METODICKÉ LISTY výstup projektu Vzdělávací středisko pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v Karlových Varech reg. č. projektu: CZ.1.07/1.3.11/02.0003 Sada metodických listů: KABINET DĚJEPISU Název metodického listu: JÁCHYMOVSKÉ PEKLO Pracovní tábory na Jáchymovsku
Název příspěvku Jméno autora Jáchymovské peklo Pracovní tábory na Jáchymovsku Mgr. Jiří Fresser Historie těžby uranu a nápravně pracovních táborů na Jáchymovsku v 50. letech 20. století. Stručná anotace V teoretické části je podán základní výklad problematiky těžby uranu a postavení vězňů v pracovních táborech. Praktická část rozpracovává možnosti výletů a exkurzí do dané oblasti. Určeno pro žáky 9. tříd ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií a studenty 4. ročníků středních škol. Vhodné zařadit jako speciální téma do hodin semináře z dějepisu. Očekávaný výstup vzhledem k RVP ZV orientuje se v ekonomické, společenské a politické situaci v poválečném Československu analyzuje na základě výsledků voleb rozložení politických sil posoudí plány komunistů na převzetí moci a zhodnotí jejich realizaci orientuje se v oblasti zahraniční politiky poválečného Československa v kontextu evropského vývoje a posoudí její dopady na vnitřní život republiky charakterizuje politický, hospodářský a kulturní vývoj českých zemí po 2. světové válce Rozvíjené klíčové kompetence Průřezové téma Organizace časová Použitá literatura a zdroje Kompetence k učení Kompetence občanské Kompetence sociální a personální Osobnostní a sociální výchova Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní a Environmentální výchova. 1) Teoretická část: 2 3 vyučovací hodiny 2) Praktická část: jednodenní nebo vícedenní s ubytováním Hejl, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí, Praha, Univerzum Praha, 1990, 352 s. Kratochvíl, Antonín: Žaluji I.,II., Praha, Česká expedice ve spolupráci s nakladatelstvím Dolmen, 1990, 247 s.
Šedivý, Zdeněk F: Uranový gulag. Jáchymovské peklo, 2.vyd., Brno, MOBA, 2005, 255s., ISBN 80-243-1822-9. Kolektiv autorů: Dějiny Karlovarského kraje, Karlovy Vary, Karlovarský kraj, 2004,1. vyd., 207 s., ISBN 80-239-3477-5 Rambousek, Ota: Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína), Praha, Nezávislé Tiskové Středisko, 1990, 1.vyd., 175 s. Ježek, Oldřich: Zápisník jáchymovského kronikáře, vydala Energie Jáchymov s. r. o. ve spolupráci s Léčebnými lázněmi Jáchymov a. s. Internetové odkazy www.muzeum.free.cz/uranium-mines-cz.pps http://www.totalita.cz/vez/vez_vez_slavkov_h. php http://kontaminace.cenia.cz/ http://www.geocaching.cz/news.php http://www.mesec.cz/clanky/mzdy-a-cenyvcera-a-dnes/ Poznámka
Teoretická část 1. Těžba uranu V roce 1945 byla známa jen tři velká naleziště uranové rudy na světě. Shinkolobwe v Belgickém Kongu, Eldorádo u Velkého Medvědího jezera v Kanadě a Jáchymov, který patřil nesporně ke světově nejproslulejším. Jáchymovské naleziště bylo na konci 2. světové války jediným nalezištěm na území kontrolovaném Sovětským svazem. Již v květnu 1945 obsadily a izolovaly jednotky Rudé armády oblast Jáchymova a menší kontingent sovětského personálu tam zůstal i na podzim, když se sovětská a americká vojska stahovala z československého území. V létě 1945 byly v provozu pouze tři jáchymovské doly: Werner (přejmenovaný na Rovnost), Štola saských šlechticů (přejmenovaná na Bratrství) a Svornost. V dolech pracovalo několik stovek německých horníků. 23. listopadu 1945 byla podepsána československo sovětská smlouva o těžbě uranových rud v Československu a jejich dodávkách do Sovětského svazu a 1. ledna 1946 vznikl samostatný národní podnik Jáchymovské doly. Už několik měsíců předtím však sovětská správa přivážela do Jáchymova potřebné pracovní síly asi pět tisíc německých válečných zajatců. Ti byli propouštěni až od jara 1950. Přístup do uranové oblasti byl omezován a po únoru 1948 zde platily zvláštní legitimace jako doplněk k občanským průkazům. Červené pro osoby v místě nebydlící a bílé s červenými pruhy pro místní obyvatele. Přístup do oblasti byl omezen od okamžiku, kdy se dolování uranové rudy zmocnil Sovětský svaz. Původně oblast střežily jednotky armády, od roku 1949 převzali tuto službu smutně proslulí příslušníci útvaru Jeřáb. Početní stav útvaru Jeřáb se odvíjel podle počtu vězňů a existujících koncentračních táborů. Útvar byl rozdělen na tři části. Jedna skupina sídlila v Jáchymově, druhá na Mariánské a třetí na Příbramsku. Obvod oblasti Jáchymov střežila armáda, uvnitř působily jednotky SNB Sboru národní bezpečnosti. Provoz uranových dolů včetně příslušných táborů nucených prací byl plně podřízen zbrojním zájmům Sovětského svazu, které zde prosazovali sovětští experti. Např. v roce 1955 působilo v Jáchymově 720 občanů Sovětského svazu. Bydleli ve vlastních sídlištích, měli svoje školy, kluby a zdravotní střediska. Jejich styk s československými činiteli byl omezován na nezbytné minimum, soukromě se s čs. občany stýkat nesměli vůbec. Rychle byly otevírány nové doly a zakládány tábory pro vězně.
Vytěžená ruda byla odesílána do středisek technické kontroly, tj. do úpraven. V drtících mlýnech na táboře L v areálu bývalého závodu Škoda Ostrov v Horním Žďáru byla semletá ruda ukládána do bedniček o rozměrech 60 x 25 x 30 cm, každá s 80 kilogramy obsahu. Informace z konce roku 1953 uvádí, že v roce 1952 odjížděl do SSSR týdně jeden vlak o čtyřiceti vagónech, v každém vagónu třicet tun materiálu. V roce 1953 byly vypravovány dva vlaky týdně, jeden s materiálem nejlepší kvality, druhý s materiálem méně hodnotným. Odjížděly také menší vlaky, o 20 až 30 vagónech. Odhadem se měsíčně vyváželo 8 10 tisíc tun. Jaká byla hospodářská efektivnost? Podle Eugena Löbla 1 zaplatil Sovětský svaz v letech 1945 1965 o jednu miliardu amerických dolarů méně, než byly světové ceny. V uranových dolech pracovalo v době největšího rozvoje těžby na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku na 32 tisíc vězňů. Ve druhé polovině 50. let nastala na trzích s uranem zásadní změna. Těžba uranu začala klesat. V roce 1953 atomová komise USA oznámila, že končí s nákupy uranu. Krátce na to stejné prohlášení učinil i Sovětský svaz. Ceny uranu tím klesly o více než polovinu. Těžba vybudovaná za cenu nepředstavitelného lidského utrpení, ztrát na životech a materiálu, začala klesat. Po květnové amnestii v roce 1955 bylo postupně zrušeno 13 koncentračních táborů. Mezi nimi i Prokop, Vykmanov II a Barbora. Počítalo se, že do konce roku 1960 dojde k zastavení těžby a zániku jednotlivých šachet. Tábor Rovnost byl zrušen 15. června 1961. Tím skončilo období jáchymovského pekla. Tábory zmizely, na jejich místech vyrostly v 70.a 80. letech chatové osady, budovy kasáren na Mariánské a v jejím okolí se změnily v rekreační střediska, horské chaty a hotely. 1 Eugen Löbl 1907 1987: první náměstek ministra zahraničního obchodu 1945 49,od 1949 vězněn,1952 odsouzený na doživotí v procesu s Rudolfem Slánským, 1960 propuštěn, 1963 rehabilitován,od 1964 v čele Státní banky čs. v Bratislavě, poté v týmu O. Šika připravoval ek. reformy,po 21. 8. 1968 emigroval do USA,kde v letech 1969 a 1976 působil jako profesor ekonomie a politických věd na různých univerzitách.zemřel 1987 v New Yorku.
Nápravně pracovní tábory zřízené při uranových dolech na Jáchymovsku Název tábora Krycí Doba provozu označení Vykmanov I. C 1949- v prostoru působí dodnes věznice Ostrov nad Ohří - Vykmanov Mariánská B 1949-1960 Eliáš I N 1949-1951 Rovnost P 1949-1961 Svornost K 1949-1954 Ústřední D 1950-1954 Bratrství M 1950-1954 Eliáš II N 1950-1959 Vykmanov II L 1951-1956 Vršek - Barbora E 1951-1957 Nikolaj A 1951-1958 2. Novodobí otroci MUKLOVÉ Od roku 1949 do jejich likvidace prošlo tábory 70737 vězňů. Pro vězně se vžilo označení mukl muž určený k likvidaci. Poměr politických a kriminálních vězňů byl v roce 1951 v Jáchymovských dolech 2 : 1. V letech 1945 1954 byli v lágrech internováni také němečtí váleční zajatci, vesměs vojáci Wehrmachtu. V táborech se ocitali často lidé ještě neodsouzení, ale pouze obžalovaní. Vězeňské zařízení v Ostrově nad Ohří, které vzniklo na samém počátku zřizování koncentračních táborů, provádělo registraci vězňů, které pak rozdělovalo do táborů na Jáchymovsku a později i v Horním Slavkově a Příbrami. Jména byla zanášena do tzv. základních knih, které nebyly po likvidaci táborů, nějakým nedopatřením StB, skartovány. Tyto knihy se staly dokladem o počtu vězňů, kteří prošli Jáchymovským peklem. Práce na šachtě nástroje a vybavení Lidé, kteří byli neustále transportováni do táborů, nevěděli o práci v dole vůbec nic. Vězňové pracovali v trojsměnném provozu bez jakéhokoliv volna, i v neděli a ve svátek. Volno mohlo být jen na velikonoční či vánoční svátky. V prvních letech ihned po příchodu do tábora fárali bez jakéhokoliv zaškolení. Práce pod zemí se rovnala galejím. Každý nováček měl 3 měsíce na zapracování a pak musel plnit normu jako každý jiný profesionální horník. Vězni byli nuceni pracovat navíc na brigádách při stavbě a údržbě tábora.
Šachty byly vlhké až mokré. Výdřeva šachet nejenže byla nedostatečná, ale prováděla se většinou velmi nedbale, takže lidé byli neustále v nebezpečí závalu. Pracovním oblečením vězňů byly fáráky skládající se z pogumovaných kalhot a pláštěnky s kapucí. Aby vězňové byli v dole od civilních zaměstnanců k rozpoznání, měli na fárákách nastříkány lakové pruhy, nebo kříž. K hornické výbavě patřila ještě přilba. Na všech dolech bez výjimky byl naprostý nedostatek pracovního oblečení a gumových bot. Vězni, pokud narazili na rudu, museli ji vypikovat sbíječkami. Civilní zaměstnanci mohli provádět odstřel. Vězni byli od civilistů často izolováni. Na některých šachtách byly stanoveny dokonce trestné revíry. Vězni kromě toho pracovali vždy tam, kam civilisté pro hrozící nebezpečí odmítali vstoupit. Mechanizace byla minimální. K dobývání měli jenom vrtací kladiva, kolečka, necičky a hřebla. Teprve v letech 1953 1954 byly nasazovány škrabáky a vrátky. Nakládání horniny na horizontálních dílech se provádělo převážně ručně. Práce na šachtě pracovní norma Průměrná parta byla složena ze tří lamačů, jednoho bagristy, 4 6 pomocníků, dvou zámečníků a jednoho důlního tesaře. Denní úkol směny byl navrtat 26 děr do horniny pro nálože, odpálit, odklidit bagrem, položit koleje, rudu naložit a odvézt, vykopat odvodňovací stružku a zajistit chodbu. Splnění plánu těžby bylo vynucováno nejčastěji drastickými prostředky. Na šachtě Prokop v roce 1951 museli vězňové pracovat v 16 hodinových směnách, cigarety (100 kusů) si směl kupovat jen vězeň plnící plán na 120 %. Na Mariánské v únoru 1954 byly všem vězňům odňaty dopisy od rodin a znemožněny návštěvy rodinných příslušníků, protože nebyl splněn plán. Postupně docházelo ke zpřísňování pracovních norem. Na dole Eva byla původní norma při ražení na partu a směnu 80 cm, v roce 1954 již 150 cm. Na Svatopluku při profilu chodby 300 x 270 cm byla norma postupu za směnu v roce 1951 100 cm, v roce 1954 již 130 cm 2. Nic nesmělo přijít nazmar. Všechna těžba se měřila Geigerovými počítači. Smolka se nakládala do zvláštních vozů. Nakonec na povrchu stál na kolejišti v budce ještě zvlášť citlivý velký Geigerův počítač, který zjišťoval i sebemenší stopu po radioaktivním materiálu v huntech s hlušinou. Při práci v šachtě docházelo ke kontaktu s civilními zaměstnanci. Mnozí pomáhali hlavně opatřovat literaturu, často i potraviny nebo teplé spodní prádlo. Každý kus teplého spodního prádla tady měl vysokou cenu, protože zimní vězeňské oblečení tvořila jen tenká košile, vesta bez rukávů 2 Hejl, Vilém. Zpráva o organizovaném násilí. Praha: Univerzum Praha, 1990, s. 264.
a kabát ze slabého sukna bez podšívky. Zimou vězňové trpěli i na ubikacích. Denní příděl paliva na ubikaci byl dva plechové kbelíky uhlí na 24 hodin. Jeden dopoledne, druhý odpoledne. Okna a dveře ubikací nedoléhaly. Když přišla pořádná fujavice, byli všichni uvnitř bílí jako sněhuláci. Zimou trpěli celoročně, jedině v šachtách hluboko v podzemí bylo teplo. Práce na šachtě pracovní úrazy, strava Bezpečnosti práce věnovalo vedení dolů pramalou pozornost, k nejhorším patřil důl Svatopluk, kde v roce 1952 bývaly závaly všední událostí. Šetřilo se na výdřevách, borcení stropů bylo ignorováno, spodní voda místo kanály a potrubím tekla chodbami. Počet pracovních úrazů včetně mnoha smrtelných se nepodařilo zjistit. Pracovní úrazy byly velmi časté, na jejich následky zemřely desítky možná i stovky vězňů. Až do roku 1954 jakákoliv dokumentace pracovních úrazů neexistovala. Pokud se záznamy našly, byly vedeny velmi ledabyle. Stravování vězňů bylo naprosto katastrofální. Všichni trpěli hrozným hladem. Někdy byl hlad tak nesnesitelný, že vězňové kradli slupky z vařených brambor. Příděl chleba byl asi 25 dkg na osobu. Běžně se stávalo, že chleba nepřivezli celých 14 dní, nebo byl tak tvrdý, že se ani nedal ukrojit. Paradoxní situaci vytvářeli často sovětští specialisté v šachtách. Mnozí vězni, když už nebylo jiné východisko, se na ně obraceli o pomoc. Stalo se někdy kolem roku 1951, že ruský inženýr přiběhl s pistolí v ruce za náčelníkem tábora a vyhrožoval mu, že pokud se nezlepší táborová strava, udělá pořádek on sám. A skutečně, k určitému zlepšení došlo. 3 Stravování si museli vězni hradit ze svých výdělků. Ti, kteří nemohli z jakéhokoliv důvodu plnit pracovní normu, byli trestáni korekcí, tj. vězením ve vězení, a sníženými dávkami jídla. Za poloviční dávky stravy byla vězňům účtována stejná částka, jako kdyby bývali dostávali plné porce. Vyplácení mzdy se často zpožďovalo. Vedení dolů rychle pochopilo, že je nezbytné vyplacenou mzdu od vězňů znovu odčerpat. Byly vytvořeny kantýny s potravinami, cigaretami a jinými věcmi denní potřeby, kde se platilo táborovými poukázkami. Mzda vězňů Teoreticky byli vězňové placeni jako civilní zaměstnanci. Museli si však platit ubytování, stravu, nemocenské pojištění, daně, holiče, kuchaře a další položky, což na většině dolů až do prosince 1952 pohlcovalo 75 % platu. Zbytek přicházel na vězňovo konto, z něhož mohl část poukazovat rodině a část dostával jako kapesné na nákup vlastních drobných potřeb. V tu dobu činil výdělek vězně při stoprocentním plnění plánu 3500 5500 Kčs. Civilní horníci v uranovém průmyslu vydělávali až desetiná- 3 Kratochvíl, Antonín. Žaluji I., Praha: Česká expedice ve spolupráci s nakladatelstvím Dolmen. 1990, s. 147
sobné částky v nové měně! 4 Průměrný plat v Československu byl v roce 1955 v civilním sektoru 1192 Kč. 5 Platové podmínky v jednotlivých táborech však byly různé. Zdá se, že dlouho neexistoval jednotný tarif a že rozhodování měli v rukou velitelé táborů. Teprve od roku 1955 jsou zaváděny mzdové třídy. O postavení vězňů výmluvně svědčí skutečnost, že je zaznamenáno více případů, kdy v jejich prospěch intervenovala sovětská správa. Ambivalentní byl vztah mezi vězni a civilisty pracujícími na dolech. Někteří civilisté vězňů hanebně využívali, nechávali je vykonávat nejtěžší, nejnebezpečnější a nejhůře placené práce, které honorovali cigaretami, jindy jiní jim naopak ulehčovali jejich úděl umožněním písemného styku s rodinami. Velmi špatně byly placeny práce na povrchu. V nepopsatelně nebezpečném prostředí mlýnů v táboře L s extrémně vysokou radiací dostávali vězňové na jaře 1954 za těžkou práci s radioaktivním materiálem 4,16 Kčs na hodinu. V třídírně se drtila uranová ruda z dolů v Čechách. Rukama každého politického vězně prošlo denně nejméně sedm tun materiálu. Věž drtičky, nazývaná věž smrti, byla zahalena v prachu, zejména když se drtil materiál dovezený z Příbramska, který obsahoval značné množství křemene. Ochrana proti prachu nebyla takřka žádná. V respirátorech, pokud vůbec nějaké byly, se nedalo vůbec pracovat. Možnost opláchnout po směně alespoň radioaktivní prach nebyla žádná. Vězni zde holýma rukama nakládali do barelů čistou rudu. Radioaktivní záření bylo neobyčejně silné. Lékařské prohlídky neexistovaly. Prostředí plně odpovídalo slovům velitele tábora Píbila: Vše, co máte navíc, odevzdejte, to už nikdy nebudete potřebovat, odtud se již nedostanete, a když, tak nakrátko, jelikož stejně všichni pojdete. 6 Značnou část politických vězňů zde tvořili duchovní, kteří byli označováni jako nepolepšitelní. V roce 1952 zde pracovalo přes 250 kněží. První lékařské prohlídky v oblasti Jáchymova byly nařízeny až začátkem 60. let, tedy po deseti letech práce v uranových dolech. 3. Život v táboře Tábory byly situovány ve výšce kolem 1000 m na hřebenech Krušných hor i pod nimi, aby likvidace byla podobně jako v Sovětském svazu urychlena působením nepříznivých klimatických podmínek. Stav osazenstva v jednotlivých táborech přesahoval dva tisíce. Dvě třetiny tvořili političtí vězni odsouzení podle zákona 231/48. Tento zákon umožňoval vyrábět nepřátele režimu, a to podle potřeby pracovních sil, které bylo nutno nasadit v oblasti těžby uranové rudy. 4 Po měnové reformě v roce 1953 5 http://www.mesec.cz/clanky/mzdy-a-ceny-vcera-a-dnes/ 6 Kratochvíl, Antonín.Žaluji I. Praha: Česká expedice ve spolupráci s nakladatelstvím Dolmen. 1990, s. 162.
Zásadou převýchovy byly nesplnitelné normy. Ti, kteří normu neplnili, šli do korekce, dostávali poloviční dávky potravin a často také vůbec nic. Ti, kteří mohli srovnávat, soudili, že hygienické, pracovní a vůbec životní podmínky zde byly horší než v německých koncentračních táborech. Odporným cynismem bylo, že naši četní odbojoví pracovníci a bývalí zahraniční vojáci byli na Jáchymovsku v pracovních táborech společně s bývalými nacisty, které odsoudily naše soudy po roce 1945. Uspořádání tábora Tábory byly naprosto samostatnou jednotkou, proto tam musely být zabezpečeny všechny nezbytné činnosti a služby. V táboře byl velitelský barák s kancelářemi a světnicemi starších tábora, byly tu strážní věže (špačkárny) a další zařízení sloužící k ostraze lágru. Dále se zde nacházely sklady (oděvní a proviantní), kůlny, ve kterých se skladoval otop, prádelna, prasečník, latrína, kuchyně, kantýna, kulturák, korekce, izolace a samozřejmě i obytné baráky. Tábory byly ohraničeny koridory z ostnatého drátu a střeženy kulometnými věžemi. Celková šířka pásma dosahovala v některých táborech až 30 metrů. Tábor míval na vnitřní straně někdy nejprve pás, který byl zčásti používán pro pěstování zeleniny v šířce asi 10 metrů. Zevnitř byl tábor ohraničen pouze nataženým ostnatým drátem a výstražnými tabulemi: Zákaz vstupu, střílí se bez vyzvání. Za tímto pásmem byl asi čtyřmetrový pruh z ostnatých překážek, bez speciálních nástrojů, neproniknutelný. Ten byl vystřídán pásmem ze sypaného písku, který byl uhrabáván a zbavován plevele. Tuto práci obstarávali sami vězni po pracovních směnách v dolech za soustředěného dozoru bachařů, zesíleného někdy přítomností cvičených psů. Hlavní koridor tvořily dvě stěny z propleteného ostnatého drátu vysoké 3,5 4 metry a zakončené asi metrovým obloukovým vyhnutím dovnitř tábora. Vzdálenost stěn činila 4 5 metrů. Drát byl hustě čtvercově vypleten. Kulometné věže byly rozmístěny tak, aby přehlédly terén i za mlhavého počasí. Zvenčí pak bylo pásmo 4 5 metrové, ohraničené pouze nataženým ostnatým drátem a opatřené rovněž výstražnými tabulemi. Hlavní koridor byl pečlivě sypán pískem a uhrabáván. V noci byly koridory osvíceny 200 wattovými žárovkami, chráněnými širokými štíty, někdy nakloněnými směrem do tábora. Tábor Eliáš ležel na svahu hory, po obou stranách les. Na vrcholu nad táborem byl tábor Rovnost. Na protějším svahu v nadmořské výšce 992 metrů nejvýše položený tábor Vršek Barbora. V noci bylo vše osvětleno a údolí dělalo dojem rušného velkoměsta. Celý komplex byl křížem krážem zadrátovaný.
Ubikace vězňů Ubikace vězňů byly dřevěné baráky z montovaných dílců podle vzoru německých lágrů z 2. světové války. Stály většinou na kůlech. Později býval z vnější strany podepřen sokl z cihel či tvárnic. Používané baráky nebyly všude stejné, v každém táboře byly určité modifikace. Sociální zařízení zpočátku představovaly kamenné či litinové žlaby uprostřed tábora, kryté pouze přístřeškem, a dřevěné latríny občas vysypávané chlorovým vápnem. V některých táborech byl pohyb v noci mezi baráky zakázaný, a tak byly umisťovány na chodbách i v předsíních žanky nádoby na moč a fekálie, které se ráno vynášely a vylévaly do latrín. Dřevěné díly baráků rychle poznamenal čas, mezery mezi nimi se rozšiřovaly, a tak nebylo divu, že v zimě jimi do baráků pronikal sníh a v létě pak drobný déšť. Stropy byly rovněž z dílců položených na nosné konstrukci a potažených rohožemi, někdy ze skelné vaty. Uprostřed světnice bývala kamna postavená na plechovém čtverci a komín byl vyveden stropem a střechou v plechovém a azbestovém obalu. Po roce 1954 byly latríny i žlaby s přístřešky rušeny a nahrazovány umývárnami na okraji baráků. Proti nim pak byly otevřené turecké splachovací záchody. Baráky tohoto typu pojaly 170 lidí, v dobách nouze však i dvojnásobek. V obytném baráku bylo asi deset světnic, v nichž bydlelo v průměru dvacet muklů. Osazenstvo baráku spalo na palandách. Kromě postele směl mít každý mukl ještě kartonovou krabici, ve které měl veškeré své bohatství. V místnosti se kromě postelí nacházela ještě kamna, která se používala jen v obzvláště mrazivých dnech a nocích, neboť nebylo dostatek otopu. Diferenciace vězňů Vězňové byli rozděleni do čtyř základních skupin. První skupinu tvořili političtí vězni označováni v komunistické justiční terminologii jako nebezpeční zločinci s délkou trestu nad deset let. Druhou skupinu tvořili političtí vězni s tresty do deseti let. Do třetí skupiny spadali kriminální zločinci s délkou trestu nad pět let. Čtvrtou tvořili kriminální zločinci s tresty do 5 let. Kriminální zločinci byli upřednostňováni, plnili různé dozorčí funkce. Vězeňská samospráva Vězni měli v táborech svoji samosprávu, kterou velitelství táborů využívalo k jejich sledování. V čele vězeňské samosprávy bývali většinou kriminální zločinci vrazi, lupiči a násilníci, nikoliv političtí vězni. Tito tzv. starší tábora úzce spolupracovali s dozorci. Vyhlašovali nástupy, přidělovali práci a po pracovní době v dolech nařizovali trestné brigády. V mnohých táborech měli tito kriminálníci dokonce pravomoci zavírat ostatní vězně do korekce. V surovém zacházení s politickými vězni často
předčili samotné dozorce. Se souhlasem dozorců vytvářeli tzv. bicí komanda, jak je známe např. z tábora Nikolaj. Denní režim Jak popisuje bývalý vězeň Milan Danko v deníku Práca (Bratislava) 20. dubna 1968 7 Budíček pro ranní směnu 4:00, pro zbytek tábora 6:00. Ranní úklid na ubikacích a chodbách do 7:00. Snídaně od 7:00. Z kohoutku velkého kotle v kuchyni si každý mohl natočit půl hrnečku horké černé kávy. Káva byla jedinou pitnou tekutinou ve všech táborech. Voda je tu totiž vysoce radioaktivní. Příděl chleba se dával do místnosti podle počtu vězňů. V 8:00 všeobecný nástup počítal se stav vězňů. Čím bylo horší počasí, tím trval nástup déle. Když bylo pěkně, tak půl hodiny. Nezřídka i 2 až 3 hodiny. Po sčítacím nástupu byla kontrola pořádku a pak se mohla noční směna uložit ke spánku. Oběd se vydával v 11:30, ve 13:00 byl odpolední nástup, ve 14:30 byl budíček pro noční směnu. Odpoledne se konaly brigády a v 17:00 byl další nástup. Večeře byla v 18:00 a večerka ve 21:00. V krátkých časových intervalech dozorci prováděli prohlídky na ubikacích. Dva až tři dozorci, během nástupu vězňů, začali všechno přehrabovat, převracet, a házet na hromadu uprostřed místnosti. Hledali hlavně poznámky, učebnice jazyků a součásti civilního oblečení. Korekce Vězením ve vězení byly takzvané korekce. Zpočátku to byly dřevěné kůlny se samotkami nebo prostorami pro 2 3 vězně. V rohu stála dřevěná pryčna široká 70 cm nebo přiměřeně více, podle toho, pro kolik vězňů byla určena. Podlaha korekce byla vybetonovaná, nebo někdy jen udusaná hlína. Přikrývky či spíše jejich cáry byly ráno odebírány a večer po desáté hodině vraceny. Strava v korekci bývala poloviční než obvykle, často podávána obden. Výše trestu v korekci byla až do roku 1954 neomezená. Byli tací, kteří zde strávili i několik měsíců. Každá cela měla u stropu sklápěcí okno otevíratelné zvenku. V zimě a za chladného počasí bylo vždy otevřené, v parných letních dnech naopak zavřené. Ve většině těchto dřevěných korekcí se netopilo. Na samotkách byly nejčastějšími společníky vězňů krysy a potkani, kteří sídlili pod dřevěnými podlahami baráků. Vězeň, který šel do korekce, nesměl mít opasek, odevzdal i tkaničky od bot a musel se podrobit přísné osobní prohlídce. Kromě toho byla v korekci i služba bachař, který neustále kontroloval, jak se vězeň chová. 7 Kratochvíl, Antonín.Žaluji I., Praha: Česká expedice ve spolupráci s nakladatelstvím Dolmen. 1990, s. 146.
Hygienické a zdravotní podmínky vězňů Hygienické podmínky v táborech byly žalostné. Ústředním táborem v Jáchymově protékal potok, do něhož byly vypouštěny splašky z výše položených kasáren. V takové vodě si vězni prali gumáky a voda byla odtud čerpána do kotelny, prádelny apod. Jenom pro kuchyni se voda dovážela. Přirozeně docházelo k epidemiím. Často a hlavně na začátku, kdy se těžba rozbíhala, vedení dolu používalo znečištěné a zavšivené zajatecké tábory. Ty nebyly zařízeny pro velký počet politických vězňů. Všechny tábory byly přeplněné. Do baráků pršelo, v zimě měli vězni na palandách navátý sníh. Bylo docela běžné, že směna, která vyfárala, musela čekat, až další směna odejde a uvolní se tím palandy pro nocležníky. Baráky v táboře Eliáš byly plné štěnic a jiného hmyzu. Vězni nemohli ani spát. Odmítli pracovat. Vedení dolu bylo nakonec přinuceno baráky vyplynovat. Fáráky důlní oděv a gumové boty, pokud je vězni vůbec měli, si brali s sebou do baráků. Radioaktivní záření se tím přenášelo i do ubikací a bylo všudypřítomné. V roce 1952 nastal vážná krize na Rovnosti. Zde vězňové po tři až pět týdnů pracovali, žili a spali v jednom prádle. Celý tábor měl jen dva klosety. Užitková voda někdy netekla až šest dní. Nebylo v čem si umýt jídelní misky. Při epidemii střevního kataru v květnu 1952 onemocnělo celkem 600 vězňů. Fárat museli ještě při horečce 38 stupňů Celsia. Často byli z dolu vynášeni na nosítkách. Nejhorší podmínky panovaly v táboře L. Tábor L Elko Vykmanov II. s věží smrti, jak je nazývána třídírna uranové rudy.v třídírně se drtila uranová ruda z dolů v Čechách. Rukama každého politického vězně prošlo denně nejméně sedm tun materiálu. Věž drtičky byla zahalena v prachu, zejména když se drtil materiál dovezený z Příbramska, který obsahoval značné množství křemene. Ochrana proti prachu nebyla takřka žádná. Vězni zde holýma rukama nakládali do barelů čistou rudu. Radioaktivní záření bylo neobyčejně silné. Lékařské prohlídky neexistovaly. Léčebnou péči měli na starosti lékaři vězni. Na ně vzpomínali jejich spoluvězni pacienti vesměs vděčně. Tito lékaři pracovali často v nejprimitivnějších podmínkách. Postavení lékařů ilustruje skutečnost, že ještě v březnu 1952 lékař dr. Clar, retribuční vězeň ze Šumperka, musel čtyři dny fárat, aby nahradil pracovní výkon hospitalizovaného vězně Musila. Těžší případy byly posílány do nemocnice v Karlových Varech. Ale přístup dozorců k vážně nemocným byl velmi laxní. Vězeň, bývalý medik, popisující dobu před svým útěkem na konci roku 1951 sdělil, že zatímco v prvních dobách byla nejrozšířenější chorobou gastroenteritis, později přibývaly otravy plynem po explozích při odpalu horniny, krevní choroby, parodontózy a tuberkulózy. Ve Státní oblastní nemocnici v Karlových Varech bylo v roce 1950 zřízeno ve sklepních prostorách zvláštní vězeňské oddělení s 36 lůžky. Bez ohledu na zdravotní stav připoutávali dozorci vězně za nohy řetízkem se zámkem k pelesti
postele. Na jaře 1954 byla dána v Ostrově do provozu nemocnice s kapacitou 150 lůžek. V té době již v táborech pracovalo kolem 14 000 vězňů. Politická převýchova Političtí vězni nebyli vystaveni jen represi, ale také převýchově. Velitelé táborů, kteří jim otevřeně říkali, že jejich údělem bude dřít až do smrti, mluvili téměř současně o velkorysosti dělnické třídy, která je připravena prominout všechno každému, kdo uzná a odčiní svou vinu. Režim musel vězně vychovávat, a to i prostředky tzv. kultury. Theolog Josef Zvěřina vzpomíná na školení vězňů, kdy dozorci vyzývali vězně k neformální diskuzi či besedám, aby je pak za nekonformní názory posílali do korekce. 8 Politická školení vězňů byla pořádána jednou až třikrát týdně, účast na nich se evidovala a doklad o ní byl důležitou přílohou k žádosti o podmíněné propuštění. Účast na školeních byla povinná. Vězňové byli nuceni podepisovat různé mírové výzvy. Na Mariánské povolovalo velitelství návštěvy rodinných příslušníků jenom účastníkům školení. Snad nejintenzivnější indoktrinaci byli podrobeni vězňové odsouzení za plzeňské demonstrace proti měnové reformě v červnu 1953. Byli soustředěni na Barboře, tam izolováni od ostatních a jako zrádci dělnické třídy měli častá mimořádná školení. Táborové knihovny obsahovaly převážně socialisticko-realistická díla domácí a sovětské provenience. Tam, kde existovala táborová kina, se promítaly jen komunistické propagandistické filmy. 4. Útěky Zákony komunistické justice sice zaručovaly vězňům možnosti k ochraně jejich práv, praxe však byla docela jiná. Stížnosti měly za následek ještě větší represálie, krutější a bezohlednější postup. Za těchto okolností byl jediným východiskem pro ty, kteří se nemohli nebo nechtěli smířit se svým údělem, útěk. Pokusy o útěk nebyly ničím mimořádným. Touha po svobodě týraných a zotročených vězňů byla velmi silná. Útěk z jáchymovské oblasti byl neobyčejně komplikovaný. Celá oblast byla od roku 1951 úplně uzavřena. Toto opatření postihlo 34 obcí, přes 400 rodin bylo z oblasti vystěhováno. Z tohoto uměle vytvořeného pásma musely být vystěhovány tzv. nespolehlivé osoby. Do konce dubna 1952 muselo tuto oblast opustit 840 osob. Tímto opatřením byla postižena i oblast Horního Slavkova, kde se to týkalo 14 obcí. Na veřejných cestách byly vybudovány zátarasy a závory. Aby se uprchlík dostal na svobodu, musel projít desítky kilometrů územím, které mu bylo nepřátelsky naklo- 8 Hejl, Vilém. Zpráva o organizovaném násilí. Praha: Univerzum Praha, 1990, s. 291.
něno. Lidé měli strach a uprchlíky často udávali. Když někdo utekl, tak honička mimo tábor mohla trvat celé hodiny nebo i dny. Ostatní vězni mezitím museli stát na apelplacu bez jídla a mnohdy i v mrazu a sněhu. Počet uprchlých vězňů Od roku 1949 do roku 1951 uteklo téměř 400 vězňů. V roce 1949 uteklo 143 vězňů, šest z nich bylo zastřeleno na útěku. V roce 1950 uprchlo 93 vězňů, 52 však bylo dopadeno a 9 z nich bylo zastřeleno na útěku. V roce 1951 uprchlo 156, z nich 12 zastřeleno, tři postřeleni při pokusu přejít státní hranici do Německa. V roce 1952 uteklo 79 vězňů, 58 z nich bylo dopadeno. Pak počet pokusů o útěk klesal, v letech 1957 59 se útěk podařil jen jednomu politickému vězni. Po dopadení byli vězni nelidsky týráni, jejich tresty se prodlužovaly, mnozí byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni. 9 Brutalita dozorců Dopadený uprchlík měl naději přežít jen tehdy, když byl zatčen před očima veřejnosti. Podobně jako v nacistických koncentračních táborech byli uprchlíci po dopadení předváděni ostatním vězňům ve svých táborech. Těla zavražděných uprchlíků byla vystavována na apelplacu pro výstrahu ostatním vězňům. Vězeň, který se v roce 1951 pokusil o útěk z Rovnosti, vzpomíná: Po celonočním bití pěstmi i klacky, kdy se při této práci střídalo neustále několik členů StB v bývalém klášteře Mariánská, jsem byl pouze ve spodním prádle a ve vysoké horečce zavěšen za zápěstí na venkovní mříž klášterního dvora a zde ponechán bez jídla dvě noci a tři dny. Pobyt na mříži mi byl zpestřován ranami, byl na mne štván pes apod. Po sejmutí z mříže jsem pak strávil třicet dní v tehdejší korekci, kde pouze každý druhý den jsem dostával něco málo k jídlu. 10 Západ byl vždy o poměrech na Jáchymovsku rychle informován. Rozhlasová stanice Svobodná Evropa v Mnichově referovala o mimořádných událostech, jako byly útěky nebo masakrování vězňů jen s několikadenním zpožděním. Není pochyb, že v oblasti uranových dolů pracovala ilegální organizace, která do zahraničí předávala informace o všem, co se zde dělo. Tuto organizaci tvořili téměř výlučně příslušníci SNB. Měli k dispozici i vysílačku. Řada z nich byla odhalena a několik popraveno. Jedním z popravených byl i strážmistr Josef Karolík. 9 Šedivý, Zdeněk F.Uranový gulag. Jáchymovské peklo. 2.vyd. Brno: MOBA, 2005, s. 136 10 Hejl, Vilém. Zpráva o organizovaném násilí. Praha: Univerzum Praha, 1990, s. 302.
5. Dozorci SNB Na každých deset vězňů měl připadnout jeden příslušník SNB Sboru národní bezpečnosti. Byli to příslušníci nechvalně proslulého útvaru SNB Jeřáb, který tuto činnost zajišťoval až do roku 1954. K výkonu strážní služby v táborech byli získáváni prostřednictvím SNB především mladí lidé, kteří nastupovali bez jakéhokoliv školení. Později bylo pro ně vytvořeno školicí středisko na Plešivci u Abertam. Z důvodu citelného nedostatku kádrů byly pro vnější ostrahu táborů a pracovišť nasazeny vojenské složky Vnitřní stráže ministerstva vnitra a tím se zajistilo, že celkový počet příslušníků přesáhl 4 000. Sloužili většinou 24 hodin a pak měli 24 hodin volno. Část volna trávili cvičením ostré střelby. Dozorci se na vězních dopouštěli řady zvěrstev. K nejproslulejším v tomto ohledu patřil velitel tábora Rovnost Ervín Dvořák, přezdívaný vězni pro svou malou výšku Paleček. Mezi 4. a 5. barákem tábora Rovnost bylo tzv. Palečkovo náměstí. Na tomto místě nechával velitel tábora Dvořák stát politické vězně po vyfárání v mokrých oblecích v krutých mrazech tak dlouho, dokud neomdleli a nepadali na zem. Nikdo se jich nesměl zastat, podat jim kousek jídla nebo suchého oblečení. Pokud by se toho odvážil, čekal by jej stejný osud. Takovéto dlouhé nástupy za krutých mrazů byly praktikovány i v dalších táborech. Když vězni stáli na nástupišti celé hodiny, bránili se úplnému promrznutí tím, že na místě přešlapovali. To byl takzvaný jáchymovský tanec. Další neméně surovou metodou Dvořáka Palečka bylo prošlapávání koridoru mezi ostnatými dráty v mrazivém větru a sněhové vánici. Pokud by se býval některý z vězňů při prošlapávání koridoru opozdil, nebo se neopatrně přiblížil k vnějšímu ostnatému drátu, hrozila mu smrt zastřelením. Na jeho výslovný rozkaz byli vězni svazováni dráty a dáváni v mrazu a vánici na střechy baráků, kde museli zůstat tak dlouho, dokud nepadli. Jedním z nejhorších míst, kam se mohl politický vězeň dostat, byly pověstné mučírny v podzemních celách kláštera na Mariánské. Z podzemních kobek na Mariánské se neustále ozýval křik a bylo slyšet rány dopadající na oběti. Nebylo celkem nic zvláštního, že vězeň byl při výsleších ubit k smrti. Jako příčina smrti bylo pak uvedeno zastřelen na útěku. Celá apokalyptická hrůza jáchymovských vyhlazovacích lágrů se dá shrnout do výroku velitele tábora Nikolaj: Vy tady pochcípáte, z vašich žen naděláme kurvy a vaše děti vychováme tak, že vás budou do smrti proklínat. 11 11 Kratochvíl, Antonín.Žaluji I. Praha: Česká expedice ve spolupráci s nakladatelstvím Dolmen. 1990, s. 136
6. Ztráty na životech Kolik vězňů v době výkonu trestu v jáchymovské oblasti zemřelo, není známo. Vězeňské zařízení Ostrov knihu o zemřelých nevedlo. Nalezly se pouze osobní spisy zemřelých uložené ve Státním oblastním archívu v Plzni. Týkají se 227 osob. Jsou zde zahrnuti i ti, kteří byli popraveni, nebo zastřeleni na útěku. Tento seznam však nelze považovat za věrohodný a úplný. V roce 1974 došlo k rozsáhlé skartaci řady dokladů vězeňského zařízení v Ostrově. Bylo zničeno 120 velkých svazků. Výplatní listiny vězňů, protokoly o pokusech o útěky, stížnosti vězňů, dokumentace o jejich pracovním zařazení a mnoho dalších dokladů. 7. Slovníček pojmů mukl Muž Určený K Likvidaci označení pro vězně lágr vězeňský tábor korekce vězení ve vězení, jáchymovský tanec přešlapování vězňů na místě při několikahodinových nástupech v mrazu, kterým se bránili promrznutí katr silná mříž, mřížová vrata apelplac centrální nástupiště v táboře špačkárna strážní věž fáráky důlní oděv a gumové boty SNB Sbor národní bezpečnosti Jeřáb oddíl SNB střežící vězně uvnitř táborů bachař dozorce Elko tábor L třídírna uranové rudy 8. Doporučená beletrie, poezie a film Beletrie Jiří Mucha Studené slunce Jiří Stránský Za plotem, Štěstí, Zdivočelá země Karel Pecka Schody Poezie Karel Pecka Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954 1957),
Film Bumerang, ČR 1996, 97 min. Režie: Hynek Bočan http://www.csfd.cz/film/804-bumerang/ Zdivočelá země, ČR 1997, 114 min. Režie: Hynek Bočan http://www.csfd.cz/film/831-zdivocela-zeme/ Praktická část 1. Exkurze jednodenní Královská mincovna Jáchymov http://kvmuz.cz/expozice-jachymov Naučná stezka Jáchymovské peklo Každoročně se koná v Jáchymově setkání těch, kteří přežili, aby vzpomněli na ty, kteří se svobody nedožili. Utrpení politických vězňů, kteří v uranových dolech ztratili své zdraví nebo dokonce i život připomíná pomník vybudovaný v roce 2001 před kostelem sv. Jáchyma v Jáchymově http://www.krusnehorycz.cz/krusne-hory/turistika/zajimavosti/jachymovskepeklo.php Hornický skanzen Štola č. 1 http://www.krusnehorycz.cz/krusne-hory/turistika/skanzeny/hornicky-skanzenjachymov.php 2. Exkurze vícedenní Ubytování na Mariánské chata Lesanka http://www.chatalesanka.cz/?task=articles_show&category=ubytovani 1. den: Jáchymov muzeum pěší přesun do Jáchymova a program viz exkurze jednodenní 2. den: výlet pěší nebo na kolech Začneme na místě bývalého kláštera na Mariánské (nedaleko od chaty Lesanka, před hlavní budovou současného ústavu sociální péče), odtud se vydáme na místa bývalých šachet a táborů Adam, Rovnost, Eliáš, Eduard, Nikolaj. Lze zvolit trasu po žluté, nebo modré turistické značce.
Podle zájmu žáků a délky pobytu můžeme využít také hru Geocaching cache jsou ukryty na místech táborů Svornost, Rovnost, Eliáš, Eduard, Bratrství. Obecné informace o hře Geocaching lze najít na tomto odkazu http://www.geocaching.cz/news.php Odkazy na cache na místech bývalých lágrů Svornost http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=ca500e1c-81de-42b9-8a22- c4fb8c3b6b4f Rovnost http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=79bfb6ce-92c2-4a88-b065- c7355e288512 Eliáš http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=bd7d61e3-4551-4588-8dc5-86e4c40615c2 Eduard http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=f0c34cc2-673d-4e10-8aa8-87d2bac56def Bratrství http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=45f67abe-4c67-4478-9417-75d910082536
Obrazová příloha Na odkazu http://kontaminace.cenia.cz najdeme letecké snímky České republiky z 50. let a z roku 2007. Po přiblížení na oblast Jáchymova jsou velmi dobře vidět jednotlivé šachty a tábory. Při porovnání s leteckými snímky z roku 2007 je patrný odlišný porost, který zřetelně vymezuje místa jednotlivých táborů i přesto, že zde vyrostly chatové oblasti. Rovnost 1952 2007 Mariánská 1952 2007 Naučná stezka Jáchymovské peklo
Královská mincovna Jáchymov expozice věnovaná pracovním táborům Šachta Svornost čerpá se odtud radonová voda pro Lázně Jáchymov Hornický skanzen Štola č. 1
Mariánská Dříve ubytovny SNB- dnes rekreační chaty Ústav sociální péče na Mariánské se nachází na místě bývalého tábora Haldy vytěžené hlušiny v okolí Mariánské jako němí svědci intenzivní těžby uranu v 50. letech
Rovnost Palečkův hrad bizarní stavba, postavená vězni na příkaz velitele tábora Dvořáka Palečka Eliáš Mohyla a kříž vybudovaná na památku vězněných Skautů