Testování jemné motoriky a laterality zrakově handicapovaných jedinců Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu Testování jemné motoriky a laterality zrakově handicapovaných jedinců Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph.D. Vypracovala: Barbora Žáková Brno 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. PaedDr. Marie Blahutkové, Ph.D. na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne: Podpis:

Především bych chtěla poděkovat své vedoucí práce paní doc. PaedDr. Marii Blahutkové, Ph.D. za odborné vedení práce, rady, konzultace a zapůjčení prostředků k testování. Dále bych chtěla poděkovat ostravskému TyfloCentru, zejména paní Ing. Petře Ďurkové za umožnění testování a spolupráci. Poděkování patří také rodině za psychickou podporu a pomoc.

OSNOVA: ÚVOD... 6 1 Literární poznatky... 7 1.1 Zrak a jeho vady, zrakově postižení... 7 1.1.1 Anatomie a fyziologie zraku... 7 1.1.2 Rozdělení zrakových vad... 8 1.1.3 Organizace sdružující zrakově postižené... 9 1.1.4 Sport zrakově postižených... 10 1.2 Motorika... 14 1.3 Lateralita... 15 1.4 Kvalita života... 19 2 Cíle, výzkumné otázky a úkoly práce... 22 2.1 Cíle práce... 22 2.2 Výzkumná otázka... 22 2.3 Úkoly práce... 22 3 Metodika práce... 23 3.1 Použité metody... 23 3.2 Popis zkoumaného souboru... 26 3.3 Organizace práce... 34 4 Získané výsledky, diskuze... 35 4.1 Získané výsledky... 35 4.2 Diskuze... 43

5 Závěry pro teorii a praxi:... 45 Použitá literatura... 46 Seznam tabulek a grafů... 50 Přílohy Resumé Summary

ÚVOD Sklíčka Jak dítě se sklíčky barevnými jež jako poklad schovává, mazlím se s dopisy hladivými z nichž voní něžná nálada. Věty jsou jak střípky duhy slovních hříček barevnosti, někdy hřejí, jindy studí v krasohledu pochybnosti. báseň Jeanne Hornové, klientky ostravského TyfloCentra, zveřejněná v časopise Kontakt 2/2010 I nevidomí lidé mohou mít talent pro psaní poezie, zpěv, tanec a ani sportovní činnost není výjimkou. Zrakově handicapovaní jsou lidé, jako všichni ostatní, se svými přednostmi, ale i nedostatky. Handicapovaní z anglického hand in cap, ruka v klobouku, přeneseně znamená určitou nevýhodu. Jejich nevýhoda se může odrážet v oblasti sociální, pracovní, v oblasti mezilidských vztahů. Mohou být znevýhodněni prakticky na každém kroku, ale nemusí tomu tak být. Je na nás všech, jak se k takovýmto lidem budeme chovat a zda se jim budeme snažit jejich handicap zmírnit, pomoci jej nést, nebo zda se otočíme zády. Tato práce zkoumá formou kvalitativního rozhovoru, osobní ankety a testování jemnou motoriku a lateralitu zrakově postižených a snaží se o hlubší vhled do běžného života lidí s různým stupněm a různou formou zrakového handicapu. 6

1 Literární poznatky 1.1 Zrak a jeho vady, zrakově postižení 1.1.1 Anatomie a fyziologie zraku Zrak je považován za nejdůležitější z lidských smyslů. Smysly nám zprostředkovávají kontakt s okolním světem prostřednictvím zpracovávání fyzikálních a chemických podnětů, které jsou přijímány speciálními receptory a zpracovávány v mozku. Lidské oko (obr. 1) je kulovitý až oválný útvar zasazený v očních důlcích lebky, které jsou vystlány tukovou tkání. Základní stavba oka se dělí na ochranný aparát, části lámající a spojující světlo, receptory citlivé na světlo a nervová vlákna vedoucí podněty. Přední pól oka je průhledný a je tvořen silně vypouklou rohovkou, střední vrstvu tvoří cévnatka, řasnaté těleso a duhovka a vnitřní vrstva je tvořena sítnicí. Receptory citlivé na světlo se nachází v sítnici, barvy vnímáme pomocí čípků, které rozeznávají modrou, červenou a zelenou (takzvané fotopické barevné vidění). Žlutá skvrna je místo nejostřejšího vidění, kde je koncentrace čípků největší. Prostřednictvím tyčinek vnímáme světlo a tmu (takzvané skotopické černobílé vidění). Zrakem vnímáme světlo vlnového rozsahu 400 až 750nm. V místě výstupu očního nervu, který vede nervová vlákna dále do zrakových center v mozku, se nachází takzvaná slepá skvrna. Nervová vlákna tvoří zrakovou dráhu, ta se částečně kříží, takže do pravé hemisféry přichází projekce z pravé poloviny sítnice obou očí a naopak. Zraková dráha končí v primární zrakové oblasti v týlním laloku velkého mozku. Pohyby oka zajišťuje šest okohybných svalů, které svou koordinovanou činností pohybují očima ve všech směrech (Jirák, 2009; Kunzel, 1990). 7

Obr. 1 - Lidské oko 1.1.2 Rozdělení zrakových vad Vizus: Ostrost zraku, který se značí např. 5/50, což znamená, že jedinec čte z 5 metrů to, co je určeno pro čtení z 50 metrů. Zorné pole: Při pohledu na určité místo v prostoru před sebe vnímáme ještě prostor okolo, na zevních stranách asi 90 a nahoře a dole asi 60 (Vítková, 1999). Dle Rozsívala (2006) termínem těžká zraková vada rozumíme snížení zrakových funkcí tak, že i při správně korigované refrakční vadě má pacient závažné obtíže v běžném životě. Dle stupně postižení rozlišujeme slabozrakost a nevidomost. O slabozrakosti mluvíme, když jsou zrakové funkce výrazně sníženy, ale zrak zůstává stále ještě dominantním smyslem. O nevidomosti mluvíme tehdy, kdy zrakové funkce jsou natolik sníženy, nebo úplně chybí, že do popředí se dostávají ostatní smysly, zejména sluch a hmat. Nevidomost rozlišujeme praktickou a úplnou. Mezi slabozrakostí a nevidomostí je hraniční oblast nazývaná zbytky zraku, kdy postižení lidé jsou schopni užívat zrak a doplňují jej sluchem a hmatem. Vady zraku lze rozdělit na čtyři kategorie (Květoňová Švecová, 1998): a) ztráta zrakové ostrosti (refrakční vady) vidění je nezřetelné, rozmazané 8

b) postižení zorného pole (př. trubicovité vidění) je omezen prostor vnímání, kdy výpadky zraku mohou být lokalizovány v centru či v periferii c) okulomotorické poruchy (př. šilhání) problémová koordinace očních pohybů d) poruchy se zpracováním zrakových podnětů (př. kortikální slepota) poškození zrakového nervu Vybrané zrakové vady (Autrata, Vančurová, 2002): Astigmatismus: Jedná se o refrakční vadu, která může být vrozená, nebo získaná po úrazu, či zánětu. Rohovka nemá pravidelný kulový tvar, ale je různě zakřivená. Barvoslepost: Barvoslepost neboli daltonismus je porucha barevného vidění. Při úplné barvosleposti postižený vnímá svět pouze v odstínech šedé. Vada je dědičná a vyskytuje se častěji u mužů, často bývá spojena s nystagmem a světloplachostí. Nystagmus: Vyznačuje se bezděčnými mimovolními pohyby očních bulbů, které jsou rytmické a mohou být vertikální, horizontální, diagonální nebo krouživé. Většina lidí má mimo nystagmu i jinou oční vadu. Fotofobie: Fotofobie neboli světloplachost je zvýšená citlivost na světlo, které se postiženému jeví jako ostré a nepříjemné. Pokud má člověk zrakovou vadu vrozenou, nebývá tolik traumatizující, jako vada získaná. Zraková vada vrozená zatěžuje psychický vývoj, lidem s tímto postižením chybí určité zkušenosti, rozvoj je pomalejší díky náhradním způsobům stimulací i učení. Lidé se získaným zrakovým handicapem přijímají tento fakt jako nevratnou ztrátu již existujících funkcí, a tak je to pro ně více traumatizující, svou ztrátu si plně uvědomují (Fremelová, 2001). 1.1.3 Organizace sdružující zrakově postižené SONS: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (dále jen SONS), která vznikla roku 1996, reprezentuje těžce zrakově postižené v České republice, Evropské a Světové unii nevidomých. 9

TyfloServis o. p. s.: Je organizace pro těžce zrakově postižené nad patnáct let, zabývá se výcvikem v prostorové orientaci, chůzí s bílou holí, s průvodcem, výběr vhodných tras, nácvik sebeobsluhy, čtení a psaní Braillským písmem. TyfloKabinet o. p. s.: Poskytuje informace a konzultace v oblasti elektronických pomůcek, jejich obsluhy a používání. TyfloCentrum o. p. s.: Zabývá se podobnými činnostmi jako dvě předchozí organizace, navíc poskytuje služby asistenční, předčitatelské, průvodcovské a vzdělávací kurzy. Nejčastěji jsou to kurzy anglického a německého jazyka, kurz práce s kompenzačními pomůckami, ale také sportovní kurzy (Rozsíval, 2006). Český svaz zrakově postižených: viz níže. 1.1.4 Sport zrakově postižených Sport působí všeobecně posilujícím vlivem na rozvoj osobnosti člověka, odstraňování špatných návyků držení těla, které jsou u zrakově postižených velmi časté, pěstuje eleganci a komplexnost pohybu. Vlivem sportu se zvyšuje psychická odolnost vůči každodenní frustraci a stresu, roste cílevědomost, vytrvalost, houževnatost, schopnost sociální interakce a komunikace, asertivita, kázeň a v neposlední řadě sebevědomí a sebedůvěra (Štorková, 1992). Fremelová (2001) uvádí ve své práci klady sportovní činnosti: nová pevná přátelství zrakově postižení se seznámí se stejně postiženými, ale i zdravými zvyšuje se životní optimismus a reálný pohled do budoucna sport působí jako integrační prvek seznámení se s osobami opačného pohlaví Český svaz zrakově postižených (dále jen ČSZPS), který vznikl roku 1991, sdružuje tělovýchovné jednoty, sportovní kluby a oddíly sportovců na všech úrovních výkonu. Ke sportům, které jsou v tomto svazu sdružené, patří atletika, bowling, cyklistika, fotbal, goalball, judo, kuželky, lukostřelba, běžecké a sjezdové lyžování, plavání, showdown, ostrá a zvuková střelba, šachy, turistika, 10

vodní sporty a vzpírání. ČSZPS je zaregistrovaný v českém svazu tělesné výchovy a je řádným členem Unie zdravotně postižených sportovců (UZPS), Českého paralympijského výboru a v neposlední řadě mnoha mezinárodních federací zrakově postižených sportovců. Je v něm zaregistrováno přes 1900 výkonnostních sportovců. Při provozování výkonnostního sportu je potřeba asistence vidomé osoby ve funkci vodiče, traséra, navaděče, rozhodčího, konzultanta apod., podle druhu sportu. V některých sportech nemůže funkci asistenta plnit profesionální sportovec z důvodu objektivnosti výkonu. Dle stupně postižení se rozlišují tři klasifikační kategorie: B 1 pro úplnou slepotu B 2 pro praktickou slepotu B 3 znamenající schopnost samostatné orientace a pohybu na speciálně upraveném a bezpečnostně zajištěném pracovišti Jak již bylo výše zmíněno, zrakově postižení mohou provádět mnoho druhů sportů, většinou s určitou modifikací tak, aby se daly provádět i bez nebo s minimální zrakovou kontrolou. Sporty, které byly vyvinuty speciálně pro zrakově handicapované a nevidomé, jsou goalball, showdown a zvuková střelba (www.sport-nevidomych.cz). Goalball (obr. 2) Goalball je sálová míčová hra. Cílem hry je dostat míč do brány, která je přes celou šíři hřiště. Hrají tři hráči, kteří se snaží ochránit si bránu a dát gól. Míč se kutálí po zemi, má v sobě umístěny rolničky, podle kterých se hráči orientují. Při hře tedy musí panovat naprosté ticho. Každý hráč má zakryté oči, aby byly podmínky stejné pro všechny. Hra je velice náročná na rychlost, koordinaci a orientaci v prostoru (www.sport-nevidomych.cz). 11

Obr. 2 - Goalball Showdown (obr. 3) Showdown je raketová hra. Hrají ji dva nebo čtyři hráči na obdélníkovém stole. Na zadních stranách stolu jsou brankové jamky a uprostřed středová deska. Hraje se pálkami a míčkem, ve kterém jsou nerezové kuličky, aby byl jeho pohyb slyšitelný. Cílem hry je odpálit míček tak, aby prošel pod středovou deskou a dostal se do brankové jamky soupeře. Hra je časově omezena na 15 minut pro jeden set, přičemž počet setů je libovolný (www.sport-nevidomych.cz). 12

Simulovaná zvuková střelba Obr. 3 - Showdown K simulované zvukové střelbě se používá buď vzduchovka nebo pistole ráže 9mm (obr. 4). Je kombinací pudové a cílené střelby. Zbraň se drží obouruč a přesnost míření se sleduje sluchem. Laserový paprsek z pistole je snímán optickým zařízením do počítače, ze kterého vychází zvuk pro orientaci střelce. Nejvyšší tón signalizuje střed terče. Tento sport je dobrý pro držení těla postiženého, jeho koordinaci, orientaci v prostoru a orientaci sluchem, výhodou je naprostá bezpečnost (www.sport-nevidomych.cz). 13

Obr. 4 simulovaná zvuková střelba z pistole 1.2 Motorika Motorika je celková pohybová schopnost člověka, která souvisí s rozvojem řeči, myšlením a lateralitou. Podle Hartlova Psychologického slovníku (1993) je motorika pohybová schopnost organismu, která se skládá z pohybů spontánních, reflexních, volních a expresivních. Českým ekvivalentem slovu motorika je slovo hybnost. Slovo motorika vychází z latinského motus, tedy pohyb. Forma motoriky, která se týká pouze člověka, se nazývá antropomotorika (Koláčná, 2009). Lidská motorika vyjadřuje mimo jiné vztah člověka k činnosti, kterou vykonává. Často se v ní nápadně projevují citové stavy, například strach, ale i odvaha. Hodnocením směru, energie, velikosti a jiných parametrů pohybů můžeme zjistit, jaké vztahy zaujímá člověk k jiným osobám, k sobě samému, k práci i věcem (Kohoutek, 2007). Rozlišujeme motoriku hrubou a jemnou. Hrubou motorikou rozumíme pohyby celého těla, lokomoci a pohyby velkých svalových skupin (Pipeková, 1998). Naopak jemná motorika zahrnuje pohyby ruky, úchopy a manipulaci s drobnými 14

předměty, které zajišťují malé svalové skupiny. Do oblasti jemné motoriky řadíme grafomotoriku, logomotoriku, mimiku, vizuomimiku a další (Opatřilová, 2003). Grafomotorika je pohybová dovednost, která se týká psaní a kreslení. Měla by se rozvíjet již od raného dětství, přispívá ke zvyšování koordinace a organizace pohybů horních končetin. Nejen při psaní a kreslení je důležitá úroveň senzomotoriky, která znamená koordinaci zraku a ruky nebo zraku a nohy při cíleném pohybu. Propojuje oblast motorickou s oblastí smyslovou (Koláčná, 2009). Pipeková (1998, str. 26) ve své knize uvádí: U zrakově postižených nacházíme největší odchylky v hybnosti u jedinců, kteří trpí vrozenou slepotou. Je to způsobeno absencí zrakových vjemů. Jemná motorika je však u těchto lidí díky stálému procvičování na podstatně vyšší úrovni. Existují různé testy motorických schopností, které diagnostikují vývoj motoriky nebo i poruchy centrálního nervového systému. Patří mezi ně například Ozereckého škála testující jemnou i hrubou motoriku dětí do patnácti let používaná dodnes v mnoha modifikacích, nebo Guilfordova dvourozměrná matice psychomotorických schopností (Smékal, 2002). Jak ve své knize uvádí Pipeková (1998), metody zjišťování úrovně jemné motoriky bývají zaměřeny na manuální zručnost a sledují koordinaci a rychlost pohybů horních končetin. Testy jemné motoriky se obvykle dají využít i při diagnostice laterality. 1.3 Lateralita Podle Drnkové-Pavlíkové a Syllabové (1983) lateralitou, z latinského latus strana, bok - rozumíme vztah pravé a levé strany lidského těla, odlišnost párových orgánů spočívající v nesouměrnosti pravého a levého párového orgánu. Nesouměrnost může být tvarová a funkční. Jak uvádí Pipeková (1998), lateralita je projevem dominance jedné mozkové hemisféry a tím pádem je záležitostí centrální, proto musí být respektována jako osobnostní charakteristika jedince. Lateralitu pozorujeme u očí, uší, dolních končetin. Nejvýrazněji však pozorujeme znaky laterality u horních končetin, kde je aktivita rozmanitější, všestrannější a asymetričtější, než u ostatních párových orgánů. 15

Začíná se projevovat v pěti až sedmi letech a do jedenácti let se lateralita horních končetin projevuje plně (Drnková-Pavlíková, Syllabová, 1983). Pohybová lateralita se projevuje jako laterální preference (=upřednostňování) a znamená přednostní užívání jednoho z párových orgánů při složitější pohybové činnosti, nebo laterální dominance (=převaha), která znamená převládnutí činnosti jedné strany těla nad druhou při současném provádění rozdílné činnosti párovými orgány (Gajda, Zahradník, 2000). Lateralita je znak kvalitativní, rozdělený do pěti kategorií: L pro vyhraněné, výrazné leváctví, L- pro mírné leváctví, A pro neurčitou lateralitu, z latinského ambidextria, P- pro mírné praváctví, P pro vyhraněné, výrazné praváctví (Drnková-Pavlíková, Syllabová, 1983). Genotypická a fenotypická lateralita Genotyp je vrozený obraz určité funkce jedince, který se dále rozvíjí a utvrzuje, kdežto fenotyp znamená současný stav této funkce. U laterality je pravděpodobné, že tlakem prostředí v naší kultuře se ovlivňuje genotyp ve prospěch praváctví (Matějček, Žlab, 1972). Lateralizace mozku K ucelenému a harmonickému životu jsou potřebné obě mozkové hemisféry (polokoule). Při veškerých činnostech člověka spolupracují, vzájemně soutěží, vhodně usměrňují nebo i potlačují nadměrnou aktivitu protilehlé polokoule. Je to důležité proto, aby se krajně jednostranná činnost nervové soustavy nestala pro mozek chaotickou a neovládnutelnou. Ve vztahu protilehlých hemisfér tedy nejde o nadřazenost a podřazenost, ale o vzájemnou kooperaci (Fremelová, 2005). Lateralizace spočívá v rozdílné funkční specializaci mozkových hemisfér. Levá mozková hemisféra obecně řídí jazykové a řečové funkce, logické myšlení a motorické činnosti. Pravá hemisféra je důležitá pro analýzu prostorových vztahů 16

a rozpoznávání složitých, neznámých podnětů, řízení emocí a uměleckých dovedností. Zrakové a sluchové procesy jsou sdíleny oběma polovinami mozku (Healey, 2002). Pojem dominantní hemisféra poprvé představil P. Broca v druhé polovině 19. století. Tímto chápal hemisféru, která řídí jazyk, pohyby při psaní a další činnosti jemné motoriky (Coren, 2002). Ve dvacátém století se začíná používat názvu dominantní ne pro celou hemisféru, nýbrž pouze pro určitou funkci dané hemisféry, například dominantní hemisféra pro řeč (Drnková - Pavlíková, Syllabová, 1983). Nevýhodné typy laterality Ambidextrie je lateralita nevyhraněná a patří zde například genotypičtí leváci, kteří nebyli úplně přecvičeni nebo děti s neurčitým, opožděným vývojem lateralizace (Matějček, Žlab, 1972). Zkřížená lateralita ruky a oka znamená, že vedoucí ruka je pravá a vedoucí oko levé nebo naopak. Zde je nutno předpokládat složitější vztahy mezi hemisférami. Za příčiny vzniku patologické levorukosti jsou považovány nestandardní stavy, které působí na jedince během jeho vývoje. Mohou se vyskytnout prenatálně, perinatálně nebo postnatálně (Healey, 2002). Řadí se mezi ně Rh inkompatibilita, krvácení do mozku, nedostatek kyslíku při porodu a riziko představuje také používání kleští při porodu (Coren, 2002). Tyto situace mohou způsobit poškození dominantní hemisféry a oslabení motoriky pravé strany těla. Vyznačuje se celkovou neobratností pohybů, záškuby apod. Leváctví z nutnosti je stav, kdy je pravá končetina jedince omezena ve své funkci nebo úplně vyřazena z užívání vlivem amputace či úrazu (Matějček, Žlab, 1972). Leváctví Levák je ten, kdo má tendenci spontánně používat přednostně levou ruku. Je to projev nervového uspořádání, kdy dominantní je pravá polovina mozku. Dříve byli leváci často považováni za zvláštní a většinou byli nuceni přizpůsobit se pravoruké společnosti, děti byly ve škole přecvičovány na pravou ruku. Dnes 17

už je situace jiná, ví se, že přecvičování vážně zasahuje do vývoje nervového systému a upouští se od něj (Koláčná, 2009). Leváctví a sport Leváctví ve sportu může být jednak nevýhodou, jednak výhodou. První případ může nastat, když trenér leváka je pravoruký a sportovní techniky předvádí pro praváky a levákům nevěnuje dostatečnou pozornost. Dalším problémem může být sportovní náčiní konstruované pro praváky, avšak v dnešní době již tento problém s rozšiřující se nabídkou náčiní mizí. Druhý případ nastává tam, kde hráči spolu bojují přímo, například v tenise nebo tam, kde se dají použít dlouhodobé strategie proti pravorukým protivníkům, například v baseballu. Pravák je zvyklý hrát proti pravákovi, kdežto levák je častěji naučen hrát proti pravákovi, což se pro něj stává ve sportu výhodou (Healey, 2002). Diagnostika laterality Diagnostika laterality může probíhat formou pozorování a záznamu, zda testované dítě či dospělá osoba reaguje pravou, levou nebo oběma horními končetinami na různé běžné denní aktivity (Kohoutek, 2007). První soubor zkoušek u nás vznikl roku 1936, autor byl V. Příhoda a test byl určen pro využití ve školní praxi. Následně se lateralitou zabýval Miloš Sovák (1962), který zjišťoval závislost poruch řeči na zkřížené a nevyhraněné lateralitě. V současnosti se nejčastěji používá Zkouška laterality Matějčka a Žlaba (1972). Je sestavena tak, že ji lze použít jak u dětí, tak u dospělých a pracovat s ní může prakticky kdokoliv (Zelinková, 2003). Obsahuje dvanáct úkolů pro test horních končetin, například zasuň klíč do zámku nebo sáhni si na nos. Následují čtyři úkoly pro dolní končetiny, například posouvání kostky nohou po čáře. Jsou zde ještě dva úkoly pro zjištění dominantního oka a jeden úkol pro zjištění dominantního ucha. 18

1.4 Kvalita života Smyslem lidské existence je sám život. Důraz je v životě kladen jak na kvantitu, tak především na kvalitu bytí. Pojem kvalita života se od druhé poloviny minulého století začíná zkoumat v různých vědních disciplínách, nejprve v materialistickém pojetí, které se postupně mění na nematerialistické a stává se více subjektivním a individuálním (Rapley, 2003). Kvalita života je složitý a široký pojem, který se dotýká pochopení lidské existence, smyslu života a samotného bytí, zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a jiné podmínky pro zdravý a šťastný život člověka. Často je popisována v pojmech, jako je soběstačnost, autonomie, důstojnost, či seberealizace (Payne, 2005). Na schématu č. 1 je vyobrazena kvalita života ve vztahu k sobě samému dle Karla Balcara (in Payne, 2005 str. 71). Schéma 1: Kvalita života SMYSL SVĚDOMÍ + VŮLE ŠTĚSTÍ SLAST + MOC duchovní (osobní) PROSPĚCH + ZDAR duševní tělesná ZDRAVÍ PŘEŽITÍ + ZDATNOST Tělesné zdraví = soulad a výkonnost tělesných funkcí; převládá docilování rovnováhy mezi nároky a výkony tělesných funkcí Duševní štěstí = radost ze života a úspěšnost v něm; převládá prosazování převahy vlastních záměrů vůči prostředí Duchovní smysl = účinné uplatňování vůle a svědomí; převládá uplatňování odvahy při volbě a uskutečňování hodnot ve světě 19

Definice kvality života dle WHO (světové zdravotnické organizace): Kvalita života je to, jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům (http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/165/904/dotaznik-kvality-zivota- WHOQOL-BREF-a-WHOQOL-100). V každé společnosti jsou určité předsudky, tradice, ze kterých vycházejí postoje společnosti k handicapovaným. Naše společnost usiluje o integraci zdravotně postižených spoluobčanů mezi zdravou populaci. Umožnit jim: vzdělání, přípravu na povolání, zaměstnání, učinit je samostatnými a nezávislými jedinci. Zařadit postižené osoby do společnosti znamená také vychovávat zdravou populaci k tomu, aby uměla s postiženými občany žít, porozumět jejich potřebám, zvláštnostem a aby je byla schopna tolerovat, spolupracovat s nimi a umožnit jim tak prožít pokud možno plnohodnotný život (Zacharová, Šimíčková Čížková, 2007). Zraková vada způsobuje svému nositeli obtíže v rozličných životních oblastech: v poznávání okolního světa, v oblasti manipulace s objekty, v určování prostorových vztahů, s pohybem v prostoru. Nelze opomenout i sníženou možnost získat zaměstnání. Také problematika sociální izolace osob se zrakovým handicapem není zanedbatelná a je mnohdy ještě podpořena sníženou mírou jejich samostatnosti v praktických i sociálních ohledech. Tyto faktory výrazně ovlivňují kvalitu života postižené osoby (Jesenský a kol., 2007). Cílem všech zúčastněných na pomoci nevidomému či těžce slabozrakému člověku by měla být právě snaha přispět k nejvyšší možné míře kvality jeho života, pomoci mu využívat všech jeho schopností a dovedností tak, aby mohl získat a uchovat si co největší míru samostatnosti a s tím spojený pocit vlastní hodnoty (Jesenský a kol., 2007, s. 85). Posuzování kvality života zrakově postižených má svůj význam pro postiženého subjektivně, pro subjektivní i objektivní sledování vývoje a průběhu postižení, pro sledování vývoje jeho psychického stavu a vztahu k životu, změny socioekonomického statusu a materiální úrovně postižené osoby, pro posouzení potřebnosti a úrovně poskytované pomoci, pro stanovení stupně invalidity a případné potřebné péče, hodnocení úrovně kvality vztahů interpersonálních, 20

vztahů k institucím a další (Štaffová, 2010). V tomto směru sehrávají důležitou roli kompenzační pomůcky. V současné době existuje celá škála různých kompenzačních pomůcek od jednoduchých nástrojů po složitá elektronická zařízení (Jesenský a kol., 2007). Často dochází v životě zrakově handicapovaných k osamělosti na základě nezvládnuté mobility, nedostatku informací o kompenzačních pomůckách či neschopnosti nebo nedostatku dovedností používat je, případného onemocnění, obav a strachu, což především nevidomí hodnotí z hlediska kvality života negativně. Tento problém může ústit v prohloubení pasivity a odevzdanosti, k depresím, úzkosti, beznaději a touze zemřít. Jinak se bude cítit člověk, který bere svůj život reálně, dokáže se integrovat, a jinak člověk s pasivním přístupem k životu. Významnou úlohu má v životě člověka s handicapem celkové posilování kondice, tréninky paměti, myšlení, tvořivosti a dalších schopností, ať již cílevědomou činností nebo zábavnou formou. Aktivní a dobrovolné zapojení zrakově postižených do různých kurzů, klubů a akcí přispívá ke zvýšení jejich sebevědomí, sebeúcty a životního elánu. Oblast, na kterou se nesmí zapomínat, je nácvik specifických dovedností vedoucích k nezávislosti, například prostorová orientace a samostatný pohyb, sebeobsluha, výuka alternativních forem čtení a psaní, obsluha kompenzačních pomůcek včetně elektronických apod. (Jesenský a kol., 2007). 21

2 Cíle, výzkumné otázky a úkoly práce 2.1 Cíle práce Cílem této práce je zjistit, jakým způsobem zvládají činnosti jemné motoriky a jakou stranovou preferenci mají lidé trpící zrakovým postižením. Vycházíme z toho, že zrakové postižení způsobuje svému nositeli celou řadu obtíží ve všech životních oblastech. Jedná se o případovou studii, výsledky budou zpracovány formou kauzální atribuce dat. Ke splnění cílů jsme stanovili výzkumnou otázku. 2.2 Výzkumná otázka Jaký vliv má zrakové postižení na motorické dovednosti zrakově postižených? 2.3 Úkoly práce Úkol 1: Získat informace o testovaných osobách a aplikovat test. Úkol 2: Zjistit, zda testované osoby trpí vrozenou či získanou vadou. Úkol 3: Pozorovat úroveň jemné motoriky u testovaných osob. 22

3 Metodika práce 3.1 Použité metody Osobní anketa Osobní anketa (příloha 1) se skládá z 13 otázek. Některé otázky jsou sestaveny tak, že odpověď je jednou z nabízených možností (jste muž nebo žena) nebo je velice stručná, a zjišťují základní údaje o testované osobě (dále TO) (věk, rodinný stav, pohlaví). Jiné otázky naopak vyžadují rozsáhlejší odpověď a týkají se laterální preference horní končetiny, postižení, apod. Otázky byly testovaným osobám kladeny a písemně zaznamenávány. Vyplnění dotazníku trvalo 10 15 minut. Zkouška laterality (Matějček, Žlab, 1972) Zkoušku (obr. 6) lze použít u dětí i dospělých a může být použita psychology, speciálními pedagogy, učiteli a dalšími pracovníky. Zachycuje vnější projevy funkční asymetrie prostřednictvím několika zkoušek. Zkouška zachycuje lateralitu horních a dolních končetin, očí a uší. U testování horních končetin je uplatňována motorika jemná i hrubá, činnosti vyžadující koordinaci, činnosti používající jednu nebo obě končetiny zároveň. Při bimanuálních činnostech (činnosti používající obě horní končetiny) je důležité, která horní končetina plní funkci přidržovací a která končetina koná pohyb. Zkouškové situace: Horní končetiny: I. Korálky do lahvičky dbáme na to, aby TO brala jeden korálek po druhém a každý zvlášť přesunula z lahvičky do lahvičky. II. Zasouvání kolíčků úkolem je pět kolíčků z krabičky po jednom zasunout do prkénka s pěti otvory. III. Klíč do zámku úkolem je vysunout klíč ze zámku, zasunout zpět a zamknout. 23

IV. Míček do krabičky na vzdálenost paže TO postavíme prázdnou krabičku, kterou si osoba osahá tak, aby věděla, kde přibližně leží a poté se do ní snaží vhodit míček. V. Jakou máš sílu? úkolem je stisknout pevný předmět, přičemž nás zajímá, kterou ruku TO použije. VI. Stlač mi ruce k zemi sepneme ruce a požádáme TO, aby je stlačila dolů k zemi. VII. Sáhni si na ucho, na nos atd. sledujeme, kterou ruku TO použije. VIII. Jak nejvýš dosáhneš? požádáme TO, aby se postavila ke zdi a zkusila dosáhnout co nejvýše, sledujeme, kterou paži zvedne. IX. Tleskání požádáme TO, aby tleskala jednou rukou do druhé, a pozorujeme, která ruka se nehýbe a která tleská. X. Jehla a nit úkolem TO je najít konec niti na cívce a navléknout ji na jehlu. Náhradní zkoušky tyto zkoušky nebyly při testování použity: XI. Mnutí rukou XII. Strouhat mrkvičku Oči tyto zkoušky byly použity pouze u tří TO: I. Manoptoskop pozorujeme, ke kterému oku si TO přiloží kornout, přes který se má podívat na nějaký předmět. II. Kukátko vyzveme TO, aby se podívala do kukátka. Ucho: I. Poslechni si hodinky požádáme TO, aby si přiložením ucha poslechla tikot hodinek položených na stole. Dolní končetiny: I. Vystoupit na stoličku úkolem TO je postavit se na malou stoličku, sledujeme, kterou nohou vykročí. II. Posunovat kostku po čáře na zem položíme kostku a vyzveme TO, aby ji po zemi nohou posunula. III. Zvedni nohu, jak nejvýš dokážeš požádáme TO, aby zvednula jednu nohu, jak nejvýš to jde. IV. Skákat po jedné noze vyzveme TO, aby skákala po jedné noze. 24

Vyhodnocení: Za každou pravostrannou reakci se započítá jeden bod, pokud TO střídá končetiny při úkolu, zapíšeme 0,5 bodu. Za levostrannou reakci se body nezapočítávají. Následně se hodnoty sečtou, vydělí počtem úkolů a vynásobí stem. Výsledné číslo je takzvaný kvocient pravorukosti. Je-li číslo kvocientu pravorukosti v rozmezí: 100-90 bodů, jedná se o dominanci pravé strany, 89 75 bodů znamená méně vyhraněnou dominanci pravé strany, 74 50 bodů pro nevyhraněnou dominanci, 49 25 bodů pro méně vyhraněnou dominanci levé strany 24 0 pro vyhraněnou dominanci levé strany. Výsledky zkoušek byly zaznamenány do odpovědního archu (příloha 2). Obr. 6 Zkouška laterality Rozhovor Rozhovor s jednotlivými TO doplňoval a upřesňoval údaje získané v Osobní anketě, například bližší informace o zájmech testovaných osob, jaké pomůcky používají TO k různým činnostem, jaké mají problémy se sebeobsluhou, vařením, nakupováním, pohybem v terénu apod. Dále obsahoval otázky zaměřující se 25

na průběh vzdělání a profesi testovaných osob, jejich orientaci ve městě, samostatnost, rodinné vazby, využívání služeb TyfloCentra atd. 3.2 Popis zkoumaného souboru Vytvořili jsme výzkumný soubor obsahující čtyři probandy dospělého věku, z toho dvě ženy a dva muže. Základní charakteristiku souborů jsme získali pomocí stručně sestavené Osobní ankety (příloha 1). Následovalo výzkumné šetření zahrnující aplikaci Zkoušky laterality (Matějček, Žlab, 1972) a rozhovor s jednotlivými testovanými osobami. Ostravské TyfloCentrum Celé výzkumné šetření probíhalo v TyfloCentru v Ostravě (obr. 5). TyfloCentrum Ostrava, o. p. s. je krajským střediskem registrovaných služeb pro slabozraké a nevidomé, které vzniklo roku 2000 v souladu se zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Posláním TyfloCentra je poskytovat nevidomým a zrakově postiženým služby sociální a technické pomoci, které vedou k samostatnosti a nezávislosti a zdokonalují kvalitu života po stránce pracovní, společenské a kulturní. V ostravském TyfloCentru jsou poskytovány Registrované sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách: Odborné sociální poradenství, Průvodcovské a předčitatelské služby a Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Jsou zde pořádány rozmanité jednorázové akce, jako například přednášky lékařů, pracovníků charity, duchovně zaměřené přednášky, prezentace pomůcek a návštěvy ZOO. Pravidelně jsou pořádána sportovně relaxační odpoledne a komentovaná kina, obvykle jednou měsíčně, dále také tematicky zaměřené akce, jako jsou přehlídky vánočních řemesel, mikulášské a vánoční besídky, oslava Dne dětí, vítání léta a loučení se s létem. V neposlední řadě se zde pořádají turnaje v showdownu a simulované střelbě, jak na místní, tak na celostátní úrovni. Pravidelné kurzy, které probíhají dlouhodobě, většinou jednou týdně, jsou: klub uživatelů výpočetní techniky, klub angličtiny a klub němčiny na úrovni začátečníků a pokročilých, klub žen a kurz plavání. Na velice přehledně vypracovaných internetových stránkách ostravského TyfloCentra se může 26

zájemce dočíst mnoho informací o správném kontaktu s nevidomými, jsou zde odkazy na dálkově ovládané křižovatky, ozvučené bankomaty a ozvučené železniční přejezdy pro zrakově postižené v Ostravě a okolí, na vzdělávací střediska, knihovny a sportovní zařízení speciálně upravené a poskytující služby osobám s handicapem. TyfloCentrum v Ostravě již několikátým rokem vydává čtvrtletník s názvem Kontakt, ve kterém se dozvíte o připravovaných i uskutečněných akcích v rámci TyfloCentra, jsou zde mimo jiné různé příspěvky z oblasti legislativy, sociálně právní okénko, okno do poezie, zajímavé recepty, rozvrh pravidelných akcí, internetové tipy a další informace nejen pro nevidomé a zrakově postižené (http://www.tyflocentrum-ova.cz/index.php). Obr. 5 TyfloCentrum Ostrava, o. p. s. 27

Popis testovaných osob: TO1 Anamnéza: Testovaná osoba číslo jedna je žena ve věku 36 let. Pochází z vesnice v blízkosti Přerova, ale v současné době bydlí v Ostravě. Je vdaná a má dvouletého syna. Vystudovala vysokou školu a pracuje v ostravském TyfloCentru. Je pravačka. Zdravotní anamnéza: Její zrakové postižení je kombinací několika vad, a to astigmatismu, fotofobie, daltonismu a nystagmu. Zrakovou vadu má již od narození. Rozhovor: TO1 ke svým denním potřebám používá optické pomůcky, mobilní telefon s hlasovým výstupem, lupu na počítač, ColorTest (pomůcka k rozpoznávání barev), osobní a kuchyňskou váhu s hlasovým výstupem a hyperkorekční brýle. Aktivně se věnuje sportu. Již více než deset let hraje showdown, což je aplikovaný stolní tenis pro zrakově postižené. Showdown hraje závodně a v minulosti se v tomto sportu stala mistryní republiky. Dále chodí ráda plavat. Zmiňuje se také o tom, že slabozrací mohou navštěvovat i běžné sporty pro veřejnost, nevidomí už většinou potřebují individuální přístup. Z hudebních zájmů uvádí, že ráda poslouchá hudbu a navštěvuje koncerty. Na základní škole hrála čtyři roky na harmoniku. Z kultury má ráda divadlo a různé jednorázové akce, na které teď nemá moc času, stejně jako na ostatní záliby, protože péče o dvouletého syna je časově velice náročná. Mezi ostatní zájmy patří zahrádkaření a četba, a to jak černotiskem, tak formou poslechu, a práce na počítači. Vaření jí také baví, zastává heslo jíst, co člověku chutná, preferuje hodně ovoce a zeleniny a u syna co nejvíce omezuje sladkosti a nahrazuje je sušeným ovocem. TO1 navštěvovala základní školu pro slabozraké, vystudovala střední ekonomickou školu v Opavě také pro slabozraké studenty a absolvovala vysokou školu Báňskou, inženýrství, obor Ekonomie a řízení v oblasti nerostných surovin. V současné době je na mateřské dovolené a na třetinový úvazek pracuje v TyfloCentru. Pracovní náplň tvoří výuka zrakově postižených při práci 28

s počítačem, oprava počítače, doporučování kompenzačních pomůcek, administrativa v TyfloCentru, pomáhání při větších akcích, jako například Den dětí apod., a v neposlední řadě výuka studentů z Ostravské univerzity v oblasti zrakových vad a speciálních kompenzačních pomůcek. Na otázku, co je pro Vás největší problém v běžném životě, vypráví TO1, co vše je pro ni obtížnější, než pro běžného člověka. Problém jí dělá nákup oblečení. Když jde do obchodu sama, používá ColorTest, ale ten není schopen rozpoznat všechny barvy a odstíny a nedokáže přesně říct, co se k čemu hodí a co je vkusné. Proto radši volí oblečení jednobarevné nebo v neutrálních barvách. Při nákupu má také obtíže při rozevírání nového mikroténového sáčku. V mládí bylo problémem praní prádla, kvůli třídění barev a manipulaci s pračkou. Za velmi slunečného a jasného počasí má TO1 zhoršenou orientaci v prostoru, nepozná lidi, kteří jdou okolo a hůře rozpozná překážky a bariéry ve svém okolí. Při cestování MHD je problém s novým označením autobusů a tramvají, často jsou používána kouřová skla a označení je tímto špatně viditelné vzhledem k nízkému kontrastu. Největší problém v současnosti je pro TO1 uhlídat svého syna ve venkovním prostředí, proto má podle TO1 přísnější výchovu, aby se neztratil nebo aby nepřišel k úrazu. Péči o syna zvládá, jediné, co shledává jako problém, je čištění uší, stříhání nehtů a vlasů, nevšimne si, když je chlapec ušpiněný od jídla nebo má na oblečení nějaký flíček. Manžel má také zrakovou vadu, a tak tyto drobnosti zajišťují obvykle prarodiče. Vzhledem k moderní technologii jsou problémy jako manipulace s mobilním telefonem, nebo počítačem minimalizovány pomocí hlasových výstupů těchto zařízení. V dětství byla členkou Svazu zdravotně postižených, ten se časem rozdělil a vznikly jiné organizace, prostřednictvím sportu se dostala do organizace SONS, což je sjednocená organizace slabozrakých a nevidomých v České republice. Poté na podnět kolegy se stala spoluzakladatelkou TyfloCentra v Ostravě. Závěrečná otázka zněla: Myslíte si, že máte jeden ze smyslů citlivější, než jiné vzhledem k Vaší zrakové vadě? TO1 vysvětluje, že člověk se zrakovým postižením nemá žádný šestý smysl, ani jeden ze zbývajících smyslů lepší, ale že je díky svému postižení nucen si své smysly lépe vycvičit, vytrénovat, aby ztrátu jednoho smyslu vykompenzoval lepším využitím smyslu jiného. 29

TO2 Anamnéza: Testovaná osoba číslo 2 je 25letá žena, která působí velice pozitivně a zvídavě. Pochází z Raškovic, kde bydlí celý život v domě s rodiči, je svobodná. Jako dominantní končetinu uvádí TO2 pravou. Zdravotní anamnéza: Své zrakové postižení nezná přesně, ví pouze, že má vadu v kategorii zbytky zraku. Její zraková vada je vrozená. Rozhovor: Z kompenzačních pomůcek využívá slepeckou hůl, hyperkorekční brýle, indikátor hladiny a mobilní telefon s hlasovým výstupem. Ze zdravých smyslů zařazuje sluch a hmat na stejnou úroveň. Sportu se TO2 věnuje jen příležitostně. V létě chodí plavat na koupaliště nebo k řece. Občas chodí na sportovní odpoledne pořádaná TyfloCentrem v pátky, kde si zastřílí na zvukové střelbě z pistole a zahraje showdown. TO2 ráda sleduje sport v televizi, a to například fotbal, hokej, košíkovou, volejbal, atd. Z hudebních zájmů má ráda poslech hudby a na základní škole se věnovala hře na flétnu, ale tato činnost ji nezaujala. Ráda chodí s maminkou do divadla na operu, operetu, balet a činohry. Mezi další zájmy patří účastnění se různých zájezdů a výletů, které organizuje SONS nebo TyfloCentrum, pečování o květiny, práce s počítačem a čtení. Čte pomocí hyperkorekčních brýlí nebo poslouchá digitalizované knihy přes počítač. Braillovým písmem číst neumí. TO2 navštěvovala speciální základní školu pro zrakově postižené v Opavě, je vyučena v oboru košíkářství. Profesi se ovšem nevěnuje, protože v daném oboru není uplatnění a z finančního hlediska by podnikání v této oblasti nebylo výhodné. V současné době je tedy bez zaměstnání a pobírá invalidní důchod. O jiné práci zatím nepřemýšlela. O TyfloCentru se dověděla od kamarádky ze školy a dochází sem již tři roky. Do Ostravy vozí TO2 rodiče, do TyfloCentra jezdí tramvají a trolejbusem. Občas cestuje i vlakem. V TyfloCentru navštěvuje kurzy práce s počítačem, do budoucna by chtěla pracovat z domova (prostřednictvím počítače). V domácnosti pomáhají TO2 rodiče s vařením, sama zvládne uvařit čaj nebo kávu. Jako největší problém shledává cestování v MHD i dálkových linkách 30

autobusů, kde nejsou hlasová znamení zastávek. To znamená, že v prostředí, které nezná, se neorientuje v zastávkách a neví, kde má z autobusu vystoupit. Na rodičích je z velké části závislá. TO3 Anamnéza: Testovaná osoba číslo 3 je 27letý muž, který pochází z Horních Bludovic, je svobodný, bezdětný a bydlí u rodičů. Působí inteligentně, přátelsky, neměl problém otevřeně o svém životě hovořit a komunikace s ním byla velice příjemná. Dominantní končetina je levá. Zdravotní anamnéza: Jeho zrakové postižení je vrozené, na pravém oku má zbytky zraku, na levém je zachován pouze světlocit. V dětství prodělal dětskou mozkovou obrnu, následkem které ztratil čich, má oslabenou pravou polovinu těla, tím pádem vznikl problém s hrubou, ale hlavně jemnou motorikou ruky. Rozhovor: Pomůcky, které denně používá, jsou bílá hůl, ozvučený osobní počítač s Braillským řádkem, mobilní telefon s hlasovým výstupem a indikátor hladiny. V době studia používal Pichtův psací stroj při diktátech. Ze sportovních zájmů uvádí TO3 občasné plavání, a to v létě na zahradě v bazénu, v zimě v krytém bazénu, má rád vodní prostředí. Rád se prochází v přírodě. Dříve hrál na klavír, ale uvádí, že se mu hraní na tento nástroj nedařilo. Rád poslouchá hudbu a rád sám zpívá. Chodí na koncerty moderní hudby a hudební vystoupení. Dále se zajímá o domácí spotřebiče a od dětství sbírá zvuky automatických praček. Jako malého jej fascinoval zvuk první automatické pračky, kterou měli rodiče doma, a začal si tyto zvuky nahrávat na diktafon. Podle zvuku pozná nejen značku a typ pračky, ale i to, jakou poruchu pračka má, a to dokonce dříve, než se pračka pokazí evidentně. TO3 navštěvoval základní školu pro nevidomé a slabozraké v Brně, kde po dobu základní školní docházky bydlel. Střední školu absolvoval v Ostravě v oboru Výchovná a humanitární činnost, kde byl jediný zrakově postižený. Byl zařazen do speciální třídy, kde byli různě tělesně postižení studenti a výuka zde probíhala 31

více individuálně a pomalejším tempem, než v jiných třídách. Poté vystudoval dálkově bakalářské studium speciální pedagogiky v oboru Prevence a resocializace na Ostravské univerzitě. Studium probíhalo jednou týdně, byl zde opět jediný student se zrakovou vadou. Učitelé vycházeli TO3 ve studiu vstříc, místo písemných zkoušení preferovali zkoušení ústní, nebo zadání testu TO3 přečetli. Profesí TO3 je psaní článků pro specifickou firmu, která publikuje na internetu. Na základě odborného specifického popisu elektrického spotřebiče vytváří články srozumitelné laické veřejnosti. Nabídku práce našel TO3 na internetových stránkách firmy, kde inzerovali práci pro zdravotně postižené. Pracuje na plný úvazek z domova. Říká, že jeho práce je i jeho koníčkem. Na otázku, co je pro Vás největší problém v běžném životě, odpovídá TO3, že shledává největší problém v absenci jemné motoriky. Nezvládne zavázat si tkaničky, nebo vykonávat jakékoli ruční práce. Obtížné je pro něj i vaření, nejen z hlediska zrakové kontroly, ale i nepřítomnosti čichu. S problematickými činnostmi pomáhají TO3 doma rodiče. Na druhou stranu uvádí, že má dobře vyvinutý orientační smysl, na základní škole v Brně trénovali prostorovou orientaci, dokázal se ve městě pohybovat a orientovat bez větších potíží. Hodně poslouchá, pozná směr, odkud zvuk přichází a jako zajímavost říká, že slyší hřmění bouřky daleko dříve, než ostatní členové rodiny. O TyfloCentru se dozvěděl již na základní škole, docházel do TyfloCentra v Brně, poté se stal členem SONSu ve Frýdku-Místku a následně TyfloCentra v Ostravě. Zde spolupracuje již asi sedm let a navštěvuje kurzy anglického a německého jazyka a absolvoval také školení o užívání kompenzačních pomůcek. Do TyfloCentra vozí TO3 rodiče, protože z vesnice je do Ostravy špatné a složité spojení. TO4 Anamnéza: Testovaná osoba číslo 4 je muž ve věku 37 let. Na první dojem působí ostýchavě a introvertně, ale po překonání prvotního ostychu komunikuje otevřeně 32

a bez problémů. Pochází z Havířova, kde žije s matkou, je svobodný a bezdětný. Dominantní horní končetina je levá. Zdravotní anamnéza: TO4 trpí vrozenou slabozrakostí, na obě oči vidí stejně a svou vadu koriguje používáním brýlí. Rozhovor: Kompenzačních pomůcek, které TO4 potřebuje, není mnoho, používá brýle a ke čtení potřebuje ještě navíc ruční lupu. Uvedl, že by také uvítal mobilní telefon s hlasovým výstupem, který zatím ještě nemá. Sporty, které TO4 baví, jsou občasné plavání a šachy. K této hře jej dovedl otec, do šachového klubu docházel asi deset let, poté jej zrušili. Účastnil se okresních turnajů. Sportovní přenosy v televizi nesleduje. Mezi hudební zájmy patří hra na kytaru, na kterou se učí hrát sám. Hudbu má rád a hodně poslouchá hudební nahrávky, převážně rockové. Občas navštíví nějaký hudební koncert. Ve svém volném čase také rád pracuje na počítači, kde pracuje s hudebními programy. TO4 navštěvoval běžnou základní školu, vyučil se jako čalouník. Na základní škole i na učilišti studoval v běžné třídě, bez jakýchkoli úlev, pouze při testech mohl obvykle pracovat po delší dobu, než ostatní žáci. V současné době pracuje TO4 z domova, přes internet doplňuje data do databází firem. Jeho práce jej baví, dověděl se o ní přes kamaráda. S běžnými denními činnostmi nemá TO4 problém. Uvádí, že doma dělá vše sám, jediná činnost, se kterou má problémy, je psaní. Proto raději píše na počítači, protože jeho písmo je špatně čitelné. Také málo čte, protože je velice obtížné číst rozsáhlejší texty při slabozrakosti. Do TyfloCentra jezdí TO4 sám, dojíždí autobusem. O TyfloCentru se dověděl od kamaráda již roku 2004 a od té doby jej navštěvuje. V současnosti zde absolvuje kurz anglického jazyka. V Ostravě se orientuje bez potíží. Horší prostorovou orientaci má TO4 za šera, v zimě je pro něj vzhledem k nižší viditelnosti orientace a pohyb v exteriéru obtížnější. 33

3.3 Organizace práce Výzkumnému šetření předcházelo sestavení Osobní ankety a seznámení se s problematikou osob zrakově handicapovaných a se Zkouškou laterality (Matějček, Žlab, 1972). Následovalo stanovení výzkumné otázky. Výzkum proběhl v říjnu 2010 v Ostravském TyfloCentru. Vedení TyfloCentra nám umožnilo provést testování ve svém zařízení, testované osoby souhlasily s provedením testování, vyplněním osobní ankety, pořízením audiozáznamu pro účely zpracování dat a pořízením fotografií zachycujících průběh testu (příloha 3). Vyplnění ankety, Zkouška laterality a rozhovor u jedné osoby trval přibližně hodinu. Následovalo zpracování dat a vyhodnocení výsledků Zkoušky laterality dle pokynů, vložení dat do tabulek a vytvoření jednoduchých sloupcových grafů pomocí programu Microsoft Excel. 34

4 Získané výsledky, diskuze 4.1 Získané výsledky Výsledky Zkoušky laterality všech testovaných osob jsme shrnuli do tabulek: tabulka pro horní končetinu (tab. 1), pro dolní končetinu (tab. 2), pro ucho (tab. 3) a oko (tab. 4). Zkratky P a L znamenají použití pravé či levé končetiny (popř. oka, ucha), A pro použití obou končetin ke splnění úkolu. Tab. 1 Výsledky zkoušky pro horní končetinu HK TO1 TO2 TO3 TO4 úkol 1 P P P L úkol 2 P P L L úkol 3 P P L L úkol 4 P A L L úkol 5 P L L L úkol 6 P P L L úkol 7 P P L L úkol 8 A A A L úkol 9 P P L L úkol 10 P P L L 35

Tab. 2 Výsledky zkoušky pro dolní končetinu DK TO1 TO2 TO3 TO4 úkol 1 L P P L úkol 2 L P L P úkol 3 L P P L úkol 4 P P L L Tab. 3 Výsledky zkoušky pro ucho UCHO TO1 TO2 TO3 TO4 úkol 1 L P L L Tab. 4 Výsledky zkoušky pro oko OKO TO1 TO2 TO3 TO4 úkol 1 L L - L úkol 2 L L - L Pozn. Pomlčka u TO3 znamená, že nebylo možno provést zkoušky pro lateralitu oka. 36

Z tabulky č. 1 plynou výsledky laterality pro horní končetinu kon etinu u testovaných osob, které jsou znázorněny ěny v grafu (graf 1). 1 První TO má vyhraněnou ěnou pravostrannou dominanci, druhá TO méně mén vyhraněnou nou pravostrannou dominanci, třetí t a čtvrtá TO mají vyhraněnou nou levostrannou levostra dominanci horní končetiny. Lateralita HKK kvocient pravorukosti 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 TO1 TO2 TO3 TO4 Graf 1 Grafické znázornění ní kvocientu pravorukosti 37

Následující čtyři grafy (graf 2-5) a text k nim připojený postihují kvalitativní stránku testování. V grafu jsme každý úkol pro horní končetinu zhodnotili takto: NE (-1) pro nezvládnutí provedení úkolu, ANO SLABĚĚ (1) pro provedení úkolu s určitými obtížemi, či potřebou většího časového rozpětí pro splnění úkolu, ANO, VÝBORNĚ (2) pro zvládnutí úkolu bez jakýchkoli obtíží. TO1 (graf 2) 2 1 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 NE (-1) ANO, SLABĚ (1) ANO, VÝBORNĚ (2) Graf 2 TO1 V testu laterality vykonávala TO1 všechny činnosti pravou rukou, s výjimkou zkoušky Jak nejvýš dosáhneš, tam použila obě paže stejně. Zkouška na oči a ucho ukázala preferenci strany levé. U ucha to bylo způsobeno tím, že TO1 slyší na levé ucho lépe, než na pravé. Na obě oči vidí stejně. Zkouška laterality dolních končetin ukázala preferenci levé dolní končetiny. Problém při vyšetření byla zkouška číslo 4 hození míčku do krabičky a zkouška číslo 10 navléknutí jehly. Pro TO1 bylo těžké jak najít konec niti na cívce a odvinout ji, tak navléknout nit do jehly, což se nakonec TO1 podařilo. Ostatní činnosti pro horní i dolní končetiny zvládla poměrně rychle a bez obtíží. 38

TO2 (graf 3) 2 1 0-1 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 NE (-1) ANO, SLABĚ (1) ANO, VÝBORNĚ (2) Graf 3 TO2 V testu laterality jsme zjistili méně vyhraněnou dominanci pravé ruky, dominanci levého oka, pravého ucha a vyhraněnou dominanci pravé dolní končetiny. Dominance levého oka je však způsobena tím, že na levé okoo vidí lépe, než na pravé. Při úkolu číslo 2 zasouvání kolíčků, si podobně jako ostatní testované osoby pomáhá hmatáním dírek na desce před zasunutím kolíčku. Dobře se orientovala při úkolu číslo 4 míček do krabičky házela přesným směrem. Z hlediska jemné motoriky TO2 nezvládla pouze dva úkoly, a to zasunout klíč do zámku a zamknout, a navléknout jehlu na nit. Sama uznává, že odemykání jí působí potíže i v běžném životě a co se týče jehly a niti, snažila se zblízka prohlédnout ouško, ale nedokázala do něj nit zacílit. Běžně tuto činnost nevykonává. 39

TO3 (graf 4) 2 1 0-1 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 NE (-1) ANO, SLABĚ (1) ANO, VÝBORNĚ (2) Graf 4 TO3 V testu jemné motoriky a laterality prováděl všechny činnosti levou horní končetinou vyjma přesouvání korálků do krabičky, což prováděl pravou horní končetinou a zkoušky jak nejvýš dosáhneš, kterou provedl oběma končetinami zároveň. Jemná motorika činila TO3 podstatné obtíže. V prvním testu byl problematický prstový úchop korálků, takže test trval podstatně delší dobu. Zasunutí a otočení klíče v zámku byla další situace, která je pro TO3 problematická i v běžném životě. Vhození míčku do krabičky se nepodařilo, ale směr i vzdálenost při hodu odhadoval velmi dobře. Nejobtížnějším úkolem však byl úkol číslo 10 - navléknutí jehly. Již samotný bidigitální úchop (úchop dvěmi prsty) jehly byl velkým problémem, ale nakonec se TO3 podařilo jehlu uchopit. Překvapivě velkým problémem bylo i najít konec nitě na cívce, aby ji mohl odmotat. Tento úkol byl pro TO3 nesplnitelný a uváděl, že jehlu nikdy nenavlékal. Test na lateralitu očí jsme, vzhledem k těžkému zrakovému postižení, neprovedli. Při testu laterality uší se ukázalo opět na dominanci levé strany. 40