preventivních důvodů. Převodovka začala chrastit, ale byla stále funkční, a tu poslední vložku by pravděpodobně vydržela. Nechtěli jsme však napáchat ještě větší škody. Kuriózní problém jsme měli na Kopné. Při prvním průjezdu stejnojmenné erzety jsem v jednom místě měl dojem, že auto plave, a tak jsme zvolnili. Tentýž pocit jsem měl v onom místě i při druhém průjezdu. V domnění, že máme problém s přední nápravou a v obavách z případného prasknutí spojovačky, jsme se rozhodli odstoupit. Až když jsme stáli bez systému HANS a helem vedle auta, objevili jsme prázdnou gumu po pomalém defektu. Kolo jsme tedy vyměnili a pokračovali, nabrali jsme však téměř desetiminutovou ztrátu. Jinak až na pár rozražených retardérů, zřejmě způsobených ještě neznalostí imprezy a jejích přesných brzdných bodů, se nám problémy vyhýbaly. Celkový dojem mám dobrý. Letos poprvé jsme si také připravovali auto sami, poznávali ho po stránce techniky a nastavení. A stále se máme co učit. Po dvou sezónách s dvoukolkami Citroënem C2 R2 a Renaultem Clio R3 jste si odbyli premiérový rok se čtyřkolkou. Jak složitý byl přestup, co bylo nejsložitější a využili jste už potenciálu imprezy na sto procent?
Zpočátku jsem se obával hodně. Se čtyřkolkou jsem totiž nikdy nejezdil ani v civilním provozu. Po prvních dvou závodech však začal strach ustupovat a získával jsem větší jistotu. Podle mě jsme se s tím popasovali dobře. Nyní už se nebojím a vím, že to bude dobré a zvládneme to. Potěšily mě dílčí úspěchy na některých rychlostkách. Především na kluzkém povrchu, který trochu mazal rozdíly v technice, jsme si nevedli vůbec špatně. Největší rozdíl vnímám v tom, že enko působí klidněji, ale zase hůře brzdí. S oběma auty se mi nicméně jelo hezky. Tvým dvorním spolujezdcem od začátku kariéry je Pavel Zalabák. Jak on se popasoval s přestupem? Zalda je mediálním smolařem:-). Celou sezónu četl a fungoval bezchybně. Zákonem schválnosti tudíž je, že se spletl snad jen třikrát a vždy zrovna v momentě, kdy jsme vezli onboard kameru Mediasportu. Lidi se mě potom ptají, zdali se mi takhle ztrácí pořád, a já jim těžko vysvětluji opak. Rozpis jsme, vyjma pozměněných brzdných bodů, nijak zásadně neměnili. Však ono to clio zase časově o moc pomalejší nebylo. Pavlovi patří za všechny dosavadní sezóny obrovský dík. Je s ním prdel. Můžeš představit váš tým? V zázemí a servisu nám nadále pomáhají bratři Bryndové a jejich hlubošský tým Montcar Autosport. Spolupráce s nimi je nadále nadstandardní. Nejenže nám poskytují spoustu cenných rad a v případě potřeby půjčují mechaniky, ale v jejich bydlíku si vždy můžeme ohřát jídlo či uvařit kafe. S motorem nám velmi pomáhá právě jeden z Bryndových mechaniků českobudějovický Tomáš Albrecht. Poděkovat musíme i našim mechanikům Láďovi, Špáčovi, Lubošovi a Lukášovi a všem, kteří pomáhají našemu závodění. Určitě bychom nemohli závodit ani bez našich sponzorů. Jsou jimi firmy Premiasped, Trilox Honza Koťátko, Kubát Energo, STK Folda, Hollen, Miller s Oils, Rasl a syn Frýdlantské strojírny, Reklamní ateliér Švébiš, Elit, RB Print a Laminoservis.
Ve dvoukolkách jste loni sváděli urputné souboje s vašimi soupeři a zároveň kamarády Robertem Kořístkou a Michalem Drozdem. Také oni letos sedlali čtyřkolku. Přetrvává vzájemná rivalita a přátelství? S kým ze soupeřů jste se snažili nejvíce konfrontovat letos? Přátelství samozřejmě pokračuje. Rivalita však už taková není. Již před sezónou jsme věděli, že jejich zázemí, které jim vytvořil tým Jarina Orsáka, se nemůžeme rovnat. Oni tím získali know how s nastavením, tlumiči, my se vše postupně učíme a přicházíme na to sami. Zpočátku jsme se chtěli porovnávat s dalšími subaristy Vágnerem, Zdráhalou, občas Růžičkou. Záhy jsme však zjistili, že ze všech posádek s imprezami jedeme nejrychleji. V Jeseníkách jsme při pohledu do seznamu přihlášených zaregistrovali Búše s Běhálkovou imprezou, tedy totožnou specifikací s naším autem. Říkám si: Búš jede velký mistrák, občas i v zahraničí, jsem zvědav na porovnání časů. Obával jsem se, zdali mu budeme stačit. Po první erzetě mi však Pavel hlásí, že jsme mu dali třiadvacet vteřin. Na dvojce to rozvěsil a konfrontace skončila. V té době jsme se už ale na některých erzetách přetahovali s Firlou či Pešlem, občas jsme se drželi před Barvíkem. S tím jsem ani nepočítal. Za úspěch považuji každou vydařenou erzetu. Jak vlastně hodnotíš letošní úroveň dvoukolek po tvém a Kořístkově odchodu? Překvapil mě Patrik Rujbr. Nečekal jsem, že pojede tak rychle. Po návratu do šampionátu jsem očekával automatické vítězství Petra (Petr Brynda, pozn. autora). Samozřejmě při svých občasných sprinterských startech prokazoval nadále své kvality Pepík Peták, skvělý s citroënem i ve Vsetíně s renaultem byl Adam Kobliha. Oproti loňsku mám pocit, že ohromně zrychlil Martin Vlček. Ke špičce dvoukolek už léta patří také Egon Smékal. Kvalita tam stále je. Určitě si nemyslím, že by po našem odchodu nějak klesla:-). Zatímco sprinty se v kombinaci s Pohárem ČR honosí početným a pestrým startovním polem, MMČR strádá. Navštívil jsi nějaký podnik velkého mistrovství? Jak hodnotíš jeho úroveň a komu jsi držel palce? Byli jsme se dívat na naši domácí Bohemii. Úpadek velkého mistráku je ale rapidní. Málo aut a i diváků oproti minulosti ubylo. Samozřejmě jsme fandili Sykymu. Je to téměř domácí jezdec z Harta Racing:-). Moc nás mrzelo, jak to dopadlo. Když poté popisoval, jak jeho havárii napomohla horší viditelnost z auta, hned jsem si vzpomněl na rozdíl našeho současného subaru proti předchozím dvoukolkám. U imprezy vidíš kapotu, u renaultu jen přístrojovou desku. Tři metry před autem už nevidíš, u retardérů odhaduješ i pět metrů. Fiesta má proti enku díky strmému řízení navíc při rejdu ohromně vytočená kola, což tentokrát Honzovi také asi nepomohlo. Bylo mi ho moc líto.
Pod hlavičkou vašeho týmu AK Frýdlant startovaly další dvě posádky. Můžeš krátce zhodnotit jejich vystoupení? Lubomír Kubát a Emil Angelov s felicií po Michalu Horákovi odstoupili v Žiželicích pro poruchu převodovky a poté startovali v Poháru ČR. Na těžké Vrchovině byli třetí ve třídě SA1, domácí Lužické hory absolvovali v rámci Lausitz Cupu. Na Kopné je opět zastavila převodovka. Chuť si spravili druhým místem ve třídě SA1 v Hustopečích, kde podlehli jen Martinu Knížkovi. To byl ale, vzhledem k nedostatku financí, jejich poslední letošní start. Bratrská dvojice Františka a Petra Zajíčků se Škodou 120 S se představila v Lužických horách a Kostelci. Příští rok však plánuje bohatší program. Po loňských tragických událostech došlo ke zvýšení bezpečnostních opatření. Jak je vnímáš, jak velký byl rozdíl v zabezpečení oproti předchozím sezónám a měl bys ještě nějaký návrh na zlepšení? Diváci stojí určitě dále od trati a shlukují se převážně na diváckých místech. Disciplína je větší, možná i kvůli strachu některých fanoušků. Pár jedinců, kteří se svoji neukázněností dovedou postarat o zrušení erzety, se přesto najde. Prim v tomto hrají především Poláci. Pokud se bude dodržovat nastolený trend, mělo by to být dobré. Ještě větší omezení by však mohla způsobit úplný úbytek diváků u trati. Přece jen každý chce stát co nejblíže a vidět co nejvíce.
V minulých letech vás po soutěžích doprovázel početný a nepřehlédnutelný fan-club. Ten jsem letos ale tolik neregistroval. Vrcholem byly asi loňské Krkonoše, kde nás bylo kolem padesáti. Počet zůstal i letos, ovšem na jednotlivé soutěže už jezdí menší výpravy. Pár lidí změnilo zaměstnání a přišlo tím o volné víkendy. Navíc výsledky nemáme takové. Loni jsme bojovali ve dvoukolkách o nejvyšší příčky a to rozpoutalo euforii. Tak holt budeme muset opět zrychlit:-). Samozřejmě ale všem fanouškům za podporu děkujeme a jsme jim vděčni. A co plány do příští sezóny? Máš už nějakou konkrétní představu? Určitě zůstaneme u stejné techniky. Subaru patří našemu kamarádovi Štefanu Podhorskému, majiteli firmy Premiasped. Plánujeme auto pokud možno zdokonalit a snažit se těm evům trochu stačit. To je hlavní cíl příští sezony. Štefan nás podporuje půjčováním imprezy a navíc zajišťuje chod celého týmu, za což mu a jeho ženě Pavle patří obrovský dík. Štefan je srdcař subarista. Jsme šťastni, že můžeme závodit s jeho autem, on a jeho manželka Pavla a syn Štefan jun. nám zase rádi jezdí fandit. Plníme si tak sny vzájemně:-). Foto: Robert Balcar